Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

Pár obrázků z centra Plzně - 20.11.2011

20. listopadu 2011 v 17:34 | paulito











































Malá skoro zimní procházka Domažlicemi 12.11.2011

13. listopadu 2011 v 10:07 | paulito
Po dobrém obídku u taťky a Zdeňky jsme se pod zimním sluníčkem, které ale vůbec nehřálo, vydali na procházku Domažlicemi, bylo tam krásně, oproti letním měsícům skoro žádní Němci a minimum Vietnamců, kteří by narušovali kolorit tohoto střediska Chodska.


Kostel U Svatých






Dolejší brána



Domažlické náměstí





Radnice


Kostel Narození Panny Marie




Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie



Chodský hrad






Call Of Duty 2

6. listopadu 2011 v 20:31 | paulito
Dohrána další hra, tentokráte střílečka z války, ve které jsme bojoval postupně jako sovětský, britský a americký voják na východní frontě, v Africe, na západní frontě a nakonec přímo v Německu, ale nakonec jsem vždy stejně raději sebral a používal německé zbraně, samopal MP40 a útočnou pušku StG 4. Prima odreagovačka, ale po čase už trochu nuda.

Hru Call of Duty 2, která je pokračováním cenami ověnčeného titulu Call of Duty, pohání nový proprietární engine, přinášející úchvatnou grafiku, pokročilou technologii umělé inteligence, nejrealističtější týmové boje a zběsilou akci, které se zúčastníte v nových historických kampaních. V Call of Duty 2 hráče čekají příběhy čtyř různých vojáků, jež se musejí dostat z téměř beznadějných situací. Hráči buď mohou sledovat osudy těchto jednotlivců postupně a vžít se tak naplno do jejich rolí, nebo mají možnost procházet boji chronologicky tak, jak šly ve skutečnosti po sobě. Infinity Ward, tvůrci původního hitu Call of Duty, se také rozhodli zpracovat bojiště ve větším měřítku, díky čemuž je herní zážitek mnohem realističtější. Vaše družstvo bude plnit velké množství různých úkolů v rozsáhlých lokacích, jimiž vede pokaždé několik různých cest. Samozřejmostí je možnost používání klasických bojových taktik, jako jsou různé obchvaty a další manévry. Nový engine hry Call of Duty 2 se společně s vylepšenou technologií umělé inteligence starají o to, aby byly týmové boje co nejautentičtější a nejzábavnější. Velký důraz je kladen na nepozorovaný postup ? využití zde najdou jak kouřové granáty, tak i například prach zvířený nad bojištěm. Na chování vojáků budou mít vliv i povětrnostní podmínky, což se projeví například při písečných bouřích v severní Africe nebo sněhových vánicích v Rusku ? jen blázen by v takovém počasí vylézal z bunkru. Váš tým je navíc vybaven unikátním komunikačním systémem - boje oživují zprávy od vašich kolegů, kteří vás díky pokročilé umělé inteligenci v reálném čase informují o dění ve svém okolí. ?Náš tým Infinity Ward dělá vše pro to, abychom hráčům nabídli takový pohled na bojiště, jak se to ještě nikomu nepodařilo. Rádi bychom, aby to pro hráče bylo jako pekelná adrenalinová jízda, která jim doslova vyrazí dech,? říká Grant Collier, ředitel Infinity Ward. ?Call of Duty 2 bude nejintenzivnější a nejrealističtější akční hrou, jaká byla dosud k vidění, s ohromující grafikou, atmosférou a věrohodností, kterou bude zajišťovat velice pokročilá technologie.?







Naučná stezka Údolím Úslavy 30.10.2011 (1. část stezky)

30. října 2011 v 14:55 | paulito
Příjemná procházka podzimní Plzní kolem řeky Úslavy od kostela sv. Jiří na Doubravce až k mostu v Lobzích, je to zhruba první polovina stezky, více na:





Sousoší Nejsvětější Trojice

Kostel sv. Jiří



Apsida kostela

Márnice


Železný křížek na Lopatárně

Socha mistra jana Husa v Husově parku.


Železniční most na Prahu a most na Doubravku.



Čočkova vila



Louka před Lobezským parkem


Lobezský most

Lobezská boží muka

The Treasures Of Montezuma 3

27. října 2011 v 17:33 | paulito
Tak tahle hra se dá hrát pořád dokolečka, vzdal jsme to poté, co mi po po odehrání tří úrovní posunulo opět do vyšší, pak už se to trochu přejí, když stále v dohlednu není žádný konec, ale je to prima odreagovačka od čehokoliv, prostě jen pořád posunujete symboly a sbíráte hvězdičky, za které jsou bonusy, nádhera :-)
Treasures of Montezuma je klasickým re-makem logické arkády na základu pravidla spoj-tři. Podobně jako v sérii her Bejeweled máte spojovat krystaly a ty poté mizí a objevují se nové. Čím rychleji spojujete - tím větší máte skóre. A co víc, tím se více posouváte v příběhu. Montezuma navíc přináší řadu logických úloh a vylepšení než jeho konkurence.
Puzzle, Arkáda


Hrad a kostel sv. Petra a Pavla v Plzni Liticích 23.10.2011

23. října 2011 v 19:28 | paulito
Na území obce bylo prokázáno pravěké osídlení, v 8. století bylo osídleno Slovany. První zmínka o vlastní obci pochází z roku 1212, kdy byl zároveň poprvé zmiňován Litický hrad. Už kolem roku 1467 byl uváděn jako pustý, ale jeho zříceniny se nacházejí v obci dodnes. Zajímavostí je, že po Mnichovské dohodě v roce 1938 byly Litice jako jedna z mála obcí bezprostředně přiléhajících k Plzni, připojeny k německé říši. Poprvé byly Litice připojeny k Plzni již v roce 1949, ale již v roce 1964 byly od Plzně opět odtrženy k okresu Plzeň-jih (byly sloučeny se Šlovicemi). Po 6 letech, v roce 1970, byly ale k Plzni znovu a již natrvalo připojeny. Důvodem byla výstavba přehrady České údolí. Zpočátku byly Litice součástí MO Plzeň 3, ale v roce 1991 pro sebe získaly vlastní samostatný městský obvod a v městské části Plzeň 3 zůstalo jen dnešních 10 ulic.
Z původního hradu z konce 12. století, který byl již v 15. století opuštěn, zbyly pozůstatky možného předhradí, mohutný val a příkop, terénní nerovnosti, zbytek zdi a zbytky vstupní brány. Pozůstatky hradu se nalézají na okraji vsi Litic na vysokém ostrohu, ohraničeném Litickým potokem a nejjižnějším výběžkem Borské přehrady. Toto území bylo osídleno již před pěti tisíci lety, jak dokazují nálezy v Plzeňském muzeu (hliněná figurka ptáka, železný nůž a meče, hroty kopí a šípů, zlatý kroužek a bronzové jehlice). Původní dvorec býval dřevěný, později byl přestavěn z kamene. Na kopci jsou dvě informační cedule, které popisují hrad i přírodní zajímavosti (bohužel vandalové je ničí). Znalci botaniky určitě objeví morušovník černý i bílý.
Kostel sv. Petra a Pavla
V nedávné době byl krásně zrekonstruovaný, má nový kabátek. Je původně gotický, ve 14. století jej nechal postavit rod Drslaviců. V šestnáctém století vyhořel, v sedmnáctém, za třicetileté války jej vypálili i s farou Švédové. Kostel je jednolodní, s mohutnou čtvercovou věží. Interiér pochází z 1. poloviny 19. století, varhany jsou dílem chebských varhanářů Ignáce a Josefa Müllera z roku 1833. Před farou stoji socha Immaculaty z doby kolem roku 1800 (resp. její kopie), na tradičním místě, tedy na mostě, je též socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1838.


















Hrad Libštejn a zámek Kaceřov 16.10.2011

16. října 2011 v 20:26 | paulito
Po cestě z Plas oklikou do Plzně jsme jeli přes Liblín, kde se asi 1,5 km od silnice nachází moc hezká zřícenina hradu Libštejn, cesta k němu vede stezkou nad Berounkou a ještě jsme se zastavili u zámku Kaceřov, ale to už nám ubývaly síly a čas, tak jen jedno foto.

Tichému údoli jižně od Liblína vévodí tento osamělý hrádek svou vysokou, mohutnou věží. Vrch, na němž stojí, je z obou stran oddělen údolím dvou bystřin od sousedních zalesněných strání, které jej převyšují. Strmost návrší, na němž byl postaven, činila jej těžce přístupným. Hradební zdi jsou dnes již z valné části sesuty, zříceniny zarůstají lesem, avšak přece lze si učiniti představu o bývalém uspořádání hradu.
Vysoká, čtverhranná věž má zaoblené rohy, zpevněné mohutnými kvádry. Byla jádrem obrany hradu, který byl nedobytný, dokud nebylo střelných zbraní. Když se ve válkách husitských ukázalo, že palbě ze sousedních návrší neodolá, byla k jeho obraně na jednom z nich zřízena bašta s opevněním.
Libštejn založen byl ve 14. století. Držiteli jeho byli Kolovratové. Roku 1430 oblehli hrad husité, táhnoucí k Plzni.
Střelbou pobořili jeho hradby a zmocnili se předhradí, avšak zadní hrad se uhájil. Proto husité odtáhli a nechali tu menší oddíl, aby hrad vyležel. Po několika týdnech došlo k smíru, když se Kolovratové zavázali, že přistoupí k straně podobojí.
R. 1540 prodal hrad Jan Libštejnský z Kolovrat Valdštejnům. Koncem 16. století dostal se v majetek Gryspeků na Kaceřově. Nejtěžší pohroma stihla Libštejn za války Třicetileté. Roku 1639 přitáhlo k němu 500 jezdců, dobyli hradu, vyloupili jej a zapálili.

Ve druhé polovině 14. století, v době kdy Kaceřov byl v majetku či v nájmu Ctibora ze Švamberka, již stála na místě zámku tvrz. V roce 1430 byl Kacéřov za husitských válek vypálen a tvrz pobořena. O Kaceřov v 16 stol. usiloval Florián Gryspek z Gryspeku a v roce 1539 mu byl Kaceřov zastaven na čtyři generace. Protože tvrz byla zpustlá zahájil v kolem roku 1540 výstavbu zámku. Stavba se postupně dokončovala až do roku 1562.
Zámek i obec Kaceřov byly za třicetileté války vypáleny a od té doby zámek chátrá a později sloužil i jako hospodářské skladiště. V roce 1827 koupil Kaceřov hrabě Václav Kliment Metternich, ale ani on o zámek příliš nedbal a nechal jej chátrat. Roku 1875 byla snesena věž v severní části zámku a v roce 1912 zámek vyhořel a dále pustl. V držení Metternichů byl zámek až do roku 1945.


Stezka nad Berounkou, příjemná a romantická procházka.





Libštejn









Zámek Kaceřov





Naučná stezka Plasy 16.10.2011

16. října 2011 v 20:11 | paulito
Naučná stezka v nedalekém městečku Plasy není příliš dlouhá, kolem 4 km, takže v krásném dnešním počasí to byla příjemná procházka, bohužel polovina tabulí na stezce je strhána, samotné Plasy nepůsobí zrovna pozitivním dojmem a klášter by také potřeboval pěkných pár milionů na opravu.

Okružní naučná stezka Plasy vede městečkem Plasy a jeho těsným okolím. Okruh má počátek i konec u turistického informačního místa Plasy, BUS pod budovou pošty. Trasa vede přes most nad Střelou, proplétá se parkem mezi objekty kláštera a konventu, mezi rodinnými domky nad levým břehem Střely, kolem letního tábora Vlaštovka ve čtvrti Peklo, dále přes most u říčního brodu, podél (bývalého pionýrského) letního tábora Máj, kolem historické kryté studánky zv. "Prelátka" objevené ve 12. století, historickou alejí po pravém břehu Střely, kolem pamětního kamene býv. demarkační čáry z druhé světové války, přes Velkou louku, kolem jezu u starého pivovaru, kolem rybích sádek a zpět do výchozího místa u rybníku. Na trase dlouhé 4,3 km je umístěno 9 tabulí s texty, fotografiemi a ilustracemi informujících mimo jiné zevrubně o jednotlivých objektech klášterního areálu, o plaských železárnách z počátku 19. století, o rostlinstvu a památných stromech v okresu Plzeň - sever, o řece Střele a velké povodni v r. 1872, o živočišstvu okolní krajiny, o unikátní nivě Velká louka a stručně i o dalších historických lokalitách v okresu Plzeň - sever. Přibližně v polovině trasy NS, ve stínu stromů, jistě zaujme krytá studánka s pramenitou vodou, která příjemně osvěží i v nejparnějším létě. Studánku objevili ve 12. století řeholníci zdejšího cisterciáckého řádu a pojmenovali ji "Klášterní studánka". Protože si posílali se džbánem ke studánce všichni preláti plaského kláštera, vžil se časem název "Prelátka". Dnes si pro lahodnou vodu chodí obyvatelé Plasů i okolí. O chemickém složení vody a dalších zajímavostech informuje vyvěšená tabule.

V romantickém údolí řeky Střely, 25 kilometrů severně od Plzně, se nachází perla barokní architektury - komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Jeho historie sahá do roku 1144, kdy tehdejší kníže, pozdější král Vladislav I., vydal zakládající listinu pro klášter, pozval do Plas devět řeholníků cisterciáckého řádu a daroval jim s věcnými právy Plasy a okolní vesnice. Celý klášter byl vypálen husity v roce 1421. Současnou podobu získal areál barokní přestavbou v letech 1661 až 1739, na které se podíleli především stavitelé J. B. Mathey, J. B. Santini a K. I. Dienzenhofer. V roce 1785 byl výnosem císaře Josefa II. klášter zrušen. Poslední stavební úpravy byly realizovány v 19. století tehdejším kancléřem K.W.L.P. Metternichem, který celé panství zakoupil v roce 1824. Od roku 1945 spravuje část bývalých klášterních budov stát. Hodnotnou architekturu doplňují v kaplích a chodbách freskové výzdoby Müllera, Pinka a Kramolína. Součástí areálu je kromě konventu budova prelatury, tzv.královská kaple, klášterní kostel a Metternichovská hrobka v kostele sv.Václava. Budova konventu je založena na dubových pilotách v bažinaté půdě. V budově je umístěna stálá expozice, která představuje právě barokní architekturu a umění, Trasu doplňuje expozice lékárenství, která navazuje na bohatou tradici lékárenství v Plasích. K vidění jsou rokoková, klasicistní a secesní lékárny s dobovými předměty. Barokní sýpka slouží od začátku sezóny jako samostatný návštěvnický okruh. Po zdolání více než 120 schodů čeká na návštěvníky odměna v podobě funkčního barokního hodinového stroje z r. 1686. Budova prelatury se sálem, který je obdařen štukovou výzdobou, poskytuje zázemí pro sympozia a koncerty. K založení města se váže celá řada pověstí, např. příběh o snu knížete, který se mu zjevil, když usnul na plášti pod lípou. Zdálo se mu, že slyší zvony a klášterní kostel zvoucí k pobožnosti. Probudil se a spatřil, jak se k němu blíží had, vytasil meč a hada zabil. Za své zachránění zde nechal postavit klášter s kaplí sv. Benedikta, na jehož kopuli dal onoho hada otočit kolem kříže, jméno "plaza" Plasy už městu zůstalo. Na palouku pravého břehu Střely je pamětní kámen znázorňující býv. demarkační čáru z r. 1945 mezi jednotkami americkými a rudé armády. Město Plasy má dnes asi s okolními vesnicemi asi 2000 obyvatel, do roku 1964 to bývalo okresní město.



Vodník chránící rybník nedaleko pošty.. neuchránil, byl vypuštěný :-)

Jez na řece Střele.


Studánka Prelátka.. v sousedním prameni byli postarší Pražáci s autem a nabírali do asi 10 desetilitrových kanystrů vodu... hnus.


Střela



Bývalá huť na výrobu litiny.


Budovy konventu cisterciáků.





Metternichova smuteční síň.


Památník vojákům padlým za druhé světové války, přes Plasy vedla demarkační linie.






Naučná stezka Kladruby 8.10.2011

9. října 2011 v 18:25 | paulito
Počasí sice bylo krapet nestálé, chvilkami pršelo, chvilkami svítilo sluníčko a tak se nám podařilo i zmoknout, ale stezka byla zajímavá, i když jsem ještě nikde neviděl značení tolik zlikvidované od vandalů. Jen klášter by stál za to, je nádherný!










Zahrada u kláštera je také moc romantická...


Výhled z kláštera na Kladruby.




Venkovní divadlo je již hodně zarostlé a omšelé, určitě škoda.


Studánka, co vypadá spíše jako psí bouda:-) popiska u ní byla zničena.


Řeka Úhlavka, zde v místě, kde teče kolem fotbalového hřiště.



Kostel sv. Jakuba v centru městečka.






Podzim je tady... nádhera.

Klášter z městečka.





Kdysi se tu těžilo stříbro a olovo.


Okolí řeky Úhlavky.






Ještě jsem nikdy neviděl tolik mravenišť na jednom místě.



Prší, prší, prší... leje.

...ale nám je dobře :-)))

a ještě lépe :-)))

Poslední rozlučka s klášterem...

Ještě jedna zmoklá naposled a šup do auta a domů do tepla.


FEAR 2: Project Origin

2. října 2011 v 10:14 | paulito
Tak jsem dohrál konečně hororovou akční střílečku FEAR 2, nejsme bůhvíjaký hráč, dám tomu tak hoďku dvě týdně jako odreagovačku, ale jsem rád, že se mi to povedlo, protože atmosféru to určitě mělo a pěkně jsem si zastřílel, jak vojáky, tak různé příšerky, hra je udělaná opravdu dobře.






Bitva u Isonza 1915 Třemošná 1.10.2011

1. října 2011 v 19:53 | paulito
Několik foteček z Bitvy u Isonza 1915, konající se v Třemošné, v níž spojená německo-rakouská vojska porazila ta italská...

Historický vlak, který pživezl vojáky z Plzně.

Obrněný automobil, v boji opravdu útočil a střílel z kulometu ve věžičce.

Není moc vidět, německý trojplošník Fokker Dr.I v markingu Manfreda von Richthofena.

Ošetřovatelky rakouské armády.


Morane francouzskéko letectva, bohužel kvůli havárii nevzlétl.

Zato Fokker Eindecker útočící německou pěchotu podporoval.


Muslimští vojáci rakouské armády.


Velitelé

Německá pěchota jde do zákopů.


Německá postavení i s vlajkou.

Strašlivá podívaná.. před bitvou toho moc nezahráli :-)



A na závěr několik filmečků, bohužel díky přobližování nic moc kvalita, ale za povšimnutí stojí ansazení plamenometu a obrněného auta.





Naučná stezka Třemošná 1.10.2011

1. října 2011 v 19:27 | paulito
Protože bylo krásně, tak jsme se vydali na další stezku v naší blízkosti, tentokrát v Třemošné a spojili jsme tak příjemnou procházku s kulturou, protože v Třemošné probíhala bitvy na Isonzu v roce 1915, v níž německé a rakousko-uherské jednotky porazily italské. Zvuková kulisa byla dobrá, ale jinak.. bez tanků to prostě není ono :-)








Náš dnešní úlovek :-)









Naučná stezka Nebílovy 25.9.2011

25. září 2011 v 18:42 | paulito
Protože v tomhle krásném dni bylo škoda sedět doma (zvláště, když jsme proseděli včerejšek), tak jsme vyrazili na další stezku nedaleko Plzně, která vede necelých 6 km v okolí vesnice a zámku Nebílovy. Slavnosti jablek jsme se nezúčastnili, opravdi na ní nebylo nic tak zajímavého, ale procházka po okolních polích a lesích a několika církevních památkách byla opravdu fantastická, netrvá dlouho, není příliš naláhává a pro lidi z města je krás a klid přírody opravdu balzámem na duši.

Obec Nebílovy se může pochlubit dvěma cíli, pro které stojí za to tento malebný kout jižního Plzeňska navštívit. Není těžké uhodnout, že hlavním cílem je barokní zámek z r. 1706, kterému Nebílovy vděčí za svoji popularitu. Cílem dalším, a to je možná pro mnohé zajímavou novinkou, je nedávno otevřená naučná stezka pojmenovaná prostě po obci, která je východištěm i cílem, tedy naučná stezka Nebílovy. NS má délku 5,7 km a je vybavená 6 informačními tabulemi. Přestavbu renesanční tvrze na zámeček započal benátský generál A. Steinau, záměr však dokončili v r 1706 až Černínové, kteří v r. 1715 připojili Nebílovy k svému šťáhlavskému panství. Barokní zámek stavěl J. Auguston podle návrhu J. L. Hildebrandta; tvoří jej dvě patrová křídla s mansardovými střechami. Vstupní trakt je opatřen středovou věží s průjezdem, v nádvoří arkádové lodžie. Východní křídlo se vstupním pavilonem nese erb Černínů a stopy sgrafit z původní renesanční tvrze. Prusiny - kostel sv. Jakuba Většího se tyčí na vysokém návrší. Barokní stavba z r. 1722, dominanta krajiny, se starší záp. věží, zdobí kamenný erb Úlických z Plešnic s datem 1608. V interiéru kostela je pozdně gotická socha sv. Jakuba. Na vých. svahu návrší býv. sídliště lidu mohylové kultury ze střední doby bronzové i ze slovanské doby hradištní. Kaplička sv. Barborky s odpočinkovým sezením, ale hlavně se "zázračnou" vodou v blízké studánce. Mocnost jejích účinků jsem sice po jednorázové degustaci potvrdit nemohl, jedno je však jisté: je osvěžující a vynikající v každé roční době.





Nebílovský zámek, na jehož nádvoří se konaly Slavnosti jablek.


Kostel sv. Jakuba, kde dodnes sídlí františkáni.


Břízová s břízou :-)

Nebílovy

U nejsvětější Trojice


Nebílovský zámek

Na horizontu hrad Radyně.




Kaplička sv. Barborky...


... a pramen pitné vody u kapličky, ochutnali jsme, výborná.

IAA Franfurkt 17.9.2011

18. září 2011 v 15:28 | paulito
Několik obrázků z výstavy automobilů ve Franfurktu, krásná auta a krásné ženy, bohužel jsme nebyl, fotky udělal a poslala mi moje kolegyně Bea z Německa, kochejte se...:-)























Praha Katedrála sv. Víta 10.9.2011

11. září 2011 v 13:11 | paulito
Využili sjme toho, že katedrála byla otevřena zdarma a ještě se tam smělo fotit a tak je zde několik obrázků i zevnitř. Pak už jen cesta na Malostranskou, metrem zpátky na Zličín, čínská večeře v Metropoli plus prolézání obchodů a cesta na letiště pro mamču a její kamarádku a domůůů... bylo to náročné.





















Praha Pražský hrad 10.9.2011

11. září 2011 v 13:03 | paulito
A pak už jsme se šplhali rozpálenými ulicemi na Pražský hrad, kde jsme si trochu odpočinuli a prošli okolí Hradu.






















Praha Karlův most 10.9.2011

11. září 2011 v 12:44 | paulito
Ze Staromáku uličkami Starého města na Karlův most, kde bylo také řádně narváno, ale výhled z něj na okolní Vltavu, nábřeží a Prahu vůbec byl úžasný. Zmrzlina výborná, horko pořád a tak jsme aspoň odlapili strážného a Tína se s ním nechala vyfotit :-))























Praha Staroměstské náměstí 10.9.2011

11. září 2011 v 12:33 | paulito
Naši cestu skoro ještě letní Prahou jsme začali na Zličíně a metrem jsme se přesunuli na zastávku Staroměstskou, odkud jsme se vydali na Staroměstké náměstí, které bylo plné turistů a také řada truchlících, připravovala se tam tryzna za naše tragicky zesnulé hokejisty Vašíčka, Rachůnka a Marka. Jinak klasika, pivo skoro za stovku, kopeček zmrzliny za 40 Kč a spoustu zbytečností pro turisty, je sladké být turistou :-)
















Plavba netradičních plavidel v Plzni 10.9.2011

11. září 2011 v 8:29 | paulito
Jako předkrm před návštěvou Prahy jsem se stavili na mostě na Americké, odkud jsme mohli sledovat plavbu netradičních plavidel po řece Mži. Některá plavidla byla celkem zajímavá, zejména lokomotiva, kočár a tramvaj, ale musím přiznat, že jinak to byla celkem nuda a ještě před koncem jsme odjeli směr Praha. Tak pár fotek, co vše včera po řece plavalo...:-)













Karlštejn 3.9.2011

3. září 2011 v 20:00 | paulito
Protože jsme byli odvézt mamču na letiště do Prahy, jela si užívat moře a sluníčka do Turecka, využili jsme hnedka cestu a po cestě navštívili jeden z nejhezčích českých hradů, Karlštejn. Počasí bylo nádherné, parkli jsme dole v podhradí a vystoupali uličkou plnou obchůdků s nejrůznějšími nesmysly a zbytečnostmi a restaurací směrem ke hradu, v tom horku to bylo docela náročné :-) prohlídka byla během deseti minut, šli jsme trasu I, pět msíntostí za 170 Kč se mi zdálo dost, ale když už jsme tam byli.. bohužel se vevnitř fotit samozřejmě nesmělo, takže fotečky jen z míst, kde to možné bylo, průvodkyně byla hezká a výklad zajímavý a nakonec jsme si dali v podhradí báječný oběd a jeli dom, skouknout ty naše fotbalové zoufalce, kterým se podařilo za přispění rozhodčího hrát 2:2... krásný den :-))




















Naučná stezka Sigmondova 28.8.2011

28. srpna 2011 v 17:41 | paulito
Dnes jsme vyrazili před obědem na stezku, kterou máme takřka hned za domem a začíná u rybníku Šídlovák. Hned kousek od zahájení u konečné tramvaje č. 4 na Bolevci jsme narazili na zajímavý dřevěný domek, naproti kterému je tzv. ledárna, kde se kdysi těžil led a dnes je tu hezký rybníček s krásnými lekníny.






Pak již pokračuje stezka do okolních lesů, kde nás hned na začátku seznamuje s faunou a florou přírodní rezervace Petrovka a vede příjemnou lesní cestou kolem pamětní desky významného lesnického odborníka profesora Sigmonda do tajemných míst, zvaných Petrovka, kde kdysi sídlili loupeživý lapkové.









Poté jsme prosluněným lesem plným mechových polštářů došli k silnici, kde byla boží muka v místě zvaném u řezníka, zde kdysi údajně zavraždili řezníka, jedoucího do Plzně na trh (zřejme ekoteroristé :-)). Na další cestě nás stezka seznamuje s místním biotopem a flórou, různými druhy porostů, které se v okolí Plzně vyskytují.











V druhé polovině cesty se dostáváme k největší zajímavosti, rekonstruované kolomazné peci, v jejímž okolí skryl jednu z obětí i nechvalně známý vrah z poválečných let Hubert Pilčík ze Sence a kolem pozůstatků krále smrků se lesem vracíme směrem k silnici na Most.







To již se blíží závěr stezky a my se kolem nádherné příjemné scenérie boleveckých rybníků (Kamenný a Šídlovský rybník) vracíme zpět do civilizace. Na závěr musím říct, že v přijatelném počasí je tahle stezka opravdu balzámem pro duši městského člověka s nádhernou přírodou.







Akva Tera Plzeň 17.8.2011

18. srpna 2011 v 19:12 | paulito
Mají tady různá roztomilá zvířatka, příjemnou slečnu u lístků a pořádné horko a vlhko :-)

Dne 31. ledna 2001 byla po rozsáhlé rekonstrukci otevřena AKVA TERA na Palackého třídě č.5 v centru Plzně. Tato expozice slouží od 60. let jako výspa plzeňské zoologické zahrady, která umožňuje návštěvníkům pokochat se exotickou přírodou v centru města. Funguje též pro naučné exkurze mateřských a základních škol. Kromě ryb, plazů a obojživelníků jsou zde chováni někdy obávaní, pro někoho tajemní a přesto fascinující bezobratlí živočichové. I zdejší expozice jsou vytvářeny tak, aby modelovaly skutečný biotop. Návštěvník zde najde prales, poušť, mangrove i korálové moře. V prostředí tohoto komplexu, který je vybaven i rozsáhlým chovným zázemím, kde mají živočichové dostatek klidu pro zdárné množení, se rodí mnoho článků do odborného časopisu Sklípkan, který ZOO a BZ vydává pro milovníky a chovatele bezobratlých. První expozice je věnována sušším oblastem ostrova Madagaskar, kde žije veliké množství endemických druhů zvířat. Vystavujeme zde chameleona obrovského (Furcifer oustaleti), který se dorůstá délky až 68 cm a představuje tak největšího zástupce čeledi Chamaeleonidae. Expozici s ním sdílí ohrožená želva paprsčitá (Geochelone radiata). Na bočním skle jsou umístěné postery, které seznamují návštěvníka s činností kampaně "shellschock" na záchranu světově ohrožených druhů želv. Ve skalním tunelu vlevo na vás čeká 18 malých insektárií se sklípkany. Stále totiž probíhá "Světová výstava sklípkanů, kterých máme na 180 druhů, což je největší počet druhů veřejně vystavovaných. A tak na sklípkany během prohlídky ještě narazíte. Často zbytečně obávaní pavouci sklípkani, jsou však pro svou velikost i barevnost atraktivní pro chov v zajetí. Mnoho z druhů těchto největších pavouků je naprosto neagresivních, což ovšem neznamená, že se nedovedou bránit. Kousnutí např. sklípkana bělopýřitého (Brachypelma albopilosa) bývá vzácností, ale některé druhy se dovedou bránit "vykopáváním" chloupků, které dokážou nepříjemně podráždit pokožku útočníka nebo sliznice při vdechnutí. Při zanesení do očí mohou způsobit i oslepnutí. Tyto expozice mají ukázat, jak sklípkani žijí v přírodě. Dále jsou tu dvě terária. V jednom je chována užovka červená (Elaphe guttata), je to barevný atraktivní had žijící na jihozápadu USA a v Mexiku.V protějším teráriu je vytvořena ukázka pralesního biotopu jihovýchodní Asie. Žije tu želva (Geomyda splengleri) z Vietnamu a thajský gekon (Gekko siamensis) Vpravo ve skalním tunelu je ukázka pralesního biotopu Jižní Ameriky. Je zde psohlavec tmavý (Corallus enydris enydris), živorodý hroznýšovitý had. Dále uvidíte žabky pralesničku žlutopruhou (Dendrobates truncatus), pralesničku pruhovanou (Phyllobates vittatus) a ropuchu aga (Bufo marinus). Jsou tu též sarančata rodu Tropidacris. Krabičky s malými sklípkany, přibližují chov mláďat. Třetí zastávka vám přiblíží život v mangrovovém porostu. Mangrove jsou příbřežní močálové porosty, které ovlivňuje příliv a odliv. Jsou domovem pro mnoho rozličných živočichů. Mangrove pokrývají 160000 km čtverečních naší planety. Naše expozice se snaží napodobit toto prostředí. Volně zde žijí agamy kočinčinské (Physignathus cocincinus), které však nerespektují hranice napodobeného biotopu, ve kterém žijí v přírodě, a toulají se i do dalších otevřených expozic. Ve vodě plave zajímavá želva hlavec plochý (Platysternom megacephalum). Naproti se nachází nádrž, která ukazuje společenství několika druhů sladkovodních ryb jihovýchodní Asie, resp. Thajska. Za všechny lze jmenovat sumečka sklovitého (Kryptopterus bicirrhis), razboru klínoskvrnnou (Rasbora heteromorpha), parmičku žraločí (Balantiocheilus melanopterus), parmičku červenoocasou (Labeo bicolor) či přísavku thajskou (Gyrinocheilus aymonieri). Další akvárium je věnována endemickým rybám z jezera Malawi. Úspěšně se zde množí prakticky všechny druhy. Ryby, které odchovávají své potomstvo v tlamce, označujeme jako tlamovce. Ti patří do čeledi vrubozubcovitých, zvané též cichlidy (Cichlidae). V afrických jezerech Velké příkopové propadliny, jako je jezero Malawi, žije celá řada endemických druhů této dynamicky se vyvíjející čeledi. Vyznat se v jednotlivých druzích není vůbec jednoduché, protože některé druhy jsou si velmi podobné, zatímco příslušníci jednoho a téhož druhu se od sebe liší velikostí i zbarvením podle lokality ve které v těchto obrovských jezerech žijí. Život korálových útesů vám přiblíží tři akvária. V prvních dvou můžete vidět korálové ryby, např. bodloka běloprsého (Acanthurus leucosternon), který se živí řasami v prostoru nad korálovými útesy, v zajetí přijímá i hlávkový salát, korýše a maso měkkýšů. Bývá nesnášenlivý nejen vůči příslušníkům vlastního druhu, ale i ke všem větším rybám. Další rybou je klaun Clarkův (Amphiprion clarkii), žijící v hloubkách 1-10 m v symbióze ze sasankami. Zajímavé je, že z mláďat se nejsilnější jedinec vyvine v samičku a druhý v samce. Ti spolu obsadí sasanku. Pokud uhyne samice, změní se samec na samici a ze skupiny ostatních jedinců se vyčlení nejsilnější jedinec jako samec. Nádhernou rybou je rovněž pomec skvělý (Pomacanthus navarchus) z vod indoaustralských souostroví. Spolu s rybami můžete pozorovat ježovku diadémovou (Diadema setosum), která je oblíbeným chovancem mořských akvárií, protože mezi jejími dlouhými černými ostny září jako diamanty pět bílých skvrn. Zvláštním orgánem všech ježovek je ústní ústrojí zvané Aristotelova lucerna, které se skládá z pěti pyramidovitých čelistí fungujících jako drapák bagru. Dalšími obyvateli jsou koráli, rournatci a sumýši. V protějším mořském akváriu žijí mořští predátoři. Perutýn ohnivý (Pterois volitans) je velmi známá, oblíbená, ale také obávaná mořská ryba. Svou popularitu si získal atraktivním zevnějškem, i tím,že disponuje jedem, který má složení jako jed kober. V přírodě tato dravá až 50 metrové hloubky, ale i příbřežní lokality. A právě zde dochází k nejčastějším poraněním, kdy se neopatrní plavci dostávají do kontaktu s paprsky její hřbetní či řitní ploutve, kam ústí jedové žlázy. Působení toxinu na sebe nenechá dlouho čekat. Projevuje se palčivou bolestí a u některých osob může dokonce v důsledku intoxikace nastat smrt. Nehoda může nastat i při manipulaci v akváriu, a proto je nutná maximální opatrnost. První pomoc při poranění spočívá v opláchnutí postiženého místa velmi teplou až horkou vodou, která hlavní množství jedu spolehlivě dezaktivizuje. Budete-li mít štěstí, zahlédnete murénu (Echidna nebulosa). Murény žijí v tropických a teplých mořích, kde se skrývají ve štěrbinách a korálových útesech. Díky různým pověrám jsou velmi obávané. V hrozivě vyhlížející tlamě mají dlouhé a ostré zuby, kterými mohou způsobit neopatrným rybářům nebo potápěčům vážná poranění. Často si totiž při kousnutí samy poraní tlamu a do rány tak může proniknout jejich krev spolu s ichthyotoxinem, který způsobuje otravu smrtelnou až v 10% případů. Spolu s murénou obývá akvárium např. čtverzubec (Arothron nigropunctatus). Čtverzubci drtí svými silnými zuby lastury měkkýšů. V pořadí již osmé zastavení je věnováno převážně obojživelníkům. Nejpopulárnější jsou jistě tzv. "šípové žáby" -- pralesničky z pralesů Jižní a Střední Ameriky. Důvodem je jejich barevnost a zprávy o jejich jedovatosti. Někteří zástupci rodů Phyllobates a Dendrobates skutečně vylučují kožními žlázami alkaloidy, patřící k nejsilnějším živočišným jedům nebílkovinné povahy. Nejsilnější jsou batrachotoxiny pralesniček rodu Phyllobates, které pracují tak, že zastaví přenos signálu z nervových buněk na svaly, které zůstanou ve staženém stavu. Výsledkem je zástava dýchání a srdeční činnosti. Pozorovat můžete například pralesničku harlekýn (Dendrobates leucomelas). Další zastávky evokují tropické pralesy jihovýchodní Asie a jižní a střední Ameriky.Asijskou část obývá rosnice siná (Litoria caerula), rosnička novoguinejská (Litoria infrafrenata) a parosnička indická (Kaloula pulchra), z plazů pak gekon (gekko siamensis) a scinkové (Mabuya multifasciata), (Tropidophorus apulus) a (Dasia olivacea). V americké části žijí anolisové (Anolis equestris) a (Anolis luteogularis), bazilišek (Laemanctus longipes), což jsou oba menší leguánovití stromový ještěři. V bazénku uvidíme želvu klapavku (Kinosternon scorpioides). Klapavky mají přední, střední a zadní část plastronu (břišního krunýře) spojenou vazivovou spojkou a v případě, že se zatáhnou do krunýře, plastron se pevně zaklapne. Zastavíme se u pacifické oblasti. Zde je vystavena atraktivní, těžko chovatelná krajta zelená. Krajta zelená (Morelia viridis) je stromový noční druh z deštných lesů severovýchodu Austrálie a z Nové Guiney. Loví drobné savce včetně netopýrů a kaloňů a ptáky. V klidu se ukládá do kotouče smyček přeložených přes větev. Je "učebnicově" podobná psohlavci zelenému, žijícímu v Jižní Americe. Oba hadi mají shodný způsob života i obdobné životní podmínky. Spolu s ní expozici obývá scink smaragdový (Dasia smaragdina). Terárium vedle nám přibližuje život afrických savan. Je zde krajta královská (Python regius), krajta písmenková (Python sebae), etiopská ropucha (Bufo sp.) a drobný scink (Mabuya margaritifera). Celou kolekci uzavírá jeden druh ploštice, zákeřnice (Platymeris biguttas). Nyní projdeme kolem stojanu se sklípkany o nichž jsme se již zmínili. Tady si všimneme, jak malý prostor stačí k chovu těchto pavouků. Skutečně většině sklípkanů postačí v zajetí poměrně malá plocha. I v přírodě mají nevelké teritorium kolem své nory. Dále se dostáváme ke čtyřem teráriím. V jednom je ubytován pagekon (Rhacodactylus ciliatus) z Nové Kaledonie s chápavým ocasem opatřeným příchytnými lamelami. Pod kůží nad ušními otvory a výše na hlavě má kostěné lišty, které ho chrání před zraněním při soubojích s příslušníky svého druhu. Ploskorep Henkelův (Uroplatus henkeli) je pomalý noční gekon z Madagaskaru popsaný až v roce 1990. Prsty má opatřeny příchytnými lamelami, zbarvení těla se může měnit podle momentálního stavu zvířete a životních podmínek. Dalším madagaskarským chovaným zvířetem je felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis grandis). Má krásné zbarvení, výrazně zelené s červenými skvrnami. Posledním obyvatelem této části je australský varan (Varanus acanthurus). Jde o jednoho z nejmenších druhů varanů. Pro srovnání můžete navštívit plzeňskou ZOO, kde uvidíte nejmohutnějšího varana světa, varana komodského. Poslední zastávka evokuje život ve vodách jihoamerického pralesa s želvou matamatou třásnitou (Chelus fimbriatus), která je v přirozeném prostředí takřka neviditelná. Ukrývá se na dně nádrží se stojatou nebo mírně tekoucí vodou ve vrstvě rostlinných zbytků. Matamata nasává prudkým roztažením svalnatého krku drobné rybky, obojživelníky i vodní bezobratlé živočichy do své překvapivě široké tlamy. Třásnité výrůstky zaznamenávají jako čidla pohyb v blízkosti ukryté matamaty. S matamatou zde žije ještě jeden druh vodní želvy. Je to tereka (Podocnemis unifilis). V nádrži plave několik druhů jihoamerických ryb, za všechny zmíníme pestře zbarveného vrubozubce pavího (Astronotus ocelatus).

Naučná stezka Rabštejn-Střela + náměstí Manětín 1.8.2011

1. srpna 2011 v 23:12 | paulito
Východiště NS je v centru Rabštejna, kdysi nejmenšího městečka ve střední Evropě - dnes součástí nedalekého Manětína - na náměstí před zámkem. Zde je i první informační tabule, která seznamuje s pestrou historií města od r. 1269. Tehdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou stál jen hrad s podhradím, zřízený na ochranu kupců při obchodních cestách mezi Prahou a Chebem. Později přibyl ještě klášter a ještě později i barokní zámek, Loretánská kaple a řada dalších drobných staveb sakrální a lidové architektury. Význam městečka stoupal, majitelé panství se střídali a městečko se rozrůstalo. Měnil se i stavební styl obytných objektů. Pomalu scházíme z kopce městskou zástavbou, tvořenou zbytky hradního opevnění a roubenými hrázděnými domy dochovanými z 19. století. Na návrší vlevo si povšimneme Loretánské kaple a pod ní, vlevo před mostem, zajímavého kamenného kříže - snad smírčího - s letopočtem 1584. Kdyby tak mohl tento němý svědek promluvit... Přecházíme kamenný most ze 14. století a s úctou se dotýkáme kamenného parapetního zdiva. Pod námi plyne Střela a po mostě se dostáváme na levý břeh. Ještě než přejdeme po dřevěném můstku k informační tabuli č. 6, povšimněme si sochy svatého Jana Nepomuckého vlevo na skále nad silnicí. Postupujeme po úzké lesní pěšině a pod námi se vlní řeka. V podvědomí slyšíme klapot mlýnských kol a hamrů. Oboje už odnesl čas, ale základy mlýnů či náhony jsou dodnes dobře patrné. Takovým pamětníkem je na protějším břehu mlýn u Lišáka. Mlecí zařízení se sice nedochovalo, ale mlýn v sobě nezapře. Pěšina stoupá a náhle se před námi otevírá z Hraběcí vyhlídky nový panoramatický výhled na zbytky hradu s opevněním, zámek i klášter. Scházíme lesem z Hraběcí vyhlídky až na samé dno údolí. Cestou míjíme řopík - betonový bunkr - který byl součástí obranné linie Plzeňské čáry. O konstrukci pevnůstek, technicko-taktických datech, palebných sektorech a výzbroji se lze dočíst na informační tabuli. Přicházíme k řece a vlevo od cesty zahlédneme zdi Horova mlýna. O mlýnech na Střele, jejich historii, vystrojení i osudech hovoří informační tabule ve stínu mohutného kaštanu. Pod jeho ochranou stojí i železný křížek na kamenném soklu. Přicházíme k řece, kde je ještě dobře patrný brod. Již není třeba zouvat boty a kasat nohavice. Na druhý břeh se totiž dostaneme suchou nohou po nové ocelové lávce, v místě lávek původních dřevěných. Dřevěné lávky, které zde na kamenných pilířích stávaly, nemívaly dlouhého trvání, neboť je sebou obvykle brávaly jarní vody. Dlouho zde pak stály jen kamenné pilíře v očekávání, že přijde někdo, kdo položí trám, kládu, lávku či něco podobného, po čem se dá bezpečně přejít na druhý břeh. A dočkaly se. Z iniciativy plzeňského Klubu českých turistů zde byla 17. června 2006 slavnostně veřejnosti předána obnovená lávka. Ona je vlastně úplně nová, jen to místo je původní. Pořádně si ji prohlédněte a až půjdete na druhou stranu, zkuste se pohoupat. Ani se nehne, tak je pevná. Od lávky se blížíme pěšinou k Rabštejnu kolem pastviny. Nejspíše zde zahlédneme skupinku pěkně urostlých koní a budeme-li mít štěstí, snad i ty slíbené jezdce. Ti si dávají dostaveníčko na ranči Havraní kámen(v překladu Rabenstein, z čehož vznikl i název Rabštejn). Cestou do kopce nelze přehlédnout židovský hřbitov založený v pol. 17. století, s dosud dobře zachovanými náhrobními kameny. O nich i o zdejší židovské komunitě hovoří informační tabule č. 12. Za hřbitovem odbočíme doprava po pěšině, která nás dovede pod klášter. Charakter krajiny se nápadně změnil z vlhkého lesa v údolí na prosluněnou stráň s výskytem teplomilných rostlin a živočichů. Procházíme svahem kolem lomů, kde se těžila pokrývačská břidlice. Vezměme do dlaně ten plochý stříbrošedý jemně strukturovaný kámen a vězme, že máme před sebou nejtrvalejší a nejodolnější materiál na střešní krytiny. Ovšem nikoli každá břidla je na střechy vhodná. Ta z Rabštejna ano. Vždyť díky své kvalitě se jí dostalo té cti, že byla jako krytina použita na i střechy pražských domů, paláců a chrámů. O různých typech břidlice, její těžbě v této lokalitě, zpracování a využití zajímavě hovoří informační tabule č. 14. Míjíme již zmíněný bývalý mlýn U Lišáka (tabule č. 15) a úzkou pěšinkou nad řekou se blížíme opět ke kamennému mostu.
Prima výlet, docela náročný díky stoupání a klesání terénu, velmi hezky udělaná a zajímavá naučná stezka, našli jsme zde i první letošní hřiby a cestu zpět jsme si v Manětíně na náměstí v pizerii dali kávičku a pizza-kapsu (mají to tam moc hezké) a pěkně uťapkaní jsme se vrátili k večeru domů.



























































Cesta z dovolené do Čech (Lignano-Tarvisio-Villach-Salzburg-Plzeň) 30.7.2011

31. července 2011 v 16:16 | paulito
Tentokrát jsme zvolili trochu jinou trasu, přes průsmyk, aby jsme poznali také něco víc hlavně z Itálie, ale je pravda, že je to také pořád stejné, kukuřice a kostely, až předhůří Alp je moc hezké, pak údolíčka v Rakousku, ze začátku nás na silnici z Lignana k dálnici zbrzdila ca hodinová kolona, ale pak už se jelo výborně a až na jednu objížďku v Německu, kdy ve snaze si cestu co nejvíce zkrátit jsme málem skončili na nádvoří nějakého hradu :-)) jsme trasu projeli poměrně rychle a ocitli se v jiném, deštivém světě :-)
















Dovolená Lignano 23.7. - 30.7.2011

31. července 2011 v 14:50 | paulito
Po zmoknutí při příjezdu jsme se celkem rychle ubytovali, apartmán docela ušel (nebyl zase nic extra, za 18.000 Kč na týden), ale u rezidence Rubin, kde jsme bydleli, byl nádherný bazén, který jsme si ve chvíli, kdy nás přestalo bavit moře, docela užili. Počasí bylo celý týden docela ucházející, tzn., že krom soboty a neděle (ale my jsme se koupali každý den :-)) se dalo každý den opalovat a po pravdě řečeno, jako Středoevropan ke štěstí nějaké čtyřicítky nepotřebuji. Lignano jako takové je destinace spíše pro rodiny s dětmi, hlavně Riviera, kde jsme byli my, takže žádné pařby a diskotéky po půlnocích. Obsazení mezinárodní, Poláci, Maďaři, Slováci, Rusové, Rakušané, sem tam nějaký Němec a Čech a kupodivu i hodně Italů, prostě příjemné místo na pobyt. Ale také nudné a už teď vím, že tohle není zrovna dovča pro mě, příště nějakou poznávačku, něco o hodně více akčního :-)















 
 

Reklama