Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Ostatní

17.3.2019: Západočeské muzeum - výstava Slované v západních Čechách a východním Bavorsku

Dnes v 19:53 | paulito
Od 15.3.2019 byla v Západočeském muzeu zahájena nová výstava, mapující historii slovanského osídlení v západních Čechách a východním Bavorsku, kde bylo zejména kolem řeky Naab. Kromě řady zajímavých exponátů a popisu slovanských hradišť jsem zde našel také řadu tipů na další výlety, rozhodně doporučuji.






16.3.2019: Koncentrační tábor a hrad Flossenbürg

Dnes v 19:42 | paulito
Druhým cílem našeho výletu do Německa bylo městečko Flossenbürg. Cesty kolem něj vedly krásnými lesy, tip na výlet do budoucna a za chvíli už jsme stáli na parkovišti u bývalého koncentračního tábora. Prošli jsem celý tábor, ze kterého zbyla velitelská budova, dvě bývalé ubikace vězňů, tři strážní věže a kaple postavená po válce, kde se vzpomíná na oběti jednotlivých národů. V jedné bývalé ubikaci byla výstava o historii tábora i s řadou příběhů jendotlivých vězňů, kteří přežili. Po prohlídce tábora jsme popojeli k nedaleké zřícenině hradu, počasí bylo opravdu nevlídné a vylezli na ní, byla opravdu zajímavá a poměrně velká. A pak už nás čekala jen cesta zpět ze zajímavého, i když náročného výletu.













16.3.2019: Hrad Liebenstein

Úterý v 19:57 | paulito
Na začátku našeho sobotního boje s větrem, deštěm a zimou jsme se pustili na zříceninu hradu Liebenstein nad stejnomennou obcí. Hrad byl založen ve 12. století a nedávno byl opravován, což poněkud snižuje jeho historické kouzlo, ale jsou tam kolem hezké skály, výhled na obec, kde se těžil granit a přes mizerné počasí to byl zajímavý výstup. A pak už, nasyceni středověkou kulturou, jsme vyrazili do Tischenreuthu na nákup :-)






9.3.2019: Šeříkovka Plzeň - Deadly Storm 13

10. března 2019 v 19:30 | paulito
Již tradiční plzeňská akce v Šeříkovce přivedla tentokrát řadu grindových a deathových kapel a i když jsem první dvě a poslední dvě vynechal (přece je to bylo dlouhé, bez sezení a tudíž celkem náročné), tak jsem si poslechl spoustu výborné muziky a všech sedm kapel bylo pro mě prémierových. Takže se bylo na co těšit. V Šeříkovce jsem nebyl od minulého DS, tak jsem byl překvapen rekonstrukcí hospody, vypadalo to tam hodně dobře a určitě tam někdy zkusím zajít jen tak, na guláš. S pivem jsem neexperimentoval, jel jsem si klasicky plzeňskou 12, kamarádů na pokec bylo také dost a tak teď už ke kapelám. Přišel jsem do rozjetého setu karlovarských trash/death metalistů Horrible Creatures, nebylo to špatné, jen atmosféra na velkém sále nebyla úplně to pravé, na to tam asi nebylo dost lidí, na malé scéně v hospodě se určitě kapely cítily lépe. Kapela má za sebou jedno LP z roku 2017, Pitfall, tak snad přibydou další. Další kapelou byly Cranial Carnage z Uherského Ostrohu a jeli slušný brutal death/grindcore, kapela má za sebou také jedno LP, Abhorrence z roku 2017. Další moravskou kapelou byli Melancholy Pessimism z Vyškova, jejich technický death/grindcore také nebyl špatný, zpěvák Vlasta Mahdal sice občas předváděl dost zajímavé taneční kreace :-), ale jinak dobré. Kapela má za sebou šest LP, ale pak měla pauzu a od té doby nic. Další grindcore přijel z Brna pod názvem Kandar a opět slušný nářez, kapela má za sebou dvě LP, poslední Tromaville z minulého roku. Pak už byl čas na první zahraniční kapelu, death metalová Morbitory z Hamburku. Mají za sebou jedno EP Into The Morbitory z roku 2016 a byla to jedna z těch kapel, které se na podiu trochu utápěly. Po nich přišla poslední kapely na malé podium, death metalová Fatality z Hrušovan u Brna (byla to prostě taková malá moravská party v Plzni :-)) a ta se mi asi líbila ze všech nejvíc. Mají za sebou čtyři LP, ale poslední Bloody Hate z roku 2014. Pro mě poslední kapelou večera byla finská death/grindcore kapely z Lahti s názvem Inferia, hrají již od roku 1989, mají za sebou šest LP, ale poslední Fistament pět let staré. Moc mě nevzal zpěv jejich frontmana Jani Huttunena a pak už jsme jen pokecal venku a vyrazil na tramvaj :-)







3.3.2019: Nová Chmelnice - Idle Hand, Uada, Tribulation

10. března 2019 v 18:13 | paulito
Druhý koncert pražské tour se nesl ve znamení únavy, ale vyrazili jsme statečně a zjistili, že vstup byl posunut o půl hodiny, první zrada. Pak konečně nastoupila první kapela, Idle Hands, ale musím říct, že mi heavy metalisté z amerického Portlandu, kteří mají na kontě úplně nové LP Mana, moc neoslovili, prostě taková zábavová nuda :-) Ovšem druhá kapela z Portlandu, black metalová Uada, to už bylo jiné kafe, neskutečná energie a agrese, kdy se nakonec zpěvák popral s mikrofonem, to prostě bylo super. Byli jsme na nich podruhé a tohle jejich vystoupní bylo vynikající. Kapela vydala druhé LP Cult Of A Dying Sun minulý rok a pokud zase u nás budou hrát, rád na ně opět zajdu. Třetí kapelu, kterou jsme viděli (Gaahls Wyrd jsme nakonec pro únavu už nedali), byla švédská gothic metalováí Tribulation, která nepostrádala jistou zajímavost, ale po Uadě to byl takový slabší odvar. Kapela má na kontě řadu LP a EP, poslední z minulého roku Down Below a Nightbound. A pak už zase domů do Plzně a odpočinek po náročném víkendu :-) Hlasuji za volné pondělky :-))






3.3.2019: Národní muzeum Praha

8. března 2019 v 18:13 | paulito
V rámci našeho black metalového víkendu v Praze jsme si dopřáli i trochu té jiné kultury a navštívili obě budovy Národního muzea, teda ne hned po sobě, ale i tak to bylo značně náročné. Z hotelu jsme vyjeli před obědem tramvají, naštěstí mířila přímo k muzeu a po lehkém posilnění ve stánku v podchodu jsme vstoupili nejdříve do Nové budovy NM. Jsou zde tři výstavy, první o Keltech byla naprosto vynikající, byla zde vystavená i proslulá keltská hlava a mapovala osídlení touto kulturou na území Čech, moc zajímavé. Další přišla na řadu výstava o biotopech po celém světě, ta byla také zajímavá a nakonec, už značně uťapáni, jsme navštívili třetí výstavu, Archu, kde byla spousta různých vycpaných zvířátek ze všech koutů světa a i kostra dinosaura, pro děti určitě ráj. Pauza ve Starbucks na kávě a zákusku, návštěva Luxoru a nákup knih a pak už druhá budova, Stará budova NM. Nádherně rekonstruované interiéry s pantheonem českých velikánů, pro cizince asi ano, ale pro nás nepříliš zajímavá výstava o historii Československa a nakonec výstava 2x100, kde bylo 200 zajímavých exponátů ze sbírek muzea a i když to byla totální všehochuť, viděli jsme tam spoustu zajímavostí včetně tsantsy :-) Pak už jen totálně zničení přesun tramvají zpět k autu, kde jsme zaujali pozice bezdomovců a trošku se prospali.
















2.3.2019: Nová Chmelnice - SOL, Tribute to Urgehal, Paara, Mork, Imperium Dekadenz

5. března 2019 v 21:10 | paulito
První část black metalového víkendu v Praze, na Nové Chmelnici, začala v sobotu v 17:00, chvilku po ubytování v hotelu Apollon. První kapelu Naurrakar jsme vynechali, ale nakonec už jsem jí párkrát slyšel, takže žádná velká škoda. Jako první jsme uslyšeli naši plzeňskou kapelu SOL a její atmosférický black metal. Kapela ještě nevydala žádné LP a je fakt, že její skladby měly dost proměnlivou kvalitu, od vynikající po nudu, problém asi byl v tom, že se nepodařilo navodit patřičnou atmosféru, ale někde jinde a někdy jindy to bude určitě lepší. Následovala děčínská black metalová parta Sekhmet, vlastně jejich projekt Tribute to Urgehal a jejich black, který se dá poslouchat kdykoliv, patřil k tomu nejlepšímu tento večer, set plný strhující energie. Po nich nastoupila finská black metalová parta Paara z Helsinek, která vydala minulý rok druhé LP Riiti, se zpěváckým duem Hellmouth a Hahtezan, ale bohužel mě tenhle styl moc nezaujal, trochu mi scházelo nasazení předchozí kapely. Vše mi vynahradila následující kapela, norská black metalová parta Mork, vedená Thomasem Eriksenem, který je na scéně od roku 2004 a tento rok vydal nové LP Det svarte juv a jejich jízda byla naprosto vynikající, určitě to byl vrchol večera. Následovala německá black metalová parta z Villingenu Impeium Dekadenz, která už má za sebou také pár LP, ale po Morku to už nebylo tak úplně ano. To už jsme se chystali na hotel, příjemně unavení a poslední italský Darkend už jsme vynechali. Večer nebyl špatný, ale také to nebyl úplný top.








23.2.2019: Muzeum Policie ČT Praha

24. února 2019 v 20:14 | paulito
Na Karlově, nad Folimankou, hned u kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého, je muzeum Policie ČR. Přiznám se, že jsem do jeho návštěvy nevkládal velká očekávání, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Muzeum je poměrně rozsáhlé, ve dvou poschodích a podává poměrně podrobný přehled o historii policie v Čechách, od doby mocnářství, přes první republiku, okupaci, až do dneška. Našlo se zde pár nových informací i pro mě, je tady přehled všech známých kriminálních činů v historii, od Otýlie Vranské až po sudy v přehradě a k tomu spousta uniform, mdelů, zbraní a technické výbavy, používané policií. Ano, bylo to náročné, ale moc zajímavé.














23.2.2019: Botanická zahrada Praha

24. února 2019 v 19:50 | paulito
V sobotu bylo akorát krásné počasí na nějaký výlet a protože na dlouhé turistické pochody se ještě necítím, vyrazil jsem zas po nějaké době okoknout Prahu, tam se vždy něco najde. Tentokrát byl první cíl skleník Fata Morgana v botanické zahradě. Nebyla tam žádná speciální akce, takže lidí tak akorát a člověk si tak trochu mohl připomenout trochu thajské podnebí, i nějaká ta květinka se tam sem tam našla :-)








Junkers Ju 188 a Ju 388 - bojové nasazení

19. února 2019 v 15:56 | paulito
První Ju 188 se objevily ve frontové službě u Luftwaffe v květnu 1943, v experimentální jednotce Erprobungskommando 188 (ErpKdo), vytvořené z vybraného personálu z KG 6, E-Stelle Rechlin a firmy Junkers. Seznamování s výzbrojí, školení letců a pozemního personálu a vypracování zásad bojového nasazení Ju 188 trvalo do srpna 1943, poté bylo ErpKdo 188 přejmenováno na 4./KG 66. Jejím hlavním úkolem byl výcvik personálu ostatních jednotek. Během té doby jednotku vedl Major Helmut Schmidt, poprvé byla bojově nasazena v polovině srpna. Cílem čtyř Ju 188E-1, které vedl Leutnant H. Altrogge, byly výrobní závody Ruston & Hornsby v Lincolnu v Anglii, v noci ze 17.8. na 18.8.1943. Z 88 strojů se jich nevrátilo 11, ale posádky Ju 188 měly štěstí. V té době bylo rozhodnuto také o přezbrojení I./KG 6. S tím cílem byla vytvořena eskadra ErpSt 6, vyzbrojená prvními Ju 188E-1. Její základnou bylo Chievres v jižní Francii a tam také jednotka utrpěla první ztráty. 18.8. byl poškozen jeden Ju 188E-1 a na zemi zničen jeden Ju 188E-0 během nepřátelského náletu. Na počátku října byl personál ErpSt 6 začleněn do I./KG 6. Bylo vybráno sedm nejlepších posádek a 15.9. přeletěly na předsunutou základnu a ještě tu noc podnikly nálet na Londýn. Mnoho letounů ještě ani nemělo kompletní výzbroj nebo všechny pumové závěsníky. Možná i to přispělo k pohromě té noci. Z boje se nevrátily tři Ju 188, sestřelené Mosquity z 85. Squadron. Jeden sestřel získala posádka F/O H.B. Thomase a další dva velitel jednotky, S/L W.H. Maguire, který je identifikoval jako Ju 88 a Me 410. Thomas sestřelil posádku Ju 188E-1 Leutnanta K. Geyera z 1. Staffel, Maguire stroje Leutnanta W. Hayna z 1. Staffel a Hauptmanna H. Waldeckera, velitele 3. Staffel. Tak měla I./KG 6 ztráty 43%. O hodně lépe se vedlo posádkám I./KG 66. Jednotka ztratila první Ju 188E-1 v noci z 2.10. na 3.10.1943, kdy letoun Leutnanta G. Beublera narazil při nízkém letu na hladinu moře. Následující ztráta přišla teprve v noci z 8.10. na 9.10., kdy byl jeden Ju 188 sestřelen nad jižní Anglií Mosquitem. Ztráty byly minimální a neměly vliv na výstavbu jednotky, která měla 20.10. již 28 bombardérů tohoto typu. Rovněž listopad 1943 nebyl jednoduchý pro I./KG 6, ale šťastný pro I./KG 66. První jednotka ztratila dva Ju 188 v noci z 1.11. na 2.11., z toho jeden Ju 188E-0 Oberleutnanta H. Schmida z ErpSt/KG 6, který byl sestřelen posádkou F/L S.F. Hodsmana z 29. Squadron. Podobné to bylo v listopadu a prosinci, kdy I./KG 6 ztratila 4 posádky, z toho 3 během jedné noci, ze 17.11. na 18.11. Čtvrtý Ju 188E-1 byl sestřelen britským protiletadlovým dělostřelectvem při denním náletu 2.12.1943. V listopadu bylo zahájeno přezbrojení dalších bombardovacích jednotek na Ju 188. Byly vybrány KG 2 a KG 40. U první to byla II. Gruppe, která byla rychle přezbrojena a nasazena do akce, zatímco III./KG 40 obdržela jen několik strojů a časem bylo její přezbrojení zastaveno. Ten samý měsíc zahájil Harris velkou bombardovací ofenzívu proti Berlínu, na což odpověděl Göring bombardováním Londýna. Akce dostala název Steinbock a začala v noci z 21.1. na 22.1.1944. K jejímu provedení bylo soustředěno 571 bombardérů v 14 skupinách, z toho 431 připraveno do akce. Mezi nimi byly II./KG 2 s Ju 188 (35/31), I./KG 6 s Ju 88/188 (41/41), III./KG 6 s Ju 88/Ju 188 (41/37) a I./KG 66 s Do 217/Ju 188 (45/23). Z noci 21.1.1944 bylo na Londýn shozeno 500 tun bomb, ale jen 32 zasáhlo cíl. Britská obrana hlásila sestřel 16 letounů (tolik bylo nalezeno vraků), ale Němci ztratili z různých příčin 21 bombardérů, z toho 2 Ju 188 z KG 2 a KG 6. Během druhého náletu, v noci z 29.1. na 30.1.1944 vykonali Němci 285 letů a shodili 160 tun bomb. Zahynulo 51 osob a 124 bylo raněno. Celkem bylo ztraceno 10 bombardérů, z toho 1 Ju 188 z KG 6. V únoru bylo provedeno pět dalších náletů, při nichž bylo ztraceno 12 Ju 188. KG 66 ztratila 6 letounů, KG 2 ztratila 4 a KG 6 2 bombardéry. O opravdové smůle mohli hovořit letci z 2./KG 66, která ztratila všech 6 Ju 188! Stejné to bylo v březnu 1944, kdy bylo do akce proti Anglii (20.3.) nasazeno 21 skupin s 441 bombardéry, z toho bylo 252 bojeschopných. Mezi nimi byly II./KG 2 s Ju 188 (19/12), Stab KG 6 s Ju 188 (1/1), I./KG 6 s Ju 188 (13/10) a I./KG 66 s Do 217/Ju 188 (16/12). Úderná síla Němců byla již tak slabá a britská obrana tak silná, že nálety končily málokdy více než polovičním úspěchem. Celkem bylo provedeno šest nočních náletů, během nichž bylo ztraceno 64 bombardérů, z toho pět Ju 188. Největší nálet proběhl v noci z 14.3. na 15.3.1944, kterého se zúčastnilo 187 bombardérů. Ztraceno jich bylo 14, z toho Ju 188E-1 z 4./KG 2, pilotovaný Leutnantem H. Beckerem, který sestřelil S/L E.N. Bunting ze 488. Squadron. Duben nepřinesl žádné změny, protože síla Luftwafe již byla vyčerpána. Ráno 18.4.1944 byl nad Anglií sestřelen osamocený Ju 188E-1 z 2./KG 66, na jehož palubě se nacházelo sedm vojáků, kteří chtěli dezertovat. Byl sestřelen Typhoony z 266. Squadron. V noci z 18.9. na 19.9. byl proveden psolední větší nálet na Londýn v síle 125 bombardérů. Z mise se nevrátilo 13 z nich, z toho 4 Ju 188. Tri pocházely z KG 2, jeden byl velitele 4. Staffel, Hauptmanna H. Eichbauma. Úspěšný byl F/L Carr z 25. Squadron. Z 5. Staffel se nevrátily dva letouny, jeden pilotoval Leutnant H. Szymczyk a sestřelilo ho protiletadlové dělostřelectvo a druhý pilotoval Oberleutnant A. Heim a sestřelil ho W/C M. Miller z 85. Squadron. Ještě větší ztráty přišly v noci z 20.4. na 21.4., kdy byly mezi osmi ztracenými bombardéry tři Ju 188 z II./KG 2. V noci z 23.4. na 24.4. sestřelili Angličané první Ju 188A-2, který pilotoval Leutnant W. Christoff. Další letoun té verze byl ztracen v noci z 14.5. na 15.5.1944, kdy Luftwaffe ztratila 11 bombardérů, z toho 5 Ju 188. Čtyři z nich pocházely z I./KG 6, jeden pilotoval velitel 1. Staffel Oberleutnant K. von Manoward. Tento letoun sestřelilo eso RAF, F/L C.M. Ramsay z 264. Squadron. Tomu se tak podařilo získat třetí sestřel ze sedmi, ale jeho Mosquito bylo poškozeno a posádka musela vyskočit na padácích. Vzhledem k celkovému prosklení kabiny se Ju 188 podobalo trochu Mosquitu, což občas německou posádku zachránilo, jako například posádku Oberleutnanta Hanse Atlrogga z I./KG 66, která se setkala s Mosquitem, které je nechalo na pokoji. Jeden z amerických nočních stíhačů na stroji Northrop Black Widow sestřelil Mosquito velitele 488. Squadron, W/C R.C. Hainea, které si spletl s Ju 188. Jen měsíc po prémieře bombardovacích Ju 188 se na frontě objevila první jednotka průzkumných Ju 188F-1, 3.(F)/121. Jednotka byla nasazena do v jižním Rusku, kde prováděla od poloviny září 1943 průzkum pro Luftflotte 4. Do konce roku se na východní frontě objevily ještě další dvě jednotky, vyzbrojené tímto strojem: 4.(F)/11 na severním úseku fronty a 3.(F)/22 na středním. Čtvrtá průzkumná eskadra, 3.(F)/122, byla přesunuta do Francie.

Jeden z prvních Ju 188E-1, používaný I./KG 66 na podzim 1943, kdy byla skupina v Mondidier.

Tyto jednotky byly jedinými, které se do konce roku 1943 podařilo vyzbrojit Ju 188, přičemž ty byly používány společně s Ju 88S-1 v bombardovacích a Ju 88T-1 v průzkumných eskadrách. Další formace dostaly Ju 188 během roku 1944. Mezi nimi byly již letouny vybavené motory Jumo 213. Zde je přehled jednotek s Ju 188 z 26.6.1944:
Jak je vidět, bombardovací jednotky byly slabé. Před koncem roku 1944 byla Ju 188 vyzbrojena KG 26, která bojovala v Arktidě. 31.12.1944 bylo ve stavu III./KG 26 37 kusů Ju 188A-3, z toho 34 bojeschopných. V ten samý den, další nová jednotka, Wekusta 3, která používala Ju 188 od října, dostala 3 Ju 188D-2, z kterých byly dva bojeschopné. V druhé polovině roku 1944 byly na stroje přezbrojovány také další průzkumné jednotky: 1.(F)/22, která dostala 31.8.1944 první dva Ju 188D-2, ze kterých ale žádný nebyl bojeschopný, 1.(F)/124, která měla 2 Ju 188F-2 a 1.(F)/120, která měla 31.12.1944 8 průzkumných Ju 188. Zatímco bombardovací jednotky hrály během doby stále menří úlohu, rostla ta u průzkumných jednotek, zvláště na východní frontě, kde měli Sověti problém tyto letouny sestřelit. Hlavním důvodem rezignace na používání bombardovacích jednotek byl nedostatek paliva, který byl díky dezorganizaci Třetí říše stále větší. Tak byly před koncem války intenzívně využívány jen Ju 188F/D, naposled během bojů o Berlín. 5.4.1945 používaly Ju 188 následující jednotky:
Všechny tyto eskadry byly nasazeny v rámci FAGr 2 nebo FAGr 3. Štáb první formace měl na stavu od 7.4. jeden Ju 188D-2, který ale nebyl bojeschopný. Stavy jednotek se často měnily díky nedostatku personálu nebo paliva. Navíc vzrůstala aktivita sovětského letectva. Od 10.4. zaznamenalo velení Luftflotte 6 zvýšení letů sovětského stíhacího letectva, které ztížily průzkum sovětských pozic. 17.4. měla k dispozici jen tři průzkumné eskadry s 21 Ju 188, z toho 16 bylo bojeschopných. Úkoly byly stále stejné, například v noci ze 14.4. na 15.4.1945 podniklo pět posádek s Ju 188 z 4.(F)/121, 2.(F)/100 a štábu FAGr 3 průzkum nad uskupením nepřítele u Odry v Breslau, během kterého bylo shozeno také 8.000 letáků. Stejný úkol měly 16.4., kdy 2.(F)/100 a 4.(F)/121 vyslaly po dvou Ju 188, kdy spolu s 30 Bf 109 z jiných jednotek shodily 32.000 letáků. 17.4. vzlétlo nad území nepřítele 47 průzkumných letounů, z toho 3 Ju 188 a shodily 307.000 letáků. Největším nepřítelem německých průzkumných letadel nebyli Sověti, ale Američané, kteří 16.4. podnikali lety až k Odře a k Praze. Během této operace byly na letišti Praha-Kbely zničeny na zemi čtyři Do 217 a jeden Ju 188 z FAGr 3. Následující noc, ze 17.4. na 18.4., došlo k netypické misi, osamělý Ju 188 z NachtASt 4 napadl osmi bombami SD 70 sovětský obrněný vlak. Stejný úkol byl proveden z noci z 19.4. na 20.4. Průzkumné lety u Luftflotte 6 byly nedlouho poté ukončené po průlomu na Odře a obsazení střeního Německa. Všechny stroje, které měly ještě benzín, odlétaly na západ. Letouny, které nemohly odletět, byly ničeny a během několika hodin tak přestaly existovat všechny jednotky. Zajímavou historii psaly posádky Ju 188 u speciální jednotky Luftwaffe KG 200, která prováděla koncem války speciální akce. Například 4./KG 200 byla rozdělena na Kommanda, vykonávací špionážní úkoly. Jedním z nich bylo Kommando Olga, kterému velel Leutnant P. Stahl. Úkolem této jednotky byla přeprava agentů do západní Evropy, obsazené spojeneckými vojsky. Koncem listopadu 1944 mělo komando šest Ju 188A a E a dva B-17. I v této jednotce byl nedostatek paliva, takže na konci ledna 1945 byl používán jen jeden Ju 188. Vysoká ztrátovost během havárií byla díky špatnému proškolení těchto posádek. Jednou z posádek byla ta z II./KG 200 Obegefreitera Heinze Haucka. Přišla k jednotce v polovině prosince a koncem měsíce vykonala let nad Holandsko s agenty, který se ale kvůli špatnému pošasí nevydařil. Operace byla opakována 23.1.1945 a úkolem posádky v Ju 188E-1 bylo vysadit dva agenty v Holandsku. Večer posádka shodila agenty a vracela se na základnu. Byla však sestřelena cestou zpět W/C Somervillem v Mosquito Mk.XIII NF z 409. Squadron nad městem Dies a posádka padla do zajetí. Jiný osud potkal posádku Hauptmanna Domacha z Kommando Carmen (4./KG 200), která působila nad Itálií. 21.3.1945 byl jejich Ju 188D-2 sestřelen a celá posádka zahynula. Přestože se války blížila ke konci, operace probíhaly dále. V posledních osmi měsících války shodily posádky KG 200 kolem 600 agentů. Velká část z nich byla shozena z Ju 188. O operacích posádek Ju 388 není známo prakticky nic. Bylo jich vyrobeno jen malé množství a o jejich bojovém použití neexistuje žádné svědectví. Bylo to i díky tomu, že na přelomu let 1944 a 1945 již Luftwaffe neměla ani tolik paliva, aby pravidelně odebírala vyrobené letouny z továren. Letouny ve verzích L-0 a L-1 se nacházely u ObdL, v jejíž rámci vykonaly několik letů nad západní Evropu. Je možné, že také jeden z prototypů nočních stíhaček byl bojově nasazen. Je možné, že byl nasazen u V./NJG 2 v Neubibergu (19.4.1945), i když byl zapsán jako Ju 188.

16.2.2019: Lampa - Brutally Deceased, Deathronation

17. února 2019 v 20:29 | paulito
Plzeňský death metalový večírek v Lampě, sice jen dvě kapely, ale za to vynikající akce (aspoň teda pro nás). Dorazili jsme krátce po sedmé a byli jsme tam sami dva (když teda nepočítám pár muzikantů), ale nakonec se to do devíti, kdy začala muzika, poněkud zaplnilo a Brutally Deceased již začínali před poměrně naplněným sálem. Brutally Deceased jsou naše stálice, byli jsme na nich již po sedmé a pražská death metalová kapela s frontmanem Žlababou předvedla opět výborný výkon. Sestava se bude trochu měnit, odchod avizovali bubeník a jeden z kytaristů, tak snad jim to pošlape dál. Druhou kapelou byli němečtí Deathronation z Norimberku a byli jsme překvapeni jejich super deathovým vystoupením, Němci mají za sebou jediné LP Hallow the Dead z roku 2014. Pivo bylo výborné, pokec s přáteli super, co víc si od takového večírku přát :-)





11.2.2019: Modrá Vopice - Venenum, Ascension, Necros Christos

13. února 2019 v 20:22 | paulito
První výjezd do Prahy, klasicky do Modré Vopice, jsem podniknul na německou death/blackovou akci v pondělí. Doprovázen dvěma spolucestujícími jsme dojeli bez problémů chvilku před první kapelou, ve Vopici spousta známých, pivo super (i když na konci zkažené birellem, ble), takže se mohlo hrát. První kapela byla death metalová Venenum ze Schwabachu (no, ne, tam jsem nebyl už asi 20 let :-), která má na kontě zatím jediné LP Trance of Death z roku 2017. Pořádný nářez, ale měli to němečtí death metalisté značně přeřvané a tak už jsem při poslední skladbě, která pořád ne a ne skončit, hlasoval za konec. Bylo by to dobré, z větší dálky :-) Další byla na řadě black metalová kapela Ascension z Tornau, která už za sebou nějaké to LP má, poslední Under Ether z minulého roku.. a ta se mi líbila hodně, jejich černo-rudá mše měla spát, melodii, super kytary, prostě nadšení pohltilo nejen mě. Po krátké pauze, časy kluci dodržovali, přišla na pořad večera poslední kapela, black/doom/death metalová Necros Christos z Berlína, jejíž LP Domedon Doxomedon z minulého roku jsem poslouchal nedávno a bylo celkem slušné, ale ouha.... nějak to nefungovalo. Jestli to bylo předchozím nářezem Ascension.. prostě to bylo sice dobře zahrané, ale hrozně nudné a v polovině setu jsem si šel raději odpočinout do auta, abych náhodou neusnul. Ale i tak to byl super večer, hlavně díky Ascension.








9.2.2019: Egerberg (Lestkov)

9. února 2019 v 17:43 | paulito
První výlet po delší indispozici jsem sice naplánoval trochu rozsáhlejší, než nakonec skutečně dopadnul, ale pro začátek dobré. Do Lestkova, což je konec světa nedaleko Klášterce nad Ohří, je cesta pohodlná, byli jsme tam za hoďku a něco, nechali jsme auto ve vsi a pak už nás čekalo jen stoupání po zasněžené a uklouzané stezce směrem nahoru. Hrad není daleko, zato pořádně do kopce. Nakonec jsme konečně stanuli nahoře, zřícenina je opravdu hezká a zachovalá, výhled po okolí také stojí za to. Takže jednoznačné plus a nakonec tam po nás dorazila i slušná řádka dalších nadšenců. Ovšem cesta dolů byla značně náročnější... klouzalo se, lezlo, vše už vypadalo dobře... až jsem s sebou asi 50 metrů před záchranou v podobě rovné cesty plácnul po uklouznutí do bahna :-) a to ještě cestou vesnicí na mě zákeřně ze zálohy zaútočil kohout, asi si říkal, co je to za špinavého vagabunda :-) no nic, bunda putovala do kufru auta a místo obědu v hospodě jsme nakoupili dobroty v Penny a snědli je v autě. :-)

Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století Vilémem z Egerberka. Dnes jsou zachovány zbytky příkopů, valů, hradeb, brány, paláců a hospodářských budov. Zřícenina leží na pravém břehu řeky Ohře asi 3 km od Klášterce nad Ohří. Dostanete se k ní po červené turistické značce z lázeňského areálu nebo z obce Rašovice. Informační tabule vám představí, co sami můžete projít a prozkoumat. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.










7.2.2019: Parlament - Evolve, Ephyra, Cronica

8. února 2019 v 20:58 | paulito
První akce tohoto roku byla taková lehká na rozjezd, nakonec jsem si dali pár dobrých pivek, výbornou medovinu, pokecali s kamarády, viděli výborný hokej, hudba.. no nic moc :-) Jako první nastoupila švýcarská heavy/progressive metalová kapela z Montreaux s názvem Evolve, pánové mého věku mají za sebou jediné EP z roku 2009 The Beginning a řekněme, že byli tak na úrovni slabších zábavových kapel u nás. Další byla italská folk metalová kapela Ephyra z Coma, zajímavý byl ženský a mužský zpěv, ale na to, že má za sebou tři LP, poslední The Day of Return z roku 2018, to rozhodně nebyl žádný zázrak. Poslední přišla na scénu polská folk metalová Cronica, která předvedla zdaleka nejsympatičtější výkon, bylo jich plné podium (má sedm členů), bohužel jsme slyšeli tři skladby a i kvůli skoro o hodinu opožděnému začátku odešli před koncem. Poláci mají za sebou jedno LP Na tej ziemi z roku 2016 a hrají od roku 2014. No prostě už se těšíme na pořádný metal :-)) ani jsem nefotil.


4.1.2019: Jezero Tonle Sap, Rolouz, Iez

20. ledna 2019 v 20:14 | paulito
Poslední den na dovolené, poslední den v ráji, posledních pár výletů.... protože všechno hezké jednou končí a tak skončila i naše cesta do jihovýchodní Asie. Ale ještě, než tem konec přišel, tak jsme mohli vidět i Kambožu z té její, řekněme, chudší části. Poslední výlet vedl po řece, která se vlévala do jezera Tonle Sap, podél rybářskách vesnic a tady jsme navštívili místní školu a koupili dětem nějaké dárky, život tu nemají jednoduchý, ale děti vypadali šťastně, prostě úplně jiný styl života. Viděli jsme pár krokodýlů na jezerní krokodýlí farmě a po cestě zpět navštívili ještě dva chrámy, Rolouz a Iez, který je ze všech nejstarší. Pak ještě chvíle odpočinku na hotelu a pak už další úmorná cesta zpět do sněhem zapadaného Mnichova.


















3.1.2019: Phnom Kulen, řeka 1000 lingamů, Budha, vodopád, Banteyi Srei

20. ledna 2019 v 17:39 | paulito
Předposlední den jsme vyjeli na výlet do národního parku Phnom Kulen a po trochu divokém cestování do kopce jsme dojeli na parkoviště, odkud jsme vyrazili do džungle, nejdříve k zázračné studánce, kde je možné vidět v určitou dobu sedm barev vody a pak k řece 1000 lingamů, což teda bylo trošku zklamání, protože to byly jen desky na dně řeky. Další cesta nás zavedla k zajímavější památce, socha ležícího Budhy, vytesaná z vrcholu skály. Ale musím říct, že v Kambodži berou všechny památky hodně pouťovým stylem, třeba u další, což byl vodopád, bylo podél celého vodopádu za 5 dolarů k pronajmutí rohože na sezení, ale neviděl jsem, že by si ji někdo pronajmul, kdo bych chtěl sedět a relaxovat u neustálého přílivu turistů. Aby jsme nezapomněli, že je tu spousta chrámů, zastavili jsme se ještě v chrámu Banteyi Srei a po obědě nedaleko polí s vodními buvoly v motýlí zahradě, ale ta už teda byla slabší, pár motýlů tam sice bylo, ale čekali jsme trošku víc. No a pak už jen cesta k poslední noci v hotelu...




















2.1.2019: Angkor Wat, Ta Prohm, Bayon

16. ledna 2019 v 18:42 | paulito
Taaak, další splněný sen, viděl jsem největší chrámový komplex v jihovýchodní Asii, Angkor Wat. Ale napřed ještě přílet do Kambodže, letiště v Siem Reap je opravdu moderní, ale fronty s vízem (a nic není platné, že si ho pořídíte elektronicky předem) úděsné. Nicméně přežili jsme a kolem půlnoci jsme byli najezení a spokojení v luxusním hotelu. Jinak i městem jsme byli příhemně překvapeni, široké bulváry a ani úzké uličky nebyly úplně katastrofální, bylo to asi tou tmou a centrum je přece jen centrum. Kousek od nás byl bankomat, vynikající supermarket (francouzské sýry, maďarské salámy, guiness), ale samozřejmě za minimálně evropské ceny :-) ale hned naproti se dalo najíst za 2-3 dolary. Ráno nás vyzvednul mikrobus, původní nabídka byla jet do Angkor Watu na kolech, ještě že jsem odmítnul, úplně to stačilo takhle, zastavili jsme se na kraji Siem Reapu koupit návštěvnické pasy (a kontroly jsou opravdu časté a i policejní) a už jsme frčeli smět Angkor Wat. Napřed jeden menší chrám jako příslib na cestě k hlavnímu komplexu a pak už jsem ho viděl.. a byla to dech beroucí podívaná. Angkor Wat je opravdu nádherná stavba (nakonec jeho věže jsou i na kambodžské vlajce), stejně jako ostatní okolní chrámy, vše dílo středověkých khmerských králů. Turistů bylo také poměrně dost, hlavně čínských, nakonec Čína je země, která má zde hlavní slovo a podle slov průvodce koupenou půlku Kambodže. Věřil bych tomu. Jinak průvodce super, sice vše v angličtině, ale to konverzací nebránilo a člověk se dozvěděl spoustu informací o náboženství, dějinách, lidech, politice. Prošli jsme chrám, viděli budhistické mnichy a řadu prodejců (a jdou zde asi tak o 1000% otravnější, než v Thajsku, slovo one dolar je tady magická formule). Nakoupili nějaké ovoce, pitivo a vyrazili dál, k chrámu Ta Prohm.. ano, je to ten chrám, kde točila Angelina Jolie (prý za 10.000 dolarů) film Tomb Raider a chrám je docela komorní, ale nádherně prorostlý stromy, prostě okouzlující.. jen všude spousta se fotících turistů. Ale i tak to byla nádhera a pak už jsme, po dobrém obědě, zamířili k třetímu chrámu, Bayon, který byl zase pro změnu plný hlav Budhy a také zde byla fůra opiček :-D pak už jsme jen příjemně unavení vyrazili na cestu do hotelu, den to byl plný krásných staveb.
































12.1.2019: Dolní Bělá a Vrtbo

15. ledna 2019 v 19:33 | paulito
Trocha té zimy po všech těch palmách a také inspirace knihou Incident v Čechách nás vedl k návštěvě dvou zřícenin nedaleko od Plzně, Dolní Bělá a Vrtbo. Zřícenina hradu Dolní Bělá je hned nad vsí, na jejímž náměstíčku prodávají výborné produkty od řezníka :) a po vyšplhání na kopec je přímo vedle zřícenin přírodní divadlo. V zimě to mělo své kouzlo, z hradu zbývají jen zybtky zdí, navíc zarostlé křovím. Z Dolní Bělé jsme se vydali na Horní Bělou a kolem dvou soustav menhirů v polích u silnice a pak už byl jen kousek do vesničky Vrtbo, kde jsme hledali další zříceninu, sledováni bdělými psími strážci. Z tohoto hradu už zbyl v podstatě jen hradní příkop, obklopující místo, kde hrad stál, ale nevadí, i tak měla procházka mezi stomy na kopci své kouzlo.

Dolní Bělá:
Hrad byl založen někdy před rokem 1315 pány z rodu Hroznatovců. Hrad střídal majitele a v druhé polovině 16. století byl opraven v renesančním stylu. Nakonec byl v polovině 18. století prodán plaskému klášteru, po jeho zrušení roku 1785 byl hrad postupně rozebírán na stavbu usedlostí. Dnes tak zůstaly zachovány pouze zbytky zdí.

Vrtbo:
Hrad byl založen zřejmě na počátku 14. století, první písemná zmínka uvádí jako majitele pány z Vrtby, kteří ho vlastnili až do 15. století. Opuštěn byl v polovině 16. století. Dnes zde najdete mohutné zbytky valů a příkopů.









28.12.2018: Vodopád Khlong Chak

13. ledna 2019 v 12:18 | paulito
"Odpočinkový" den začal pohodičkou na pláži u známých, dali jsem si oběd, cordon bleu (zde popisované jako gordon blue :-) nebylo vůbec špatné a tak už začal nás pomalý přechod na evropskou stravu. Pak jsme poseděli, dali místní pivko a vyrazili na průzkumy do pralesa. První pokud o návštěvu nedaleké Tiger Cave moc nevyšel, museli bychom čekat na průvodce a to se nám opravdu nechtělo, tak jsme odjeli k nedaleké Bat Cave a kousek za ní na náš čekal vodopád Khlong Chak. Hned na začátku cesty jsme potkali dvojici slonů s turisty, pak už jsme nechali skutry na parkovišti a vyrazili do džungle. Džungle má opravdu úplně odlišné podmínky, než zbytek ostrova, vlhko, hlasy zvířat, prostě člověk jen čeká, kdy se za palmou vynoří Predator :-D Jeskyně sama o sobě moc zajímavá nebyla, přece jen konkurence v českých zemích je velká, ale vodopád byl osvěžující, hned jsem si pod něj vlezl. Pak nás čekala ještě cesta zpět, nějaké nákupy a návštěva tržnice, kde jsme nakoupili kuře s rýží, které teda mě osobně moc chutnalo. Ale zdejší jídlo, ve spolupráci s podnebím, již následující noc dostihlo mojí ženu a pak i kamaráda. Takže jsme zbytek pobytu v Thajsku strávili v trochu volnějším tempu, objeli ostrov, navštívili ekologickou zahradu a 1.1. se vydali na cestu dál, do Kambodže. Jinak jídlo je tady poměrně chutné, ale asi si to na ně chce zvyknout a já se prostě těšil už na konci na něco normálního zpátky do Čech. Dá se tu najíst za různé ceny, všude najdete různé verze nudlí a rýže, s kuřecím, hovězím nebo vepřovým, samozřejmě ryby, polévky a v Thajsku skoro ve všem chilli :-) Po čase to trochu omrzí a v Kambodži jsme zašli i do pizérie, kde teda vařili naprosto výborně. Co se piva týká, tak v Thajsku měli místní Singha nebo Chang, v Kambodži zase Angkor, pít se to třeba k obědu nebo sem tam jedno dalo, ale na nějaké větší popíjení to fakt nebylo a navíc bylo relativně drahé (a ve srovnání kvalita/cena hodně drahé). V marketu se dal pořídit heineken, na Lantě jsme narazili na irskou hospodu, kde jsem pil guinesse (ale za dost nehoráznou cenu :-)), v Siem Reapu se dal guiness koupit v marketu. Tvrdé zhruba za ceny jako u nás, po pravdě řečeno, moc jsem toho na dovolené nepopil :-D






















27.12.2018: Šnorchlování číslo dvě: Koh Rok

13. ledna 2019 v 11:21 | paulito
Další plavba, tentokrát k souostroví Koh Rok, trvala hodinu a půl a i když scenérie byly krásné, doplavali jsme i na pláž a od cesty do pralesa nás odradily nálety moskytů (překvapivě na pláži se nevyskytovali), tak tentokrát mě šnorchlování tolik nevzalo a šel jsem do vody jen jednou, i když to bylo na víc než hodinu. Asi jsem se rybek nabažil předtím. Instuktor byl tentokrát thajský, ale i tak byl super. Vůbec lidé, jak v Thajsku, tak v Kambodži byli fajn, příjemní, samozřejmě, turisté přinášejí peníze, ale přesto. Obepluli jsme ostrovy a pak už nás čekala jen cesta zpátky a focení na pláži při počínajícím západu slunce.











25.12.2018: Šnorchlování na Ko Haa

12. ledna 2019 v 16:57 | paulito
Další premiéra, poprvé jsem vyplul šnorchlovat... dobře, ještě pár věcé zbývá, první osmitisícovka, pilotovat letadlo, atd., ale někde se začít musí. Ráno nás vyzvedlo nákladní auto s korbou u hotelu a po nějaké době už jsme se dokodrcali k pláži, kde jsme po vratkém pontonu dopotáceli na loď a pak už vyrazili (spojená parta potápěčů a šnorchlařů) směrem ke skupině ostrovů Ko Haa, kam trvala plavba asi hodinu. No a pak už to bylo jednoduché, nasadit masku a hup do vody a pod vedením instruktora jsme plavali a sledovali různé krásné mořské ryby a další potvůrky. Doplavali jsme na pláž a pak se pustili zpátky k lodi a tohle opakovali dohromady třikrát, výlet byl s občerstvením na celý den. Odměnou bylo vidět různé krásné rybičky a také spálená záda :-) Po doplutí zpět na Lantu jsme se hned domluvili na dalším výletě a zaplatili přes terminál v kanceláři společnosti. Vůbec, peníze... vzali jsme si s sebou eura i dolary, ale v podstatě stačí jediné, platební karta a bankomaty, kde se dá vybrat, jsou úplně všude. Není to jako na Islandu, v řadě obchodů a restaurací se platit nedá, to ani nemluvím o pouličních prodejcích, ale není třeba s sebou tahat nějaké horentní částky.
















23.12.2018: Mu Ko Lanta National Park

11. ledna 2019 v 20:34 | paulito
Tak na druhý pokus už jsme se trefili a vyrazili správnou cestou směrem k majáku. Již po cestě jsme potkávali různé zástupce opičího druhu u silnice a navíc jsme putovali kolem nádherných pláží u východního pobřeží ostrova. Je pravda, že úplně moc zvířátek jsme na cestách nepotkali, všude opice, pár turistických slonů, hodně gekonů, nějakého toho motýla, v Kambodži hodně psů, v Thajsku zase preferují kočky a samozřejmě na každé destinaci několik komárů, někteří se s námi chtěli svézt v tašce až do Evropy. Po příjezdu ke vchodu do národního patku jsme zjistili, že se tu musí platit, ne nijak závratně, ale přesto jsme byli překvapení. Seběhli jsme k pláži, pak se podívali na opičky (byli jsme upozorněni, že cokoliv jíst jen ve vymezeném prostoru, jsou opravdu poměrně agresivní), pak pár fotek na další pláži, Epic beach, tam to bylo jako v katalogu cestovky, vyšplhali jsme na maják, což byla hloupost, protože nás to v tom horku odrovnalo, pak se opět polévali vodou a nakonec zkusili naučnou cestu džunglí, jenže ta kromě stálé cesty po schodech do kopce moc nenabídla a tak jsme ji vzdali... odpoledne jsme, zmoženi vedrem, strávili střídavě u bazénu a v apartmánu a začal se projevovat náš nezvyk na místní podnebí a jídlo.
















22.12.2018: Old Town Pier

10. ledna 2019 v 2:42 | paulito
Tento den mi přinesl jednu velkou premiéru, v životě jsem neřídil žádné jednostopé vozidlo... a protože se na Lantě v podstatě jinak pohybovat nedá, pokud človcěk nechce jezdit za draho místním taxíkem, tuk-tukem, šli jsme si půjčit skůtry. Začátek byl lehce obtížnější, ale dal jsem to, navíc se v Thajsku jezdí po druhé straně. Cena je hodně lidová, ca 200 CZK/den a nakonec jsme po tom malém ostrově najezdili asi 500 km. Problém nebo záloha žádný, necháte tam pas a dostanete motorku, papíry se k ní žádné nevedou. Přilby jsou v ceně, ale po dvou dnech jsme zjistili, že s přilbou jezdí jen část turistů a tak jsme je nechávali doma. Provoz v asijských zemích je zajímavý, podle mě nemusí člověk znát a dodržovat žádné předpisy, musí jen dávat pozor, aby se nepřipletl do cesty žádnému většímu vozidlu, fakt je ten, že jsem nikde žádnou nehodu neviděl, ale málokde se jezdí přes 50 km/h. Tak jsme vyrazili k majáku na jih ostrova a samozřejmě se nám podařilo na jedné z mála křižovatek špatně odbočit (značení žádné) a skončili jsme v tzv. Starém městě. Nevadí, změnili jsme program a prošli zdejší obchůdky, nakoupili nějaké blbůstky, dali si oběd v restauraci nad mořem, pokochali se výhledem a cestou zpět se ještě stavili na koupání na pláži a unavení a spokojení dorazili zpět na apartmán. A poprvé někdo z naší party odpadnul, ano, já, chytil jsem nějaký lehký úpal (nemám rád moc sluníčko, ideální pro cesty do těchto zemí), ale nic, co by nespravily mokré obklady, ibalgin a postel, druhý den jsem už byl jako rybička (i když postupem dne poměrně leklá).





























20.12. - 21.12.2018: Cesta a první dojmy na Koh Lantě

6. ledna 2019 v 20:13 | paulito
20.12.2018 přišel den D a my vyrazili ve 4 ráno, značně natěšení i nervozní, směrem na letiště v Mnichově. Pocestě jsme nabrali naše přátele, Moniku a Zdeňka a celkem bez problémů, i když nebylo žádné úžasné počasí, dojeli za chvilku na parkoviště, kterí jsme již měli zaplacené, odstavili auto, dojeli busem dvě zastávky k terminálu a za chvíli už seděli v Boeingu 777 společnosti Emirates, směřujícímu na Abu Dhabi. Cestování obecně bylo hodně náročné, tři lety na místo určení, přelety mezi Thajskem a Kambodžou a tři lety zpět do Evropy, k tomu řada kontrol (celkem jsme nastřádali osm letů), některé mi přišly celkem zbytečné (cestu zpátky jsem až na poslední úsek už absolvoval v kraťasech bez pásku :-). Jídlo v letadlech mi také moc nejelo, takže aspoň bacardi s colou a na posledním letu od české letušky šampaňské :-) Konečně poslední let a 21.12. dopoledne jsme vystupovali, o přestupu v Bangkoku, na letišti Krabi. Celkově byla veškerá organizace bez chyb, občas jsme lehce zazmatkovali my, ale bez následků. Na Krabi už čekalo horko a řidič s mikrobusem a my mohli konečně nasávat první dojmy mimo letiště, cestou z Krabi na Koh Lantu. První dojem nebyl popravdě řečeno nic extra, okolí Krabi nás příliš neuchvátilo, ale za chvilku už jsme stáli u přívozu a po deseti minutách plavby pokračovali dále k našemu ubytování na Koh Lantě. Apartmán Lanta Loft nás příjemně překvapil, velké a luxusní místnosti, vše čisté, bazén, prostě super. Sousedi byli celou dobu také v pohodě, většinou jsme se jen občas potkávali při příjezdu nebo odjezdu. Ubytovali jsme se a vydali se na nejbližším pláž, kde jsme pojedli v místní restauraci a pak už se jen do večera procházeli po blízkém pláži, večer pak nějaký ten drink na pokoji.









15.8.2018: Praha - Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy

18. prosince 2018 v 20:43 | paulito
Netuším, jestli zrovna tenhle dům byl opravdu bydlištěm magistra Kelleyho, je to klasická past na turisty bez větší faktické hodnoty, na druhou stranu.... obzvláště v zimě to svojí atmosféru rozhodně má.






 
 

Reklama