Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Knihy

Jiří Kovařík: Rytířská krev

14. října 2010 v 11:30 | paulito
Druhý svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy barvitě líčí válečnictví a rytířské zvyky konce raného a počátku vrcholného středověku. Osudy hraběte z Montfortu a vikomta Trencavela provází čtenáře nesmiřitelnou válkou s Albigenskými na jihu Francie, střetem křesťanských rytířů s Mongoly u Lehnice, dvěma bitvami u Coutrai a Bannockburnu, kde rytířské vojsko začaly porážet houfy neurozené pěchoty. Dvě obsáhlé části jsou věnovány posledním bitvám dvou českých králů, v nichž se pátrá po pravdě o smrti Přemysla Otakara II. u Dürnkrut a Jana Lucemburského u Crécy-en-Ponthieu. Jde o čtivou a nenásilnou sondu do válečnických zvyklostí, rytířských ideálů, jež se nejednou s realitou kříží, událostí, vojenské techniky, historie zbraní, zbroje a jejich použití.
Opravdu velmi čtivá kniha, líčící nejdůležitější bitvy středověku v letech 1208-1346 a bořící řadu zavedených mýtů, třeba o Přemyslu Otakarovi II., jehož vykresluje jako statečného rytíře, ale špatného stratéga.

rytkrv

David Wishart: Nero

2. října 2010 v 11:50 | paulito
Titus Petronius Niger se stane Luciovým (Neronovým) poradcem ve věcech vkusu a císař si jej ihned zamiluje. Titus zjišťuje, že s panovníkem ho pojí mnoho společného v názorech na barbarský Řím. Ve službách Lucia musí také tajně plnit úkol Seneky a Burra - zaměstnávat císaře, aby nikdy nezjistil, co znamená slovo moc a nestal se tak následovníkem krutého Caliguly.
Tacitus ve svých Análech (XVI, 18 a násl.) uvádí, že Petronius byl prokonzulem v Bithýnii. Prokonzul Titus Petronius byl osobním přítelem císaře Nerona, který jej učinil "rozhodčím ve věcech vkusu" (arbiter elegantiarum). Po neúspěšném Pisonově pokusu o státní převrat ho pretoriánský prefekt Tigellinus, který byl jeho konkurentem v boji o císařovu přízeň, obvinil z účasti na spiknutí. Petronius byl tak v roce 66 n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Ještě před svou smrtí podle Tacita napsal Neronovi dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal císařovy zločiny a vypsal spolupachatele. Tacitus zdůrazňuje stoický charakter Petroniovy sebevraždy, když uvádí, že po stvrzení inkriminovaného dopisu nezapomněl zlomit svůj pečetní prsten, aby zabránil jeho zneužití.
Tak tahle kniha je vynikající a velice dobře se čte, tím jak je vyprávěna z pohledu Petronia a tak připomíná stylem i humorem některé americké detektivky. Na každému tenhle způsob musí vyhovovat, ale mně se to líbí a mooc. Je to trochu jiný arbiter elegantiarium, než jak ho znám z knihy Henrika Sienkiewicze Quo Vadis (jedna z nejúžasnějších knih o starověkém Římě vůbec), modernizovaný, ale pořád dobrý.
es2010

James Rollins: Klíč soudného dne

25. září 2010 v 20:36 | paulito
Na Princetonské univerzitě umírá v laboratoři, kde se pracuje s nebezpečným biologickým materiálem, úspěšný genetik. V římské bazilice sv. Petra je nalezen mrtvý vatikánský archeolog. V Africe je u tábora Červeného kříže zavražděn syn amerického senátora. Tři vraždy na třech kontinentech spojuje děsivý detail: všechny oběti jsou označeny druidským pohanským symbolem, který jim někdo vypálil do kůže. Bizarní úmrtí přinutí velitele Graye Pierce a Sigma Force závodit s časem: musejí vyluštit záhadu, jejíž kořeny sahají do dávné minulosti k šokujícímu zločinu proti lidskosti zakódovanému v tajemném středověkém rukopisu. První vodítko se objeví v mumifikovaném těle pohřbeném na anglickém rašeliništi - a jedná se o hrůzné tajemství, které ohrožuje celý svět. S pomocí dvou žen ze své minulosti - bývalé milenky a nové partnerky - musí Gray poskládat z jednotlivých střípků děsivou pravdu. Odhalení však není zadarmo a pro záchranu budoucnosti je nucen obětovat jednu z žen po svém boku. Sigma Force čelí největší hrozbě lidstvu v dobrodružství, které sahá od římského Kolosea přes ledové norské vrcholky a rozvaliny středověkých opatství k zapomenutým hrobkám keltských králů. Nejhorší noční můra je uvězněna v talismanu pohřbeném dávno mrtvým světcem - v artefaktu známém jako Klíč soudného dne.
Další vynikající dobrodružná kniha Jamese Rollinse s agenturou Sigma Force a Grayem Piercem v akci, tentokrát v boji proti atentátu na lidskou populaci biologickou zbraní z temného středověku. A další knížka, u níž se člověk musí přemlouvat, aby už šel spát a nepustil se do další kapitoly :-) krom akce se dozví i lecos zajímavého z dějin Británie po odchodu Římanů.

ksd

Jones Terry, Alan Ereira: Barbaři

22. září 2010 v 20:37 | paulito
V knize se autoři pokusili vyvrátit obecně zažitou představu, že Římané ostatní národy výrazně převyšovali, a proto se jim podařilo vytvořit velké impérium. Tento názor se rozšířil, neboť většina historických pramenů byla vytvořena samotnými Římany. Terry Jones, člen skupiny Monty Pythonův létající cirkus a nyní popularizátor historie, spolu s profesorem Alanem Ereirou, nám dějiny Říma podávají z pohledu "barbarů", což je v tomto případě obecný termín pro kmeny západní a severní Evropy a částečně i Středního východu. Ve skutečnosti byli Keltové, Germáni, Vandalové, Řekové, Peršané, Hunové i Gótové technologicky, ekonomicky i intelektuálně minimálně na stejné úrovni jako Římané, jen bohužel stáli v boji na nesprávné straně. Publikace, která doprovází stejnojmenný seriál televize BBC, velmi čtivým způsobem přibližuje méně známé aspekty z dějin Říma.
Výborně napsaná kniha, kterou doporučuji každému zájemci o dějiny antiky a starověkého Říma, mapující soupeře Říma od Vercingetorixe až po Attilu, podávající zajímavé souvislosti ve vývoji dějin a ukazující, jak dějiny, které jsou dnes v podstatě oficiální, nejsou až tak pravdivé, jen psané vítězi, jimiž byly Římská říše a následně katolická církev.
barb

Clive Cussler, Jack Du Brul: Korzár

15. září 2010 v 8:00 | paulito
Už v pěti románech přivedl Clive Cussler své čtenáře na palubu Oregonu, na první pohled zchátralého plavidla plného supermoderního vybavení, jemuž velí odvážný jednonohý kapitán Juan Cabrillo. A teď Oregon a jeho posádka čelí dosud největší výzvě. Korzáři jsou piráti a jako takoví se vyskytují v mnoha podobách. Například jako piráti, kteří na konci osmnáctého století a na začátku devatenáctého dobyli Berberské pobřeží, současní piráti, kteří zamořují vody Afriky a Asie, a piráti… kteří jsou ve skutečnosti něčím jiným. Když se cestou na summit v Libyi zřítí letadlo ministryně zahraničních věcí Spojených států, CIA, která Libyjcům nedůvěřuje, najme Cabrilla, aby pohřešovanou ministryni našel. Posádka lokalizuje letadlo, ale ministryně je pryč. Ukáže se, že nový libyjský ministr zahraničních věcí má s konferencí jiné plány, takové, jejichž realizaci Cabrillo nemůže dopustit. Ale jak to všechno souvisí s dvě stě let starou námořní bitvou a století starými islámskými svitky, které jsou Libyjci podle všeho odhodlaní získat? Snaha najít odpovědi na tyto otázky zavede Cabrilla do minulosti a pak i do další nebezpečné bitvy na moři, tentokrát proti islámským teroristům, na jejímž výsledku zavisí budoucnost národů.
Kniha začíná pro Evropany poněku méně známou epizodou boje amerického námořnictva proti berberským pirátům z Tripolisu, jimž, a to mě poměrně překvapilo, řada evropských vlád ještě v 18. století platila výkupné, aby nenapadaly jejich lodě, takže Středozemní moře nebylo ještě na počátku 19. stletí vůbec bezpečné. Jinak běžný standard Cusslerových románů, čtivá dobrodružná kniha, i když v tomto případě se na můj vkus příliš přiklonila na stranu politického thrilleru na úkor archeologie, pokladů a historie. Mimochodem Kaddáfí coby oběť vydírání islámských teroristů... hmmm :-)

korz

Paul Christopher: Rembrandtův portrét

8. září 2010 v 10:19 | paulito
Ve víru honby za pokladem. Mladou archeoložku Finn Ryanovou, která pracuje pro londýnskou aukční síň, potká nenadálé a velmi nepravděpodobné štěstí. Společně s pohledným mladým šlechticem Billym Pilgrimem zdědí dům v Amsterdamu, nákladní loď plavící se při březích Bornea v jižním Pacifiku a obraz - podle všeho padělek Rembrandta. Padělek však skrývá pravý Rembrandtův portrét, v němž se zase ukrývá klíč k rozluštění záhady staré celá staletí. Finn a Bill však nejsou jediní, kdo ví, co všechno je v sázce - a co čeká na vyzvednutí na dně jižního Pacifiku.
Tak tomu říkám opravdu dobrá dobrodružná kniha pro oddychovou četbu... děj není příliš komplikovaný, nejsou zde hluchá místa a i když se autor nevyhne obvyklým klišé (krásný šlechtic v džínách + krásná kunsthistorička), ani to moc nevadí. Navíc nápad není špatný, pro evropského čtenáře, otráveného již x knihami o templářích a církvi znamená zcela jiné téma příjemnou změnu. Hlavní cenou pro zúčastněné (již zmíněný šlechtic a kunsthistorička), malajský revolucionář a pirát a singapurský policista se skrývá na civilizaci neznámém ostrově v podobě pokladu středověkého čínského admirála a japonského válečného zlatého pokladu... doporučuji.

rembr

C.J. Sansome: Vladař

5. září 2010 v 9:26 | paulito
Trůn Tudorovců je ohrožen Na podzim roku 1541 zamířil anglický král Jindřich VIII. na velkolepou královskou vizitaci do Yorku, aby zde zastrašil vzpurné poddané. Cestuje s ním i právník Matthew Shardlake se svým pomocníkem Jackem Barakem. Vražda yorského skláře spustí řetězec událostí, jimiž se právník zaplétá do tajemných souvislostí, sahajících nejen k vězni na hradě, ale i k samotné královské rodině. Právě v době vladařovy návštěvy ve městě narazí Shardlake na tajné dokumenty, které by v konečném důsledku mohly otřást i samotným trůnem Tudorovců…
Další vynikající kniha britského autora Sansomeho, ještě lepší než předchozí Temný oheň, přibližující dobu vlády Jindřicha VIII. a události vedoucí k popravě jeho manželky Kateřiny Howardové a střetu reformistů s katolíky a pověstí o neurozeném původu tohoto krále. Kniha má přes 500 stran a přesto se člověk ani chvilku nenudí a dalším vynikajícím počinem této knihy je poznámka na závěr, kde autor objasňuje, co z jeho knihy je pravda a co fabulace. Prostě úplně báječná historická detektivka tak, jak jí umějí asi jen britští autoři a u nás Vlastimil Vondruška. 

vladar

Dawid Hewson: Čas zemřít

27. srpna 2010 v 14:04 | paulito
Napínavý detektivní příběh, který se odehrává uprostřed nejparnějšího měsíce roku v Římě. Objevuje se zde záhadný sériový vrah, který své oběti před smrtí krutě mučí - snaží se tak napodobit mučednickou smrt raně křesťanských světců. Detektivové Costa a Rossi, kteří dostanou za úkol tento případ vyřešit, narážejí při své práci na řadu překážek ze strany nadřízených a Vatikánu. Celý případ jen zkomplikuje, když se jeden z detektivů zamiluje do tajemné ženy, kolem níž se všechny tyto záhadné vraždy točí.
Na obálce je napsáno, že je to lepší než Šifra mistra Leonarda... není  aje to halvně o něčem úplně jiném. Neřeší se tam žádná církevní tajemství, jsou tam jen lidé z Vatikánu, zapletení do série vražd, jejichž cílem je odstranění nepohodlného kardinála, který zpronevěřil peníze mafie a podnikatelů. Takže předlohou jsou skutečné události kolem banky Ambrosiana (pokud se pamatuju, možná už ne, bylo to dost dávno). Jinak kniha má velmi dobrý start, ale pak následuje dost nudná a dlouhá střední část, kdy se spíše než pátrání věnuje psychologii a pak azse dobrý závěr.. ale v každém případě, pokud se mi dostane do ruky další kniha tohoto autora, určitě si ji přečtu.

cz

Jiří Kovařík: Válka královen

19. srpna 2010 v 11:58 | paulito
Příběhy z francouzských dějin

První svazek projektu, který čtenáře postupně provede francouzskými dějinami od časů Merovejců, nejstarší královské dynastie, až po napoleonskou dobu. Příběhy zde shromážděné vypráví o dramatických událostech, z nich mnohé jsou dodnes opředeny otazníky. Povedou nás od nesmiřitelného boje merovejských královen Bruhnildy a Fredegundy přes otazníky kolem smrti legendárního rytíře Rolanda k příběhu tragické lásky Abélarda a Héloisy či krvavému soupeření Burgundů a Armagnaků. Líčí násilnou smrt mnoha mocných, vzestupy a pády, urputná obléhání hradů i jejich obranu, bitvy a souboje a dotýkají se i velkých záhad, které dodnes vzrušují svět: tajemství katarského hradu Montségur, otazníků kolem zániku templářského řádu či toho, zda Johanka z Arku skutečně skončila na hranici. Známý autor literatury faktu v této poutavě psané knize bohatě využil dobové kroniky i historickou francouzskou literaturu, českému čtenáři většinou těžko dostupnou.
Velmi poutavě napsaná kniha, kde je možné se dozvědět mnoho zajímavostí z dějin středověké Francie, ať už událostí více (templáři, Johanka z Arku) či méně (smrt Ludvíka Orleánského) známých, více či méně důležitých. Doporučuji každému zájemci o historii středověku nebo dějiny Francie a rád si přečtu další díl.

kralo

Tim Cockey: Nůž v zádech

5. srpna 2010 v 12:51 | paulito
Pátá kniha série Hitchcock Sewell.

K problémům se schyluje v okamžiku, kdy mrtvola ještě nestačila vychladnout a Hitchcock Sewell už se ocitá na místě činu, dřív než policie. Jde o vraždu - bodnutí kuchyňským nožem do zad - a nejblíže podezřelý chce po Hitchcockovi, aby odstranil tělo a pokud možno je pohřbil někde v neoznačeném hrobě. Náš hrdina možná někdy reaguje zbrkle a svévolně, nicméně není úplný blázen: nehodlá se nechat do případu zatáhnout. Bohužel je už pozdě. Policie se o jeho přítomnosti na místě činu dozvídá a žádá vysvětlení - vysvětlení, které Hitch není schopen poskytnout. Krátce nato upoutají Hitchovu pozornost podezřelé praktiky vedení a personálu v pečovatelském domě pro důchodce na druhém konci města, když u jedné z jeho klientek, Hitchovy dávné přítelkyně, dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu s fatálním koncem... Podezřelý z účasti na první vraždě a zaneprázdněn úsilím rozplést okolnosti kolem úmrtí v léčebně Hitchcock téměř nestíhá věnovat se svému povolání obstaravatele pohřbů. Přesto nepolevuje. A nikdo nedokáže rozvířit bahno s větší vytrvalostí, důvtipem a šarmem než náš Hitchcock Sewell. Za pomoci svojí stále půvabné exmanželky Julie, mazané tetičky Billie a jisté štíhlé blondýna, doprovodné zpěvačky z místní country kapely, nás zábavným způsobem provede temnými zákruty boje se zločinem i taji pohřebnictví.
Klasická americká detektivka, čtivá, i když se zrovna nic neděje, hrdina bere vše s nadhledem a čím dál se v knize dostanete, tím je napínavější. Nakonec se zprvu dva rozdílné případy spojí v jeden a Hitchcockovi se podaří nalézt řešení.. v podstě bez nějaké větší námahy a ohrožení.

hs

Arthur Conan Doyle: Z hlubin věků

1. srpna 2010 v 18:29 | paulito
A.C. Doyle je nejen autorem proslulého detektiva Sherlocka Holmese, jehož poslední filmové zpracování sice muselo přivádět ortodoxní vyznavače jeho příběhů k šílenství, ale jinak to byl prima akční film, ale také řady duchařských povídek a naposledy povídek historických, jejichž široký výběr témat a zpracování mě přes dobu, dělící nás od jejich napsání, velice příjemně překvapilo. Doyle se letmo dotýká několika zásadních historických bodů pro vývoj evropské civilizace zejména ve starověku a tak s ev jeho příbězích můžeme setkat s odchodem Římanů z Británie, pádem Kartága, příchodem Hunů, pěveckým vystoupením císaře Nera, příchodem Sasů do Británie, vzestupem a pádem císaře Maximina, Mohamedem, císařovnou Theodorou a v poslední povídce se v Tyru setkají Odysseus s králem Davidem a jeho synem Šalamounem. Vše velmi čtivě napsané a určitě velmi zajímavé pro každého fanouška historie. Já tu knihu (150 stran) přečetl dnes na jeden zátah u Boleváku, načež jsem odtud odjížděl pěkně připálený :-)

acd

Vladimír Liška: Staroměstská poprava českých pánů a měšťanů

27. července 2010 v 11:27 | paulito
Kniha se zabývá příčinami a průběhem českého stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618-1621. Autor se věnuje především dramatickým okolnostem vedoucím k bělohorské tragédii i popravám vůdců stavovského protihabsburského odboje, nejděsivější masové exekuci v českých dějinách. Analyzuje nejen důvody, jež vedly k této smutné kapitole české historie, ale neopomíná zdůraznit některé méně známé okolnosti mocenského zápasu, jenž posléze přerostl ve třicetiletou válku.

Další velice dobrá kniha autora Vladimíra Lišky, který podává ve čtivé formě okolnosti předcházející stavovskému povstání, bitvu na Bílé hoře i následující popravy povstalců a rekatolizaci českých zemí Habsburky. Píše zde o řadě nepříliš známých skutečností, třeba že defenestraci a povstání vyvolala poměrně úzká skupina původně německé luteránské šlechty, která se díky utužování habsburského absolutismu obávala o pozice a majetky, že habsburský způsob vládnutí nebyl po chuti ani větší části katolické šlechty, že povstání nebylo podporováno českým obyvatelstvem, ani nemělo širší mezinárodní podporu a že ve chvíli, kdy o úspěchu nebo neúspěchu rozhodovaly finance na najímání žoldnéřského vojska, šlechta a měšťanstvo nechtěly přispět a tak nakonec stejně o všechno přišly. Doporučuji každému zájemci o českou historii.

popr

Jacques Attali: Bratrstvo probuzených

25. července 2010 v 12:52 | paulito
Historický román se odehrává ve 12. století, kdy tragicky končilo období souladu a vzájemné úcty tří velkých monoteistických náboženství, křesťanství, islámu a judaismu. Všechny historické události uvedené v románu se skutečně staly, téměř všechny postavy existovaly a většina zápletek jejich životů je skutečná. Muhammad ibn Rušd je velký muslimský filozof, jehož zná západ pod jménem Averroes, Moše ben Majmon neboli Maimonides je židovský učenec. Oba dva skutečně žili v Córdobě, kterou opustili v roce 1149, a v Maroku, odkud odešli v roce 1165. Příběh začíná ve chvíli, kdy starý židovský učenec v Córdobě svěří synovci Mošemu ben Majmonovi tajemství o existenci neznámého Aristotelova rukopisu, "nejdůležitější knihy, jakou kdy člověk napsal". Moše se po strýcově popravě vydává napříč Andalusií, jižní Francií a severní Afrikou po stopách rukopisu, vybaven starou zlatou mincí jako poznávacím znamením. Netuší však, že není sám, kdo po knize prahne, ani že nad uchováním tajemství bdí záhadné Bratrstvo probuzených. Podaří se mu rukopis získat dříve než jeho protivníkovi Ibn Rušdovi? Nebo oba zahynou jako mnoho těch, kdo s textem přišli do styku?
Vynikající kniha francouzského autora, vydaná s podporou francouzského velvyslanectví a ministerstva zahraničí, která po spoustě titulů halvně amerických autorů, pojednávajících o vzniku křesťanství zase ukazuje něco úplně jiného. Kulturu muslimskou a židovskou, řeší se v ní řada filozofických otázek a člověk se dozví řadu zajímavostí o období panování almohádských panovníků, kdy byla velká část Pyrenejského polosotrova pod nadvládou muslimů. Doporučuji...

bp

Agatha Christie: Třináct záhad

19. července 2010 v 19:02 | paulito
Třináct záhad je třináct detektivních příběhů, které se odehrávají při dvou setkáních u slečny Marplové, vyprávějí je ona a její přítomní přítelé (spisovatel, umělkyně, komisař, herečka, farář, advokát...) a slečna Marplová na ně aplikuje své zkušenosti z vesnice, kde žije. Je to takové pohodové a nekomplikované čtení k vodě, přečíst povídku a jít si zaplavat, případně se obrátit při opalování z břicha na záda :-) Na to, aby byly dramatické, jsou příliš krátké a tak je to takové krimi pro každého.

ach

Jan Králík: Utajené projekty Škoda

15. července 2010 v 19:51 | paulito
Příběh konstruktéra Oldřicha Meduny (1902-1996), který působil v koncernu Škoda podává zajímavý pohled na dobe před válkou i těsně po ní, na život za první republiky, na jeho spolupráci se slavným konstruktérem Volkswagenu a samohybných děl Ferdinand (krom jiného) Ferdinandem Porsche a na to, jak to fungovalo ve znárodněném průmyslu po válce. Možná jen mi trošku vadí, ale to to je asi u všech autobiografií (a toto v podstatě autobiografie je), že je pořád ten nejlepší a nejchytřejší.. ale třeba opravdu byl. Oldřich Meduna se zúčastnil konstrukce nákladních aut (Škoda 306, 6ST, 6VT, V3T), obrněných aut (PA I - PA III), traktorů (Škoda HT 18 a HT 30), tanků (MU 4, Š-II-a), trolejbusů, autobusů (Škoda 532), tahačů pro Wehrmacht (Radschlepper Ost), osobního automobilu pro politické špičky (Škoda VOS), učil na vysoké škole a nakonec skončil jako konstruktér a učitel až v daleké Číně. Byl to prostě muž s velkým rozhledem a znalostmi, který šel málokdy s proudem a to mu přinášelo do života řadu konfliktů. Čtení je to zajímavé i pro ty, které konstrukce vozidel až tak nezajímá.

ups

Jiří Stibral: Čeněk z Vartemberka

14. července 2010 v 12:41 | paulito
Zajímavá a čtivá kniha nejen o předním šlechtici té doby, Čeňkovi z Vartenberka, ale i o období počínajícího husitství a prvních bojů husitů s císařem Zikmundem a mezi sebou navzájem. V knize je i předestřena smrt Václava IV. jako důsledek spiknutí a vraždy husitských členů jeho královské rady. Čeněk se snažil proplouvat mezi nástrahami doby, aby uchoval svůj majetek i sebe nedotčeny bouřlivými událostmi těchto časů, což se mu celkem dařilo.

Životopis Čeňka z Vartenberka (převzato z Wikipedie):
Čeněk z Vartemberka (? - zemřel 17. září 1425 na Veliši u Jičína) byl český šlechtic a významný politik sympatizující s husitským reformním hnutím a v letech 1414 až 1420 jako nejvyšší purkrabí zásadním způsobem ovlivňující vývoj v Čechách. Ve 20. letech pak několikrát během probíhajícího vojenského konfliktu změnil stranu. Byl nositelem Zikmundova řádu zlatého draka.
Čeněk z Vartemberka patřil k veselské větvi panského rodu Vartemberků. Roku 1408 se stal nejvyšším číšníkem, v této době byl pánem města Jičína a hradu Veliše. V roce 1414 se stal nejvyšším purkrabím a tím i druhým nejvýznamnějším mužem ve státě hned po panovníkovi. V této době také výrazně ovlivňoval postoje ještě nezletilého Oldřicha z Rožmberka, jehož byl stanoveným poručníkem a správcem rožmberského majetku (od roku 1414, poté co vyhrál ve sporu s Václavem IV., který dlouho preferoval Jana mladšího z Hradce). Pravděpodobně už na jaře 1413 zprostředkoval Janu Husovi možnost pobývat na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí, který vlastnili rožmberští klienti Jan a Ctibor z Kozího. V roce 1415 se stal pravděpodobně hlavním iniciátorem protestního listu proti upálení Mistra Jana Husa. Tento list byl podepsán 452 českými a moravskými šlechtici, pečeť Čeňka z Vartemberka byla na prvním místě. Dalším výrazným činem, kterým Čeněk z Vartemberka projevil své sympatie ke kališnictví, byl v roce 1417 únos titulárního biskupa nikopolského Heřmana na svůj hrad Lipnici poté co pražský arcibiskup Konrád z Vechty vyhlásil zákaz kalicha v celé diecézi. Heřman z Mindelheimu zde byl donucen světit kněze podobojí. V tom samém roce přikázat na rožmberských statcích podávat z kalicha. Svým politickým vlivem zaštiťoval aktivity pražského reformního kruhu a jako ochránce reformních universitních mistrů fungoval až do počátku 20. let. V roce 1419 se stal zemským spoluvladařem (spolu s vdovou po Václavu IV. Žofií). Na podzim tohoto roku mu Zikmund ve snaze získat jej na svou stranu udělil Dračí řád a od prosince 1419 po příjezdu do Brna držel ve své blízkosti. Čeněk se nicméně nakonec postavil do čela šlechty, která odmítla přijmout Zikmunda (spolu s Oldřichem z Rožmberka signoval dokument, který v dubnu 1420 koloval po Praze, ve kterém byl Zikmundovi upírán český trůn, jeho nárok zde byl podmíněn volbou českými pány). Když ale Zikmund s křižáckým vojskem přitáhl od Vratislavi k Praze, tak mu pravděpodobně pod vlivem Zikmundových úspěchů a také protože nesouhlasil se spoluprací pražských husitů s táborskými radikály, 7. května vydal Pražský hrad. O rok později ovšem znovu přešel na stranu husitů, a to poté, co v květnu 1421 dobylo spojenecké vojsko pražanů a táborů Jaroměř. Poklekl před Janem Želivským a poprosil o odpuštění. Jako ještě kališnický šlechtic se zúčastnil čáslavského sněmu v červnu 1421 a o relativně silné pozici svědčí jeho jmenování do prozatímní vlády. Na počátku druhé křížové výpravy proti husitům vystoupil proti slezským oddílům, které v srpnu 1421 vpadly do severních Čech, ale když do Čech vpadlo i Zikmundovo vojsko, přešel v prosinci opět na stranu katolíků. Veřejně se v Jihlavě zřekl kalicha a přísahal Zikmundovi věrnost, na což reagoval Jan Žižka, který mu systematicky začal ničit jeho zboží, v dubnu 1423 byl Žižkou poražen v bitvě u Hořic. Jako katolík se zúčastnil svatohavelského sněmu a opět byl vybrán do zemské vlády. Čeněk z Vartemberka zemřel snad na mor 17. září 1425 patrně opět jako kališník.

czv

Tajemství slavných I

10. července 2010 v 20:39 | paulito
Řada autorů, mj. Václav Marek, Martin Kovář a František Stellner přispěla do této knihy, která velmi poutavým stylem předkládá osudy významných mužů a jejich žen. Jsou tu ze starověku Alexandr Veliký a jeho manželka Róxana, Antonius a Kleopatra a římský císař Severus s chotí Julií Domnou, středověk zastupují Eleonora Akvitánská a Jindřicha VIII. a jediná manželka, která ho přežila - Kateřina Parrová. Pak už přichází novověk s Jindřichem Navarrským a Markétou z Valois, Ludvík XIV. a jeho pravnuk Ludvík XV., Napoleona III., Kateřina Veliká, Kristian VII. Z nejnovějších časů jsou zde Abraham Lincoln, Karel Marx, Grigorij Rasputin, Eduardem VIII., který se kvůli W. W. Simpsonové vzdal anglického trůnu, Adolf Hitler a Eva Braunová a nakonec John F. a Jacquelin Kennedyovy. Doporučuji každému, koho zajímá historie.

ts

Glen Cooper: Tajemství sedmého syna

7. července 2010 v 19:53 | paulito
Kniha, která se nejdříve tváří jako thriller a detektivka, kde je hlavním tématem hledání sériového vraha, ale nakonec je všechno úplně jinak. Osm obyvatel New Yorku dostane v létě 2009 pohlednici, na které je nakreslena rakev, k ní připsáno jejich jméno a datum úmrtí. A to se i vyplní. Na případ je nasazen zvláštní agent FBI Will Piper, alkoholik před důchodem a k ruce mu je Nancy Lipinská, nová snaživá agentka. Vrah je nazván tiskem vrahem Posledních dnů, ale jakékoliv spojení mezi vraždami je stále v nedohlednu. Willův spolužák, počítačový génius a neúspěšný spisovatel s traumatem z minulosti, pracuje v tajemné Oblasti 51. A další rovinou příběhu je narození sedmhé syna sedmého syna 7.7.777 na ostrově Wight, který je přijat do opatrování benediktinského kláštera ve Vectis. Z toho všeho smíchal Glen Cooper vynikající thriller s báječným nápadem, který sice z počátku vypadá složitě, ale báječně se čte a čtenář nakonec zjistí, cože se vlastně skrývá v Oblasti 51 a že vše v životě je vlastně již předurčeno. Mimochodem, konec světa nebude v roce 2012, ale až v roce 2027, takže si užijeme o něco více. Výborný nápad, poměrně originální a jiný mezi všemi těmi ostatky svatých a pokladech, co se vyrojily v poslední době, příběh a dobré čtení k vodě.

sedm

Nová dobrodružství Julese Verna

2. července 2010 v 20:04 | paulito
Sestavili Mike Ashley a Eric Brown

Jako malý kluk jsem jsem přelouskla snad všechno, co bylo u nás v knihovně od Vernea k mání a strávil nejedno odpoledne a večer nad dobrodružstvím jeho hrdinů a dodnes vzpomínám na báječná dobrodružství jeho hrdinů v knihách jako jsou Cesta do středu země, Cesta kolem světa za 80 dní, Děti kapitána Granta, Dva roky prázdnin, 20 tisíc mil pod mořem, Na kometě, Ocelové město, Pět neděl v balóně, Vynález zkázy a další a tak jsem nemohl oddolat a půjčil jsem si výběr povídek Verneových následovníků, kde je deset povídek autorů, kteří odkazují nebo navazují ve svých povídkách na jeho tvorbu a musím se přiznat, že jsem byl poměrně zklamán. Asi se nedá do pár stránek povídky vložit to, co dokázal Verne do svých románů, nebo už na to nemám věk, nebo prostě Jules Verne je Jules Verne a napodobit ho je příliš složité. Takže doporučuji asi jen skalním fanouškům jako takovou perličku a ostatní ať si nechají verneovky jen ve vzpomínkách, nebo si půjčí originál.

jverne

I. V. Možejko: Pod pirátskou vlajkou

2. července 2010 v 10:08 | paulito
Velice zajímavá kniha ruského autora o dějinách pirátství v Indickém oceánu a Pacifiku od 15. století do století 20. Začíná připlutím Vasco da Gamy do Indického oceánu a "obchodováním" Portugalců s Kalikatem a postupným objevováním dalších zemí v okolí Indického oceánu a budováním portugalské koloniální říše. Další kapitoly pokračují pronikáním anglických pirátů do Tichomoří, které započal slavný kapitán Francis Drake, jež jako druhý obeplul zeměkouli. Poté přichází na řadu nájezdy holandských, anglických a nakonec francouzských pirátů a jejich boje mezi sebou a se španělskými a domorodými plavidly. Popisovány jsou osudy známých osobností, jakými byli William Cavendish, Cornelis de Jong, Reyensen, William Dampier, Henry Avery, William Kidd a Robert Surcouf, stejně jako obchodování britské Východoindické společnosti. Jedna kapitola je věnována putování Mořice Augusta Beňovského z vyhnanství na Kamčatce do Číny. Další je věnována bílým rádžům Jamesi a Charlesi Brookovi, kteří vytvořili vlastní "království" na území Sarawaku (se slzou v oku jsem vzpomněl na hrdinného Sandokana, jež má předobraz ve vůdci domorodých Ibanů Rentapovi) a přes australské otrokáře, kteří unášeli domorodce z jejich ráje v Tichomoří do pekla bavlníkových plantáží (a to už byla americká občanská válka dávno za námi) se dostaneme až k století 20. a bojím německých a japonských křižníků a ponorek. Myslím, že téma pirátství mimo Karibik není u nás příliš známé a tak jsem se dozvěděl řadu nových informací. Jedinou výtku bych směřoval na překladatele z originálu, který sice zřejmě zná úskalí ruštiny, ale překládat jméno německého generála první světové války z tažení ve východní Africe jako von Lettow-Forbeck (správně samozřejmě Vorbeck).....

ppv

Memento mori

1. července 2010 v 11:20 | paulito
Editor Ondřej Jireš
Výborná antologie historické fantasy, nabitá humornými i hororovými (těmi více) povídkami, z nichž každou stojí za to přečíst, od českých a slovenských současných autorů. Ať již humorná Memento mori s trochu netradičním pohledem na vznik staroměstského orloje, temná Barva, kde je hlavním hrdinou malíř Sandro Botticelli, Kaltenštejná nevěsta o tom, co vše se skrývá ve sklepení hradu, Nový svět, kde autor popisuje jak to vlastně bylo s objevením Ameriky, Kanál mistra Leonarda o mořské panně, nebo Turkobijce o smrti krále Vladislava Jagellonského u Moháče, všechny se čtou jedním dechem a přinesou i trošku toho poučení o historii. Nejsem velkým příznivcem fantasy (maximálně ve formě rpg her), ale tato kniha mne zaujala a zřejmě si sem tam i nějakou Pevnost nebo podobné čtení půjčím.

Povídky:
- Pavel Renčín: Memento mori
- Alexandra Pavelková: Barva
- Leonard Medek: Kaltenštejnská nevěsta
- František Novotný: Nový svět
- Petra Neomillnerová: V náruči boží
- Jana Jůzlová: Kanál mistra Leonarda
- Juraj Červenák: Turkobijce

mm

Pokoj č. 13

29. června 2010 v 19:03 | paulito
Sbírka 11 duchařských hororových povídek z počátku 20. století, kterou sestavil Jiří Hanák. Já už jsem asi příliš ovlivněn filmovými horory, takže mě povídky příliš nezaujaly a prokousával jsem se jimi poměrně těžko, jednu po druhé, ale možná jen že letní počasí a čtení u vody není pro tyto příběhy to správné prostředí, nebo to jen není pro mě ta správná krevní skupina. Ale určitě si tato kniha najde svůj okruh fanoušků. Mně zaujal nejvíce Soudcův dům, kde napětí a hrůza pěkně gradovaly, jen ten konec byl takový.. asi příliš jednoduchý a rychlý. Nakonec ještě seznam povídek:
- Montague Rhodes James: Školní historka (A School Story)
- Charlotte Riddell: Dveře dokořán (The Open Door)
- Bram Stoker: Soudcův dům (The Judge's House)
- Rosa Mulholland: Hrůza v Hurly Burly (The Haunted Organist of Hurly Burly)
- Mary E. Wilkins-Freeman: Stíny na zdi (The Shadows on the Wall)
- Joseph Sheridan Le Fanu: Zlolajný kapitán Walshawe z Waulingu (Wicked Captain Walshawe of Wauling)
- Edith Wharton: Šedivá obálka (The Pomegranate Seed)
- William Fryer Harvey: Srpnové dusno (August Heat)
- Jerome Klapka Jerome: Partner k tanci (Dancing Partner)
- Edith Nesbit: Fialový automobil (The Violet Car)
- Montague Rhodes James: Pokoj číslo 13 (Number 13)

pokoj

Jan Tuček: ŠKODA zapomenuté vozy 1960-1990

28. června 2010 v 19:23 | paulito
Velmi zajímavá kniha o vzorcích a prototypech, které vznikly v automobilce Škoda do roku 1990, to, že tam vyvinuli hezký sportovní vůz, který se nedostal do výroby, ví dnes asi každý druhý a že za nezavedení takových vozů mohla tehdejší vládnoucí garnitura, ale je tam spousta dalších zajímavostí, o kterých jsem ani netušil. Nejsem velký fanda do aut, auta pro sebe si kupuji stylem "tohle se mi líbí", takže když jsem jel svého času koupit do AAA Felicii, přivezl jsem si Hyunadi Sonata a všechny kolem z toho mohl infarkt trefit, momentálně jezdím s Mercedes A (tady zvítězila praktičnost, město), ale kniha byla i pro mě přínosem. Po úvodu, následuje kapitola věnující se různým úpravám vozu Škoda 1000MB, roadster, kombi a sportovní Winnetou, který chtěli na podvozku Škoda vyrábět ve Švýcarsku. Dále víceúčelový zemědělský automobil, využitelný i v armádě, vozidla vyráběná na Novém Zélandu (jeep Trekka) a v Pákistánu  (užitkový Skopak) za pomoci Josefa Velebného, různé pokusy o vozidlo střední třídy, které v době lidového socialismu neměly šanci, sportovní kupíčka 1100 GT a Super Sport (upravený jako Ferat z filmu Upír z Feratu), plážové bugginy (je zajímavé, že o využití podvozků Škoda byl zájem i na Západě), spolupráce s NDR v rámci RVHP, která nikam nevedla a znamenala jen vyhozené peníze (Ossi raději zůstali u osvědčených Wartburgů a Trabantů), až po různé varianty, z nichž vyšla Škoda 105 a spolupráci s italskou karosárnou Bertone, ze které vznikl Favorit a Favorit Roadster (kolik jich asi ještě jezdí?). Kniha je psána spíše pro odbornější veřejnost, stojí kolem 400 Kč a autor napsal řadu dalších zajímavých knih o vozidlech východního bloku i jiných.

Škoda zapomenuté vozy
 
 

Reklama