Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

10.9.2017: Modrá Vopice - Mallephyr, Escarnium, Hacavitz

11. září 2017 v 21:26 | paulito
Rychlý nedělní výlet za death metalem do Modré Vopice v Praze, kde hráli tři kapely, se nakonec vydařil, akci pořádal Žlababa, už před Vopicí jsme pokecali s klukama z Mallephyru a za chvilku už Mallephyr, který zrovna nahrává novou desku, začal hrát. Standardně výborný výkon, poslední tři skladby byly z nové desky, která se bude vyznačovat složitějším a techničtějším stylem. Brazilci z kapely Escarnium vydali minulý rok druhé LP Interitus a jejich death metalová řežba lidi v klubu celkem rozjela, podle mého názoru nejlepší kapela večera a my jsme na nich byli již podruhé. Spolu s poslední kapelou večera, mexičany Hacavitz, měli společného bubeníka, musím přiznat, že tahle kapela už mě tolik neoslovila, mají za sebou úplně čerstvé LP Nex Nihil, ale vzhledem k tomu, že koncert trval tři hodiny a víc kapel nebylo, tak to a pohodový večer stačilo a užili jsme si i je.




24.8.2017: Island - cesta do Keflavíku a návrat

11. září 2017 v 21:14 | paulito
Všechno krásné jednou končí a i náš výlet za nádhernou přírodou se chýlil ke konci. Vydali jsme se z Grundarfjörduru směrem na jih a po pobřeží jsme, s přestávkami na spánek v autě, protože jsme byli už značně utahaní a nevyspalí, se doplazili zase k Reykjavíku. Protože jsme ještě měli čas, vydali jsme se ještě do Hveragerdi. Zastavili jsme se v místním geologickém parku, který je ale poměrně vyschlý, v místním parku, kde jsou tabule s významnými literáty z Islandu, ale nakonec byl nejlepší zákusek s kávičkou v místní kavárně, kde byly, jak jinak, Češky. A pak už jsme se vrátili do keflavíku, odevzdali auto, s trochou problémů (při odbavení Ukrajinky na přepážce moc nechápali, kde máme napsáno, že máme zaplacené zavazadlo - nevýhoda speciálních akcí) nasedli na letadlo a po třech a půl hodinách pohodlného letu už vysedali na letišti v Praze. Víkend a zpět do reality a zase někdy za dobrodružstvím.





23.8.2017: Island - Snaefells

10. září 2017 v 17:49 | paulito
Předposlední den nás čekal přejezd z Akureyri na polostrov Snaefells a trochu neplánovaně i jeho průzkum. Cesta po silnici číslo 1 na poloostrov probíhala bez problémů, párkrát jsme se zastavili a vyfotili něco zajímavého a za pár hodin jsme byli ve vesničce na pobřeží jménem Stykkisholmur, kde jsme se dobře najedli v místním pekařství a prohlédli si malý přístav a projeli kolem hory Kirkjufell. Pak už jsem zamířili do hostelu v Grundafjörduru, kde jsme se ubytovali a potkali další slečnu z Moravy, která nám vylíčila, co je na poloostrově zajímavého a tak jsme hned jeli dál. Zastavili jsme se hned za městečkem u vodopádu Kirkjufellfossi a posbírali na nedaleké pláži několik mušliček. Statečně jsme s autíčkem vyšplhali na horu Jökulpúfur a sklouzli se v létě po sněhu, pak jsme sjeli do vesničky Hellnar, kde jsme si v české kavárně dali výbornou kávičku a pak už objížděli polostrov zpět směrem na Olafsvík. Vyšplhali jsme na kráter Saxhóll a užili si divokého pobřeží a vln u Skardsvíku. Nakonec jsme se ještě v noci jeli podívat na polární záři, já byl trochu zklamán, protože byla jen bílá, ale jo, něco tam bylo :-)





















22.8.2017: Island - Akureyri a okolí

9. září 2017 v 10:30 | paulito
Tento den byl takový více odpočinkový, ráno jsme zajeli do městečka Akureyri, největšího na severu, ale přesto tak o velikosti Domažlic, prošli centrum, no vlastně jednu ulici, lemovanou klasickými islandskými domky ze dřeva, nakoupili nějaké dárky a kolem kostela došli k botanické zahradě, která byla i v srpnu plná nádherných květin, díky mikroklima, které tady pěstování takových roslin umožňuje. Z městečka jsme napřed vyrazili po levé straně zálivu až do městečka Dalvík, kde jsme prošli přístaviště a místní pláž a pak jsme stejně projeli i pravý břeh zálivu, kde jsme se zastavili ve skanzenu s tradičním obydlím z předminulého století a pak dojeli do městečka Grenivík, pár krásných výhledů na záliv a to bylo pro dnešní den vše, čekala nás cesta na západ.

Počasí:
Řekněme, že islandské počasí je pro nás velká neznámá, protože déšť jsme zažili jen jednou při příjezdu a celý zbytek dovolené, až na jeden den v Husavíku, kdy bylo pod mrakem, bylo nádherně a na tričko. Prý to tam takhle ale nebývá :-))



















21.8.2017: Island - Godafoss, Mývatn, Dimmu Borgir, Hverir, Dettifoss

8. září 2017 v 21:25 | paulito
Výlet za krásami severu byl náročný, ale i příjemný, konečně jsme totiž vyzkoušeli jednu ze slvných islandských modrých lagun... ale postupně. Nejprve nás cesta směrem na východ od Akureyri zavedla ke krásnému vodopádu Godafoss, kde se kolem roku 1000 islandští náčelníci zbavili starých bohů a přejali křesťanství. My jsme se na něj podívali z obou břehů a užili si krásného výhledu na řeku i vodopád samotný. Další cestování na východ nás zavedlo k dech beroucímu jezeru Mývatn, podobně nádherné jezero jsem ještě neviděl, plné krásných zákoutí, ostrůvku a je vidět, že se o něj Islanďané starají a nepřipustí zde žádné aktivity, které by jezero ničily. Zastavili jsme se na místě nazvaném Skútustadagígar, kde byly krom jezera na krátké stezce i malé krátery a pak ještě na dalším místě, kde byl zase nádherný klid. Od krás jezera jsme dojeli ke kráteru bývalé sopky Dimmuborgir (ano, black metalový hudebník :-), vše je tam kousek od sebe a prošli dvě krátké trasy mezi věžemi z černé lávy, na můj vkus sice málo, ale přesto dostatek otravných turistů. A pak už do vody, respektive do přírodního minerálního jezírka s teplou vodou, fotky nemám, ale zážitek byl báječný, nicméně... dali jsme tak něco přes půl hoďky a pak ven, protože to trochu zamávalo s naším tlakem. Ještě jsme tam poobědvali a vyrazili do předpolí pekla, sirných průduchů Námafjall Hverir, kde by se dali točit čertovské pohádky. O sirném spradu ani nemluvě. A na závěr naší cesty (i když jsme si nějakých 50 km zajeli), řítící se masa kalné vody v kamenném poli, vyjádření síly vody, vodopád Dettifoss. Cestou zpět trocha bloudění islandským venkovem a pak už jsme byli zpět v hotelu a další den měl být opět trošku odpočinkovější.

Peníze:
Jsou zde islandské koruny, ale já je neviděl, protože peníze nepotřebujete a vše se dá platit kartou, samoobslužné benzíny (kde má řada cizinců problém a občas jsme byli za instruktory), prostě pro mě v podstatě ideální stav a pro zdejší obchod také, protože peníze frčí z účtu rychlostí islandských vodopádů a člověk to nevidí :-)))





























20.8.2017: Island - Husavík, plavba za velrybami

6. září 2017 v 21:40 | paulito
Rozhodně nejdobrodružnější den naší expedice začal cestou do rybářského městečka Husavík, vzdáleného něco přes 100 km od Akureyri. Lístky na plavbu za velrybami už jsme měli zakoupené a za hodinku a něco už jsme parkovali v malém městečku, najít kancelář lodní společnosti, pořádající výlety nebyl problém, ale ouha... kvůli vysokým vlnám nevěděli, zda vůbec vyplují a tak jsme měli přijít až půl hodiny před vyplutím. Dali jsme v pohodě kávičku v kavárně v přístavišti a naštěstí to klaplo, i když nám zaměstnanec na kase říkal, že to bude pořádně houpat. Kvůli autentičnosti jsme vybral bývalou rybářskou šalupu, vyfasovali jsme nepromokavé kombinézy, nalodili se na šalupu, kde byli dva členové posádky (vlastně člen a členka) a asi 15 cestujících všech věkových skupin. Plavba byla ... hodně divoká, loď se houpala, nakláněla ze strany na stranu, palubou až k hladině, zalévali nás spršky vody a po chvíli šla z první cestující snídaně přes palubu. Propluli jsme kolem ostrůvku s ptačí populací, viděli opět naše oblíbené papuchalky a za chvilku už dopluli na místa, kde se měli nacházet velryby. A opravdu tam jedna byla, napřed klasické vyfukování, viděli jsme hřbet, bohužel díky vysokým vlnám bylo sledování dost těžké a focení takřka nemožné, ale i ocas jsme viděli dvakrát. A pak už jen plavba zpátky, horká čokoláda se strohem a nějaký závin jako odměna od posádky (snídani zanechaly v moři nakonec paní tři) a i kdyby jsme velrybu neviděli, už jen cesta byla vynikajícím dobrodružstvím. Po vrácení kombinézy jsme to v přístavní restauraci oslavili výborným oběděm (poprvé jsem si dal pastu s mořskými plody, vynikající), navštívili ještě muzeum velryb, kde mají kostry řady kytovců a pak už, úplně zničení, zvolili návrat do penzionu. Vynikající den :-)

Fauna a flora:
Fauna tu není nijak pestrá, všude spousta ovcí, poměrně dost koní, viděli jme i kozy a krávy, z divokých zvířat kromě plejtváka nás okouzlili papuchalci, kteří vypadají v letu poměrně komicky, takové svištící okřídlené kuličky. Řada dalších vodních ptáků, včetně labutí severních, dvakrát jsme také potkali tuleně. Flora se skládá většinou z různých mechů, vřesů, křovin, ale ani květiny nejsou zvláštností a sem tam se dá najít i nějaký lesík, i když hluboké lesy tu opravdu nenajdete. Domácí pěstují řadu ovoce a zeleniny ve sklenících.











19.8.2017: Island - Pingvellir, cesta do Akureyri

3. září 2017 v 19:55 | paulito
Den nejdobružnější byl rozhodně den přesunu z Reykjavíku do Akureyri :-) dali jsme si poslední snídani v naší základně v Reykjavíku a vydali se přes Pingvellir směrem na sever. Kolem přírodního parku Pingvellir jsou místa jak z pohádkového katalogu, ať už na březích jezera nebo na starém místě setkávání islandského sněmu a přes řadu turistů jsme si místo, kde se setkávají dvě pevninské desky, užili. Projeli jsme opět kolem Geysiru a pak se pustili do tajuplného a opuštěného vnitrozemí, nejdřív jsme se teda ještě v shopu u Geysiru, zeptali, zda se to dá projet, prý ano. Ze začátku byla cesta pohodlná, taková polňačka jak u nás, ale brzy se změnila v terén plný děr, výmolů, zcela zničený od pásových vozidel a naše vozítko na něm občas tančilo a vypadalo to, že se všemi koly nedojedeme. Krajina kolem se změnila v měsíční pustinu, aut jsme potkávali stále méně...o to větší překvapení bylo, že jsme potkali i cyklisty. 100 km úsek se dá jet opravdu tak rychlostí 30-40 km/hod, naštěstí tam byl brod jen neden, přes větší potok, takže bez problémů a časem se zase i cesta zlepšila, přibylo známek civilizace a kolem nádherných hor s ledovci jsme se dostali do oblasti jezer a pak už zase na silnici 1, do civilizace. Zbytek cesty do Akureyri proběhl bez problémů, příroda byla snad ještě krásnější, než na jihu, i díky daleko menšímu počtu usedlostí a netrvalo dlouho a sjížděli jsme kolem zálivu do Akureryi, bydlení jsme měli kousek na jih, na farmě a po chvilce hledání naší rezervace v pc jsme už vybalovali v příjemném pokojíku s krásným výhledem, naší základně na druhou polovinu cest.

Turistická místa:
Ve většině známých míst je nějaký ten shop, kde se prodávají turistické drobnosti, všude tak nějak stejné a pár jsme jich, od magnetek, přes přívěsky, až po trička, nakoupili. Turistů poměrně hodně, zejména Japonci, ale i řada Němců a domácích, sem tam je slyšet i čeština. Všichni jsou na sebe tak nějak v pohodě, ohromeni přírodními krásami. Někde už se platí i za parkování, ale stále je to spíš výjimka, než pravidlo (Pingvellir, Seljalandsfoss).













2.9.2017: Escape6 Prague Car Festival

3. září 2017 v 19:09 | paulito
Pár fotek z tradiční výstavy automobilů v Praze, opět řada nádherných kousků, jen těch krásných slečen je tam čím dál méně :-)
























18.8.2017: Island - Vestmannayer

30. srpna 2017 v 20:44 | paulito
První takový takřka odpočinkový den nastal při našem výletu na Vestmannayer. Přístav, kde je možné se nalodit na trajekt, je asi 120 km od Reykjavíku, plavba sama trvá jen něco přes půl hodiny, takže se člověk nestačí ani porozhlédnou a už je na břehu. Měli jsme celkem štěstí, nijak daleko jsme to neplánovali a ty trajekty nejezdí tak často a my přijeli asi 20 minut před jeho příjezdem. Takže super. Vylodění, nějaký nákup a už jsme šplhali do lávových kopců nad městem, nijak jsme to nepřeháněli, nepustili jsme se s ostatními turisty na nejvyšší kopec, jen jsme obešli lávová pole nad městem, není to tak dávno, kdy sopka město málem lávou zalila a jen kropení vodou zastavilo masu rozžhavené lávy včas. Je tam i fotka posledního domu ve městě, který byl až po střechu zasypán lávovým prachem a opět vyhrabán. Natáhli jsme se do mechu pod lávovým polem, pak jsme sešli do města a dali si v přístavu oběd a počkali na zpáteční trajekt a zbytek dne věnovali odpočinku.

Islanďané:
Přiznám se, že mně moc neseděli, jsou takoví komisní, hodně uzavření, velice málo opravdu hezkých slečen, řekl bych, že tam turisty trpí spíše z nutnosti. Asi i proto je tam hodně Čechů a Poláků, hlavně v kavárnách, hotelech, turistických centrech, provozovat Islanďan hospodu tady, tak brzy zkrachuje. Zase na druhou stranu, nikdo vás neotravuje, nic nenabízí, pohoda. Čechy jsme tam potkali asi na pěti místech (coby pracovníky) a rozdíl oproti domácím je znát.











17.8.2017: Island - Seljalandsfoss, Jökulsárlon, Laufskálavarda, Skogafoss

28. srpna 2017 v 22:02 | paulito
Možná nejkrásnější den naší výpravy přišel vlastně úplně náhodou, návštěva ledovcových jezer nebyla vůbec v plánu, je to také od Reykjavíku pořádný kus po jižním pobřeží, ale už doma mě navnadil kamarád a pak jsem uviděl na netu osudovou větu: ...kdo neviděl ledovcová jezera, jako by na Islandu nebyl... a tak se jelo. První zastávka byla u vodopádu Seljalandsfoss, kde jsme se vyřádili jak malé děti a lehce skropení si dali kávičku ve stánku a vyrazili dál. Cesta po 1 je pohodlná, ale pak na planinách u moře začal dout pořádný vítr a bylo docela problém udržet auto v klidu na silnici, o otevírání dveří ani nemluvě. Ale dojeli jsme a wow.. spatřili nádhernou scenérii jezera na pokraji ledovce, plného ledových ker a také tuleňů. Bezesporu jeden z nejsilnějších zážitků naší dovolené. Jökulsárlon opravdu za návštěvu stojí, i když celá cesta po jižnám pobřeží je plná nádherných přírodních zákoutí, každou chvíli jiné, ledovce, skály, moře, romantické vodopády, zajímavým místem je také Laufskálavarda, plná malých pyramidek, postavených z kamenů. Cesta už nás skoro přemohla, byli jsme utahaní jak psi, ale přesto jsme si ještě odskočili k dalšímu vodopoádu, Skogafoss, který nás zase naplnil energií a už jsme ten zbytek cesty do hotelu zpět dojeli. Za dnešní den více než slova vypovídají fotografie a vybrat ty nejkrásnější.... bylo náročné.

Doprava:
Z pohledu Čecha, sužovaného zácpami v Plzni a kamiony, které nechtějí platit, na okreskách, je ježdění po Islandu luxusní. Zácpy ani v Reykjavíku v pátek, cestování po 1 a dalších silnicích naprosto pohodlné, cestování po F silnicích občas lehce dobrodružné, ale s naším Swift 4x4 jsme to dali v pohodě. Jinak přebírání v autopůjčovně a předávání proběhlo bez problémů, auto vše vydrželo. Auta na Islandu většinou SUV nebo jeep a pak menší auta do města, plus nějaké ty speciály na cestování pro turisty. Islandští řidiči jezdí na 90 km/h tak 90-120, nezdržují, jezdí se plynule. Motorek minimum, nákladních aut také, můj obdiv patří cyklistům, protože jízda ve větru, jaký občas panuje... musí být šílená dřina. Policii jsme potkali dvakrát, nehodu žádnou. Stopaři jsou, není jich moc a také není pravidlo, že je hned někdo vezme. My je nebrali, ne proto, že by jsme měli nějaké obavy, ale prostě nacpat do malého auta dva další lidi a velkými bágly je trochu problém :-) a když už jsme potkali samotnou stopařku, jeli jsme na druhou stranu.






















26.8.2017: Březovská metalová noc X

27. srpna 2017 v 15:59 | paulito
Abychom jen nevýletili a věnovali se také trochu kultuře, rozhodli jsme se hecnout a vyrazit do Březové na místní metalovou akci. Přijedeme do Březové ... a ona to nebyla ta správná Březová. Jsou tam dvě asi 10 km od sebe :-D ok, dojedeme do správné Březové a dalších 15 minut se tam motáme, než najdeme místo akce, značení žádné. Nakonec jsme se domotali a díky zpoždění v programu stihli ještě závěr setu Crystalepsy, což nebylo špatné uvítání. Pak jsme dostali první pivo a bleee.. Staropramen 12 opravdu není nic, co by se dalo pít, ještě střídavě studené a teplé, tohle pořadatelé opravdu moc nevychytali a tak jsem nakonec přešel na rum s kolou. Plzeňáků spousta a tak jsme se cítili jak v Parlamentu a to už nastupovala další kapela, litoměřická death metalová Anime Torment, mají za sebou jedno LP staršího data, ale jelo jim to báječně, pro mě možná druhá nejlepší kapela večera. Další přišla na scénu pražská death metalová kapela Diligence se zpěvačkou Dájou, kapela vydala minulý rok EP Endlessly Restless a další vynikající výkon. Mé nadšení pak trochu ochladila kapela Scream of the Lambs, což byl takový nějaký heavík, ale člověk zase aspoň v klidu pokecal. Další na scéně byla chebská death metalová Pandemia, která má na konte LP již pět, poslední před dva roky s názvem At The Gates Of Nihilism, také nezklamali, ale už jsme se těšil na hlavní hvězdu večera, po nezbytných úpravách byl Belphegor tady a předvedl vynikající black metalové show. Kapela v čele se zpěvákem Helmuthem vydala tento rok nové, již desáté LP Totenritual a působí na scéně již od roku 1992. Už jen kvůli nim stálo za to tu cestu absolvovat. Koncert v trochu nevděčné roli uzavírali, protože většina lidí už odcházela, olomoučtí Godless Truth s technickým death metalem, kapela, která se po čtyřech letech pauzy, dala minulý rok opět dohromady a ukončila vynikající akci. Jen to pivo....

















16.8.2017: Island - Reykjavík

26. srpna 2017 v 15:12 | paulito
Druhý den byl věnován objevování hlavního města Islandu, Reykjavíku a měl být takový spíše odpočinkový, nakonec byl s 16 nachozenými kilometry asi nejnáročnější vůbec :-) Procházka kolem zátoky Fossfogur začínala hned pod naším hotelem a tak jsme se pustili podél pobřeží, kde jsme krom krásného výhledu na zátoku a protější břeh potkávali řadu běžců a cyklistů a krásné počasí slibovala nádhernou vycházku. Dorazili jsme již k opuštěnému koupališti Nauthólsvík v zátoce (sezona skončila den předtím) a cestou kolem letiště sledovali přistávající letadla. Kolem zátoky byla řada hezkých domků, Islanďané vůbec na stavby moc nedají, neviděli jsme cestou žádné šílené vily českého typu, jen pohodové a účelné domky. Vůbec mám pocit, že Islanďané nedávají najevo své majetkové poměry, jsou tam také značky na přání a na rozdíl od mnoha trapností na českých silnicích jsme potkali jen jednoho pána na Vestmannayeru, který měl na autě VIP ICELAND, asi si tím něco kompenzoval :-) Za letištěm jsme zabočili do města, prošli kolem školky (jako učitelé zde působí i muži) s řadou capartů a došli k Národnímu muzeu Islandu, kde jsme shlédli exponáty z dějin Islandu. Není jich moc, zdejší muzea jsou tak na hodinku a dole v kavárně jsme si dali výborné kapučino. Zatímco my vnímáne tyto severské země především jako domov Vikingů, je zde velká část exponátů věnována dějinám křesťanství na Islandu. Další cesta nás zavedla parkem a centrem města kolem radnice k pobřeží, kde jsme chvilku hledali další muzeum, Saga muzeum, kde jsou zajímavým způsobem zpodobněny nejstarší dějiny ostrova. V přístavu jsme si venku sedli do jedné z mnoha restaurací a dali si oběd, já zkusil zdejší jehněčí, moc dobré, i jsme si nechali doporučit pivo. Prošli jsme přístav a po cestě kolem budovy opery Harpa a skulptury islandského drakkaru vyšli ke katedrále, kde se zrovna konal varhanní koncert. Pro lepší vyhlídku jsme vyjeli výtahem do věže katedrály a pak už se pustili uťapaní, ale spokojení na hotel.

Jídlo:
Jídlo je, jako vše na Islandu drahé.. teda proti českým poměrům, opravdu tu oběd za 100 CZK nepořídíte :-) když pominu možnost nakupování v supermarketech, kde to zase o tolik dražší není a pak si můžete vařit sami, tak nejlepší možností je, že na řadě míst nabízejí polévku a salát dle vlastního výběru (můžete si nabrat na talíř, co chcete) za ca 400 CZK (na člověka). Řada Islanďanů takhle jí a mně to také vyhovovalo. V klasické restauraci jsme byli dvakrát, v Reykjavíku v přístavu jsme nechali asi 3.000 CZK, ve Husaviku něco přes 1.000 CZK (za dva lidi). Chutnalo mi pokaždé, v prvním případě jsem měl vynikající jehněčí, ve druhém špagety s mořskými plody. Polévek jsme měl na Islandu asi pět druhů, chutnala mi pokaždé, třeba gulášová byla naprosto vynikající. Pivo jsme si dali jen v Reykjavíku v restauraci (Ulfur Ulfur měl 9% alkoholu a to bylo cítit :-), alkohol se dá pořídit ve speciálních obchoden, restauracích, nebo i v občerstvení na benzínkách, ale my si raději počkáme na točenou plzeň. Někdy nechápu potřebu Čechů tahat s sebou všude chlast. Jo a mají na Islandu výborné zákusky a v řadě kaváren a shopů obsluhují právě Češi, potkali jsme je na čtyřech místech.





























15.8.2017: Island - Skálholt, Geysir, Gullfoss

25. srpna 2017 v 20:40 | paulito
15.8., vlastně už 14.8. začalo naše dobrodružství, cesta na Island. Proč Island? Máme rádi severskou přírodu a také návštěva tohoto ostrova několika přáteli a jejich vyprávění hrálo svoji roli. A tak jsem koupil průvodce, mapu, nastudoval podklady na netu, objednal letenky (naštěstí začaly ČSA provozovat přímou linku Praha - Keflavík), bydlení přes booking a jelo se. Začátek cesty proběhl zcela bez problémů, auto jsme zaparkovali v parkovacím domu u letiště, nastoupili do letadla a už se frčelo, let trvá 3,5 hodiny (letadlo bylo zcela plné, tam i zpět), v noci nuda, ale dá se to vydržet. Trochu jsem nevychytal pronájem auta, objednal jsme si ho až na 6 hodinu ranní (v Keflavíku jsme přistávali po půlnoci) s tím, že si odpočineme na letišti, ale letiště v Keflavíku není dvakrát příjemné, a tak jsme do šesti, protože půjčovna aut nebyla schopná termín uspíšit, trochu trpěli. Dostali jsme Suzuki Swift 4x4, ze začátku jsme se trochu báli, že je malé, nicméně to bylo naprosto optimální auto pro cestování po ostrově ve dvou. Další lehký problémek, naše navigace měla všechny státy Evropy, jen ne Island a samozřejmě jsem na to přišel až ve chvíli nastavení, ale nakonec, od čeho jsou mobily. A tak jsme vyrazili nejdříve po jihozápadním pobřeží od Keflavíku na jih, přes Hafni, Grindavík a Hveragerdi a už na začátek nás okouzlila kombinace sopečného pobřeží a oceánu. Prostě nádhera od první minuty a ta nás provázela po celou cestu, Island má nejkrásnější přírodu ze všech zemí, které jsem zatím navštívil. První zastávkou byl Brú Milli Heimsálfa, ponuré místo, kde se setkává americká a euroasijská kontinentální deska. Kousek od něk je naprotosto okouzlující kousek pobřeží, nazvaný Brimketill, kde byla naše druhá zastávka. Poté nás poprvé a naposled potkalo deštivé počasí a také nás dostihla únava z letu a prospali jsme se na chvilku v autě. Z Hveragerdi jsme se vydali po klasickém Zlatém okruhu, naší další zastávkou byl kostel ve Skálholtu, kde jsme poslechli varhanní hudbu a pak už vyjeli ke dvěma z nejznámějších přírodních památek. První je Geysir, vlastně jeho stále funkční dvojče Strokkur, kde jsme vystáli dvě povinné erupce gejzíru a potkali první z řady Čechů, kteří na Islandu pracují a druhým byl naprosto strhující vodopád Gullfos. A mezi nimi další nádhera, řeka Tungufljót. Turistů relativně více, ale ne příliš. Vodopády vůbec nabízecí silné zážitky a nádhernou podívanou. Pak, unaveni a plni dojmů, jsme přejeli na naše první ubytování do Reykjavíku, který byl naší základnou v první polovině cesty.

Ubytování:
Vzhledem k relativně vysokým cenám ubytování (a vlastně všeho) na Islandu jsem zvolil ubytování, kde byla společná kuchyňka a koupelna (vždy pro maximálně tři pokoje), se snídaní a měl jsem z toho celkem obavy, protože v Čechách je tohle synonymum pro nějakou ubytovnu pro různé pochybné existence, ale Island je úplně jiná liga. Bydlení čisté, pokoje ne příliš velké, ale upravené a s moderním vybavením, koupelny a kuchyně to samé, vynikající a bohatá snídaně. Takže mohu jen doporučit, my jsme vždy spali více nocí na jednom místě, což nebylo obvyklé a jako sousedy jsme měli Japonce, Němce, Francouze a vždy to bylo v pohodě.


























13.8.2017: Naučná stezka Churáňov

13. srpna 2017 v 18:14 | paulito
Výlet na Šumavu, kde v okolí obce Chráňov vede asi 7 km naučná stezka, kde je možné kromě krásných lesů a přírody vidět také Klostermannovu skálu a staré šumavské chalupy. Poměrně náročný závěr do kopce byl odměněn chutným oběděm v místním bufetu :-)











12.8.2017: ZOO Praha

12. srpna 2017 v 20:22 | paulito
Po třech letech výlet do pražské ZOO za zdejšími zvířátky, tentokrát se Zdendou a Lenkou, cesta díky německým řidičům (banda debilů) lehce komplikovanější, fronta u kasy ubíhala celkem rychle a pak už jsme byli v ZOO. Přes houfy lidí to bylo pohodové a příjemné, počasí výletové a krmení šelem opravdu moc zajímavé. Po cestě zpátky jsme se masem nakrmili i my, co si přát víc :-)















6.8.2017: Karlštejn

6. srpna 2017 v 19:33 | paulito
Po krátkém zastavení u lomu Amerika jsme dojeli s lehkým problémkem v podobě městského strážníka na parkoviště pod hradem a do kopce nás kvůli lehké dysfunkci našich zad dovezl koňský povoz, což jsme opravdu nakonec velmi ocenili. Hrad plný turistů, ale během půl hodiny nám začínala prohlídka osobních komnat Karla IV. Musím přiznat, že na rozdíl od zámků bylo vybavení poměrně chudé a příště si objednáme dopředu prohlídku kaple. Po seběhnutí z hradu na parkoviště a koupení pár cetek jsme se zastavili v Třebání na pozdní oběd a pak už jen cesta domů po dalším báječném dni.
















5.8.2017: Točník a Žebrák

6. srpna 2017 v 19:13 | paulito
V sobotním vedru jsme vyrazili s přáteli na výlet na dva od sebe kousek vzdálené hrady, Točník a Žebrák. Pohodová procházka, zajímavá prohlídka Točníku, na Žebráku je spíše jen věž a prostě celkově báječný den.... takových víc.






















2.8.2017: Akva Tera Plzeň

2. srpna 2017 v 18:00 | paulito
Pár obrázků z království mé kamarádky Terezky....







30.7.2017: Pár fotek od Přehýšovského rybníka

30. července 2017 v 20:46 | paulito






23.7.2017: Kolín

23. července 2017 v 18:32 | paulito
Rychlý nedělní výlet do Kolína, kde jsem manželku posadil na vlak, ale předtím jsme navštívili katedrálu sv. Bartoloměje a přilehlá muzea, kde se nám dostalo báječného výkladu od slečny průvodkyně. Kolíne, Kolíne... přijedeme zase a tentokrát už na celý den :-)

















22.7.2017: Depo2015 Plzeň - Skvosty s vůní benzínu

22. července 2017 v 20:34 | paulito



















Eternal Hate Fest 15

16. července 2017 v 17:43 | paulito
Další ročník EHF je za námi a byl vynikající... respektive tam nebyl žádný problém, občas sprchlo, piva bylo dost a bylo výbotné, kapely taky, problémy žádné. Přijeli jsme na místo někdy po 13 hodině a po dvou pivech začala německá black metalová kapela Drudensang, která má na kontě zatím několik dem a jeden split a hraje od roku 2013. Úroveň všech kapel byla tak nějak stejná, vyčníval asi jen Sekhmet, jak se svojí show, tak výkonem, ale zase na druhou stranu nebyla zase žádná špatná. Jako druhá nastoupila mexická death metalová Armada, kapela, která hraje v českých zemích poměrně často a zatím nahrála jedno LP Rebellion My Religion v roce 2014. Třetí byli na řadě další němečtí black metalisté, tentokrát Schrat, kapela má za sebou dvě LP a působí od roku 2003, je z bavorského Augsburgu. Další kapela, další německý black metal, tentokrát naše známá Askeregn se zpěvačkou Katherine Petrov. Musím podotknout, že jídlo také celkem ušlo a jediným problémem a jen na začátku, byly fronty na pivo. Blaze of Perdition, na které už jsme také byli, nastoupila jako další, black metaloví Poláci z Lublinu již za sebou několik LP mají, poslední Conscious Darkness z tohoto roku. Pak již byli na řadě Sekhmet v čele s Vojtou alias Agaresem a vynikající show. Přišla pomalu tma a s ní poslední tři kapely, Urn přijela z finského Tampere. Hrají již od roku 1994 a poslední LP, The Burning, vydali tento rok. Hlavní hvězdou večera byli pagan/viking metaloví Graveland z Polska, kapela působí na scéně uz od roku 1991 a vydala 15 LP, poslední z nich, 1050 Years of Pagan Cult, minulý rok. Poslední kapelu akce, Tribute to Urgehal, jsem po pravdě už moc nevnímal, zabrán do konverzace s přáteli. A najednou byl konec a šli jsme spát do auta.. a už se můžeme jen těšit na další ročník.
















9.7.2017: Divoká Šárka

9. července 2017 v 17:26 | paulito
Nádherný kousek přírody v Praze...




















8.7.2017: Rýzmberk, Nový Herštejn, rozhledna Koráb

8. července 2017 v 19:05 | paulito
Po dobrém obědě na Peci pod Čerchovem u rodičů jsme vyrazili přes Domažlice směr Kdyně, s cílem objet nějaké ty zříceniny v okolí. Bylo celkem teplo, ale ne nesnesitelně a tak jsme začali na Rýzmberku, od parkoviště je tam necelý kilometr do kopce, ale po pravdě řečeno, až na stanující partu s dětmi a nádherný výhled z místní věže moc zajímavý není. To nedaleký Nový Herštejn.. měl atmosféru, ponurou, ptáček nepípnul a kdyby se zde vynořil zpoza stromu nějaký démon, ani by mě to nepřekvapilo. Na to, že je to jedna z největších gotických zřícenin v Čechách.. se o ní nikdo nestará. A protože rozhledne Koráb je co by kamenemn dohodil a zbytek vyjel autem, zajeli jsme i tam, dali si v restauraci utopence a vylezli na rozhlednu, výhled ale Rýzmberk nepřekonal.
















6.7.2017: Tankové muzeum Lešany

6. července 2017 v 18:43 | paulito
Všichni jdou k vodě a tak jsem vyrazil do muzea... a nelitoval jsem, mají tady řadu moc zajímavých exponátů.


















 
 

Reklama