Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Ostatní

13.10.2018: ZOO Tábor

Včera v 21:55 | paulito
Když do Tábora, tak jsme si řekli, že zkusíme táborské ZOO, podle popisu největší v jižních Čechách. Cesta z Plzně, až na začátek, kdy se náš úřady rozhodly odříznout od zbytku republiky, byla bez problémů a tak jsme asi po dvou hodinkách dorazili do ZOO, které je kousek pod městem. Lidí už tu byla spousta, vstupné něco přes 100 CZK, musím ale říct, že jsme byli poněkud zklamáni malým počtem druhů zvířat. Na druhou stranu, ta co tu byla, byla úžasná, pan tygr nás přišel pozdravit, lvi, medvědí, bílí klokani, arktičtí vlci, všichni měli velké výběhy a evidentně jim bylo fajnově. Takže doporučuji spíš jako doplňkovou aktivitu, je to tak na jednu hodinu, pak už jsme přejeli zpátky most a zamířili podél Lužnice.





6.10.2018: Černošín, Vlčí hora, Volfštejn

6. října 2018 v 18:26 | paulito
Naše sobotní putování začalo ve středu Černošína u kostela sv. Jiří, kde byl pohyb jen kolem obecního úřadu, kde probíhaly volby. Po zelené značce jsme se vydali nejdříve k obnovenému památníku padlým z první světové války, z tak malého městečka jich bylo kolem 60! Původně byl z roku 1926, v 90. letech byl obnoven. Na rozcestí u bývalé rasovny, ze které zbylo ještě několik zbytků kamenných zdí jsem odbočili po modré značce přes vyhlídku Nad lomem (zde nás začal doprovázet první havran) a Goethovu vyhlídku až na vrchol Vlčí hory (704 m.n.m.). Výstup nebyl lehký :-), ale zato jsme byli odměněni krásnou vyhlídku na okolí.. a nad loukou byli havrani již dva. Z Vlčí hory jsme sešli dolů a po žluté se dostali na hrad Volfštejn, celkem slušně zachovalou zříceninu. Pak už následoval sestup podél přírodních rezervací Pod Volfštejnem a Černošínský bor zpět do Černošína.

Hrad Volfštejn
Romantická zřícenina hradu Volfštejn se ukrývá uprostřed lesů na Tachovsku v Plzeňském kraji. Volfštejn byl hradem bergfritového typu a vynikajícím příkladem raně středověkého hradu, který nebyl narušen žádnými pozdějšími stavebními zásahy. Dominantou a nejvýznačnějším pozůstatkem hradu je 22 metrů vysoká věž.










4.10.2018 Modrá Vopice: Brutally Deceased, Carnal Tomb, Sentient Horror

5. října 2018 v 21:51 | paulito
Tak už nám začala další koncertová sezóna, tentokrát v Modré Vopici s death metalem, akci pořádal zpěvák Brutally Deceased Michal Žlababa Štěpánek a právě tahle kapela koncert v osm hodin započala. Kapela má za sebou tři LP, my už na nich byli pošesté, takže staří známí, odehráli něco ze starších i novějších alb a zmínili nový split, který vyjde zanedlouho. Přes počáteční technické problémy s mikrofonem to nakonec bylo další výborné vystoupení. Po nich nastoupili němečtí Carnal Tomb z Berlína, kapela má za sebou jedno LP a musím říct, že tady jsem byl hodně na rozpacích některé skladby se líbily, některé ne... ale nevadí, protože poslední kapela, Američané Sentient Horror ze Stockholmu, ale toho v NJ, předvedli naprosto vynikající koncert a to mají za sebou také jediné LP, Ungodly Form z roku 2016 a nejnověji EP The Crypts Below, v Evropě byli na tour poprvé. Lidí se nakonec sešlo také poměrně dostatek, Američany si užívali, prostě super akcička.






29.9.2018: Jezero Laka

29. září 2018 v 21:02 | paulito
Sobotní návštěvu jezera Laka na Šumavě jsme začali na parkovišti v Nových Hůrkách a z něj začali stoupat po modré značce do kopce k bývalé Hůrce, kde byla hrobka rodiny Abelů a ruiny kostela. Dál vedla cesta podél potoka až k jezeru, kde jsme posvačili, počasí bylo krásné, ale zima. Zpět jsme šli půlku jinou cestou, po červené a žluté, až jsme se zase v Hůrce napojili na modrou. Výletníků bylo plno a 9,5 km nám uběhlo celkem rychle.







28.9.2018: Parlament - Brainshuffle, Hero's Fate

29. září 2018 v 20:49 | paulito
Tak skoro po čtyřech měsících zase v Parlamentu a i když jsme tam šli spíše za pivem a přáteli, než za hudbou, nakonec akce nebyla špatná. Vystupovat měly dvě německé kapely, lidí nakonec dorazilo kolem 20 a do devíti nehrál nikdo a všichni koukali na televizi na fotbal Plzeň - Sparta :-) pak teprve začala metalcore kapela Brainshuffle, mladí kluci, myslím, že ještě nic nevydali, ale poslechnout se to dalo :-) po pauze a o pěkných pár piv dál zahájila koncert melodická death metalová kapela Hero's Fate. Tahle kapela má přece jen už něco za sebou, dvě EP a tři LP, začali v oparu z mlhy, mám takový pocit, že se, včetně vizáže zpěváka, snažili trochu napodobit Kataklysm, ale tam kde K. přidá, oni ubrali... ale nebylo to úplně špatné, prostě prima večer.




15.9.2018: Naučná stezka Milíře a vodní mlýny

16. září 2018 v 11:48 | paulito
Polovinu naučné stezky (celá má 18 km) jsme zahájili v obci Třemešné a tentokrát se pustili jinou cestou, při prvním pokusu nás zastavil les plný hub již po dvou kilometrech :-) Cesta vedla podél Bezděkovského potoka lesem a houby nám tam opět kladly nástrahy, taška se psotupně plnila, ale my se probíjeli lesem dál. Po cestě bylo několik zřícenin bývalých vodních mlýnů nebo vodních pil, opuštěných v roce 1945, vůbec bylo pohraničí do odsunu Němců osídleno mnohem více. Prošli jsme vesničkou Málkov a musím říct, že hezčí a úpravnější vesničku jsem už dlouho neviděl. A pak jsme se po polní cestě opět ponořili do lesa a vraceli se po modré turistické značce zpět do Třemešné.







Operační nasazení německých ponorek 1917-1918

11. září 2018 v 14:28 | paulito
1917
Císař Vilém vydal rozkaz, že neomezená ponorková ofenzíva má být zahájena 1.2.1917. Všechny spojenecké nebo neutrální lodě v Kanálu, západní části Severního moře a oblasti 400 mil do Atlantiku od pobřeží Francie a Velké Británie měly být potopeny bez varování. Středomoří, kromě několika úzkých koridorů pro neutrální lodě, bylo do války také začleněno. Pro tuto novou ofenzívu měla U-Bootwaffe k dispozici 105 ponorek. Z nich operovalo 69 ze základen v Německu a Flandrech. Protože byly některé ponorky vždy v přístavech, v akci jich bylo najednou kolem 40. Téměř okamžitě začaly ponorky na Západních a Jihozápadních přístupech udělovat spojeckým lodím těžké rány. V únoru bylo potopeno přes 250 lodí. V březnu bylo potopeno přes 300 lodí. V dubnu se zdálo, že německá vize o sražení Británie na kolena se může uskutečnit, když bylo potopeno 413 lodí o 900.000 BRT. Obchodní plavba do přístavů Británie byla redukováno na 75% stavu před rokem. Mnoho neutrálních zemí se nyní obávalo poslat své lodě do britských vod. Britské přístavy byly plné neutrálních lodí, které tam připluly, ale bylo pro ně příliš nebezpečné opět vyplout. Loděnice byly také přeplněny poškozenými loděmi po útocích ponorek. Potopené lodě nyní převyšovaly nově postavené v poměru 4:1. Navzdory všemu úsilí se protiponorková opatření Spojenců ukázala jako neefektivní. Během této doby bylo ztraceno jen 9 ponorek, tři z nich byly potopeny Q-loděmi. Výroba nových německých ponorek naopak převyšovala ztráty a síla německých ponorek tak narůstala. Útoky na americké lodě nakonec donutily USA vyhlásit válku Německu 6.4.1917. Britská odpověď na ztráty obchodního loďstva v první čtvrtině roku 1917 byla následující opatření: zvýšené úsilí při stavbě nových obchodních lodí a nákup lodí ze zámoří, intenzivní vypouštění min u Helgolandu v pokusu potápět ponorky vyplouvající nebo vracející se z akce a nejúspěšnější bylo představení systému konvojů. I když ale tento systém ukázal okamžitě své výhody, většina lodí plula dále sama bez eskorty. Na jaře 1917 vzrostl počet ponorek ve službě na 126 a průměrný počet ponorek v akci na 50. Byly zde některé nové těžké ponorkové křižníky, ale výhoda těžší palebné výzbroje byla omezena ponorkovou válkou za použití torpéd. Měly však velký dosah, více než 25.000 námořních mil u typu U-151 až U-157 a byly vyrovnaným soupeřem i pro menší válečné lodi nepřítele. Od května do července 1917 bylo potopeno dalších 795 lodí, největší úspěchy dosáhly velké oceánské ponorky, přesto i malé UB a UC hrály svojí roli. Ztráty ponorek v létě 1917 byly stále kompenzovány stavbou nových, zatímco poměr u obchodních lodí byl pět ztracených k jedné postavené. Situace Velké Británie se stávala kritickou. Němci však nesrazili Británii na kolena během plánovaných šesti měsíců a byla tak zahájena stavba dalších 95 nových ponorek. V druhé polovině roku 1917 začalo těžiště útoků přecházet z oceánských, které byly stále více problematické kvůli systému konvojů, k útokům v pobřežních vodách. Lodě, které připluly k Británii v konvoji, pluly pak do přístavů osamoceně a mohly být terčem útoků. Hlavní podíl ztrát nyní připadal na lodě do desíti mil od pevniny. Systém konvojů ale začal ukazovat svoji cenu. V poslední čtvrtině roku 1917 byly představeny nová protiponorková zbraň, která se ukázala efektivní proti ponorkám, mina H2, která se stala největší příčinou ztrát ponorek v tomto období, kterých bylo ztraceno 16. Britové položili nová minová pole v Severním moři a v Kanálu. Zde byly položeny miny v šestimílovém pásmu od Folkestone k mysu Gris-Nez, bylo jich zde 9.000. Velký severní minový pás od Orknejí k norskému pobřeží byl neméně efektivní, bylo zde položeno 70.000 min, většinou nevyzkoušených amerických magnetických min. Minová pole byla položena také kolen německých základen ve Středomoří. Ačkoliv minová pole v Severním a Středozemním moři byla relativně neúspěšná, ta v Kanálu měla okamžitý úspěch a bylo na nich ztraceno 26 ponorek.

1918
Na jaře 1918 se poměr sil zvrátil a stavba nových ponorek stačila jen nahrazovat ztráty. Konečným krachem ponorkové ofenzívy bylo nasazení konvojů také v pobřežních vodách. Obchodní lodě byly chráněny i letadly z pobřežních základen. Ponorky byly nyní nuceny k útokům za tmy, kdy bylo jejich odhalení komplikoavnější. V lednu bylo potopeno 123 lodí, nejméně, 15 lodí, v listopadu. Německá ofenzíva byla nyní za svým vrcholem. Mezitím pokračovala britská blokáda Německa a situace v Německu se stala neudržitelnou. Nedostatek potravin podlomil morálku obyvatelstva. Císař dal instrukce k navázání rozhovorů o příměří s Američany, kteří odmítli do zrušení ponorkové války. 20.10.1918 byly povolány všechny ponorky z moře a německá admiralita chtěla opakovat bitvu u Jutska s ponorkovou pastí, kde bylo nasazeno 22 ponorek. Ve flotile však vypukla vzpoura a ta byla rozpuštěna. Posádky ponorek ale zůstaly loajální do konce. 11.11.1918 akceptovalo Německo podmínky příměří a válka skončila. U-Bootwaffe byla jedinou šancí Německa, jak dosáhnout úspěšného konce války. Ačkoliv na konci války jeho ztráty rostly, mělo ponorkové loďstvo dostatek sil. V době podepsání příměří bylo bojeschopných 170 ponorek. Kdyby si ponorky vyvinuly účinnou taktiku proti konvojům, mohly zvítězit. Taktika vlčích smeček, vyvinutá během druhé světové války, kdy narazila na účinnější protiponorkové zbraně, by během první světové války mohla být úspěšná.

1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (5)

6. září 2018 v 19:43 | paulito









1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (4)

5. září 2018 v 22:35 | paulito













1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (3)

4. září 2018 v 19:18 | paulito



















1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (2)

3. září 2018 v 21:01 | paulito



















2.9.2018: Naučná stezka Štědrý

2. září 2018 v 21:42 | paulito
Naučná stezka na stejnomenný vrchol vede z nedaleké vsi Vrčeň a pak už člověka čeká jen stále stoupání přírodním parkem Pod Štědrým až do výšky 668 m.n.m. V lese temná atmosféra, mlha, člověk by čekal, že za chvilku mezi stromy vystoupí skupina Keltů nebo sv. Vojtěch. Vlhkost byla 100%, takže to nebyla žádná snadná vycházka, ale pořádná dřina a po 8 km cesty jsem sotva lezl. V lese nikdo a tak člověk potkal i pár zvířátek (jelen, veverky, žabky) a z vrcholku vedl sešup k silnici a nakonec ke kapli sv. Vojtěcha, odkud jsme se po rozdělané asfaltce nějak došourali zpátky k autu :-)

Kaple sv. Vojtěcha:
Vystavěna v 17. stol. Raně barokní osmiboká centrální stavba, je sklenuta osmibokou kupolí s lucernou. Stěny jsou členěny nikami a pilastry. Kaple byla cílem mnoha poutníků, zastávky procesích a prostranství a až do 2. poloviny 20. stol. dějištěm vyhlášené jarní poutě.











1.9.2018: Naučná stezka Prokopské údolí - Butovice

2. září 2018 v 21:27 | paulito
Od aut jsme se pustili na celkem pohodovou a krátkou trasu po Naučné stezce Prokopské údolí - Butovice, která mapuje historii, flóru a faunu zdejších míst a vede přes míásto, kde stálo starověké hradiště až nad Prokopské údolí. Boty jsme sice měli trochu více zabahněné, po cestě i trochu sprchlo, ale jinak to bylo zajímavé, Praha má stále co nabídnout.

Hradiště Butovice:
Hradiště Butovice představuje významnou archeologickou lokalitu dokazující osídlení pražské kotliny. Rozprostírá se na ostrožně ohraničené příkrými svahy Prokopského údolí. Pozůstatky nejstaršího osídlení pocházejí z mladší doby kamenné, z které jsou doloženy zlomky keramiky kultury volutové a vypíchané. V pozdní době kamenné vzniklo výšinné sídliště obývané lidem kultury řivnáčské. Osídlení v době bronzové bylo naopak velmi řídké. K druhému největšímu rozmachu dochází v 9. stol. n. l. ve slovanské hradištní kultuře, kdy bylo vybudováno opevnění z hlíny a kamene po celém obvodu a dvě linie příčných valů v terénu znatelných dodnes.







1.9.2018: Escape6 Prague Car Festival (1)

2. září 2018 v 21:12 | paulito
První dávka fotek automobilů z každoroční výstavy na výstavišti v pražských Letňanech.





















26.8.2018: Kozí Hrádek

28. srpna 2018 v 19:30 | paulito
Dalším navštíveným místem byl Kozí Hrádek u Tábora, který těží z toho, že na něm kdysi kázal Mistr Jan Hus. Je to celkem slušná zřícenina, obehnaná kolovou hradbou, kolem ní vede naučná stezka, kde je v komiksu vyložen život Mistra Jana Husa a jeho působení zde a v nedaleké hospůdce mají slušné utopence a klobásy. No a pak už jsme zase jeli směr Plzeň :-)

Kozí Hrádek:
Zříceninu gotického hradu Kozí Hrádek najdete v lese na úzkém nevysokém ostrohu při levém břehu Kozského potoka. Z původního hradu se do dneška dochovaly zbytky obvodového zdiva, které zde vytváří bludiště, ve kterém si nejvíce užijí děti. V areálu zříceniny je 18,5 metrů hluboká studna. V blízkosti se nachází lesní restaurace, kde se můžete občerstvit. Při vstupu dostanete tištěného průvodce. Konají se zde kulturní a společenské akce. Zřícenina je národní kulturní památkou.






26.8.2018: Hrad Kámen

28. srpna 2018 v 19:22 | paulito
První zastávkou na cestě z Vysočiny byl hrad nedaleko Pelhřimova, Kámen. Pod hradem je ve stejnomenné vesniččce parkoviště, je to jeden z hradů, ke kterým se nemusíte šplhat a tam místo obligátního důchodce byla mladá slečna :-D Prohlídku jsme nakonec nedali, ale i tak stála prohlídka zahrady kolem hradu za to, exotické dřeviny a k tomu krásné jezírko s lotosy, prostě nádhera.

Hrad Kámen:
První zmínky o hradu pocházejí z počátku 14. století. V letech 1356-66 jej nechal Jindřich z Ziegelheinu, mistr královské kuchyně, přestavět na hradní palác. V letech 1640-77 za Malovců proběhla další přestavba, tentokrát na barokní zámek. Současná podoba sídla je však výsledkem pseudogotických úprav z let 1860-70, které provedl Václav Enis z Atteru. V současnosti jsou zde pro vás připraveny dva prohlídkové okruhy, z nichž jeden vám představí způsob bydlení a životního stylu na panském sídle v 19. a počátkem 20. století. Druhá trasa nabízí prohlídku expozice historických jednostopých vozidel a ukázku starého paláce.






25.8.2018: Skanzen Veselý kopec

27. srpna 2018 v 21:13 | paulito
Sobotní výlet za historií nás i s větší částí rodinky zavedl na Veselý kopec, což je skanzen staveb z Vysočiny nedaleko Hlinska. Můžete zde vidět, jak se žilo v 19. století, je tu řada zajímavých staveb a nejen staveb, ale i technických památek. Stavby jsou roztomilé, nejsou na příliš velké ploše a tak se dá vše obejít za hodinku, i s kočárkem :-) V nedalekém Hlinsku jsme ještě navštívili na chvilku folklorní festival, vidět ty špunty, jak zpívají a tancují je celkem sranda :-)

















19.8.2018: Sloup v Čechách

19. srpna 2018 v 19:02 | paulito
Ze skoro rodinné oslavy ve Frýdlantě jsme vyrazili do (relativně) nedalekého Sloupu v Čechách. Zaparkovali jsme pod skalním hradem Sloup a pak nás čekal výšlap do několika desítek schodů a prolezli jsme celý zajímavý hrad, částečně vytesaný do skály. Od hradu jsme se pustili nejdříve po naučné stezce Sloup v Čechách, kolem lesního divadla, do kopce na rozhlednu Na Stráži, pak zpět k hradu a na navazující vyhlídkový okruh Cikánské údolí s Velkou a Malou cikánskou jeskyní. Pak už jen celkem pohododvá cesta zpět do Plzně.

Hrad Sloup v Čechách:
Na mohutné osamocené skále vyrostl pravděpodobně koncem 13. století nedobytný hrad, jehož nedostupnost umocňovala soustava rybníků lemujících celý skalní blok. Avšak v polovině 15. století byl hrad dobyt, zpustošen a ze středověké podoby se dochovaly jen části vytesané přímo do skály. V roce 1680 se na hradě usadili poustevníci, dnešní podoba hradu je výsledkem jejich rozsáhlých úprav. Tajemný labyrint chodeb a místností vytesaných ve skále je největším lákadlem k návštěvě této pozoruhodné památky.













11.8.2018: Naučná stezka Jílovské zlaté doly

12. srpna 2018 v 22:13 | paulito
Naše sobotní, a jak se během dne ukázalo, hodně náročná, výprava začala v Jílové u Prahy na náměstí na počátku naučné stezky Jílovské zlaté doly, putování za těžnou zlata v okolí Jílového. Z náměstí jsme vystoupali nad město, na rozhlednu Pepř, počasí bylo pro výhled ideální a pak už jsme zase po cestě šlapali dolů k Sázavě. Po cestě jsme navštívili s průvodkyní štolu sv. Antonína Paduánského, což byla poměrně dobrodružná prolézačka v úzkých chodbách. Z temných koutů štoly jsme pokračovali pod pálicím sluncem k Sázavě, nejdříve do Žampachu a pak podél chatové osady do Kamenného Přívozu, mezitím jsme neoddolali krátkému vykoupání v Sázavě a v Přívozu jsme počkali na autobus zpět do Jílového. Po krátkém obědě v restauraci na náměstí jsme zavítali ještě do msítního muzea, kde mají několik zajímavých výstav, jednu, jak jinak, o zlatě. Další cesta nás zavedla na přehradu Slapy, kde jsme se vykoupali u autokempu Ždáň (to se moc nepovedlo, navíc začala být celkem zima) a pak už na Karlštejn, kde jsme po večeři absolvovali představení muzikálu Noc na Karlštejně, přiznám se zcela upřímně, vůbec mě nezaujal. A pak už noční dálnicí domů do Plzně.













10.8.2018: Zámek Lešany

12. srpna 2018 v 21:39 | paulito
Po příjezdu k zámku Lešany a příchodu na recepci jsem se tak nějak nechal ukecat a vyměnil jsem pokoj v přilehlém penzionu za pokoj na zámku a pravda je ta, že jsem nelitoval, protože pokoj na zámku sice nebyl z cenového hlediska úplně praktický, ale zato luxusní :-) Po vynikající večeři v zámecké restauraci jsme ještě dali naučnou stezku Historie Lešan, což byla spíš taková kratší procházka okolím při nádherném západu slunce, pak ještě dva drinky v zámeckém baru a do pořádné zámecké postele :-)

Zámek Lešany:
V roce 1683 se majitelem původní tvrze stala kapitula sv. Víta na Pražském hradě, která zde nechala postavit zámek. Je to jednopatrová čtyřkřídlá budova s uzavřeným nádvořím, které lemují arkády. Severní průčelí má střechu zakončenou hranolovou věží. Po 2. světové válce byl zámek využíván zemědělským podnikem, nyní prostory využívá penzion s restaurací. I tak ale máte možnost si nově zrekonstruovaný zámek prohlédnout.










10.8.2018: Hradištko

12. srpna 2018 v 21:22 | paulito
Páteční výlet nás zavedl poté, co jsme zjistil, že na dvou místech, kam jsme chtěl jet, už jsme byli, do obce Hradištko nedaleko Prahy. Původně byla na pořadu dne naučná stezka Vystěhované Hradištko, ale vzhledem k tomu, že první kousek nevypadal moc atraktivně, tak jsem trasu změnil a zamířili jsme k soutoku Vltavy a Sázavy, k vyhlídce Orlí hnízdo. Cesta vedla přes archeologické naleziště Sekanka, které bylo velmi dobře popsáno cedulemi po celém nalezišti. Ze břehu bylo vidět i na ostrov sv. Kiliána, na němž stojí základy Ostrovského kláštera a nakonec jsme došli kolem řady chat a chatiček až na vyhlídky, ze které byl výhled na soutok. Pak už zase zpět a cesta pokračovala do nedalekého penzionu na zámku Lešany, kde jsme měli přenocovat.

Záměk Hradištko:
Barokní obdélný zámek s vížkou na střeše byl postaven r. 1709 na místě původní tvrze. Ve velkém sále se dochovaly fresky, které jsou inspirované postavami svatých.

Sekanka:
Trhové městečko Sekanka patřilo k nedalekému Ostrovskému klášteru na ostrově sv. Kiliána. Existovalo jen krátce - vzniklo během 13. století a jeho obyvatelé jej opustili během braniborského rabování (1278-1283). Místo patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality z období středověku, je mimořádným dokladem města zaniklého v raném stadiu svého vývoje. Dodnes jsou zde patrné valy, příkop a zbytky kamenného opevnění. Opevnění se soustředilo na jižní, přístupovou stranu; z ostatních stran bylo městečko chráněno strmými skalnatými srázy k Vltavě a Sázavě.

Ostrovský klášter:
K pozůstatkům kláštera Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově, zvaného též krátce Ostrovský klášter, se po souši nedostanete. Na Ostrov sv. Kiliána uprostřed Vltavy se musíte dopravit na lodi nebo na člunu. Anebo si je prohlédněte na dálku ze silnice před kostelem sv. Kiliána na levém břehu Vltavy nebo z pravého břehu Vltavy ze svahu, na němž stávalo někdejší klášterní městečku Sekanka. Klášter byl založen přemyslovským knížetem Boleslavem II. roku 999. Šlo o historicky první mužský klášter na našem území. Opuštěné místo na ostrově na soutokem Vltavy a Sázavy, uprostřed hlubokých lesů, vyhovovalo potřebám benediktinského řádu, jehož mniši zasvětili život kontemplaci a modlitbám. Kamenné budovy včetně románské baziliky pocházejí z doby po roce 1137, kdy vyhořel původní dřevěný klášter. V době braniborského plenění po smrti Přemysla Otakara II. (1278) byl klášter silně poškozen a definitivně zanikl po husitských válkách.








5.8.2018: Bozkovské dolomitové jeskyně

5. srpna 2018 v 20:58 | paulito
Cestou od přátel jsme se zastavili v nedalekých jeskyních (mimochodem v Čechcách jsou jen tři přístupné komplexy, zbytek je na Moravě) a během 40 minut s průvodkyní se kochali krásou dolomitových jeskyní a jezírek a také se příjemně ochladili v 8 stupních nad nulou.

Bozkovské jeskyně:
Jako mnoho jeskyní i Bozkovské byly objeveny při lomových pracích a to v roce 1947. Při jejich zkoumání a vyhledávání dalších prostor byla poprvé použita elektroodporová geofyzikální měření. Po dlouhodobých čerpacích pokusech, které vedly ke snížení vodní hladiny, byly objeveny další neznámé prostory. Jeskyně jsou tvořeny dvěma poměrně samostatnými systémy chodeb a síní, které byly při zpřístupňování propojeny průkopy a dlouhou štolou. V nejnižších částech jsou trvale zaplaveny vodou a vytvářejí se zde podzemní jezera, největší v Čechách. Ke zpřístupnění jeskyní došlo v letech 1965-1968. Zdejší krápníková výzdoba vzniká mnohem pomaleji, protože v dolomitech je mnohem méně kalcitu, než v čistých vápencích. Přesto zde vytvářejí rozmanité a mnohdy zvláštní výtvory. Unikátní jsou struktury selektivní koroze - vypreparované křemenné žilky ve stěnách, či pásková textura silně prokřemenělého dolomitu. Na stropě se v některých místech objevují heliktity, excentrické krápníky, rostoucí bez ohledu na zemskou přitažlivost. Působivým vrcholem prohlídky je Jezerní dóm s největším českým podzemním jezerem. V modrozelené hladině průzračně čisté vody, vyplňující největší dosud objevenou prostoru, se zrcadlí skalní stěny dómu i nízké stropy jeskyně. Kromě netopýrů, nejpopulárnějších živočichů podzemí, kteří zde využívají jeskynní prostory jako úkryt zimním období, tvoří jeskynní faunu zejména různé druhy much, motýlů a brouků. Bozkovské dolomitové jeskyně byly v roce 1999 prohlášeny národní přírodní památkou a ochranné podmínky se vztahují nejen na podzemní prostory, ale i na celý povrchový areál s nejbližším okolím zkrasovělého dolomitového masivu.












4.8.2018: Roprachtice

5. srpna 2018 v 20:41 | paulito
Jen krátká procházka po vsi ke kostelu Nejsvětější Trojice, který již hrál v několika filmech (Krakonoš a lyžnici, Zapomenuté světlo), údolí plné roubenek a romantický hřbitůvek...









21.7.2018: Portorož, Piran

25. července 2018 v 21:57 | paulito
Druhý a v podstatě poslední den našeho výletu na Slovinsku začal, po výborné snídani, na pláži v Portoroži. Co napsat, moc příjemná povalovačka u moře, jen sluníčka úplně moc nesvítilo. Pak jsme se přesunuli pár kilometrů dpo přístavního a historického města Piran, kde bylo trochu divoké parkování, sedm pater pod zem. Pak se samozřejmě udělalo vedro, tak jsme zasedli k pozdnímu obědu v jedné z místních restaurací, já si dal krevety :-) po jídle už jsme vyrazili poznávat město, kde nábřeží střídaly zapadlé úzké uličky, byla to trochu v tom horku dřina a litovali jsme, že jsme si s sebou nevzali plavky, tak jsme aspoň zastavili na osvěžení v baru a dali si capirinhu. Pak už jen cesta zpět, nějaká ta nádherná panoramata po cestě a nakonec k večeři vynikající vídeňský řízek... a druhý den už jen náročná cesta zpět deštivým Německem domů.














20.7.2018: Pivka - muzeum vojenské techniky

24. července 2018 v 21:05 | paulito
Tak si tak už jedeme na apartmán a potkáme město Pivka. Nejen zajímavý název, ale i poutače na vojenské muzeum, které stálo přímo na cestě a tak jsme museli zavítat. Je fakt, že Slovinsko nemá úplně velkou vojenskou historii, byl tam spíš obrazový materiál, ale i pár zajímavých exponátů, hlavně slušnou sbírku děl. Pak už jsme vyrazili směr Brče, kde byl náš apartmán, navigace nás trochu vypekla a zavedla na opravdu šílenou cestu, nicméně Ford dá všechno, že, i terén :-) dál už jsme dojeli a po chvíli tápání i našli penzion, který nás odměnil pohodou, luxusem, klidem a později i výborným jídlem. Prostě vše super. Pak už jsme jen upadli na postel a usnuli :-D























 
 

Reklama
Reklama