Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

20.1.2018: Národopisné muzeum Plzeňska - Josef Hodek a kniha

Včera v 13:12 | paulito
Výstava, mapující tvorbu malíře a grafika Josefa Hodka mladšího ve světě knih.









20.1.2018: Západočeské muzeum Plzeň - Pistole, pušky, samopaly

Včera v 13:05 | paulito
Zajímavá výstava, mapující výrobu ručních zbraní v československých zbrojovkách od roku 1918 a jejich použití a vývoz do cizích států. Kromě zbraní je tu řada zajímavých textů a fotek.












18.1.2018: Divadlo Hybernia - Wardruna

Pátek v 20:03 | paulito
Protože jsme byl zvědavý na fenomén zvaný Wardruna, který vyprodal divadlo Hybernia dva dny po sobě, po dlouhém váhání a mezi posledními jsem koupil vstupenky na druhý koncertní den. Předem avizuji, folk si sem tam poslechnu v autě, ale jinak na folk metalové kapely moc nechodím a folk rockové vůbec. Wardruna je v podstatě čistý nordický (severský) folk, hraje na původní nástroje, zpívá Einar Selvik a Lindy Fay Hella a tahle norská kapela z Bergenu má na kontě tři LP, poslední Runaljod - Ragnarok z roku 2016. Na jejich skladby odborník nejsem, nejvíce s emi líbily třetí, předposlední a poslední. Koncert se konal v divadle, za standardně divadelních podmínek a mám pocit, že pro atmosféru koncertu to bylo nejlepší, co se mohlo udělat. Byli jsme v hledišti mezi prvními, koncert se asi o čtvrt hodiny zpozdil, evidentně řada lidí nechápe, že divadlo není koncert, kam si mohou přijít jak chtějí. Ale ok, všichni seděli a Wardruna začala. Koncert jsem si užil, jak zvuk, tak práce se světlem byly 100%, mělo to sílu, mělo to atmosféru a i když mě na konci už začala bolet sedací část, hodina a půl utekla jako nic. Před poslední skladbou a na konci pronesl Einar krátký projev a poděkování, kapela přidala jednu skladbu.. prostě super, na focení a podpis už jsme nešli, ale jinak musím pořadatelům i Wardruně poděkovat za silný zážitek.



14.1.2018: Nová scéna Plzeň - Giacomo Puccini: Madame Butterfly

14. ledna 2018 v 19:31 | paulito
Po delší době zase na italské opeře a po Tosce další dramatický osud nešťastné ženy, tentokrát japonské Madame Butterfly. Pravda je ta, že první polovina se občas táhla a postrádala dramatičnost, ale závěr mi až vehnal slzy do očí, to bylo hodně strhující a úplně mě to pohltilo. Kulisy byly nádherné, hra s barvami dokreslovala atmosféru.

Z webu DJTK:

Italský skladatel Giacomo Puccini patří k nejhranějším operním skladatelům. Měl neselhávající divadelní instinkt a cit pro působivost jednotlivých scén i smysl pro celek příběhu. Jeho záliba v exotických zemích dala život opeře o japonské gejše Čo-Čo-San, s níž se, jen tak z flirtu, ožení americký důstojník Pinkerton. Ten po svatbě odjede do Ameriky, aby žil svým životem, a na japonskou gejšu si nevzpomene. Teprve, když jej konzul Sharpless zpraví o tom, že Čo-Čo-San žije v chudobě s jeho synem, věrná svému manželovi, Pinkerton si pro své dítě přijede. Čo-Čo-San však zbývá jen jediné: zemřít. V opeře Madama Butterfly se Puccinimu podařilo napsat jevištně efektní dílo, bohaté na působivé melodie, patřící vedle Bohémy a Tosky k nejhranějším skladatelovým kusům.

Hudební nastudování a dirigent: Jiří Štrunc
Dirigent: Norbert Baxa
Režie: Martin Otava
Scéna: Pavel Kodeda
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Antonín Pfleger
Dramaturgie: Zbyněk Brabec

Čo-Čo-San: Maria Kobielska, Christina Vasileva
Suzuki, její služebná: Jana Foff Tetourová, Jana Piorecká
B.F. Pinkerton: Paolo Lardizzone
Kate Pinkertonová: Andrea Frídová, Ivana Klimentová
Sharpless, konzul USA v Nagasaki: Jiří Hájek, Jiří Kubík
Goro, dohazovač: Jan Ježek, Tomáš Kořínek




13.1.2018: Historické muzeum Regensburg

13. ledna 2018 v 21:06 | paulito
Historické muzeum v Regensburgu si zaslouží samostatný článek. Ve třech patrech mapuje dějiny starověku a středověku města a jeho vazby na okolní země. Je tam vynikající expozice, věnovaná římskému osídlení města, kde byl tábor 3. legia italica. Zajímavá je také expozice osídlení před příchodem Římanů a v raném středověku. Řada církevních obrazů a dalších uměleckých děl, včetně několika od Lucase Cranacha staršího a pak expozice věnovaná Albrechtu Altdorferovi. Prostě paráda, takhle si představuji kvalitní muzeum, navíc vstup 5 EUR není nic hrozného.














13.1.2018: Regensburg

13. ledna 2018 v 19:14 | paulito
První výlet v roce 2018 byl trochu netradičně do Regensburgu, ale nakonec to sice není úplně blízko (170 km), ale zpátky jsem byl za hodinu a pár minut a po městě jsme našlapali poctivých 8 km. Musím říct, že město jako takové, mě poměrně zklamalo, samozřejmě svoji roli hrálo i počasí, ale schází mu duch a tak nakonec vše zachraňovali (jako často) církevní stavby, vynikající muzeum a donutky :-) Zaparkovali jsme v garážích na Bismarckově náměstí (cena přes 8 EUR), pojedli bílou klobásu v housce a vydali se do nedalekého Městského parku, který nás nenadchnul a pak do nedalekého Přírodního muzea, které má v sobotu! zavřeno. Ok, začátek špatný, jde se dál. Přes okouzlující Herzogpark (tady musí být na jaře nádherně) jsme došli k Dunaji, nábřeží také žádná sláva a Kamenný most byl v rekonstrukci. Situaci zachránila speciální kavárnička s donutkami a za chvilku už jsme stáli ve vstupní hale Historického muzea, ale o tom někde podrobněji jinde. Cestou na Domplatz jsme utratili poslední drobné (zásadní chyba, jsme v Německu, ne na Islandu nebo v ČR), navštívili Dóm sv. Petra a zastavili se v jednom nejmenovaném obchodu/občerstvení v centru města. Naprosto obrovský problém zaplatit kartou (jen nad 10 EUR, karty stejně nefungovali a tak jsme musel do nedalekého bankomatu) a obsluha mírně řečeno tupá. Zámecký park také zavřený a tak vše opět zachraňovala církev a naprosto nádherný interiér kostela sv. Emmerama u zámku, doporučuji, baroko a katolicismus ve své nejkrásnější podobě. A pak už domů a .. sorry jako, zlaté Čechy :-)














11.1.2018: Parlament - AlleHackbar, The Prophecy 23

12. ledna 2018 v 20:11 | paulito
První akce nového roku 2018 byla pohodová rock and roll, thrash, death party v našem staré, dobrém Parlamentu. Popíjení Démona a medoviny ve společnosti přátel a aspoň v prvním případě slušné odvazové muziky bylo fajn. K popíjení nám hrály dvě německé kapely, první parta hrála rock and roll včetně motorové pily na pódiu, druhá směs thrashe a deathu, což už mě tolik nebralo. Přesto má na kontě tři LP, poslední z roku 2014. Takže... až na ten druhý den v práci, vše super :-)






31.12.2017: Komberk, Vlkošov, Podmokly

31. prosince 2017 v 15:46 | paulito
Poslední výlet v roce 2017 jsem se rozhodl věnovat objevování okolních, ne tak známých míst, takže najít na kopci pár šutrů, co zbyly z tvrze, hradu, prostě čehokoliv, postaveného lidmi. Jako první byla na řadě zřícenina hradu Komberk, ale zvolili jsme sice doporučenou, ale spolehlivě nejhorší cestu, vlastně jsme si tu cestu tak nějak sami udělali, když jsme se rozhodli dobýt hrad cestou necestou do kopce. Bahnité cestičky od zvěře, neproniknutelné roští a bahniště velké jak bazén udělaly z hledání zříceniny cestu plnou dobrodružství. Nakonec jsme Kromberk našli a rozhodně jsme nebyli zklamáni, místo má svoji atmosféru. Zpět jsme zvolili jinou cestu.. ještě horší :-) Druhým cílem byla tvrz ve Vlkošově, kterou jsme našli poměrně snadno, protože je uprostřed obce u rybníka a potkali tam i úplnou náhodou kolegyni z bývalé práce. Tvrz je bohužel obydlená, ale obklopuje jí pořádný vodní příkop (bez vody) a vypadá rozhodně zajímavě. Posledním místem, které jsme navštívili, byla zřícenina hradu Podmokly, ze kterého teda kromě hradního příkopu už zůstalo opravdu málo, ale odměnou byla aspoň krásná příroda.

Na místě hradu Komberk existovala sídliště eneolitických kultur (např. chamská kultura). Prvním známým držitelem hradu byl roku 1313 Ojíř z Komberka. Ten jej spolu s dalším majetkem okolo roku 1340 prodal tepelskému klášteru. Proti prodeji vystoupila Žofie, vdova po Ojířovi, a roku 1350 dosáhla zrušení smlouvy. Od ní hrad získal Ctibor ze Švamberka, který jej vyměnil s kladrubským klášterem za jiný majetek. V roce 1420 byl hrad dobyt husitským vojskem. Klášter později využil panství hradu k úhradě pohledávek Viléma z Nečtin a na Žluticích a ten jej před rokem 1447 prodal Burianovi z Gutštejna. Páni z Gutštejna na Komberku nesídlili, ale udržovali ho, dokud hrad roku 1478 nevypálilo vojsko Jana Planknara z Kynšperka. Potom byl hrad pravděpodobně ponechán svému osudu a roku 1558 se připomíná jako pustý.

Tvrz Vlkošov byla postavena některým z rodu Račínů po r. 1437, kdy Vlkošov získali Racek a Příbram z Račína. Adam Ondřej Račín přišel pro účast ve stavovském povstání (1618-20) o majetek. Tvrz získal Jiřík Kokořovec z Kokořova, který jí v 17. stol. upravil. Od r. 1788 sloužila jako sýpka.

První písemná zmínka o hradu Podmokly pochází z roku 1269, kdy na něm sídlil Jindřich z Podmokel. V roce 1468 hrad neúspěšně obléhalo křižácké vojsko vypravené proti Jiřímu z Poděbrad. Hrad patřil Jindřichovým potomkům až do roku 1513. Po nich je uváděn jako majitel Jindřich Lozský z Rabštejna a od roku 1525 rod pánů ze Schönreitu. Na počátku 17. století ho od nich získal Markvart z Hrádku, který ho připojil k hradu Dolní Bělá. Zdejší hrad zůstal bez využití, zpustl a jeho zdivo bylo rozebráno na stavbu sousedního barokního hospodářského dvora, v jehož zdivu se dochovaly tesané architektonické články.


















29.12.2017: Hrad Lichnice, NS Lovětínská rokle

30. prosince 2017 v 16:11 | paulito
Cestou na Vysočinu, překvapeni, že jsme cestou nepotkali ani vločku, jsme se zastavili ve vesničce Podhradí na zřícenině hradu Lichnice. Zřícenina je poměrně rozlehlá, zajímavá a ve zřícenině věže je instalována nová vyhlídka. Po prohlídce zříceniny jsme zamířili dolů pod hrad, do Lovětínské rokle, kde nás čekala neošetřovaná nespoutaná příroda, spousta popadaných kmenů kolem potoka v rokli. Úžasné...

Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na stejnojmenném skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 m n.m. nad městem Třemošnice, vzdušnou čarou 15 km jihozápadně od města Chrudim. Lichnice leží při hranici národní přírodní památky Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory. Postaven byl rodem Ronovců, a to buď Jindřichem ze Žitavy, nebo jeho synem Smilem, který se zval právě podle hradu Lichtenburk.

Vyhlídka Dívčí kámen se nachází na skalnatém výběžku, ze kterého je možno vidět území podél řeky Doubravy a do Lovětínské rokle na NPR Lichnice - Kaňkovy hory.

Lovětínskou roklí protéká Lovětínský potok, ve kterém můžeme nalézt obrovské balvany tzv. železnohorské krystaliniky. Rokle je sevřena skálou Krkaňkou (566 m n. m.), která se nachází naproti zříceniny hradu Lichnice. Lovětínská rokle patří do Národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory a Chráněné krajinné oblasti Železné hory.













26.12.2017: Sochařská stezka na Baldov, Domažlice

26. prosince 2017 v 17:37 | paulito
Po návštěvě rodičů a výborném svátečním obědě jsme se vydali kousek od jejich bytu za Domažlicemi na krátkou trasu (celkem 4 km) do vrchu Baldov, kterou lemují sochařská díla, věnovaná husitské bitvě u Domažlic 14.8.1431. Toto poslední velké vítězství husitů vedlo v konečném důsledku k Basilejským kompaktátům a jejich uznání katolickou částí Evropy. Nejsem znalec, tudíž některá díla se mi líbila více, některá méně, hlavně, že bylo krásné počasí, i když trochu na Baldově foukalo, doprovázelo nás káně a člověk se dozvěděl i řadu detailů o bitvě, třeba o tom, že ne všichni křizáci utíkali, ale Caesariniho garda o 300 kopinicích se postavila, i když marně, na hrdinný odpor a že díky Chodům a jejich zásekům měli křižáci ústup poněkud zkomplikovaný. Výhled z Baldova také úžasný, doporučuji.










25.12.2017: Skalní stezka, Radyně

25. prosince 2017 v 14:29 | paulito
Po vánoční večeři a delší době, kdy jsem nebyl díky nachlazení provozuschopný, jsme vyrazili na jednu úplně novou (od léta) a poměrně krátkou (3,5 km) stezku nedaleko Plzně. Vede v podhradí Radyně a mapuje okolní buližníkové skály, které zde stojí již od druhohor. Stezka je příjemná a i přes ne úplně krásné počasí je zde řada pejskařů a lidí jen tak na procházce, cestu navíc lemuje řada vtipných tabulí pro děti. Kromě pár krátkých úseků tu nepotkáte ani velké klesání či stoupání. Od hradního parkoviště seběhnete ke skále Vysoký Štont, kde je vyhlídka na Radyni a pak dále k bývalému lomu Hřeben, kde je zase krásná vyhlídka na Starý Plzenec, včetně rotundy nad městem. Kolem Mohyly (několik menších kamenů) přijdete k dalšímu skalnímu útvaru, Andrejšky, kde křižuje další naučnou stezku, Staroplzeneckou a to už jste v druhé polovině. Kolem bývalého Otýsova lomu, kde se scházeli svého času trampové a poslední větší skály, Svatební stěny, se zase ocitnete zpět pod hradem u parkoviště. Děkujeme tvůrcům této stezky, byla moc zajímavá.











9.12. - 10.12.2017: Hořovice, Zbiroh, Talichova naučná stezka (Beroun)

10. prosince 2017 v 19:04 | paulito
Víkend s nálepkou luxusu začal cestou do Hořovic.. tam jsme ještě nebyli, mají tam dva zámky (starý a nový) a není to daleko od cílové destinace, Zbiroha. A tak jsme přijeli do Hořovic, na Palackého náměstí, kde stál opuštěný kostel a nahnutý strom s červenými ozdobami. Vydali jsme se k zámku a přiznám se, že tak ošklivé město už jsem dlouho neviděl, kapitalismus a obchůdky naroubovaný na kulisy socialismu. Aspoň mamky s malými dětmi se tam mají fajn (za hezkého počasí), je tam příjemný park s hřištěm, který hlídá svišť a hned u něj kavárna a vše je na dohled od zámku (nového). Dostali jsme se do vstupní haly, obešli celý park, který byl bůhvíproč zamčený, nahlédli přes mříže, starý zámek je sídlem různých institucí od policie po knihovnu.. a zase odjeli.
V hotelu Chateau Zbiroh bylo 5* hvězdiček vidět, park už jsme kdysi prošli za lepšího počasí a tak jsme se hned přihlásili na recepci, kde byla ochotná a upovídaná paní, dostali klíče a ubytovali se v nádherném pokoji. Klidně bych wellnes víkend vyměnil zde za víkend spací, protože už se mi dlouho nikde tak dobře nespalo. Vana, postel, wellnes (také luxusní a velmi příjemný).. dobře, jen večeře a snídaně nebyly úplně top, tu snídani má leckterý německý 3* lepší, na tom by ještě mohli zapracovat. Ale vše zase zvedla nahoru prohlídka zámeckého okruhu, průvodce velmi profesionální, jen nechápu, proč se nesmělo fotit, protože zde v podstatě nic cenného není, jen řada napodobenin... a expozice je věnována templářům, třem císařům se zámkem spojeným, Colloredo-Mansfeldům a jednomu německému železničnímu baronovi, který měl se Zbirohem velké plány, ale zkrachoval... jinak by třeba byl ve Zbirohu druhý Essen.
Po cestě zpět zajížďka za trochou přírody, za Berounem je Talichova naučná stezka, pojmenovaná podle hudebníka evropského formátu a mapující zdejší přírodu. Příjemná procházka po kopcích nad městem, zpestřená útokem agresivního psíka, na kterého ovšem stačil kousek klacku :-)














1.12.2017: Underdogs Praha - II, Almyrkvi, Sinmara

3. prosince 2017 v 21:15 | paulito
Začíná prosinec, blíží se Vánoce a to je nejvyšší čas, vyrazit na nějaký black metal. Cestu za přáteli do Frýdlantu jsme se tak zastavili na Smíchově v klubu Underdogs. Poté, co jsme se ubytovali, jsme zašli na plzeň do místního Pubu, kde jsme si dali i tatarák a pak už vyrazili do klubu, který byl opravdový underground a nás to hrozně bavilo. Naštěstí zde netočili staropramen a tak jsme se při kelímku s pivem mohli věnovat hudbě. Mimochodem zvukově to bylo dost bídné, až třetí kapela byla poslouchatelná, ale atmosféra k nezaplacení. Jako první přišla na řadu německá balck/death metalová kapela II, která hraje od roku 2010 a má na kontě jedno EP a jejich zvuk byl vážně hodně mizerný. Po nich následovalo islandské duo, jako první atmosférická black metalová Almyrkvi z Reykjavíku, jíž vyšlo tenhle rok první LP Umbra a po ní přišla kapela Sinmara, také black metal z reykjavíku, která ma kontě jedno LP a aktuálně jí vyšlo EP Within The Weaves Of Infinity. A pak už jen úprk zmrzlou Prahou do postele :-)






30.11.2017: Roxy Praha - Umbrtka, Masters Hammer

3. prosince 2017 v 20:50 | paulito
Koncert, který je pro Plzeňáka takřka povinnost (také jsem vezl plné auto), protože kdy může člověk naživo slyšet Umbrtku... opěvující boha plzeňské průmyslové špíny.. do boha!!! :-) Takže jsme po absolvování chumelenice a zácpy na dálnici dojeli pět minut před začátkem, koupili si odporný staropramen, nacpali přes pár nasraných lidí více dopředu a už to jelo. A jak říká Opat, který hrál ma kytaru, prostě tahle kapela mě fakt bavila. Jeden z projektů Lorda Morbivodaa jako všechny ostatní, moc povedený. Včetně vysočiny rozhazované do publika, i když ke mně se nedostalo ani kolečko :-)) Poslední aktuální LP Hlavní stroj vyšlo v roce 2016. Ve stejném roce vyšlo i nejnovější LP Formulæ pražské black metalové legendy Masters Hammer, působící na scéně s přestávkou již od roku 1987. Chápu, proč jsou legendou, i když mi slečny nahoře bez na podiu přijdou celkem zbytečné, ale prostě mám pocit, že dnes je black už trošku jinde. Poslechl jsem, nebylo to špatné... v každém případě můžu říct, že jsem je slyšel.











24.11.2017: Tankové muzeum Saumur

3. prosince 2017 v 20:15 | paulito
A cestou zpátky zlatý hřeb mého výletování.. tankové muzeum v Saumuru, což je městečko přes 200 km na jih od Paříže. Zdejší muzeum hostí výbornou sbírku německé válečné techniky, včetně tanku Tiger a k tomu samozřejmě kompletní přehled francouzské tankové techniky od první světové války do dneška. Zajímavé jsou expozice věnované bojům v roce 1940 a pak nasazení Francie v Indočíně a Alžírsku. Odnesl jsem si i jednu knihu o protitankovém oddílu SS divize Das Reich.. prostě maximální spokojenost :-)









































23.11.2017: Bretaň - Pointe du Raz, Oceánopolis Brest

3. prosince 2017 v 19:55 | paulito
Poslední den je tady.. a tak jsem objel ještě to, co jsem nestihnul (popravdě řečeno, nestihnul jsem toho mnohem víc, třeba Rennes, Josselin, Saint Malo.. snad někdy příště) a na řadu tak přišel poslední okouzlující kousek pobřeží nedaleko Audierne, Pointe du Raz a pak akvárium v Brestu, Oceánopolis. Poslední nádherný den, protože přiroda, moře a tropické rybičky prostě nikdy nezklamou. :-)






























22.11.2017: Bretaň - Concarneau, Pont Aven, Locronan

3. prosince 2017 v 19:32 | paulito
Předposlední den bretaňského dobrodružství jsem se vydal do míst, která byla vlastně jeho základem, kdy jsem se po přečtení detektivky Bretaňské poměry rozhodl tento kousek Francie navštívit. Concarneau je přímořské městečko s přístavem a krásným městským opevněním ze 14. století, které přestavil stavitel Vauban. Na nábřeží se konala klasická pouť, ale kolotoč jsme nezkusil :-) Z Concarneau je to kousek do Pont-Aven, střediska umění a sídlem pont-avenské malířské školy, kterou vedl Paul Gauguin. Je naprosto okouzlující a je zde jedna obrazová galerie vedle druhé. Třetím navštíveným místem byl Locronan s nádherným kamenným centrem z 13. století.. každé městečko trochu jiné a každé okouzlující.



















21.11.2017: Bretaň - Carnac, Lorient

29. listopadu 2017 v 20:03 | paulito
Další den jsem se vydal na jih, na místo dávných megalitických kultur, na místo menhirových polí. Dojel jsem na parkoviště u městečka Carnac, kde byl otevřen jako jeden malý obchůdek a jen několik turistů, takže jsem si mohl užívat kamenné nádhery v soukromí a naplno. Prvním místem byla Alignements du Ménec, které bylo možno pozorovat jen zpoza nízkého plotu, ale i tak bylo impozantní, druhým místem bylo Alignements de Kermario, kde byla možnost vejít mezi menhiry a cítit přítomnost těchto kamenů, přítomnost dávno proběhlých tisíciletí. Po chvíli mi nad hlavu přiletěly čtyři Typhoony, které tam zakroužily několik koleček a podtrhly tak rozdíl mezi dávnými a nynějšími časy. Muzeum prehistorie bylo bohužel zavřené a tak další zástavkou byl přístav Lorient. Zaparkoval jsem pod luxusním obchodním domem a vydal se do přístavu a poté i do obytných čtvrtí.. ale příliš mě ani toto přístavní město nenadchlo a tak jsme vyrazil zase zpět do Audierne, kde jsem prošel celé přístaviště.


















20.11.2017: Bretaň - Brest a Huelgoat

27. listopadu 2017 v 21:02 | paulito
Jezdit do města v pondělí je chyba... proč? Vše je zavřeno :-) a tak jsme sice do Bretsu přijel, ale jen proto abych zjistil, že Oceánium i muzeum námořnictva jsou zavřené, stejně jako brestský hrad a ponorkové bunkry, které vypadaly tak slibně z protějšího břehu, jsou součástí vojenské základny a při jejich focení skrza plot jsem riskoval mobil :-) Nálada mizerná a tak jsem si to namířil k městečku Huelgoat, kde jsou v okolních lesích památky na doby dávno minulé. Nebyl jsem zrovna trekově oděn a tak jsem zvolik jen kratší vycházku v okolí Artušovy jeskyně.. ale přesto... vešel jsem do lesa, který hýřil barvami, jen abych se po kousku stále víc enořil do pohádkově tajmeného hvozdu, kde byly stromy a obrovské balvany obrostlé mechem a mezi nimi zurčel potůček.... nádhera a úžasný balzám na duši...











19.11.2017: Bretaň - Pointe de Penhir a Pointe du Van

27. listopadu 2017 v 20:48 | paulito
Zřejmě nejhezčím dnem celého výletu a určitě dnem s největšími přírodními krásami byla návštěva bretaňských mysů Pointe du Penhir a Pointe du Van. Každý trošku jiný a oba nádherné. Cesta z parkoviště na Pointe de Penhir vedla k památníků francouzských bojovníků z druhé světové války a pak po skalách kolem celého mysu k německému opevnění Atlantického valu a malé ochutnávce menhirů u městečka Camaret-sur-Mer. Pak jsem to vzal na sever k Roscanvelu, kde byla opevnění z dob náboženských válek ve Francii a malá napoleonská pevnůstka a také nádherný výhled na protější břeh, kde byl přístav Brest. Cestou k Pointe du Van jsem sa zastavil v jednom z mála modernéch kostelů, které jsem potkal a byl jsem odměněn nádhernými vitrážovými okny a varhanní hudbou (i když ze záznamu). Pak už parkoviště a cesta do skal k moři, počasí, jako ostatně celou dobu, mi přálo a tak jsem nadšeně pobíhal mezi balvany a lovil obrázky... přijel jsem utahaný, ale šťastný a spokojený...































18.11.2017: Bretaň - cesta na sever, Roscoff a Douarnenez

26. listopadu 2017 v 19:25 | paulito
Hned první den jsem změnil plány, unavený z cesty a po vzbuzení v krásném úsvitu nad přístavem jsem si řekl, že původně plánovaná cesta do St. Malo je s celkem 520 km na cestě příliš náročná a tak jsme vzal další den a vyjel ba bližší sever, do městečka Roscoff. Po cestě jsem se zastavil v několika menších městečkách a vyfotil jsem zdejší kostelíky, které mají zcela osobitý styl a jsou velmi zajímavé. Botanická zahrada byla zavřena a tak jsem se aspoň prošel po pobřeží, nasbíral nějaké kameny a mušličky a pak se obrátil zpět na jih do Douarnenez, kde jsem prošel nábřeží a pak zamířil kolem baziliky do středu města. V Audierne pak našel místní Lidl pro nákupy a nakoupil první suvenýry z cest. První den se blížil ke konci a já spokojený a unavený zalezl s čtečkou do postele.



















16.11. - 17.11.2017: Bretaň - cesta a Vitré

26. listopadu 2017 v 19:07 | paulito
Sen o návštěvě Bretaně, založený na přečtení knihy Bretaňské poměry, začal jízdou z Plzně 16.11. kolem poledne. Bohužel jsem musel postupem času své plány trochu zmírnit, ne vše se dalo stihnout a hned prvním takovým dnem byl pátek 17.11., kdy sešlo z návštěvy Rennes a Josselinu, cesta opravdu byla náročná a zabrala víc času, než jsem předpokládal. A tak jsem se aspoň na hodinku zastavil v městečku Vitré, kde je jeden z největších bretaňských hradů, který byl založen v 11. století. Prošel jsem náměstí před hradem i hradní nádvoří, kouzelné uličky v podhradí a kostel na náměstí. Po osmé večer jsem dorazil do Audierne, mojí základně na následující dny a převzal klíče od krásného apartmánu na nábřeží. A pak už jen padnout do postele... a těšit se na další dny.








25.10.2017: Praha Nová Chmelnice - Disentomb, Beyond Creation, Psycroptic, Dying Fetus

29. října 2017 v 14:58 | paulito
V týdnu jsem se jel podívat do Prahy (kam jinam) na Novou Chmelnici na trocha death metalu. Žádnou z hrajících kapel jsem ještě neslyšel a tak jsem byl docela zvědavý, hlavně na Dying Fetus. První kapelu, australský brutal death metalový Disentomb, jsem moc nestihnul, jen poslední dvě skladby, takže nemůžu úplně soudit, kapela má za sebou dvě LP, i když nic z poslední doby. Další přišla na řadu kanadská technical progressive death metalová kapela Beyond Creation, dala se poslechnout, i když mě úplně tenhle styl hudby nebere, také mají za sebou dvě LP, ale také žádnou novinku. Pak už ovšem nastoupila kapela Psycroptic, technický death z Austrálie a to už byl větší nářez, navíc jejich zpěvák Jason Peppiatt, když viděl, že se nikomu nechce do moshpitu, tak seskočil z podia a sám ho rozjel... pecka. Poslední Dying Fetus je americká brutall death metalová trojice z Baltimore, hrající od roku 1991 a na turné propagovala nové LP Wrong One To Fuck With a... byla to úžasná sypačka, takže tahle kapela mé očekávání rozhodně nezklamala. Jinak Chmelnice byla pořádně zaplněna, i když zrovna z Plzně tam moc známých nebylo, spíš nikdo :-)









17.10.2017: Roxy Praha - Graveworm a Kataklysm

19. října 2017 v 22:38 | paulito
Cesta do Prahy na naší oblíbenou death metalovou kapelu Kataklysm proběhla celkem bez problémů, našli jsme parkoviště v podzemí a přes obchodní dům se prohnali směrem ke klubu :-) Klub Roxy není úplně metalová záležitost, ale nebylo to ani příliš zlé. Dostali jsme se až dopředu a užili si tak set kapely Graveworm. Tahle italská melodická black metalová kapela hraje od roku 1992 a byl to slušný nářez a poměrně se nám to líbilo. Tína dostala trsátko a .. prostě jako předkrm před death metalovými Kanaďany Kataklysm super. Protože hrály jen dvě kapely, měla Kataklysm pod vedením zpěváka Maurizia Iacona dva sety. Obě dvě kapely mají poslední LP z roku 2015, takže nic zcela aktuálního, ale i tak.. první set Kataklysm jsme si užili přímo pod podiem, druhý jsme skoukli ze zadních řad, lepší zvuk, ale nebylo to tak intenzivní... a tak jsme příjemně nahluchnutí vyrazili směrem na Plzeň.










8.10.2017: Plzeň Božkov - Panzer Storm 8

9. října 2017 v 22:34 | paulito
Panzer Storm 8 přenáší tuto sérii metalových akcí o level výše a mohu jen říct, že kdo nebyl, mohl jen litovat. Bohužel měly první dvě kapely poměrně značné technické problémy, které jim nedovolily představit své schopnosti v plné síle. Plzeňský black metalový SÓL začínal o půl hodiny později, než bylo v plánu a zvuk nepatřil k nejlepším, přesto opět kluci předvedli slušný výkon. Co mi přišlo komické, všem kapelám sekundovali neuklizené štafle na stagi, i na takových detailech bylo vidět, že mají pořadatelé ještě pár rezerv. Další byla absence pořadatelské služby, která by se obzvláště ke konci, když tam bylo pár napitých a agresivnějších jedinců, také hodila. Prostě akce není jen o muzice a pivu. Lidí se sešel celkem slušný počet a další akpela, plzeňský black/death metalový Mallephyr, semusel obejít bez baskytaristy a s technickými problémy raději svůj set zkrátili. První kapelou bez problémů a hned s vynikajícím výkonem byli pražští black metalisté Sekhmet, na čele se zpěvákem Agaresem, my jsme na nich byli tento rok potřetí a pokaždé předvedli vynikající výkon. Další plzeňská kapela, Trollech, zde po vynikajícím výkonu, dokonce křitila nové LP Každý strom má svůj stín, bohužel oznámil svoji rezignaci Asura a tak Trollech zřejmě na nějakou dobu svoji činnost pozastaví. První zahraniční skupinou byla Thy Darkened Shade, řečtí black metalisté z Athén, kteří mají za sebou dvě LP a rozhodně nezklamali. Po nich přišla na řadu norská black metalová kapela Shaarimoth z Egersundu, má za sebou také dvě LP, druhé je Temple Of The Adversarial Fire z tohoto roku. A další vynikající výkon, sestava se pro tuto akci opravdu vyloženě vydařila. Poslední skupinou večera byla finská black metalová legenda Horna z Tampere, která má za sebou LP již devět a uzavřela dalším výborným výkonem tenhle báječný večer. Snad se bude někdy opakovat, budu se těšit na další Panzer na Božkově (přece jen v Parlamentu to není díky místu úplně ono).















 
 

Reklama