Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Ostatní

13.10.2019: Naučná stezka Zábělá

Před 39 minutami | paulito
Naučná stezka, která byla jen nedělní procházkou, protaženou nakonec na 5 km, začíná na zastávce autobusu Plzeň-Bukovec a pod viaduktem pokračuje do přírody, do lesů, plných krásně podzimně zbarvených stromů nad Berounkou a také v jedné části plných komárů, nejdříve na Holý vrch, což je bývalé slovanské hradiště s krásným výhledem na řeku. Odtud jsme šli dále lesem k hájovně, utekli odtud před komáry k železniční stanici Zábělá a absolvovali ještě jednu vyhlídku, tentokrát Kozí :-) a pak už zpátky podél železnice po zelené k zastávce.

Hradiště Bukovec:
Významné slovanské hradiště z 8. a 9. století, patrně jedno z nejstarších v Západních Čechách. Vzniklo na místě dávného sídla z doby halštatské. Zachovaly se terénní valy, ohraničující vnitřní hradiště na západní straně Holého vrchu, méně zřetelný je val položený na východním okraji temene, a který pravděpodobně vymezoval předhradí. Uvádí se, že v této lokalitě bylo v roce 1836 poprvé v Evropě objeveno takzvané spečení valu, tedy deformace použitého materiálu (písku, kamene) požárem.




12.10.2019: Zámek Malesice, zřícenina hradu Kyjov, PP Malesická skála

Sobota v 18:38 | paulito
Malesice, kousek za Plzní a ještě jsem tam nebyl. A tak sobotní krásné počasí mě vytáhlo na výlet a jako první cíl byl zámek Malesice. Samozřejmě vstup zakázán, ale do parku na zámek jsem se podívat šel a moc ten zákaz nechápu. Pak už jsme vyrazil po žluté podél Chotíkovského pototka, směrem ke zřícenině hradu Kyjov, ze které toho ale bohužel už moc nezbylo, ale nevadí, procházka po lese byla kouzelná. Za další pár set metrů je kus skály, Malesická skála, což je zajímavá skalní věž ze slepencových a pískovcových sedimentů. A pak už jsem cesta lesem zpátky, potkal jsem zajíce, srnky a nakonec jsem se odměnil pozdním obědem v restauraci Malesický dvůr, pohodička.

Zámek Malesice:
Zámek byl postaven v první polovině 18. století na místě bývalé tvrze. Navrhl jej zřejmě známý architekt Jakub Auguston pro hraběte Barbe von Wachsenstein. Před koncem 1. světové války ho koupila rodina Škodů, po roce 1948 byl znárodněn a přestavěn na vysokoškolské koleje. Dnes je soukromý a funguje jako ubytovna.

Hrad Kyjov:
Žlutá turistická značka vás dovede k Chotíkovskému potoku, kde najdete zříceninu malého skalního hradu ze začátku 14. století. Hrad zanikl již roku 1503, dnes na místě naleznete skromné pozůstatky hradních zdí, mělký příkop a val.




6.10.2019: Křenice, Ježovy, Tuhošť

6. října 2019 v 20:20 | paulito
Dnešní výlet byl sice o něco kratší, ale přesto zajímavý. Z Dobřan jsme nejprve jeli ca 20 kilometrů do vsi Křenice, kde se nachází tvrz, bohužel byla za plotem a nebylo možné se k ní dostat, takže jen fotka zpoza plotu. Zámek v další obci Ježovy byl stejný případ, ale nevadí, aspoň jsme měli více času na nejlepší akci, výstup na vrch Tuhošť. Ve vsi Mezihoří jsme zajeli do chatové kolonie a pak už šlapali po zelené značce do kopce, na 601 metrů vysoký Tuhošť. Z hradiště už sice zbyly jen valy, ale odměnou byla krásná příroda a dobrý pocit na vrcholku.. a pak ještě adrenalin při yvcouvávání z osady :-))

Tvrz Křenice:
V obci Křenice v areálu zemědělského podniku se nachází tvrz z poloviny 16. století. I když původní tvrz, která na tomto místě stála, byla dokonce už ze 13. století. Do dnešní doby se zachovalo pouze obvodové zdivo.

Zámek Ježovy:
Původně gotická tvrz neznámé podoby ze 13. století, kdy patřila Ježovským. V 17. století připadla Černínům z Chudenic, kteří ji přestavěli v zámek. Od nich ji nakonec získali v 18. století Morzinové. V současné době je v soukromém vlastnictví.

Hradiště Tuhošť
Na vrchu Tuhošť se před 3000 lety nacházelo pravěké hradiště, které bylo objeveno v roce 1824. Hradiště pochází z pozdní doby bronzové a jeho areál byl chráněn strmými valy Tuhoště a třemi valy, které zde pravěcí lidé navršili. Dobře viditelný je dnes již pouze vnitřní val těsně pod vrcholem kopce. Pro lepší obranu byly na valech vztyčeny ještě dřevěné hradby. Hradiště mělo násilný zánik, což dokazují spečené valy hradiště. v 19. stol. zde bylo nalezeno mnoho bronzových předmětů. Na severním svahu Tuhoště se nacházejí pravěké mohyly, dříve nazývané pohanské hroby.







5.10.2019: Stíny v Lampě 2

6. října 2019 v 19:57 | paulito
Co se sobotním večerem, většina plzeňského národa vyrazila na Pilsner fest a my, vzhledem k tomu, že je mi pěnivý mok na nějakou dobu odepřen, do Lampy na metal. Účast byla poměrně silná a když jsme dorazili, byla už na podiu první kapela, death metalová Necnon Mortuss z Neratovic, se svým aktuálním EP Strach a zrada. Zajímavostí byla basistka, nebylo to špatné a brzy přišla na řadu další kapela, plzeňský black metal Sorath, který má na kontě poslední LP z minulého roku, Orízontas gegonóton. Další dvě kapely byly projekty Lorda Morbivoda, jako první industrial War For War, zpěvačka Lenka ale byla trochu utopená, škoda. Poslední LP, In Situ, je také z minulého roku. A na konec to nejlepší, black metalová kapela Stíny plamenů, se svými kanalizačními tématy, která mě úplně rozsekala, nasazení a výkon zdaleka nejlepší. A tak jsme pak šli spokojeni domů :-)






6.10.2019: Ameriky v Dobřanech

6. října 2019 v 19:42 | paulito





















28.9.2019: Vladař

28. září 2019 v 22:42 | paulito
Poslední víkend s hezkým počasím (aspoň dle předpovědi) nás zavedl nedaleko Žlutic, do vesničky Vladořice, nad kterou přírodní rezervace a vrch Vladař, vysoký 693 m.n.m. Příroda byla plná krásných barev a my začali šplhat do kopce kolem vrcholu až nahoru. Cesta nebyla úplně jednoduchá, ale nakonec jsme stanuli až ny vrcholku s krásnou vyhlídkou a pak prošli celý vrchol stolové hory, který před 3.000 let pokrývalo rozsáhlé laténské a poté halštatské hradiště, kde žili Keltové. A pak už jen cesta z kopce po cestě mezi kamením a po ca 4 km jsme byli spokojení zpátky u auta.

Hradiště Vladař:
Rozsáhlé hradiště na vrcholové plošině stolové hory Vladař. Pozůstatky opevnění - valů jsou zachovány na vrcholu i na svazích hory a dosahují celkové délky 18,5 km. Vnitřní část hradiště ležící na temeni kopce ohraničují kamenné valy, v kterých byly tři vstupní brány - na severní, západní a jižní straně. Uvnitř areálu najdete rašelinné jezírko, nazývané "obětní", v dávnověku pravděpodobně využíváno jako cisterna na vodu. Vnitřní valy pocházejí z doby halštatské až laténské (období doby železné), kdy bylo hradiště sídlem Keltů. Další vnější opevnění vzniklo pravděpodobně později ve vrcholném středověku. Nicméně archeologické nálezy dokládají osídlení místa už v době bronzové.

Přírodní rezervace Vladař:
Jedná se o lokalitu pozůstalé čedičové sopky, která byla vyhlášena v roce 1970. Předmětem ochrany jsou teplomilné smíšené porosty. V chráněné lokalitě se vyskytují významné druhy rostlin a živočichů jako je například hlaváč fialový, lilie zlatohlávek, skalník celokrajný, třezalka třítupá nebo ještěrka obecná, slepýš křehký a žluna šedá.











20.9.2019 - 21.9.2019 Winselburg Fest

28. září 2019 v 21:38 | paulito
Na metalovou akci na úplný západ Čech? Proč ne, řekli jsme si a vyrazili do Aše, na Winselburg Fest. Ubytování jsme našli v hotelu Goethe, který byl v podstatě za rohem a přes všechny dobré i nedobré recenze v něm bylo nakonec ubytování celkem pohodlné a v pátek večer vyrazili do místního kulturáku do klubu Cihellna na akci. Je třeba říct předem, že jsme asi víc času, než posloucháním kapel, strávili vykecáváním s kapelami u cigárka venku před klubem, takže hudební hodnocení je trošku ne úplně objektivní :-) místo piva bylo tantokrát na řadě vínko, které se nám podařilo v klubu úspěšně vypít :-), ne, že by ho tam měli přehnaně moc. Návštěva slušná, řada jich přijela z Německa a také několik místních, kteří byli většinou značně pod vlivem, no, nebudu komentovat :-) Jako první nastoupila naše oblíbená plzeňská black metalová kapela SOL, která hned nabrala zpoždění 20 minut a pokusila se nás pohltit mlhou, takže nebylo nic vidět, ani se nedalo moc dýchat. Ale jinak dobré. Další přišla místní black metalová kapela Winselland, která slavila 10 let od vydání jediného svého EP Kníže Neuberg a na to, že v ní hrálo snad deset lidí, to byla celkem slušná jízda plná energie. Ale zase se nabralo další zpoždění a tak poslední kapela večera, další naše dobře známá Panychida, už své vystoupení zkrátila, stejně už řada místních odešla. Druhý den jsme dorazili celkem včas, ale vzhledem k tomu, že první vystoupení mělo zpoždění přes hodinu a nakonec bylo celkové zpoždění skoro dvě hodiny.. seděli jsme venku se Sekhmetem a první kapelu, českou black metalovou Lichens, která má za sebou LP Sudéta z roku 2016, celkem úplně zazdili. Další byla na řadě německá black metalová kapela Isgalder, která vydala první LP The Red Wanderer tento rok a nehrála vůbec špatně, jen jsem na ní strávil tak tři skladby. Následovala česká black metalová Kraake, která má za sebou LP Fram z roku 2016 a to byla parádní jízda, plná severského zla. Pak už jsme začínali pomalu odpadat, zívat, zkoušeli jsme přežít pagan black metalovou Dark Seal z Brna, jejíž třetí LP Země našich předků vyšlo tento rok, ale už jsme to prostě nedali a tak nám utekl Sekhmet (ale ten určitě ještě uslyšíme) a německá epic metalová kapela Andras. Škoda...









22.9.2019: Vildštejn, Komorní hůrka, Doubrava

28. září 2019 v 21:02 | paulito
Cestu z Aše jsme také věnovali návštěvě různých památek a začali jsme v městečku Skalná, kde mají hrad Vildštejn. Ještě se na něm pracuje, ale jeho majitelům se podařilo z ruin vytvořit hezký cíl pro turisty na skále nad potokem Sázek. Další cesta nás zavedla přes Františkovy Lázně na nedalekou Komorní Hůrku, nejmladší sopku u nás, která byla aktivní ještě před 10.000 lety. Dnes už sice jako sopka příliš nevypadá, ale zkoumal ji i sám velký Goethe. KOlem vodní nádrže Jesenice jsem dojeli napřed do vsi Lipová, kde jsme si dali v místní hospůdce výborný oběd a pak už pokračovali do Doubravy, kde je prostě ráj na zemi, klid, pohoda a násherné domly místního skanzenu. Úžasné!

Hrad Vildštejn
Románský hrad byl založen kolem roku 1200. Až do roku 1799 sloužil jako panské sídlo, poté byl na předhradí postaven nový rokokový zámek a od roku 1843 sloužil jako sladovna pivovaru. Po roce 1945 byly hrad i zámek zestátněny a začaly chátrat. Koncem 90. let 20. století hrad i zbytky zámku získal Miroslav Pumr, kterému se podařilo oba objekty opravit a zpřístupnit veřejnosti. Během návštěvy hradu je pro vás připraveno muzeum hradu i expozice hasičské techniky, prohlédnete si středověkou hodovnu nebo obřadní síň. V budově zámku je pak připravena ukázka středověké kovárny nebo vězení na Vildštejně.

Skanzen Doubrava
Skanzen Doubrava se nachází v areálu památkově chráněné vesnické usedlosti ve vsi Doubrava. Usedlost na čvercovém půdorysu tvoří obytný dům, stodola, kolna a chlév z 2. poloviny 18. století. Jedná se o statek chebského typu s hrázděnými konstrukcemi s šachovitými vzory. Můžete zde shlédnout expozici původního zemědělského nářadí, nástrojů a lidového nábytku Chebska z 18., 19. a 20. století. Usedlost je památkově chráněna od roku 1958 a od roku 1995 je součástí vesnické památkové rezervace.











21.9.2019: Seeberg, Goethovy skály, Aš, Neuburg

24. září 2019 v 19:55 | paulito
Náš kulturně-poznávací výlet do Aše začal vlastně už v pátek na koncertu, ale o tom později a jinde. Ráno jsme se vzbudili a vydali se směrem k Ostrohu, kde se nachází hrad Seeberg, první cíl našeho putování. Cestou nás přinutil zastavit pohled na krásná rajčata prodejce u silnice a tak jsme tam těch peněz nechali více. Přijeli jsme k hradu a tam davy lidí, bohužel se tam konala nějaká vinná slavnost, jako v poslední době skoro všude a tak jsme se aspoň vydali po naučné stezce kolem hradu podél Slatinného potoka a navštívili kostel sv. Wolfganga, kde je výstava fotek. Pak jsme přešli most přes potok, pořádně vysoký a za chvíli už jsme jeli zpět do Aše. Cestou jsme se neplánovaně zastavili u přírodní památky Goethovy skály a nelitovali jsme, v lese byl nádherný kus přírody. Zpátky v Aši jsme se zastavili v Tescu na obědě u místních Vietnamců a pak už jsme jeli na druhou stranu, do Podhradí, kde na nás čekaly zříceniny hradu a zámku Neuburg a také kostel Dobrého pastýře. na věž jsme se bohužel nedostali, ale i tak byla trosky budov okouzlující. A pak azse zpět do Aše, kde jsme nemohli minout místní zámeček a jeho zahradu. Pohodový den plný zážitků korunovala kávička v místní cukrárně a pak další večer s metalem.

Hrad Seeberg
Historie hradu sahá až do konce 11. století a za Přemyslovců býval strategickým bodem. Ve 2. polovině 16. století byl renesančně upraven, ovšem sto let poté jej silně poškodil nájezd Švédů a hrad začal chátrat. Zachránila ho až rekonstrukce ve 2. polovině 20. století. Současná hradní expozice představuje dějiny interiérů a nábytku v 19. století, černou kuchyni, venkovské nástroje řemeslníků v 19. století nebo historii porcelánu. Dále zde můžete shlédnout expozici 26 obrazů s životopisem básníka J. W. Goethe a také expozici chebského kata Karla Hussa.

Hrad Neuburg
Nejzápadnější hrad na nynějším českém území byl založen na přelomu 12. a 13. století švábskými rytíři z Neubergu, Hrad nikdy neměl české jméno. Poté, co zámek v roce 1902 vyhořel a již nebyl nikdy rekonstruován, zůstal areál hradu a zámku bez známek zájmu města i státu. Zachovala se jen štíhlá okrouhlá věž o výšce 22 metrů.

Zámeček Aš
Původní zámek, sídlo Zedwitzů, byl založen ve 2. polovině 18. století. Když objekt v 80. letech 19. století vyhořel, nechal jej továrník Klaubert přestavět v empírovém stylu. Je to patrová budova s mansardovou střechou a věží nad průjezdem. V současnosti se v prostorách nachází expozice ašského textilního průmyslu a historie města. Vaší pozornosti by neměl uniknout soubor 6 000 fotografií z regionu od poloviny 19. století do současnosti nebo sbírka cca 25 000 ks stávkových rukavic.




















15.9.2019: Rabštejn nad Střelou a Manětín

19. září 2019 v 21:24 | paulito
Náš další výlet s přáteli s kočárkem a za dobrým jídlem :-) vedl do kouzelného městečka Rabštejn nad Střelou. Zaparkovali jsme na parkovišti před bývalým klášterem, naproti nám stála zřícenina hradu Sychrov. Vyšplhali jsme se na zříceninu hradu Rabštejn, prošli se bývalým klášterem servitů, odkud je krásný výhled na Střelu a kolem kostela Panny Marie Sedmibolestné došli k zámku. Ten je bohužel otevřený jen v létě a tak jsme se vydali po silnici dolů kolem kavárny a starých domků až k zdejšímu mostu. Protože terén byl pro kočárek nepřístupný, museli jsme se po cestě zase vrátit a na oběd se přesunout do nedalekého Manětína, kde mají na zámku solidní restauraci. Po obědě jsme se prošli po zámeckém parku, což byla jen chvilka, protože není příliš rozlehlý a pak už se chystali zase na cestu domů.

Hrad Sychrov
Zřícenina hradu Sychrov se nachází na hřebeni naproti zřícenině Rabštejn nad Střelou. Někteří autoři pokládají hrad Sychrov za samostatné sídlo, jiní za předsunuté opevnění rabštejnského hradu. Hrad byl vystavěn za vlády Karla IV.

Hrad Rabštejn
Ve 30. letech 14. století přestavěl Oldřich z Pluhu zpustlý hrádek na významné šlechtické sídlo. Jako královský podkomoří a oblíbenec krále Jana Lucemburského byl za své služby bohatě odměněn a mohl si dovolit na nespřístupném ostrohu nad řekou Střelou založit hrad a pod ním městečko. O generaci později se hrad stal majetkem krále Karla IV., s nímž se Oldřichovi synové znepřátelili, byli vojensky poraženi a donuceni strategicky významné sídlo prodat panovníkovi. Karel IV. zde pak s často pobýval a výnosy z hradu daroval své manželce Elišce Pomořanské. Karlův syn Václav IV. hrad zastavil a ten pak často střídal feudální majitele. V hradním areálu stojí od roku 1609 klášter servitů a od roku 1705 barokní zámek. Z původního hradu se dochovaly zbytky dvou válcových věží a pozůstatky hradního zdiva. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.

Zámek Rabštejn
Zámek byl postaven v roce 1705 v barokním slohu Františkem Karlem jako náhradní sídlo v té době sešlého hradu. V současnosti je zámek opravován a stává se přístupným i pro veřejnost. V zámeckých prostorech či francouzském parku se pořádají svatby.

Kamenný most
Kamenný most je jedním z nejstarších u nás (podle některých pramenů dokonce druhý). Byl zbudován na zemské stezce z do Chebu do Prahy v letech 1335 - 1340. Je postaven z pískovce doplněný o břidlicové a žulové části. Je oblíbeným objektem filmařů a zahrál si i v hudebním klipu skupiny Depeche Mode.

Zámek Manětín
Zámek bývá označován jako perla baroka západních Čech. Vznikl přestavbou původní tvrze v 16. století. Dnešní ráz zámku v roce 1712 vtiskli Lažanští z Bukové. Autorem návrhu byl G. B. Santiniho. Kolem se rozkládá park, který navazuje na barokní zahradu. V interiéru spatříte tradiční barokní zařízení i unikátní sbírku obrazů zámeckého služebnictva z 1. poloviny 18. století.












31.8.2019: Prague Escape 6 Car Festival (3)

7. září 2019 v 22:34 | paulito




















31.8.2019: Prague Escape 6 Car Festival (2)

6. září 2019 v 11:17 | paulito
























31.8.2019: Prague Escape 6 Car Festival (1)

1. září 2019 v 20:47 | paulito



















31.8.2019: Libice nad Cidlinou

1. září 2019 v 20:34 | paulito
V Libici nad Cidlinou jsme se zastavili tak spíš náhodou, podle cedule a vyrazili k bývalému slavníkovskému hradišti. Musím říct, že mě trochu zklamalo, protože tam po něm v podstatě není ani stopy a tak aspoň několik obrázků odtud. Jinak, v sobotu ráno s epo vsi mohutně popíjí u všech otevřených obchůdků :-))

Hradiště Libice:
Hradišti Libice nad Cidlinou patří významné místo v českých raně středověkých dějinách. V 10. století zde vládl mocný rod Slavníkovců, roku 935 se zde narodil druhý pražský biskup a zemský patron sv. Vojtěch. Za vlády Slavníkovců byl na akropoli postaven kostel podle vzoru tzv. saské otonské architektury. Však také písemné prameny naznačují, že Slavníkovci byl příbuznými saských vévodů, pozdějších římských králů a císařů. Kromě kostela stál na akropoli i slavníkovský palác a dokonce mincovna, kde Slavníkovci razili vlastní denáry. Roku 995 za vlády Boleslava I. byl na Libici mocný a ambiciózní Slavníkovský rod vyvražděn, čímž si přemyslovská dynastie upevnila postavení na našem území. Jako přemyslovské správní centrum hradiště sloužilo i poté až do roku 1130, kdy vyhořelo. Dnes zde můžete spatřit zachované základy paláce, kostela a vstupní brány. Uvnitř základů kostela je kamenný oltář s bronzovým reliéfem. Od roku 1961 je součástí archeologické památkové zóny.





30.8.2019: Brandýs nad Labem

1. září 2019 v 20:26 | paulito
V Brandýse jsme se zastavili jen na rychlou procházku na svě hoďky, auto jsme odstavili u náměstí a šli se podívat k řece Labi, nad kterou se tyčí krásný zámek, bohužel byl zrovna na nádvoří koncert vážné hudby a tak jsme ho mohli obejít jen zvenčí. Ale i tak stál zato, stejně jako kamenný most pod zámkem a mlýn. Jinak Brandýs zrovna hezký není, takový konec světa kousek od Prahy :-)

Zámek Brandýs nad Labem:
Původní gotický hrádek se změnil v renesanční královský zámek během 16. století, a to díky císaři Ferdinandu I. Stejně jako on si Brandýs oblíbil i císař Rudolf II. Do roku 1918 byl posledním majitelem Karel I. Rakouský. Během třicetileté války zámek utrpěl značné škody, které byly napraveny až počátkem 18. století. Ve čtyřkřídlém zámeckém objektu si můžete prohlédnout nádvorní fasády s figurálními sgrafity inspirované lovem, reprezentační sály císaře Rudolfa II. a krále Karla I., sbírky cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, expozici vojenské historie, uniforem atd. Nenechte si ujít ani procházku zámeckou zahradou. Každoročně se na zámku koná slavnost Audience u císaře Karla I.








24.08.2019: Velká, Kamýk, Vrškamýk, památník Antonína Dvořáka

29. srpna 2019 v 18:51 | paulito
Víkendový výlet k Vltavě začal v obci Velká, kde jsme se prošli podél řeky, proti nám byly skály Roviště a nedaleko od nás podél řeky skalní město Velká. Po příjemné procházce kolem vody a chatek jsme se přemístili do Kamýku nad Vltavou, zaparkovali u mostu a vydali se do kopce na hrad Vrškamýk. Hned u vstupu je rozhledna, ze které není nic moc vidět, hrad je ohraničen a za mírný poplatek, ale je to tam hezky udělané a i zřícenina rozhodně stojí za prohlídku. Horko bylo pořádné, takže po návratu do městečka jsme si dali malinovku a utopenec, smočili nohy ve Vltavě a pak se vydali nejkratší cestou k domovu. Vestou jsme, ve Vysoké u Příbramě, míjeli zámeček, kde je i památník Antonína Dvořáka a tak jsme nemohli oddolat a zasatvili se také. Muzeum samotné jsme neprocházeli, ale je tam krásný park, Rusalčino jezírko a také fajnová kavárnička, kde jsme si dali výbornou kávičku a nakoupili nějaké drobnůstky z místní chráněné dílny. A pak už jsme za další hodinu dorazili zpět do Plzně.

Vrškamýk:
Prohlédnete si zbytky hradu, který byl založen českými králi v 1. pol. 13. stol., na místě staršího knížecího hrádku, sloužící jako letní sídlo nejstarších českých panovníků. Spatříte zachované zříceniny hradních budov, příkopy a valy.












Sovětské rakety R-1 a R-2, čínská raketa DF-1

26. srpna 2019 v 14:56 | paulito
R-1, R-2
Jedinou zemí, která pokračovala po válce ve výrobě raket V-2, byl Sovětský svaz. Sovětský tým pro výzkum střel byl ustaven až v roce 1945 a když přišel v srpnu 1945 do Nordhausenu, americká armáda již vše potřebné získala. Úkolem sovětského programu bylo získat co nejvíce německé raketové technologie, obnovit výrobní zařízení v Německu a použít toto vše k vytvoření vlastního závodu v Sovětském svazu. Ačkoliv si Američané zajistili všechny významnější vědce z Peenemünde, Helmut Grottrup, vedoucí programu pro ovládání střel V-2, se rozhodnul vstoupit do sovětských služeb. Sověti ustavili v okupovaném Německu Institut Rabe, který zahrnoval výrobní zařízení v Nordhausenu a to, co zbylo v Peenemünde. Institut Rabe sestavil 30 střel V-2 do září 1946 a vyrobil dvě mobilní vypouštěcí rampy FMS. Ty byly odeslány na nový sovětský zkušební prostor v Kapustin Jar u Stalingradu. Když byly úkoly na V-2 v Německu dokončeny, byli v říjnu 1946 němečtí vědci odvezeni na ostrov Gorodomlja u Moskvy. Zde byli izolováni od svých sovětských protějšků, ačkoliv vyšší sovětští konstruktéři, jako Sergej Koroljev, s nimi často diskutovali. V dubnu 1947 Stalin povolil výrobu kopií V-2 pod názvem R-1 (Raketa-1), až budou dokončeny testy střel V-2, dovezených z Německa. První A-4 byla vypuštěna úspěšně 18.10.1947 a následovalo dalších 20 v prosinci 1947. Po testech se Koroljevův tým zaměřil na výstavbu sovětské výrobní linky na rakety R-1A v oblasti Moskvy. Malosériová výroba R-1A začala v roce 1948. První vypouštěcí testy R-1A dne 17.9.1948 selhaly, první úspěšný proběhl 10.10.1948. Testy pokračovaly do roku 1950 a R-1 byla akceptována do výzbroje sovětské armády 28.11.1950. Sériová výroba R-1 byla ale daleko od očekávání. Vlivný velitel dělostřelectva, maršál N.D. Jakovlev, poukazoval na to, že jsou nové střely příliš drahé, problematické k použití a vojensky neefektivní. Stalin a straničtí vůdci přesto výrobu povolili, protože ji považovali za první krok ve vývoji raket s dlouhým doletem. Dněpropetrovský automobilový závod, postavený na Ukrajině po válce s německými stroji, byl přestavěn na raketový závod a nakonec se stal největším na světě. Bylo vyrobeno celkem 1.545 R-1 a R-2 v letech 1951-1955. Po R-1 následovala výroba R-2, která měla zvětšený dolet z 300 na 600 km. Letové testy R-2 začaly v září 1949, do služby byla zařazena 27.11.1951 a první sériová střela byla dokončena v červnu 1953. Když se střela R-1 na podzim 1950 stala dostupnou, začala sovětská armáda s organizací raketových jednotek v Kapustin Jaru. První dostala název 23. ženijní brigáda pro speciální účely (23. BON-RVGK). V březnu 1953 bylo zformováno šest raketových brigád. Střely R-1 a R-2 nesly jen výbušné hlavice kvůli vysoké nespolehlivosti střel, velké hmotnosti sovětských jaderných hlavic a malému počtu hlavic, dostupných do roku 1954. Proto přišly návrhy, jak zvýšit efektivitu hlavic střel, například plnit je odpadem z jaderného reaktoru. Na počátku 50. let byly vyvinuty dvě takové hlavice pro R-2. Hlavice Geran byla plněna radioaktivní tekutinou, která měla být z rakety za lety vystřikována jako radiokativní déšť. Generator měla radioktivní tekutinu v řadě malých zásobníků, které se měly otevřít po dopadu rakety. Testy těchto hlavic probíhaly v letech 1953 až 1956, ale nebyly nasazeny. Výroba nukleárních hlavic začala v roce 1954 a testovací let modifikované R-2 s touto hlavicí se konal v listopadu 1955. Jaderná hlavice byla zařazena do služby v roce 1956, ale do té doby byly dostupné modernější střely a není jasné, zda byly jaderné hlavice pro R-2 vůbec použity. R-1 a R-2 byly nahrazeny taktickou střelou R-11 (Scud) od roku 1958.

DF-1
Zajímavé je, že V-2 sloužila také jako základ pro čínský raketový program. V roce 1956 poskytnul Sovětský svaz Číně raketové technologie a předal jí malý počet R-2 a technickou dokumentaci. Politické změny pozdržely tento program a omezená série výroby čínské kopie R-2 pod názvem DF-1 začala na podzim 1960. V listopadu a prosinci 1960 zahájila Čína první testy DF-1. Sériová výroba přinesla jen malé množství, protože i pro Čínu již byla tato technologie zastaralá.

R-1A

Jako řídící vozidlo pro R-1A používaly sovětské brigády modifikované samohybné dělo Su-85.

DF-1

18.8.2019: Würzburg

25. srpna 2019 v 17:15 | paulito
Cestou z Wewelsburgu jsme se zastavili ve městě Würzburg a rozhodně jsme nelitovali. zastavili jsme nedaleko centra a hned při cestě do parku jsme byli odměněni řadou originálních graffiti. Přes krásný a uklidňující park, kde bylo i pár jogínů, jsme přešli k zámku a to už začalo horko :-) zámecký park je ve Würzburgu nádherný, stejně jako samotný zámek, opravdu stojí za návštěvu. Ze zámeckého parku jsme se vydali do centra města, minuli katedrálu sv. Kiliána a došli k řece Mohanu a mostu s názvem Starý mohanský most, který lehce evokoval Karlův most v Praze. Pak už nás dostihli lidské potřeby a hledali jsme nejbližší možné místo k obědu a protože se zde nedalo platit kartou, hledal jsem za chvilku nejbližší bankomat, naštěstí byl jen přes náměstí v bance. Pak už cesta rozpáleným městem zpět k autu a bez problémů směrem k domovu.












17.8.2019: Wewelsburg, Paderborn

22. srpna 2019 v 21:26 | paulito
Dvoudenní výlet do Německa začal v šest ráno (brr) na parkovišti před panelákem, kde jsme nabrali kamarády, dalšího ještě po cestě městem a za chvíli už jsme se v pěti řítili po německých dálnicích směrem na přes 500 km vzdálený Wewelsburg. Ještě před návštěvou samotného hradu jsme se zastavili v nedaleké hrobce šlechtického rodu a na vedlejším vojenském hřbitově, kde jsou pochováni padlí vojáci z bitvy o Paderborn v roce 1945, většina z nich z jednotek Waffen SS, hlavně z SS Panzer Brigade Westfalen. Wewelsburg byl vzdálen už jen několik kilometrů, zaparkovali jsme u hradu a hned jsme vyrazili do muzea SS, které bylo zajímavé, ale takové hodně letem světem. Z muzea SS jsme došli i do hradní věže, kde je nejzajímavější Síň Obergruppenführerů. Na hradě jsme také ještě navštívili muzeum dějin okolí, které také vůbec nebylo špatné. Z muzea SS jsem si odvezl dvě knížky :-) klasika. Zajeli jsme se ubytovat do nedaleké vesničky a pak, po rychlém občerstvení ve stánku, jsme zajeli do Paderbornu, což je milé městečko s hezkou katedrálou a parkem, prostě pohoda. A pak už jen posezení v penzionu v hospůdce, kde jsme se výborně najedli a také vypili nějaké to pivko. Krásný den :-)



















20.7.2019: Hamry, Starec - vaření guláše

4. srpna 2019 v 17:03 | paulito
Primárním cílem nedělního výletu bylo podpořit kolegyni při vaření guláše ve Starci u Koutra na Šumavě, ale ještě předtím jsme se zastavili na jižním okraji Nýrské nádrže, v Hamrech, kde jsme chtěli dát zdejší naučnou stezku, ale nakonec díky náročnému předchozímu večeru zůstalo jen u cesty k přehradě a chlazení noh v nedalekém potůčku :-) pak ještě kávička a zmrzlinový pohár na náměstí ve Kdyni a pak už na akci ve Starci, kde byl dobrý pokec, zábava a výborné guláše, sice celkem podivné hodnocení, ale nakonec se zas o tolik nehrálo a pro diváky to bylo nej. :-)





13.7.2019: Eternal Hate Fest Nýrsko

4. srpna 2019 v 16:47 | paulito
Další ročník našeho oblíbeného EHF v Nýrsku jsme začali už v pátek na party před akcí, kdy jsme postavili stan a pak už popíjeli a docela se po různých utrejchech přiopili :-D a tak se nám dobře vstalo, nevstávali jsme zrovna brzy a kolem poledne už jsme popíjeli znovu s přáteli a čekali na první kapelu večera. Jako první nastoupili na podium plzenští SÓL se svým atmosferickým black metalem a musím říct, že se jim vystoupení podařilo. Podařilo se nakonec všem kapelám, nebylo ani žádné zpoždění, organizace tentokrát, přes občasný déšť, klapala na 100%, ale zase na druhou stranu je třeba říct, že na festíku nebyla žádná vyložená pecka, asi až na Krodu na konci. Po SÓLu přišli na řadu němečtí black/thrash metaloví Unholy War, kapela zatím nevydala žádné LP, jen dvě EP. Další přišla na řadu trutnovská black metalová kapela Trautenauer 666, která na svém kontě jedno LP má, Rübezahl mit uns! je ale z roku 2010. Další dvě kapely jsem slyšel ze stanu, kam jsem se odebral na chvíli odpočinout. Německá black metalová kapela Leichenzug už za sebou nějaké to LP má, poslední v roce 2017 Schwarz, stejně jako ukrajinská kapela z Kyjeva, Bergrizen, která vydala také v roce 2017 Der unsterbliche Geist. Pak už přišel na řadu náš oblíbený Sekhmet, na kterém už jsme byli po deváté, to už přišel soumrak a s ním také poslední dvě kapely. Finská black metalová kapela White Death má za sebou jedno stejnojmenné LP z roku 2017 a jako poslední přišla na řadu ukrajinská pagan folk/black metalová Kroda, která, jak už jsem psal, se mě líbila asi nejvíce (samozřejmě Sekhmet zase předvedl standardně vynikající výkon) a která už vydala také řadu LP, poslední Selbstwelt, v roce 2018. Vynikající akce za námi, přespali jsme do rána sbalili a můžeme se těšit, co nám Beherit připraví na příští rok.








28.6.2019: Vlčí doupě a hrad Malbork

27. července 2019 v 10:41 | paulito
Poslední den dovolené, když teda nepočítám závěrečný a únavný přejezd z Polska domů nás vedl ze Suwalek směrem přímo na západ, nádhernou přírodou severovýchodního Polska kolem Mazurských jezer a najednou vidíme ceduli, Wolfschanze 10 km. No to jsem samozřejmě nemohl oddolat a za chvilku už jsme stáli na parkovišti před systémem bunkrů z dob druhé světové války, ke měl Adolf Hitler své operační sídlo. Návštěvníků zde bylo tak akorát, komárů až moc, vše je ukryto v lese a tak jsme to proběhli. Řada bunkrů, jako ten Göringův z roku 1944, je poměrně zachovaná, další jsou zas v troskách, jsou tu i základy budovy, kde spáchal svůj atentát plukovník Stauffenberg. V každém případě je to vše moc zajímavé. Za další dvě hodiny jsme stáli před další známkou německé přítomnosti v Polsku, tentokrát hrad Malbork, kde měli své sídlo teutonští rytíři, známí ze Sienkiewiczova románu Křižáci. Hrad z cihel je nádherný a i když jsme ho z časových důvodů neprošli úplně celý, bylo to moc okouzlující, procházka pod hradem u řeky.














27.6.2019: Jezero Spindžiaus a národní park Wigry

25. července 2019 v 19:48 | paulito
Předposlední den na cestách byl sice v původním plánu Vilnius, ale protože města civilizace jsme už měli tak nějak dost, vydali jsme se z Trakai směrem do Suwalek a čekali, co potkáme po cestě. V jižní Litvě, v krajině jezer a čápů, jsme se u dvou jezer zasstavili, první bylo Spindžiaus, kde jsm eviěli motýly, vážky, rybky, krásnou přírodu a u druhého, které byla nedaleko, zase spousta krásných květin. Jeli jsme dál, chvílemi pršelo a nakonec jsme skončili na začátku naší cesty, v Suwalkách, v národním parku Wigry. Tentokrát jsme se tady pustili po naučné stezce, která nás provedla přírodou, kolem bobřích jezírek. Nádhera.














26.6.2019: Kurská kosa a Trakai

21. července 2019 v 15:25 | paulito
Ráno jsme se vzbudili a vyrazili do přístavu v Klajpedě na přívoz, který nás odvezl na poloostrov Kurská kosa. Pustili jsme se na jih, skoro až k ruské hranici do Nidy, kde je největší písečná duna. Horko bylo pekelné, výstup na dunu stál ale za to, chvílemi jsem si připadal spíše jako někde v Africe. Cestou zpět k autu jsme si dali oběd a pustili se zpět k přívozu a poté skoro přes celou Litvu k hradu Trakai. Hrad leží na ostrůvku na jezeru Galvéz u městečka Trakai a opravdu stojí za návštěvu, ale to horko bylo ubíjející, naštěstí už v noci přišla bouřka a s ní dlouho očekávaný déšť.
















25.6.2019: Sigulda, Krimulda, Klajpeda

20. července 2019 v 22:00 | paulito
Ráno jsme se v Siguldě vydali nejdříve ke zdejšímu hradu, kde jsme nakoupili nějaké ty turistické cetky, vylezli na hradní věž a pak se přes park a kolem luteránského kostela vydali k lanovce, která nás přes řeku Gauja měla převézt na zámek a zříceninu hradu Krimulda. Cesta proběhla bez problémů, tam i zpět, i když je pravda, že zámek byl hezčí z dálky, než zblízka. Vzdali jsme návštěvu hradu Turaida, z časových důvodů a vyrazili směrem ke Klajpedě. Ubytovali jsme se a pak ještě vyrazili směrem do města a k přístavišti, kde jsme se prošli podél řeky Dané až k moři, zasedli v jedné z místních restaurací k heinekenu a pak šli znavení spát.










 
 

Reklama