Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

22.4.2018: Bezděz

23. dubna 2018 v 21:36 | paulito
Nápad navštívit Bezděz vznikl, jak jinak četbou knížek, tentokrát dobrodružství královského prokurátora Oldřicha z Chlumu. Samozřejmě o něm mají na Bezdězu výstavku..... a samozřejmě je to vybájené postava. Cesta na sever probíhala bez problémů, parkování mají ve vsi Bezděz pod hradem dobře zorganizované, hlídačům neuprchna ani myš a po chvilce už jsme šlapali směrem do kopce. Je třeba říct, že po kamenech a za horka to nebylo nic extra a že jsme byli rádi, když jsme se doplazili k bráně a dali si vychlazenou limonádu. Koupili jsme vstupenky, prošli kontrolou a vydali se prozkoumat hrad. Je zajímavý, i když interiéry, jak už to u nehlídaných objektů bývá, nejsou nic moc, ale části staveb a výhled z věže rozhodně stojí za to, stejně jako návštěva některého z občerstvení v podhradí, kde se opravdu snaží.

Bezděz: Monumentální raně gotický hrad založil Přemysl Otakar II. v polovině 13. století jako reprezentativní sídlo krále. Po jeho smrti se v roce 1279 hrad stal nedobrovolným vězením pro královnu Kunhutu a jejího syna Václava II. V roce 1624 sídlo získal Albrecht z Valdštejna, který sem povolal mnichy. Klášter zde fungoval až do roku 1778, kdy Josef II. zrušil řád. Poté opuštěný hrad začal chátrat. V 19. století romantická silueta hradu přitahovala řadu umělců, mezi jinými Karla Hynka Máchu nebo Bedřicha Smetanu.











20.4.2018: Rallye Šumava 2018 (2)

22. dubna 2018 v 18:21 | paulito














20.4.2018: Rallye Šumava 2018 (1)

22. dubna 2018 v 18:13 | paulito













20.4.2018: Rallye Vltava 2018 (2)

21. dubna 2018 v 17:11 | paulito




















20.4.2018: Rallye Vltava 2018 (1)

21. dubna 2018 v 16:56 | paulito














15.4.2018: Přírodní rezervace Stvořidla

15. dubna 2018 v 19:38 | paulito
Po trochu dobrodruzné cestě, to máte tak, když do navigace dáte nejkratší a jedete přes lávku pro cyklisty, jsme do jeli ke Stvořidlům, což je kromě železniční stanice několik hospod a kemp a pustili se podle Sázavy do přírodní rezervace Stvořidla (Řeka si proráží cestu přes žulový masív Melechov a její koryto je hluboce zařezané ve tvaru písmena V. Spatříte nejstarší rezervaci na Havlíčkobrodsku vyhlášenou pro ochranu a zachování geomorfologicky významného úseku přirozeného toku řeky Sázavy a přilehlého okolí mezi vrchem Melechov a hřebenem kopce Žebrákov. Dnes je rezervace rájem vodáků a turistů.). Místa, kde pobýval Jaroslav Foglar, šli jsme kolem Rodrigovy skály a peřejí v řece a nepotkali živou duši, prostě pohodička. Zpátky v kempu jsme se cítili jako o 40 let zpátky, kempující tam seděli a popíjeli pivo, absolutní pohodička.







14.4.2018: Číhošť

15. dubna 2018 v 19:30 | paulito
Cestou do Ždírce jedu vysočinským venkovem a najednou vidím odbočku, Číhošť 2 km. Opravdu ta Číhošť, známá číhošťským zázrakem, na který umučením na StB dopaltil tehdejší farář Josef Toufar? Ano, opravdu to tak bylo, kostel Nanabevzetí sv. Marie tam stál, farář Toufar má na dvoře kostela památník a mimochodem... nedaleko je geografický střed České republiky (Kostel je zmiňován r. 1350. Jednolodní gotická stavba s pětiboce uzavřeným presbytářem, se sakristií po severní straně. Hlavní oltář pochází z r. 1888, byl postaven na původní kamenný obětní stůl z doby stavby kostela. Zvláštností kostela je klasové zdivo na vnější fasádě. Kostel je spjat s osobou faráře Josefa Toufara a tzv. číhošťským zázrakem. Podle svědků došlo během mše 11. prosince 1949 k pohnutí půlmetrového dřevěného kříže na hlavním oltáři. Kříž zůstal vychýlen vpřed a pootočen ke kazatelně. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB a Josef Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Na následky mučení ve vyšetřovací vazbě zemřel 25. února 1950. V roce 2015 došlo v rámci slavnosti Návrat P. Josefa Toufara do Číhošti k uložení ostatků kněze Josefa Toufara v tomto kostele. Hrob je umístěn před oltářem pod kamennou deskou v podlaze na hlavní ose kostela.).







14.4.2018: Zruč nad Sázavou

15. dubna 2018 v 19:14 | paulito
Zruč je jedním z měst nad řekou Sázavou, kterému nad zátočinou řeky vévodí krásný zámek s neméně krásným zámeckým parkem (Trojkřídlý pseudogotický zámek s třípatrovou věží byl postaven v letech 1872-78 na základech zchátralého renesančního objektu. Další úpravy proběhly v pseudogotickém slohu podle návrhu českého architekta Jana Vejrycha v letech 1891-92. Byla zbořena část hradeb, vystavěna novogotická vstupní brána a především byl zámek obohacen o gotické štíty, věžičky a vikýře. V současnosti zde můžete obdivovat prostory připomínající poslední majitele, rodinu Schebků, včetně kaple a věže. Z věže užasnete nad výhledem na starou část městečka, řeku Sázavu a Posázavskou dráhu, vybudovanou v roce 1903.). Po procházce parkem s altánkem jsme vystoupali na Kolowratovu věž (pravda je, že výhled příliš úžasná nebyl) a na zámku navštívili lehce nostalgickou výstavu panenek. Pak už jsme se vydali po naučné stezce kolem řeky Sázavy, bývalé továrny Wikow, zpět městem k zámku.









7.4.2018: Plzeň Alfa - Panzer Storm Fest 10

8. dubna 2018 v 19:58 | paulito
Další Panzer Storm Fest se konal poprvé v malém sálu plzeňské Alfy, prostředí na koncerty výborné, jen návštěva nebyla asi taková, jakou si pořadatelé představovali. Ale pivo výborné, atmosféra také, průchozí na ulici koukali jak trubky :-) První kapelu jsme nestihmuli, ale tak nějak plánovaně, stejně jako spousta dalších lidí, přišli jsme až na konec druhé, švýcarské metalcore kapely Peace Is A Just A Break, která má za sebou první LP z minulého roku, Little Boy. Popravdě, nabyli úplně špatní, ale na tuhle akci se vůbec nehodili. Jako začátek k prvnímu pivku, ucházející. Další byla na řadě naše stará známá plzeňská black metalová kapela Stíny plamenů, kluci podali standardně vynikající výkon a pak už následovaly tři pro nás úplně nové kapely. Polská black metalová kapela Besatt z Bytomi je na scéně už od roku 1991, má za sebou řadu LP, poslední Anticross z roku 2017 a jejich black metal se nám hodně líbil. Další kapelou byl norský Nordjevel, kapela, která má na druhou stranu na kontě jen jedno LP, Nordjevel z roku 2016 a hraje třetí rok... musím říct, že i díky přeřvanému zvuku byla tahle kapela pro nás ta nejslabší. Poslední přišla na řadu americká Uada, která má za sebou dvě LP a opět totální pecka, lepší závěr jsme si ani nemohli přát. Kapela má na kontě dvě LP, druhé Cult of a Dying Sun z tohoto roku a pak už jsme jen lehce nahluchlí zamířili směrem domů :-)











7.4.2018: Příchovice, Skála

8. dubna 2018 v 19:32 | paulito
Krásná sobota plná sluníčka a tak jsme se vydali na procházku, tentokrát za Přeštice. Podařilo se mi dvě plánované trasy skloubit do jedné a tak to nakonec dalo nějakých 9 km, ale celkem v pohodě. Start a cíl trasy byl v Příchovicích u zámku, který byl bohužel zavřený a kolem kaple sv. Jana Nepomuckého jsme se vydali směrem z Příchovic ke kapli sv. Anny. Pokračovali jsme po polníé cestě do Kucín, kde je pro změnu kaple sv. Anny. Po silnici jsme došli do Radkovic, odku jsme vyšplhali na kopec nad vesnicí, kde jsme byli odměněni nádhernou zříceninou hradu Skála (Romantická skalní zřícenina hradu ze 14. století. Hrad byl tvořen dvěma samostatnými jádry - Dolním a Horním hradem - každé z nich mohlo plnit jak obytnou, tak obrannou funkci. Opuštěn byl v 16. století. Ještě v polovině 17. století se zde ale ukrývali loupežníci, proto byl hrad úmyslně pobořen.). Hrad byl plný fialových květů a zcela opuštěný. Pak už jen seběhnout do Radkovic a poslední tři kilometry zpět do Příchovic a cestou zpět se v Dobřanech odměnit zmrzlinou :-)











2.4.2018: Olšanské hřbitovy Praha

4. dubna 2018 v 20:08 | paulito
A kam si jít po náročném víkendu odpočinout jinam, než na hřbitov... málo lidí, okouzlující atmosféra a spousta zajímavého jsou hlavní devizy Olšanského hřbitova. Můžete zde potkat pomníky osobností komunistického režimu, jako byli Ján Šverma a Julius Fučík, kteří zahynuli za německé okupace, řadu kouzelných pravoslavných i křesťanských hrobů, pokrytých zelení, památník kozákům, kteří zahynuli na Lemnosu v letech 1920-21 po evakuaci z bojů proti Rudé armádě, památník vojáků Ruské osvobozenecké armády, která nakonec bojovala proti všem, pomník padlým bělogvardějcům i sovětským vojákům, osvobozujících Československo, pomníky spojeneckým vojákům všech národností, od Anglie před Polsko, Jižní Afriku až po Nový Zéland, památníky osobností kultury Ján Kollára a Viktora Dyka a spoustu dalších.. a k tomu několik veverek, jedna z nich nás po stromech vyprovázela až k východu.















1.4.2018: Nová Chmelnice - Silva Nigra, Sekhmet, The Stone, IXXI

4. dubna 2018 v 19:45 | paulito
Takovou hudební tečkou za cestovacím víkendem byla akce v Nové Chmelnici, jak jinak než black metal a vystupující kapely slibovaly kvalitní hudbu. Kromě The Stone už jsme všechny slyšeli, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Od hotelu to bylo ke klubu něco přes kilometr, takže akorát na pohodovou procházku, přijdeme ke klubu a ouha, dost silný zápach.. pak jsme se dozvěděli, že to byla akce antify proti tomuhle koncertu, tudíž už jako kdysi v našich dějinách se snaží někdo rozhodovat, co se poslouchat smí a co ne. Nicméně tenhle čin byl trošku nepovedený, lidé zůstali a smrad se dal po čase vydržet a spíše to lidi v klubu stmelilo. Z Plzně jsme tam měli dva známé, tak byl i čas pokecat a brzy už nastoupila první kapela, česká Silva Nigra, která má na svém kontě několik LP, poslední Světlonoš z roku 2016. Vynikající začátek a po nich už přišel náš oblíbený Sekhmet, poslední LP Spiritual Eclipse také z roku 2016. Zábava jela, pivo bylo dobré a za chvíli byla na řadě jediná kapela, kterou jsme neznali, srbská The Stone z Bělehradu, která má za sebou také již několik LP, poslední Teatar apsurda z minulého roku. Další výborný výkon a protože hladina alkoholu stoupala, dali jsme posledního panáka, poslechli si IXXI ze Švédska, která má na kontě čtyři LP, i když staršího data a pak se vytratili směrem k hotelu, šlo to celkem rychle :-)













1.4.2018: Prachovské skály, Jičín

3. dubna 2018 v 20:01 | paulito
Po dvou a půl letech opět výlet do Prachovských skal.. po lehce zmatečném hledání správného parkoviště jsme zapíchli auto u vchodu do skal, nakoupili turistické známky a vyrazili po červené a následně po zelené mezi skalní stěny. Pravda je, že absolvování včerejší procházky nám nadšení vydrželo asi tak první hodinu a když jsme prošli několik vyhlídek (Křížkovského, Hakenova, Šlikova, atd.), vydali jsme se pod Jehlu a poté Císařskou chodbou zpět na parkoviště. Naštěstí turistů, i díky pochmurnému, ale ne špatnému počasí, bylo minimum a tak procházka mezi skalami měla i svoji atmosféru. Unavení jsme zamířili do nedalekého Jičína, kde jsme poobědvali v místní mexické restauraci nedaleko náměstí (doporučuji, vynikající obsluha, jídlo není příliš pálivé), prošli náměstí a nejbližší okolí a pak již zamířili do Prahy, kde nás čekal koncert a nocování v hotelu.

















31.3.2018: Zámek Hrubá Skála, Hruboskalsko, hrad Valdštejn

2. dubna 2018 v 19:30 | paulito
První den víkendového velikonočního výletování začal, kupodivu bez deště, který byl hlášen, po hodině a půl na parkovišti u zámku Hrubá Skála (původní gotický hrad Skála byl v 16. století rodem Smiřických upraven na zámek v duchu renesance, který později prošel ještě barokními a romantickými novogotickými úpravami. Dnes slouží jako hotel.), které bylo poměrně zaplněné a navíc tam probíhala nějaká hasičská akce. Prošli jsme zámecké nádvoří, dali si u stánku kávičku, nakoupili nějaké turistické známky a vydali se po zelené značce do Skalního města. Přes myší díru jsme se dostali pod zámek, kde jsme skoukli zdejší skalní útvary a přes Adamovo lože došli na rozcestí, kde jsme se napojili na žlutou značku, která nás dovedla až na hrad Valdštejn. Cestou jsme si užili výhled ze Zámecké a Mariánské vyhlídky, minuli symbolický Hřbitov horolezců a kolem řady pramenů a skalního masivu Čertova ruka vyšplhali na hrad. Hrad Valdštejn (Na okraji pískovcového skalního města, na třech skalních blocích, vznikl kolem roku 1260 hrad, jehož tři části spojily dřevěné mosty. Stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností. Hrad byl trvale obydlen do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy. V současnosti si můžete prohlédnout interiéry klasicistního i romantického paláce s bohatým dobovým vybavením nebo kapli sv. Jana Nepomuckého.) jsme poctivě prolezli, vystrašili jednu malou zlobivou holčičku, nečekaně potkali bývalé kolegy z dob Boshoku a dali s nimi pivko a pak už se s nadšením ze zpáteční cesty vydali opět na zámek Hrubá Skála, tentokrát po červené značce. Opět jsme se pokochali několika krásnými výhledy na skalní útvary, prošli arboretem Bukovina, kde mají přes stovku douglasek a za chvilku už jsme stáli opět na parkovišti u zámku a napájeli se kofolou. Kolem kopce Kozákov jsme odjeli do Studence, do penzionu Trautenberk, kde je velmi příjemná obsluha a po dobré večeři ve zdejší steakové restauraci odpadli :-)























17.3.2018: Šeříkovka Plzeň - Deadly Storm 12

18. března 2018 v 16:33 | paulito
Deadly Storm 12, pro mě čtvrtý navštívený ročník, také už tradice a poprvé v Šeříkovce, samozřejmě s kapelami jako Tortharry a Debustrol by to asi ani jinak nešlo. Lidí se sešlo poměrně dost, i když většina kvůli Debustrolu a také po jeho koncertu řada lidí odešla. Jako pozitiva bych viděl poměrně slušný line-up a dvě podia, jedno v hospodě, druhé na velkém sálu, výborný zvuk kapel na velkém sálu a pivo, plzeňská 12°, bylo dobré. Také cena vstupenky, 400 CZK, byla hodně slušná. Negativa tu ale také byla, nechápu, že řadě kapel nestačí na nazvučení 45 minut a brzy nabral program značný skluz, takže kapely na sálech se překrývaly a začínaly hrát před skoro prázdným sálem. My jsme kvůli tomu vynechali německý Casket. Další problém, hospoda neměla nabídnout co k jídlu, ale dobře, to je na většině takových akcí, člověk by neměl být rozmlsán z Božkova :-) Protože odpadla první kapela, dorazily jsme s kamarády ze severu tramvají někdy kolem čtvrt na pět, dali plzeň a v pomalu se plnícím malém sále hospody poslechli první kapelu, pražské death metalisty Diligence v čele se zpěvačkou Dájou, začátek výborný, zpěvačka umí vypadat hodně zle :-), kapela má za sebou dvě EP a myslím, že by to chtělo nějaké LP. Kapelu už jsem jednou slyšel, začátek vynikající a pak jsme se přesunuli do velkého sálu, kde hrál rokycanský death/black Mallephyr, který jsem slyšel už po 14. a po panychidě převzal post mé nejnavštěvovanější a musím říct, že i oblíbené kapely. A byl jsme nadšený, ve velkém sále měli úplně super zvuk a člověk si mohl naplno užívat jejich výbornou techniku. A pak zpět na sál, na pražskou thrashovou (i když slouženou většinou z Jihoameričanů) kapelu La Sangre a ta byla první, která měla poměrně problém začít včas a ze začátku byl ten výkon hodně slabý. Také už jsem na ní dvakrát byl a postupem času to bylo lepší, ale já jsem odešel na Tortharry, kamarádi zůstali a o 3-4 skladby přišli, měli čeho litovat, protože death metalová kapela z Hronova předvedla vynikající set, včetně skladeb z posledního LP z tohoto roku Sinister Species a pro mě rozhodně nejlepší kapela večera. Vzhledem k tomu, že jsem na nich byl naposledy v roce 2011, měl bych s tím něco dělat. Kapela, na kterou jsem byl hodně zvědavý, byl brněnský thrash metal Götterdämmerung, jejichž LP z minulého roku Projekt Riese bylo hodně dobré (hodnotil jsem za 100%), ale na živo to bylo o hodně slabší, tahle kapela byla asi pro mě největší zklamání večera. Pak už na velkém sálu nastoupila hlavní hvězda večera, Debustrol, lidé si to užívali, kamarádi také, já až tak moc ne, přece jen poslouchám už něco trochu jiného a nějaké velké vzpomínání nejsem, nicméně atmosféra byla báječná. Pak už jsme se ani nepřesouvali, kecali a čekali na německou technickou deathovou kapelu z Augsburgu Profanity, poslední LP vydali minulý rok, The Art Of Sickness a jestli za to mohli výkony předchozích kapel, moc nás to nevzalo a jelikož by jsme kvůli časovým posunům už stihnuli jen doom metal, šli jsme na tramvaj a vyrazili přes město směrem k domovu. Jsem zvědavý, co za kapelou přivedou pořadatelé příští rok, protože tenhle model se osvědčil.













8.3.2018: Modrá Vopice - Mallephyr, Tribute To Urgehal. Endezzma

9. března 2018 v 18:48 | paulito
A tak jsem se místo sledování fotbalu v telce rozjel do Prahy na koncert a rozhodně jsem neprohloupil. Cesta pohodová, lidí v klubu tak akorát a mezi nimi řada kamarádů a tak jsme se posadil k partičce ze Žebráku a brzy poté zahájila moje stará známá rokycanská death/blacková Mallephyr, jako vždy vynikající výkon, kluci hrajou technicky čím dál lépe a je to opravdu potěšení pro uši. Jen ten zpěvák byl nějakej divnej :-)) Opat se nechal ostříhat.. dobře, je to o zvyku. Další už mě známá pražská blacková Tribute to Urghehal předvedla opět dokonalou old black metalovou jízdu a pak už nastoupila hlavní hvězda večera, norská black metalová kapela Endezzma, kterou jsem slyšel před čtyřmi lety na Phantomech, od té doby vydala minulý rok LP The Arcane Abyss.. a než jsme se rozhodnul, jestli se mi líbí, nebo ne, byl konec. Možná to tak bylo lepší, blížila se půlnoc a mě čekala cesta zpátky do Plzně.






3.3.2018: Nová Chmelnice - Chimera Black Night

4. března 2018 v 13:19 | paulito
Na tuhle akci jsme vyrazili lehce dobrodružně, autobusem. Nakonec se lidí z Plzně (a okolí) sešlo v autobusu celých 23 a s lehkým blouděním (kdy jsem nakonec musel navigovat řidiče já :-) jsme dojeli ke klubu. Lidí ze začátku moc nebylo, ale nakonec se klub celkem zaplnil a hlavně tu bylo spoustu známých, takže super. První kapelou, která již v době našeho příchodu hrála, byla původně íránská black metalová kapela Beaten Victoriouses,nyní působící v Hamburku, která má za sebou dvě LP, poslední Drown The Enlightened z minulého roku. Nebylo to úplně špatné, i když největší pozornost asi získala slečna, sedící na podiu a hrála si s lebkami a sypala na sebe popel. Další nastoupili Askeregn, tuhle německou black metalovou kapelu v čele se zpěvačkou Katherine jsme neslyšeli poprvé, bohužel byla dost špatně nazvučená a před podiem se stát nedalo. Vše nám vynahradila naše stará dobrá plzeňská Panychida, vynikající zvuk, vynikající výkon, ani se mi nechce věřit, že jsme je víc jak rok neslyšeli. Další kapelou, kterou už jsme slyšeli, byl švédský black metal Avslut, kapela vydala úplně nové první LP Deceptis a i když jsme poslouchali spíše odzadu, líbilo se. Bohužel slabší (pro mě) bylo vystoupení kapely Ellende, rakouská ambient post-blacková kapela má za sebou dvě LP, je to dobrá poslechovka do auta, ale na koncert mám raději tvrdší black. A tak jsme ani už neslyšeli švédskou post-metalovou Hypothermii, ale to by bylo asi stejné a raději zvolili odpočinek u videa v busu. Cesta zpět byla v pohodě, krom teda zimy při dojezdu, ale to spravila sprcha :-)














25.2.2018: Velký Javor (Grosser Arber)

25. února 2018 v 19:38 | paulito
A tak jsem si zase řekl, že když už je taková zima, jaká by to byla zima bez sněhu a vydali jsme se zase na Šumavu a protože se nám výlety dle nově koupené knihy výletů na Šumavě zdály pro prohýřené noci moc dlouhé, zajeli jsme na bavorskou stranu a od jezera Grosser Arbersee se vydali do kopce až na Velký Javor (1456 mnm). Cestu jsem chtěl asi třikrát vzdát, ale pak jsem se vždy vydal dále a odměnou byla nádherná zimní pohádková příroda a krásný výhled a na vrcholku také pekelná zima (vytáhnout mobil a fotit bylo o ruce). Pak zase po stejné cestě dolů (celkem nějakých 8 km) a protože vypadám bavorsky, všichni se mi po cestě ptali, jak je to ještě daleko :-) pozdní oběd v Přešticích na náměstí a pak už jsem nemohl ani vylézt z auta a ve vaně jsem usnul :-)












17.2.2018: Naučná stezka Kolem Zelené hory, Žďár nad Sázavou

18. února 2018 v 18:38 | paulito
Tak tohle je určitě jedno z míst, které chci navštívit i v létě, už jen proto, abych viděl interiéry staveb a také přírodu, i když zimní měla také své nádherné kouzlo. Zaparkovali jsme před zámkem, zastavili se v informacích, kde jsme koupili nějaké turistické známky a já i knihu Památky Vysočiny, na kterou už se těším a vydali se do kopce na Zelenou horu, kde leží rotunda sv. Jana Nepomuckého (bohužel zavřená) a je z ní i nádherný výhled na zámek pod kopcem. Z kopce vedla cesta kolem Konventského rybníka, na jehož březích je Přírodní památka Louky u Černého lesa (ale tady to léto chce ještě více :-) a zastavili jsme se i na zámku (bývalý klášter), který jsme prolezli, ale zase bohužel bez interiérů.

















11.2.2018: Naučná stezka Milíčov

11. února 2018 v 20:12 | paulito
Co by kamenem dohodil od Jižního města je v Praze Milíčovský les, Milíčovský vrch a Milíčovské rybníka, přírodní památka, bohatá na obojživelníky a hmyz... ale za lepšího počasí, toto moc focení přírodních krás nepřeje, ale procházka po včerejší akci byla fajn, chvilkami to vypadalo i na sluníčko, i když z toho nakonec sešlo.






11.2.2018: Arkády Praha - výstava automobilů Mercedes

11. února 2018 v 20:03 | paulito












10.2.2018: Parlament - Poprava, Agaroth, Tribute to Urgehal

11. února 2018 v 19:46 | paulito
Další z Panzer Festů, již pod číslem 9, se v Parlamentu nesl ve znamení, jaké překvapení, black metalu :-) první tři kapely v pořadí jsem již slyšel, tu poslední jsme opět nedali, znaveni předchozím sportovním bowlingovým zápasem (jedno ze tří utkání jsem i vyhrál, ale jinak jsou mé výkony, mírně řečeno, nevyrovnané :-) Nakonec se celá ta akce nesla spíš v duchu pokecu s přáteli (jeden se popáté žení, kámoška zase frčí na Island na fest, prostě to žije :-D) Akci zahájila Poprava, slušný tvrdý black, bohužel kapela trochu schází bubeník, kecal jsme chvilku se zpěvákem a najít slušného je problém. Ale jinak na rozjezd super, kapela už má za sebou LP z roku 2016, Supredator. Po nich nastoupila polovina mexické black/death metalové kapely Agaroth, taková one man show, jako poslechovka od baru dobré :-) Kapela má na kontě také čerstvé LP Architect of Death a protože se zpěvák náhodou vyskytoval v Praze, odskočil si do Parlamentu. Poslední kapelou, kterou jsme dali, byl super nářez členů naší oblíbené kapely Sekhmet, nazvaný Tribute to Urgehal, m minule mi to tak úplně nevyznělo, ale v klubu paráda. A protože únava mě dostihla, koupil jsme holkám na baru panáka za příjemnou obsluhu a vyrazil domů :-))






4.2.2018: Naučná stezka Živé paměti krajiny Lužan

4. února 2018 v 20:49 | paulito
Kousek ze Přešticemi je vesnice, jíž vévodí hezký zámek, v jehož kapli se kdysi ženil náš kamarád Martin.. ale to nebylo cílem naší dnešní cesty, nýbrž naučná stezka Živé paměti krajiny Lužan délky téměř 10 km (nějak jsem se přehlédl a myslel, že to je jen 7 km :-) Cesta začala na nádraží v Lužanech, tabule byly zajímavé, ale podle mého názoru až moc podrobné a detailní. Kolem zámku, který je v zimě uzavřený, nás cesta zavedla přes most z Lužan po silnici směrem do obce Zelené, kde byla kaplička, rekonstruovaná roubenka a kousek za obcí památník sv. Vojtěcha. Po poměrně prudkém výstupu na Lužanskou horu (500 mnm) nás na vrcholku čekaly dřevěné sochy Čerta a Káči, zdejší prostředí inspirovalo Antonína Dvořáka k napsání jeho opery (což po sobotní Rusalce byla celkem zajímavá náhoda). Z kopce jsme prošli osadou Zelená hora, kde byla krmě daňků další kaplička, zbudovaná jednou kněžnou z rodu Kinských a pak už zpět na silnici a po stejné trase do Lužan. Počasí bylo nádherné a třihodinová procházka byla příjemná.












Divadlo J.K. Tyla: Antonín Dvořík - Rusalka

3. února 2018 v 22:50 | paulito
Z webu Divadla JKT

Libreto: Jaroslav Kvapil
Hudební nastudování: Norbert Baxa
Dirigent: Norbert Baxa, Jiří Štrunc
Režie: Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Projekce: Petr Hloušek
Světelný design: Antonín Pfleger
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Martin Šinták

Princ: Philippe Castagner, Richard Samek
Cizí kněžna: Ester Pavlů, Ivana Veberová
Rusalka: Luisa Albrechtová, Livia Obručník Vénosová, Ivana Veberová
Vodník: Jevhen Šokalo, Pavel Vančura, František Zahradníček
Ježibaba: Jana Foff Tetourová, Alžběta Vomáčková
Hajný: Jan Ježek, Jiří Kubík
Kuchařka: Ivana Šaková, Iveta Žižlavská
Lesní žínka: Radka Sehnoutková, Vanda Šípová

Rusalku není třeba podrobně divákům představovat, protože většina z nich tuto lyrickou pohádku o vodní víle, která zatouží po lásce princově, dobře zná. Rusalka ovšem není pouhou pohádkou, dílo klade divákům ještě další otázky o smyslu života, o lidských a nadpřirozených bytostech a jejich vzájemné existenci. Rusalku zkomponoval Dvořák na libreto básníka Jaroslava Kvapila podle Hanse Christiana Andersena na samém vrcholu svých tvůrčích sil na přelomu 19. a 20. století a duch secese a impresionismu dílu dodává neopakovatelné kouzlo. Rusalčina árie o "měsíčku na nebi hlubokém" patří k nejznámějším českým operním áriím.

Rusalka je tak úžasný příběh a díky vynikajícvímu provedení je to pro mě nejlepší divadelní představení v poslední době.


1.2.2018: Praha Futurm - Svart Crown, Carach Angren, Rotting Christ

2. února 2018 v 20:48 | paulito
Opět v Praze a opět ve Futuru, tentokrát nás jelo plné auto a také s koncertem jsem byl mnohem spokojenější, než naposled. První přišla na podium francouzská black/death metalová kapela Svart Crown (musím říct, že všechny kapely toho večera jsem slyšel poprvé), která vydala poslední LP Abreaction minulý rok. Musím říct, že jejich technický styl mi moc nevzal, mám ráději přímočařejší metal, ale dobře, na rozjezd to nebylo nejhorší. Pak už nastoupil Carach Angren, holandská symfonická black metalová kapela s posledním LP z minulého roku s názvem Dance and Laugh Amongst the Rotten a jejich zpěvák Seregor to uměl opravdu rozjet, muzika bavila, je pravda, že ke konci to už bylo trochu takové pořád stejné, ale prvních 40 minut bylo úplně super. A pak už přišli na řadu řečtí melodičtí black metal v podání Rotting Christ, jejichž poslední LP, Rituals, je z roku 2016. A vystoupení bylo super, celý sál v pohybu a bylo vidět, že i kapela si to užívá a tahle hudba by se dala poslouchat ne hodinu, ale dvě a pořád by nenudila. Takže za mě zatím nejlepší koncert roku, uvidíme, který ho překoná :-)










 
 

Reklama