Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Hauptmann Josef Steudel

6. srpna 2017 v 22:11 | paulito

Josef Steudel se narodil 21.7.1917 v Kotternu. Po složení maturity a absolvování pracovní služby v roce 1938 u RAD-Abteilung 1/304, přišel 7.11.1938 do 4. Kompanie, Flieger-Ersatz-Abteilung 23 na letišti Kaufbeuren, kde prodělal základní a technický výcvik 15.3.1939 byl převelen do Luftkriegsschule Dresden-Klotzsche. 25.10.1939 obdržel pilotní průkaz. 2.11.1939 přišel do C-Schule ve Finsterwalde a 1.4.1940 do 3. Schüler-Kompanie, Großen Kampfschule ve Varšavě-Okencie. 5.7.1940 byl zařazen do 8. Staffel, Kampfgeschwader 2 "Holzhammer" a patřil k této jednotce až do konce války. Jeho první vzlet se konal 23.8.1940 nad Kanálem a 27.8.1940 prodělal první noční útok na továrnu Rolls Royce v Derby. Byl jmenován technickým důstojníkem III. Gruppe. 6.4.1941 následovalo nasazení na Balkáně, od 22.4.1941 byl na letišti Saloniki-Seeles v Řecku. 29.4.1941 byla Gruppe přeložena na Athény-Tatoi a 12.5. až 19.5.1941 útočila na britské lodě u Kréty. Odtud se vrátila 1.6.1941 zpět do Německa a poté do Lycku ve Východním Prusku. Po třech týdnech nasazení na východní frontě se vrátila do Achmeru. Před nasazením na východní frontě byl Gruppenstab III. Gruppe a 8. Staffel přezbrojena 14.7. a 19.7.1941 na Do 217. Do té doby létala na Do 17Z. 14.12.1942 přišel jako technický důstojník k II. Gruppe do Coulommiers u Paříže. 26.7.1943 převzal Steudel 8. Staffel a 1.7.1944 11. Staffel. Za úspěchy své Staffel obdržel 29.10.1944 jako Hauptmann a Kapitän 8. Staffel a 11. Staffel Ritterkreuz. Josef Steudel zemřel 4.5.2004 ve Wernersville v USA.

Generalmajor Otto Korfes

6. srpna 2017 v 20:58 | paulito

23.11.1889, Wenzen
24.8.1964, Potsdam

Po skončení první světové války a propuštění z Vorläufigen Reichswehr, studoval Korfes na filozofické fakultě Friedrich-Wilhelms-Universität Berlin. V roce 1923 promoval na doktora. 1.6.1935 vstoupil do Wehrmacht jako záložní důstojník, 1.10.1937 jako aktivní. Korfes byl velitelem 295. Infanterie Division v bitvě u Stalingradu a padl v hodnosti Generalmajor do sovětského zajetí. Protože se stal členem protifašistického výboru, byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti. V roce 1948 byl propuštěn ze zajetí. V NDR se stal v roce 1952 Generalmajorem Volkspolizei.

Fahnenjunker 17.3.1909 (3. Magdeburgische Infanterie-Regiment Nr. 66)
Fähnrich 18.10.1909
Leutnant 22.8.1910
Oberleutnant 25.2.1915
Hauptmann 18.12.1917
Major 30.9.1920
Major der Reserve 1.6.1935
Major 1.10.1937
Oberstleutnant 1.2.1938
Oberst 1.1.1941
Generalmajor 1.1.1943

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse, 1916
Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz (Braunschweig)
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942"
Deutsches Kreuz in Gold 11.1.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.1.1943 jako Generalmajor a velitel 295. Infanterie-Division


Obránci Malty (4)

5. srpna 2017 v 18:29 | paulito
Většinu března 1941 se hlavní tíha bojů ve vzduchu přenesla do Libye, obránci Malty měli klid od německých bombardérů. 17.3. přiletělo ze severní Afriky dalších 6 Hurricanů z 274. Squadrony. Velel jim F/O Ernest Mason, nejlepší pilot RAF nad Libyí z přelomu let 1940-41 (14 sestřelů) a nositel DFC. Byla to na dlouhou dobu poslední dodávka Hurricanů ze severní Afriky, další přišly až o rok později. Teprve 22.3.1941 vykonali Němci další nálet v síle 10 Ju 88 s eskortou 12 Bf 109. Bylo vysláno osm Hurricanů a dle 261. Squadrony skončila tato mise katastrofou. Piloti 7./JG 26 sestřelili pět Hurricanů bez vlastních ztrát, všech pět pilotů zahynulo. Již následující den byly britské stíhačky opět v boji nad La Valettou. Protivníkem 14 Hurricanů byly Ju 87 z III./StG1, útočící na konvoj, vplouvající do Grand Harbour. Eskorta Stuk, 15 MC.200 z 6. Gruppo CT, se ukázala jako nedostačující. Piloti Hurricanů hlásili sestřel osmi Ju 87 (Němci ztratili ve skutečnosti čtyři, z toho dva z Stab III./StG 1). 3.4.1941, když byla Luftwaffe zaneprázdněna plánováním invaze do Řecka a Jugoslávie, dodala v rámci operace Winch letadlová loď HMS Ark Royal na Maltu 12 nových Hurricanů Mk.IIA. Vedl je F/O Peter Mould, eso s osmi sestřely a držitel DFC a byli zde piloti 1. a 74. Squadrony RAF. Po návratu na Sicílii po bojích nad Jugoslávií, začaly Bf 109 ze 7./JG 26 opět létat proti Maltě. 11.4. sestřelili P/O Peter Kennett a Sgt. John Waghorn průzkumný Bf 110 z 2.(F)/123 (Lt. Johann Scharringhausen a jeho střelec zahynuli), o chvíli později padli za oběť Messerschmittům ze 7./JG 26, oba zahynuli. V noci z 11.4. sestřelil P/O Hamilton, v záři protiletadlových reflektorů, Ju 87 z 9./StG 1 (pilot Lt. Werner Zühlke a jeho střelec zahynuli). Ale ve vzduchu dominovaly Bf 109 a úspěchy byly stále řidší. 13.4., během hlídky nad ostrovem, potkali F/O Mason a jeho wingman čtveřici Bf 109. Mason jeden z nich napadl, ale byl sestřelen Oblt. Klausem Mietuschem, vyskočil na padáku a po 50 minutách ho zachránil člun ASR. Byl evakuován do Egypta a na Maltu se již nevrátil. Kromě bombardovacích náletů vysílali Němci a Italové nad ostrov osamělé letouny, které ostřelovaly maltská letiště. Jak byli maltští obránci vystresovaní ukazuje, že 14.4. byl průzkumný Maryland z 69. Squadrony ostřelován ze země a o něco později napaden Hurricany a musel nouzově přistát. 27.4.1941, během operace Dunlop, vzlétlo z paluby letadlové lodi HMS Ark Royal k Maltě 23 Hurricanů. Doprovázel je Sunderland, který byl před očima pilotů rozstřílen třemi Bf 109 v zátoce Kalafrana. Naštěstí se Němci neodvážili napadnout Hurricany, které s nedostatkem paliva a podvěšenými nádržemi nebyly ve stavu bojovat. Ten samý den přistály na Maltě první bombardéry Bristol Blenheim z 21. Squadrony, které zvýšily ofenzivní schopnosti Malty. Jejich úkolem bylo napadání námořních konvojů Osy z Itálie do severní Afriky. V té době rovněž maltské stíhačky zahájily první ofenzivní akce proti Sicílii. V květnu 1941 se na Sicílii objevily značné síly Luftwaffe. Mezi nimi III./JG 27, která se 6.5. zúčastnila náletu na Maltu. III./JG 27 a 7./JG 26 měly celkem asi 60 Bf 109. Piloti Hurricanů byli bezradní. Dva byli sestřeleni, další dva stroje se rozbily během nouzového přistání. Jeden He 111 z 4./KG 26 se rozbil během nouzového přistání a celá posádka Lt. Eberharda Möllera zahynula. 12.5.1941 byla část 261. Squadrony oddělena a byla z ní zformována 185. Squadrona. Jejím prvním velitelem byl S/Ldr Peter Mould. V první polovině května padlo v bojích s Bf 109 pět pilotů Hurricanů. Oproti tomu se obráncům Malty nepodařilo sestřelit ani jeden Bf 109. Naštěstí pro britské piloty se hlavní část operací X. Flieger Korps přenesla nad Krétu, kde začala 20.5.1941 invaze. 21.5.1941 v rámci operace Splice vystartovalo na Maltu z palub letadlových lodí HMS Ark Royal a HMS Furious 48 Hurricanů ze tří squadron. Ale jen jedna z nich zůstala na ostrově, 249. Squadrona, zbývající dvě dotankovaly palivo a odlétly do Egypta. Byla rozpuštěna 261. Squadrona, která od počátku v srpnu 1940 sestřelila kolem 100 letadel, a nad Maltou zahynulo 21 jejích pilotů. Pozemní personál 249. Squadrony odplul do Egypta a piloti rozpuštěné 261. Squadrony, odlétající do Afriky, zabrali jejich Hurricane Mk.II a přenechali jim své zastaralé Mk.I. První střet prodělali piloti 249. Squadrony o čtyři dny později. 25.5.1941 bylo letiště Takali napadeno Bf 109 ze 7./JG 26, kterým velel Oblt. Müncheberg. Němci posádku letiště zcela zaskočili. Zapálili dva Hurricany a další dva poškodili. Naštěstí to byl poslední výpad 7./JG 26 nad ostrov. V přípravě na invazi do SSSR Luftwaffe Sicílii prakticky opustila. Italové bombardovali Maltu jen v noci. Nálety prováděly Fiaty BR.20 z 43. Stormo a jejich účinnost byla minimální. V létě 1941, díky nepřítomnosti Luftwaffe, síly obránců Malty rychle rostly. 3.6. získala 249. Squadron svoje první vítězství. S/Ldr Robert Barton sestřelil osamělý SM.79 z 56. Squadriglie, který při cestě ze Sicílie do severní Afriky neopatrně vlétl do dosahu maltských stíhačů. Posádka Ten. Franco Miscioneho zahynula. 6.6., v rámci operace Rocket, dopravily HMS Ark Royal a HMS Furious na Maltu dvě squadrony Hurricanů Mk.II, celkem 43 strojů. Tentokrát odletěly zbývající Hurricany Mk.I s 229. Squadronou do Egypta. Druhá, 46. Squadrona, pod velením S/Ldr Alexandra Rabagliati (držitele DFC), zůstala na Maltě. V noci ze 7.6. sestřelil S/Ldr Barton BR.20M z 243. Squadriglie. Ten. Sergio Reggiani a druhý pilot se zachránili. K dalšímu většímu střetu s Italy došlo 12.6.. Během dvou soubojů zahynuli na britské straně dva piloti (po jednom z 46. a 249. Squadrony). Piloti Hurricanů sestřelili tři MC.200 (ze 7. a 15. Gruppo CT) a dva CR.42 (ze 74. Squadriglie) a jeden záchranný hydroplán Cant Z506B (z 612. Squadriglie). Rozkaz k sestřelování letadel, označených červeným křížem, potvrdil Air-Vice Marshal Hugh Lloyd, velitel leteckých sil na Maltě. Po tomto střetu se letouny Regia Aeronautica neobjevily několik dnů. To umožnilo Britům provést bezpečně operaci Tracer, během které přiletěly na ostrov z letadlových lodí HMS Ark Royal a HMS Victorious dvě squadrony Hurricanů. Cílem byl sice Egypt, ale část jejich letadel zůstala na Maltě. Koncem měsíce prodělala několik střetů 46. Squadrona. 25.6. vyslali Italové nad Maltu formaci, složenou z osamělého průzkumného SM.79, který pilotoval Collonelo Renieri Cupini, velitel 10. Stormo BT, v doprovodu 36 MC.200 z 16. Gruppo. Proti nim vystartovalo devět Hurricanů, které sestřelily dva MC.200. O dvy dny později hlásili britští piloti sestřel šesti MC.200 (Italové ztratili jen dva), tentokrát z 10. Gruppo CT. Rovněž italští piloti hlásili vždy sestřel několika Hurricanů, které byly chybné. Na rozdíl od náletů Luftwaffe, které byly taktické, byly ty italské manifestační, aby dávaly vědět o přítomnosti italského letectva na Sicílii. 27.6.1941, během operace Railway I, přiletělo z HMS Ark Royal na Maltu 21 Hurricanů (jeden se zřítil po cestě a jeho pilot padl do italského zajetí). Mezi nimi byly verze Mk.IIB a MK.IIC. Již o tři dny později přivezla Ark Royal, v rámci operace Railway II, na Maltu dalších 25 Hurricanů. Tentokrát ji doprovázela HMS Furious. Tyto operace nebyly bez nebezpečí. Když 30.6. opouštěl palubu HMS Furious, ztratil Sgt. Max Hare kontrola nad strojem, narazil do navigačního stanoviště, letoun vybuchnul a zahynuli tři námořníci a pilot. 30.6. byla 46. Squadrona přejmenována na 126. Squadronu. V červenci 1941 se do obrany Malty zapojily rovněž letouny Fairey Fulmar, ze kterých byla zformována Independent Night Fighting Unit. V noci z 6.7. se jeden Fulmar vypravil nad Katanii. Tam sestřelil z Malty se vracející Fiat BR.20 z 43. Stormo BT, zahynul pilot Ten. Carlo Natalucci a celá posádka. Minimální aktivita Italů provokovala obránce Malty k ofenzivním akcím. 9.7. napadly čtyři Hurricany ze185. Squadrony základnu hydroplánů v Syrakusách a dva zničily. V druhé polovině roku 1941 maltské stíhačky úspěšně napadaly síly Regia Aeronautica na Maltě, až do návratu Luftwaffe.

Oberleutnant Walter Schuck

3. srpna 2017 v 21:31 | paulito

30.7.1920, Frankenholz
28.3.2015

Walter Schuck vstoupil do Luftwaffe 3.11.1937. Na podzim 1940, po pilotním výcviku, by umístěn k JG3. V prosinci 1940 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a umístěn k 7./JG5. V roce 1942 byla eskadra přesunuta do Petsama, na polární kruh a zde získal 15.5.1942 první vítězství. 24.6.1943 dostal za 55 sestřelů Německý kříž ve zlatě. 17.3.1944 sestřelil 7 bombardérů Boston a dalších 5 vítězství získal 7.4., což zvýšilo jeho skóre na 84 a následující den dostal Rytířský kříž. 25. a 26.5. sestřelil 10 letadel a 15.6. dalších 6 a jeho celkové skóre bylo 100 sestřelů. 17.6.1944 se stal nejúspěšnějším pilotem JG5 za jeden den - 12 vítězství. 23.8.1944 dosáhl 150. sestřelu. V lednu 1945 byl převelen k JG7 k výcviku na Me-262. 24.3.1945 se stal Staffelkapitänem 3./JG7. Nové letadlo znamenalo nový způsob boje. vysoká rychlost letadla dávala méně času na útok na pomalejší bombardér. Pilot také často ztratil svého wingmana a tak bylo třeba používat jinou týmovou taktiku. Proto bylo několik jeho sestřelů na těchto letadlech nepotvrzeno, protože byly beze svědků. Přesto měl potvrzené 4 Boeing B-17 a 4 stíhačky. Na konci dubna 1945 byl sestřelen americkým stíhačem a musel vyskočit na padáku. Do konce války nalétal asi 500 misí a dosáhl 206 vítězství. Stal se britským zajatcem 8.5.1945.

Flugzeugführerabzeichen 20.7.1940
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 19.5.1942
1. Klasse 14.6.1942
Frontflugspange für Jäger in Bronze, Silber und Gold
Bronze 16.6.1942
Silber 10.7.1942
Gold 26.1.1943
Anhäger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "500" 1944
Kříž svobody (Finsko)
Verwundetenabzeichen /1939) in Schwarz 9.3.1943
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 23.3.1943
Deutsches Kreuz in Gold 24.6.1943 jako Feldwebel v 9. Staffel/Jagdgeschwader 5
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 8.4.1944 jako Oberfeldwebel a pilot v 7. Staffel/Jagdgeschwader 5
Eichenlaub 30.9.1944 (616.) jako Leutnant a pilot v 9. Staffel/Jagdgeschwader 5

Hauptmann Heinrich Born

3. srpna 2017 v 21:20 | paulito

6.11.1918, Mettmann
19.1.2008, Zweibrücken

1937 Arbeitsdienst ve Waldfischbachu
3.11.1937 vstup do 9. Kompanie/Infanterie-Regiment 118 v Zweibrückenu
10.11.1937 2. Kompanie/Grenz-Infanterie-Regiment 127
10.1938 Gefreiter a Offizier-Anwärter
Od 6.1939 jako Fahnenjunker-Unteroffizier nasazen na Westwallu, boje mezi Moselou a Rýnem a u Hornbachu
25.10.1939 až 26.1.1940 Offiziers-Anwärter-Lehrgang na Infanterieschule Döberitz
27.1.1940 převelen k 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 125
8.2.1940 velitel čety
1.4.1940 Leutnant
Do 24.6.1940 účast na tažení na Západě
19.4.1941 adjutant I. Bataillon, Infanterie-Regiment 125
Účast na tažení na Balkáně: Metaxasova linie, Jugoslávie a Kréta, potom v rámci Infanterie-Regiment 125 v Africe
1.12.1942 adjutant Panzergrenadier-Regiment 433
17.1.1943 zraněn a převezen do Německa
Po uzdravení Panzergrenadier-Ausbildungs-Bataillon 104 v Landau
1.4.1943 adjutant u Lehrgang für Reserve-Offiziers-Bewerber, General-Kommando XII. Armee-Korps
1.5.1943 Lehroffizier v Lehr-Abteilung, Kommandeur der Panzertruppen v Porýní
Účast na ofenzívě v Ardenách jako velitel 4. Kompanie/Panzer-Grenadier Regiment 104 (od 12.1944)
20.4.1945 Hauptmann
20.4.1945 zraněn a odvezen do Reserve-Lazarett St. Martin-Hospital v Delmenhorstu, ve stejný den padl do zajetí, propuštěn 13.11.1945

Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 20.4.1941
1. Klasse 30.11.1942
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber 20.4.1941
Královský vojenský řád za statečnost, IV. třídy (Bulharsko) 27.2.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Schwarz 20.9.1942
Medaille für den italienisch-deutschen Feldzug in Afrika
Ärmelband "Afrika" 4.10.1943
Nahkampfspange des Heeres in Bronze
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.4.1945 jako Oberleutnant a velitel 4. Kompanie/Panzer-Grenadier Regiment 104, 15. Panzergrenadier-Division

Generalleutnant Walther Wever

3. srpna 2017 v 20:58 | paulito

11.11.1887, Wilhelmsort
3.6.1936, Dresden-Klotzsche, při letecké nehodě

Walther Wever vstoupil 15.3.1905 jako Fahnenjunker do Grenadier-Regiment 10. 18.8.1905 byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker-Unteroffizier, 18.11.1905 Fähnrich a 18.8.1906 Leutnant. 1.11.1909 byl jmenován adjutantem praporu, 1.10.1912 adjutantem pluku. 19.2.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Se svým plukem nastoupil Wever na počátku první světové války na frontu, 20.12.1914 se stal adjutantem 21. Infanterie-Brigade. 18.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 4.12.1915 se stal velitelem praporu v Grenadier-Regiment 15. 13.6.1916 byl převelen do štábu VIII. Reservekorps. 7. 12.1916 se stal Ib ve štábu 27. (württemb.) Infanterie-Division. 26.1.1917 se stal důstojníkem ve štábu Lehr-Division ve Valenciennes, 16.4.1917 byl převelen do štábu 6. Armee a 19.6.1917 do štábu 4. Armee. 23.10.1917 byl převelen do operačního oddělení Obersten Heeresleitung ke Generalfeldmarschall Paulovi von Hindenburg. Byl osobně přítomný, když císař Wilhelm II. abdikoval a odjel do holandského exilu. 1.4.1936 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Jako první náčelník štábu Luftwaffe dostal Wever za úkol vystavit moderní letectvo. Spolu s Wernerem von Blomberg otevřel v roce 1935 Wehrmachtakademie u Reichswehrministerium, kde byli v jednoročních kurzech školeni jeho spolupracovníci ve strategii, válečném hospodářství a politice. Generalleutnant Walther Wever zahynul 3.6.1936 při startu svého služebního stroje Heinkel He 70 z letiště Dresden-Klotzsche. Po jeho smrti a propuštění Blomberga byla Wehrmachtakademie na požadavek Hermanna Göringa uzavřena.

Fahnenjunker 15.3.1905
Fahnenjunker-Unteroffizier 18.8.1905
Fähnrich 18.11.1905
Leutnant 18.8.1906
Oberleutnant 19.2.1914
Hauptmann 18.6.1915
Major 1.2.1926
Oberstleutnant 1.4.1930
Oberst 1.2.1933
Generalmajor 1.10.1934
Generalleutnant 1.4.1936

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Ritterkreuz I. Klasse des Albrechts-Ordens mit Schwertern
Ritterkreuz I. Klasse des Friedrichs-Ordens
Mecklenburgisches Militärverdienstkreuz II. Klasse
Mecklenburgisches Kreuz für Auszeichnung im Kriege II. Klasse
Braunschweiger Kriegsverdienstkreuz II. und I. Klasse
Ritterkreuz II. Klasse des Sachsen-Ernestinischen Hausordens
Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Železný půlměsíc
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen in Gold mit Brillanten 11.11.1935

Hauptmann Werner Grodde

2. srpna 2017 v 18:55 | paulito

Werner Grodde se narodil 22.7.1914 v Gendittenu. V dubnu 1936 vstoupil do Flak Regiment 11 v Königsbergu v hodnosti Fahnenjunker. Po absolvování Heereskriegsschule Potsdam je jako Oberfähnrich převelen k leichten Flak-Abteilung 11. S ním se zúčastnil tažení v Polsku a Francii. Byl povýšen do hodnosti Leutnant a nasazen v rámci 10. Panzer Division v roce 1941 v Rumunsku a v rámci 11. Panzer Division se zúčastnil obsazení Bělehradu. Na počátku tažení v Rusku byl velitelem 3. Batterie, Flak-Abteilung 71 na středním úseku fronty a dostal se až k Moskvě. V roce 1942 se zúčastnil obranných bojů na Vjazmě a byl přidělen jako adjutant k Flak-Regiment 60. V zimě 1943-44 byl velitelem II. Abteilung, Artillerie Regiments 13 v 13. Luftwaffen-Felddivision. V hodnosti Hauptmann obdržel 6.4.1944 Ritterkreuz. Na konci války byl ve štábu Höheren Artilleriekommandeur, 1. Fallschirmarmee. Werner Grodde zemřel 7.10.2003 v Brüggenu.

Major der Reserve Josef Barmleter

2. srpna 2017 v 18:33 | paulito

Josef Barmetler se narodil 11.3.1904 v Kemptenu. 2.4.1924 vstoupil do 15. (A) Kompanie, 19. (Bayr.) Infanterie-Regiment, 1.10.1924 byl převelen k 12. Kompanie. 1.10.1933 byl povýšen do hodnosti Feldwebel, 1.10.1934 byl převelen k 18. (A) Kompanie, Infanterie-Regiment München. 15.10.1935 byl převelen k 4. Kompanie, Gebirgsjäger-Regiment 99 ve Füssenu. 31.5.1936 byl jako Feldwebel der Reserve propuštěn a 18.10.1936 se zúčastnil záložního cvičení I. Bataillon, Gebirgsjäger-Regiment 99 a 1.5.1937 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. 26.8.1939 přišel jako velitel kulometné čety do 4. Kompanie, Infanterie-Regiment 316, který byl nasazen na Westwallu. 1.12.1939 se stal velitelem 2. Kompanie a 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. 1.4.1940 prodělal výcvik na Fallschirmschule Wittstock. 16.7.1940 přišel k II. Bataillon, Sturm-Regiment 1. 1.8.1940 byl přijat do důstojnického sboru a převelen k Luftwaffe. 1.9.1940 převzal velení 7. Kompanie, Sturm-Regiment 1 a 20.1.1941 byl převelen do štábu II. Bataillonu. 20.5.1941 se zúčastnil invaze na Krétu. Po přistání na ostrově zaútočil II. Bataillon, Sturm-Regiment 1 odpoledne na výšinu 107 u Maleme. 5. Kompanie ze západu a 7. Barmetlerova z jihu. Do večera byla jižní část výšiny. 21.5. obsadila 7. Kompanie výšinu. 25.5. vedl Barmetler výsadkáře proti Galatasu. Při tomto útoku byl Barmetler zraněn. Oberleutnant Barmetler obdržel za tento boj 9.7.1941 Ritterkreuz. 25.7.1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve. Po uzdravení přišel 15.10.1941 do štábu II. Bataillon, Fallschirm-Jäger-Regiment 1 na východní frontě a časem převzal velení II. Bataillonu. 29.11.1941 byl zraněn a 20.1.1942 přišel do štábu II. Bataillon, Sturm-Regiment 1 a 9.2.1941 k Fallschirm-Jäger-Ergänzungs-Regiment 1 ve Stendalu, kde převzal 15.12.1942 5. Kompanie. 10.12.1943 byl převelen do štábu Fallschirm-Jäger-Regiment 6, kde převzal 1.3.1944 velení II. Bataillonu. 1.6.1944 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve a 20.2.1945 zemřel v domovském Kemptenu na zranění z Kréty.

General der Infanterie Kurt von Briesen

1. srpna 2017 v 20:15 | paulito

3.5.1886, Anklam
20.11.1941, padl v boji u Andrejevky, Doněc

Důstojnický čekatel 2. Kaiser-Franz-Garde-Grenadier-Regiment (26.9.1904 - 1.10.1910)
Adjutant 2. Fusilier-Battalion Kaiser-Franz-Garde-Grenadier-Regiment (1.10.1910 - 1.10.1913)
Válečná akademie (1.10.1913 - 1.8.1914)
Plukovní adjutant 15. Reserve-Infanterie-Regiment (1.8.1914 - 23.8.1914)
Zraněn, v nemocnici (23.8.1914 - 28.10.1914)
Adjutant 26. Reserve-Infanterie-Brigade (28.10.1914 - 1916)
Štáb IV. Armee-Korps (1916 - 7.9.1916)
Generální štáb (7.9.1916 - 1918)
Štáb 239. Infanterie-Division (1918 - 4.1919)
Operační náčelník II. Armee-Korps (4.1919 - 1.10.1919)
Operační náčelník Wehrkreis II (1.10.1919 - 9.3.1920)
Propuštěn (31.3.1920)
Wehrkreis II, organizuje ochranu hranic Pomořan (1.5.1922 - 1.4.1934)
Kommando Neu-Stettin (1.4.1934 - 15.10.1935)
Velitel 69. Infanterie-Regiment (15.10.1935 - 4.2.1938)
Velitel 30. Infanterie Division (4.2.1938 - 10.9.1939)
Zraněn, v nemocnici (10.9.1939 - 1.7.1940)
Velitel 30. Infanterie-Division (1.7.1940 - 25.11.1940)
Velitel LII. Armee-Korps (25.11.1940 - 20.11.1941)

k.u.k. Österreichisches Silberne Inhaber-Jubiläums-Medaille für Ausländer (1908)
Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
EK II 9.1914
EK I 12.1914
Franz-Joseph-Orden, Ritterkreuz
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern 4.1918
Verwundetenabzeichen 1918 in Schwarz
Ehrenritter des Johanniter-Ordens
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis II. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 20.9.1939
Spange zum EK I 4.10.1939
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 27.10.1939 jako Generalleutnant a velitel 30. Infanterie-Division
Královský maďarský řád za zásluhy, Komturský kříž s Hvězdou a Meči 11.9.1941
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 22.11.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"

Fahnenjunker (16.9.1904)
Fähnrich (22.4.1905)
Leutnant (27.1.1906)
Oberleutnant (19.7.1913)
Hauptmann (27.1.1915)
Honourary Major (31.3.1920)
Oberstleutnant (1.4.1934)
Oberst (1.5.1934)
Generalmajor (1.8.1937)
Generalleutnant (27.8.1939)
General der Infanterie (1.8.1940)

Hauptmann Robert-Georg von Malapert

31. července 2017 v 21:01 | paulito

7.8.1912, Darmstadt
21.5.1942, padl v boji u Moskvy

Robert-Georg Freiherr von Malapert-Neufville vstoupil v roce 1934 do Infanterie-Regiment 19 v Augsburgu. V roce 1935 byl převelen na Kriegschule Potsdam. V říjnu 1936 přišel jako Oberfähnrich k Luftwaffe a byl odvelen do Flugzeugführer-Schule (FFS) Salzwedel, kde byl 1.4.1937 do hodnosti Leutnant. Jako pilot byl přidělen k I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 165 (I./165) ve Schweinfurtu, kde létal na Hs 123 a Ju 87. 1.8.1939 byl jako Oberleutnant přidělen k II./Stuka-Geschwader 1. Po tažení v Polsku a Francii se stal v červnu 1940 Kapitänem 5. Staffel. V boji proti Anglii byla jednotka po velkých ztrátách stažena. Na jaře 1941 létal na Balkáně, proti Krétě a také proti Maltě. Od června 1941 byl nasazen v Rusku a 17.10.1941 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. Po 315 vzletech obdržel 6.1.1942 jako Oberleutnant Ritterkreuz. V březnu 1942 převzal velení II. Gruppe, Stuka-Geschwader 1. Byl také povýšen do hodnosti Hauptmann. Při svém 510. vzletu proti mostu u Moskvy byl jeho Ju 87R-4 zasažen flakem do chladiče. Gruppenkommandeur Hauptmann von Malapert-Neufville musel přistát v zemi nikoho. On a jeho radista, Oberfeldwebel Otto Mees, zůstali nezraněni. Při pokusu o dosažení vlastní linie byl severně od Bolchova zabit. Otto Mees se ke svým dostal. Posmrtně obdržel 8.6.1942 Eichenlaub zum Ritterkreuz.

Flugzeugführerabzeichen
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 27.9.1939
1. Klasse 28.5.1940
Medaile za statečnost ve stříbře (Itálie)
Frontflugspange für Kampf- und Sturzkampfflieger in Gold
Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42
Deutsches Kreuz in Gold 15.10.1941 jako Oberleutnant v II. Gruppe/Stukageschwader 1
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 6.1.1942 jako Oberleutnant a Staffelkapitän 5./Stukageschwader 1
Eichenlaub 8.6.1942 (99., posmrtně) jako Hauptmann a Kommandeur II. Gruppe/Sturzkampf-Geschwader 1

Generalmajor a SA-Gruppenführer Georg von Neufville

30. července 2017 v 20:40 | paulito

27.10.1883 Frankfurt/M
3.11.1941 padl v boji u Panovy, východní fronta

Georg von Neufville vstoupil na podzim 1902 jako Fahnenjunker do Pruské armády a byl zařazen do Jäger-Regiment zu Pferde Nr. 3. 27.1.1904 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Krátce před začátkem první světové války byl v roce 1914 přidělen k Leib-Garde-Husaren-Regiment. 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Za války velel Neufville praporu v Lein-Garde-Husaren-Regiment a od roku 1916 byl jako Hauptmann v Generálním štábu. Koncem roku 1918 ustavil jako Rittmeister Freikorps von Neufville/Schwarze Garde, který byl také nazýván Landesschützen-Brigade von Neufville a Garde-Landesschützen-Korps von Neufville. Poté byl převzat do vorläufige Reichswehr. 30.11.1921 byl propuštěn z aktivní služby v Reichswehru v hodnosti Major. Von Neufville se stal Stahlhelm-Landesführer Baden und Württemberg a od roku 1933 Präsident des Reichskuratorium für Jugendertüchtigung. Ve štábu Obersten SA-Führung a Chef des Wehrstabes byl zodpovědný za předvojenský výcvik ve spolupráci s Wehrmacht podle Führerova rozkazu od 19.1.1939. 10.4.1938 byl povýšen do hodnosti SA-Brigadeführer. Byl zodpovědný za výcvik Landwachtu. Jako Oberst se Neufville zúčastnil tažení na Západě v roce 1940. Obdržel Sponu k EK II ve Francii a EK I v Rusku. V září 1941 obdržel jako velitel pluku Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz. 3.11.1941 byl v prostoru Mihajlovskoje, 60 kilometrů západně od Moskvy, těžce zraněn. Další den zemřel na Hauptverbandsplatz Panovo. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Generalmajor.

SA-Brigadeführer 10.4.1938
SA-Gruppenführer 30.1.1941
Oberst z.V. 1941
Generalmajor z.V. posmrtně

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
II. Klasse 18.7.1940
I. Klasse 3.7.1941
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.9.1941 jako Oberst zur Verwendung (z.V.) a velitel Infanterie-Regiment 195, 78. Infanterie-Division

Generaloberst Eberhard von Mackensen

30. července 2017 v 14:34 | paulito

Eberhard von Mackensen se narodil 24.9.1889 v Brombergu a 1.10.1908 vstoupil jako Fahnenjunker k XVII. Armeekorps v Gdaňsku. 22.3.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 25.2.1915 byl jako adjutant pluku povýšen do hodnosti Oberleutnant. O půl roku později byl zraněn a poté přišel jako ordonanční důstojník k jedné Heeresgruppe. 20.5.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na konci války byl ve štábu Heeresgruppe Scholtz. Po válce byl ve štábu 5. Reiter Regiment v Belgradu. O něco později převzal velení 1. Eskadron. V roce 1925 byl poslán k Heerestransportabteilung des Truppenamtes, Reichswehrministerium v Berlíně. V roce 1926 byl ve štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major a byl převelen k Heeresabteilung (T1), Truppenamt. V roce 1930 přišel do štábu 1. Kavallerie Division do Frankfurt an die Oder. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.11.1933 se stal náčelníkem štábu Kavallerieinspektion a později Kavalleriekorps. 1.9.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 16.6.1935 přišel jako náčelník štábu do X. Armeekorps v Hamburku. O dva roky později se Mackensen stal velitelem 1.Kavallerie Brigade v Insterburgu. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na jaře 1939 přišel k Heeresgruppenkommando 5 ve Vídni. 1.5.1939 se stal náčelníkem štábu. 1.9.1939 se stal náčelníkem štábu 14. Armee. Ta byla přejmenována na 12. Armee umbenannt. S ní se jako Generalleutnant (od 1.1.1940) zúčastnil tažení na Západě. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti General der Kavallerie. 15.1.1941 se stal Kommandierender General III. Armeekorps. Ten byl později reformován na Panzerkorps a nasazen na východní frontě. 27.7.1941 obdržel Ritterkreuz. 22.11.1941 se stal Befehlshaber 1. Panzerarmee. Za bitvu u Charkova obdržel 26.5.1942 Ritterkreuz mit Eichenlaub. 6.6.1943 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. 5.11.1943 se stal Oberbefehlshaber 14. Armee v Itálii, 5.6.1944 byl penzionován. Po válce byl 6.5.1947 odsouzen k smrti, později byl trest změněn na 21 let vězení. 2.10.1952 byl propuštěn. Zemřel v Altmühlendorfu 19.5.1969.

General der Infanterie Friedrich Sixt von Arnim

30. července 2017 v 13:58 | paulito

27.11.1851, Wetzlar
30.9.1936, Magdeburg

Sixt von Armin vstoupil v roce 1870 jako Fahnenjunker do Königin Augusta Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4. Bojoval během německo-francouzské války, byl těžce zraněn a obdržel Eisernen Kreuz II. Klasse. Na počátku první světové války velel sboru, který byl nasazen do bitva na Marně. Za boje u Arrasu, bitvy u Loretta, u La Bassée a na Sommě obdržel 10.8.1916 Pour le Mérite. 1.3.1917 byl Sixt von Armin jmenován velitelem 4. Armee ve Flandrech. Za tři těžké bitvy ve Flandrech byl Sixt von Armin přezdíván Lev z Flander a obdržel Schwarzen Adlerorden a Eichenlaub k Pour le Mérite. Velel své armádě také během německé jarní ofenzívy v roce 1918. 7.5.1918 obdržel od saského krále Komturkreuz I. Klasse des Militär-St.-Heinrichs-Ordens.

16.7.1870 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, Berlín (Fahnenjunker)
19.7.1870 Německo-francouzská válka 1870-1871
10.5.1871 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, Berlín
9.3.1872 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (10. a 12. Kompanie, Koblenz)
31.12.1874 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (adjutant praporu, Koblenz)
18.4.1876 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (adjutant, Koblenz)
1.4.1881 3. Garde-Infanterie-Brigade, Berlín (adjutant)
1.5.1884 Großer Generalstab, Berlín
26.5.1888 22. Infanterie-Division, Kassel
12.1.1889 Preußisches Kriegsministerium, Berlin (Heeresabteilung A1)
15.7.1890 Grenadier-Regiment "König Friedrich Wilhelm IV." (1. Pommersches) Nr. 2, Stettin (velitel roty)
22.3.1891 VII. Armeekorps, Münster (štáb)
17.5.1893 Großer Generalstab, Berlín
18.8.1896 Magdeburgisches Füsilier-Regiment Nr. 36, Halle (velitel praporu)
20.7.1897 XIII. Armeekorps (Königlich Württembergisches), Stuttgart (náčelník štábu)
18.10.1900 Infanterie-Regiment ,,Graf Bülow von Dennewitz" (6. Westfälisches) Nr. 55 - Detmold (velitel)
14.11.1901 Garde-Korps, Berlín (náčelník štábu)
18.6.1903 Preußisches Kriegsministerium, Allgemeines Kriegsdepartement (AD), Berlin (vedoucí)
27.7.1908 13. Infanterie-Division, Münster (velitel)
20.3.1911 IV. Armeekorps, Magdeburg (Kommandierender General)
25.2.1917 4. Armee (Oberbefehlshaber)
21.11.1918 Heeresgruppe "Kronprinz Rupprecht"
Poté, co u Passchendaele 6.11.1918 Němci prohráli, byl Sixt von Arnim do ledna 1919 převelen k Heeresgruppe des Kronprinzen Rupprecht von Bayern
15.1.1919 penzionován

Fahnenjunker: 16.7.1870
Portepée-Fähnrich: 10.11.1870
Sekonde-Lieutenant: 12.1.1871
Premier-Lieutenant: 17.2.1880
Hauptmann: 17.4.1886
Major: 22.3.1891
Oberst-Lieutenant: 22.3.1897
Oberst: 27.1.1900
Generalmajor: 18.4.1903
Generalleutnant: 25.10.1906
General der Infanterie: 7.4.1911

Eisernes Kreuz (1870), II. Klasse
Kriegsdenkmünze für die Feldzüge 1870-71 (Deutsches Reich)
Dienstauszeichnungskreuz
Wiederholungsspange (1914) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1870)
Zentenarmedaille
Roter Adlerorden, II. Klasse mit Eichenlaub und Krone
Eisernes Kreuz (1914), I. Klasse
Albrechts-Orden, Ritterkreuz
Friedrichs-Orden, Ritterkreuz
Militär-Verdienstmedaille (Österreich)
Orden Berthold des Ersten, Ritterkreuz
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz
Pour le Mérite mit Eichenlaub
Verdienstorden 10.8.1916 jako General der Infanterie a Kommandierender General IV. Armee-Korps
Eichenlaub 3.8.1917 jako Oberbefehlshaber 4. Armee
Schwarzer Adlerorden, 1917
Roter Adlerorden, Großkreuz, 1917
Großkreuz des Militär-Max-Joseph-Ordens 9.3.1918
Komturkreuz I. Klasse des Militär-St.-Heinrichs-Ordens 7.5.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Generalfeldmarschall Friedrich Heinrich Ernst von Wrangel

30. července 2017 v 13:22 | paulito

13.4.1784, Stettin
1.11.1877, Berlín

Friedrich Freiherr von Wrangel pocházel za staré baltskoněmecké-švédské-pomořanské důstojnické rodiny Wrangelů, která kolem roku 1200 přišla z Vestfálska do Livonska a později Estonska a Švédska. V srpnu 1796 vstoupil jako Junker (Gefreiter-Korporal) k Dragoner-Regiment "von Werther" Nr. 6 Pruské armády. 15.8.1796 složil přísahu královi Friedrichu Wilhelmovi II. 8.6.1797 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 15.10.1798 Sekondeleutnant. V roce 1805 byl převelen k Leib-Eskadron do Königsbergu ke Dragoner-Regiment Nr. VI "von Auer". 23.10.1806 prodělal Leutnant Freiherr von Wrangel svůj křest ohněm u 4. koaliční války, kdy jen s 35 dragouny napadl dvě francouzské švališerské eskadrony. 20.3.1907 se zúčastnil bitvy u Preußisch Eylau a poté také u Heilsbergu. Za tyto bitvy, kde byl také zraněn, obdržel Pour le Mérite a ruský Vladimirův řád. Později se zúčastnil bojů proti Napoleonově Grande Armee. Vyznamenal se zvláště v bitvě u Lipska. V roce 1823 byl Wrangel povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se tak nejmladším generálem pruské armády. V roce 1848 vedl již jako von Wrangel v květnu 1848 Bundes-Korps ve válce proti Dánsku o Šlesvicko. 10.11.1848 vstoupil General der Kavallerie Freiherr von Wrangel, od září Oberbefehlshaber der Truppen in den Marken, do Berlína během revoluce v roce 1848 a odzbrojil bez bojů Bürgerwehr. V roce 1857 obdržel Generalfeldmarschall von Wrangel z rukou krále Friedricha Wilhelma IV. Svoji maršálskou hůl. Během Tříleté války vedl Bundesheer a během německo-dánské války v roce 1864 německou armádu, která se skládala z pruské a rakouské.

8.6.1797 Fähnrich
15.10.1798 Sekondeleutnant
19.3.1808 Premierleutnant
18.4.1809 Stabsrittmeister
29.7.1813 Major
31.5.1814 Oberstleutnant
3.10.1815 Oberst
30.3.1823 Generalmajor
30.3.1838 Generalleutnant
20.11.1839 Kommandierender General I. Armee-Korps v Königsbergu
7.4.1842 Kommandierender General II. Armee-Korps ve Stettinu
20.4.1848 General der Kavallerie
13.11.1849 Kommandierender General III. Armee-Korps v Berlíně
15.8.1856 Generalfeldmarschall

Pour le Merité mit Eichenlaub und Krone
Verdienstorden 17.7.1807
Eichenlaub 13.9.1848
Krone 13.1.1857
Eisernes Kreuz (1813), II. und I. Klasse
II. Klasse
I. Klasse 16.10.1813
Roter Adlerorden
Roter Adlerorden I. Klasse 8.9.1840
Eichenlaub und Brillanten zur I. Klasse, 1846
Schwerter zur I. Klasse 13.9.1848
Grosskreuz des Roten Adlerordens in Brillanten mit Schwertern 13.4.1865
Oldenburgischer Haus- und Verdienstorden des Herzogs Peter Friedrich Ludwig, Großkreuz mit der goldenen Krone, 1848
Schwarzer Adlerorden mit Stern und Ordenskette
Ordenskleinod 15.10.1849
Ordenskanzler des Hohen Ordens vom Schwarzen Adler 1859
Brillanten zur Ordenskette 18.10.1861
Kronen-Orden
I. Klasse mit Eichenlaub und Schwertern 8.1866
Königlicher Hausorden von Hohenzollern
Großkomtur mit Schwertern und Collane
Stern der Groß-Comthure (Großkomtur) 17.3.1863
Brillanten-Insignien des Sterns und des Kreuzes der Groß-Comthure 16.6.1871
Schwerter zum Stern der Groß-Comthure in Brillanten 2.9.1873
Ehredegen mit Brillanten 15.8.1876
Řád svatého Vladimira, IV. třídy
Řád svaté Anny, I. třídy
Řád svatého Ondřeje
Preussisches Dienstauszeichnungskreuz (Sonderstufe)
Königlicher Seraphinenorden
Dannebrogorden
Hausorden der Wendischen Krone
K.u. Sankt Stephans-Orden, Großkreuz
Leopoldův řád, Velkokříž (Belgie)

Generalleutnant Hans-Heinrich von Arnim

30. července 2017 v 12:43 | paulito

Hans-Heinrich Sixt se narodil 6.11.1890 ve Stettinu. 18.2.1909 vstoupil jako Fahnenjunker do armády a patřil k "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, kde byl v roce 1910 povýšen do hodnosti Leutnant a stal se důstojníkem Garde-Korps. Během první světové války byl nasazen jako adjutant a velitel roty na všech frontách. Těžce zraněn byl 15.5.1915. Po uzdravení byl 13.4.1916 přeložen na Kriegsministerium v Berlíně. 24.12.1918 patřil Sixt von Armin k 3. Landesschützen-Brigade v Berlíně a 5.1.1919 v Garde-Grenadier-Regiment Nr. 3 v Berlin-Charlottenburg. V Reichswehru sloužil nakonec v roce 1935 jako velitel praporu.

Oberquartiermeister I v Generalstab des Heeres do 1.9.1939
Náčelník štábu 5. Armee
Velitel 95. Infanterie-Division: 25.9.1939 - 10.5.1942
Velitel 113. Infanterie-Division: 10.5.1942 - 20.1.1943

V květnu 1942 převzal velení 113. Infanterie-Division, která se zúčastnila bojů o Stalingrad. Zde padl 2.2.1943 do sovětského zajetí, kde zemřel 1.4.1952 na srdeční nemoc. Sixt von Armin, přestože byl věrným následovníkem Friedricha Pauluse, byl velkým protivníkem stalinistického protifašistického hnutí (NKFD a BDO) v sovětských zajateckých táborech.

Fahnenjunker 18.2.1909
Leutnant 16.6.1910
Oberleutnant 25.2.1915
Hauptmann 18.10.1917
Major 1.4.1929
Oberstleutnant 1.10.1932
Oberst 1.10.1934
Generalmajor 1.3.1938
Generalleutnant 1.3.1940

Eisernes Kreuz
EK II 7.10.1914
EK I 22.12.1917
Ritterkreuz II. Klasse mit Schwertern des Großherzoglich Badischen Ordens vom Zähringer Löwen
Braunschweigischer Orden Heinrich des Löwen, IV. Klasse
Verwundetenabzeichen 1918 in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.9.1941 jako Generalleutnant a velitel 95. Infanterie-Division
Deutsches Kreuz in Gold 6.9.1942 jako Generalleutnant a velitel 95. Infanterie-Division

Oberleutnant Rudolf Pflanz

30. července 2017 v 12:02 | paulito

Rudolf "Rudi" Pflanz se narodil 1.7.1914 v Ichenheimu, Lahr, Baden. V roce 1938 sloužil u JG 131. 1.5.1939 byla JG 131 přejmenována na JG 2. Při vypuknutí války sloužil Pflanz u 3./JG 2. Zaznamenal první vítězství nad Francií 30.4.1940, když se zúčastnil sestřelu Potez 63-11 se dvěma kolegy z 3./JG 2. Pflanz získal první individuální vítězství 14.5., když sestřelil RAF Blenheim. Během bitvy o Británii létal s Majorem Helmutem Wickem (56 vítězství, RK-EL) v Stabschwarme I./JG 2 a sestřelil britské eso Flt Lt Johna Dundase (13.333/2/4.5 vítězství) z 609 Sqn, RAF poté, co Dundas sestřelil a zabil Wicka 28.11.1940. Do konce roku 1940 měl Pflanz 8 vítězství. 23.7.1941 sestřelil pět Spitfirů a Hurricanů. Po 20. vítězství byl vyznamenán Rytířským křížem 1.8.1941. Do konce roku 1941 měl 23 vítězství. Oberleutnant Pflanz byl jmenován Staffelkapitänem 11./JG 2 1.5.1942. 5.6. sestřelil tři Spitfiry nad ústím řeky Somme. Zaznamenal 49. a 50. vítězství, když sestřelil další Spitfiry 28.7. 31.7.1942 se Pflanz střetl se Spitfiry. Sestřelil jeden, ale poté byl sestřelen a zabit v Bf 109 G-1 (W.Nr. 10318) "bílá 1" nad Berck-sur-Mer. Byl posmrtně povýšen na Hauptmanna. Rudolf Pflanz získal 52 vítězství, včetně 45 Spitfire.

Flugzeugführerabzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 16.9.1940
1. Klasse 5.5.1940
Ehrenpokal der Luftwaffe 24.7.1941
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1.8.1941 jako Oberleutnant a pilot v Geschwaderstab/Jagdgeschwader 2
Deutsches Kreuz in Gold 16.7.1942 jako Oberleutnant a pilot ve Stab I. Gruppe/Jagdgeschwader 2

Generalleutnant Gerhard Engel

28. července 2017 v 21:28 | paulito

Gerhard Michael Engel se narodil 13.4.1906 v Lausitz a vstoupil 5.10.1925 jako Schütze do 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment Reichswehru. 5.7. až 7.7.1927 absolvoval úspěšně zkoušky na Fahnenjunkera a 1.10. byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a přidělen k Infanterie-Schule, kde byl 1.8.1928 povýšen do hodnosti Fähnrich. 1.8.1929 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich a 1.9.1930 přidělen k 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 5. 1.9.1930 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.4.1932 převelen do 3. Kompanie. 1.7.1933 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 10.9.1933 se stal adjutantem III. Bataillonu. O měsíc později se stal adjutantem III. Bataillon, Infanterie-Regiment Rostock, později Infanterie-Regiment 27. 1.1.1935 se stal adjutantem pluku a 12.10.1936 převzal velení 11. Kompanie. 16.3.1937 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po výcviku velitelů rot v Infanterie-Schule Döberitz 10.1. až 22.1.1938 byl přidělen jako adjutant Heer u Führera a nakonec se stal 1.5.1938 adjutantem Wehrmacht u Führera. 24.12.1940 byl povýšen do hodnosti Major a 12.3.1943 Oberstleutnant. 18.10. až 13.11.1943 se zúčastnil výcviku velitelů praporů na Bataillons-Abteilungs-Führerschule/Lehrgruppe A v Antverpách. Krátce po návratu absolvoval Waffentechnischen Kurz a Regiments-Führer-Lehrgang v Döberitz. 1.2.1944 byl jmenován velitelem Füsilier-Regiment 27. Během bojů pluku v sestavě 12. Infanterie-Division v červnu 1944 byl obklíčen u Mogileva. Engel převzal velení divize a nakonec se mu podařil průlom. Kampfgruppe ustoupila do Minsku, kde byla opět obklíčena. Po dalším průlomu dosáhly jednotky u Baranoviči vlastní linie. Za velení vojáků obdržel Engel 4.7.1944 jako Oberstleutnant a velitel Füsilier-Regiment 27 Ritterkreuz. 19.7.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 1097, 549. Grenadier-Division a 22.7.1944 velení 12. Infanterie-Division, kde byl v kotli u Minsku zraněn. 20.8.1944 byl povýšen do hodnosti Oberst. 9.11.1944 se stal velitelem 12. Volks-Grenadier-Division, nově ustavené v prostoru Cách a 15.11. byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Během obranných bojů se nacházela 12. Volks-Grenadier-Division u Stolbergeru. Za své výkony byla divize 26.11.1944 jmenována ve Wehrmachtsbericht a Engel obdržel 11.12.1944 679. Eichenlaub zum Ritterkreuz jako Generalmajor a velitel 12. Volks-Grenadier-Division. 30.12.1944 byl zraněn a 5.1.1945 převezen z Kriegs-Lazarett II/652 (Adenau) do Reserve-Lazarett Tegernsee (Steinmetz-Lazarett). Po návratu převzal 25.3.1945 opět svojí divizi. 12.4.1945 se stal velitelem Infanterie-Division Ulrich von Hutten a byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 7.5.1945 padl u Tangermünde do britského zajetí, propuštěn byl v prosinci 1947. Zemřel 9.12.1976 v Düsseldorfu.

Oberstleutnant Helmuth Mahlke

28. července 2017 v 20:09 | paulito

Helmut Mahlke (1913-1998) z Berlína

Po vypuknutí druhé světové války přišel Mahlke jako Staffelkapitän k Trägersturzkampfstaffel 2./186 do Kielu, později Wertheimu. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Zúčastnil se tažení na Západě. 2.7.1940 se stal velitelem III. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 1. S touto Gruppe létal Mahlke do listopadu 1940 nad Anglii. V únoru 1941 byla jeho Gruppe přesunuta na Sicílii, odkud létala proti Maltě a severní Africe. 21.5. až 2.6.1941 létal nad Krétou. 20.11.1941 obdržel italskou Medaili za statečnost ve stříbře. V prvních dnech války proti Rusku na počátku července 1941 byl Mahlke dvakrát sestřelen. Za své zranění při sestřelu obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. V lazaretu Borisov obdržel 16.7.1941 po 145 vzletech Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení byl Mahlke v září 1941 náčelníkem štábu 1. Fliegerdivision. Stejnou funkci vykonával do konce války u Luftwaffenkommando Ost a od 11.5.1943 u Luftflotte 6. Zde obdržel 31.3.1944 Deutsche Kreuz in Gold. 1.6.1942 byl Mahlke povýšen do hodnosti Major (od 1.1.1943 Major im Generalstab) a 1.5.1944 Oberstleutnant im Generalstab. 9.5.1945 padl do zajetí, propuštěn byl 9.9.1947.

General der Infanterie Waldemar Erfurth

28. července 2017 v 19:56 | paulito

4.8.1879, Berlin
2.5.1971, Tübingen

General Erfurth vstoupil 20.9.1897 jako dobrovolník do Füsilier-Regiment Prinz Heinrich von Preußen (Brandenburgisches) Nr. 35 v Brandenburg an der Havel. V roce 1906 byl převelen do Kriegsakademie a nakonec do Großen Generalstab. V první světové válce byl Erfurth nasazen k XX. Armeekorps, kde byl v různých štábních funkcích. Na konci války sloužil ve štábu V. Reservekorps. Po skončení války byl převzat do Reichswehru a nasazen ve Wehrkreiskommando I v Königsbergu. V roce 1921 byl náčelníkem štábu 1. Division. Po různých velitelských postech byl Erfurt 30.9.1931 penzionován. 1.9.1934 byl zapojen do práci na Reichswehrministerium a 1.11.1935 reaktivován. V roce 1938 byl Erfurth jmenován do funkce Oberquartiermeister V, Oberkommando des Heeres (OKH). V roce 1941 sloužil jako velitel Verbindungsstabes Nord ve Finsku a v roce 1942 se stal německým generálem ve finském hlavním štábu. V roce 1944 byl přeložen do Führerreserve, 6.5.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 30.6.1947.

General der Infanterie: 1.4.1940
Generalleutnant: 1.5.1931
Generalmajor: 1.10.1929
Oberst: 1.2.1926
Oberstleutnant: 1.6.1921
Leutnant: 27.1.1899 (Füsilier Regiment 35)
Fahnjunker: 20.9.1897

Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern: 8.11.1944

Vizeadmiral Ernst Wolf

28. července 2017 v 19:26 | paulito

21.7.1886, Dresden-Cotta
29.7.1964, Hamburg

Velitel Torpédové a spojovací školy 6.10.1929 - 20.3.1932
Ředitel Reichsmarine/Kriegsmarine služební kanceláře Bremen 21.3.1932 - 27.9.1936
Admirál služební kanceláře Kriegsmarine Hamburg 5.10.1936 - 30.9.1942
Penzionován 30.9.1942
K dispozici Kriegsmarine 1.9.1942 - 1.10.1942
Říšský komisař čestného soudu Hamburg 1.10.1942 - 28.2.1945
Penzionován 28.2.1945

1914 EK-I
1914 EK-II
Kgl. Sächsischer Albrechts-Orden, Ritterkreuz 2. Klasse mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht Dienstauszeichnung I.-IV. Klasse

Vizeadmiral Eberhard Wolfram

28. července 2017 v 19:19 | paulito

24.7.1882, Gerbstedt
6.1.1947, Hamburg

Penzionován 31.1.1931
K dispozici Kriegsmarine 1.1.1939
Velitel obranných formací West 28.9.1939 - 5.4.1940
Velitel bezpečnosti Severního moře 6.4.1940 - 3.4.1943
K dispozici Kriegsmarine 4.4.1943 - 30.6.1943
Penzionován 30.6.1943
K dispozici Kriegsmarine 1.7.1943

Rytířský kříž 25.5.1941 jako Konteradmiral a Befehshaber der Sicherung der Nordsee
Rytířský kříž domu Hohenzollernů s Meči 14.2.1919
Železný kříž (1914) 1. třídy 18.9.1915
Železný kříž (1914) 2. třídy 29.9.1914
Hansovní kříž Hamburg 1.8.1916
Kříž Friedricha Augusta 1. třídy 5.3.1922
Kříž Friedricha Augusta 2. třídy
Vyznamenání za dlouhou službu 5.3.1922
Čestný kříž 1914/1918
Spona k Železnému kříži (1939) 1. třídy 30.5.1940
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy 8.12.1939
Válečný odznak minolovek


Vizeadmiral Paul Wülfing von Ditten

28. července 2017 v 19:06 | paulito

13.9.1880, Mönchengladbach
1.11.1953, Berlin-Schlachtensee

Penzionován 28.2.1929
Vojenský poradce v Turecku 1933-1939
2. admirál Námořní stanice Severní moře 3.9.1939 - 28.11.1939
K dispozici Kriegsmarine 31.1.1940 - 6.6.1940
Podsekretář Říšského ministerstva dopravy a ředitel kanceláře pro námořní provoz 6.6.1940 - 29.5.1942
K dispozici Kriegsmarine 30.5.1942 - 28.2.1943
Penzionován 28.2.1943
K dispozici Kriegsmarine 1.3.1943

Železný kříž 1. třídy (1914)
Železný kříž 2. třídy (1914)
Vyznamenání za dlouhou službu
Čestný kříž 1914/1918
Řád kříže svobody, Kříž 2. třídy (Finsko)
Vzpomínková medaile Válka za svobodu (1918) se Sponou (Finsko)
Koloniální medaile
Čínská medaile
Velkokříž za námořní zásluhy s bílou dekorací (Španělsko)

Major Erich Leie

28. července 2017 v 17:20 | paulito

Erich Leie se narodil v Kielu. Jako Leutnant vedl Reservestaffel JG 71 a poté od srpna 1939 5./JG 51. Měl být příslušníkem části Stabsstaffel JG 2, kterou vedl famózní Kommodore Helmut Wick a adjutantem byl Hptm. Rudolf Pflanz (52 v., RK-EL) během bitvy o Británii, ale o tomto období nejsou žádné záznamy. Podle některých údajů měl být Wickovým rottenfliegerem dne 28. 11. 1940, když byl sestřelen 'Dogsem' Dundasem. Erich Leie sestřelil 28. listopadu 1940 jeden Spitfire. Leie je zobrazen v Isohovenově 'Luftwaffe in the BoB', fotka, kde Wick názorně ukazuje své poslední vítězství Pflanzovi a Leiemu. Pokud Franz Fiby byl I. Gruppe Adjutant, byl Erich Leie Geschwader Adjutant? Od července 1941 je příslušníkem Oesauovy Stabsschwarm v JG 2 a je na obrázku s Oesauem, Pflanzem a Egonem Mayerem v Riesově Luftwaffe Photo-Report. Na jaře 1941 byl vyznamenán Rytířským křížem za 21 vítězství nad Kanálem. 4. května 1942 se stal Kommandeurem I./JG 2. Zúčastnil se bitvy nad Dieppe v roce 1942. 19. srpna sestřelil nad Dieppe Spitfire jako své 43. vítězství. V této době byl Gruppenkommandeur I./JG 2 s hodností Oblt. Nebyl do této doby nikdy sestřelen. Po smrti Oblt. Rudolfa Busche (40 vítězství DK-G) 17. ledna 1943 byl Leie jmenován Kommandeurem I. Gruppe JG 51 a byl na této pozici další dva roky. Čtyři Gruppen z JG 51 a JG 54 byly vyzbrojeny letadly Fw 190A na východní frontě na počátku roku 1943. I./JG 51 rotovala mezi jezerem Ivan, východně od Moskvy, Vjazmou a Orlem. Leie úspěšně vedl Gruppe během ofenzívy Zitadelle u Kurska během července 1943. Skupina vyměnila své Fw190A-3 za A-5 a tyto stroje přispěly ke zvyšování skóre es od JG 51 přes ruskou vzdušnou převahu. Po neúspěchu ofenzívy u Kurska se začala válečná situace měnit a německá armáda ustupovat. V listopadu 1943 Major Erich Leie, 'Tiger-Leie', dosáhl svého 100. vítězství. Na konci roku 1944 byl povýšen do hodnosti Geschwaderkommodore JG 77 a 7. března 1945 byl zabit nad Čechami, když se srazil se zničeným Jak 9 a měl příliš nízkou výšku pro seskok padákem. Na východní frontě dosáhl 75 (78) vítězství (31 Il-2) a 43 na Západě, zúčastnil se asi 500 bojových letů.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Frontflugspange für Jäger in Gold
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Deutsches Kreuz in Gold 20.10.1942 jako Oberleutnant
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1.8.1941 jako Oberleutnant a pilot v I. Gruppe/Jagdgeschwader 2 Richthofen

Generalmajor Horst von Wolff

26. července 2017 v 22:27 | paulito

26.7.1886, Rosenberg
9.10.1941, zabit v boji, Voronki

Horst von Wolff byl žákem Kadetní školy a 28.2.1905 vstoupil jako Fähnrich do Jäger-Bataillon von Neumann (1. Schlesisches ) Nr. 5, kde byl 27.1.1906 povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1910 byl zařazen do Unteroffizierschule Potsdam. 16.6.1913 byl ovýšen do hodnosti Oberleutnant a 19.7.1913 se stal adjutantem v Jäger-Bataillon von Neumann (1. Schlesisches) Nr. 5. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a během první světové války byl adjutant praporu, velitel roty a velitel praporu. 11.7.1916 se stal velitelem praporu v Reserve-Infanterie-Regiment 109. 28.11.1917 obdržel Orden Pour le Mérite. 26.2.1918 byl převelen do štábu 220. Infanterie-Division. V březnu 1919 byl jako Major propuštěn z armády. Zúčastnil se budování Schwarz Reichswehr v Pomořanech. Stal se členem SA, naposledy v hodnosti SA-Standartenführer. Ve Wehrmacht byl záložním důstojníkem a sloužil jako Major der Reserve v Infanterie-Regiment 94 v Köslinu. 27.8.1939 byl umístěn jako Oberstleutnant z.V. k dispozici Heer. 1.9.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 222, 75. Infanterie-Division. Byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.2.1941 převzal velení Infanterie-Regiment 478 a zúčastnil se operace Barbarossa. 9.10.1941 padl Oberst von Wolff v boji na čele svého pluku v boji proti mase sovětských tanků T-34 a pluk byl poničen a zatlačen zpět. Posmrtně byl Horst von Wolff povýšen do hodnosti Generalmajor a 10.10.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern 17.7.1917
Pour le Mérite 28.11.1917
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 10.10.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiments 478 (posmrtně)

Major Clemens Graf von Kageneck

26. července 2017 v 22:01 | paulito

Clemens-Heinrich Carl Hubertus Maria Graf von Kageneck

17.4.1913, Berlín
18.3.2005, Bad Homburg

Von Kageneck přerušil 1.4.1934 své studium a přihlásil se dobrovolně do Wehrmacht. Byl přidělen k Reiter-Regiment 4 v Postupimi, sloužil do 30.9.1935 (naposled jako Unteroffizier), poté opět zahájil studium. Po ukončení studia v dubnu 1938 absolvoval, mezitím jako Leutnant der Reserve, dvě cvičení v v Panzer-Regiment 6 (Neuruppin). V říjnu 1938 se Graf von Kageneck rozhodl stát aktivním důstojníkem, od roku 1939 jako Leutnant. Jako velitel čety se zúčastnil tažení v Polsku a nakonec se stal zpravodajským důstojníkem II. Abteilung, se kterým se zúčastnil tažení na Západě. Poté byl zpravodajský důstojník ve štábu Panzer-Regiment 6 a od června 1941 bojoval na východní frontě. V březnu 1942 byl jako Oberleutnant a velitel 4. Kompanie, Panzer-Regiment 6. Za statečnost obdržel 28.11.1942 Deutsche Kreuz in Gold. V říjnu 1942 byl ordonančním důstojníkem ve štábu 3. Panzer-Division a 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V červnu 1943 se stal velitelem schwere Panzer-Abteilung 503. S tímto oddílem se zúčastnil operace Zitadelle a za boje severně od Bělgorodu obdržel 4.8.1943 Ritterkreuz. Při těchto bojích byl zraněn a po uzdravení převzal v říjnu 1943 zase schwere Panzer-Abteilung 503. Koncem roku 1943 byl těžce zraněn a 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti Major. 24.6.1944 obdržel Eichenlaub. Od října 1944 do konce války byl Lehrgruppenkommandeur na Panzertruppenschule Bergen, padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1946.

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 26.9.1939
1. Klasse 3.7.1941
Panzerkampfabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Ostmedaille
Deutsches Kreuz in Gold 28.11.1942 jako Oberleutnant a velitel 4. Kompanie/Panzer-Regiment 6, 3. Panzer-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 4.8.1943 jako Hauptmann a velitel schwere Panzer-Abteilung 503
Eichenlaub 26.6.1944 (513.) jako Hauptmann a velitel schwere Panzer-Abteilung 503
 
 

Reklama