Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Feldwebel Josef Schmied

10. listopadu 2017 v 21:52 | paulito

Josef Schmied se narodil 16.2.1913 v Raschnitz v Sudetech. 1.10.1933 byl zařazen do služby v československé armádě. Jako záložník byl zařazen do Wehrmacht. Poprvé byl bojově nasazen na jaře 1943 u 3./Pionier Battailon 198, 98. Infanterie-Division u Spas Děmjansku, později u Brjansku a na Kubáni. 25.3. obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse, dva Odznaky za zničení tanku zblízka a Sturmabzeichen. Jako Unteroffizier byl během útoku na Kerči těžce zraněn a přesto odrazil nepřátelské útoky. Několikrát se dále vyznamenal na Krymu a za to obdržel 26.1.1944 jako Unteroffizier a velitel čety v 3. Kompanie, Pionier.Batallion 198, 98. Infanterie-Division Ritterkreuz. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Feldwebel. Kvůli amputaci ruky byl Josef Schmied propuštěn z Wehrmacht. O několik měsíců později byl jeho prapor na Krymu zničen. Schmied zemřel 12.12.1972 v Bad Abbach.

EK 2: 25.3.1943
EK 1: 5.11.1943
Verwundetenabzeichen in Schwarz: 22.3.1942
Verwundetenabzeichen in Silber: 22.2.1944
2x Sonderabzeichen für Panzernahbekämpfung: 22.12.1943
Ritterkreuz 26.1.1944 jako Unteroffizier a velitel čety v 3. Kompanie, Pionier.Batallion 198, 98. Infanterie-Division.

Generalleutnant Kurt Dittmar

10. listopadu 2017 v 21:28 | paulito

5.1.1891, Magdeburg
26.4.1959, Stadtoldendorf

Důstojnický čekatel, 4. Pionier-Battalion 6.3.1909 - 6.8.1914
Adjutant 4. Pionier-Ersatz-Battalion 6.8.1914 - 22.9.1914
Velitel čety, 1. Feld-Kompanie 4. Pionier-Battalion 22.9.1914 - 4.2.1915
Adjutant 4. Pionier-Battalion 4.2.1915 - 8.1.1916
Velitel roty, 4. Pionier-Battalion 8.1.1916 - 9.12.1917
Velitel I. Battalion 165. Infanterie-Regiment 9.12.1917 - 9.1.1918
Velitel roty, 4. Pionier-Battalion 9.1.1918 - 22.6.1918
Velitel III. Battalion 165. Infanterie-Regiment 22.6.1918 - 22.2.1919
Velitel roty, Freiwilligen-Battalion Quedlinburg 165. Infanterie-Regiment 22.2.1919 - 29.7.1919
8. Reichswehr-Schütze-Regiment 29.7.1919 - 26.8.1919
Posádkové velitelství Quedlinburg 26.8.1919 - 4.2.1920
Armádní mírová komise, Dresden 4.2.1920 - 1.10.1920
Velitel roty, 4. Pionier-Battalion 1.10.1920 - 1.10.1924
Velitelství opevnění Emsmündung, Borkum 1.10.1924 - 1.10.1927
Učitel Infanterie-Schule 1.10.1927 - 15.9.1931
Říšské ministerstvo obrany, Inspektion 5 15.9.1931 - 1.10.1931
Pionier-Inspektion/Inspektion 5, Říšské ministerstvo obrany 1.10.1931 - 1.1.1934
Velitel 1. Pionier-Battalion 1.1.1934 - 1.10.1934
Velitel Pionier-Battalion Königsberg 1.10.1934 - 15.10.1935
Pioniere-Kommando 1 15.10.1935 - 6.4.1937
Velitel Pionier-Schule I 6.4.1937 - 26.8.1939
Velitel Pionier-Schule II 26.8.1939 - 1.10.1939
Štáb Generála ženistů, OKH 1.10.1939 - 15.3.1940
Velitel ženistů 1. Armee 15.3.1940 - 20.2.1941
Velitel 169. Infanterie-Division 20.2.1941 - 11.10.1941
Führer-Reserve OKH 11.10.1941 - 1.4.1942
General z.b.V., OKH 1.4.1942 - 25.4.1945
V zajetí 25.4.1945 - 18.5.1948

Leutnant 22.8.1910
Oberleutnant 25.2.1915
Hauptmann 18.12.1917
Major 1.2.1931
Oberstleutnant 1.6.1934
Oberst 1.4.1936
Generalmajor 1.4.1940
Generalleutnant 1.4.1942

Německý kříž ve zlatě 19.12.1941

Hauptmann der Reserve Walter Evers

8. listopadu 2017 v 22:27 | paulito

3.8.1912, Hamburg-Harburg
28.12.1943, padl v boji v Rusku

Před válkou byl Evers SA-Führer v SA-Standarte Feldherrnhalle, od roku 1938 u VII. Wachsturmbann ve Vídní, naposled jako SA-Sturmbannführer. Evers velel během tažení na Východě rotě v Sturmbataillon Feldherrnhalle. U Lugy narazily tři prapory na silného nepřítele. Eversova jednotka byla zálohou jednotek. Udržela úsek proti všem útokům nepřítele a Walter Evers za to obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

1935 vstup do Infanterie-Regiment 9, Potsdam
9.9.1939 povolán do 11. Kompanie/Infanterie-Regiment 271
23.8.1941 velitel 11. Kompanie
18.10.1941 převelen z 11. Kompanie/III. Bataillon, Infanterie Regiment 271 Feldherrnhalle do 1. Kompanie
Infanterie-Regiment 271 "Feldherrnhalle" přejmenován 15.10.1942 na Grenadier-Regiment "Feldherrnhalle", v 7.1943 Grenadier-Regiment změněn na Grenadier-Regiment (motorisiert), 1.12.1944 na Panzergrenadier-Regiment Feldherrnhalle 1.
20.2.1943 převelen ze štábu III. Bataillon/Grenadier-Regiment "Feldherrnhalle", 93. Infanterie-Division k I. Bataillon/Grenadier-Regiment "Feldherrnhalle"
15.11.1943 velitel I. Bataillon/Grenadier-Regiment mot. "Feldherrnhalle", Panzergrenadier-Division "Feldherrnhalle"

Hauptmann der Reserve Walter Evers padl v boji 28.12.1943 na východní frontě v Dymanovu u Vitebska.

Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
SA-Sportabzeichen in Bronze
SA-Ehrendolch
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz, 2. und 1. Klasse
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 4.12.1941 jako Leutnant der Reserve a velitel 11. Kompanie/III. Bataillon, Infanterie-Regiment 271 "Feldherrnhalle", 93. Infanterie-Division

Generalmajor Siegfried Runge

7. listopadu 2017 v 21:49 | paulito

8.6.1884, Breslau
24.3.1945, padl v boji u Königstädtenu

25.3.1903 vstup do Infanterie-Regiment Herzog Ferdinand von Braunschweig (8. Westfälisches) Nr. 57, Wesel
1.1.1909 II. Seebataillon, Wilhelmshaven
1.4.1910 služba na SMS König Wilhelm
1.4.1912 služba na SMS Vineta
2.8.1914 velitel 5. Kompanie/IV. Seebataillon, Marine-Infanterie-Regiment Nr. 2, Marine-Infanterie-Brigade, Marine-Division
10.1914 zraněn během obsazení Antverp
2.3.1915 velitel 10. Kompanie/III. Seebataillon, Marine-Infanterie-Regiment Nr. 3, 3. Marine-Brigade, 2. Marine-Division, Marinekorps Flandern
26.4.1915 zraněn v Middelkerke, Flandry
2.1916 potřetí zraněn, bojoval na Yseru
11.1917 velitel I. Seebataillon, Marine-Infanterie-Regiment Nr. 2
27.5.1918 Bataillonsführerkurs
Vyznamenal se jako velitel praporu v druhé bitvě u Bapaume (21.8. až 3.9.1918)
12.11.1918 adjutant Marinestation Nordsee, střety se Spartakisty ve Wilhelmshavenu
1.2.1919 Freikorps Hülsen
25.2.1919 velitel Sturmabteilung Graf Stillfried
1.5.1919 Reichswehr-Grenadier-Regiment Nr. 9
6.1919 velitel Stabsquartier Reichswehr-Brigade 3 v Döberitz
5.5.1920 Sportoffizier Lehrbrigade Döberitz
31.12.1920 Propuštěn z Vorläufigen Reichswehr
1920 až 1934 člen Stahlhelm-Bund, Ortsgruppe Berlin-Zehlendorf, poté převzat do Standarte 1, SA-Reserve I (Berlin-Mitte)
1.10.1934 vstup do Reichswehr jako Landwehr-Offizier
17.1.1935 Ausbildungsleiter Schwiebus
1.4.1939 Ausbildungsleiter Aachen 2, Kommandantur Befestigungen Aachen
26.8.1939 velitel Grenzwacht-Regiment 46, Aachen
15.8.1940 velitel Infanterie-Ersatz-Regiment 254, Lingen an der Ems
10.11.1940 velitel Infanterie-Regiment 466
2.6.1941 Führerreserve OKH (VI)
9.8.1941 velitel Infanterie-Regiment 279, 95. Infanterie-Division
2.1942 nemocen, lazaret
1.6.1942 Führerreserve OKH (VI)
20.9.1942 velitel Infanterie-Ersatz-Regiment 26, Valkenburg (Holandsko)
1.10.1942 velitel Reserve-Infanterie-Regiment 26 (přejmenováním)
16.4.1944 velitel Mainzu a Wiesbadenu
24.3.1945 padl v boji u Groß-Gerau

25.5.1903 Fahnenjunker
19.12.1903 Fähnrich
15.11.1904 Leutnant
18.10.1913 Oberleutnant
22.3.1915 Hauptmann
1.1.1921 Major
1.11.1934 Landesschutzoffizier
5.3.1935 Major (Ergänzungsoffizier)
1.3.1939 Oberstleutnant (E)
1.2.1941 Oberst (E)
1.6.1941 Oberst
1.10.1944 Generalmajor

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern 24.6.1918
Pour le Mérite 30.8.1918 jako Hauptmann a velitel I. Seebataillon, Marine-Infanterie-Regiment Nr. 2
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber 25.9.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 20.12.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 279, 95. Infanterie-Division

Oberleutnant Horst Hannig

6. listopadu 2017 v 22:04 | paulito

Horst Hannig se narodil 13.11.1921 ve Frankensteinu a přišel v říjnu 1939 jako Fahnenjunker k Luftwaffe. V září 1941 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V 6. Staffel, Jagdgeschwader 54 létal nad Ruskem, 1.12.1941 byl vyznamenán Deutschen Kreuz in Gold. Po 48. sestřelu obdržel 9.5.1942 Ritterkreuz. Od října do 11.11.1942 velel v zastoupení 7. Staffel. Po 90 sestřelech byl v únoru 1943 převelen k Jagdgeschwader 2 u Kanálu. 15.5.1943 byl zabit při leteckém boji nad Caen. Posmrtně obdržel 3.1.1944 Dubové listy a byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Při 400 vzletech získal 98 sestřelů.

RK: 9.5.1942, Leutnant, 5./JG 54 Grünherz
EL (364.): 3.1.1944, Leutnant, Staffelführer 2./JG 2 Richthofen
DKiG: 24.11.1941
Ehrenpokal: 15.9.1941
EK I: 9.1941
EK II: 17.7.1941
Frontflug-Spange fur Tagjager in Gold

Hauptmann Georg Burgfeld

6. listopadu 2017 v 21:52 | paulito

Georg Alois Burgfeld se narodil 20.6.1909 jako Georg Bursy v Basanu a vstoupil 1.7.1929 do 2. Kompanie, 7. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Oppeln a poté byl odvelen 1.4.1930 k A-Bataillon pluku do Schweidnitz. 5.7.1933 až 27.1.1934 byl u Unteroffizier-Lehr-Kompanie ve Schweidnitz. 1.10.1936 byl převelen k 17. Kompanie, Infanterie-Regiment Breslau a 10.5.1935 byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel. 15.10.1935 patřil k 1. a od 1.11.1935 k 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 84, 10.11.1938 k 1. Kompanie, Infanterie-Regiment 28. 23.7.1939 převzal velení leichten Infanterie-Kolonne a 26.8.1939 byl povýšen do hodnosti Hauptfeldwebel, od 1.9.1939 se zúčastnil tažení v Polsku v rámci 8. Infanterie-Division. 18.2.1940 změnil své jméno na Burgfeld. 13.4.1940 převzal velení čety v 10.(Schützen) Kompanie, Infanterie-Regiment 164, 62. Infanterie-Division, se kterou se zúčastnil tažení ve Francii. 23.5.1940 byl zraněn, ale zůstal u jednotky. 21.10.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 15.1.1941 se stal velitelem čety v 9.(Schützen) Kompanie. 22.6.1941 začalo tažení proti Sovětskému svazu, 4.10.1941 byl zraněn a přidělen k Infanterie-Ersatz-Bataillon 164. Uzdravený byl 5.10.1941 jmenován velitelem 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 164 na východní frontě a 2.11.1941 byl lehce zraněn a 6.11.1941 převzal velení 7. Kompanie. Po další přestávce v lazaretu 29.7. až 1.10.1942 byl přidělen k Ersatz-Truppenteil a 17.4.1943 do Führer-Reserve Heeresgruppe Mitte. Odtud byl odvelen jako instruktor 24.5. až 1.6.1943 k Luftwaffe a 2.6.1943 byl jmenován velitelem velitelského postavení Generalfeldmarschall von Kluge u Heeresgruppe Mitte. 18.7.1943 byl jmenován velitelem 14. Kompanie, Grenadier-Regiment 258, 205. Infanterie-Division. 12.10. až 28.10.1943 byl zastupujícím velitelem praporu. Když byl pluk přidělen k Divisionsgruppe 112, stal se Burgfeld velitelem 14. Kompanie, současně převzal 29.10.1943 až 29.2.1944 velitelem praporu. Jeho rota zničila 18.7.1943 až 1.4.1944 celkem 17 nepřátelských tanků a v prosinci 1943 se zúčastnil těžkých bojů na Dněpru. Zato byl jako Hauptmann a velitel 14. Kompanie, Divisionsgruppe 112, 62. Infanterie-Division, vyznamenán 21.2.1944 Ritterkreuzem. 15.3.1944 byl jmenován velitelem I. Bataillon, Grenadier-Regiment 110, 112. Infanterie-Division, 23.10.1944 byl zařazen do Führer-Reserve a 26.1.1945 do Grenadier-Ersatz- und Ausbildungs-Bataillon 480 v Protektorátu. 11.3.1945 byl poslán jako instruktor do Festungs-Pionier-Schule Berlin-Karlshorst. Na konci války padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl 20.11.1945. Georg Burgfeld zemřel 8.8.1957 v Hannoveru.

Major Heinz Frank

6. listopadu 2017 v 20:00 | paulito

Heinz Frank se narodil 12.12.1914 v Arnstadtu a vstoupil v roce 1934 do Luftwaffe a v roce 1938 přišel k II.(Schlacht)/Lehrgeschwader 2. S touto Gruppe se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě. S 5. Staffel byl nasazen na Balkáně nad Řeckem. Nakonec byl povýšen do hodnosti Leutnant. V lednu 1942 převzal velení 3. Staffel, 1.3.1942 byl jmenován Staffelkapitänem. V bojích u Charkova a na Kerči podporoval se svojí Staffel postup pozemních jednotek. Po 500 vzletech obdržel 3.9.1942 jako Oberleutnant a Staffelkapitän 3./Schlachtgeschwader 1 Ritterkreuz. V listopadu 1942 absolvoval svůj 700. vzlet. Za své výkony obdržel 8.1.1943 jako Oberleutnant Dubové listy. Nakonec byl povýšen do hodnosti Hauptmann a v březnu 1943 byl jmenován velitelem Ergänzungsschlachtgruppe v Deblinu. 1.6.1943 byl povýšen do hodnosti Major a v říjnu 1943 se stal velitelem II. Gruppe, Schlachtgeschwader 2. Tato Gruppe byla nasazena na jižním úseku východní fronty. V dubnu 1944 absolvoval svůj 900. vzlet. V červenci 1944 převzal velení IV. Gruppe, Schul-Geschwader 152, 7.8.1944 I./Schul-Geschwader 151. Gruppe byla sice výcvikovou jednotkou, ale byla nasazena v Jugoslávii k boji proti partyzánům. Při nehodě byl Heinz Frank zasažen kulkou z pistole a zemřel 7.10.1944 v lazaretu.

Anschluss Medal,
Sudetenland Medal
Flugzeugführerabzeichen
Frontová spona Luftwaffe ve zlatě s nápisem "900"
EK (1939) II. (28.10.1939) a I. (27.6.1940)
Medaile za východní frontu
Ehrenpokal der Luftwaffe (30.11.1940)
Německý kříž ve zlatě (6.3.1942)
Rytířský kříž (3.9.1942) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 3./Schlachtgeschwader 1
172. Dubové listy (8.1.1943) Oberleutnant a Staffelkapitän 3./Schlachtgeschwader 1
Zmíněn dvakrát ve Wehrmachtbericht (13.6.1942 a 27.4.1944)

Oberleutnant Erich Schuster

6. listopadu 2017 v 8:45 | paulito

Erich Schuster se narodil 6.11.1919 v Morbachu. V září 1938 se přihlásil k Fliegertruppe. Přišel do Stendalu a absolvoval tam základní výcvik pod velením Oberleutnanta Kocha. Během tažení v Polsku byl u 1. Kompanie, Fallschirm-Regiment 1. Po skončení tažení byl nasazen u Sturmabteilung Koch. Zde obdržel zvláštní výcvik k obsazení mostů přes Albertův kanál (Veldwezelt, Vroenhoven a Canne) a obsazení pevnosti Eben Emael. Na začátku tažení na Západě patřil Schuster jako Gefreiter ke Gruppe Stahl pod velením Oberleutnanta Altmanna. Gruppe měla obsadit nejsevernější most přes Abertův kanál, Veldwezelt. Byl to nejdůležitější most, vedla přes něj silnice na Brusel. Spolu s touto skupinou byl nasazen také štáb Sturmabteilung Koch. Během boje o most padl Schusterův velitel, a tak převzal velení Gruppe. V 5.35 10.5.1940 skupina cíl zajistila a ve 14.30 jí posílily jednotky Schützen Regiment 33. O dva dny později obdržel Schuster z rukou Feldmarschall Kesselringa Eiserne Kreuz I. Klasse a byl povýšen do hodnosti Oberjäger. 17.7.1940 byl vytvořen Fallschirmjäger-Sturmregiment, který byl nasazen k obsazení Kréty. Oberjäger Schuster patřil k 3. Kompanie, které velel Oberleutnant von Plessen. Regiment měl zaútočit na západní část ostrova s letištěm Maleme. Schusterova četa, pod velením Oberfeldwebela Arpkeho, měla vyřadit lehký flak na severní části letiště. Krátce po vysazení padl velitel čety. 2. četu převzal Schuster. Za statečnost v bojích o Maleme byl navržen na Ritterkreuz, který obdržel 21.8.1941 současně s povýšením do hodnosti Feldwebel. Po šesti týdnech se výsadkáři vrátili do Německa a Schuster byl připravován na hodnost důstojník a převzal velení čety. 26.9.1941 byl II. Bataillon, Fallschirmjäger-Sturmregiment pod velením Majora Stentzlera nasazen na východní frontě. Byl nasazen v bojích o Petrošino, které obsadil a umožnil přístup k Něvě. V listopadu 1941 byl na východní frontu poslán IV. Bataillon ke Kremenčugu a III. Bataillon (10. Kompanie) bojoval od ledna 1942 jižně od Rževa u Sobakina. Nakonec byl na frontu nasazen štáb a I. Bataillon, ve kterém byl Schuster. I. Bataillon byl nasazen u Šajkovky, kde byl nasazen na letišti Anisovo-Gorodiště. V těžkých zimních bojích padlo mnoho výsadkářů. 26.4.1942 se I. Bataillon vrátil do Německa. Schuster byl povýšen do hodnosti Leutnant a byl poslán do Francie, kde převzal 5.10.1942 1. Kompanie, Fallschirmjäger-Regiment 5. Jednotka byla přesunuta do Tuniska 21.11.1942. Rota byla přesunuta k Pont Du Fahs. Povýšen do hodnosti Oberleutnant, převzal Schuster ve stejný den, 11.1.1943, prostor Djebel Rihane. Během bojů proti útoku nepřátelských tanků padl v boji.

Major Heinrich Paepcke

5. listopadu 2017 v 22:04 | paulito

Heinrich Paepcke (1910-1942) z Wattenscheidu

Heinrich Paepcke přišel v roce 1935 jako Fähnrich k Luftwaffe. V roce 1936 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Jako Oberleutnant se stal v dubnu 1940 Staffelkapitänem 7. Staffel, Kampfgeschwader 30. 5.9.1940 obdržel za úspěchy své Staffel Ritterkreuz. U Dunkerque potopila parník o výtlaku 10.000 BRT a u Scheveningenu protiletadlový křižník. V dubnu 1941 se stal velitelem II. Gruppe, Kampfgeschwader 77, v květnu 1940 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Krátce nato se vrátil ke KG 30 ke Kanálu a převzal III. Gruppe. Nakonec byl nasazen v Rusku a Africe. 17.10.1942 byl při útoku na letiště Luca na Maltě sestřelen. Za své úspěchy obdržel posmrtně 19.12.1942 Dubové listy a byl povýšen do hodnosti Major.

Oberfeldwebel Konrad Bauer

5. listopadu 2017 v 21:50 | paulito

Narodil se v Gelsenkirchenu 9.2.1919. V červenci 1943 přišel ke štábní letce JG 51, která se nacházela na východní frontě. Svého prvního sestřelu dosáhl 1.12.1943. Celkem dosáhl na východní frontě 18 vítězství. V březnu 1944 byl převelen k 2./JG 3 Udet, u které se mu podařilo sestřelit několik čtyřmotorových bombardérů (celkem tři, z toho dvě B-17 24.5.1944). V červnu přešel k 5. Staffel od II.(Sturm) JG 300 určené k boji proti čtyřmotorákům. Tato jednotka byla vybavena těžce pancéřovanými Focke-Wulf 190 A-8/R7 nebo R8 (tzv. Sturmböck), které nesly mohutnou výzbroj v podobě dvou 30 mm kanónů Mk.108 a dvou 20 mm kanónů MG 151/20 (dva 13 mm kulomety MG 131 umístěné nad motorem se většinou demontovaly pro úsporu hmotnosti). U této jednotky se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších Rammjägerů a řadí se na 3. místo pomyslného žebříčku. 29.8.1944 v 10.45 sestřelil Fw. Bauer nad moravsko-slovenským pomezím jednu B-17 (v tomto prostoru nahlásili němečtí stíhači sestřelení celkem 26 čtyřmotoráků, ale skutečně ztracených letadel bylo 14). 11.9. utrpěl v souboji, při kterém sestřelil tři Mustangy, těžké zranění (v lazaretu mu amputovali malíček pravé ruky). 31.10.1944 byl v hodnosti Feldwebel vyznamenán Rytířským křížem. Koncem ledna se vrátil k 5./JG 300 jako velitel, ale bojové lety už nepodnikal. Provedl celkem 416 bojových letů a dosáhl 57 vítězství, z toho 18 na východní frontě. Z 32 sestřelů čtyřmotorových bombardérů je několik tzv. Herausschüsse (donucení bombardéru opustit sevřený útvar), které bylo podle bodovacího systému Luftwaffe (Punktzahl) ceněno více než sestřel stíhacího letounu. Byl celkem 7x sestřelen. Konrad Bauer zemřel v roce 1990.

RK: 25.10.1944
DKiG: 10.7.1944
EP: 31.3.1943

Oberfeldwebel Wilhelm Bredemeier

5. listopadu 2017 v 21:44 | paulito

Wilhelm Heinrich Ludwig Bredemeier se narodil 19.1.1916 v Herfordu. 1.10.1936 až 24.3.1937 absolvoval svoji pracovní službu v Neubeckum i.W., naposled jako Vormann a 5.11.1937 vstoupil do Wehrmacht. Nejdříve patřil k Infanterie-Regiment 91 v Lindau i.B., s ním se zúčastnil tažení v Polsku. Během tažení ve Francii byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a vyznamenán Eisernen Kreuz 2. Klasse a nakonec byl se svým plukem převelen na Truppenübungsplatz Heuberg, kde byla 27. Infanterie-Division přestavěna na 17. Panzer-Division a jeho pluk přejmenován na Gebirgs-Jäger-Regiment 91. Tak přišel Bredemeier ke Gebirgstruppe. Následovalo tažení na Balkáně, kde obdržel Infanterie-Sturmabzeichen. 2.6.1941 byl převelen z 15. (Stabs) Kompanie, Gebirgs-Jäger-Regiment 91 k 12. Kompanie tohoto pluku, který patřil k 4. Gebirgs-Division. Po zahájení tažení na východní frontě byl v únoru 1942 u Krasnyluže, po těžkých bojích na Ukrajině, za což obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse, zraněn střepinou granátu. Jako velitel čety v 12. Kompanie se zúčastnil těžkých bojů na Kavkaze. Zde dostala 28.8.1942 jedna Kampfgruppe rozkaz obsadit důležitý průsmyk Bgalar. Na špici jednotky byla Bredemeierova četa. Se svojí jednotkou průsmyk obsadil a držel ho šest dnů proti všem útokům nepřítele. Bredemeier za to obdržel 9.11.1942, jako Feldwebel a velitel čety v 12.(MG) Kompanie, Gebirgs-Jäger-Regiment 91, Ritterkreuz. 26.11.1943 byl zraněn a převezen do lazaretu. 18.2.1944 přešel do 2. Genesenden-Kompanie, Gebirgs-Jäger-Ersatz-Bataillon 99 v Sonthofenu. Zde byl nasazen v rámci Kampfgruppe Gneisenau v prostoru Omütz-Sillein. 9.5.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 3.7.1945. Wilhelm Bredemeier zemřel 4.6.1995 v Lindenbergu.

Oberfeldwebel Johann Boos

5. listopadu 2017 v 21:12 | paulito

Johann Boos se narodil 1.8.1915 v Ney. Svoji vojenskou dráhu začal v 6. Kompanie, Infanterie-Regiment 55, 17. Infanterie-Division. Po absolvování základního výcviku se na podzim 1936 přihlásil dobrovolně do Luftwaffe ve Würzburgu. Jeho výcvik na pilota proběhl od jara 1938 v Detmoldu, Magdeburgu, Münsteru, Celle a Tutowu. Na počátku druhé světové války byl pilot v 9. Staffel, Kampfgeschwader 55, v Neudorfu bei Oppeln, které velel Oberst Alois Stoeckl. Zúčastnil se bojů nad Anglií a byl zraněn. Poté se zúčastnil tažení proti Sovětskému svazu. Jeho 416. bojový vzlet 16.5.1943 byl jeho posledním. Jeho He-111 byl při náletu na nádraží Krapotkin sestřelen a zřítil se u Armaviru. Posádka přežila a pokusila se dostat k německým liniím, ale po třech dnech byla zajata. 2.6.1948 byl těžce nemocen propuštěn z tábora Čeljabinsk. Johann Boos se vrátil do Německa a až tam zjistil, že 9.10.1943 obdržel Ritterkreuz. Johann Boos zemřel 20.12.2003 v Kratzenburgu.

Hauptmann Rudolf Miethig

5. listopadu 2017 v 19:15 | paulito

Rudolf Miethig se narodil 17.10.1921 ve Zwickau am Boberbach v Československu. Po obsazení Sudet Německem se přihlásil dobrovolně v roce 1939 k Luftwaffe. Byl ve Šlesvicku a Holandsku a po ukončení výcviku v roce 1941 byl nasazen jako stíhací letec na Messerschmitt Bf 109 v Rusku. Zde patřil k I. Gruppe, Jagdgeschwader 52 a byl od července 1942 velitelem 3. Staffel. Leutnant Miethig získal 16.10.1942 svůj 50. sestřel. Za to obdržel 19.10.1942 jako Leutnant a velitel 3. Staffel, I. Gruppe, Jagdgeswader 52 Ehrenpokal für besondere Leistungen im Luftkrieg a 9.10.1942 Rittekreuz des Eisernen Kreuzes. 2.11.1942 získal svůj 54. sestřel a 8.12.1942 odjel na dovolenou do Zwickau am Boberbach. Vrátil se na východní frontu, byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a na konci roku 1942 byl nasazen na Kubáni. Oberleutnant Miethig získal 10.6.1943 svůj 100. sestřel. 10.6.1943 odpoledne získal svůj 101. sestřel, ale padající letadlo zasáhlo ocasní plochy jeho Bf 109 a Oberleutnant Miethig se zřítil z 3.000 metrů na zem, 18 kilometrů od Krimské. Po smrti byl povýšen do hodnosti Hauptmann.

Hauptmann der Reserve Max Haschberger

5. listopadu 2017 v 18:12 | paulito

Max Haschberger se narodil 29.7.1913 v Neudeku v Sudetech. V letech 1935 až 1937 sloužil v československém 26. pěším pluku a dosáhl hodnosti poddůstojník. Po obsazení Sudet Německem vstoupil 26.7.1939 jako Schütze do I. Bataillon, Infanterie-Regiment 481 v Sulzbach-Rosenberg. Nejdříbe byl od srpna do října 1939 v Protektorátu Böhmen und Mähren, poté byl nasazen v květnu a červnu 1940 v sestavě 256. Infanterie-Division do tažení na Západě. Po tvrdých bojích obdržel v Dunkerque Kriegsverdienstkreuz. Po skončení tažení byla jeho divize jako okupační v St. Malo a 10.12.1940 byla přesunuta do Východního Pruska. Na počátku války proti Sovětskému svazu byl Unteroffizier Haschberger v 3. Kompanie, Infanterie-Regiment 481, 256. Infanterie-Division 22.6.1941 nasazen na středním úseku východní fronty. Přes několik lehčích zranění zůstal u jednotky. Během zimy 1941-42 obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse, Eiserne Kreuz 1. Klasse, Infanterie-Sturmabzeichen in Silber a Ostmedaille für den Winterschlacht 1941/42. 28.7.1942 zničil svůj první ruský tank v boji zblízka. Za další zničené tanky převzal Ärmelstreifen für die Panzernahbekämpfung. 1.8.1942 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a 5.4.1943 obdržel jako Feldwebel a velitel čety v 3. Kompanie, Grenadier-Regiment 481 Deutsche Kreuz in Gold. Po svém pátém zranění obdržel 1.7.1943 jako Oberfähnrich Verwundetenabzeichen in Gold a Nahkampfspange in Silber a byl nasazen jako ordonanční důstojník I. Bataillonu, Grenadier-Regiment 481. Během těžkých obranných bojů u Vjazmy v srpnu 1943, když byla jeho divize těžce tlačena útočícím nepřítelem, soustředil Oberfähnrich Haschberger muže ze štábu a podpořil ustupující pěšáky. Přesto, že byl zraněn, obsadil v čele svých mužů výšinu 237,2. Zničili v boji zblízka čtyři tanky T-34 a získali 40 zajatců. V noci odrazili další ruské útoky, podporované tanky a teprve druhý den posílili obránce muži z Divisions-Bataillon 256 a Pionier-Bataillon 256, podporováni několika útočným i děly. Oberfähnrich Haschberger byl poslán do lazaretu v Zichenau. 27.8.1943 obdržel jako Oberfähnrich a ordonanční důstojník I. Bataillon, Grenadier-Regiment 481, 256. Infanterie-Division Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání mu předali 7.9.1943 v lazaretu. Kromě toho byl s platností od 1.8.1943 povýšen do hodnosti Leutnant. Po uzdravení přišel Leutnant Haschberger v říjnu 1943 jako velitel 3. Kompanie, Grenadier-Regiment 481 opět na východní frontu. V bojích v prosinci 1943 byl těžce zraněn a po čtyřech měsících v lazaretu v Karlových Varech přišel opět zpět ke své jednotce na východní frontě, 1.11.1944 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a velel 3. Kompanie, Grenadier-Regiment 481. Po dalším zranění přišel z lazaretu jako velitel k 2. Kompanie, Grenadier-Regiment 476 na západní frontě. Bojoval při obraně Cách a v Hagenauerském lese. Ještě v listopadu 1944 byl pověřen velením I. Bataillon, Grenadier-Regiment 476, ale 30.11.1944 byl těžce zraněn a poslán do lazaretu v Landau. V únoru 1945 přišel ještě nedoléčený k Ersatztruppenteil v Leitmeritz a 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po skončení války se vrátil do Kalrových Var, kde ho 16.6.1945 zatkli Češi. Po 13 měsících v červenci 1946 uprchnul a dostal se do americké zóny. Max Haschberger zemřel 15.1.2002.

SS-Obersturmführer Georg Hurdelbrink

5. listopadu 2017 v 16:51 | paulito

Georg Hurdelbrink se narodil 6.10.1919 v Altenmelle. Během druhé světové války se dobrovolně přihlásil k Waffen-SS a v dubnu 1942 byl uveden do služby. Byl velitelem 1. Batterie, 12. SS-Panzerjäger-Abteilung Hitlerjugend a obdržel Ritterkreuz za statečnost a velení během spojenecké ofenzívy Totalise. Hurdelbrinkova baterie bojovala proti útoku 10. polské tankové brigády, 2. kanadské tankové brigády a 3. kanadské pěší divize. 8.8. a 9.8.1944 zničil Hurdelbrink se svým střelcem SS-Rottenführer Fritzem Ecksteinem 11 nepřátelských tanků ve svém Jagdpanzeru IV, zachránil svoji jednotku a zastavil nepřátelský průlom. Celkem zničil Hurdelbrink na frontě 36 nepřátelských tanků. Ritterkreuz mu předával SS-Obersturmbannführer Hubert Meyer. 6.3.1945 v Maďarsku během ofenzívy u Balatonu byly I. a II. Bataillon/SS-Panzer-Grenadier-Regiment 26 po tvrdých bojích pod těžkou palbou nepřítele. Útok I. Bataillonu postupoval jen pomalu a utrpěl velké ztráty. Díky podpoře dvou Jagdpanzer IV, pod velením SS-Obersturmführer Georga Hurdelbrinka, se podařilo ve 13.30 SS-Untersturmführer Hans-Jürgen Rossovi, který vedl 2. Kompanie, vytlačit Sověty z jejich postavení. Ti ustoupili zpět na linii Ödon-Puszta a ponechali všechny těžké zbraně v postavení. Do března bojovala divize v ústupových bojích k Vídni a poté kapitulovala 8.5.1945 před Američany v Rakousku.

5.1933 až 11.1936 Hitlerjugend
15.10.1936 vstup do SS-Totenkopfstandarte Ostfriesland
4.1939 SS-Schule Haus Wewelsburg
9.1939 SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment
8.1940 4. Kompanie/Leibstandarte SS Adolf Hitler
11.1941 až 31.1.1942 SS-Junkerschule Bad Tölz jako Reserve-Führeranwärter der Waffen-SS
2.1942 SS-Panzer-Jäger-Abteilung 1 LAH
20.4.1942 SS-Untersturmführer der Reserve
9.11.1943 SS-Obersturmführer der Reserve, velitel Panzer-Jäger-Abteilung 12 Hitler Jugend

Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
SS-Dienstauszeichnung, III. Stufe
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. Klasse 14.12.1940
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 8.3.1943
1. Klasse 11.8.1944
Bulharský Kříž za statečnost, III. třídy
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Panzerkampfabzeichen des Heeres 23.3.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 16.10.1944 jako SS-Obersturmführer a velitel 1. Batterie/12. SS-Panzerjäger-Abteilung, 12. SS-Panzer-Division Hitlerjugend

Konteradmiral Rolf Johannesson

4. listopadu 2017 v 17:10 | paulito

22.7.1900, Berlin-Lichterfelde
6.12.1989, Hamburg

Velitel torpédoborce Erich Steinbrinck 8.6.1938 - 27.1.1942
Sekční štáb Athény, Námořní skupina Süd 18.10.1941 - 10.12.1941
Velitel torpédoborce ZG 3 Hermes 8.2.1942 - 2.4.1943
Velitel 4. flotily torpédoborců 6.4.1943 - 8.11.1944
Zastupující velitel Kampfgruppe Norwegen 27.12.1943 - 15.1.1944
Velitel námořních opevnění na Labi a Weseře 13.11.1944 - 31.12.1945
Zastupující velící Admiral Deutsche Bucht 11.2.1945 - 14.3.1945
V zajetí 31.12.1945 - 10.12.1946

Rytířský kříž Železného kříže 7.12.1942 jako Kapitän zur See a velitel torpédoborce Hermes
Německý kříž ve zlatě 12.2.1942 jako Fregattenkapitän a velitel torpédoborce Z-15 Erich Steinbrinck
Železný kříž (1914) 2. třídy 19.7.1919
Železný kříž (1939) 1. třídy 15.12.1939
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy 6.11.1939
Baltský kříž 2. a 1. třídy 19.7.1919
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 2. třídy 11.5.1938
Španělský kříž ve stříbře s Meči
Medalla de la Campaña España
Sudetská medaile
Memelská medaile
Italská Medaile za statečnost v bronzu
Válečný odznak torpédoborců 1940



Konteradmiral Otto Kähler

4. listopadu 2017 v 16:31 | paulito

3.3.1894, Hamburg
2.11.1967, Kiel

Velel německému pomocnému křižníku Thor a na dvou hlídkových plavbách potopil 12 lodí o 96.547 BRT.

Velitel předsunuté formace West 6.9.1939 - 15.10.1939
Stavba průlomové lodi 10 16.10.1939 - 14.3.1940
Velitel pomocného křižníku Thor 15.3.1940 - 20.7.1941
Vedoucí oddělení v Námořní dopravní kanceláři, Říšské ministerstvo dopravy 21.7.1941 - 30.6.1942
Námořní styčný důstojník u Říšského komisaře pro Námořní lodní dopravu 1.7.1942 - 15.10.1942
Vedoucí Oddělení námořní dopravy, OKM 16.10.1942 - 4.1.1944
Velitel námořních opevnění Bretaň 5.1.1944 - 18.9.1944
V zajetí 18.9.1944 - 28.2.1947

Rytířský kříž Železného kříže s Dubovými listy
Rytířský kříž 22.12.1940 jako Kapitän zur See a velitel pomocného křižníku Thor (HSK 4).
583. Dubové listy 15.9.1944 jako Konteradmiral a velitel námořního opevnění Bretaň
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy 1.10.1915
Hamburský Hansovní kříž 4.1916
Ponorkový válečný odznak (1918)
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Španělský kříž v bronzu
Spona (1939) k Železnému kříži 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Odznak pomocných křižníků (1941)

Konteradmiral Rudolf Junker

4. listopadu 2017 v 16:17 | paulito

12.3.1895, Darmstadt
21.6.1980, Essen-Kettwig

Náčelník štábu Inspekce pro záležitosti torpéd 3.11.1938 - 17.3.1943
Zastupující inspektor Velení pro testování torpéd 20.3.1939 - 25.3.1939
Zastupující inspektor Velení pro testování torpéd 5.6.1939 - 17.6.1939
Velitel Testovacího institutu pro torpéda Eckernförde 18.2.1943 - 3.12.1944
Inspektor pro záležitosti torpéd 4.12.1944 - 21.9.1945
Zastupující náčelník Kanceláře pro torpédovou výzbroj Kriegsmarine, OKM 1.6.1945 - 21.9.1945
V zajetí 21.9.1945 - 18.4.1947

Německý kříž ve stříbře 22.8.1944
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s Meči


Konteradmiral Harald Kienast

4. listopadu 2017 v 13:06 | paulito

28.9.1894, Königsberg
8.3.1986, Kirchheim-Teck

Náčelník Oddělení pro techniku spojení, OKM 24.4.1939 - 18.11.1939
Náčelník oddělení pro vybavení ve Skupině pro techniku spojení, OKM 19.11.1939 - 15.6.1941
Náčelník Skupiny pro techniku spojení, OKM 16.6.1941 - 31.5.1943
Velitel námořního kanálu císaře Wilhelma 3.6.1943 - 8.6.1943
Velitel Námořní spojovací školy 9.6.1943 - 13.11.1944
Velitel Wehrkreis Slezsko a vojenský velitel Katovic 8.12.1944 - 24.1.1945
Zraněn, v nemocnici 25.1.1945 - 15.3.1945
Velitel Námořní spojovací školy 16.4.1945 - 29.5.1945
V zajetí 29.5.1945 - 24.2.1948

Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Oldenburský Kříž Friedricha-Augusta 1. třídy
Oldenburský Kříž Friedricha-Augusta 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s Meči
Odznak za zranění v černém (1939)


Konteradmiral Helmuth Kienast

4. listopadu 2017 v 12:53 | paulito

14.2.1892, Königsberg
18.8.1987, Pforzheim

Velitel Wesermünde 6.10.1937 - 10.5.1940
Velitel 2. Marine Regiment 6.10.1937 - 4.11.1939
Velitel 21. Marine Artillerie Regiment a velitel opevnění v Holandsku 14.5.1940 - 18.6.1940
Námořní velitel Holandska 19.6.1940 - 30.6.1942
K dispozici velení Námořní stanice Severní moře 1.7.1942 - 29.9.1942
Vojenský doplňovací inspektor Bremen 30.9.1942 - 5.12.1944
K dispozici Námořnímu vrchnímu velení Severní moře 6.12.1944 - 31.1.1945
Penzionován 31.1.1945
K dispozici Kriegsmarine 1.2.1945 - 10.2.1945
Čestný soudce u čestného soudu Hamburg 10.2.1945 - 2.5.1945
Penzionován 2.5.1945

Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Rytířský kříž 2. třídy Württemberského Řádu Friedricha s Meči
Hamburský Hansovní kříž
Lübecký Hansovní kříž
Koloniální odznak
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy




Konteradmiral Otto Klüber

4. listopadu 2017 v 12:33 | paulito

19.1.1895, Allersdorf
27.8.1953, Bad Homburg

Velitel lehkého křižníku Nürnberg 24.11.1938 - 7.8.1940
Náčelník štábu Námořní skupiny Nord 20.8.1940 - 27.8.1942
Admirál Severních vod 9.1942 - 14.3.1944
Náčelník Kanceláře pro zásobování a administrativu a zásobování zbraněmi a municí, Dělostřelecký arsenál Kriegsmarine, OKM 17.4.1944 - 20.4.1945
V zajetí 20.4.1945 - 19.3.1948

Německý kříž ve zlatě 20.11.1941
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Španělský kříž ve stříbře s Meči
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Finský Řád kříže svobody 1. třídy s Meči 21.5.1942


Kapitänleutnant Karl Rixecker

3. listopadu 2017 v 22:48 | paulito

18.11.1906, Merchweiler
22.9.1959, Wetzlar

1.4.1925 vstup do Reichsmarine
1.4.1927 Obermatrose
1.4.1928 Signalgast (V)
1.4.1929 Signalgefreiter
1.2.1931 Steuermannsmaat
1.2.1933 Obersteuermannsmaat
1.9.1933 Steuermann
1.9.1933 Obersteuermann
1.10.1938 Stabssteuermann
1.10.1938 Stabsobersteuermann
1.4.1939 velitel R23
8.10.1940 Oberfähnrich zur See
1.1.1941 Leutnnat zur See
1.10.1941 Oberleutnant zur See
6.3.1942 2. Marine-Unteroffiziers-Lehrabteilung, naposled velitel roty
1.4.1944 Kapitänleutnant
4.4.1944 učitel v 4. Schiffsstammabteilung
25.3.1945 až 8.5.1945 velitel 4. Geleitflottille
Válečné zajetí do 21.4.1947

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis III. Klasse
IV. Klasse 2.10.1936
III. Klasse 31.3.1937
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 10.10.1939
1. Klasse 24.4.1940
Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes 1.11.1940
Kriegsabzeichen für Minensuch-, U-Boot-Jagd und Sicherungsverbände 1.11.1940
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 31.5.1940 jako Stabsobersteuermann a velitel R23 v 1. Räumbootsflottille

Hauptmann Herbert Kreiner

3. listopadu 2017 v 22:37 | paulito

16.10.1911, Netzschkau
24.1.2000, Tuttlingen

Kreiner vstoupil do Wehrmacht a sloužil u pěchoty. Infanterie-Regiment 261, kde sloužil, byl vytvořen po tažení na Západě v roce 1940 10.12.1940 v Grafenwöhru z částí Infanterie-Regiment 530, 31, 32 a 102 a zařazen do 113. Infanterie-Division a nasazen při operaci Barbarossa. 15.10.1942 byl přejmenován na Grenadier-Regiment 261. Pluk byl v lednu 1943 zničen v kotli u Stalingradu, tak jako celá divize Generalleutnant Hans-Heinrich Sixta von Armin. Kreiner padl do sovětského zajetí, ale vrátil se do vlasti.

Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit der Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 28.1.1943 jako Hauptmann a velitel I. Bataillon/Grenadier-Regiment 261, 113. Infanterie-Division

Major Erich Rudorffer

3. listopadu 2017 v 21:38 | paulito

Narodil se 1. listopadu 1917 ve Zwickau v Sasku. V devatenácti v roce 1936 začal svou leteckou dráhu a po pilotním a stíhacím výcviku nastoupil 1. listopadu 1939 k 2./JG 2 v hodnosti Feldwebel. V lednu 1940 byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel a převelen k 1./JG 2 'Richthofen'. Svého prvního protivníka (francouzký Curtiss Hawk H-75C) sestřelil 14. května 1940. V tažení proti Francii sestřelil celkem devět letadel. Během tohoto tažení získal řadu zkušeností, které později uplatnil v soubojích. Protikladem k obecným tvrzením nebyli stíhací piloti žádní krvaví zabijáci. Rudorffer například eskortoval v srpnu 1940 eskortoval poškozený Hurricane přes Kanál, boj nad Kanálem byl veden z obou stran velmi rytířsky. Naopak zase Rudorffer byl o dva týdny později ekrtován letadly RAF. Za 19. vítězství obdržel 1. května 1941 Rytířský kříž. 40. vítězství oslavil 27. září 1941. Nad Dieppe dosáhl Oblt. Rudorffer 44. a 45. vítězství sestřelením dvou Spitfirů. 11. listopadu se stal velitelem 6. Staffel JG 2. V listopadu 1942 byl, nyní již jako velitel II./JG 2, převelen do Tunisu a zde dosáhl dalších velkých úspěchů proti USAAF a RAF. 9. února 1943 sestřelil během 32 minut osm letounů (6x P-40, 2x P-38), 15. února během 20 minut dosáhl sedmi sestřelů. 12. března sestřelil svůj první čtyřmotorák B-17 Flying Fortress. V Tunisku získal 26 vítězství. V dubnu se přesunula jeho jednotka z Tunisu zpátky do Francie. 74. vítězství dosáhl 15. května 1943. V červenci dostal Erich Rudorffer úkol zformovat v Jesau u Königsbergu IV. Gruppe JG 54. Tuto jednotku předal 30. července Hptm. Rudolfu Sinnerovi. 1. srpna se stal velitelem II./JG 54 na Východě, když den předtím v boji s ruskými stíhači zahynul dosavadní velitel II. Gruppe Hptm Heinrich Jung (68 v. RK). I zde se Rudorfferovi dařilo, např. 24. srpna sestřelil osm letadel (během prvního bojového letu pět a při druhém tři) a 11. října sedm sestřelů za sedm minut. Jeho nejúspěšnější den byl 6. listopad 1943. Tento den sestřelil 14 letadel, z toho 13 letadel dostal během sedmnácti minut. Tento výkon překonali jen další člen Grünherz Emil 'Bully' Lang a Hans-Joachim Marseille. Za 113 sestřelů obdržel 11. dubna 1944 Dubové ratolesti (č. 447). 3. července dosáhl pěti sestřelů a 28. října byl opět velmi úspěšný, když sestřelil 9 Šturmoviků během deseti minut a o něco později sestřelil další dva ruské letouny, tedy 11 sestřelů během jednoho dne. Za tento výkon byl znám mezi ruskými piloti jako 'stíhač z Libau'. II./JG 54 vedl až do ledna 1945 než byl převelen k JG 7 vyzbrojené proudovými letouny Me 262. 15. ledna byl jmenován velitelem II./JG 7 umístěné v Brandenburg-Briestu a u této jednotky zůstal až do konce války. 26. ledna 1945 obdržel Meče (č. 126) za 210 sestřelů. Vykonal více jak 1.000 bojových letů, ze kterých se v 302 případech utkal s nepřítelem. Dosáhl 224 vítězství, z toho 86 na západní frontě (26 sestřelů dosáhl v Tunisku a posledních 12 sestřelů na Me 262). Sestřelil celkem 11 čtyřmotorových bombardérů USAAF. Všech 138 vítězství na východní frontě dosáhl na Focke-Wulfu 190A, z toho 58 Il-2. Tento počet mu vynesl 7. místo v listině stíhačů. Byl nejméně 16x sestřelen a 9x se zachraňoval padákem.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 22.5.1940
1. Klasse 28.6.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Ehrenpokal der Luftwaffe 20.10.1940
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "1000"
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen
Finský Řád kříže svobody, II. třídy
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht
Deutsches Kreuz in Gold 9.12.1941 jako Leutnant a pilot v 2. Staffel/Jagdgeschwader 2
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 1.5.1941 jako Leutnant a pilot v 6. Staffel/Jagdgeschwader 2
Eichenlaub 11.4.1944 (447.) jako Hauptmann a Gruppenkommandeur II./Jagdgeschwader 54
Schwerter 26.1.1945 (126.) jako Major a Gruppenkommandeur II./Jagdgeschwader 54





Focke-Wulf Fw 190 A-4, 6./JG 2, Oblt. Erich Rudorffer, Tunisko, jaro 1943.


Focke-Wulf Fw 190 A-6, Major Erich Rudorffer, Stab II./JG 54, Immola, Finsko, červen 1944.

SS-Sturmbannführer Hans Siegel

3. listopadu 2017 v 20:54 | paulito

25.7.1918
18.4.2002

Po 6 měsících u RAD vstoupil v roce 1938 jako dobrovolník k Infanterie Regiment (mot.) Leibstandarte Adolf Hitler a bojoval v Polsku jako velitel těžkého minometu v 12. Kompanie, Leibstandarte Adolf Hitler. Nato obdržel důstojnický výcvik v Junkerschule Bad Tölz a byl zařazen jako velitel čety a roty k Ausbildungs-Bataillon, Leibstandarte Adolf Hitler. V prosinci 1941 byl přidělen jako velitel čety k 3. Batterie, Sturmgeschütz-Abteilung Leibstandarte Adolf Hitler do Taganrogu. Při bojích u Charkova v březnu 1943 byl tak těžce zraněn, že když byl o šest měsíců později propuštěn z lazaretu, nedostal od lékařů doporučení k dalšímu nasazení na frontě. Na podzim 1943 byl velitelem jednotky v Sturmgeschütz-Ausbildungs-Bataillon v Truppenübungsplatz Heidelager a v roce 1944 se nakonec opět stal velitelem 8. Kompanie, Panzer-Regiment Hitlerjugend. Za nasazení na invazní frontě, zvláště u Caen, Le Mesnil-Patry a Cheux, byl SS-Hauptsturmführer Siegel vyznamenán 23.8.1944 Rytířským křížem. V bojích na jaře 1945 na předmostí Gran a v Maďarsku vedl SS-Sturmbannführer Siegel úspěšně Abteilung Panzer Regimentu Hitlerjugend a byl těžce zraněn a byla mu amputována paže. Hans Siegel zemřel 18.4.2002.

Zařazen: 1.8.1940
SS-Obersturmführer: 9.11.1942
SS-Hauptsturmführer: 21.6.1944
SS-Sturmbannführer: 20.4.1945

Rytířský kříž: 23.8.1944
Železný kříž I. třídy: 14.6.1944
Železný kříž II. třídy: 18.2.1943
Medaile za východní frontu: 6.2.1943
Odznak za zranění stříbrný: 30.3.1943
Tankový bojový odznak stříbrný: 30.3.1943
 
 

Reklama