Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Dobývání nebe (Terra X: Pioniere am Himmel - Das Rätsel um den ersten Flug)

10. prosince 2017 v 15:28 | paulito
2015

Byli bratři Wrightové těmi, kdo skutečně jako první vzlétli s letadlem poháněným motorem? Poslední výzkumy naznačují, že zřejmě ne... První motorizovaný let se odehrál ve znamení kontroverze. Každé dítko školou povinné se sice učí, že jako první vzlétlo k nebi letadlo bratří Orvilla a Wilbura Wrightových, jenže australský odborník na letectví John Brown namítá, že je o dva roky předešel Gustave Whitehead. Ten přišel do Ameriky jako německý emigrant a prý úspěšně vzlétl už v srpnu 1901 v přístavním městě Bridgeport ve státě Connecticut. Historici s Brownovým tvrzením nesouhlasí. Tvrdí, že slova 17 očitých svědků, kteří potvrzují Whiteheadův první let, není možné brát vážně. Dozvíme se, jak to bylo doopravdy? Vždyť Smithsonův institut přislíbil, že výměnou za právo vystavit letoun z roku 1903 nikdy nebude tvrdit, že se komukoli podařilo vzlétnout před bratry Wrightovými. Historie může být jiná, než jakou ji známe.

SS-Untersturmführer Karl Brommann

7. prosince 2017 v 22:54 | paulito

Karl Brommann se narodil 20.7.1920 v Neumünsteru. V roce 1937 vstoupil dobrovolně do SS a byl umístěn k 2. Standarte, SS Totenkopf (SS-Nr. 316.479). V roce 1938 se zúčastnil obsazení Rakouska a Sudet. Brommann byl umístěn k 6. SS Gebirgs Division Nord a bojoval ve Finsku a byl dvakrát zraněn. V nemocnici zůstal téměř rok. Po uzdravení byl v květnu 1943 umístěn k 11. SS Panzergrenadier Division Nordland a bojoval na východní frontě. Byl také povýšen do hodnosti SS-Oberscharführer. V říjnu 1943 byl převelen do schwere SS Panzer Abteilung (103) a vycvičen na tanku Tiger. V říjnu 1944 obdržel prapor první Königtigery a 27.1.1945 byl převelen na východní frontu. Po příchodu na frontu se prapor zúčastnil těžkých bojů u Štětína. V noci 17.2. byl prapor naložen na vlak a odvezen do Gdaňsku. Během bojů v Gdaňsku a Sopotech SS-Untersturmführer Karl Brommann (velitel 1. Kompanie) zničil 65 tanků a samohybných děl, 44 děl a 15 vozidel. Za to byl Brommann vyznamenán Rytířským křížem a citován ve Wehrmachtbericht 10.4.1945. V březnu 1945 byl opět zraněn a poslán nemocničním vlakem do Flensburgu. Byl zajat Brity 21.5.1945, ze zajetí byl propuštěn v listopadu 1947. Zemřel 30.6.2011.

15.6.1937: Totenkopf-Standarte 2 "Brandenburg", Oranienburg
12.6.1938: 3. SS-Totenkopf-Standarte "Thüringen"
1.9.1939: SS-Artillerie-Regiment "Totenkopf", München-Freimann
1.12.1939: I./1. SS-Totenkopf-Rekruten-Regiment, Klagenfurt
1.4.1940: velitel čety 7./SS-Infanterie-Regiment 6 (motorisiert), 6. SS-Gebirgs-Division "Nord"
3.10.1942: SS-Ersatz-Bataillon "Nord"
5.5.1943: II./SS-Panzer-Regiment 11, 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division "Nordland"
10.1943: schwere SS-Panzer-Abteilung 103
1.1945 - 27.3.1945: velitel 1./schwere SS-Panzer-Abteilung 503
27.3.1945 - 21.5.1945: lazaret

1.7.1938 SS-Sturmmann
1.1.1939 SS-Rottenführer
10.6.1940 SS-Unterscharführer
1.7.1943 SS-Oberscharführer
1.3.1944 SS-Standarten-Oberjunker
9.11.1944 SS-Untersturmführer


SS-Obersturmbannführer Max Seela

7. prosince 2017 v 22:25 | paulito

Max Seela se narodil 15.7.1911 v Schöneiche u Berlína. V roce 1929 se přihlásil do Reichswehru a v roce 1935 byl převeden do SS-VT. Jeho SS-Nr. bylo 257.323 a NSDAP-Nr. 147.126. V září 1935 vstoupil do SS-VT Pioneersturmbann. S touto jednotkou se zúčastnil obsazení Rakouska a Sudet. V říjnu 1939 byl Seela přesunut do nově zformované SS-Division Totenkopf a převzal velení 3. Kompanie, SS-Pioneer-Battalion Totenkopf. Za svoji statečnost během bojů ve Francii obdržel Železný kříž 2. třídy v květnu 1940 a 1. třídy v červnu 1940. Zúčastnil se invaze do Sovětského svazu a obdržel Německý kříž ve zlatě v prosinci 1941. V září 1941 v bojích u Lužna zničila jeho protitanková četa 7 sovětských tanků T-34. Seela se stal známým za svoji účast v bojích v Děmjanské kapse, kde byla v zimě a na jaře 1942 divize Totenkopf obklíčena sovětskými armádami. Do vysvobození ztratila SS-Totenkopf Division 85% mužstva. Seela obdržel Rytířský kříž v květnu 1942, jako SS-Hauptsturmführer za velení 3./SS-Pionier Bataillon 3 Totenkopf. Navzdory ztrátám a nedostatku zásob ubránila jeho jednotka vesnici Korovič, východně od Starej Russy v Děmjanském kotli, po celý měsíc bez podpory. Seela a jeho muži tak ubránili důležitý most přes řeku Lovat. Když muži SS-Totenkopf prolomili obklíčení, byli první muži, kteří navázali kontakt s německou armádou, příslušníci 3. SS-Pionier-Battailon, ve velení s Maxem Seelou. V červenci 1942 převzal Seela velení 3. SS-Pionier-Battailon Totenkopf, v dubnu 1944 byl jmenován velitelem ženistů II. SS Panzer Korps. Poté převzal velení 19. SS-Panzer-Grenadier-Regiment, 9. SS-Panzer-Division Hohenstaufen. 8.5.1945 byl Seela zajat Američany. Max Seela zemřel v Ratingenu 31.7.1999.

General der Infanterie Wilhelm Wegener

6. prosince 2017 v 22:45 | paulito

29.4.1895, Trebatsch
24.9.1944, zabit, Wolmar

Wilhelm Wegener byl na začátku první světové války příslušníkem Infanterie-Regiment 9. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti Leutnant a v roce 1916 padl při útoku do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn koncem roku 1918. Byl převzat do Reichswehru a v roce 1925 povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1937 byl jako Major adjutantem u 32. Infanterie-Division. Na počátku války byl Wegener Oberstleutnant. Během tažení v Polsku a Francii sloužil Wegener ve štábu II. Armeekorps. Na počátku tažení v Rusku byl velitelem Infanterie-Regiment 94. 1.9.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. 27.10.1941 obdržel za úspěchy svého pluku Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V lednu 1942 obdržel za úspěchy svého pluku v boji východně od Ilmeňského jezera Dubové listy. 1.6.1942 byl Wegener v Děmjanském kotli povýšen do hodnosti Generalmajor. Byl velitelem 32. Infanterie Division. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. V září 1943 se stal velícím generálem L. Armeekorps. 1.12.1943 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. V létě 1944 převzal Wegener velení Korpsgruppe Wegener. 17.9.1944 obdržel Meče. Na cestě do štábu své Armeegruppe byl Wegener zabit 24.9.1944 u Wolmaru sovětským bitevním letadlem.

Ritterkreuz 27.10.1941
Eichenlaub 19.1.1942
Schwerter 17.9.1944

SS-Sturmbannführer Ernst August Krag

6. prosince 2017 v 22:30 | paulito

20.2.1915, Wiesbaden-Erbenheim

Ernst Krag byl jedním z nejvíce vyznamenávaných vojáků divize Das Reich. Vstoupil do SS/VT v roce 1935 a byl přidělen k 5./Germania. V roce 1937 absolvoval výsadkářský výcvik ve škole Luftwaffe ve Stendalu, následovně se vrátil k divizi a byl povýšen do hodnosti SS-Unterscharführer. Od listopadu 1938 do srpna 1939 byl zařazen do SS-Junkerschule v Bad Tölz. Po dalším výcviku v Artillerie Schule Jüterbog byl Krag přidělen jako Batterie Offizier k 3. Batterie. V roce 1941 byl adjutantem u I. Abteilung a vedl 11. (schwere) Batterie během ruského tažení. 23. ledna 1942 byl několikrát zraněn a vrátil se do Německa k léčení. Když se vrátil, stal se adjutantem Artillerie Regiment tuto pozici zastával asi 6 měsíců. V říjnu 1942 byl přesunut k Sturmgeschütz Abteilung jako velitel 2. Batterie. Během této doby byl Krag vyznamenán Německým křížem ve zlatě. V srpnu 1943 převzal velení Sturmgeschütz Abteilung. Koncem července 1944 převzal velení Aufklärungs Abteilung. Za toto velení byl Krag vyznamenán Rytířským křížem a Dubové listy dostal jako jediný jeho příslušník.

Železný kříž II. třídy: 24.7.1940
Železný kříž I. třídy: 27.7.1940
Německý kříž ve zlatě: 9.4.1943
Rytířský kříž: 23.10.1944
Dubové listy: 28.2.1945

Konteradmiral Richard Rothe-Roth

5. prosince 2017 v 20:00 | paulito

24.3.1898, Würzburg
9.11.1972, München

Štábní důstojník ve velení flotily 17.9.1937 - 19.12.1940
Štábní důstojník ve štábu 2. admirála flotily 20.12.1940 - 12.6.1941
K dispozici veliteli flotily 13.6.1941 - 31.8.1941
K dispozici OKM 1.9.1941 - 6.11.1941
Náčelník štábu Admirála Egejského moře 7.11.1941 - 31.1.1943
Velitel těžkého křižníku Admiral Scheer 1.2.1943 - 4.4.1944
Náčelník štábu velení flotily 5.4.1944 - 23.5.1945
Náčelník štábu Námořní skupiny Nord 5.4.1944 - 30.7.1944
V zajetí 23.5.1945 - 4.5.1948

Železný kříž (1914) 2. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Železný kříž (1939) 1. třídy
Odznak za zranění v černém (1918)
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 2. třídy
Odznak oceánské flotily

SS-Sturmbannführer Heinrich Springer

4. prosince 2017 v 22:40 | paulito

3.11.1914, Kiel
27.10.2007, Oelixdorf

1.11.1937, po své službě v Reichsarbeitsdienst, vstoupil do SS-Verfügungstruppe (od roku 1936 člen SS, SS-Nr.: 291.007, NSDAP-Nr.: 3.707.886) a sloužil jako Schütze nejdříve v 2. SS-Standarte Germania (3. Sturm), potom u 3. SS-Standarte Der Führer (11. Sturm). Po obsazení Rakouska a Sudet byl odvelen 15.11.1938 až 15.8.1939 do SS-Junkerschule Bad Tölz. Jako Standartenoberjunker přišel 16.8.1939 k výcvikovému kurzu pro velitele čet do Dachau, který úspěšně ukončil 15.10.1939. 23.10.1939 se stal velitelem čety v 2. Sturm/Leibstandarte Adolf Hitler a v listopadu byl povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer. Jako velitel čety se zúčastnil v roce 1940 tažení na Západě v 1. Sturm/I. Sturmbann, obdržel Eisernes Kreuz 2. Klasse za své výkony u Dunkerque, v září 1940 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer. Bojoval na Balkáně a s Leibstandarte byl nasazen k operaci Barbarossa. Jako adjutant I. Bataillon/SS-Infanterie-Regiment (mot.) LSSAH obdržel EK 1. Klasse, když s údernou jednotkou ustavil v nepřátelském týlu kontakt s III. Armeekorps (mot.). V listopadu 1941, nyní již jako SS-Hauptsturmführer a velitel 3. Kompanie/SS-Infanterie-Regiment (mot.) LSSAH, byl těžce zraněn v bojích o důležitý železniční most u Rostova na Donu. Springer byl odvezen a v lednu 1942 obdržel ještě v lazaretu Goldenen Verwundetenabzeichen a Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení se vrátil zpět jako velitel 1. Kompanie. Springer byl v únoru 1943 těžce zraněn v boji o Charkov. Během uzdravení byl 21.6.1943 povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer a 1.10.1943 se stal adjutantem (IIa) 12. SS Panzer Division Hitlerjugend. Byl zodpovědný za výcvik mladých důstojnických čekatelů a důstojníků divize. Od 11.5.1944 byl přidělen u Persönlichen Stab Reichsführer-SS. 1.6.1944 byl jmenován styčným důstojníkem Waffen-SS u Wehrmachtsführungsstab v Oberkommando der Wehrmacht (OKW) a zde byl do 28.8.1944. 30.8.1944 byl podřízen jako první ordonanční důstojník (O1) podřízen Generalfeldmarschall Walteru Modelovi, Oberbefehlshaber Heeresgruppe B, do 4.2.1945. Jako takový se zúčastnil bojů při operaci Market Garden u Arnhemu a ofenzívy v Ardenách. 6.2.1945 se stal prvním ordonančním důstojníkem Oberbefehlshaber Heeresgruppe Weichsel, Reichsführer-SS Heinricha Himmlera. 27.5.1945 padl do britského zajetí.

1.6.1939 SS-Standarten-Junker
1.9.1939 SS-Standarten-Oberjunker
9.11.1939 SS-Untersturmführer
9.11.1940 SS-Obersturmführer
9.11.1941 SS-Hauptsturmführer
21.6.1943 SS-Sturmbannführer

Ehrendegen Reichsführer-SS
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938 2.3.1939
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
SS-Ehrenring 9.11.1939
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 8.6.1940
1. Klasse 12.7.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze 3.10.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
Gold 26.11.1941
Goldenes HJ-Ehrenzeichen
Bulharský Řád za statečnost, IV. třídy
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 12.1.1942 jako SS-Hauptsturmführer a velitel 3. Kompanie/SS-Infanterie-Regiment (mot.) LSSAH

Oberleutnant Max-Hellmuth Ostermann

4. prosince 2017 v 21:48 | paulito

Narodil se 11.12.1917 v Hamburku. Do Luftwaffe vstoupil v březnu 1937. Na začátku války byl členem I./ZG 1 a s touto jednotkou prodělal útok na Polsko. V dubnu 1940 byl převelen k 7./JG 54 a 20.5. získal ve Francii první dva sestřely. Za bojů nad Anglií získal šest vítězství nad britskými stíhačkami, při tažení na Balkán sestřelil jugoslávský Bf 109. Po 29 vítězstvích byl v září 1941 vyznamenán Rytířským křížem. To už bojoval na východní frontě, kde od začátku roku 1942 rychle zvyšoval počet sestřelů - např. 9.1. dosáhl 50. a 19.2. 70. Dostal Dubové ratolesti a stal se velitelem 8./JG 54. 19.3. získal 80. a 27.4. 90. vítězství. Se svými kolegy létal ve Schwarz nebo Rotte hluboko za linií fronty a v blízkosti sovětských letišť čekal na své oběti. 12.5. dovršil hranici 100 vítězství, ale byl těžce zraněn. Pět dní nato byl vyznamenán Meči. Na frontu se vrátil začátkem srpna. Pokračoval v hloubkových letech, ale už 9.8.1942, po sestřelu sovětského letounu, byl v boji s přesilou sovětských stíhaček sám sestřelen a zahynul 150 km jižně od Ilmeňského jezera. Podnikl přes 300 bojových letů a sestřelil 102 letadel, z toho 8 na Západě a 1 nad Jugoslávií. Létal na Bf 110C-1, Bf 109E, F-4 a G-2. Kromě dálkového stíhání byl specialistou na souboje, v nichž prý dokázal vymanévrovat i I-16. Mnoho svých sestřelů zaznamenal fotokulometem.

Flugzeugführerabzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 31.5.1940
1. Klasse 1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "300"
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen
4x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 4.9.1941 (315.) jako Leutnant a pilot v 7./Jagdgeschwader 54
Eichenlaub 12.3.1942 (81.) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 7./Jagdgeschwader 54
Schwerter 17.5.1942 (10.) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 7./Jagdgeschwader 54

Messerschmitt Bf 109 F-2, Leutnant Max-Hellmut Ostermann, 7./JG 54, Krasnogvardějsk, Rusko, říjen 1941.

Oberstleutnant Georg Briel

29. listopadu 2017 v 22:31 | paulito

Georg Briel se narodil 21.8.1907 v Ellers a vstoupil k policii v roce 1927 jako Polizei-Anwärter. Byl cvičen na Polizeischule Münden a převelen k Schutzpolizei Kassel v roce 1929. V roce 1934 byl povýšen do hodnosti Polizei-Leutnant. Byl převzat do Wehrmacht jako Oberleutnant v roce 1935 a stal se adjutantem Maschinengewehr-Bataillon 2 (motorisiert). Následně se stal velitelem roty v Heeres-Flak-Bataillon 606. Byl povýšen do hodnosti Hauptmann v roce 1938 a velení praporu převzal v roce 1941. V roce 1942 byl povýšen do hodnosti Major. Při nasazení v severní Africe se Heeres-Flak-Bataillon 606 stal částí 90. leichte-Afrika-Division a Rommel ho nasadil jako protitankovou jednotku. Briel obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 23.7.1942 za zastavení francouzského poklusu o průlom u Bir Hacheim. Později velel Panzergrenadier-Regiment 200 v Tunisku, ale onemocněl a vrátil se do Evropy krátce před kapitulací v severní Africe. Jako Oberstleutnant velel v roce 1945 Grenadier-Regiment 57, 79. Volks-Grenadier-Division na západní frontě, než byl koncem války zraněn a kapitulaci strávil v nemocnici v Erlangenu. Georg Briel zemřel 16.5.1980.

Ritterkreuz 23.7.1942 jako Major a velitel Flak-Bataillon 606
Dienstauszeichnung IV. Klasse 2.10.1936
Eisernes Kreuz II. Klasse 22.9.1939 a I. Klasse 30.8.1940
Schutzwall-Ehrenzeichen 20.3.1940
Allgemeines-Sturmabzeichen 15.1.1942
Italská Medaglia commemorativa della campagna italo-tedesca in Africa 19.1.1942
Verwundetenabzeichen in Schwarz 3.2.1942
Italská Medaglia d'Argento al Valore Militare 18.2.1942
Deutsches Kreuz in Gold 20.2.1942
Ärmelband "Afrika" 12.4.1943
Heeres-Flak-Abzeichen 27.4.1943

General der Panzertruppen Hans Cramer

29. listopadu 2017 v 21:53 | paulito

13.7.1896, Minden
28.10.1968, Hausberge

Cramer patřil k pruskému Kadettenkorps a vstoupil 10.8.1914, krátce po vypuknutí první světové války, jako Fähnrich do Infanterie-Regiment Prinz Friedrich der Niederlande (2. Westfälisches) Nr. 15 v Mindenu. S ním přišel 24.10.1914 na západní frontu a 25.12.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 22.8. se stal Cramer velitelem roty a 4.3.1916 se stal adjutantem praporu. Jako velitel 1. MG-Kompanie byl 5.7.1918 převelen k Infanterie-Regiment Graf Bülow von Dennewitz (6. Westfälisches) Nr. 55. Cramer padl 8.8.1918 do britského zajetí, propuštěn byl 15.4.1919. Po propuštění byl převzat do Reichswehru a přišel k Infanterie-Regiment 14, kde se stal 10.8.1920 adjutantem. 1.10.1920 byl přeložen k 18. Infanterie-Regiment a 1.1.1923 k 13. (Preussisches) Reiter-Regiment, Na jaře 1924 byl převelen k Ausbildungs-Eskadron a 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po nasazení u dalších jednotek byl 1.2.1931 povýšen do hodnosti Rittmeister. 1.1.1936 byl povýšen do hodnosti Major a 1.2.1939 Oberstleutnant. Za druhé světové války se stal v severní Africe velitelem německých tankových pluků. 16.6.1941 byl zraněn a poslán do lazaretu. Zde obdržel za úspěchy v bitvě u Sollumu vyznamenán Ritterkreuzem. 12.5.1943 padl po kapitulaci DAK v Tunisu do britského zajetí. V květnu 1944 byl nemocný v rámci výměny zajatců propuštěn do Německa. Od května 1945 do 15.2.1946 byl Brity jmenován velitelem zajatých německých jednotek v Holsteinu (Wehrmachtstab Nord).

Důstojnický čekatel, 15. Infanterie-Regiment (10.8.1914 - 24.10.1914)
15. Infanterie-Regiment (24.10.1914 - 22.8.1915)
Velitel roty, 15. Infanterie-Regiment (22.8.1915 - 04.3.1916)
Battalion-Adjutant, 15. Infanterie-Regiment (04.3.1916 - 05.7.1918)
Velitel 1. MG-Kompanie 55. Infanterie-Regiment (05.7.1918 - 08.8.1918)
V britském zajetí (08.8.1918 - 15.4.1919)
14. Reichswehr-Infanterie-Regiment (15.4.1919 - 10.8.1920)
Adjutant 14. Reichswehr-Infanterie-Regiment (10.8.1920 - 01.10.1920)
18. Infanterie-Regiment (01.10.1920 - 01.1.1923)
13. Gebirgs-Regiment (01.1.1923 - 15.10.1923)
Kavallerie-Schule, Hannover (15.10.1923 - 01.12.1927)
Štáb 5. Division (01.12.1927 - 01.10.1929)
13. Gebirgs-Regiment (01.10.1929 - 01.10.1930)
Velitel eskadry, 13. Gebirgs-Regiment (01.10.1930 - 01.7.1933)
Štáb 1. Kavallerie-Division (01.7.1933 - 15.7.1934)
Učitel, Kavallerie-Schule (15.7.1934 - 24.11.1938)
Velitel Kavallerie Ausbildung und Experimental Battalion (24.11.1938 - 26.8.1939)
Velitel Aufklärungs-Ausbildung-Battalion (26.8.1939 - 01.11.1940)
Štáb 10. Panzer-Division (01.11.1940 - 22.3.1941)
Velitel 8. Panzer-Regiment (22.3.1941 - 01.4.1942)
Náčelník štábu Schnelle Truppe, OKH (01.4.1942 - 01.9.1942)
Velitel Schnelle Truppe, OKH (01.9.1942 - 22.1.1943)
Velitel XXXXVIII. Armee-Korps (20.11.1942 - 10.12.1942)
Velitel General-Kommando z.b.V. Cramer (22.1.1943 - 10.2.1943)
Führer-Reserve OKH (10.2.1943 - 13.3.1943)
Velitel DAK (13.3.1943 - 16.5.1943)
V britském zajetí (16.5.1943 - 23.5.1944)
Propuštěn z britského zajetí v rámci výměny zajatců, Führer-Reserve OKH, Wehrkreis-Kommando III (23.5.1944 - 09.6.1944)
Panzer-Gruppe West (09.6.1944 - 05.8.1944)
Velitel Štábu z.b.V. (05.8.1944 - 17.8.1944)
Propuštěn z armády (20.7.1944)
V zajetí (5.1945 - 01.2.1946)

Fähnrich 10.8.1914
Leutnant 25.12.1914
Oberleutnant 31.7.1925
Hauptmann 1.2.1931
Major 1.1.1936
Oberstleutnant 1.2.1939
Oberst 1.10.1941
Generalmajor 1.11.1942
Generalleutnant 22.1.1943
General der Panzertruppe 1.5.1943

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Lippisches Kriegsehrenkreuz für heldenmütige Tat
Lippisches Kriegsverdienstkreuz
Lippisches Kreuz für Treue Dienst
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber 1.6.1919
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 19.9.1939
Spange zum EK I 3.10.1939
Panzerkampfabzeichen in Silber 4.10.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 27.6.1941 jako Oberstleutnant a velitel Panzer-Regiment 8
Deutsches Kreuz in Gold 5.3.1942 jako Oberst a velitel Panzer-Regiment 8
Ärmelband Afrika
Komturský kříž Koloniálního řádu Italské hvězdy 7.5.1942

Hauptmann Friedrich Geisshardt

29. listopadu 2017 v 21:09 | paulito

Friedrich "Fritz" Geisshardt se narodil 22.1.1919 v Sonnefeldu, Oberfranken. Vstoupil do Luftwaffe v roce 1937. Unteroffizier Geisshardt získal první vítězství 9.9.1939, během invaze do Polska, když sestřelil polský PWS-26, když sloužil u 2.(J)/LG 2. Následující den se v Bf 109 E "červená 13" stal sám obětí polského PZL-11 u Wloclaweku. Po několika hodinách v polském zajetí unikl během náletu Stuk. On a další zajatec ukradli pár koní a po pěti dnech se dostali k valstním jednotkám. Leutnant Geisshardt se zúčastnil bitvy o Británii s 1.(J)/LG 2. Do konce roku 1940 sestřelil dlaších šest letadel RAF. Na jaře 1941 přidal dalších šest vítězství. V té době se I.(J)/LG 2 zúčastnila invaze na Balkán. Nad Jugoslávií Geisshardt sestřelil čtyři JKRV Fury 6.4.1941. Během invaze na Krétu sestřelil dva RAF Hurricany. Koncem dubna byl Geisshardt jmenován Adjutantem Stabschwarm I.(J)/LG 2. Po Balkánu byla jednotka nasazena na Východě. Geisshardt v Rusku získal 63 vítězství. Zaznamenal 20. vítězství 23.6.1941. Leutnant Geisshardt byl vyznamenán Rytířským křížem 30.8.1941 za 27 vítězství. I.(J)/LG 2 se stala I./JG 77 6.1.1942 a Geisshardt létal se Stabschwarm. Zaznamenal 40. vítězství 1.3.1942 a 50. 19.4. Sestřelil pět letadel 20.4. (52. - 56.). 25.4.1942 zaznamenal sedm vítězství (61. - 67.). Geisshardt byl jmenován Staffelkapitänem 3./JG 77 26.4. 23.6. byl Oberleutnant Geisshardt vyznamenán Dubovými listy (č. 101) za 82 vítězství. I./JG 77 byla přesunuta do Středomoří, do Comisa na Sicílii 3.7.1942. V červenci až říjnu 1942 sestřelil 9 RAF Spitfirů nad Maltou. Získal 100. vítězství nad severní Afrikou 10.11. V prosinci 1942 byl Geisshardt umístěn u III./JG 26 jako Gruppenkommandeur. Získal dvě vítězství na Západě, než byl zasažen palbou USAAF B-17 5.4.1943. Těžce zraněn se odpoutal z boje ve svém Fw 190 A-4 (W.Nr. 7051) a přistál v Gentu. Zemřel druhý den v nemocnici. "Fritz" Geisshardt získal 102 vítězství v 642 misích. Sestřelil 17 Spitfirů.

Flugzeugführerabzeichen, 1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 17.9.1939
1. Klasse 10.7.1940
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ehrenpokal für besonder Leistung im Luftkrieg 13.7.1941
Deutsches Kreuz in Gold 24.4.1942 jako Leutnant a pilot v I. Gruppe/JG 77
3x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 30.8.1941 jako Leutnant a pilot v I./JG 77
Eichenlaub (101.) 23.6.1942 jako Oberleutnant a pilot v Stab I./JG 77

Korvettenkapitän Robert Gysae

29. listopadu 2017 v 20:59 | paulito

14.1.1911, Berlin-Charlottenburg
26.4.1989, Wilhelmshaven

Robert Gysae přišel v dubnu 1931 ke Kriegsmarine a byl 1.4.1932 povýšen do hodnosti Seekadett. 1.1.1933 se stal Fähnrich zur See. Sloužil na různých torpédových člunech (Albatros, Leopard a T-107) a byl 1.1.1937 povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See. V dubnu 1940 přešel Kapitänleutnant Gysae (od 1.10.1939) k ponorkám. Po výcviku převzal Gysae 12.10.1940 velení U-98. Předtím nevykonal žádnou bojovou plavbu jako strážní důstojník. Po šesti plavbách předal Gysae 23.3.1942 velení U-98, 24.3.1942 převzal U-177. S U-98 potopil jedenáct lodí o 59.427 BRT, za což byl 31.12.1941 vyznamenán Rytířským křížem. Po dvou plavbách v Indickém oceánu potopil Gysae s U-177 14 lodí o 87.388 BRT. Za to obdržel 31.5.1943 Dubové listy. 16.10.1943 předal jako Korvettenkapitän (od 1.7.1943) velení ponorky a stal se v lednu 1944 velitelem 25. U-Boots-Flottille. Na konci války byl velitelem Marine-Panzerjagd-Regiment 1.

1.4.1931: Offiziersanwärter
1.4.1932: Seekadett
1.1.1933: Fähnrich zur See
1.1.1935: Oberfähnrich zur See
1.4.1935: Leutnant zur See
1.1.1937: Oberleutnant zur See
1.10.1939: Kapitänleutnant
1.7.1943: Korvettenkapitän

Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. Klasse 2.10.1936
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 20.12.1939
Spanienkreuz in Bronze mit Schwertern
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 31.5.1940
1. Klasse 15.4.1941
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 23.5.1941
Rytířský kříž Řádu italské koruny 11.3.1941
U-Boot-Kriegsabzeichen (1939) in Gold mit Brillanten
Kriegsabzeichen 31.5.1941
Italský Rytířský kříž za statečnost s Meči 25.5.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 25.6.1943
Kriegsverdienstkreuz (1939) II. Klasse mit Schwertern 1.9.1944
U-Boot-Frontspange in Bronze 1.10.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 31.12.1941 jako Kapitänleutnant a velitel U 98
Eichenlaub 31.5.1943 (250.) jako Kapitänleutnant a velitel U 177

Oberstleutnant Anton Berg

26. listopadu 2017 v 20:56 | paulito

Anton Berg se narodil 28.10.1907 v Durmersheimu a vstoupil 1.5.1926, jako Schütze, do 14. Kompanie, 14. (Badischen) Infanterie-Regiment, kde byl 1.5.1928 povýšen do hodnosti Oberschütze. 1.5.1930 byl povýšen do hodnosti Gefreiter. Pak prodělal několik výcvikových kurzů a 1.2.1932 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a 1.10.1934 byl převelen k Infanterie-Regiment Konstanz. Poté následoval 24.7. až 7.8.1935 ženijní výcvik u II. Bataillon, Infanterie-Regiment 14 a 15.10.1935 byl převelen k Infanterie-Regiment 75, kde prodělal lyžařský výcvik. 15.7.1938 byl propuštěn z 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 75. Po důstojnickém kurzu byl 17.3.1939 povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. 1.9.1939 vstoupil Berg do Wehrmacht a byl zařazen k Landwehr-Infanterie-Regiment 40, který byl později přejmenován na Infanterie-Regiment 335, kde se stal velitelem čety a zastupujícím velitelem roty. 11.1.1940 se stal ordonančním důstojníkem ve štábu pluku a 6.7.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. 1.11.1940 až 27.1.1941 byl vedoucím poddůstojnických kurzů v pluku. 5.2.1941 se stal velitelem čety v 10. Kompanie, a v březnu 1941 prodělal kurz velitelů rot na Kompanie-Führer-Schule Tours. 12.10.1941 se stal velitelem 1. Kompanie. 6.2.1942 přišel pluk na východní frontu, kde byl Berg 20.2.1942 zraněn a do 7.5.1942 v lazaretu. 8.5.1942 byl převelen do 5. leichten Division, kde se stal 29.5.1942 velitelem 1. Kompanie a 15.6.1942 velitelem 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 335. 25.11.1942 se stal velitelem II. Bataillon a 18.12.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve. 31.12.1942 byl Berg zařazen do aktivní služby. 4.1.1943 byl zraněn a do 31.5.1943 v lazaretu. Od 1.6.1943 byl v Grenadier-Ersatz- und Ausbildungs-Bataillon 335, kde byl velitelem Marschkompanie. V červenci 1943 se zúčastnil výcvikového kurzu pro důstojníky v Heeresgasschützschule Celle a 31.8.1943 byl převelen do Führer-Reserve v Heeresgruppe Mitte. 12.9.1943 se stal velitelem I. Bataillonu. 20.5.1944 se stal velitelem II. Bataillon, Grenadier-Regiment 358 a 20.6.1944 byl povýšen do hodnosti Major. 19.7.1944 se stal velitelem Grenadier-Regiment 358, 27.9.1944 převzal opět I. Bataillon. Pluk byl 15.9.1944 nasazen do těžkých bojů u Bauske. Za statečnost a zastavení průlomu nepřítele na Rigu byla 205. Infanterie-Division zmíněna ve Wehrmachtsbericht a Berg obdržel 16.10.1944 Ritterkreuz. 3.1. až 16.2.1944 se Berg zúčastnil 15. Bataillons-Führer-Lehrgang na Heeresschule für Bataillons/Abteilungs-Führer v Antverpách a 18.10.1944 byl jmenován velitelem Grenadier-Regiment 358. Po přeložení do zálohy 25.10.1944, převzal 4.12.1944 velení I. Bataillon a 10.12.1944 velení Grenadier-Regiment 358. 26.3.1945 byl navržen na Dubové listy, které ale neobdržel. Na konci války v hodnosti Oberstleutnant, padl Berg do zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1950. Anton Berg zemřel 17.1.1984 v Durmersheimu.

Konteradmiral Ernst Lucht

15. listopadu 2017 v 21:25 | paulito

27.2.1896, Süderende
2.11.1975, Neumünster

Poradce v Inspekci bariérových zbraní 2.10.1937 - 29.1.1940
Náčelník technického oddělení kanceláře bariérových zbraní, OKM 30.1.1940 - 31.3.1943
Velitel bezpečnosti Severního moře 4.4.1943 - 14.1.1945
Velitel bezpečnostních sil 15.1.1945 - 22.6.1945
V zajetí 22.6.1945 - 23.6.1947

Rytířský kříž Železného kříže 17.1.1945 jako Konteradmiral and Befehlshaber der Sicherung der Nordsee
Německý kříž ve zlatě 9.11.1944 jako Konteradmiral a Befehlshaber der Sicherung der Nordsee
Železný kříž (1914) 2. třídy, 1915
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy, 17.12.1941
Železný kříž (1939) 1. třídy, 5.9.1943
Slezský orel 2. třídy, 10.10.1919
Záslužný odznak II. Marine Brigade Ehrhardt 2. a 1. třídy, 1.3.1920
Čestný kříž 1914/1918 s Meči, 30.1.1935
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy, 15.9.1939
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s Meči, 30.1.1941
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s Meči, 20.4.1942
Válečný odznak pro minonosky, stíhače ponorek a eskortní lodě, 6.12.1941
Italský Velitelský kříž Řádu koruny, 9.12.1941
Finský Velitelský kříž Řádu bílé růže s Meči, 11.8.1942


Konteradmiral Wilhelm Matthies

15. listopadu 2017 v 20:01 | paulito

27.9.1896, Havelberg
7.7.1980, Leverkusen

Velitel Marine-Flak-Regiment a velitel 5. Ersatz-Marine-Artillerie-Battailon 4.9.1939 - 6.9.1939
Velitel Marine-Flak-Regiment Pillau 7.9.1939 - 30.9.1939
Velitel 5. Marine-Artillerie-Regiment 1.10.1939 - 3.1.1940
Velitel 1. Marine-Flak-Regiment 4.1.1940 - 30.4.1942
Zastupující pobřežní velitel Západního Baltu 5.2.1941 - 15.4.1941
Velitel I. Marine-Flak-Brigade 1.5.1942 - 14.11.1943
Pobřežní velitel Západního Baltu 1.3.1943 - 14.11.1943
Náčelník skupiny pro pobřežní a leteckou obranu, OKM 15.11.1943 - 31.3.1944
Náčelník oddělení pro pobřežní obranu, OKM 1.4.1944 - 9.7.1944
Náčelník vojenského operačního štábu, OKM 10.7.1944 - 7.5.1945
V zajetí 7.5.1945 - 31.3.1947

Německý kříž ve zlatě 29.2.1944
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Oldenburský Kříž Friedricha-Augusta 2. třídy
Ponorkový válečný odznak (1918)
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Sudetská medaile


Kapitänleutnant Rolf Thomsen

15. listopadu 2017 v 18:53 | paulito

6.5.1915, Berlín
27.3.2003, Bonn

1.4.1936 vstup do Kriegsmarine jako Offiziersanwärter.
1.4.1936 pěchotní výcvik v II. Abteilung, Schiffsstammdivision der Ostsee, Stralsund palubní výcvik na bitevní lodi Schlesien.
4.1937 výcvik pro Fähnrichy na Marineschule, Flensburg-Mürwik
4.1938 strážní důstojník na minolovce M89, 1. Minensuchflottille
1.10.1938 výcvik námořního pilota na Fliegerwaffenschule, Bug
1.9.1939 pozorovatel v Küstenfliegerstaffel 1./106
1.10.1939 1. Admiralstabsoffizier u Führer der Luft ve Wilhelmshaven-Sengwarden
1.4.1941 zastupující velitel a 1. Admiralstabsoffizier v Küstenfliegergruppe 125
1.4.1942 referent u zmocněnce pro Lufttorpedowaffe, současně adjutant v Kampfgeschwader 26
1.4.1943 ponorkový výcvik a velitelský a stavební kurz pro U 1202 v 7. Kriegsschiffbaulehrabteilung, Danzig.
27.1.1944 až 8.5.1945 velitel U 1202
26.4.1945 až 2.6.1945 vedoucí ponorkového opěrného bodu Bergen, 11. U-Flottille, Bergen
3.6.1945 až 9.2.1946 britské zajetí

1.4.1936 Offizieranwärter
10.9.1936 Seekadett
1.5.1937 Fähnrich zur See
1.7.1938 Oberfähnrich zur See
1.10.1938 Leutnant zur See
1.10.1940 Oberleutnant zur See
1.7.1942 Hauptmann (Luftwaffe)
1.3.1943 Kapitänleutnant

Beobachterabzeichen (Wehrmacht) 1939
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 25.11.1939
1. Klasse 17.5.1940
Narvikschild, 1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, 8.1940
Frontflugspange für Aufklärer in Bronze, Silber und Gold
Bronze, Silber 25.4.1941
Gold 26.3.1942
Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42
Deutsches Kreuz in Gold 14.10.1943 jako Hauptmann v Kampfgeschwader 26
U-Boot-Kriegsabzeichen mit Brillanten
Kriegsabzeichen 3.1.1945
Brillanten 29.4.1945
U-Boot-Frontspange in Bronze 4.1945
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 4.1.1945 jako Kapitänleutnant a velitel U 1202
Eichenlaub 29.4.1945 jako Kapitänleutnant a velitel U 1202

Generalleutnant Walter Botsch

14. listopadu 2017 v 21:46 | paulito

27.2.1897, Braunsbach am Kocher
7.1.1969, Schwäbisch-Gmünd

Důstojnický čekatel Ersatz-Battalion 124. Infanterie-Regiment (20.4.1915 - 9.8.1916)
Důstojnický kurz Döberitz (28.8.1915 - 6.11.1915)
Zraněn na Somme, v nemocnici (9.8.1916 - 6.9.1916)
Ersatz-Battalion 124. Infanterie-Regiment (6.9.1916 - 15.10.1916)
124. Infanterie-Regiment (15.10.1916 - 17.11.1916)
Štáb 53. Infanterie-Brigade (17.11.1916 - 25.11.1916)
Zraněn na Somme, v nemocnici (25.11.1916 - 21.2.1917)
Ersatz-Battalion 124. Infanterie-Regiment (21.2.1917 - 23.4.1917)
Minometný kurz Münsingen (30.3.1917 - 6.4.1917)
124. Infanterie-Regiment (23.4.1917 - 10.5.1917)
Adjutant IV. a II. Battalion 124. Infanterie-Regiment (10.5.1917 - 25.8.1917)
124. Infanterie-Regiment (25.8.1917 - 23.3.1918)
Zraněn na Somme, v nemocnici (23.3.1918 - 24.6.1918)
2. Ersatz-MG-Kompanie XIII. Armee-Korps (24.6.1918 - 10.9.1918)
Velitel 3. MG-Kompanie 124. Infanterie-Regiment (10.9.1918 - 20.10.1918)
Adjutant II. Battalion 124. Infanterie-Regiment (20.10.1918 - 15.3.1919)
2. Württemberg Freiwilligen-Regiment/Battalion Haas, Münsingen (15.3.1919 - 28.7.1919)
26. Reichswehr-Schützen-Regiment (28.7.1919 - 1.10.1920)
III. Battalion 25. Reichswehr-Infanterie-Regiment (1.10.1920 - 1.1.1921)
Adjutant II. Battalion 13. Infanterie-Regiment (1.10.1921 - 1.10.1923)
Kurz I v Infanterie-Schule (21.9.1923 - 1.10.1923)
15. Kompanie 13. Infanterie-Regiment (1.10.1923 - 1.10.1924)
Výcvikové centrum Ohrdruf (1.5.1924 - 15.8.1924)
16. Kompanie 13. Infanterie-Regiment (1.10.1924 - 1.8.1926)
8. MG-Kompanie 13. Infanterie-Regiment (27.4.1925 - 25.5.1925)
5. Artillerie-Regiment (1.7.1926 - 30.9.1926)
3. Kompanie 13. Infanterie-Regiment (1.8.1926 - 1.10.1928)
1. Motor-Transport-Battalion a 1. Nachrichten-Battalion (1.6.1927 - 30.9.1927)
Štáb 7. Division (1.10.1927 - 1.7.1928)
13. Gebirgs-Regiment (1.7.1928 - 30.9.1928)
4. Gebirgs-Regiment (1.10.1928 - 1.10.1929)
Štáb 13. Infanterie-Regiment (1.10.1929 - 1.4.1933)
Kurz fyzického cvičení Wünsdorf (23.2.1931 - 7.3.1931)
Plukovní adjutant 13. Infanterie-Regiment (1.4.1933 - 1.8.1934)
Štáb 5. Division (1.8.1934 - 1.10.1934)
Štáb Wehrkreis V (1.10.1934 - 15.10.1935)
Štáb V. Armee-Korps (15.10.1935 - 1.8.1936)
Štáb V. Amee-Korps (1.8.1936 - 6.10.1936)
Velitel roty 35. Infanterie-Regiment (6.10.1936 - 10.9.1937)
Ministerstvo války, od 4.2.1938 OKW (10.9.1937 - 9.10.1939)
Operační náčelník XXX. Armee-Korps (9.10.1939 - 25.10.1940)
Náčelník štábu XXX. Armee-Korps (25.10.1940 - 1.6.1943)
Führer-Reserve OKH (1.6.1943 - 20.6.1943)
Náčelník štábu Armee Gruppe Felber (20.6.1943 - 26.8.1943)
Náčelník štábu 19. Armee (26.8.1943 - 1.1.1945)
Führer-Reserve OKH (1.1.1945 - 26.1.1945)
Armee Gruppe G (26.1.1945 - 5.2.1945)
Velitel 18. Volks-Grenadier-Division, později Korps-Gruppe Botsch (5.2.1945 - 6.3.1945)
Velitel LIII. Armee-Korps (6.3.1945 - 24.3.1945)
Velitel LVIII. Panzer-Korps (24.3.1945 - 16.4.1945)
Zajat Američany v Ruhrské kapse, v americkém zajetí (16.4.1945 - 11.1947)

Fahnenjunker 20.4.1915
Leutnant 5.1.1917
Oberleutnant 31.7.1925
Hauptmann 1.6.1932
Major 1.4.1936
Oberstleutnant 20.3.1939
Oberst 1.4.1941
Generalmajor 1.9.1943
Generalleutnant 1.9.1944

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 10.8.1916
I. Klasse 6.7.1918
Königlich Württembergische Goldene Militär-Verdienstmedaille 16.11.1917
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber 8.8.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 21.1.1935
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis II. Klasse 2.10.1936
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg" 2.10.1939
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 20.4.1940
Spange zum EK I 19.6.1940
Rumunský Vojenský řád Michala Statečného, III. třídy 8.5.1942
Rumunský Vojenský řád za statečnost, III. třídy
Krimschild 9.9.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 30.7.1942
Deutsches Kreuz in Gold 22.6.1942 jako Oberst i.G. a náčelník štábu XXX. Armee-Korps
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 8.5.1945 jako Generalleutnant a velící generál LIII. Armee-Korps

Feldwebel Johannes Bujak

11. listopadu 2017 v 15:44 | paulito

Johannes Bujak se narodil 5.2.1914 v Rebschi, absolvoval v letech 1933 až 1934 pracovní službu a od 17.10.1936 vojenskou v Kavallerie-Regiment 6 ve Schwedt an der Oder a v Kavallerie-Regiment 8 v Briegu. 1.11.1938 byl převelen k Infanterie-Regiment 7 ve Schweidnitz, odkud byl po šesti měsících propuštěn. 8.9.1939 byl opět zařazen do 8. Kompanie, Infanterie-Ersatz-Bataillon 372, v hodnosti Gefreiter. O krátký čas později byl převelen do 8. Kompanie, Infanterie-Ersatz-Bataillon 7 a 30.10.1939 do 4. (MG) Kompanie praporu. V prosinci 1939 patřil Bujak k III. Bataillon, Infanterie-Regiment 7. V lednu 1941 byl převelen k Versuchs-Regiment. 17.2.1942 byl Bujak převelen do Marsch-Kompanie, Grenadier-Ersatz-Bataillon 7 a poté do Genesenden-Kompanie VIII/252/10, 252. Infanterie-Division. 22.3.1943 byl převelen do 5. Kompanie, Grenadier-Regiment 7, 1.10.1943 do 9. a 9.12.1943 do 10. Kompanie. Vyznamenal se v bojích v Litvě u jezer Luksias a za to obdržel 27.8.1944 jako Feldwebel a velitel čety v 10. Kompanie, Grenadier-Regiment 7 Ritterkreuz. 3.8.1944 byl převelen do štábu III. Bataillonu, 8.1.1945 byl zraněn a převezen do lazaretu. V květnu 1945 padl do francouzského zajetí, ze kterého byl v září 1945 propuštěn. Hans Bujak zemřel 20.3.1990 ve Stuttgartu.

Konteradmiral Ernst Kratzenberg

11. listopadu 2017 v 12:28 | paulito

25.1.1896, Neuruppin
16.7.1984, Eutin

Poradce v Námořním obranném oddělení, OKM 1.10.1935 - 14.1.1940
Velitel lehkého křižníku Köln 15.1.1940 - 28.5.1941
Náčelník konstrukčního oddělení v kanceláři ponorek, OKM 29.5.1941 - 28.2.1943
Náčelník kanceláře ponorek 22.2.1943 - 28.2.1943
Náčelník oddělení ponorek, OKM 1.3.1943 - 17.5.1943
Náčelník štábu velícího admirála ponorek 18.5.1943 - 19.4.1945
2. admirál Severního moře 20.4.1945 - 8.5.1945
V zajetí 8.5.1945 - 2.12.1946

Německý kříž ve stříbře 1.4.1945
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s Meči

Konteradmiral Fritz Krauss

11. listopadu 2017 v 12:16 | paulito

20.3.1898, Chur (Švýcarsko)
13.7.1978, Groß-Hansdorf

Navigační důstojník na těžkém křižníku Deutschland 4.4.1938 - 10.1.1940
První důstojník na těžkém křižníku Lützow (přejmenován z Deutschland) 11.1.1940 - 23.6.1940
Zastupující velitel na Lützow 19.4.1940 - 23.6.1940
Náčelník štábu Námořního velení West 24.6.1940 - 30.11.1940
K dispozici OKM 1.12.1940 - 4.4.1941
První důstojník na těžkém křižníku Admiral Hipper 5.4.1941 - 1.4.1943
Zastupující velitel na Admiral Hipper 2.2.1943 - 1.4.1943
Námořní spojovací velitel Itálie 2.4.1943 - 31.8.1943
Náčelník výstrojního oddělení, Skupina spojovací techniky, OKM 1.10.1943 - 16.8.1944
Náčelník Marinenachrichtendienst, OKM 16.8.1944 - 22.7.1945
Náčelník administrativy pro minolovky 23.7.1945 - 19.12.1947
Penzionován 19.12.1947

Železný kříž (1939) 1. třídy
Železný kříž (1939) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 2. třídy
Odznak oceánské flotily


Konteradmiral Bernhard Liebetanz

11. listopadu 2017 v 11:15 | paulito

31.7.1894, Schwersen
10.1.1966, Hameln

Náčelník kanceláře Kriegsmarine Königsberg 7.5.1939 - 15.3.1940
Dočasný velitel pevnosti Gotenhafen a dočasný velitel pobřeží východního Baltu 16.3.1940 - 9.5.1940
Velitel přístavu Den Helder 24.5.1940 - 13.6.1940
Námořní styčný důstojník u AOK 4 14.6.1940 - 22.7.1940
Náčelník kanceláře Kriegsmarine Bordeaux 23.7.1940 - 2.9.1940
Náčelník kanceláře Kriegsmarine Le Havre 3.9.1940 - 2.2.1941
Velitel námořního opevnění Seine-Somme 3.2.1941 - 14.8.1942
Náčelník štábu velícího admirála norského západního pobřeží 23.9.1942 - 10.4.1943
Inspektor námořních arsenálu 16.4.1943 - 20.4.1945
V zajetí 20.4.1945 - 2.12.1946

Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhé služby ve Wehrmacht 4. až 1. třídy


Konteradmiral Werner Lindenau

11. listopadu 2017 v 10:59 | paulito

21.9.1892, Gardelegen
21.8.1975, Hamburg

Velitel Torpédové školy 18.4.1939 - 28.2.1943
Náčelník námořní kanceláře Boulogne a určen jako náčelník vyloďovací flotily D při operaci Seelöwe 29.8.1940 - 27.10.1940
Velitel bitevní lodě Schlesien 27.5.1941 - 8.10.1941
Velitel Torpédového arsenálu West 1.3.1943 - 14.6.1943
Vyšší námořní velitel Paříž 15.6.1943 - 16.8.1944
Vyšší námořní velitel West 17.8.1944 - 9.1.1945
Velitel průplavu Kanál císaře Wilhelma 11.1.1945 - 8.5.1945

V zajetí 8.5.1945 - 1.12.1946
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s Meči


Fregattenkapitän Heinrich Lehmann-Willenbrock

11. listopadu 2017 v 8:52 | paulito

Heinrich Lehmann-Willenbrock se narodil 11. prosince 1911 v Brémách. Lehmann-Willenbrock se přihlásil k Reichsmarine v roce 1931. 1. dubna 1935 byl Lehmann-Willenbrock povýšen na poručíka. 1. ledna 1937 byl povýšen na nadporučíka. V říjnu 1937 působil jako strážní důstojník na školní lodi Horst. V dubnu 1939 se Lehmann-Willenbrock přihlásil k ponorkové zbrani. Po sedmiměsíčním výcviku obdržel Lehmann-Willenbrock 14. října 1939 velení nad ponorkou U-8. Po dvou měsících byl Lehmann-Willenbrock převelen 5. prosince 1939 na ponorku U-5. 11. srpna 1940 odevzdal Lehmann-Willenbrock velení a byl převelen k ponorkové skupině západ. Zde po dvou měsících převzal velení na U-96. Za úspěchy dosažené s ponorkou U-96 obdržel Lehmann-Willenbrock 26. února 1941 Rytířský kříž Železného kříže. 31 prosince 1941 mu byly propůjčeny Dubové ratolesti. Navíc obdržel 1. listopadu 1941 Italský válečný kříž s meči. Heinrich Lehmann-Willenbrock potopil celkem 24 lodí o celkové tonáži 174 356 BRT. 28. března 1942 obdržel Lehmann-Willenbrock velení nad 9. ponorkovou flotilou. Tu vedl až do září 1944. 26. února 1943 byl povýšen na korvetního kapitána. Po obklíčení Brestu unikl Lehmann-Willenbrock na poškozené ponorce U-256 do Bergenu. V prosinci 1944 převzal velení nad 11. ponorkovou flotilou. Zároveň byl povýšen na fregatního kapitána. Na konci války se dostal do zajetí, kde zůstal až do 7. května 1946, kdy byl propuštěn. Po propuštění ze zajetí spolu se svým ponorkovým kolegou Karl Friedrich Mertenem pracoval na záchraně potopených lodí v Rýnu. V roce 1948 s třemi kamarády postavil plachetnici Magellan. S ní se plavili do Buenos Aires. Později působil jako kapitán na několika obchodních lodích. V březnu 1949 prokázal odvahu, když s posádkou lodi Inga Bastian zachránil 57 lidí z hořící brazilské lodi Commandante Lyra. V roce 1961 se stal kapitánem německé výzkumné lodí s atomovým pohonem Otto Hahn. Post kapitána této lodi si udržel přes deset let. Lehmann-Willenbrock byl dlouhé roky předsedou spolku U-Bootskameradschaft Bremen, který nese jeho jméno dodnes. Heinrich Lehmann-Willenbrock zemřel 18. dubna 1986 v rodných Brémách.

24 lodí potopeno, 170.237 GRT
2 lodě poškozeny, 15.864 GRT
1 loď zničena, 8.888 GRT

Soupis potopených lodí:
11.12.1940, 15:12, britský parník Rotorua, 10.890 BRT
11.12.1940, 21:30, holandský parník Towa, 5.419 BRT
12.12.1940, 01:56, švédská motorová loď Stureholm, 4.575 BRT
12.12.1940, 04:31, belgický parník Macedonie, 5.227 BRT
14.12.1940, 08:55, britská motorová loď Western Prince, 10. 926 BRT
16.01.1941, 03:56, britský parník Oropesa, 14.118 BRT
17.01.1941, 07:45, britský parník Almeda Star, 14.936 BRT
13.02.1942, 15:08, britský tanker Clea, 8.074 BRT
13.02.1941, 19:50, britský tanker Arthur F. Corwin, 10.516 BRT
18.02.1941, 03:25, britský parník Black Osprey, 5.589 BRT
22.02.1941, 15:49, britský tanker Scottish Standard, 6.999 BRT
23.02.1941, 23:37, britský parník Anglo Peruvian, 5.457 BRT
24.02.1941, 01:16, britský parník Lunária, 3.385 BRT
24.02.1941, 08:36, britský parník Sirkishna, 5.458 BRT
28.04.1941, 19:25 britský tanker Oilfield, 8.516 BRT
28.04.1941, 19:25, norský tanker Caledonia, 9.892 BRT
28.04.1941, 19:25, britský parník Port Hardy, 8.897 BRT
19.05.1941, 03:24, britský parník Empire Ridge, 2.922 BRT
05.07.1941, 08:29 britský parník Anselm, 5.954 BRT
31.10.1941, 22:47, holandský parník Bennekom, 5.998 BRT
31.10.1941, 22:48, parník, ca. 5.000 BRT
20.02.1942, 00:03, britská motorová loď Empire Seal, 7.965 BRT
20.02.1942, 04:53, americká motorová loď Lake Osweya, 2.398 BRT
22.02.1942, 02:44, norský parník Torungen, 1.948 BRT
22.02.1942, 22:57, britský tanker Kars, 8.888 BRT
09.03.1942, 21:09, norská motorová loď Tyr, 4.265 BRT

14.10.1931 Seekadett
1.1.1935 Oberfähnrich zur See
1.4.1935 Leutnant zur See
1.1.1937 Oberleutnant zur See
1.10.1939 Kapitänleutnant
1.3.1943 Korvettenkapitän
1.12.1944 Fregattenkapitän

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse 2.10.1936
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 20.4.1940
1. Klasse 31.12.1940
U-Boot-Kriegsabzeichen (1939) mit Brillanten
Kriegsabzeichen 2.1.1941
U-Boot-Kriegsabzeichen 1939 mit Brillanten, 1942
Croce di guerra al valor militare 1.11.1941
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 8.5.1942
Kriegsverdienstkreuz (1939) II. Klasse mit Schwertern 30.1.1944
U-Boot-Frontspange 19.10.1944
3x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht (14.12.1940, 25.2.1941 a 20.5.1941)
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 26.2.1941 jako Kapitänleutnant a velitel U 96
Eichenlaub 31.12.1941 (51.) jako Kapitänleutnant a velitel U 96

Oberst Edgar Petersen

10. listopadu 2017 v 22:33 | paulito

26.4.1904, Štrasburk
10.6.1986, Andechs

1.8.1926 vstup do Reichswehru
8.8.1926 instruktor na Deutschen Verkehrs-Fliegerschule (DVS) Stettin, DVS Schleißheim a DVS Berlin-Staaken
1.2.1928 učitel létání na DVS Schleißheim
6.1929 až 10.1931 učitel létání v Lipecku na tajné Fliegerschule und Erprobungsstätte Reichswehru
1932 Kapitän Reklame-Staffel Berlin-Staaken, Deutschen Luftsportverband
1934 Infanterieschule Dresden
1.2.1934 Infanterie-Regiment 10
1.1.1935 povýšen do hodnosti Oberleutnant, přestup k Luftwaffe jako učitel létání ve Fliegerschule Cottbus
1.4.1935 vedoucí výcvikového kurzu na Flugschule Celle-Wesendorf
1.7.1935 povýšen do hodnosti Hauptmann
8.1937 velitel Blindflugschule (BFS) Celle
1.4.1938 Kapitän 1. Staffel, I. Gruppe/Kampfgeschwader 255, 1.5.1939 přejmenována na Kampfgeschwader 51
9.1939 ve štábu X. Fliegerkorps, současně od 1.10.1939 Kapitän Fernaufklärungsstaffel Oberbefehlshaber der Luftwaffe (Ob.d.L.), v 4.1940 přejmenována na 1./I./Kampfgeschwader 40
26.4.1940, povýšen do hodnosti Major, stal se velitelem I. Gruppe/KG 40
20.11.1940 Luftwaffenführungsstab
1.3.1941 Kommodore KG 40
1.9.1941 velitel Kommando der Erprobungsstellen der Luftwaffe a současně velitel Erprobungsstelle (KdE) Rechlin
1.4.1942 Oberstleutnant
1.10.1943 Oberst

Flugzeugführer-Abzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. und III. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Narvik-Schild
Frontflugspange für Kampflieger in Gold
2x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 3.10.1940 a 20.6.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.10.1940 jako Major a velitel I. Gruppe/Kampfgeschwader 40

Oberst Heinz-Joachim Hoffmann

10. listopadu 2017 v 22:13 | paulito

28.9.1907, Markthausen
215.1973, Bergisch Neukirchen

1.9.1939 až 11.9.1939 velitel 11. Kompanie/Infanterie-Regiment 44
12.9.1939 až 20.9.1942 velitel III. Bataillon/Infanterie-Regiment 44 (15.10.1942 přejmenován na Grenadier-Regiment 44)
21.9.1942 až 5.1.1943 velitel samostatného Jäger-Bataillon
5.1.1943 až 14.11.1943 velitel Lehrgruppe (Winterkampf-Lehr- und Versuchs-Gruppe), Winterkampfschule
15.11.1943 až 15.2.1944 velitel Winterkampfschule Heuberg
2.1944 velitel Grenadier-Regiment 132, Reichsgrenadier-Division "Hoch- und Deutschmeister"
23.3.1945 až 5.4.1945 pověřen velením (44.) Reichsgrenadier-Division "Hoch- und Deutschmeister"
24.4.1945 až 8.5.1945 velitel Grenadier-Regiment 132, většina divize padla na konci války v Rakousku do amerického zajetí

1.10.1935 Oberleutnant
1.2.1942 Major
4.1944 Oberstleutnant
9.11.1944 Oberst

Wehrmacht-Dienstauszeichnung
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
EK 2 29.9.1939
EK 1 4.10.1939
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber 1.11.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.7.1942
Deutsches Kreuz in Gold 28.12.1941 jako Hauptmann a velitel III. Bataillon/Infanterie-Regiment 44, 11. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 17.4.1942 jako Major a velitel III. Bataillon/Infanterie-Regiment 44, 11. Infanterie-Division
 
 

Reklama