Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

10.2.2018: Parlament - Poprava, Agaroth, Tribute to Urgehal

11. února 2018 v 19:46 | paulito
Další z Panzer Festů, již pod číslem 9, se v Parlamentu nesl ve znamení, jaké překvapení, black metalu :-) první tři kapely v pořadí jsem již slyšel, tu poslední jsme opět nedali, znaveni předchozím sportovním bowlingovým zápasem (jedno ze tří utkání jsem i vyhrál, ale jinak jsou mé výkony, mírně řečeno, nevyrovnané :-) Nakonec se celá ta akce nesla spíš v duchu pokecu s přáteli (jeden se popáté žení, kámoška zase frčí na Island na fest, prostě to žije :-D) Akci zahájila Poprava, slušný tvrdý black, bohužel kapela trochu schází bubeník, kecal jsme chvilku se zpěvákem a najít slušného je problém. Ale jinak na rozjezd super, kapela už má za sebou LP z roku 2016, Supredator. Po nich nastoupila polovina mexické black/death metalové kapely Agaroth, taková one man show, jako poslechovka od baru dobré :-) Kapela má na kontě také čerstvé LP Architect of Death a protože se zpěvák náhodou vyskytoval v Praze, odskočil si do Parlamentu. Poslední kapelou, kterou jsme dali, byl super nářez členů naší oblíbené kapely Sekhmet, nazvaný Tribute to Urgehal, m minule mi to tak úplně nevyznělo, ale v klubu paráda. A protože únava mě dostihla, koupil jsme holkám na baru panáka za příjemnou obsluhu a vyrazil domů :-))






4.2.2018: Naučná stezka Živé paměti krajiny Lužan

4. února 2018 v 20:49 | paulito
Kousek ze Přešticemi je vesnice, jíž vévodí hezký zámek, v jehož kapli se kdysi ženil náš kamarád Martin.. ale to nebylo cílem naší dnešní cesty, nýbrž naučná stezka Živé paměti krajiny Lužan délky téměř 10 km (nějak jsem se přehlédl a myslel, že to je jen 7 km :-) Cesta začala na nádraží v Lužanech, tabule byly zajímavé, ale podle mého názoru až moc podrobné a detailní. Kolem zámku, který je v zimě uzavřený, nás cesta zavedla přes most z Lužan po silnici směrem do obce Zelené, kde byla kaplička, rekonstruovaná roubenka a kousek za obcí památník sv. Vojtěcha. Po poměrně prudkém výstupu na Lužanskou horu (500 mnm) nás na vrcholku čekaly dřevěné sochy Čerta a Káči, zdejší prostředí inspirovalo Antonína Dvořáka k napsání jeho opery (což po sobotní Rusalce byla celkem zajímavá náhoda). Z kopce jsme prošli osadou Zelená hora, kde byla krmě daňků další kaplička, zbudovaná jednou kněžnou z rodu Kinských a pak už zpět na silnici a po stejné trase do Lužan. Počasí bylo nádherné a třihodinová procházka byla příjemná.












Divadlo J.K. Tyla: Antonín Dvořík - Rusalka

3. února 2018 v 22:50 | paulito
Z webu Divadla JKT

Libreto: Jaroslav Kvapil
Hudební nastudování: Norbert Baxa
Dirigent: Norbert Baxa, Jiří Štrunc
Režie: Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Projekce: Petr Hloušek
Světelný design: Antonín Pfleger
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Martin Šinták

Princ: Philippe Castagner, Richard Samek
Cizí kněžna: Ester Pavlů, Ivana Veberová
Rusalka: Luisa Albrechtová, Livia Obručník Vénosová, Ivana Veberová
Vodník: Jevhen Šokalo, Pavel Vančura, František Zahradníček
Ježibaba: Jana Foff Tetourová, Alžběta Vomáčková
Hajný: Jan Ježek, Jiří Kubík
Kuchařka: Ivana Šaková, Iveta Žižlavská
Lesní žínka: Radka Sehnoutková, Vanda Šípová

Rusalku není třeba podrobně divákům představovat, protože většina z nich tuto lyrickou pohádku o vodní víle, která zatouží po lásce princově, dobře zná. Rusalka ovšem není pouhou pohádkou, dílo klade divákům ještě další otázky o smyslu života, o lidských a nadpřirozených bytostech a jejich vzájemné existenci. Rusalku zkomponoval Dvořák na libreto básníka Jaroslava Kvapila podle Hanse Christiana Andersena na samém vrcholu svých tvůrčích sil na přelomu 19. a 20. století a duch secese a impresionismu dílu dodává neopakovatelné kouzlo. Rusalčina árie o "měsíčku na nebi hlubokém" patří k nejznámějším českým operním áriím.

Rusalka je tak úžasný příběh a díky vynikajícvímu provedení je to pro mě nejlepší divadelní představení v poslední době.


1.2.2018: Praha Futurm - Svart Crown, Carach Angren, Rotting Christ

2. února 2018 v 20:48 | paulito
Opět v Praze a opět ve Futuru, tentokrát nás jelo plné auto a také s koncertem jsem byl mnohem spokojenější, než naposled. První přišla na podium francouzská black/death metalová kapela Svart Crown (musím říct, že všechny kapely toho večera jsem slyšel poprvé), která vydala poslední LP Abreaction minulý rok. Musím říct, že jejich technický styl mi moc nevzal, mám ráději přímočařejší metal, ale dobře, na rozjezd to nebylo nejhorší. Pak už nastoupil Carach Angren, holandská symfonická black metalová kapela s posledním LP z minulého roku s názvem Dance and Laugh Amongst the Rotten a jejich zpěvák Seregor to uměl opravdu rozjet, muzika bavila, je pravda, že ke konci to už bylo trochu takové pořád stejné, ale prvních 40 minut bylo úplně super. A pak už přišli na řadu řečtí melodičtí black metal v podání Rotting Christ, jejichž poslední LP, Rituals, je z roku 2016. A vystoupení bylo super, celý sál v pohybu a bylo vidět, že i kapela si to užívá a tahle hudba by se dala poslouchat ne hodinu, ale dvě a pořád by nenudila. Takže za mě zatím nejlepší koncert roku, uvidíme, který ho překoná :-)










28.1.2018: Helfenburk

28. ledna 2018 v 19:08 | paulito
Výlet na Helfenburk měl být původně spojen s výletem na Ronov, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme dali ten Helfenburk. Cesta autem (z Plzně asi 170 km) probíhala v pohodě a rychle, zaparkovali jsme u vesnice Ostré na rozmáčené louce, která byla označena jako parkoviště a vydali se po červené směrem k hradu. První kilometr vypadala cesta v pohodě, ale pak jsme se dostali do míst kde ji rozjezdila těžká lesní technika a občas jsme byli po kotníky v bahýnku :-) k tomu šplhání do bahnitých kopců a sjíždění z nich, přelézání padlého obrovského stromu, výstup na věž po schodech, kam jsem se málem nevešel.. po 7 km cest jsme byli rádi, že jsme seděli opět v autě. Jinak zřícenina Helfenburku je jedna z nejrozsáhlejších a nejzachovalejších, co jsem viděl, možná že kvůli komplikovanému přístupu je tento hrad trochu opomíjen, ale určitě jeho návštěva stála za ty strázně cest. Navíc jsme vymysleli geniální teorii o prázdninových návštěvách Mayů ve středověkých vesnicích (viz fotka s kameny) :-) Jo a v Úštěku mají nejlepší pizu, co jsme v posledních 10 letech jedl :-)

Převzato z Wikipedie
Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. století. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát, ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad.[3] Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i jeho nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupina Jana z Jenštejna o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu. V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále biskup Konrád z Vechty (zemřel zde roku 1431). V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil pan Půta z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé, ale zastavili ho Janu Smiřickému. Vdova po něm prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů a ten ho vzápětí postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který byl významným představitelem odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále potom dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku. Jako poslední je uváděn na hradě pan Vilém z Illburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval. Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl. Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye. Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství. Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 1887-1890 zde nechal postavit romantickou třípatrovou věž vysokou 30 metrů, na kterou vede 143 schodů.



















23.11.2018: Futurum Praha - Trepaneringsritualen, Schammasch, Batushka

24. ledna 2018 v 18:48 | paulito
První výjezd do Prahy v roce 2018, jak jinak než na black metal a na programu byly tři kapely, na kterých jsme ještě nikdy nebyl a tak jsem byl pořádně zvědavý. Cesta i parkování v pohodě, po sedmé jsme byli v klubu (byl jsem tu naposled před dvěma lety) a podle časového plánu začala v 19:40 první kapela, vlastně one-man kapela, Trepaneringsritualen. Thomas Martin Ekelund, který zde zpívá předvedl celkem slušné vystoupení, i když je těžké říct, co to vlastně bylo, nějaký industrial black? V každém případě byla nejlepší poslední skladba. Po půl hodině nastoupilašvýcarská avantgarde/black metalová kapela Schammasch, která má na kontě tři LP a naposled EP The Maldoror Chants: Hermaphrodite, pro mě jednoznačně příjmemné překvapení, po kterém už jsme byl natěšen na hlavní hvězdu večera, polskou black metalovou skupinu Batushka, hrající od roku 2015, která má za sebou jedno LP a označil bych jí za poněkud módní záležitost poslední doby. A pro mě poměrně zklamání, napodobení pravoslavných rituálů bylo sice zajímavé, ale jen chvíli, stejně, jako jejich hudba, která mě začala brzy celkem nudit, ale evidentně měla úspěch a tak jsme si dal v klidu na baru džus, doposlouchal do konce a slyšet Batushku v klubu se určitě počítá :-)









21.1.2018: Vlčí naučná stezka, Srní

21. ledna 2018 v 20:13 | paulito
Výlet za vlky vznikl úplně náhodou, původně byl v plánu výlet za sněhem na Šumavu na Kvildu, ale sníh přišel nečekaně v noci do Plzně a protože jízdní podmínky nebyly z nejlepších a i Ford má své limity, nakonec jsme v Sušici usoudili, že dojet do Srní úplně stačí :-) po trochu komplikovanějším parkování, kdy posádka musela auto na parkoviště tlačit (ale zdaleka jsme nebyli poslední :-), jsme vyrazili do lesa na Vlčí NS a hledat výběh s vlky. Příroda byla nádherná, sněhu jsme si opravdu užili, stejně jako klouzání, řada lidí, co jsme potkali měla tu menší, tu větší problémy udržet se na nohou. Výběh je moc hezký, žel vlka jsme neviděli ani jednoho, vlastně až ty v místním turistickém centru, kde kromě výstavy všeho možného o vlcích ukazují také videa. Ale přesto spokojenost byla dostačující a i když cesta byla poměrně náročná, sněhu jsme si užili ažaž. A vlky.. třeba příště.











20.1.2018: Národopisné muzeum Plzeňska - Josef Hodek a kniha

20. ledna 2018 v 13:12 | paulito
Výstava, mapující tvorbu malíře a grafika Josefa Hodka mladšího ve světě knih.









20.1.2018: Západočeské muzeum Plzeň - Pistole, pušky, samopaly

20. ledna 2018 v 13:05 | paulito
Zajímavá výstava, mapující výrobu ručních zbraní v československých zbrojovkách od roku 1918 a jejich použití a vývoz do cizích států. Kromě zbraní je tu řada zajímavých textů a fotek.












18.1.2018: Divadlo Hybernia - Wardruna

19. ledna 2018 v 20:03 | paulito
Protože jsme byl zvědavý na fenomén zvaný Wardruna, který vyprodal divadlo Hybernia dva dny po sobě, po dlouhém váhání a mezi posledními jsem koupil vstupenky na druhý koncertní den. Předem avizuji, folk si sem tam poslechnu v autě, ale jinak na folk metalové kapely moc nechodím a folk rockové vůbec. Wardruna je v podstatě čistý nordický (severský) folk, hraje na původní nástroje, zpívá Einar Selvik a Lindy Fay Hella a tahle norská kapela z Bergenu má na kontě tři LP, poslední Runaljod - Ragnarok z roku 2016. Na jejich skladby odborník nejsem, nejvíce s emi líbily třetí, předposlední a poslední. Koncert se konal v divadle, za standardně divadelních podmínek a mám pocit, že pro atmosféru koncertu to bylo nejlepší, co se mohlo udělat. Byli jsme v hledišti mezi prvními, koncert se asi o čtvrt hodiny zpozdil, evidentně řada lidí nechápe, že divadlo není koncert, kam si mohou přijít jak chtějí. Ale ok, všichni seděli a Wardruna začala. Koncert jsem si užil, jak zvuk, tak práce se světlem byly 100%, mělo to sílu, mělo to atmosféru a i když mě na konci už začala bolet sedací část, hodina a půl utekla jako nic. Před poslední skladbou a na konci pronesl Einar krátký projev a poděkování, kapela přidala jednu skladbu.. prostě super, na focení a podpis už jsme nešli, ale jinak musím pořadatelům i Wardruně poděkovat za silný zážitek.



14.1.2018: Nová scéna Plzeň - Giacomo Puccini: Madame Butterfly

14. ledna 2018 v 19:31 | paulito
Po delší době zase na italské opeře a po Tosce další dramatický osud nešťastné ženy, tentokrát japonské Madame Butterfly. Pravda je ta, že první polovina se občas táhla a postrádala dramatičnost, ale závěr mi až vehnal slzy do očí, to bylo hodně strhující a úplně mě to pohltilo. Kulisy byly nádherné, hra s barvami dokreslovala atmosféru.

Z webu DJTK:

Italský skladatel Giacomo Puccini patří k nejhranějším operním skladatelům. Měl neselhávající divadelní instinkt a cit pro působivost jednotlivých scén i smysl pro celek příběhu. Jeho záliba v exotických zemích dala život opeře o japonské gejše Čo-Čo-San, s níž se, jen tak z flirtu, ožení americký důstojník Pinkerton. Ten po svatbě odjede do Ameriky, aby žil svým životem, a na japonskou gejšu si nevzpomene. Teprve, když jej konzul Sharpless zpraví o tom, že Čo-Čo-San žije v chudobě s jeho synem, věrná svému manželovi, Pinkerton si pro své dítě přijede. Čo-Čo-San však zbývá jen jediné: zemřít. V opeře Madama Butterfly se Puccinimu podařilo napsat jevištně efektní dílo, bohaté na působivé melodie, patřící vedle Bohémy a Tosky k nejhranějším skladatelovým kusům.

Hudební nastudování a dirigent: Jiří Štrunc
Dirigent: Norbert Baxa
Režie: Martin Otava
Scéna: Pavel Kodeda
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Antonín Pfleger
Dramaturgie: Zbyněk Brabec

Čo-Čo-San: Maria Kobielska, Christina Vasileva
Suzuki, její služebná: Jana Foff Tetourová, Jana Piorecká
B.F. Pinkerton: Paolo Lardizzone
Kate Pinkertonová: Andrea Frídová, Ivana Klimentová
Sharpless, konzul USA v Nagasaki: Jiří Hájek, Jiří Kubík
Goro, dohazovač: Jan Ježek, Tomáš Kořínek




13.1.2018: Historické muzeum Regensburg

13. ledna 2018 v 21:06 | paulito
Historické muzeum v Regensburgu si zaslouží samostatný článek. Ve třech patrech mapuje dějiny starověku a středověku města a jeho vazby na okolní země. Je tam vynikající expozice, věnovaná římskému osídlení města, kde byl tábor 3. legia italica. Zajímavá je také expozice osídlení před příchodem Římanů a v raném středověku. Řada církevních obrazů a dalších uměleckých děl, včetně několika od Lucase Cranacha staršího a pak expozice věnovaná Albrechtu Altdorferovi. Prostě paráda, takhle si představuji kvalitní muzeum, navíc vstup 5 EUR není nic hrozného.














13.1.2018: Regensburg

13. ledna 2018 v 19:14 | paulito
První výlet v roce 2018 byl trochu netradičně do Regensburgu, ale nakonec to sice není úplně blízko (170 km), ale zpátky jsem byl za hodinu a pár minut a po městě jsme našlapali poctivých 8 km. Musím říct, že město jako takové, mě poměrně zklamalo, samozřejmě svoji roli hrálo i počasí, ale schází mu duch a tak nakonec vše zachraňovali (jako často) církevní stavby, vynikající muzeum a donutky :-) Zaparkovali jsme v garážích na Bismarckově náměstí (cena přes 8 EUR), pojedli bílou klobásu v housce a vydali se do nedalekého Městského parku, který nás nenadchnul a pak do nedalekého Přírodního muzea, které má v sobotu! zavřeno. Ok, začátek špatný, jde se dál. Přes okouzlující Herzogpark (tady musí být na jaře nádherně) jsme došli k Dunaji, nábřeží také žádná sláva a Kamenný most byl v rekonstrukci. Situaci zachránila speciální kavárnička s donutkami a za chvilku už jsme stáli ve vstupní hale Historického muzea, ale o tom někde podrobněji jinde. Cestou na Domplatz jsme utratili poslední drobné (zásadní chyba, jsme v Německu, ne na Islandu nebo v ČR), navštívili Dóm sv. Petra a zastavili se v jednom nejmenovaném obchodu/občerstvení v centru města. Naprosto obrovský problém zaplatit kartou (jen nad 10 EUR, karty stejně nefungovali a tak jsme musel do nedalekého bankomatu) a obsluha mírně řečeno tupá. Zámecký park také zavřený a tak vše opět zachraňovala církev a naprosto nádherný interiér kostela sv. Emmerama u zámku, doporučuji, baroko a katolicismus ve své nejkrásnější podobě. A pak už domů a .. sorry jako, zlaté Čechy :-)














11.1.2018: Parlament - AlleHackbar, The Prophecy 23

12. ledna 2018 v 20:11 | paulito
První akce nového roku 2018 byla pohodová rock and roll, thrash, death party v našem staré, dobrém Parlamentu. Popíjení Démona a medoviny ve společnosti přátel a aspoň v prvním případě slušné odvazové muziky bylo fajn. K popíjení nám hrály dvě německé kapely, první parta hrála rock and roll včetně motorové pily na pódiu, druhá směs thrashe a deathu, což už mě tolik nebralo. Přesto má na kontě tři LP, poslední z roku 2014. Takže... až na ten druhý den v práci, vše super :-)






31.12.2017: Komberk, Vlkošov, Podmokly

31. prosince 2017 v 15:46 | paulito
Poslední výlet v roce 2017 jsem se rozhodl věnovat objevování okolních, ne tak známých míst, takže najít na kopci pár šutrů, co zbyly z tvrze, hradu, prostě čehokoliv, postaveného lidmi. Jako první byla na řadě zřícenina hradu Komberk, ale zvolili jsme sice doporučenou, ale spolehlivě nejhorší cestu, vlastně jsme si tu cestu tak nějak sami udělali, když jsme se rozhodli dobýt hrad cestou necestou do kopce. Bahnité cestičky od zvěře, neproniknutelné roští a bahniště velké jak bazén udělaly z hledání zříceniny cestu plnou dobrodružství. Nakonec jsme Kromberk našli a rozhodně jsme nebyli zklamáni, místo má svoji atmosféru. Zpět jsme zvolili jinou cestu.. ještě horší :-) Druhým cílem byla tvrz ve Vlkošově, kterou jsme našli poměrně snadno, protože je uprostřed obce u rybníka a potkali tam i úplnou náhodou kolegyni z bývalé práce. Tvrz je bohužel obydlená, ale obklopuje jí pořádný vodní příkop (bez vody) a vypadá rozhodně zajímavě. Posledním místem, které jsme navštívili, byla zřícenina hradu Podmokly, ze kterého teda kromě hradního příkopu už zůstalo opravdu málo, ale odměnou byla aspoň krásná příroda.

Na místě hradu Komberk existovala sídliště eneolitických kultur (např. chamská kultura). Prvním známým držitelem hradu byl roku 1313 Ojíř z Komberka. Ten jej spolu s dalším majetkem okolo roku 1340 prodal tepelskému klášteru. Proti prodeji vystoupila Žofie, vdova po Ojířovi, a roku 1350 dosáhla zrušení smlouvy. Od ní hrad získal Ctibor ze Švamberka, který jej vyměnil s kladrubským klášterem za jiný majetek. V roce 1420 byl hrad dobyt husitským vojskem. Klášter později využil panství hradu k úhradě pohledávek Viléma z Nečtin a na Žluticích a ten jej před rokem 1447 prodal Burianovi z Gutštejna. Páni z Gutštejna na Komberku nesídlili, ale udržovali ho, dokud hrad roku 1478 nevypálilo vojsko Jana Planknara z Kynšperka. Potom byl hrad pravděpodobně ponechán svému osudu a roku 1558 se připomíná jako pustý.

Tvrz Vlkošov byla postavena některým z rodu Račínů po r. 1437, kdy Vlkošov získali Racek a Příbram z Račína. Adam Ondřej Račín přišel pro účast ve stavovském povstání (1618-20) o majetek. Tvrz získal Jiřík Kokořovec z Kokořova, který jí v 17. stol. upravil. Od r. 1788 sloužila jako sýpka.

První písemná zmínka o hradu Podmokly pochází z roku 1269, kdy na něm sídlil Jindřich z Podmokel. V roce 1468 hrad neúspěšně obléhalo křižácké vojsko vypravené proti Jiřímu z Poděbrad. Hrad patřil Jindřichovým potomkům až do roku 1513. Po nich je uváděn jako majitel Jindřich Lozský z Rabštejna a od roku 1525 rod pánů ze Schönreitu. Na počátku 17. století ho od nich získal Markvart z Hrádku, který ho připojil k hradu Dolní Bělá. Zdejší hrad zůstal bez využití, zpustl a jeho zdivo bylo rozebráno na stavbu sousedního barokního hospodářského dvora, v jehož zdivu se dochovaly tesané architektonické články.


















29.12.2017: Hrad Lichnice, NS Lovětínská rokle

30. prosince 2017 v 16:11 | paulito
Cestou na Vysočinu, překvapeni, že jsme cestou nepotkali ani vločku, jsme se zastavili ve vesničce Podhradí na zřícenině hradu Lichnice. Zřícenina je poměrně rozlehlá, zajímavá a ve zřícenině věže je instalována nová vyhlídka. Po prohlídce zříceniny jsme zamířili dolů pod hrad, do Lovětínské rokle, kde nás čekala neošetřovaná nespoutaná příroda, spousta popadaných kmenů kolem potoka v rokli. Úžasné...

Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na stejnojmenném skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 m n.m. nad městem Třemošnice, vzdušnou čarou 15 km jihozápadně od města Chrudim. Lichnice leží při hranici národní přírodní památky Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory. Postaven byl rodem Ronovců, a to buď Jindřichem ze Žitavy, nebo jeho synem Smilem, který se zval právě podle hradu Lichtenburk.

Vyhlídka Dívčí kámen se nachází na skalnatém výběžku, ze kterého je možno vidět území podél řeky Doubravy a do Lovětínské rokle na NPR Lichnice - Kaňkovy hory.

Lovětínskou roklí protéká Lovětínský potok, ve kterém můžeme nalézt obrovské balvany tzv. železnohorské krystaliniky. Rokle je sevřena skálou Krkaňkou (566 m n. m.), která se nachází naproti zříceniny hradu Lichnice. Lovětínská rokle patří do Národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory a Chráněné krajinné oblasti Železné hory.













26.12.2017: Sochařská stezka na Baldov, Domažlice

26. prosince 2017 v 17:37 | paulito
Po návštěvě rodičů a výborném svátečním obědě jsme se vydali kousek od jejich bytu za Domažlicemi na krátkou trasu (celkem 4 km) do vrchu Baldov, kterou lemují sochařská díla, věnovaná husitské bitvě u Domažlic 14.8.1431. Toto poslední velké vítězství husitů vedlo v konečném důsledku k Basilejským kompaktátům a jejich uznání katolickou částí Evropy. Nejsem znalec, tudíž některá díla se mi líbila více, některá méně, hlavně, že bylo krásné počasí, i když trochu na Baldově foukalo, doprovázelo nás káně a člověk se dozvěděl i řadu detailů o bitvě, třeba o tom, že ne všichni křizáci utíkali, ale Caesariniho garda o 300 kopinicích se postavila, i když marně, na hrdinný odpor a že díky Chodům a jejich zásekům měli křižáci ústup poněkud zkomplikovaný. Výhled z Baldova také úžasný, doporučuji.










25.12.2017: Skalní stezka, Radyně

25. prosince 2017 v 14:29 | paulito
Po vánoční večeři a delší době, kdy jsem nebyl díky nachlazení provozuschopný, jsme vyrazili na jednu úplně novou (od léta) a poměrně krátkou (3,5 km) stezku nedaleko Plzně. Vede v podhradí Radyně a mapuje okolní buližníkové skály, které zde stojí již od druhohor. Stezka je příjemná a i přes ne úplně krásné počasí je zde řada pejskařů a lidí jen tak na procházce, cestu navíc lemuje řada vtipných tabulí pro děti. Kromě pár krátkých úseků tu nepotkáte ani velké klesání či stoupání. Od hradního parkoviště seběhnete ke skále Vysoký Štont, kde je vyhlídka na Radyni a pak dále k bývalému lomu Hřeben, kde je zase krásná vyhlídka na Starý Plzenec, včetně rotundy nad městem. Kolem Mohyly (několik menších kamenů) přijdete k dalšímu skalnímu útvaru, Andrejšky, kde křižuje další naučnou stezku, Staroplzeneckou a to už jste v druhé polovině. Kolem bývalého Otýsova lomu, kde se scházeli svého času trampové a poslední větší skály, Svatební stěny, se zase ocitnete zpět pod hradem u parkoviště. Děkujeme tvůrcům této stezky, byla moc zajímavá.











9.12. - 10.12.2017: Hořovice, Zbiroh, Talichova naučná stezka (Beroun)

10. prosince 2017 v 19:04 | paulito
Víkend s nálepkou luxusu začal cestou do Hořovic.. tam jsme ještě nebyli, mají tam dva zámky (starý a nový) a není to daleko od cílové destinace, Zbiroha. A tak jsme přijeli do Hořovic, na Palackého náměstí, kde stál opuštěný kostel a nahnutý strom s červenými ozdobami. Vydali jsme se k zámku a přiznám se, že tak ošklivé město už jsem dlouho neviděl, kapitalismus a obchůdky naroubovaný na kulisy socialismu. Aspoň mamky s malými dětmi se tam mají fajn (za hezkého počasí), je tam příjemný park s hřištěm, který hlídá svišť a hned u něj kavárna a vše je na dohled od zámku (nového). Dostali jsme se do vstupní haly, obešli celý park, který byl bůhvíproč zamčený, nahlédli přes mříže, starý zámek je sídlem různých institucí od policie po knihovnu.. a zase odjeli.
V hotelu Chateau Zbiroh bylo 5* hvězdiček vidět, park už jsme kdysi prošli za lepšího počasí a tak jsme se hned přihlásili na recepci, kde byla ochotná a upovídaná paní, dostali klíče a ubytovali se v nádherném pokoji. Klidně bych wellnes víkend vyměnil zde za víkend spací, protože už se mi dlouho nikde tak dobře nespalo. Vana, postel, wellnes (také luxusní a velmi příjemný).. dobře, jen večeře a snídaně nebyly úplně top, tu snídani má leckterý německý 3* lepší, na tom by ještě mohli zapracovat. Ale vše zase zvedla nahoru prohlídka zámeckého okruhu, průvodce velmi profesionální, jen nechápu, proč se nesmělo fotit, protože zde v podstatě nic cenného není, jen řada napodobenin... a expozice je věnována templářům, třem císařům se zámkem spojeným, Colloredo-Mansfeldům a jednomu německému železničnímu baronovi, který měl se Zbirohem velké plány, ale zkrachoval... jinak by třeba byl ve Zbirohu druhý Essen.
Po cestě zpět zajížďka za trochou přírody, za Berounem je Talichova naučná stezka, pojmenovaná podle hudebníka evropského formátu a mapující zdejší přírodu. Příjemná procházka po kopcích nad městem, zpestřená útokem agresivního psíka, na kterého ovšem stačil kousek klacku :-)














1.12.2017: Underdogs Praha - II, Almyrkvi, Sinmara

3. prosince 2017 v 21:15 | paulito
Začíná prosinec, blíží se Vánoce a to je nejvyšší čas, vyrazit na nějaký black metal. Cestu za přáteli do Frýdlantu jsme se tak zastavili na Smíchově v klubu Underdogs. Poté, co jsme se ubytovali, jsme zašli na plzeň do místního Pubu, kde jsme si dali i tatarák a pak už vyrazili do klubu, který byl opravdový underground a nás to hrozně bavilo. Naštěstí zde netočili staropramen a tak jsme se při kelímku s pivem mohli věnovat hudbě. Mimochodem zvukově to bylo dost bídné, až třetí kapela byla poslouchatelná, ale atmosféra k nezaplacení. Jako první přišla na řadu německá balck/death metalová kapela II, která hraje od roku 2010 a má na kontě jedno EP a jejich zvuk byl vážně hodně mizerný. Po nich následovalo islandské duo, jako první atmosférická black metalová Almyrkvi z Reykjavíku, jíž vyšlo tenhle rok první LP Umbra a po ní přišla kapela Sinmara, také black metal z reykjavíku, která ma kontě jedno LP a aktuálně jí vyšlo EP Within The Weaves Of Infinity. A pak už jen úprk zmrzlou Prahou do postele :-)






30.11.2017: Roxy Praha - Umbrtka, Masters Hammer

3. prosince 2017 v 20:50 | paulito
Koncert, který je pro Plzeňáka takřka povinnost (také jsem vezl plné auto), protože kdy může člověk naživo slyšet Umbrtku... opěvující boha plzeňské průmyslové špíny.. do boha!!! :-) Takže jsme po absolvování chumelenice a zácpy na dálnici dojeli pět minut před začátkem, koupili si odporný staropramen, nacpali přes pár nasraných lidí více dopředu a už to jelo. A jak říká Opat, který hrál ma kytaru, prostě tahle kapela mě fakt bavila. Jeden z projektů Lorda Morbivodaa jako všechny ostatní, moc povedený. Včetně vysočiny rozhazované do publika, i když ke mně se nedostalo ani kolečko :-)) Poslední aktuální LP Hlavní stroj vyšlo v roce 2016. Ve stejném roce vyšlo i nejnovější LP Formulæ pražské black metalové legendy Masters Hammer, působící na scéně s přestávkou již od roku 1987. Chápu, proč jsou legendou, i když mi slečny nahoře bez na podiu přijdou celkem zbytečné, ale prostě mám pocit, že dnes je black už trošku jinde. Poslechl jsem, nebylo to špatné... v každém případě můžu říct, že jsem je slyšel.











24.11.2017: Tankové muzeum Saumur

3. prosince 2017 v 20:15 | paulito
A cestou zpátky zlatý hřeb mého výletování.. tankové muzeum v Saumuru, což je městečko přes 200 km na jih od Paříže. Zdejší muzeum hostí výbornou sbírku německé válečné techniky, včetně tanku Tiger a k tomu samozřejmě kompletní přehled francouzské tankové techniky od první světové války do dneška. Zajímavé jsou expozice věnované bojům v roce 1940 a pak nasazení Francie v Indočíně a Alžírsku. Odnesl jsem si i jednu knihu o protitankovém oddílu SS divize Das Reich.. prostě maximální spokojenost :-)









































23.11.2017: Bretaň - Pointe du Raz, Oceánopolis Brest

3. prosince 2017 v 19:55 | paulito
Poslední den je tady.. a tak jsem objel ještě to, co jsem nestihnul (popravdě řečeno, nestihnul jsem toho mnohem víc, třeba Rennes, Josselin, Saint Malo.. snad někdy příště) a na řadu tak přišel poslední okouzlující kousek pobřeží nedaleko Audierne, Pointe du Raz a pak akvárium v Brestu, Oceánopolis. Poslední nádherný den, protože přiroda, moře a tropické rybičky prostě nikdy nezklamou. :-)






























22.11.2017: Bretaň - Concarneau, Pont Aven, Locronan

3. prosince 2017 v 19:32 | paulito
Předposlední den bretaňského dobrodružství jsem se vydal do míst, která byla vlastně jeho základem, kdy jsem se po přečtení detektivky Bretaňské poměry rozhodl tento kousek Francie navštívit. Concarneau je přímořské městečko s přístavem a krásným městským opevněním ze 14. století, které přestavil stavitel Vauban. Na nábřeží se konala klasická pouť, ale kolotoč jsme nezkusil :-) Z Concarneau je to kousek do Pont-Aven, střediska umění a sídlem pont-avenské malířské školy, kterou vedl Paul Gauguin. Je naprosto okouzlující a je zde jedna obrazová galerie vedle druhé. Třetím navštíveným místem byl Locronan s nádherným kamenným centrem z 13. století.. každé městečko trochu jiné a každé okouzlující.



















21.11.2017: Bretaň - Carnac, Lorient

29. listopadu 2017 v 20:03 | paulito
Další den jsem se vydal na jih, na místo dávných megalitických kultur, na místo menhirových polí. Dojel jsem na parkoviště u městečka Carnac, kde byl otevřen jako jeden malý obchůdek a jen několik turistů, takže jsem si mohl užívat kamenné nádhery v soukromí a naplno. Prvním místem byla Alignements du Ménec, které bylo možno pozorovat jen zpoza nízkého plotu, ale i tak bylo impozantní, druhým místem bylo Alignements de Kermario, kde byla možnost vejít mezi menhiry a cítit přítomnost těchto kamenů, přítomnost dávno proběhlých tisíciletí. Po chvíli mi nad hlavu přiletěly čtyři Typhoony, které tam zakroužily několik koleček a podtrhly tak rozdíl mezi dávnými a nynějšími časy. Muzeum prehistorie bylo bohužel zavřené a tak další zástavkou byl přístav Lorient. Zaparkoval jsem pod luxusním obchodním domem a vydal se do přístavu a poté i do obytných čtvrtí.. ale příliš mě ani toto přístavní město nenadchlo a tak jsme vyrazil zase zpět do Audierne, kde jsem prošel celé přístaviště.


















 
 

Reklama