Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

Operační nasazení německých ponorek 1917-1918

11. září 2018 v 14:28 | paulito
1917
Císař Vilém vydal rozkaz, že neomezená ponorková ofenzíva má být zahájena 1.2.1917. Všechny spojenecké nebo neutrální lodě v Kanálu, západní části Severního moře a oblasti 400 mil do Atlantiku od pobřeží Francie a Velké Británie měly být potopeny bez varování. Středomoří, kromě několika úzkých koridorů pro neutrální lodě, bylo do války také začleněno. Pro tuto novou ofenzívu měla U-Bootwaffe k dispozici 105 ponorek. Z nich operovalo 69 ze základen v Německu a Flandrech. Protože byly některé ponorky vždy v přístavech, v akci jich bylo najednou kolem 40. Téměř okamžitě začaly ponorky na Západních a Jihozápadních přístupech udělovat spojeckým lodím těžké rány. V únoru bylo potopeno přes 250 lodí. V březnu bylo potopeno přes 300 lodí. V dubnu se zdálo, že německá vize o sražení Británie na kolena se může uskutečnit, když bylo potopeno 413 lodí o 900.000 BRT. Obchodní plavba do přístavů Británie byla redukováno na 75% stavu před rokem. Mnoho neutrálních zemí se nyní obávalo poslat své lodě do britských vod. Britské přístavy byly plné neutrálních lodí, které tam připluly, ale bylo pro ně příliš nebezpečné opět vyplout. Loděnice byly také přeplněny poškozenými loděmi po útocích ponorek. Potopené lodě nyní převyšovaly nově postavené v poměru 4:1. Navzdory všemu úsilí se protiponorková opatření Spojenců ukázala jako neefektivní. Během této doby bylo ztraceno jen 9 ponorek, tři z nich byly potopeny Q-loděmi. Výroba nových německých ponorek naopak převyšovala ztráty a síla německých ponorek tak narůstala. Útoky na americké lodě nakonec donutily USA vyhlásit válku Německu 6.4.1917. Britská odpověď na ztráty obchodního loďstva v první čtvrtině roku 1917 byla následující opatření: zvýšené úsilí při stavbě nových obchodních lodí a nákup lodí ze zámoří, intenzivní vypouštění min u Helgolandu v pokusu potápět ponorky vyplouvající nebo vracející se z akce a nejúspěšnější bylo představení systému konvojů. I když ale tento systém ukázal okamžitě své výhody, většina lodí plula dále sama bez eskorty. Na jaře 1917 vzrostl počet ponorek ve službě na 126 a průměrný počet ponorek v akci na 50. Byly zde některé nové těžké ponorkové křižníky, ale výhoda těžší palebné výzbroje byla omezena ponorkovou válkou za použití torpéd. Měly však velký dosah, více než 25.000 námořních mil u typu U-151 až U-157 a byly vyrovnaným soupeřem i pro menší válečné lodi nepřítele. Od května do července 1917 bylo potopeno dalších 795 lodí, největší úspěchy dosáhly velké oceánské ponorky, přesto i malé UB a UC hrály svojí roli. Ztráty ponorek v létě 1917 byly stále kompenzovány stavbou nových, zatímco poměr u obchodních lodí byl pět ztracených k jedné postavené. Situace Velké Británie se stávala kritickou. Němci však nesrazili Británii na kolena během plánovaných šesti měsíců a byla tak zahájena stavba dalších 95 nových ponorek. V druhé polovině roku 1917 začalo těžiště útoků přecházet z oceánských, které byly stále více problematické kvůli systému konvojů, k útokům v pobřežních vodách. Lodě, které připluly k Británii v konvoji, pluly pak do přístavů osamoceně a mohly být terčem útoků. Hlavní podíl ztrát nyní připadal na lodě do desíti mil od pevniny. Systém konvojů ale začal ukazovat svoji cenu. V poslední čtvrtině roku 1917 byly představeny nová protiponorková zbraň, která se ukázala efektivní proti ponorkám, mina H2, která se stala největší příčinou ztrát ponorek v tomto období, kterých bylo ztraceno 16. Britové položili nová minová pole v Severním moři a v Kanálu. Zde byly položeny miny v šestimílovém pásmu od Folkestone k mysu Gris-Nez, bylo jich zde 9.000. Velký severní minový pás od Orknejí k norskému pobřeží byl neméně efektivní, bylo zde položeno 70.000 min, většinou nevyzkoušených amerických magnetických min. Minová pole byla položena také kolen německých základen ve Středomoří. Ačkoliv minová pole v Severním a Středozemním moři byla relativně neúspěšná, ta v Kanálu měla okamžitý úspěch a bylo na nich ztraceno 26 ponorek.

1918
Na jaře 1918 se poměr sil zvrátil a stavba nových ponorek stačila jen nahrazovat ztráty. Konečným krachem ponorkové ofenzívy bylo nasazení konvojů také v pobřežních vodách. Obchodní lodě byly chráněny i letadly z pobřežních základen. Ponorky byly nyní nuceny k útokům za tmy, kdy bylo jejich odhalení komplikoavnější. V lednu bylo potopeno 123 lodí, nejméně, 15 lodí, v listopadu. Německá ofenzíva byla nyní za svým vrcholem. Mezitím pokračovala britská blokáda Německa a situace v Německu se stala neudržitelnou. Nedostatek potravin podlomil morálku obyvatelstva. Císař dal instrukce k navázání rozhovorů o příměří s Američany, kteří odmítli do zrušení ponorkové války. 20.10.1918 byly povolány všechny ponorky z moře a německá admiralita chtěla opakovat bitvu u Jutska s ponorkovou pastí, kde bylo nasazeno 22 ponorek. Ve flotile však vypukla vzpoura a ta byla rozpuštěna. Posádky ponorek ale zůstaly loajální do konce. 11.11.1918 akceptovalo Německo podmínky příměří a válka skončila. U-Bootwaffe byla jedinou šancí Německa, jak dosáhnout úspěšného konce války. Ačkoliv na konci války jeho ztráty rostly, mělo ponorkové loďstvo dostatek sil. V době podepsání příměří bylo bojeschopných 170 ponorek. Kdyby si ponorky vyvinuly účinnou taktiku proti konvojům, mohly zvítězit. Taktika vlčích smeček, vyvinutá během druhé světové války, kdy narazila na účinnější protiponorkové zbraně, by během první světové války mohla být úspěšná.

1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (5)

6. září 2018 v 19:43 | paulito









1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (4)

5. září 2018 v 22:35 | paulito













1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (3)

4. září 2018 v 19:18 | paulito



















1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (2)

3. září 2018 v 21:01 | paulito



















2.9.2018: Naučná stezka Štědrý

2. září 2018 v 21:42 | paulito
Naučná stezka na stejnomenný vrchol vede z nedaleké vsi Vrčeň a pak už člověka čeká jen stále stoupání přírodním parkem Pod Štědrým až do výšky 668 m.n.m. V lese temná atmosféra, mlha, člověk by čekal, že za chvilku mezi stromy vystoupí skupina Keltů nebo sv. Vojtěch. Vlhkost byla 100%, takže to nebyla žádná snadná vycházka, ale pořádná dřina a po 8 km cesty jsem sotva lezl. V lese nikdo a tak člověk potkal i pár zvířátek (jelen, veverky, žabky) a z vrcholku vedl sešup k silnici a nakonec ke kapli sv. Vojtěcha, odkud jsme se po rozdělané asfaltce nějak došourali zpátky k autu :-)

Kaple sv. Vojtěcha:
Vystavěna v 17. stol. Raně barokní osmiboká centrální stavba, je sklenuta osmibokou kupolí s lucernou. Stěny jsou členěny nikami a pilastry. Kaple byla cílem mnoha poutníků, zastávky procesích a prostranství a až do 2. poloviny 20. stol. dějištěm vyhlášené jarní poutě.











1.9.2018: Naučná stezka Prokopské údolí - Butovice

2. září 2018 v 21:27 | paulito
Od aut jsme se pustili na celkem pohodovou a krátkou trasu po Naučné stezce Prokopské údolí - Butovice, která mapuje historii, flóru a faunu zdejších míst a vede přes míásto, kde stálo starověké hradiště až nad Prokopské údolí. Boty jsme sice měli trochu více zabahněné, po cestě i trochu sprchlo, ale jinak to bylo zajímavé, Praha má stále co nabídnout.

Hradiště Butovice:
Hradiště Butovice představuje významnou archeologickou lokalitu dokazující osídlení pražské kotliny. Rozprostírá se na ostrožně ohraničené příkrými svahy Prokopského údolí. Pozůstatky nejstaršího osídlení pocházejí z mladší doby kamenné, z které jsou doloženy zlomky keramiky kultury volutové a vypíchané. V pozdní době kamenné vzniklo výšinné sídliště obývané lidem kultury řivnáčské. Osídlení v době bronzové bylo naopak velmi řídké. K druhému největšímu rozmachu dochází v 9. stol. n. l. ve slovanské hradištní kultuře, kdy bylo vybudováno opevnění z hlíny a kamene po celém obvodu a dvě linie příčných valů v terénu znatelných dodnes.







1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (1)

2. září 2018 v 21:12 | paulito
První dávka fotek automobilů z každoroční výstavy na výstavišti v pražských Letňanech.





















26.8.2018: Kozí Hrádek

28. srpna 2018 v 19:30 | paulito
Dalším navštíveným místem byl Kozí Hrádek u Tábora, který těží z toho, že na něm kdysi kázal Mistr Jan Hus. Je to celkem slušná zřícenina, obehnaná kolovou hradbou, kolem ní vede naučná stezka, kde je v komiksu vyložen život Mistra Jana Husa a jeho působení zde a v nedaleké hospůdce mají slušné utopence a klobásy. No a pak už jsme zase jeli směr Plzeň :-)

Kozí Hrádek:
Zříceninu gotického hradu Kozí Hrádek najdete v lese na úzkém nevysokém ostrohu při levém břehu Kozského potoka. Z původního hradu se do dneška dochovaly zbytky obvodového zdiva, které zde vytváří bludiště, ve kterém si nejvíce užijí děti. V areálu zříceniny je 18,5 metrů hluboká studna. V blízkosti se nachází lesní restaurace, kde se můžete občerstvit. Při vstupu dostanete tištěného průvodce. Konají se zde kulturní a společenské akce. Zřícenina je národní kulturní památkou.






26.8.2018: Hrad Kámen

28. srpna 2018 v 19:22 | paulito
První zastávkou na cestě z Vysočiny byl hrad nedaleko Pelhřimova, Kámen. Pod hradem je ve stejnomenné vesniččce parkoviště, je to jeden z hradů, ke kterým se nemusíte šplhat a tam místo obligátního důchodce byla mladá slečna :-D Prohlídku jsme nakonec nedali, ale i tak stála prohlídka zahrady kolem hradu za to, exotické dřeviny a k tomu krásné jezírko s lotosy, prostě nádhera.

Hrad Kámen:
První zmínky o hradu pocházejí z počátku 14. století. V letech 1356-66 jej nechal Jindřich z Ziegelheinu, mistr královské kuchyně, přestavět na hradní palác. V letech 1640-77 za Malovců proběhla další přestavba, tentokrát na barokní zámek. Současná podoba sídla je však výsledkem pseudogotických úprav z let 1860-70, které provedl Václav Enis z Atteru. V současnosti jsou zde pro vás připraveny dva prohlídkové okruhy, z nichž jeden vám představí způsob bydlení a životního stylu na panském sídle v 19. a počátkem 20. století. Druhá trasa nabízí prohlídku expozice historických jednostopých vozidel a ukázku starého paláce.






25.8.2018: Skanzen Veselý kopec

27. srpna 2018 v 21:13 | paulito
Sobotní výlet za historií nás i s větší částí rodinky zavedl na Veselý kopec, což je skanzen staveb z Vysočiny nedaleko Hlinska. Můžete zde vidět, jak se žilo v 19. století, je tu řada zajímavých staveb a nejen staveb, ale i technických památek. Stavby jsou roztomilé, nejsou na příliš velké ploše a tak se dá vše obejít za hodinku, i s kočárkem :-) V nedalekém Hlinsku jsme ještě navštívili na chvilku folklorní festival, vidět ty špunty, jak zpívají a tancují je celkem sranda :-)

















19.8.2018: Sloup v Čechách

19. srpna 2018 v 19:02 | paulito
Ze skoro rodinné oslavy ve Frýdlantě jsme vyrazili do (relativně) nedalekého Sloupu v Čechách. Zaparkovali jsme pod skalním hradem Sloup a pak nás čekal výšlap do několika desítek schodů a prolezli jsme celý zajímavý hrad, částečně vytesaný do skály. Od hradu jsme se pustili nejdříve po naučné stezce Sloup v Čechách, kolem lesního divadla, do kopce na rozhlednu Na Stráži, pak zpět k hradu a na navazující vyhlídkový okruh Cikánské údolí s Velkou a Malou cikánskou jeskyní. Pak už jen celkem pohododvá cesta zpět do Plzně.

Hrad Sloup v Čechách:
Na mohutné osamocené skále vyrostl pravděpodobně koncem 13. století nedobytný hrad, jehož nedostupnost umocňovala soustava rybníků lemujících celý skalní blok. Avšak v polovině 15. století byl hrad dobyt, zpustošen a ze středověké podoby se dochovaly jen části vytesané přímo do skály. V roce 1680 se na hradě usadili poustevníci, dnešní podoba hradu je výsledkem jejich rozsáhlých úprav. Tajemný labyrint chodeb a místností vytesaných ve skále je největším lákadlem k návštěvě této pozoruhodné památky.













11.8.2018: Naučná stezka Jílovské zlaté doly

12. srpna 2018 v 22:13 | paulito
Naše sobotní, a jak se během dne ukázalo, hodně náročná, výprava začala v Jílové u Prahy na náměstí na počátku naučné stezky Jílovské zlaté doly, putování za těžnou zlata v okolí Jílového. Z náměstí jsme vystoupali nad město, na rozhlednu Pepř, počasí bylo pro výhled ideální a pak už jsme zase po cestě šlapali dolů k Sázavě. Po cestě jsme navštívili s průvodkyní štolu sv. Antonína Paduánského, což byla poměrně dobrodružná prolézačka v úzkých chodbách. Z temných koutů štoly jsme pokračovali pod pálicím sluncem k Sázavě, nejdříve do Žampachu a pak podél chatové osady do Kamenného Přívozu, mezitím jsme neoddolali krátkému vykoupání v Sázavě a v Přívozu jsme počkali na autobus zpět do Jílového. Po krátkém obědě v restauraci na náměstí jsme zavítali ještě do msítního muzea, kde mají několik zajímavých výstav, jednu, jak jinak, o zlatě. Další cesta nás zavedla na přehradu Slapy, kde jsme se vykoupali u autokempu Ždáň (to se moc nepovedlo, navíc začala být celkem zima) a pak už na Karlštejn, kde jsme po večeři absolvovali představení muzikálu Noc na Karlštejně, přiznám se zcela upřímně, vůbec mě nezaujal. A pak už noční dálnicí domů do Plzně.













10.8.2018: Zámek Lešany

12. srpna 2018 v 21:39 | paulito
Po příjezdu k zámku Lešany a příchodu na recepci jsem se tak nějak nechal ukecat a vyměnil jsem pokoj v přilehlém penzionu za pokoj na zámku a pravda je ta, že jsem nelitoval, protože pokoj na zámku sice nebyl z cenového hlediska úplně praktický, ale zato luxusní :-) Po vynikající večeři v zámecké restauraci jsme ještě dali naučnou stezku Historie Lešan, což byla spíš taková kratší procházka okolím při nádherném západu slunce, pak ještě dva drinky v zámeckém baru a do pořádné zámecké postele :-)

Zámek Lešany:
V roce 1683 se majitelem původní tvrze stala kapitula sv. Víta na Pražském hradě, která zde nechala postavit zámek. Je to jednopatrová čtyřkřídlá budova s uzavřeným nádvořím, které lemují arkády. Severní průčelí má střechu zakončenou hranolovou věží. Po 2. světové válce byl zámek využíván zemědělským podnikem, nyní prostory využívá penzion s restaurací. I tak ale máte možnost si nově zrekonstruovaný zámek prohlédnout.










10.8.2018: Hradištko

12. srpna 2018 v 21:22 | paulito
Páteční výlet nás zavedl poté, co jsme zjistil, že na dvou místech, kam jsme chtěl jet, už jsme byli, do obce Hradištko nedaleko Prahy. Původně byla na pořadu dne naučná stezka Vystěhované Hradištko, ale vzhledem k tomu, že první kousek nevypadal moc atraktivně, tak jsem trasu změnil a zamířili jsme k soutoku Vltavy a Sázavy, k vyhlídce Orlí hnízdo. Cesta vedla přes archeologické naleziště Sekanka, které bylo velmi dobře popsáno cedulemi po celém nalezišti. Ze břehu bylo vidět i na ostrov sv. Kiliána, na němž stojí základy Ostrovského kláštera a nakonec jsme došli kolem řady chat a chatiček až na vyhlídky, ze které byl výhled na soutok. Pak už zase zpět a cesta pokračovala do nedalekého penzionu na zámku Lešany, kde jsme měli přenocovat.

Záměk Hradištko:
Barokní obdélný zámek s vížkou na střeše byl postaven r. 1709 na místě původní tvrze. Ve velkém sále se dochovaly fresky, které jsou inspirované postavami svatých.

Sekanka:
Trhové městečko Sekanka patřilo k nedalekému Ostrovskému klášteru na ostrově sv. Kiliána. Existovalo jen krátce - vzniklo během 13. století a jeho obyvatelé jej opustili během braniborského rabování (1278-1283). Místo patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality z období středověku, je mimořádným dokladem města zaniklého v raném stadiu svého vývoje. Dodnes jsou zde patrné valy, příkop a zbytky kamenného opevnění. Opevnění se soustředilo na jižní, přístupovou stranu; z ostatních stran bylo městečko chráněno strmými skalnatými srázy k Vltavě a Sázavě.

Ostrovský klášter:
K pozůstatkům kláštera Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově, zvaného též krátce Ostrovský klášter, se po souši nedostanete. Na Ostrov sv. Kiliána uprostřed Vltavy se musíte dopravit na lodi nebo na člunu. Anebo si je prohlédněte na dálku ze silnice před kostelem sv. Kiliána na levém břehu Vltavy nebo z pravého břehu Vltavy ze svahu, na němž stávalo někdejší klášterní městečku Sekanka. Klášter byl založen přemyslovským knížetem Boleslavem II. roku 999. Šlo o historicky první mužský klášter na našem území. Opuštěné místo na ostrově na soutokem Vltavy a Sázavy, uprostřed hlubokých lesů, vyhovovalo potřebám benediktinského řádu, jehož mniši zasvětili život kontemplaci a modlitbám. Kamenné budovy včetně románské baziliky pocházejí z doby po roce 1137, kdy vyhořel původní dřevěný klášter. V době braniborského plenění po smrti Přemysla Otakara II. (1278) byl klášter silně poškozen a definitivně zanikl po husitských válkách.








5.8.2018: Bozkovské dolomitové jeskyně

5. srpna 2018 v 20:58 | paulito
Cestou od přátel jsme se zastavili v nedalekých jeskyních (mimochodem v Čechcách jsou jen tři přístupné komplexy, zbytek je na Moravě) a během 40 minut s průvodkyní se kochali krásou dolomitových jeskyní a jezírek a také se příjemně ochladili v 8 stupních nad nulou.

Bozkovské jeskyně:
Jako mnoho jeskyní i Bozkovské byly objeveny při lomových pracích a to v roce 1947. Při jejich zkoumání a vyhledávání dalších prostor byla poprvé použita elektroodporová geofyzikální měření. Po dlouhodobých čerpacích pokusech, které vedly ke snížení vodní hladiny, byly objeveny další neznámé prostory. Jeskyně jsou tvořeny dvěma poměrně samostatnými systémy chodeb a síní, které byly při zpřístupňování propojeny průkopy a dlouhou štolou. V nejnižších částech jsou trvale zaplaveny vodou a vytvářejí se zde podzemní jezera, největší v Čechách. Ke zpřístupnění jeskyní došlo v letech 1965-1968. Zdejší krápníková výzdoba vzniká mnohem pomaleji, protože v dolomitech je mnohem méně kalcitu, než v čistých vápencích. Přesto zde vytvářejí rozmanité a mnohdy zvláštní výtvory. Unikátní jsou struktury selektivní koroze - vypreparované křemenné žilky ve stěnách, či pásková textura silně prokřemenělého dolomitu. Na stropě se v některých místech objevují heliktity, excentrické krápníky, rostoucí bez ohledu na zemskou přitažlivost. Působivým vrcholem prohlídky je Jezerní dóm s největším českým podzemním jezerem. V modrozelené hladině průzračně čisté vody, vyplňující největší dosud objevenou prostoru, se zrcadlí skalní stěny dómu i nízké stropy jeskyně. Kromě netopýrů, nejpopulárnějších živočichů podzemí, kteří zde využívají jeskynní prostory jako úkryt zimním období, tvoří jeskynní faunu zejména různé druhy much, motýlů a brouků. Bozkovské dolomitové jeskyně byly v roce 1999 prohlášeny národní přírodní památkou a ochranné podmínky se vztahují nejen na podzemní prostory, ale i na celý povrchový areál s nejbližším okolím zkrasovělého dolomitového masivu.












4.8.2018: Roprachtice

5. srpna 2018 v 20:41 | paulito
Jen krátká procházka po vsi ke kostelu Nejsvětější Trojice, který již hrál v několika filmech (Krakonoš a lyžnici, Zapomenuté světlo), údolí plné roubenek a romantický hřbitůvek...









21.7.2018: Portorož, Piran

25. července 2018 v 21:57 | paulito
Druhý a v podstatě poslední den našeho výletu na Slovinsku začal, po výborné snídani, na pláži v Portoroži. Co napsat, moc příjemná povalovačka u moře, jen sluníčka úplně moc nesvítilo. Pak jsme se přesunuli pár kilometrů dpo přístavního a historického města Piran, kde bylo trochu divoké parkování, sedm pater pod zem. Pak se samozřejmě udělalo vedro, tak jsme zasedli k pozdnímu obědu v jedné z místních restaurací, já si dal krevety :-) po jídle už jsme vyrazili poznávat město, kde nábřeží střídaly zapadlé úzké uličky, byla to trochu v tom horku dřina a litovali jsme, že jsme si s sebou nevzali plavky, tak jsme aspoň zastavili na osvěžení v baru a dali si capirinhu. Pak už jen cesta zpět, nějaká ta nádherná panoramata po cestě a nakonec k večeři vynikající vídeňský řízek... a druhý den už jen náročná cesta zpět deštivým Německem domů.














20.7.2018: Pivka - muzeum vojenské techniky

24. července 2018 v 21:05 | paulito
Tak si tak už jedeme na apartmán a potkáme město Pivka. Nejen zajímavý název, ale i poutače na vojenské muzeum, které stálo přímo na cestě a tak jsme museli zavítat. Je fakt, že Slovinsko nemá úplně velkou vojenskou historii, byl tam spíš obrazový materiál, ale i pár zajímavých exponátů, hlavně slušnou sbírku děl. Pak už jsme vyrazili směr Brče, kde byl náš apartmán, navigace nás trochu vypekla a zavedla na opravdu šílenou cestu, nicméně Ford dá všechno, že, i terén :-) dál už jsme dojeli a po chvíli tápání i našli penzion, který nás odměnil pohodou, luxusem, klidem a později i výborným jídlem. Prostě vše super. Pak už jsme jen upadli na postel a usnuli :-D























20.7.2018: Bled

23. července 2018 v 21:26 | paulito
A tak jsme si řekli, že se pojedeme podívat o víkendu k moři, objednal jsem apartmán ve Slovinsku a v noci ze čtvrtka na pátek jsme vyrazili směrem na jih. Cíl cesty, apartmán Peternelj v Brce, což je statek kousek od Ilirské Bystrice. Německo i Rakousko jsme v noci projeli bez problémů a někdy mezi osmou a devátou jsme dojeli do městečka Bled. Zaparkovali jsme v pohodě, trochu problémů bylo při shánění mincí na parkovací automat, ale pak už jsme vyrazili na nábřeží nádherného Bledského jezera. Chvilku jsme se motali kolem bankomatů a pak zahlédli místní lodičky, převážející turisty přes jezero na ostrov, kterému vévodí kostel Cerkev Marijinega Vnebovzetja. Vlezli jsme do loďky k partě postarších Američanů na cestě po Evropě a za nějakou půlhoďku náš už veslař dopravil na ostrov. Loď je tradiční zdejší plavidlo a jmenuje se pletna. Na ostrově celkem kromě vynikající kávy a zmrzliny a samozřejmě krásných výhledů nic moc není, po 50 minutách jsme nastoupili na cestu zpět. Po přistání jsme se vydali podél jezera pod Blejski Grad, ale na výstup už jsme sílu nenašli a tak jsme se odporoučeli do pizérky u zimní hokejové haly, kde jsme si dali vynikající pizu a salát a pár drobků nechali i okolním vrabcům. Byl čas vyrazit dál, směrem apartmán.









14.7.2018: Eternal Hate Fest Nýrsko

15. července 2018 v 15:36 | paulito
Další ročník našeho oblíbeného EHF v areálu Pod sjezdovkou s výborným výběrem kapel se nám... mírně řečeno moc nepovedl. Přijeli jsme hodinu před začátkem, přivezli s sebou déšť a v pohodě zaparkovali a už při příchodu jsme zjistili, že je tu poněkud více lidí, než obvykle. Zato jako obvykle se kapelám nepodařilo dodržet harmonogram a tak hned ta první nabrala třičtvrtě hodiny zpoždění. Ok, dáme zatím pivko s kamarády a pokecáme, ale ouha, fronty na pivo se protáhly na půl hodiny, pivo nebylo samozřejmě při takové výtoči dost vychlazené, prostě nikdo nebyl připraven na tolik lidí, hlavně od sousedů. Některé kapely už jsme slyšeli, i víckrát (Sekhmet, Inferno, Nokturnal Mortum), ale bylo tam pár nových, hlavně na začátku a tak už jsme se těšili na první, Napalm Attack. Všechny kapelky, až na Dark Fury, předvedly vynikající výkon. Napalm Attack je česká black/thrash z Hajnic a minulý rok vydala první LP Apocalyptic Holocaust a již na první kapele bylo fans dost, i když bych to viděl tak, že vždy bylo kolem 50 lidí ve frontách na pivo :-) Další kapelou byla německá black metalová Nornir, která má za sebou první EP Urn z minulého roku, nebyla špatná. Apocryphal je black metal z Itálie, první LP When There Is No Light vydali tento rok a také nehráli úplně špatně. Průšvih přišel s polskou Dark Fury, jednou z polských blackových kapel, která vydala řadu LP, ale úplně opilý zpěvák, potácející se po jevišti... Na druhou stranu se nedivím, nechtělo se nám čekat půl festu ve frontách a tak jsme přešli na tvrdší alkohol a to se projevilo, zbytek jsme strávili mezi odpočinkem v autě a výletech pod podium pro jídlo, pití a pokec s kamarády, na focení už ani nebyla nálada. Akce pokračovala další italskou blackovou kapelou Kurgaal, která své poslední LP Satanization vydala tento rok, pak naši staří známí Sekhmet, Nokturnal Mortum z Ukrajiny (poslední LP 2017 Істина) a jako poslední další kapela, kterou jsme slyšeli již několikrát (a několikrát ne :-)) Inferno. Ok, příští rok asi dvě možnosti, jít popít s kámoši v pátek na předfestovou party a v sobotu nepít, nebo rovnou v sobotu nepít, samozřejmě za předpokladu, že se nám bude chtít tlačit se soudruhy z Německa. Uvidíme, chceme zkusit i jiné akce.






5.7. a 6.7.2018 Gothoom Fest

14. července 2018 v 11:07 | paulito
Protože jsme zjistili, že v době dovolené je úplně náhodou v 20 km vzdáleném Revišťanském Podzámčí metalový festival Gothoom, řekli jsme si, že ho zkusíme a uvidíme. Zažili jsme dva úplně rozdílné dny, ale ještě, než se pustím k jednotlivým kapelám, něco obecně. Prostředí bylo kouzelné, pod troskami hradu, příjemné. Jídlo celkem ucházející, výběr sice nijak veliký, ale třeba veganská zelňačka byla vynikající. Lidé příjemní, pivo.. no, Radegast, pár se jich dalo, pak už moc ne. Ve čtvrtek jsme přijeli z výletu na Root, samozřejmě kapela vedená Big Bossem je klasika a i tady, sice viditelně stárnoucí a unavený frontman předvedl vynikající výkon. Další nastoupila švýcarská black metalová kapela Schammasch, která má za sebou tři LP a musím říct, že v klubu mi sedli víc. Ale pak už přišly na řadu dvě pecku, první byla islandská Svartidaudi, která má za sebou sice jen jedno LP, ale řadu EP a jejich výkon byl vynikající. I když, vše přebilo vystoupení Darkened Nocturn Slaughtercult, black metalové kapely z německého Dormagenu, která sice vydala poslední LP v roce 2013, ale šlapalo jim to a zpěvačka Onielar je pořádně démonická. Takže, super. V pátek jsme přijeli dříve, těšili se na dávku death metalu, ale ouha.. slejvák a kapely nehrály, nějakou dobu jsme seděli ve stanu u piva a když už jsme si říkali, že pojedeme domů, nastoupila konečně kapela Just Before Dawn. Mezinárodní death metalová kapela má na kontě čerstvé LP Tides Of Blood a podařilo se jí lidí celkem rozjet, stejně jako následující německé Maat, zpívající na starověké egyptské motivy a má za sebou dvě LP. Pak už nastoupila americká thrash metalová parta Exodus, zase změna programu, po koncertu téhle legendy ze San Francisca jsme odjeli domů. V každém případě, kapely vystupovali kvalitní, atmosféra dobrá, asi tu nejsme naposledy :-D



















8.7.2018: Banská Bystrica, Muzeum SNP

14. července 2018 v 10:36 | paulito
Posledním místem, které jsme navštívili a pro mě samozřejmě takřka povinnost, bylo muzeum SNP v Banské Bystrici. Je nplné opravdu zajímavých exponátů, nehledě na to, že jsem si tam pořídil výbornou knihu o nasazení Einsatzgruppe H na Slovensku.






















5.7.2018: Čachtice, Beckov

14. července 2018 v 9:41 | paulito
Asi nejvražednějším dnem byl čtvrtek, kdy jsme ve spalujícím vedru prošli hrady Čachtice a Beckov. Po kilometru stoupání pod žhavými paprsky slunce nás v ruinách hradu Čachtice ani nenapadlo, že tu kdysi žila vraždící hraběnka Alžběta a jediné, co jsme hledali, byl stín a něco k pití :-) jinak zříceniny Čachtic jsou celkem běžné, nic extra zajímavého, to Beckov vypadá impozantněji a navíc je v podhradí roztomilý židovský hřbitůvek. Tím jsme splnili náš cíl ohledně prolézání ruin a mohli jsme se věnovat jiné kultuře. :-)

Čachtický hrad:
Jeden z nejznámějších slovenských hradů stál již v 13. století, kdy byl spravován královským kastelánem. Po roce 1392 hrad často střídal majitele, mezi něž patřila známá Čachtická paní - Alžběta Báthory, která byla roku 1611 odsouzena na doživotí za vraždu děvčat z okolí. O této ženě bylo napsáno mnoho knih a příběh byl i zfilmován Jurajem Jakubiskem. Počátkem 18. století hrad utrpěl při bojích mezi Rákocziho povstalci a královskými vojsky. Přestože byl roku 1715 opraven, tak po požáru, který byl krátce poté, zpustl. Hrad si oblíbili filmaři a mimo Jakubiskovo film jej můžeme vidět i v Tajemství hradu v Karpatech. V roce 2014 byl hrad otevřen pro návštěvníky.

Beckov:
Ve 12. století byl na hradním vrchu osídleném již v dřívějších dobách postaven dřevěný hrad. Největší rozmach hradu nastal na přelomu 14. a 15. století. Beckov byl poté zpevňován, aby sloužil na obranu proti Turkům, kteří ho roku 1599 nedobyli. Hrad byl zásoben vodou ze studny na dolním nádvořím. Proto se požár, který vypukl roku 1727 a po kterém z Beckova zbyly pouze ruiny, rychle rozšířil. Pověst vypráví o sluhovi, který stoupnul na nohu psovi hradního pána. Pán ho dal za to shodit do propasti a sluha ho za to proklel. Do roka a do dne spícího pána kousnula do očí zmije a slepý pán v bolestech spadnul do propasti za sluhou. V současnosti je po částečné rekonstrukci přístupný veřejnosti.












4.7.2018: Skalnaté pleso, skanzen Pribylina

14. července 2018 v 9:29 | paulito
Další slovenská cesta na východ nás zavedla do Tatranského plesa, cestou jsme se kochali pohořím Tater a pak zaparkovali auto na velkém parkovišti a vyrazili na lanovku na Skalnaté pleso. Na Lomnický štít to bohužel nebylo možné, tam jsou jízdenky na lanovku vyprodány týden dopředu a tak jsme aspoň obešli Skalnaté pleso a jeli zpátky. Přiznám se, že to bylo trošku zklamání, ale byli jsme tam. Cestou zpátky jsme se stavili u řeky Poprad, kde byl báječný relax a ještě jsme stihnuli nádherný skanzen Pribylina, kde je muzeum života na Liptově a spousta nádherných staveb, hned bych nějaký takový domek bral na víkendové relaxi. Nákup sýrů, k tomu ještě nějaká dobrůtka a můžeme jet zpět na apartmán :-)





















 
 

Reklama