Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Generaladmiral Hermann Boehm

1. července 2017 v 17:06 | paulito

18.1.1884, Rybnik
11.4.1972, Kiel

Kadet, školní loď 'Stein' (01.4.1903 - 31.3.1904)
Marine-Schule (01.4.1904 - 30.9.1905)
Řadová loď 'Wittelsbach' (01.10.1905 - 02.4.1907)
Těžký křižník 'Victoria Louise' (02.4.1908 - 31.3.1909)
Strážní důstojník, školní loď 'König Wilhelm' (01.4.1909 - 30.9.1909)
IV. Marine-Artillerie-Battalion (01.10.1909 - 14.9.1910)
II. Torpedo-Division (15.9.1910 - 01.8.1914)
Strážní důstojník, torpédové čluny 'S 177' a 'S 100' (04.1.1911 - 13.5.1911)
Velitel, torpédový člun 'S 74' (01.12.1911 - 09.12.1911)
Velitel, torpédový člun 'S 69' (19.2.1912 - 02.10.1912)
Velitel, torpédový čluns 'S 79' a. 'S 86' (01.12.1912 - 14.12.1912)
Velitel, torpédový člun 'G 89' (01.6.1913 - 31.7.1913)
Velitel, torpédový člun 'S 103' (31.8.1913 - 13.9.1913)
Velitel, torpédový člun 'V 160' (02.11.1913 - 23.12.1913)
Velitel, torpédový člun 'V 160' (16.3.1914 - 28.6.1915)
VI. Torpédový člun-Flotille (29.6.1915 - 27.7.1918)
Velitel, torpédový člun 'G 37' (29.6.1915 - 17.1.1916)
Velitel, torpédové čluny 'G 41', 'V 69' a 'V 128' (18.1.1916 - 27.7.1918)
Adjutant Štáb Marine Nord (28.7.1918 - 16.3.1919)
Penzionován (16.3.1919)
Učitel Marine-Schule, Mürwik (28.8.1920 - 25.3.1923)
Štáb Marine Nord (28.3.1923 - 17.5.1926)
Velitel II. Torpédový člun-Flotille (18.5.1926 - 25.9.1928)
Flotille-Abteilung Marine Administration (27.9.1928 - 27.9.1929)
Náčelník Flotille-Abteilung, Marine-Administration (28.9.1929 - 29.9.1932)
Náčelník štábu, Flotille-Kommando (30.9.1932 - 02.10.1933)
Velitel, řadová loď 'Hessen' (03.10.1933 - 24.9.1934)
Velitel Průzkumných sil (25.9.1934 - 27.9.1937)
Velitel Námořních sil, Španělsko (25.8.1936 - 03.8.1937)
Velitel Marine Nord (04.10.1937 - 27.10.1938)
Velitel Flotily (01.11.1938 - 20.10.1939)
K dispozici OKM (21.10.1939 - 09.4.1940)
Velící admirál Norska (10.4.1940 - 31.1.1943)
Velitel Marine Höhere Kommando Norwegen (01.2.1943 - 03.3.1943)
K dispozici OKM (04.3.1943 - 31.5.1943)
Penzionován (31.5.1943)
K dispozici OKM , Inspektion Ausbildung Marine (01.3.1944 - 31.3.1945)
Penzionován (31.3.1945)

Leutnant zur See (28.9.1906)
Oberleutnant zur See (13.10.1908)
Kapitänleutnant (19.9.1914)
Korvettenkapitän (01.1.1922)
Fregattenkapitän (01.10.1928)
Kapitän zur See (01.7.1930)
Kommodore (01.10.1934)
Vizeadmiral (01.4.1937)
Admiral (01.4.1938)
Generaladmiral (01.4.1941)

Německý kříž ve zlatě (20.11.1941)




Hauptmann Hermann-Friedrich Joppien

1. července 2017 v 14:02 | paulito

Hermann-Friedrich "Jupp" Joppien se narodil 19.7.1912 v Bochumi, Porúří. V říjnu 1931 sloužil u pěšího pluku. V roce 1935 vstoupil do Luftwaffe a prodělal letecký výcvik. Byl povýšen na Leutnanta v roce 1938. Byl jmenován technickým důstojníkem v Zerstörergruppe, ale poté byl přesunut k JG 51 v létě 1939. Joppien byl přidělen k 1./JG 51. Získal první vítězství, francouzský Morane u Heillecourtu 23.11.1939. Ale Joppienovo letadlo bylo v tomto boji zasaženo a při přistání se převrhlo. Uprchnul nezraněn. Joppien získal čtyři vítězství během tažení ve Francii. Joppien ukončil bitvu o Británii jako jeden z pěti nejlepších německých pilotů. Celkem získal 26 vítězství nad Anglií. 6.8.1940 byl Joppien jmenován Staffelkapitänem 1./JG 51. Oberleutnant Joppien získal 10. vítězství 15.8., když sestřelil RAF Hurricane. Zaznamenal 20. a 21. vítězství, dva Spitfiry, 15.9. Oberleutnant Joppien byl vyznamenán Rytířským křížem. 18.10.1940 byl Hauptmann Joppien jmenován Gruppenkommandeurem I./JG 51. Zaznamenal 30. vítězství, další Spitfire, 5.12. a 40., Hurricane sestřelil u Ashfordu 21.4.1941. Byl vyznamenán Dubovými listy (č. 11) 23.4. za 40 vítězství. Joppien vedl I./JG 51 během invaze do Ruska. 30.6.1941 sestřelil pět ruských bombardérů u Bobrujsku (47. - 51.). Joppien zaznamenal 12 vítězství v červenci, včetně čtyř SB-2 2.7. (52. - 55.) a tří SB-2 24.7. (59. - 61.). 28.8.1941 se Joppien zapojil do boje s ruskými stíhači a bombardéry u Jelni. V boji byl Joppien sestřelen a zabit v Bf 109 F-2 (W.Nr. 9670) "černá <<" ruským MiG-3. "Jupp" Joppien získal 70 vítězství. 42 vítězství zaznamenal na Západě, z toho 23 Spitfirů.

10.1931 vstup do Reichswehr, 15. Infanterie-Regiment
Unteroffizier 1933
Unterfeldwebel 1.10.1936
Feldwebel 1.2.1937
Oberfeldwebel 1.7.1937
Leutnant 23.12.1938
Oberleutnant 1.6.1939
Hauptmann 18.9.1940

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 13.12.1939
1. Klasse 10.6.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
3x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 22.4., 1.7. a 29.8.1941
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 16.9.1940 (119.) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 1./Jagdgeschwader 51
Eichenlaub 23.4.1941 (11.) jako Hauptmann a Kommandeur I./Jagdgeschwader 51

Generaladmiral Conrad Albrecht

1. července 2017 v 13:54 | paulito

7.10.1880, Bremen
18.8.1969, Hamburg

Kadet, školní loď 'Stosch' (10.4.1899 - 03.4.1900)
Námořní škola (04.4.1900 - 30.9.1901)
Řadová loď 'Kaiser Wilhelm II' (01.10.1901 - 30.9.1904)
Strážní důstojník, obrněná loď 'Fritjof' (01.10.1904 - 30.9.1905)
I. Torpedo-Battalion (01.10.1905 - 30.9.1906)
Strážní důstojník, torpédový člun 'G 108', I. Torpedo-Division (01.10.1906 - 30.9.1907)
Torpédový důstojník, obrněná loď 'Aegir' (01.10.1907 - 17.9.1908)
I. Torpedo-Division (18.9.1908 - 30.9.1911)
Velitel, torpédový člun 'S 142' (04.1.1909 - 06.9.1909)
Velitel, torpédový člun 'S 143' (07.9.1909 - 17.11.1910)
Velitel, torpédový člun 'S 84' (18.11.1910 - 11.3.1911)
Velitel, torpédový člun 'S 138' (13.3.1911 - 25.3.1911)
Velitel, torpédový člun 'S 138' (10.6.1911 - 31.8.1911)
Torpédový důstojník, řadová loď 'Pommern' (01.10.1911 - 23.5.1912)
Velitel lodi 'Sleipner' ('T 97') (24.5.1912 - 31.8.1914)
Velitel 1. Torpédový člun-Halb-Flotille (01.9.1914 - 15.1.1917)
Velitel Flotily torpédoborců Flaunders (16.1.1917 - 31.10.1918)
Štáb Marine Ost (01.11.1918 - 12.3.1920)
Velitel I. Ost Marine flotily minolovek (13.3.1920 - 10.9.1920)
Velitel I. Flotille (10.9.1920 - 27.3.1923)
Velitel posádky Kiel (28.3.1923 - 11.9.1925)
Náčelník štábu, Ost Marine (12.9.1925 - 30.9.1928)
K dispozici náčelníkovy námořní administrativy (01.10.1928 - 30.11.1928)
Náčelník Personnal-Abteilung, Marine Administration (01.12.1928 - 28.9.1930)
Velitel Průzkumných sil (29.9.1930 - 30.9.1932)
Velitel Marine Ost (01.10.1932 - 31.10.1938)
Velitel Marine-Gruppe Ost (01.11.1938 - 30.10.1939)
K dispozici OKM (31.10.1939 - 31.12.1939)
Penzionován (31.12.1939)

Leutnant zur See (27.9.1902)
Oberleutnant zur See (17.5.1904)
Kapitänleutnant (27.3.1909)
Korvettenkapitän (12.10.1916)
Fregattenkapitän (01.3.1923)
Kapitän zur See (01.5.1925)
Kommodore (01.4.1930)
Vizeadmiral (01.10.1932)
Admiral (01.12.1935)
Generaladmiral (01.4.1939)



Vizeadmiral Friedrich Rieve

1. července 2017 v 13:51 | paulito

27.6.1896, Kiel
16.2.1981, Swisttal-Buschhoven

2. admirál ve štábu Velení flotily 9.10.1938 - 12.11.1939
Kapitán křižníku Karlsruhe a v dubnu 1940 velitel 4. skupiny válečných lodí (Kristiansand/Arendal) při operaci Weserübung 13.11.1939 - 10.4.1940
Velitel přístavu Oslo 22.4.1940 - 3.5.1940
Velitel námořních opevnění Oslo, poté Oslofjord 4.5.1940 - 20.8.1940
Náčelník štábu námořní stanice Severní moře 21.8.1940 - 7.4.1943
Velící admirál pobřeží Kanálu 11.5.1943 - 8.9.1944
Admirál u Armee Gruppe B 9.9.1944 - 10.11.1944
Admirál u Armee Gruppe D 11.11.1944 - 10.12.1944
K dispozici náčelníkovi štábu vrchního námořního velení Severní moře 11.12.1944 - 3.1.1945
Inspektor pro plynovou a protiletadlovou ochranu námořnictva 4.1.1945 - 31.1.1945
Přidělen k OKM 1.2.1945 - 28.2.1945
Vedoucí administrativní kanceláře, OKM 1.3.1945 - 22.7.1945
V zajetí 22.7.1945 - 28.12.1946

Deutsches Kreuz in Gold 2.2.1942
1914 Eisernes Kreuz I. Klasse
1914 Eisernes Kreuz II. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1.10.1938
Medaille zur Erinnerung an den 14.3.1938
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen
1939 Spange zum EK I
1939 Spange zum EK II
Kriegsabzeichen für Minensuch-, U-Boot-Jagd- und Sicherungsverbände



Vizeadmiral Wilhelm Meendsen-Bohlken

1. července 2017 v 10:20 | paulito

25.6.1897, Brake
20.8.1985, Köln

1. admirál ve štábu velitele průzkumných sil 25.8.1936 - 15.5.1938
Vedoucí ekonomického zbrojního oddělení, Vojenský ekonomický štáb, OKW 16.5.1938 - 11.6.1941
Kapitán těžkého křižníku Admiral Scheer 12.6.1941 - 28.11.1942
Námořní velitel Tunisu 29.11.1942 - 4.3.1943
Velitel Německého námořního velení Itálie 5.3.1943 - 17.5.1943
K dispozici velení Kriegsmarine 18.5.1943 - 12.8.1943
Velitel Německého námořního velení Itálie 13.8.1943 - 16.7.1944
Náčelník flotily, Velení flotily 31.7.1944 - 23.5.1945
V zajetí 23.5.1945 - 5.12.1946

Ritterkreuz: 15.5.1944 jako Konteradmiral a Befehlshaber deutsches Marine-Kommando Italien
Deutsches Kreuz in Gold: 15.9.1943 jako Konteradmiral und Befehlshaber deutsches Marine-Kommando Italien
1914 EK I: 30.12.1919
1914 EK II: 1.7.1916
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz II. Klasse: 19.11.1917
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz I. Klasse
U-Bootskriegsabzeichen, 1918: 10.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 1914/1918
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis II. Klasse
Komturský kříž řádu Medauia (Španělsko): 13.5.1938
Spange zum EK I: 30.8.1942
Spange zum EK II: 10.6.1942
Kriegsverdienstkreuz I. Klasse mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz II. Klasse mit Schwertern
Komturský kříž Řádu italské koruny: 11.3.1941
Flottenkriegsabzeichen: 29.11.1942
Wehrmachtbericht: 5.10.1943
Ärmelband "Afrika": 1943

Vizeadmiral Heinz Nordmann

1. července 2017 v 10:10 | paulito

28.5.1893, Magdeburg
23.12.1945, zajatecký tábor Zedelghem, Belgie

Poradce Organizačního oddělení námořního velení, OKM 4.10.1933 - 29.9.1937
vedoucí Námořního organizačního oddělení, OKM 30.9.1937 - 2.4.1939
Kapitán lehkého křižníku Leipzig 3.4.1939 - 27.2.1940
Vedoucí oddělení námořní navigace, Říšské ministerstvo dopravy 28.2.1940 - 27.7.1941
Náčelník štábu Kriegsmarine loděnice Kiel 28.7.1941 - 18.1.1942
Velitel námořního opevnění polárního pobřeží 9.4.1942 - 17.9.1942
Admirál norského polárního pobřeží 18.9.1942 - 31.1.1943
Velící admirál norského polárního pobřeží 1.2.1943 - 19.1.1945
K dispozici velitelství Kriegsmarine 20.1.1945 - 30.4.1945
Penzionován 30.4.1945
V zajetí 8.5.1945 - 23.12.1945

1914 EK I
1914 EK II
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Kriegsverdienstkreuz II. Klasse mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz I. Klasse mit Schwertern
Kříž svobody I. třídy s Meči (Finsko): 15.4.1944

Oberstleutnant Josef-August Fitz

30. června 2017 v 21:16 | paulito

Josef-August Fitz se narodil 9.1.1910 v Lustenau v Rakousku. V roce 1929 zahájil svojí vojenskou dráhu u Alpenjäger-Regiment 4 rakouského Bundesheer. 21.10.1934 obdržel Militärdienstzeichen II. Klasse. V roce 1936 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Ve stejném roce prodělal výcvik na Theresianischen Militärakademie jako nejlepší ze svého ročníku. Od roku 1937 patřil Leutnant Dietz k Tiroler Schützen-Regiment. V březnu 1938 byl přejat do Wehrmacht. V roce 1938 se stal ordonančním důstojníkem v Reiter-Regiment 11, se kterým se zúčastnil tažení v Polsku. 29.9.1939 obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse. Zúčastnil se tažení na Západě jako Brigade-Adjutant v 9. Panzer-Division. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a byl nasazen v Rumunsku a Jugoslávii. V roce 1942 prodělal výcvik Generálního štábu, poté se stal velitelem I. Bataillon, Panzergrenadier-Regiment 74 na východní frontě. V této pozici se zúčastnil bitev u Vjazmy a Brjansku, které se konaly 2.10.1941 až 20.10.1941. Během bojů zajal 200 Rudoarmějců. 23.10.1942 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse a 11.12.1942 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V květnu 1943 byl převelen k Luftwaffe, kde se stal velitelem II./Fallschirm-Panzergrenadier-Regiment 1 Hermann Göring. Po těžkém zranění byl v roce 1944 nasazen v Itálii, zejména v prostoru Salerno a Anzio-Nettuno. Za boje u Nettuna proti americké 7. tankové divize obdržel 24.6.1944 jako 511. voják Wehrmacht Eichenlaub zum Ritterkreuz. Během své vojenské dráhy obdržel další vyznamenání, 31.10.1939 Spange "Prager Burg", 21.4.1941 Allgemeine-Sturmabzeichen, 16.1.1942 bulharský Řád za statečnost IV. třídy, 1.8.1942 Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42", 21.12.1942 Verwundetenabzeichen in Gold (byl děvetkrát zraněn), v roce 1942 Nahkampfspange in Silber a dva Sonderabzeichen für die Vernichtung von Panzerwagen durch Einzelkämpfer. V roce 1945 padl v hodnosti Oberstleutnant ve štábu 10. Armee v Itálií do britského zajetí. Josef-August "Gustl" Fitz zemřel 1.1.1977 v Innsbrucku.

General der Flakartillerie/Vizeadmiral/SS-Gruppenführer Ludwig von Schröder

30. června 2017 v 19:53 | paulito

12.9.1884, Kiel
28.7.1941, zabit při letecké nehodě u Hohenlychenu

Velitel opevnění na pobřeží Pomořan 2.1.1935 - 30.9.1937
Penzionován 30.9.1937
Vstoupil do Luftwaffe jako víceprezident Společnosti Říšské protiletadlové obrany 1.12.1937 - 29.5.1939
Prezident Společnosti Říšské protiletadlové obrany 30.5.1939 - 30.5.1941
Vojenský velitel Srbska 31.5.1941 - 28.7.1941

RK des Kgl. Preuss. Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern: 15.6.1918
1914 EK I
1914 EK II
Kgl. Preuss. Kronen-Orden IV. Klasse am Bande der Rettungsmedaille
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz für Offiziere (25 Jahre)
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz II. Klasse mit Spange "Vor dem Feinde"
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz I. Klasse
Hamburgisches Hanseatenkreuz
Bremisches Hanseatenkreuz
Železný půlměsíc (Turecko)
Kgl. Preuss. Rettungsmedaille am Bande
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 1914/1918
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse


Major der Reserve Georg Michael

30. června 2017 v 19:14 | paulito

Georg Michael (1911-1944) z Hamburku

Georg Michael vstoupil v roce 1936 do 1. Kavallerie-Brigade. Jako Wachtmeister a velitel čety v Reiter-Regiment 2 se zúčastnil tažení v Polsku. 30.4.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. S 6./Reiter-Regiment 22 se zúčastnil tažení na Západě. Za zajetí celého nepřátelského praporu se svojí eskadrou obdržel 19.1.1941 Ritterkreuz a byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. Po přestavbě 1. Kavallerie-Division na 24. Panzer-Division se stal velitelem 6. Kompanie v Panzergrenadier-Regiment 24. Občas velel II. Bataillonu. Za boje u Stalingradu obdržel 25.1.1943 Eichenlaub. Byl těžce zraněn a přepraven do lazaretu ve vlasti. Byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Po uzdravení převzal v srpnu 1943 jako velitel nově ustavený II. Bataillon, Panzergrenadier-Regiment 26. 17.1.1944 byl po osmé zraněn. 19.1.1944 byl odvezen do lazaretu v Oděse. Byl povýšen do hodnosti Major der Reserve.


SS-Untersturmführer Karl-Wilhelm Krause

30. června 2017 v 18:37 | paulito

5.3.1911, Michelau
6.5.2001

Krause vstoupil v roce 1931 do Reichsmarine. 18.7.1934 byl mezi třemi kandidáty, všichni příslušníci Reichsmarine, které si Adolf Hitler vybral jako osobní komorníky. Tak byl Krause, naposledy v hodnosti SS-Untersturmführer, zařazen do Führer-Begleit-Kommando. Krause, nyní vedoucí Persönlichen Dienstes beim Führer, zůstal dále záložním důstojníkem Kriegsmarine. V roce 1935 byl Krause pověřen výcvikem Hanse Lingeho, druhého Hitlerova komorníka. 16.9.1939 sošlo při inspekci na frontě ke konfliktu mezi Krausem a Hitlerem kvůli minerální vodě a Hitler Krauseho propustil. Krause se vrátil ke Kriegsmarine a zúčastnil se tažení v Norsku v roce 1940. Od konce tohoto roku sloužil v Leibstandarte-SS Adolf Hitler. V prosinci 1943 byl převelen k 12. SS Panzer Division Hitlerjugend. Jeho četa flaku sestřelila 45 spojeneckých letadel. Po skončení války padl Krause do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn v červnu 1946.

1.4.1931 vstup do Reichsmarine
2.7.1934 vstup do SS (SS-Nr.: 236.858)
20.4.1938 SS-Untersturmführer, Allgemeinen-SS
1940, návrat ke Kriegsmarine
11.1940 návrat k Leibstandarte Adolf Hitler
1943 SS-Hauptscharführer der Waffen-SS
9.11.1944 SS-Untersturmführer der Waffen-SS

SS-Ehrenwinkel für ehemalige Polizei- und Wehrmachtsangehörige
Deutsches Reichssportabzeichen in Silber
SA-Sportabzeichen in Bronze
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Zerstörer-Kriegsabzeichen
Narvikschild
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Panzerkampfabzeichen in Silber
Deutsches Kreuz in Gold jako velitel Flak-Zug/II. Abteilung, SS-Panzer-Regiment 12, 12. SS-Panzer-Division Hitlerjugend

Vizeadmiral Ernst Scheurlen

29. června 2017 v 21:28 | paulito

5.12.1894, Štrasburg
8.4.1945, zabit v boji u Groß-Eilsdorf

Kapitán lehkého křižníku Königsberg 3.11.1938 - 26.6.1939
Velitel školy pobřežního a protiletadlového dělostřelectva 27.6.1939 - 28.2.1943
Vedoucí dělostřeleckého testovacího polygonu 27.6.1939 - 21.12.1940
Zastupující velitel pevností na pobřeží Pomořan 3.7.1939 - 17.1.1940
Náčelník námořní kanceláře Le Havre 29.8.1940 - 27.10.1940
Vedoucí Námořního štábu Krym 15.7.1942 - 7.12.1942
Vedoucí Námořního štábu Kerč 15.2.1943 - 15.5.1943
K dispozici Námořnímu velení Balt 16.5.1943 - 22.6.1943
Pobřežní velitel Deutsche Bucht 23.6.1943 - 12.8.1944
Velící admirál Francouzského jižního pobřeží 13.8.1944 - 6.9.1944
Velící admirál Deutsche Bucht 7.9.1944 - 10.2.1945
Velitel 2. Marine-Infanterie-Division 11.2.1945 - 8.4.1945

Na konci války byl vážně zraněn, když byl jeho velitelský Horch naapden 7.4. britským pilotem u Groß Eilsdorf a zemřel příští den.

Německý kříž ve zlatě 29.9.1943
Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Württemberský Friedrichův řád 2. třídy s Meči
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht




Vizeadmiral Alfred Schirmer

29. června 2017 v 20:35 | paulito

8.9.1892, Mainz
31.10.1975, Bremerhaven

Inženýr Námořní stanice Balt 10.9.1935 - 2.10.1936
Velitel Námořní školy Wesermünde 7.10.1936 - 24.11.1939
2. admirál Námořní stanice Severní moře 28.11.1939 - 2.4.1943
K dispozici Námořní stanici Severní moře 3.4.1943 - 19.5.1943
Penzionován 30.6.1943
K dispozici Kriegsmarine a Starší ředitel loděnic a poté velitel arsenálu loděnice Kriegsmarine a Kriegsmarine arsenálu Brest 20.5.1943 - 20.9.1944
V zajetí 20.9.1944 - 10.3.1947

Německý kříž ve zlatě 15.9.1944
Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za službu u Wehrmacht
Ponorkový válečný odznak (1918)
Váleční kříž za zásluhy 1. třídy s Meči
Váleční kříž za zásluhy 2. třídy s Meči


Vizeadmiral Ernst Schirlitz

28. června 2017 v 19:38 | paulito

7.9.1893, Christburg
27.11.1978, Glücksburg

Náčelník štábu Inspekce pro výcvik námořnictva 8.6.1938 - 23.9.1939
Zastupující inspektor pro výcvik námořnictva 1.8.1938 - 20.8.1938
Náčelník štábu Velitele bezpečnosti pro Balt 24.9.1939 - 27.10.1939
Náčelník štábu Inspekce pro výcvik námořnictva 28.10.1939 - 14.4.1942
Zastupující inspektor pro výcvik námořnictva 1.4.1940 - 25.8.1940
K dispozici velícímu admirálovi Námořní stanice Balt 15.4..1942 - 13.5.1942
K dispozici Námořnímu velitelství západní Francie 14.5.1942 - 15.6.1942
Velitel námořních opevnění v Bretani 16.6.1942 - 28.2.1943
Velící admirál Atlantického pobřeží 1.3.1943 - 9.5.1945
Velitel Festung La Rochelle 20.8.1944 - 9.5.1945
V zajetí 9.5.1945 - 13.10.1947

Rytířský kříž 11.3.1945 jako Vizeadmiral a velitel Festung La Rochelle
Německý kříž ve zlatě 1.12.1944 jako Vizeadmiral a velitel Festung La Rochelle
Železný kříž 1. třídy (1914) s 1939 Sponou
Železný kříž 2. třídy (1914) s 1939 Sponou
Čestný kříž 1914-1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht, 4. až 1. třída
Pamětní odznak pro posádky námořních vzducholodí
Hansovní kříž Lübeck
Válečný kříž za zásluhy 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy 2. třídy s Meči



Vizeadmiral Georg Reimer

28. června 2017 v 18:30 | paulito

21.7.1888, Leopoldshall
25.6.1974, Bad Harzburg

Inspektor námořních skladů 29.9.1934 - 30.9.1935
Inspektor námořní výzbrojní kanceláře 1.10.1935 - 15.11.1936
Inspektor námořní dělostřelecké zbrojní kanceláře 16.11.1936 - 6.5.1937
Vojenský ekonomický inspektor II Stettin 7.5.1937 - 7.6.1940
Zbrojní inspektor pro oblast Holandska 8.6.1940 - 30.11.1942
K dispozici admirálovi Námořní stanice Severní moře 1.12.1942 - 28.2.1943
Penzionován 31.5.1943

Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Koloniální medaile

Vizeadmiral Otto Schenk

28. června 2017 v 18:20 | paulito

17.2.1891, Bergedorf
19.12.1972, Elmshorn

Vedoucí oddělení námořních loděnic, od 12.11.1938 Kriegsmarine loděnice Wilhelmshaven 4.10.1937 - 25.11.1939
K dispozici velícímu admirálovi Námořní stanice Balt 26.11.1939 - 9.1.1940
Námořní velitel pobřeží Pomořany 10.1.1940 - 18.3.1940
Admirál jižního pobřeží Norska 9.4.1940 - 30.8.1940
Admirál polárního pobřeží Norska 31.8.1940 - 13.8.1942
K dispozici velícímu admirálovi Námořní stanice Balt 14.8.1942 - 30.9.1942
Vedoucí testovacího oddělení pro stavbu nových válečných lodí 1.10.1942 - 31.1.1945
Penzionován 31.1.1945
K dispozici Kriegsmarine 1.2.1945 - 1.3.1945
U Čestného námořního soudu Hamburg 1.3.1945 - 2.5.1945
V zajetí 2.5.1945 - 6.6.1947

Německý kříž ve zlatě 5.2.1942
Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Hansovní kříž
Španělský kříž ve stříbře
1939 Spona k Železnému kříži 1. třídy
1939 Spona k Železnému kříži 2. třídy
Vyznamenání za dlouho službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy

Vizeadmiral Robin Schall-Emden

28. června 2017 v 18:08 | paulito

22.3.1893, Stuttgart
29.1.1946, zajatecký tábor Zedelghem, Belgie

Velitel 1. námořního pluku a velitel Stralsundu 5.11.1938 - 12.9.1939
Velitel Festung Gotenhafen 139.1939 - 17.3.1940
Pobřežní velitel východního Baltu 13.1.1940 - 17.3.1940
Velitel Narviku 10.4.1940 - 8.5.1940
Pobřežní velitel východního Baltu a velitel Festung Gotenhafen 10.5.1940 - 20.6.1940
Námořní velitel západní Francie 21.6.1940 - 3.12.1940
K dispozici Kriegsmarine 4.12.1940 - 18.2.1941
Náčelník námořního velení Calais 19.2.1941 - 7.3.1941
Admirál Námořního velení 8.3.1941 - 14.11.1944
Führer-Reserve OKM 14.11.1944 - 2.1.1945
Vojenský doplňovací inspektor Schleswig-Holstein 2.1.1945 - 15.5.1945
V zajetí 15.5.1945 - 29.1.1946

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Kolonialabzeichen
Ehrenkreuz des Fürstlichen Hausordens von Hohenzollern mit -Schwertern
Deutsches Kreuz in Silber 28.12.1943


Vizeadmiral Friedrich Ruge

28. června 2017 v 15:27 | paulito

24.12.1894, Leipzig
3.7.1985, Tübingen

Velitel minolovek 1.6.1937 - 31.8.1939
Velitel Minolovek Ost 1.9.1939 - 14.10.1939
Velitel Minolovek West, v dubnu 1940 velitel Válečné skupiny 10 při operaci Weserübung 15.10.1939 - 16.2.1941
Velitel Bezpečnosti West 17.2.1941 - 21.5.1943
Velitel Speciálního štábu Tunisko u Královského italského námořnictva (Supermarina) 12.3.1943 - 21.5.1943
Velitel Německého námořního velení Itálie 22.5.1943 - 12.8.1943
Führer-Reserve OKM 13.8.1943 - 9.11.1943
Admirál pro zvláštní účely u Armee Gruppe B 10.11.1943 - 5.8.1944
K dispozici Vrchnímu velení Kriegsmarine 6.8.1944 - 31.10.1944
Vedoucí Námořní konstrukční kanceláře, OKM 1.11.1944 - 9.5.1945
V zajetí 9.5.1945 - 30.11.1946

Železný kříž (1914)
2. třídy 26.8.1917
1. třídy 2.3.1918
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu 2. až 4. třídy 2.10.1936
Medaile za obsazení Sudet
Spona k Železnému kříži 1914
2. třídy 17.9.1939
1. třídy 2.10.1939
Rytířský kříž 21.10.1940 jako Kapitän zur See a velitel Minensuchboote West
Válečný odznak minolovek 15.2.1940

Vizeadmiral Adolf Pfeiffer

28. června 2017 v 14:16 | paulito

29.10.1876, Wiesbaden
14.5.1961

Vedoucí Námořní velitelské kanceláře, Velení námořnictva 22.9.1924 - 30.9.1928
Penzionován 30.9.1928
K dispozici Kriegsmarine 22.3.1939 - 3.9.1939
Soudce Čestného soudu, Berlín 3.9.1942 - 2.10.1942
K dispozici Kriegsmarine 2.10.1942 - 31.5.1943
Penzionován 31.5.1943

Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Železný půlměsíc (Turecko)
Vyznamenání za dlouhou službu
Bavorský Vojenský řád za zásluhy 4. třídy s Korunou a Meči
Hansovní kříž
Pruský Řád červeného orla, 4. třída s Korunou

Vizeadmiral Witold Rother

28. června 2017 v 14:10 | paulito

24.5.1888, Landsberg
27.10.1962, Hameln

Velitel testovacího formace 28.9.1931 - 31.5.1937
Zastupující velitel Kielu 15.7.1935 - 4.1.1937
Zbrojní inspektor 21.5.1937 - 31.8.1942
Zastupující II. Admiral Baltu 5.8.1937 - 22.8.1937
Penzionován 31.8.1942
K dispozici Kriegsmarine 1.9.1942 - 19.10.1942
Vedoucí loděnice Kriegsmarine St. Nazaire 19.10.1942 - 10.5.1945
V zajetí 10.5.1945 - 26.7.1947

Eisernes Kreuz (1914) I. Klasse
Eisernes Kreuz (1914) II. Klasse
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Hanseatenkreuz Hamburg
Kriegsverdienstkreuz (1939) I. Klasse mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz (1939) II. Klasse mit Schwertern
Deutsches Kreuz in Silber 22.9.1942



Vizeadmiral Karl Packross

28. června 2017 v 14:00 | paulito

17.1.1891, Kiel
6.1.1946, Preetz

Člen testovací komise pro lodě 20.2.1933 - 24.11.1935
Poradce na Ministerstvu války 25.11.1935 - 30.9.1937
Vedoucí Vojenské ekonomické kanceláře Berlín III, Vojenská ekonomická inspekce III 1.10.1937 - 3.6.1940
Zbrojní inspektor II Stettin 4.6.1940 - 6.1941
Zbrojní inspektor III Berlin 6.1941 - 1.1942
Zbrojní inspektor II Stettin 1.1942 - 26.4.1945
V zajetí 26.4.1945 - 1945

Železný kříž I. třídy 1914
Železný kříž II. třídy 1914
Ponorkový válečný odznak
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 1. - 3. třídy
Válečný kříž za zásluhy 2. třídy


Ruský 229 mm moždíř

27. června 2017 v 20:28 | paulito
První 229 mm ocelové pobřežní moždíře vzor 1867 se objevily ve výzbroji pobřežních pevností. Ocelové hlavně se vyráběla ve dvou závodech: Permském a Obuchovském, lafety se vyráběly v Obuchovském závodě a v Sankt-Petěrburském arsenálu. V základu se vyráběly moždíře s klínovým závěrem, ale v Permském závodě se vyráběla děla se zámkem Trell-de-Bole. V letech 1871-72 bylo v Permském závodu vyrobeno 40 moždířů. Moždíře byly instalovány v ruských pobřežních pevnostech v těchto letech: 1875 - 5 ks,1876 - 19 ks, 1877 - 37 ks, 1878 - 55 ks a 1880 - 73 ks. Například v září 1876 bylo v kerčenské pevnosti osm moždířů vzor 1867, v lednu 1878 již 15. Kromě toho byla rozpracovaná rozebíratelná verze moždíře. Ale výroba této zbraně zahájena nebyla. Tyto zbraně se zúčastnily rusko-turecké války v letech 1877-78. Ale jediným střetem byla přestřelka s tureckou obrněnou lodí v Sevastopolu 13.8.1877. V tažení v roce 1878 byla dva moždíře nainstalovány na obrněnou loď Pjotr Velikyj a po jednom na obrněncích Admiral Lazarev a Kreml. V pobřežním dělostřelectvu jižních pevností se nacházelo v roce 1877 22 moždířů vzor 1867: v Oděse 3 ks, v Očakově 2, v Sevastopolu 2 ks, v Kerči 15 ks. Celkem bylo Námořnímu velení předáno v roce 1877 deset moždířů, později byly vráceny do pevností. V roce 1877 byly v Kronštadtu provedeny střelby z paluby plovoucí plošiny o rozměrech 21,3 х 10,7 m. Ve stejný rok přišel do výzbroje 229 mm moždíř vzor 1877. Rok po roce se počet moždířů v pevnostech zvětšoval. 28.3.1888 bylo 52 moždířů vzor 1867 a 1877 v Kronštadtu, 16 moždířů vzor 1877 v Batumi, 6 moždířů vzor 1867 ve Vladivostoku, 31 moždířů vzor 1867 a 1877 ve Sveaborgu, atd. Celkem disponovaly pobřežní posádky impéria v roce 1888 118 moždíři 1867 a 115 vzor 1877. 1.6.1901 bylo v pevnostech tabulkově 339 moždířů, fakticky 322. Zajímavé je, že vyzbrojování pevností probíhalo s ignorováním rozkazů. Například podle plánu z roku 1884 mělo být v pevnosti Libava 28 moždířů, ale ještě v letech 1893-95 zde nebyl žádný. Naproti tomu v letech 1885 až 1898 byly ve Vladivostoku vytvořeny Ussurijská baterie s 10 moždíři, Tygrova baterie s 6 moždíři a Petropavlovská moždířová baterie s 10 moždíři. Kromě těžkých pobřežních moždířů vzor 1867-77 byly projektovány také lehké moždířе vzor 1892. Byly projektovány s jediným cílem, pro boj s britskými obrněnci na Bosporu. V roce 1897 se v Rusku uvažovalo o útoku a obsazení Turecka. Byl zhotoven i projekt nasazení 25 těžkých a 25 lehkých moždířů na lodích. Ale nakonec byl projekt zamítnut a moždíře se vrátily do pevnosti. Lehké moždíře byly efektivní v pevnostech na 3.000 metrů. A na tuto vzdálenost bylo možné ohrozit britské obrněnce jen v Bosporu. V době, kdy moždíře byly zaváděny do výzbroje pevností, vypukly spory o jejich efektivitě v boji proti lodím. Ukázalo se, že zatímco vývoj děl probíhal rychle, moždíře se během 15-20 let měnily jen málo. Když Rusko obsadilo 17.9.1898 v Číně Port Arthur, bylo zde nasazeno 12 moždířů vzor 1867 a 10 vzor 1877. tyto moždíře byly umístěny na Tygrově poloostrově a na Zlaté hoře a sloužily k obraně pevnosti proti útoku z moře. 12.12.1903 bylo rozhodnuto o dozbrojení pevnosti Port Arthur. Bylo rozhodnuto dodat 27 moždířů vzor 1877. 20.3.1904 bylo v Port Arthuru 32 moždířů, v baterii č. 8 8 kusů, baterii č. 7 8 ks, baterii č. 20 6 ks, baterie č. 21 6 ks a Velká baterie 4 kusy. Po útoku japonské flotily 8.2.1904 na ruské lodě v Čemulpu a na rejdě Port Arthuru, vyhlásil car 9.2.1904 Japonsku válku. Během útoku na Port Arthur vypálila 4. baterie šest výstřelů, ale není jisté, s jakým výsledkem. 22.2.1904 byl Vladivostok ostřelován japonskou flotilou admirála Kamimury. Ussurijská baterie však neměla možnost na protivníka dostřelit. Moždíře baterií Port Arthuru se aktivně zúčastnily jeho obrany. Vlčí baterie ostřelovala Japonce až do konce obležení. V roce 1905 se moždíře zúčastnily další akce. 28.11. ostřelovala 7. baterie pevnosti Sevastopol křižník Očakov a další revoluční lodě. Nasazení moždíře vzor 1867-77 se prodloužilo do roku 1910. Bylo plánováno zformování čtyř pluků pevnostního dělostřelectva, ale do začátku první světové války v roce 1914 nebylo zahájeno. V carské armádě před válkou měla těžká děla řadu protivníků, jedním z argumentů byla jejich malá použitelnost v manévrové válce. Ruská armáda se tak ocitla v těžkém postavení a rakouské a německé těžké dělostřelectvo způsobilo ruské pěchotě v prvních měsících války těžké ztráty. Zahájení formování jednotek těžkého dělostřelectva začalo zanedlouho. Byla sestavena komise, v níž bylo několik členů Artkoma GAU, za účasti A.A. Manikovského (velitel Kronštadtu) a E.Z. Barsukova. Náčelník štábu Glavkoverchu 3 3.9.1914 napsal náčelníku GUGŠ o nutnosti zformování těžkého dělostřelectva, mezi tím těžkého moždířového pluku, v jehož sestavě by byl divizion se třemi bateriemi po čtyřech moždířích s 500 náboji. 22.10.1914 byl dokončen 2. divizion se třemi bateriemi po čtyřech dělech, 13 důstojníky a 835 vojáky. Byl odeslán z Kronštadtu 30.10. V letech 1914-1915 nebyly v ruské armádě stanoveny žádné standardy ohledně těžkého dělostřelectva, takže jednotky mohly mít různý počet děl a baterií. V západních pevnostech Ruska (Novogeorgijevské, Brest-Litevské, Ivangorod, Grodno, Varšava a Kovno) nebyl 1.10.1914 ani jeden moždíř. Jen v Ust-Dvinsku bylo 8 kusů. 1.7.1914 bylo na pozicích: moždíře vzor 1877 v Kronštadtu 32 kusů, v Libavě 30 kusů, ve Vladivostoku 20 kusů vzor 1877 a 16 kusů vzor 1867. V jižních pevnostech bylo v Batumi 6 moždířů, v Sevastopolu 43 moždířů. 25.10.1914 byl v Grodně zformován Těžký moždířový pluk, v jeho sestavě byl 2. divizion se 4 bateriemi moždířů. Byl to divizion, přesunutý z Kronštadtu. Tento divizion se v březnu 1915 zúčastnil druhého útoku na Přemyšl s 12 moždíři. Ale děla nebyla včas v pozici a útok se konal bez nich. 26.4.1915 byla zformována 2. dělostřelecká brigáda, v jejíž sestavě se nacházel Těžký moždířový pluk. V červenci 1915 byla brigáda nasazena v sestavě Jihozápadního frontu, ale pluk v jeho sestavě prakticky nebyl. 1.9.1915 byla brigáda v plné sestavě předána Severnímu frontu. 30.3.1916 byl pluk rozformován, ale diviziony moždířů zůstaly v sestavě brigády a v červenci 1917 byly přejmenovány na samostatné diviziony. 40 moždířů bylo převezeno v roce 1915 ze Sevastopolu do Grodna. Ale ne všechny tam došly, některé byly předány armádě. V září 1915 obsadili Grodno Němci. V 1. dělostřelecké brigádě, zformované v březnu 1916, byl 2. samostatný dělostřelecký divizion se 4 bateriemi moždířů. Na podzim 1917 byla podřízena Severnímu frontu. V sestavě Severního frontu bylo 28.1.1916 moždířů vzor 1877: Narovská 4 kusy, Jizbovská 18 kusů a Ostrovská 12 kusů. Na Pskovské obranné pozici bylo pět baterií. Na podzim 1917 bylo v sestavě TAON šest baterií, celkem 12 moždířů. Celkem bylo na frontě asi 300 kusů. Zajímavý byl osud moždířů, ukořistěných Němci v Estonsku v roce 1918. Vyvezli z Estonska deset 229 mm moždířů a dovezli je do Finska. Zůstalo jich ještě 20 a Estonci jich několik postavili na obranné pozice, kde dva stály ještě v roce 1938.

229 mm moždíř z Vlčí baterie v Port Arthuru.

Moždíř z 20. baterie v Port Arthuru.

Konteradmiral Paul Meixner

26. června 2017 v 21:44 | paulito

Paul Hermann Meixner (4.6.1891, Vídeň, 8.6.1950, Vídeň)

k.u.k. Marine-Akademie v St. Veit
18.6.1910 jako Seekadett vyřazen z Marine-Akademie ke k.u.k. Kriegsmarine
3.8.1914 jako Fregattenleutnant druhý důstojník na Torpedoboot 57T
13.7.1915 k dispozici na U-Boot-Station
29.8.1915 druhý strážní důstojník (II. WO) na U 16 (velitel Eugen Hornyák, od 18.11.1915 Orest Ritter von Zopa)
18.10.1916 padl do italského zajetí, když byla jeho ponorka zničena italskými loděmi v Otrantské úžině
2.1919 propuštěn ze zajetí
1.1.1920 penzionován jako Linienschiffsleutnant
23.5.1940 vstup do Kriegsmarine jako Kapitänleutnant
28.7.1940 příprava operace Seelöwe v Emdenu
10.9.1940 Marine-Hafen-Abteilung Calais
18.1.1941 vedoucí Seetransportstelle Tripolis
21.2.1941 až 31.8.1941 styčný důstojník námořnictva u velitele Afrikakorps
21.2.1941 až 10.1942 styčný důstojník námořnictva u italského admirála Libye
1.9.1941 až 30.1.1942 styčný důstojník námořnictva u velitele Panzergruppe Afrika
18.10.1941 až 10.1942 vedoucí Seetransportstelle Nordafrika
10.1942 vedoucí Marinekommando Nordafrika
5.3.1943 vedoucí Marinekommando Tunesien a současně náčelník štábu italského námořního velitelství Tunis
11.5.1943 padl do spojeneckého zajetí
12.6.1944 povýšen do hodnosti Konteradmiral
2.1946 propuštěn ze zajetí

Seekadett 18.6.1910
Seefähnrich 1.7.1912
Fregattenleutnant 1.5.1913
Linienschiffsleutnant 1.1.1920
Kapitänleutnant 23.5.1940
Korvettenkapitän 1.4.1941
Fregattenkapitän 1.2.1943
Kapitän zur See 1.4.1943
Konteradmiral 12.6.1944

k.u.k. Österr. Erinnerungs-Kreuz 1912/1913
k.u.k. Österr. Bronzene Militär-Verdienst-Medaille (Signum Laudis) am Bande des Militär-Verdienstkreuzes
k.u.k. Österr. Silberne Militär-Verdienst-Medaille (Signum Laudis) am Bande des Militär-Verdienstkreuzes
k.u.k. Österr. Karl-Truppenkreuz
Abzeichen für U-Boot-Besatzungen der k. u. k. Kriegsmarine
Kriegserinnerungsmedaille (Österreich) mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse mit Schwertern
Medaille für den italienisch-deutschen Feldzug in Afrika
Ärmelband "Afrika"
Deutsches Kreuz in Silber 6.6.1942 jako Korvettenkapitän a vedoucí Seetransportstelle Afrika
Deutsches Kreuz in Gold 11.2.1943 jako Sonderführer (Kapitän zur See) a vedoucí Seetransportstelle Afrika

Leutnant der Reserve Josef Trausnitz

26. června 2017 v 21:16 | paulito

Josef Trausnitz se narodil 6.4.1916 v Muhru v Rakousku. V roce 1937 byl povolán do Bundesheer a poslán k ženistům. Po svém výcviku u Pionierbataillon 8, Alpenjäger Bataillon 3 v Salzburgu byl začleněn do Gebirgspionierkorps. V roce 1938 byl jako Gefreiter převzat do Wehrmacht a jeho starý prapor byl přejmenován na Heeres-Gebirgspionier-Bataillon 85 a poprvé nasazen při obsazení Sudet. Do zahájení války byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. V roce 1939 byla jeho jednotka nasazena jako Korpsbataillon a v létě 1940 obdržel, po nasazení na Západě, EK II. V létě 1941 byl nasazen v Rusku. V létě 1942 byl poprvé zraněn. V srpnu 1942 obdržel EK I a byl povýšen do hodnosti Feldwebel a obdržel také Sturmabzeichen in Silber. V roce 1943 byl nasazen do Pionier-Ersatzabteilung a teprve v únoru 1944 se vrátil do Ruska. Prapor byl přejmenován na Ski-Pionierbataillon 85 a stal se částí 1. Skijäger-Brigade a byl nasazen proti gardovým lyžařským brigádám Rudé armády. V březnu 1944 byl opět zraněn a byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel. Trausnitz velel četě v 3. Kompanie v tvrdých bojích v Pripjeti během bitvy o Kovel a v ústupových bojích na Visle. V létě 1944 byla ustavena 1. Ski-Jägerdivision a byla nasazena v Karpatech. Za tvrdé obranné boje zde obdržel Oberfeldwebel Trausnitz 3.11.1944 Ritterkreuz. Jen několik týdnů poté byl tvrdých bojích popáté zraněn a byl po uzdravení jako Offiziersanwärter poslán k dalšímu výcviku do Heeres-Pionierwaffenschule Dessau. 1.4.1945 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. Zemřel 28.9.1995.

Generalleutnant Ernst Häckel

25. června 2017 v 17:03 | paulito

5.4.1890, Gemünden
26.9.1967, Itálie

Fahnenjunker 19.7.1909
Fahnenjunker-Unteroffizier 15.12.1909
Fähnrich 7.3.1910
Leutnant 26.10.1911
Oberleutnant 9.7.1915
Hauptmann 19.8.1919
Major 1.2.1931
Oberstleutnant 1.7.1934
Oberst 1.10.1936
Generalmajor 1.10.1940
Generalleutnant 1.10.1942

8.5.1945 padl do spojeneckého zajetí, propuštěn 27.9.1947.

Prinz-Regent-Luitpold Jubiläums-Medaille
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlich Bayerischer Militär-Verdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Krone zum Königlich Bayerischen Militär-Verdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 19.12.1941 jako Generalmajor a velitel 263. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 28.10.1944 jako Generalleutnant a velitel 16. Volks-Grenadier-Division

263. Infanterie-Division: 14.11.1940 - 24.4.1942
Division Nr. 158: 1.5.1942 - 10.1942
158. Reserve-Division: 10.1942 - 9.5.1943
158. Reserve-Division: 31.5.1943 - 8.1944
16. Infanterie-Division: 5.8.1944 - 11.10.1944
16. Volksgrenadier-Division: 11.10.1944 - 15.11.1944

Generalmajor Alfred Gutknecht

25. června 2017 v 16:40 | paulito

20.6.1888, Badingen
12.11.1946, sebevražda, Berlín

Kadet
19.3.1908 vstup do 3. Lothringische Infanterie-Regiment Nr. 135 v hodnosti Leutnant
1.3. až 1.8.1912 výcvik u Königlich Preußische Militär-Reit-Institut (Vahrenwald)
24.4.1914 odjezd do Německé východní Afriky
19.5.1914 velitel čety v 10. Feld-Kompanie, Schutztruppe
25.2.1915: Oberleutnant
22.6.1916 velitel čety v 5. Feld-Kompanie
16.9.1917: Hauptmann
28.11.1917 až 21.11.1919 britské zajetí
31.3.1920: Major
9.1.1920: vstup k policii
9.1.1920: Polizei-Hauptmann, Sicherheitspolizei Berlin
15.12.1925: Polizei-Major
1.9.1925 Instruktor v Kraftfahrdienst, Schutzpolizei Berlin
23.7.1935: Polizei-Oberstleutnant
1.10.1934 až 16.3.1936 vedoucí Abteilung, Landespolizei-Inspektion West v Düsseldorfu
16.3.1936 přestup do Heer
16.3.1936: Oberstleutnant
1.4.1936: Oberst
6.10.1936 až 22.8.1939 ve štábu I. Armeekorps v Köningsbergu
Do 3.10.1939 ve štábu 3. Armee
3.10.1939 ve štábu Grenzabschnittskommando Nord
Gutknecht byl 7.11.1939 převelen ze štábu Grenzabschnittskommando Nord do štábu AOK 16 na Západě.
1.7.1942: Generalmajor

26.8.1944 Spojenci obsadili Paříž a 29.8.1944 dostal Gutknecht, podřízený Oberbefehlshaber West, rozkaz, převézt důležité dokumenty k Führerhauptquartier Wolfsschlucht 2, kde byli od 18.8.1944 Walter Model a Erwin Rommel. Na silnici mezi Reims a Soissons padl Generalmajor a jeho řidič do ruko amerických jednotek. Alfred Gutknecht spáchal 12.11.1946 v Berlíně sebevraždu, když dostal informaci, že má být z amerického zajetí předán Sovětům.

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Hanseatenkreuz (Bremen)
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Kolonialabzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Polizei-Dienstauszeichnung
Kriegserinnerungsmedaille 1915/1918
Weltkriegs-Erinnerungsmedaille mit Schwertern (Rakousko-Uhersko)
Kriegserinnerungsmedaille (Rakousko-Uhersko)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
 
 

Reklama