Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

21.9.2012 Samhainfest 2012 - Plzeň Pod lampou

23. září 2012 v 18:30 | paulito
Po delší době jsme vyrazili do Lampy na Samhainfest, kde hrály tři skupiny, očekávali jsme spíše něco takového pro ženy :-), ale byli jsme velice příjmeně překvapeni a úplně báječně jsme si to užili. V poloprázdném síle začínali Abinchova ze Švýcarska, kteří předvedli solidní folk death metal, kterým večer velice dobře rozjeli. Následovali moravští Silent Stream Of Godless Elegy s výborným zpěvákem, jehož hlas by se neztratil v žádné black metalové skupině a party prima pokračovala a nakonec jsme na prosbu zpěvačky Silent Streamu a také že nám chutnala plzeňská 12°, počkali na polské Percival Schuttenbach, kteří předvedli opravdu výborný folk a pořádně rozjetí jsme tak trochu zapařili s nimi. Prostě úžasný večer plný pohody, výborného piva a hudby :-)


Abinchova





Silent Stream Of Godless Elegy












Percival Schuttenbach











16.9.2012 Bečov nad Teplou - Muzeum motocyklů

16. září 2012 v 19:20 | paulito
Muzeum historických motocyklů v Bečově nad Teplou nabízí ukázku více jak 50 kusů historických motocyklů, dále historická jízdní kola a motocyklové motory. V expozici jsou k vidění takové unikátní stroje jako např. první vyráběný motocykl značky DKW, PUCH 500 se čtyřpístovým dvouválcovým motorem, Schűttoff 500 OHV a další výjimečné motocykly. V prvním patře muzea je nainstalována expozice dřevěných hraček a rodinných loutkových divadel a loutek.










16.9.2012 Bečov nad Teplou - Naučná stezka Šibeniční vrch

16. září 2012 v 19:11 | paulito
Naučná stezka "Šibeniční vrch" se věnuje rituálům spjatým s výkonem hrdelních trestů v raném novověku(16.-18. stol.). První zastávka na této stezce se nachází u radnice města a dále vede návštěvníky částečně původní cestou vedoucí k šibenici kolem kostela sv. Jiří a Zlatého vrchu. Celkem je na trase osazeno 5 informačních panelů, které jsou také v německém a anglickém jazyce. Celá trasa je dlouhá asi jeden kilometr, což láká ke zpestření návštěvy Bečova i rodiny s dětmi. Stezka využívá vzácně zachovalých a archeologicky prozkoumaných reliktů historické šibenice, kterých se na našem území dochovalo do dnešních dob jen několik. Torzo samotné kruhové šibenice o průměru 4,8 m je netradičně umístěné v dominantní poloze asi 1 km od města. Šibenice je datována do období vzniku 16. - 18. století. Hrdelní právo získal Bečov roku 1399 v rámci dalších městských výsad a zřejmě hned poté vznikla jednoduchá dřevěná šibenice. Právo útrpné a výkon trestů zajišťoval v období 17. - 18. století pravděpodobně kat z Jáchymova. V 16. století bývalo vězení pro poddané zřejmě v prostoru hradu, další zmínka udává, že v 17. - 18. století se tyto prostory nacházely někde u hradeb. Śibenice v Bečově ztratila svůj význam po roce 1765, kdy bylo městu odňato hrdelní právo. Tyto objekty byly zpravidla bořeny v závěru 18. a v 19. století.






16.9.2012 Bečov nad Teplou - Zámek

16. září 2012 v 19:05 | paulito
První spolehlivá zmínka o hradu je z roku 1349, kdy byla Rýzmburky vydána listina, která jednoznačně dokládá existenci hradního sídla. Rod pánů z Oseka, později psaných z Rýzmburka byli prvními prokazatelnými majiteli bečovského panství. Hrad byl stavěn nejpozději v první polovině 14. století Spolehlivá data poskytuje pouze rozbor dřevěných konstrukčních prvků (nejstarší z r. 1352). V první vývojové fázi hradního objektu vznikl bergfrit, neboli věž obranná a obytný palác na místě dnešního horního zámku. Po roce 1352 začala být stavěna věž, která původně měla mít obytnou funkci. Záhy po začátku stavby byl plán změněn a uvnitř věže vznikla kaple, která byla dodatečně vložena do ještě nehotové stavby a zaujala prostor jejích tří pater. Oltářní strana byla orientována nikoliv k východu, nýbrž vzhledem k dispozici, k severu. V kapli se nachází unikátní soubor nástěnných maleb technikou al secco (malba do suché omítky) pocházejících z doby kolem roku 1360. Kolem roku 1400 byla budova poškozena pravděpodobně zemětřesením, na stěnách se nacházejí praskliny. Po roce 1356 byla vystavěna reprezentativní obytná věž, tzv. donjon (jedná se o jeden z největších donjonů v Čechách). Stěny soukromé komnaty pána hradu jsou pokryty výmalbou z období pozdní gotiky. Obytná a kaplová věž byly propojeny hradbou.
V roce 1495 získávají hrad Pluhové z Rabštějna, kteří se díky jejich bohatství pocházejícího z těžby cínu ve Slavkovském lese, výrazně zapsali do stavebního vývoje hradu - upravili interiéry donjonu, nejstarší obytnou část za bergfritem upravili do renesanční podoby (dodnes nesou tyto budovy označení Pluhovské domy), donjon a kapli propojili tzv. tabulnicí (název od jídelních tabulí), která sloužila ke společenským a reprezentativním účelům (hostiny, slavnosti). Roku 1624 získávají panství Questenberkové. Za jejich držení byl hrad osazen císařskou posádkou, která se zde udržela až do r. 1648, kdy byla zajata generálem Königsmarkem, který dobyl město i hrad. Během třicetileté války byl hrad již využíván k hospodářským účelům. Se změnou využití hradních budov souvisí rozsáhlé utilitární opravy z r. 1641. Questenberkové vystavěli r. 1656, po zkušenostech z 30-leté války, pro zvýšení obranyschopnosti, nad hradním příkopem dělovou baštu, jež později v 18. století byla stavebně zakomponována do osmiboké zámecké věže, která se stala součástí barokního zámku, postaveného poč. 18. st. Roku 1752 umírá Jan Adam Questenberk a celý majetek dědí Dominik Ondřej Kaunitz ml. (synovec druhé ženy J. A. Questenberka). Roku 1813 zakupuje bečovské panství Friedrich August Beaufort-Spontin, který viděl budoucnost svého rodu, na rozdíl od Francie a Belgie, v revolucí nezasaženém konzervativním Rakousku. Relikviář sv. Maura zakoupil roku 1838 od církve syn Friedricha Augusta, Alfred Beaufort-Spontin. Alfred nechal v 19. století opravit bečovské sídlo, zároveň uvažoval o rozsáhlé romantické úpravě středověkého hradu, který měl být dle plánů architekta Zítka propojen s barokním zámkem. Vzhledem k finanční náročnosti byla na základě těchto plánů upravena pouze zámecká kaple sv. Petra. ve 40. letech 19. století byly odstřeleny poslední zbytky hradeb a tím zřejmě došlo i k částečnému poškození kaple. Hrad byl v tomto období využíván především jako obilná sýpka. Díky hospodářskému využití a s tím související alespoň minimální údržbě budov můžeme obdivovat výjimečné zachování výzdoby a řady stavebních prvků (původní nábytek - vestavěná skříňka a okenní sedátka z doby výstavby hradu, gotické stropní trámy s rostlinnou výmalbou, bohatě zdobené gotické portály, krovy z r. 1641 a1720).Ve srovnání s ostatními hradními stavbami v České republice je bečovský hrad výjimečný mírou dochovanosti středověkého vzhledu a četných autentických prvků. Díky vnukovi Alfreda, Friedrichu Georgovi a zejména jeho ženě Marii Adelheid Sylva-Tarouca byl v Bečově vybudován rozsáhlý krajinářský park, který byl ve své době nazýván druhými Průhonicemi. Beauforté za druhé světové války aktivně spolupracovali s nacistickým Německem. Na základě dekretů prezidenta republiky z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku Beauforté panství v Bečově nad Teplou museli opustit. Zámek sloužil jako škola, z Pluhovského paláce a hradu mělo být muzeum. V r. 1969 získal celý hradní a zámecký okrsek plzeňský památkový ústav a postupně se začalo rekonstruovat. Práce kulminovaly v r. 1996, kdy došlo k slavnostnímu zpřístupnění barokního zámku veřejnosti. Nejdříve se zde představila výstava západočeské gotiky, později byla z navrácených mobiliářů instalována zámecká expozice. Ta je nyní soustředěna do druhého patra, neboť celé první patro je věnováno unikátní prezentaci "nálezu století" - románskému relikviáři sv. Maura.

16.9.2012 Národná přírodní památky Upolínová louka a Křížky

16. září 2012 v 18:41 | paulito
Národní přírodní památka Upolínová louka pod Křížky představuje typický komplex mokřadních lučních společenstev na území Slavkovského lesa s výskytem některých vzácných a ohrožených druhů rostlin, zejména drobné vrby borůvkovité (Salix myrtilloides) a upolínu nejvyššího (Trollius altissimus). S jedinečností Národní přírodní památky Upolínová louka pod Křížky a sousední Národní přírodní památky Křížky seznamují návštěvníka instalované informační panely. Centrální část zvláště chráněného území je veřejnosti zpřístupněna dřevěným chodníkem.
Zvláště chráněné území Křížky je tvořeno odlesněnou hadcovou skalkou se třemi kříži na svém vrcholu. Leží přibližně 1,5 kilometru severně od Pramenů. Je domovem vzácnějších rostlinných a živočišných druhů Slavkovského lesa, zejména rostlinného endemitu rožce kuřičkolistého. Z důvodu ochrany je přístup na lokalitu omezen. S jedinečností národní přírodní památky Křížky a sousední národní přírodní památky Upolínová louka pod Křížky seznamují návštěvníka instalované informační panely.

16.9.2012 Naučná stezka Smraďoch

16. září 2012 v 18:04 | paulito
Trochu strašidelná, i když krátká cesta lesem plným pavouků a krákajících havranů ke smradlavému jezírků a prameni kyselky, svítilo sluníčko, krásná procházka.

Jedná se o zpřístupněné části přírodní rezervace stejného názvu (lesní vrchovištní rašeliniště). Stezka je v provozu od července 1976. 5,4 km od Mariánských Lázní, vstup z parkoviště u silnice (160 metrů za lesní restaurací Nimrod). Dostupnost po silnici z Mariánských Lázní (směrem na Prameny), nebo po značených turistických cestách (modrá, červená značka). Z parkoviště přístup po lesní pěšině (67 m), vlastní vstup na naučnou stezku a celá trasa na vyvýšeném dřevěném můstkovém chodníku. Celková délka vlastní naučné stezky 76 metrů. Na trase jsou dvě vyhlídkové plošiny (výhled na mofetový štít - bahenní sopky a na vývěr plynů v Zeleném jezírku).







15.9.2012 Naučná stezka Kladská

16. září 2012 v 17:28 | paulito
Velmi příjemná a pohodová stezka, vedoucí většinou po dřevěnném chodníčku nádhernou přírodou lesem a v okolí rybníků, plnou mechů a rašelinišť, ideální procházka pro všechny.

Stezka je nepřetržitě v provozu od září 1977. Od Mariánských Lázní je vzdálena 9,5 km (silnice Mariánské Lázně - Kladská), z Lázní Kynžvartu 5 km. Dostupnost buď individuální autoturistikou, autobusem z Mariánských Lázní nebo pěšky po značených turistických cestách. Vstup na naučnou stezku je u loveckého zámečku v osadě Kladská, její konec asi 250 metrů od osady. Připravovaná větev NS půjde mimo silnici zpět k Zámečku. Stezka vede kolem Kladského rybníka po okraji národní přírodní rezervace Kladské rašeliny v části pojmenované Tajga. Vlastní trasa vede po vyvýšeném dřevěném můstkovém chodníčku. Celková délka stezky 1,6 km.











14.9. - 16.9.2012 Hotel Goethe a okolí, Zádub-Závišín

16. září 2012 v 17:05 | paulito
Na tenhle víkend jsme se rozhodli vypadnout z Plzně, k Mariánkám, objednali jsme si hotel Goethe v nedaleké dvojvsi Zádub-Závišín, byl velmi příjemný, hezké pokoje, bazén, klídek, hned v sousedství příjemná hospůdka a jako místo, odkud podnikat výlety, naprosto ideální, opravdu jsme si to užili :-)

Tuhle káru jsme potkali ve Vráňově při tankování, americká klasika, nádhera, spotřeba dle majitele 16-24 litrů na 100...


Pokoj v hotelu Goethe **** byl velmi příjemný...

Nádherný bazén...




Chodovar 13 je mnohem lepší, než Gambrinus 12... bohužel.


Vana pro dva, šampus, jahody, svíčky, klasika romantika.... :-))



Sraz ZŠ ve Staňkově 8.9.2012

9. září 2012 v 20:19 | paulito
Tak jsme zase dali sraz, nebylo nás moc, ale o to byla lepší atmosféra, báječně jsme si to užili, nejdřív Na Mlýnské a pak v non-stopu, ani nevím, kdy jsem přišel domů, ale vypil jsem toho v 13° pivu a whisky ažaž :-)) Holky z naší školky pořád krásný, je nám všem fajn :-)









Pilsen fest 31.8.2012

1. září 2012 v 21:30 | paulito
Tradiční plzeňský pivní a hudební festival s tradičně horším počasím a netradičně nepříliš zajímavým hudebním obsazením, tentokrát se to příliš hudebně nevydařilo, o to víc jsme se věnovali konzumaci výborného piva. Zajímavé byly stánky s atmosférou historie plzeňského piva, od doby moderní, přes socialismus, až k mocnářství, s možností se něco dozvědět z historie a dobře popít a i něco vyhrát (my jen magnetky :-)) A protože byla dobrá parta, tak se večer vydařil :-)


Socialistická hospůdka.. :-)

True blonde..:-)

První republika



C.k. mocnářství



Naše popíjející partička..

....

....

.. a její hlídač Bruce, kousnul mě hajzlík do prstu :-)))

Vodní hrad Švihov 26.8.2012

26. srpna 2012 v 18:14 | paulito
Tak po delší době, plné hudby, grilovaček a alkoholování (léto, nedá se nic dělat), jsme vyrazili na výlet, tentokrát na vodní hrad Švihov. Počasí bylo proměnlivé, ještě pár km před Švihovem lilo jako z konve, ale přímo tam bylo počasí pohodové. Zakoupili jsme lístky a podívali se na výstavu obrazů, některé kousky byly opravdu zajímavé. Absolvovali jsme prohlídku hradu v trvání asi ca 1 hodiny, interiéry byly až na kazetový strop v hlavním sále (který navíc není ze Švihova), poměrně chudé. Pak jsme ještě přidali ještě prohlídku výstavy erbovních příšer ve věži hradu, ale popravdě řečeno, za ty peníze (40 Kč) opravdu nestála. Jinak Švihov je velice příjemné městečko a určitě se brzy vrátíme a zkusíme naučnou stezku po jeho okolí, která vypadala zajímavě. Po obědě v místním penzionu, který také nebyl špatný, jsme vyrazili zpět a cestou se ještě na chvilku zastavili v Přešticích, obejít místní pamětihodnost, chrám Nanebevzetí Panny Marie.

Historie Švihova:
Jak prozíraví byli Rýzmberkové, když v blízkosti řeky Úhlavy při obchodní stezce z bavorského Podunají přes Železnou Rudu a Klatovy na Plzeň založili počátkem 14. století městečko a postavili tvrz opevněnou vodními příkopy. O tu sice přišli během obléhání, kdy husité tajně valy prokopali, vodu z příkopů vypustili a tvrz dobyli. Ovšem po skončení husitských válek císař Zikmund Rýzmberkům za věrné služby panství vrátil a přidal i něco navíc. Tak se tak stali majiteli nejen Švihova, ale i Rábí, Skály, Roudnice nad Labem, Rýzmberku a Kašperku s právem dolovat zlato. A rázem i jedním z nejmocnějších rodů v Čechách. V roce 1480 spojil majetek rábské i švihovské větve dvacetiletý Půta Švihovský z Rýzmberka a stal se tak jedním z nejbohatších a záhy i nejvlivnějších mužů v zemi. Není divu, že schopnému, vzdělanému a nádhery milovnému nejvyššímu sudímu Království českého začala být tvrz malá. Jeho majestát a nebojme se říct i ego si žádalo něco většího, impozantního a tentokráte i skutečně nedobytného. Započal stavět hrad, nad jehož velkolepostí dodnes žasneme. Toto monumentální dílo ovšem dokončili roku 1530 až synové Půty, Jindřich a Václav. Ti si hrad rozdělili a každý užíval svou polovinu. Chtělo by se říct, že pak v hradě šťastně žili až do smrti, ale skutečnost byla jiná. Stavební činností a náklady na reprezentaci se Rýzmberkové natolik zadlužili, že nezbylo, než postupně své panství rozprodat. Došlo i na Švihov, který roku 1548 koupil Herolt Kavka z Říčan a ze Štěkně. Leč ani Kavkové se na hradě dlouho neohřáli a také oni museli vinou dluhů Švihov prodat. Tak se roku 1598 dostal hrad do majetku významného českého rodu Černínů z Chudenic, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Po druhé světové válce majetek Černínů podlehl Dekretu prezidenta E. Beneše č.12/45 a byl zkonfiskován. Nijak nepřeháníme, řekneme-li, že ho tato konfiskace zachránila před rozpadnutím. Nikdo z Černínů totiž necítil potřebu investovat do budovy využívané jen jako sýpka. Švihov se záhy po vyvlastnění stal objektem mimořádné hodnoty určeným ke zpřístupnění a od 50. let minulého století prochází postupnou rekonstrukcí. V roce 2002 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie, Přeštice:
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní kostel, nacházející se ve městě Přeštice v Plzeňském kraji. Kostel stojí na pahorku v historickém jádru města, v části zvané Pohořko, kde se před rokem 1245 nacházelo hradiště s kaplí, patřící Svatoboru z rodu Drslaviců. Kapli později nahradil gotický kostel, jehož kapacita však v první polovině 18. století přestávala dostačovat. Výstavba současného barokního chrámu probíhala v letech 1750-1775. Návrhl jej Kilián Ignác Dientzenhofer, který také stavbu až do své smrti roku 1751 vedl. Na pozici stavbyvedoucího se poté vystřídali František Ignác Prée, Anselmo Luragho a Antonín Haffenecker.


Vstup na hrad z města

Zbytky vodního příkopu

Nádvoří

Tenhle obraz se mi moc líbil, bohužel již zamluven





Výstava erbovních příšer




Pohled na palác z polí

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích





Brutal Assault Josefov 11.08.2012 (Day Four)

13. srpna 2012 v 19:57 | paulito
Den poslední už jsme po pravdě řečeno moc nedávali, byli jsme pěkně utahaní, hudbou, jídlem, alkoholem, počasím a tak jsme dorazilo až k večeru na americký psych-sludge Kylesa, pak finský folk Finntroll, americký death Immolation a po další americké death metalové skupině Six Feet Under byla Tína tak vyřízená, že jsme vyrazili ke stanu, pozdravili jsme naposled vstupní bránu a ještě dali pár piv se dvěma kluky z Brna u stánku, probrali jsme i fotbal, kdo by v tu chvíli tušil... že Brno vyhraje v Plzni 3:2. Bylo to ale celkově super a tak příští rok vyrazíme znovu, jen by to chtělo asi nějakou hvězdu typu Behemoth :-)













Brutal Assault Josefov 10.08.2012 (Day Three)

13. srpna 2012 v 19:44 | paulito
V pátek to byl opět pořádný záhul, po dobrém obědě a trochu zmoknutí, protože v noci pršelo a samozřejmě jsem nekoupil úplně optimální stan a tak jsme se dopoledne věnovali sušení :-) ale pohoda, sluníčko vylezlo, oschli jsme a vyrazili na asi nejnáročnější den celého festivalu. Napřed poslední nákupy po stáncích, ale už to byly jen obaly na mobily a pak to začalo.. americký death Incantation, finský death Insomnium, norský black Kampfar, americký metal hardcore Darkest Hour, britský doom Vallenfyre, německý death Morgoth, řecký thrash Suicidal Angels, výborný americký hardcore Hatebreed, americký crossover Municipal Waste, britská grindcore klasika Napalm Death a nakonec jsme šli do kotlke na švédský viking death Amon Amarth (výborná muzika), další skupiny už jsme nedali.
















Incantation

Insomnium

Kampfar

Darkest Hour

Vallenfyre

Morgoth

Suicidal Angels

Hatebreed

Municipal Waste

Napalm Death

Amon Amarth

Amon Amarth


Brutal Assault Josefov 09.08.2012 (Day Two)

13. srpna 2012 v 18:47 | paulito
Druhý den jsme po procházce Josefovem (a to jsem ještě zapomněl na naši středeční odysseu Jaroměří, kdy jsme hledali bankomat), festivalem žilo celé město, všude se něco prodávalo a kupodivu byl všude i klid (a také bordel, technické služby se zrovna moc nevytáhly), všichni spokojení a natěšení na další hudbu, nakonec tu bylo lidí přes 15.000 z celé Evropy. Čeští novináři (konkrétně z MF dnes) byli samozřejmě jiného mínění a jediným kritériem byl pro ně počet výjezdů záchranky (a těch bylo raletivně málo), prostě novinářský povl (někdy musím i se Zemanem souhlasit :-) Začali jsme tentokrát už v 11.00 a poslechli jsme si české Noostrak (death), Trollech (black), Brutally Deceased (deatk), polské Totem (metal hardcore), americké Toxic Holocaust (thrash core), ruskou Arkonu (pro mě trochu zklamání, pagan) a švédské General Surgery (core) a pak jsme šli odpočívat. Narazili jsme na Tíny přátele z Vysočiny a tak jsme i pokecali. Vrátili jsme se na finské Swallow The Sun (doom) a přes Heaven Shall Burn (metalcore), brazilské Krisiun (death), americké Ministry (pro mě nejlepší výkon a překvapení večera, industrial) až po norské Dimmu Borgir (black), pak jsme to vzdali. Jinak jídlo výborné, draho přiměřeně, pohoda.












Noostrak

Trollech

Brutally Deceased

Totem

Totem

Arkona

General Surgery

Swallow The Sun

Heaven Shall Burn

Krisiun

Ministry

Dimmu Borgir




Brutal Assault Josefov 08.08.2012 (Day One)

13. srpna 2012 v 18:13 | paulito
Ve středu dopoledne jsme vyrazili na největší festival tvrdšího metalu v České republice, kterého se již konal 17. ročník, v pevnosti Josefov u Jaroměře. Poctivě jsem si nastudoval z netu vše možné, všetně programu kapel, které bych chtěl vidět, ale člověk míní a okolnosti mění. Už po příjezdu, kdy jsme mysleli, že bude kolem poledne ve středu v Josefově teprve pár lidí, nás davy fanoušků vyvedly z omylu. A protože jsme chtěli mít auto po ruce, zapíchli jsme to už před mostem a vůbec jsme nejeli do oficiálního kempu, což jak se ukázalo, nebyla vůbec špatná volba. Po postavení stanu jsme vyrazili do areálu, prvním šokem byla obrovská fronta čkajících nikoliv na lístky, ale s lístky na pásky na ruku. Nakonec přišla po hodině čekání spása, kdy zprovoznili další stánek a dostali jsme se tak hned dopředu, ale někteří nešťastníci tam strávili až pět hodin. Jak moc to bude mezinárodní jsme zjistili už ve frontě, před námi Norové, za námi Rusové. Po povinném proiběhnutí několika obchůdků a zakoupení triček a dalších blbůstek jsme si dali první pivko, myslím, že Budvar nebyla zrovna šťastná volba, pivo za moc nestálo. A pak už spustil český death black Avenger a po nich další dvě české kapely, grind core Ingrowing a progressive metal Forgotten Silence. Na rozjetí to nebylo špatné a šli jsme do hajan, ze kterých jsme byli krapet vyrušeni :-), ale nakonec jsme se s rušiteli prima připili, byli z Vysočiny.






Avenger

Ingrowing

Forgotten Silence

Oslava narozek ve Staňkově 4.8.2012

5. srpna 2012 v 19:24 | paulito
Oslava narozek mých a mého kámoše Zdenyho ve Staňkově byla sice náročná, pařili jsme od 9 od rána do 4 do dalšího rána, ale bylo to super, příjemné prostředí, spousta fajn lidiček, vypili se tři sudy, no co si přát víc :-)




















Svatba Terky a Martina 28.7.2012

29. července 2012 v 19:52 | paulito
Tak jsme vyrazili s Kristí na svatbu, brali se můj kolega Martin se svojí přítelkyní Terkou a pozvali nás i na hostinu. Nervozní jsme asi ráno byli více než oni, ale nakonec jsme úspěšně vyrazili směr Lužany, kde měl probíhat obřad. V Přešticích byla uzavřená silnice, ale nakonec jsme do Lužan po objížďce, která vedla kdo ví kudy, nakonec dojeli. Svatebčané přijeli trochu později, ale kaplička byla nádherná, počasí se vydařilo a obřad byl velice dojemný. Pak následovalo focení a přesun hostů do na chalupu Chalup, nevěsta a ženich odjeli s rodiči na oběd. V Chalupách byl již přichystaný oběd a spousta pití, nevěsta a ženich přijeli v pět, to už jsme byli slušně rozjetí a nakonec i přes drobné problémky, jako bylo hořící prase a občas déšť, byla hostina naprosto vynikající, výborní lidé, spousta dobrého pití a jídla, prostě jsme si to vyloženě užívali :-)


Kristínky nové šaty...

Kaple a zámek v Lužanech

A už jde Terka s tatínkem...

..družba s družičkou...

...a Martin s maminkou.

V kapličce...

..si řekli ano...

..a vyrazili společnou cestou životem.


Na nás už čekal prostřený stůl...

.. a prasátko :-)

Kristí odlapila děti ke společnému focení, kluk je Martinův mlaší bratr.

Plno krásných žen...

..sladkostí...

...sólo pro novomanžele...

..náš česko-německo-řecký DJ s maminkou...

...a nevěstina sestřička Zuzka.

Pařba ve Frýdlantu 21.7.2012

22. července 2012 v 20:27 | paulito
Napřed v příjemné hospůdce na náměstí a pak po procházce městem pokračování na zahrádce a nakonec u Josefa a Hanky doma, prostě super :-)))









Město a zámek Frýdlant 21.7. a 22.7.2012

22. července 2012 v 20:21 | paulito
Z města Frýdlant jsme poznali vlastně jen náměstí, kde je několik příjemných hospůdek a dobré posezení, k tomu socha Albrechta z Valdštejna a nádherná radnice, na městě samotném jsou ještě vidět následky povodní z roku 2002 (tuším). Zámek je zajímavý, prohlídka trvá dvě hodiny a je nejdelší v Čechách, ale s příjemnou slečnou průvodkyní to docela uteklo, zahrnovala hrad, kapli a zámek. Shodli jsme se na tom, že si šlechta uměla žít.










ZOO Liberec 21.7.2012

22. července 2012 v 20:11 | paulito
Cestou za přáteli do Frýdlantu jsme se zastavili v ZOO Liberec a rozhodně jsme nelitovali, velice příjemná procházka, v zoo je hodně zeleněm není to lítání na sluníčku jako v Plzni po dlouhých trasách, výběr zvířat vyvážený, lev i zařval, jen hlavní atrakce, bílý tygr, se povaloval :-)

















Zříceniny hradů Kyjov a Buben 7.7.2012

8. července 2012 v 16:40 | paulito
Prima lehce dobrodružný výlet po méně známých zříceninách v okolí Plzně a dokonce jsme ani nezmokli :-)

Kyjov
Asi 1 km severovýchodně od Malesic proti proudu Malesického potoka, směřujícího od Chotíkova, se na zalesněné strmé pískovcové skále, nepřístupné ze tří stra a jen na severovýchodně spojené s Chotíkovskou vysočinou, vypínal hrad Kyjov, nazývaný F. A. Heberem "matkou malesické tvrze".
Ves Malesice i její majitel Zdeslav, syn Ratmírův se v pramenech připomínají v r. 1239, zatímco zakladatelem hradu Kyjova byl pravděpodobně až Děpolt z Malesic, známý z l. 1297 až 1321. Ten byl nejmladším synem Děpolta ze Zbiroha a kolem r. 1300 se oddělil od svých bratří. V r. 1339 držel kyjovský statek Břetislav, snad jeho syn. R. 1344 snad Kyjov patřil Sezemovi z Vrtby, jistě však jeho synovi Peškovi či Petrovi. Ten totiž r. 1365 či o něco dříve vyměnil v pramenech poprvé uvedený hrad Kyjov a ves Malesice s rychtou, mlýny, lesy, lukami atd. s opatem kladrubského kláštera Rackem ze blíže neurčenou ves Liben a 320 kop pražských grošů. Nevíme zatím, do kdy Kladrubští statek drželi a zda hrad udržovali či nikoli. Není vyloučeno, že se stal obětí bojů v husitském období, jak se bez důkazu dohaduje F. A. Heber, kladoucí tuto událost někdy do l. 1419 nebo 1421. Není rovněž známo, jaký vztah měl k hradu Jetřich z Kyjova, jenž byl r. 1437 purkrabím v Rokycanech. Stejně jako jiné církevní statky zabral zřejmě i Malesice některý z bohatých plzeňských měšťanů, kteří v té době získávali majetek v okolí Plzně. Nejpozději r. 1462 je totiž držel Antonín Harsdorfer. Domněnku, že Kyjov nebyl již udržován a používán, podporuje i dlouhé mlčení pramenů, v nichž se hrad znovu objevuje teprve r. 1503, kdy jej jako pustý odkazovala Anna Šefránková z Poutnova spolu tvrzí v Malesicích a dalším majetkem Slaviborovi Prackovi ze Svinné a bratrům Štěpánovi, Benešovi a Jiříkovi z Poutnova.
Kyjov, ještě několikrát připomenutý jako pustý, zůstal pak i nadále součástí malesického statku a stále více chátral, takže ve vědomí obyvatel po něm zůstalo v 19. století jen pomístní jméno lesa Kyjov s určením Na pustém zámku a nejasné pověsti o zakopaných pokladech.
Dnes lze z hradu Kyjova sotva objevit hradiště, jež má čtverhranný tvar, a zbytky příkopu, oddělujícího je od roviny. Ani pozůstatky zdiva, jež našel ještě A. Sedláček, nejsou již téměř patrné, s výjimkou náznaku zbytků věže (?) s prohlubeninou uprostřed.








Buben
Nevelký hrad Buben stával u obce Plešnice na skalnatém ostrohu nad soutokem Plešnického potoka a řeky Mže.
Již kolem r. 1170 se sice připomíná Gumpold z Bubna a jméno hradu se ozývá také v přídomku hrabat z Bubna a Varlejchů z Bubna, ale nevíme, proč tomu tak je, zda vůbec někdo z nich byl kdy majitelem hradu. Lokalita Buben se uvádí poprvé až v r. 1349, avšak teprve r. 1390 je označena jako "hrádek Buben" na cestě k Plzni. Nejnovější literatura (D. Menclová) soudí podle dochovaných architektonických detailů, že hrad vznikl již někdy krátce po první třetině 14. století, a to nejspíše v souvislosti s tím, že Karel IV. r. 1333 odňal hrad Nečtiny tamnímu rodu, spřízněnému s Bavory ze Strakonic a užívajícímu přídomku "z Jeřeně". Jeho příslušníci si snad poté vybudovali nové sídlo na Bubnu. Z nich ovšem teprve Heřman z Jeřeně a Nečtin, r. 1379 jmenovaný jako majitel několika okolních vesnic, jež i později patřily k hradu, byl r. 1394 označen přímo za pána na Bubně. Heřmana, žijícího ještě r. 1415, vystřídal Evan z Nečtin, který v husitském období patřil k horlivým katolíkům a zúčastnil se bojů proti husitům na Plzeňsku. Zemřel či zahynul r. 1431, a protože po sobě zanechal pouze vdovu Jitku z Hrádku a dceru Jitku, ujali se správy Bubna podle smlouvy z r. 1415 příbuzní Vilém z Nečtin a Jan z Roupova, v r. 1437 Vilém z Volfštejna a jeho synové. Jan z Roupova své právo prodal r. 1446 Janovi a Mikulášovi z Gutštejna, kteří hned hrad Buben obsadili. Evanova dcera Jitka však rovněž uplatnila své nároky na hrad a vznikl tak komplikovaný spor, který měl být smírně vyřešen sňatkem Jitky a Jana z Gutštejna. Jitka se nakonec provdala za Přecha z Kunratic a r. 1448 své právo na hrad se sedmi vesnicemi (Plešnice, Kníje, Jezná, Hracholusky, Vejprnice, Vochov a dnes zmizelý Sedlec) a mlýnem pod Bubnem prodala matce. Jan a Mikuláš Gutštejnové však obývali hrad až do r. 1456, kdy byl spor rozhodnut ve prospěch Jitky. Před r. 1465 uzavřela Jitka druhý sňatek s Oldřichem z ]anovic, jenž se stal novým majitelem Bubna a zúčastnil se bojů mezi králem Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem jako stoupenec strany poděbradské. Oldřich brzy zemřel a jeho synové nemohli hrad uhájit.
R. 1471 zprostředkoval Jan Panuška Laštovice prodej hradu Bubna Petru Chlumčanskému z Přestavlk pod podmínkou volného odchodu. Stěhování Oldřichova syna z hradu se však stalo příležitostí pro loupeživé rytíře Petra Kořenského z Terešova, Sudu a Hošťálka, aby proti uzavřené smlouvě o příměří přepadli jeho lidi a mnohé pěší i jezdce zajali. Přestavlčtí drželi Buben s panstvím do r. 1563. Mezi sebou si je však již dříve dělili, přičemž z r. 1544 je dochován první záznam, v němž hrad již není uváděn jako hlavní část vypočítávaného majetku. Protože nebyl opravován, značně zchátral, takže r. 1567 se uvádí jako pustý. Nebyl již nikdy obnoven.
O stavebním vývoji hradu Bubna nejsme podrobněji informováni, neboť zcela chybí jakékoli písemné zprávy; dochovaná vyobrazení jsou vesměs z doby novější a jeho současný stav umožňuje jen hrubou rekonstrukci půdorysu a hlavních funkcí jeho jednotlivých částí. Podle dochovaných zbytků se však zdá, že na hradě nedošlo k rozsáhlejším stavebním úpravám. Nejsnazší přístup na skalnatý ostroh hradu po hřebeni spojujícím jej s okolní krajinou směrem k jihovýchodu byl uměle přerušen hlubokým příkopem vytesaným ve skále. Přes něj vedl padací most k první čtverhranné bráně, z níž zůstaly sotva základy, podobně jako ze zdí, jež ji spolu s vrátnicí po levé straně chránily. Po úzkém skalním hřbetě pokračuje pak cesta k druhé bráně, vedle níž vpravo dolů odbočuje rovněž téměř neznatelnou brankou se zbytky opevnění vstup do příkopu či (podle A. Hebera) cesta vedoucí k řece. Archeologický průzkum by mohl potvrdit oprávněnost názoru D. Menclové, že autorům novějších plánků unikla část obranných zařízení hradu na této straně mezi první a druhou branou, obrácené k řece a poměrně nedokonale chráněné terénem. Druhá brána otevírá cestu do parkánu, který obklopoval vnitřní hrad z východu, severu a západu, přičemž na straně severovýchodní, poněkud vystupujíc proti Mži, jej zpevňovala bašta, kryjící přístup brankou od řeky. Po celé délce táhl se pak pod hradbou parkánu příkop s náspem. Cesta do vnitřního hradu vedla přímo přes parkán (nikoli jak bývalo obvyklejší po jeho obvodu) vzhůru k třetí bráně. Její vlastní obrannou sílu - šlo o věžovitou stavbu snad se dvojími vraty a zasouvací závorou, opatřenou uvnitř i krbem - posilovala ze skaliska od jihu další bašta či věž, postavená jako pětihran, vysunutý poněkud do parkánu mezi oběma branami. Hradní nádvoří má nepravidelný obdélníkový tvar o délce asi 28 a šířce 14 metrů. Jeho severní část tvoří asi 8 m vysoká silná zeď, od druhého poschodí zúžená, nahoře proražená velkým oknem vedoucím k řece. Ve stěně zůstala dochována řada otvorů pro trámy, na nichž spočívaly obytné místnosti a krytá pavlač v prvním poschodí, směřující ke vstupu do horní části budov položených k západu. Z pavlače ke dvěma vchodům do nich býval padací můstek. Západní stavení, někdejší palác, je rozděleno na větší část severní, která měla do přízemí vstup přímo ze dvora a v prvním poschodí dvě okna obrácená ke Mži, a dále menší část jižní s oknem k jihu rovněž v poschodí a s trámovými otvory. Pod tímto prostorem je dochován sklep, sloužící snad dříve jako stáj, s původně malým okénkem směrem k západu. Na dvoře před sklepením nacházíme zbytky čtverhranné budovy, jež se však propadla do sklepa pod ní. V severozápadním rohu nádvoří bývala nádržka na vodu, dnes rovněž do značné míry zasypaná. Mnohem nižší než protější stěna je hradba jižní, na níž nejsou patrny žádné další stopy dřívějšího zařízení hradu na této straně.



















Klášter Teplá 24.6.2012

24. června 2012 v 21:00 | paulito
Klášter založil roku 1193 český šlechtic Hroznata a po svém zakladateli získal kromě majetku také znak se třemi páry jeleních parohů. Nový konvent byl osazen řeholníky ze strahovského kláštera a Hroznata se vydal na další kruciátu společně s císařem Jindřichem VI. Po Jindřichově smrti v Messině se Hroznata vrátil do Říma a přislíbil založení dalšího kláštera, jímž se stal ženský klášter v Chotěšově. Poté se sám rozhodl ke vstupu do řádu a setrval v něm až do své smrti roku 1217. Po jeho skonu zdědil klášter fundátorův majetek a stal se kulturním a duchovním centrem okolní krajiny.





Zámek Kynžvart 24.6.2012

24. června 2012 v 20:55 | paulito
Někdy mezi lety 1585-1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa a neznáme ani žádné dobové vyobrazení zámku. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního renesančního objektu (například kompletní klenby s kletovanou omítkou a řada dalších renesačních fragmentů). Kryštof Jindřich mladší z Cedvic se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno, v roce 1623 (23.5.) propůjčeno a v roce 1630 postoupeno pěti bratřím Metternichových, synovcům trevírského kurfiřta: Janu Reichartovi, Karlovi, Emmerichovi, Vilémovi a Lotharovi za 66.114 říšských zlatých. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci a nově postaveným zámkem v údolí patřilo až do roku 1945. Říšský hrabě Filipp Emmerich von Metternich (praprapraděd pozdějšího kancléře) si někdy v letech 1681-1691 nechal ze zbytků zchátralého renesančního zámku Cedviců postavit nový barokní zámek. Jak je patrné z dochované ikonografie, zejména z kvašových maleb rytíře Reinacha z roku 1800, měl barokní zámek typický charakter venkovského sídla, uzavřený komplexem hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem. V 18. století bydleli majitelé hlavně na svých statcích v Porýní a na Kynžvart zajížděli jen občas. V roce 1767 zdědil kynžvartské dědičné panství otec pozdějšího kancléře, hrabě Franz Georg Karl von Metternich. Byl to velmi úspěšný kariérní diplomat. Brzy se stal stálým trevírským vyslancem ve Vídni, po smrti císaře Josefa II. se účastnil volby a korunovace císaře Leopolda II. ve Frankfurtu a v letech 1791-1794 byl řídícím ministrem v Nizozemí. Během prusko-francouzské války byly porýnské majetky Metternichů zcela zničeny a kynžvartský zámek byl na přelomu 18. a 19. století načas dokonce jediným sídlem tohoto významného rodu. Teprve v roce 1805 získal kníže Franz Georg von Metternich náhradou za své zničené majetky v Porýní zrušený klášter benediktýnů v Ochsenhausenu. Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (*15.5.1773 Koblenz, †11.6.1859 Wien) byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona. Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni: v budově státního kancléřství nebo ve své vile na Rennweg. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků. Realizace plánů nebyla nijak levná záležitost. V září roku 1822 poskytl Metternichovi bankéř Salomon Rothschild osobní půjčku 900 tisíc zlatých (tj. asi 45 mil. €), splatných na 12 let s pětiprocentním úrokem. Výhodná půjčka se bankéři vyplatila; o šest dní později dostalo všech pět bratří Rothschildů dědičný titul rakouských svobodných pánů. Metternichovi zase půjčka pomohla přestavět kynžvartský zámek, investovat kapitál do velkostatků v Kynžvartu a v Plasích a ještě vložit téměř půl miliónu zlatých do rozsáhlých nákupů šperků, mincí a uměleckých sbírek. Na počátku revoluce v březnu 1848 kancléř podal demisi. Tříletý dobrovolný exil trávil v Londýně. Po návratu až do své smrti 11. června 1859 pobýval často na Kynžvartu.









Geologický park Mariánské Lázně 24.6.2012

24. června 2012 v 20:48 | paulito
Naučná stezka na okraji lázeňského města nabízí přehled o geologické stavbě a rostlinných společenstvích Slavkovského lesa. Stezka se nachází ve svahu bukového lesa nad budovou Městského muzea. Provází expozicí ve volné přírodě ve svahu lesoparku, kam byly umístěny známé i vzácně se vyskytující horniny z vybraných lokalit Slavkovského lesa. Rostliny, byliny a keře jsou vybrány tak, aby odpovídaly skutečnému výskytu ve vazbě na geologický podklad a půdní podmínky v místě odběru hornin. Na téměř 10 ha a přibližně 1,5 km lesních pěšin se tedy můžete seznámit s geologickou historií Karlovarského kraje.










Mariánské Lázně 24.6.2012

24. června 2012 v 20:41 | paulito
Novobarokní kolonádu nechal postavit (1888-1889) opat kláštera Teplá na půdorysu původního "kursálu" (119 x 12 metrů) místním stavitelem Johannem Koenigem podle projektů vídeňských architektů Miksche a Niedzielského. Její litinová konstrukce byla vyrobena v blanenských strojírnách knížete Salma. Kolonáda je historickou památkou českého lázeňství, vzácným příkladem dobové stavby, jaké bývaly v minulosti v našich i zahraničních lázních a postupně byly likvidovány nebo modernizovány. Zdejší kolonáda přežila. Její rekonstrukce proběhla v letech 1973 - 1981 a ve svém průběhu se změnila v generální modernizaci celé promenády mezi Křížovým a Karolininým pramenem. Cyklus nástropních fresek s motivy Touha člověka létat je dílem malíře Josefa Vyleťala, bronzové reliéfy na stěnách kolonády vytvořil Antonín Kuchař.












 
 

Reklama