Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Polizei Hermann Franz

28. srpna 2017 v 23:11 | paulito

16.8.1891, Leipzig-Stötteritz
18.2.1960

1905-1906 Unteroffiziervorschule Struppen
1907 až 31.3.1909 Unteroffizier-Vorschule Marienberg v Sasku
1.4.1909 až 31.3.1911 Unteroffiziersschule Marienberg v Sasku
27.1.1911 Unteroffizier
1.4.1911 vstup do Königlich Sächsische 9. Infanterie-Regiment Nr. 133
10.1915 Vizefeldwebel
9.8.1914 až 11.1918 s plukem na západní frontě
8.1.1920 převzat do Sächsischen Hilfspolizei
1.12.1920 Polizeileutnant, referent v Abteilungs-Kommandeur, Landespolizei Zwickau
1.12.1923 Polizeioberleutnant
3.1925 až 1.1926 Höhere Polizeischule Eiche, Bereitschaftsführer Plauen
Do 8.3.1933 adjutant u Leiter der Vollzugspolizei Dresden
1.12.1931 vstup do NSDAP (číslo 824.526)
1.5.1933 HJ-Unterbannführer
1.5.1933 až 31.3.1937 referent pro výcvik u HJ-Bann 134
1.6.1933 Hauptmann der Schutzpolizei
1.3. až 1.6.1933 Polizeidirektor (Polizeileiter) Polizeidirektion Plauen
1.6.1933 až 16.5.1938 Polizeidirektor Plauen
1.12.1933 Major der Schutzpolizei
20.4.1938 Oberstleutnant der Schutzpolizei
1.1.1939 HJ-Bannführer
HJ-Führer z. b. V/HJ-Gebietsführung
HJ-Oberbannführer
1.9. až 29.9.1939 velitel Polizei-Bataillon 41 v týlu 8. Armee
1.1. až 1.8.1940 Gruppenkommandeur Polizei-Ausbildungs-Bataillon, Hauptamt Ordnungspolizei (Orpo)
1.8.1940 Oberst der Schutzpolizei
1.8.1940 SS-Obersturmbannführer
1.8.1940 vstup do (SS-Nr. 361.279)
1.1.1941 vedoucí SS-Stammabteilung Süd
15.3.1941 vedoucí štábu v SS-Personalhauptamt
1.4.1941 SS-Standartenführer
7.1941 až 5.1942 velitel Polizei-Regiment Süd na východní frontě, od 2.1941 přejmenován na Polizei-Regiment 10
9.7.1942 až 8.1943 velitel Polizei-Regiment 18, od 24.2.1943 SS-Polizei-Regiment 18, od 23.5.1943 SS-Polizei-Gebirgsjäger-Regiment 18, složená ze tří Polizei-Bataillone a jednoho Polizei-Gebirgsartillerie-Bataillon, boje s partyzány ve Slovinsku, v 12.1942 přesunut do Finska a podřízen XVIII. Gebirgs-Armeekorps. V 7.1943 návrat do Německa, v 8.1943 odeslán do Řecka
21.12.1943 SS-Oberführer
9.1943 až 23.9.1944 Befehlshaber der Ordnungspolizei (BdO) Griechenland
14.9.1944 Generalmajor der Polizei
24.9.1944 až 18.11.1944 Höherer SS-und Polizeiführer Griechenland
9.11.1944 SS-Brigadeführer
7.2.1945 až 8.5.1945 Befehlshaber der Ordnungspolizei (BdO) in Norwegen
25.9.1945 padl do britského zajetí, poté předán Američanům a propuštěn 25.11.1947

Silberne Medaille für Lebensrettung des Königs von Sachsen Friedrich August III.
Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Sachsen-Meiningische Ehrenmedaille für Verdienste im Kriege am Kämpferband
Albrechtskreuz mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Sächsische Dienstauszeichnung für 12 Jahre
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Záslužná medaile s meči (Maďarsko)
DRL-Sportabzeichen in Gold
SA-Sportabzeichen in Bronze
Polizei-Dienstauszeichnung in Gold 26.9.1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 5.7.1939
Dienstauszeichnung der NSDAP in Bronze
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Eisernes Kreuz (1939), 1. Klasse
SS-Ehrenring, 1940
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse mit Schwertern
II. Klasse 24.10.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS / Major der Reserve Harald Turner

27. srpna 2017 v 22:22 | paulito

8.10.1891, Leun an der Lahn
9.3.1947, Bělehrad, popraven

Kadettenhaus Oranienstein od 4.1901

Hauptkadettenanstalt Groß-Lichterfelde od 4.1906 do 31.1.1908
Vstup do Preußische Armee 19.3.1908, 2. Lothringisches Infanterie-Regiment Nr. 131
Kriegsschule Potsdam od 10.1908 do 7.1909
Leutnant 19.8.1909 v 2. Kompanie, 2. Lothringisches Infanterie-Regiment Nr. 131
Oberleutnant 24.7.1915
Polizeimeister Wilna od 12.1915 do 7.1916
Hauptmann 15.7.1918
Adjutant Velitelství Festung Wesel 13.12.1918 až 11.5.1919
Příslušník Freikorps Wesel, VII. Armeekorps Münster od 6.1919 do 1.4.1920, adjutant Bezirkskommando Wesel, velitel Einwohnerwehr Beckum (1.10.1919 až 1.3.1920), velitel Stabsquartiers, Abschnitt-Kommando Wesel (do 1.4.1920)
Propuštěn z Vorläufigen Reichswehr 9.4.1920
Vstup do SS (SS-Nr.: 34.799), SS-Sturm 2/II/5 13.4.1932, SS-Mann (1.9.1932), velitel SS-Sturmbann II/5 (od 1.1933)
SS-Sturmbannführer 25.8.1933
Pověřen velením SS v Porýní 1933 až 17.1.1936
NSDAP-Nummer 970.460 21.10.1933
SS-Obersturmbannführer 9.5.1934
SS-Standartenführer 20.12.1934
SS-Oberführer 30.1.1936
Major der Reserve 1.2.1937
Nové NSDAP-Nummer (181.533) 3.5.1937
Pruský státní rada 1938 až 5.1945
SS-Brigadeführer 30.1.1939
V červnu 1940 odvelen do Paříže jako vedoucí Militärverwaltung
Chef des Verwaltungsstabes beim Militärbefehlshaber Paris 6.1940 až 8.1940
Chef des Militärverwaltungsbezirks Paris 8.1940 až 10.1940
Chef des Militärverwaltungsbezirks Paris beim Chef des Verwaltungsstabes beim Militärbefehlshaber in Frankreich 10.1940 až 2.1941
SS-Gruppenführer 27.9.1941
Chef der deutschen Militärverwaltung in Serbien
1944 stellvertretenden Chef des SS-Rasse- und Siedlungshauptamts v Berlíně (RuSHA)
Generalleutnant der Waffen-SS 18.2.1944, 6.4.1944 podřízen Stab RF-SS
8.1944 na SS-Junkerschule Bad Tölz kritizoval NSDAP, především Martina Bormanna, hlásal, že by SS měla nahradit NSDAP, poslán na frontu
1945 padl do britského zajetí, předán do Jugoslávie
V procesu 27.2. až 5.3.1947 odsouzen k smrti 7.3.1947, 9.3.1947 pověšen v Bělehradu

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber
SS Zivilabzeichen Nr. 13245 (1933)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
SS-Ehrenwinkel
Julleuchter der SS
SS-Ehrendegen
SS-Ehrenring
SS-Ehrenbecher
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse mit Schwertern

Oberfeldwebel Edmund Wagner

27. srpna 2017 v 22:00 | paulito

5.12.1914, Neuhäusel-Kirkel
13.11.1941, padl v boji u Pavmutovky-Tedokovy

Kdy přesně vstoupil Wagner do Wehrmacht není známé, ale zřejmě na přelomu let 1935-1936, protože obdržel Dienstauszeichnung IV. Klasse. Po výcviku na stíhacího pilota byl krátce po tažení na Západě v roce 1940 zařazen k JG 51. 14.9.1940 dosáhl se svým Bf 109E-4 první sestřel Supermarine Spitfire Royal Air Force. Na začátku roku 1941 byla III. Gruppe, Jagdgeschwader 51 v Güterslohu na odpočinku. Současně byla Geschwader přezbrojena na Messerschmitt Bf 109F-1, ale polovinu výzbroje tvořily ještě Messerschmitt Bf 109E-4. 14.2.1941 byla Gruppe přesunuta do St. Omer, kde byla nasazena k ochraně pobřeží Francie. 26.5.1941 byla Gruppe přesunuta do Düsseldorfu. V Düsseldorfu byla Gruppe přezbrojena na Messerschmitt Bf 109F-1 a F-2, 15.6. byla přesunuta do Halaszy. Odtud se zúčastnila od 22.6. operace Barbarossa. 27.6. byla Gruppe přesunuta do Kobrynu, následovaly Novo Hutkovo, Gorodec a Mogilev. Odtud létala Gruppe nad Bobrujsk. 3.7. byla Gruppe přesunuta na Bobrujsk-Süd, odkud létala v prostoru Vitebsk-Orša-Mogilev. 20.7. byla Gruppe přesunuta do Orši, odkud létala nad Dněpr. 28.7. byla Gruppe přesunuta do Šatalovky, kde létala nad Roslavl a Jelňu. 16.8. byla přeložena do Stabně, 20 km severně od Smolenska. Během bojů o Kyjev byla Gruppe přesunuta 13.9. do Konotopu. Gruppe létala nad prostor Romny-Priluki-Lochvica. 25.9. se Gruppe vrátila do Šatalovky, 8.10. na Juchnov a 22.10. do Malojaroslavce. Wagner dosáhl na východní frontě již v červnu 1941 10 sestřelů, pět 24.6.1941 během tří vzletů. 11.8.1941 získal 20. sestřel, 10.9.1941 doprovázel Wagner průzkumný letoun, když se objevilo pět sovětských stíhaček MiG-1. Wagner se na ně vrhnul a mezi 11.40 a 11.43 čtyři sestřelil a pátý těžce poškodil. 22.9.1941 sestřelil 30. protivníka, 27.10.1941 50., v říjnu 1941 získal 22 sestřelů. 12.11.1941 získal 56. a poslední sestřel nad MiG-1. 13.11.1941 vzlétl s 9. Staffel nad Pavmutovku proti bombardérům Petljakov Pe-2. Wagner byl zasažen ve svém Bf 109F-2, není jasné, zda obrannou palbou, stíhačkou nebo flakem. Jeho stroj se zřítil k zemi za nepřátelskou linií. Posmrtně obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Flugzeugführerabzeichen
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 1.9.1941
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 17.11.1941 jako Oberfeldwebel a pilot v 9. Staffel, III. Gruppe, Jagdgeschwader 51 (posmrtně)

General der Gebirgstruppen Rudolf Konrad

27. srpna 2017 v 20:25 | paulito

7.3.1891, Kulmbach
10.6.1964, München

Rudolf Konrad zahájil svůj kadetní výcvik 10.7.1910 jako Fähnrich v Königlichin Bayerische Armee. Přišel k Königlich Bayerisches 1. Feldartillerie-Regiment "Prinzregent Luitpold". Po absolvování Kriegsschule München byl 26.10.1912 povýšen do hodnosti Leutnant. Jako důstojník baterie přišel v roce 1914 na frontu. Zde obdržel ještě v roce 1914 Eiserne Kreuz II. Klasse. U 2. Batterie svého pluku byl 14.1.1916 povýšen do hodnosti Oberleutnant. Byl jmenován adjutantem. V červnu 1916 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse. Na jaře 1917 se stal velitelem 3. Batterie, Königlich Bayerisches 1. Feldartillerie-Regiment "Prinzregent Luitpold". V létě 1917 byl zraněn, zůstal ale u jednotky. Po skončení války byl převzat do Vorläufigen Reichswehr a 6.6. až 21.6.1919 byl velitelem města Schleißheim, 18.10.1919 byl odvelen na Bayerische Ministerium für Militärangelegenheiten. Do 1.10.1920 byl velitelem baterie (2., poté 4. Batterie) v Reichswehr-Artillerie-Regiment 23. 1.10.1922 až 1.10.1926 byl velitelem 13. (Mörser-)Kompanie, 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment v Mnichově. Jako velitel jednoho Gebirgsarmeekorps obdržel Konrad za obsazení Batajsku v srpnu 1942 Ritterkreuz. V letech 1942 až 1944 byl Kommandierender General 49. Gebirgskorps a velel mu na Kubáni. 8.5.1945 padl do zajetí, propuštěn byl v roce 1947.

Fähnrich 10.7.1910
Leutnant 26.10.1912
Oberleutnant 14.1.1916
Hauptmann 28.9.1921
Major 1.2.1931
Oberstleutnant 1.10.1933
Oberst 1.6.1935
Generalmajor 1.4.1939
Generalleutnant 1.2.1941
General der Gebirgstruppe 1.3.1942

Prinzregent Luitpold-Medaille mit der Krone 3.3.1911
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 5.11.1914
I. Klasse 11.6.1916
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern 15.1.1915
Bayerischer Militärverdienstorden, IV. Klasse mit Kriegsdekoration und mit Schwertern 9.5.1918
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz 1.8.1918
Heeresbergführer-Abzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Řád za zásluhy, Komturský kříž (Maďarsko) 29.1.1937
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Deutsches Reichssportabzeichen in Silber
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg" 9.8.1939
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange II. Klasse 18.9.1939
Spange I. Klasse 2.10.1939
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 27.7.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 25.8.1942
Deutsches Kreuz in Gold 23.2.1944
Vojenský řád Michala Statečného, III. třídy 20.10.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1.8.1942 jako General der Gebirgstruppe a Kommandierender General XXXXIX. Gebirgs-Armee-Korps, 17. Armee, Heeresgruppe A

7. Gebirgs-Divison: 1.11.1941 - 19.12.1941
XXXXIX Gebirgs-Armeekorps: 19.12.1941 - 26.7.1943
XXXXIX Gebirgs-Armeekorps: 15.8.1943 - 15.2.1944
XXXXIX Gebirgs-Armeekorps: 15.3.1944 - 26.7.1944
LXVIII Armeekorps: 29.1.1945 - 8.5.1945

Generalfeldmarschall Fedor von Bock

27. srpna 2017 v 20:04 | paulito

Fedor von Bock se narodil 3.12.1880 jako syn Generalmajora Moritze von Bocka v Küstrinu. Po maturitě vstoupil na Hauptkadettenanstalt Lichterfelde. V roce 1898 byl jako Leutnant v Garde-Korps, 5. Garde-Regiment zu Fuss v Berlin-Spandau, v roce 1905 se stal adjutantem praporu a v roce 1907 pluku. V letech 1910 až 1912 absolvoval von Bock výcvik Generálního štábu. V roce 1912 byl jako Hauptmann převelen do Großen Generalstab a v roce 1913 do Generalstab des Gardekorps. V roce 1914 byl poslán na frontu. Velel praporu v 4. Garde-Regiment zu Fuß a poté byl jako Major ve štábu 200. Infanterie Division. Za bitvy o Francii byl vyznamenán Pour le Mérite. Na konci války byl náčelníkem štábu Heeresgruppe Deutscher Kronprinz. Major von Bock byl po válce nejdříve členem mírové komise, od roku 1920 jako Oberstleutnant náčelníkem štábu 3. Division a Wehrkreis III Berlin. V roce 1924 převzal Jägerbataillon v 4. (Preußischen) Infanterie-Regiment, jehož velitelem se stal v roce 1925 jako Oberst. V roce 1929 byl jako Generalmajor náčelníkem štábu Gruppenkommando I (Berlin). V roce 1931 byl jako Generalleutnant velitelem 1. Kavallerie Division ve Frankfurt/O., potom velitelem Wehrkreis II Stettin. Jako General der Infanterie a Kommandierender General převzal von Bock II. Korps a 1.4.1935 Heeresgruppenkommando 3 v Drážďanech. V roce 1939 převzal, nyní jako Generaloberst, 8. Armee při obsazení Rakouska. 1.11.1938 převzal velení Gruppe I (Berlin). Při tažení v Polsku převzal Generaloberst von Bock velení Heeresgruppe Nord a obdržel Ritterkreuz. Během tažení na Západě velel Heeresgruppe B, jejíž jednotky obsadily 14.6.1940 Paříž. Během tažení v Rusku velel Generalfeldmarschall (povýšen 19.7.1940) von Bock Heeresgruppe Mitte. V roce 1941 předal velení Generalfeldmarschall von Klugemu, ale po smrti Generalfeldmarschall von Reichenau musel v lednu 1942 opět na frontu. Převzal kromě Heeresgruppe B také Heeresgruppe Süd v bitvě o Charkov. Pro názorové rozdíly na strategii s Hitlerem, které nakonec vedly ke katastrofě u Stalingradu, byl 15.7.1942 přeložen do Führerreserve. Fedor von Bock odmítl několikrát snahu Henninga von Treskow získat ho pro odpor. 3.5.1945 cestoval Generalfeldmarschall Fedor von Bock se svojí ženou, mladší dcerou, jednou přítelkyní a řidičem autem, když byl napaden britskou stíhačkou. Zatímco všichni členové posádky byli rychle zabiti, byl Fedor von Bock s těžkými popáleninami převezen do Marinelazarett Oldenburg, kde další den zemřel.

Preußischer Kronen-Orden, IV. Klasse 13.9.1911
Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 18.9.1914
I. Klasse 30.10.1916
Fürstl. Hohenzollernsches Ehrenkreuz III. Klasse mit Schwertern, 10.1914
Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration 24.6.1915
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern 25.10.1916
Orden der Eisernen Krone III. Klasse mit der Kriegsdekoration 9.2.1917
Grossherzoglich Mecklenburg-Schwerinsches Militärverdienstkreuz II. Klasse 3.8.1917
Hanseatenkreuz Hamburg 19.9.1917
Hanseatenkreuz Bremen 30.1.1918
Orden vom Zähringer Löwen Ritterkreuz I. Klasse mit Schwertern 10.1.1918
Orden der Württembergischen Krone Ritterkreuz mit Schwertern 25.1.1918
Pour le Mérite 1.4.1918 jako Major a náčelník štábu Heeresgruppe Deutscher Kronprinz
Vojenský řád za zásluhy, Velitelský kříž (Bulharsko) 2.8.1918
Dienstauszeichnungskreuz, 3.1920
Schlesischer Adler II. und I. Stufe 15.4.1921
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse 2.10.1936
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 14.12.1934
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Řád jugoslávské koruny I. třídy 1.6.1939
Eichenlaub zur Wehrmacht-Dienstauszeichnung I. Klasse 12.9.1939
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 22.9.1939
Spange zum EK I 22.9.1939
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 30.9.1939 jako Generaloberst a Oberbefehlshaber Heeresgruppe Nord
Řád italské koruny, Velkokříž 27.8.1940
Vojenský řád Michala Statečného III. a II. třídy (Rumunsko) 29.7.1942
Vojenský řád Michala Statečného I. třídy (Rumunsko) 1.9.1942
Řád za zásluhy, Velkokříž s Meči (Maďarsko) 27.11.1942
4x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 7.8.1941, 19.9.1941, 18.10.1941, 30.5.1942

Leutnant (1.1.1899)
Oberleutnant (10.9.1908)
Hauptmann (22.3.1912)
Major (30.12.1916)
Oberstleutnant (1.10.1920)
Oberst (1.5.1925)
Generalmajor (1.2.1929)
Generalleutnant (1.2.1931)
General der Infanterie (1.3.1935)
Generaloberst (15.3.1938)
General Feldmarschall (19.7.1940)

5. Garde-Regiment (15.3.1898 - 12.7.1904)
Umístěn u 3. Pionier-Battalion (1.6.1902 - 28.6.1902)
Umístěn ve Vojenském cvičebním institutu (1.10.1903 - 29.2.1904)
Umístěn jako pomocný učitel ve Vojenském cvičebním institutu (1.3.1904 - 10.7.1904)
Adjutant I. Battalion 5. Garde-Regiment (12.7.1904 - 28.1.1906)
Plukovní adjutant 5. Garde-Regiment (28.1.1906 - 22.3.1910)
Umístěn u Generálního štábu (1.4.1910 - 22.3.1912)
Generální štáb (22.3.1912 - 1.10.1913)
Náčelník pomocných důstojníků u štábu Garde-Korps (1.10.1913 - 9.1914)
Operační náčelník u štábu Garde-Korps (9.1914 - 5.1915)
Štáb 11. Armee (5.1915 - 6.8.1916)
Umístěn jako velitel praporu u 4. Garde-Regiment (28.1.1916 - 10.2.1916)
Operační náčelník 200. Infanterie-Division (6.8.1916 - 24.3.1917)
Operační náčelník Garde-Korps (24.3.1917 - 11.4.1917)
Náčelník pomocných důstojníků u Armee-Gruppe 'Deutscher Kronprinz' (11.4.1917 - 27.7.1917)
Operační náčelník Armee-Gruppe 'Deutscher Kronprinz' (27.7.1917 - 10.1.1919)
III. Armee-Korps a poté Armádní mírová komise (10.1.1919 - 12.1.1919)
Garde-Korps (12.1.1919 - 22.2.1919)
Generální štáb (22.2.1919 - 14.3.1919)
Člen vojenské části u německé mírové delegace (14.3.1919 - 25.5.1919)
5. Garde-Regiment, přidělen Reichswehr-Gruppe-Kommando 1 z.b.V. (25.5.1919 - 26.9.1919)
Vyjmut z Reichswehr-Gruppe-Kommando 1 (26.9.1919)
Umístěn u Generálního štábu Reichswehr-Gruppe-Kommando 1 (12.12.1919 - 3.1.1920)
Náčelník štábu Wehrkreis III (16.5.1920 - 1.10.1920)
Náčelník štábu 3. Division (1.10.1920 - 1.4.1924)
Velitel II. Battalion 4. Infanterie-Regiment (1.4.1924 - 1.2.1926)
Umístěn na dělostřeleckém kursu pro noční střelbu v Jüterbogu (5.10.1925 - 31.10.1925)
Štáb 4. Infanterie-Regiment (1.2.1926 - 1.6.1926)
Velitel 4. Infanterie-Regiment (1.6.1926 - 1.11.1929)
Umístěn na Vojenské škole Döberitz (5.11.1926 - 16.11.1926)
Štáb Gruppe-Kommando 1 (1.11.1929 - 1.12.1929)
Velitel 1. Kavallerie Division (1.12.1929 - 1.10.1931)
Velitel 2. Division a Wehrkreis II, Štětín (1.10.1931 - 1.4.1935)
Velitel Armádní kanceláře Dresden (1.4.1935 - 20.5.1935)
Delegován jako velitel Gruppe-Kommando 3 (20.5.1935 - 15.10.1935)
Velitel Gruppe-Kommando 3, 4.2.1938 přejmenováno na Armee-Gruppe-Kommando 3 (15.10.1935 - 10.11.1938)
Delegován jako velící důstojník Rakouské armády (12.3.1938 - 3.4.1938)
Velitel Armee-Gruppe-Kommando 1 (10.11.1938 - 26.8.1939)
Velitel Armee-Gruppe Nord (26.8.1939 - 10.10.1939)
Velitel Armee-Gruppe B (10.10.1939 - 22.6.1941)
Velitel Armee-Gruppe Mitte (22.6.1941 - 19.12.1941)
Führer-Reserve OKH (19.12.1941 - 16.1.1942)
Velitel Armee-Gruppe Süd (16.1.1942 - 9.7.1942)
Velitel Armee-Gruppe B (9.7.1942 - 15.7.1942)
Propuštěn na rozkaz Führera (15.7.1942 - 3.5.1945)
Smrtelně zraněn při náletu u Lensahnu, Holstein (3.5.1945)





Generalfeldmarschall Walter von Reichenau

26. srpna 2017 v 14:18 | paulito

8.10.1884, Karlsruhe
17.1.1942, Poltava

Walter von Reichenau vstoupil po maturitě v roce 1903 do Preußische Armee. Na začátku první světové války byl von Reichenau adjutant v 1. Garde-Feldartillerie-Regiment, Garde-Korps a v tomto postavení byl v roce 1914 povýšen do hodnosti Hauptmann a vyznamenán Eisernen Kreuz II. und I. Klasse. V následujícím roce byl převelen ke Generalstab a v roce 1915 sloužil jako zpravodajský důstojník 47. Reserve-Division a poté jako náčelník štábu 7. Kavallerie-Division. Po skončení války byl převzat do Reichswehr, do té doby byl štábním důstojníkem u Grenzschutz Ost ve Slezsku a Pomořanech. V roce 1924 byl povýšen do hodnosti Major a 1929 Oberstleutnant. Od roku 1930 byl náčelníkem štábu ve východopruském Wehrkreis I a 1. Division. 1.2.1932 byl povýšen do hodnosti Oberst. V únoru 1934 se Generalmajor von Reichenau, do té doby náčelník úřadu na ministerstvu, stal vedoucím nově ustaveného Wehrmachtamt na Reichswehrministeriu. Během tažení v Polsku byl velitelem 10. Armee a v říjnu 1939 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. Po tažení na Západě v roce 1940 obdržel maršálskou hůl. Během operace Barbarossa velel 6. Armee. Na počátku roku 1942 převzal jako následovník von Rundstedta velení Heeresgruppe Süd. 15.1.1942 dostal von Reichenau při minus 40° Celsius na Ukrajině těžký záchvat mrtvice. Při leteckém transportu do Německa 17.1.1942 zemřel von Reichenau v letadle mezi Poltavou a Lembergem na selhání srdce.

Fahnenjunker 14.3.1903
Leutnant 18.8.1904
Oberleutnant 18.8.1912
Hauptmann 28.11.1914
Major 1.7.1923
Oberstleutnant 1.4.1929
Oberst 1.2.1932
Generalmajor 1.2.1934
Generalleutnant 1.10.1935
General der Artillerie 1.10.1936
Generaloberst 1.10.1939
Generalfeldmarschall 19.7.1940

Königlich Preußische Rettungsmedaille am Bande
Königlich Preußischer Kronen-Orden, IV Klasse
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlich Preußischer Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern
Königlich Württembergischer Friedrichs-Orden, Ritterkreuz I. Klasse mit Schwertern
Hamburgisches Hanseatenkreuz
k. u. k. Österreichisches Militär-Verdienstkreuz, III. Klasse mit Schwertern
Deutsches Reichssportabzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 30.9.1939 jako General der Artillerie a velitel 10. Armee

Korvettenkapitän Werner Töniges

26. srpna 2017 v 13:58 | paulito

7.1.1910, Oberhausen
25.1.1995, Essen

Werner Töniges nastoupil po škole k obchodnímu námořnictvu. 5.4.1935 byl převelen k Reichsmarine, přejmenované 1.6.1935 na Kriegsmarine. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See. Zúčastnil se občanské války ve Španělsku na palubě bitevní lodi Admiral Graf Spee. Po skončení nasazení přešel k nově ustavené Schnellbootwaffe. V červenci 1940 převzal velení S 19. Dále velel člunům S 24, S 26 a S 102. Během nasazení v Kanálu se zúčastnil bojů proti nepřátelským torpédovým člunům a torpédoborcům. Po krátkém nasazení na Baltu byla jeho flotila přesunuta na Černé moře, kde bojoval proti sovětskému loďstvu u pobřeží Kavkazu. Během 88 plaveb dosáhl řady úspěchů a obdržel 25.2.1941 Ritterkreuz. Za své další úspěchy obdržel 13.11.1942 Eichenlaub zum Ritterkreuz. Do té doby potopil během 281 plaveb 18 válečných a obchodních lodí a dva stíhače ponorek o 86.200 BRT. Koncem září 1942 byl převelen na Marineschule Mürwik jako velitel roty. Zde obdržel Schnellboot-Kriegsabzeichen mit Brillanten. Od září 1943 byl jako instruktor na Marineschule Mürwik. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. Ve Flensburg-Mürwik byl v Dönitzově vládě na konci války jako referent v Oberkommando der Kriegsmarine. 16.1.1946 byl propuštěn ze spojeneckého zajetí.

5.4.1935 Seekadett
1.7.1935 Fähnrich zur See
1.1.1937 Oberfähnrich zur See
1.4.1937 Leutnant zur See
1.4.1939 Oberleutnant zur See
1.9.1941 Kapitänleutnant
1.8.1944 Korvettenkapitän

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse 5.4.1939
Spanienkreuz in Bronze mit Schwertern 6.6.1939
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 20.12.1939
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 24.6.1940
1. Klasse 6.7.1940
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht
Řád kříže svobody, IV. třída (Finsko) 4.11.1941
Schnellboot-Kriegsabzeichen
Schnellboot-Kriegsabzeichen 28.1.1941
Schnellboot-Kriegsabzeichen mit Brillanten 16.12.1942
Krimschild 16.8.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 25.2.1941 jako Oberleutnant zur See a velitel S 102
Eichenlaub (143.) 13.11.1942 jako Kapitänleutnant a velitel S 102, 1. Schnellboot-Flottille


Oberstleutnant Friedrich Lier

26. srpna 2017 v 1:15 | paulito

22.5.1910, Mannheim-Rheinau
17.8.1974

Friedrich Lier vstoupil 1.10.1930 do Infanterie-Regiment 9 a koncem roku 1934 byl Feldwebel v 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 29. 1.4.1939 byl v Infanterie-Regiment 121 povýšen do hodnosti Leutnant. 26.8.1939 se stal velitelem 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 121 a zúčastnil se tažení v Polsku. 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a vedl svoji rotu při tažení na Západě v roce 1940 a na Balkáně v roce 1941 v Řecku. Od června 1941 bojoval v Rusku. 22.10.1941 byl u Perekopu těžce zraněn a 2.1.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 16.5.1942 byl převelen do štábu Infanterie-Ersatz-Regiment. 1.2.1943 se stal velitelem Grenadier-Ersatz-Bataillon 386. 20.7.1943 se stal Lehrgangsleiter Infanterie na Waffenschule 6. Armee v jižním Rusku. V lednu 1944 převzal velení Lehrbataillonu školy, 1.4.1944 byl povýšen do hodnosti Major. V červnu 1944 byl z Lehrbataillonu vytvořen Sturmbataillon 6. Armee. Za nasazení praporu u Kišiněva obdržel 3.11.1944 Ritterkreuz. V září 1944 se stal velitelem Grenadier-Regiment 178 a v říjnu 1944 velitelem Füsilier-Regiment 230. S ním bojoval v Sedmihradsku, kde byl těžce zraněn. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a na počátku března 1945 pověřen velením Heeres-Unteroffiziersschule Jauer v Hannoveru. V konečných bojích o Německo velel Kampfgruppe z 4.000 důstojníků a poddůstojnických čekatelů. Za nasazení své jednotky v Teutoburském lese a u Sage obdržel 8.5.1945 Dubové listy.

Wehrmachts-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Deutsches Reichssportabzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse am 1.10.1939
1. Klasse am 10.7.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen in Schwarz und Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 2.1.1942 jako Oberleutnant a velitel 9. Kompanie, III. Bataillon, Infanterie-Regiment 121, 50. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 3.11.1944 jako Major a velitel Sturm-Bataillon Armeeoberkommandos 6 (AOK 6)
Eichenlaub 8.5.1945 (869.) jako Oberstleutnant a velitel Kampfgruppe Lier, 490. Infanterie-Division


Generalfeldmarschall Ewald von Kleist

26. srpna 2017 v 0:57 | paulito

8.8.1881, Braunfels
16.10.1954, zajatecký tábor Vladimir, SSSR

Ewald von Kleist se narodil 8. srpna 1881 v Braunfelsu nad Lahnou (Hessensko). V roce 1900 se stal důstojnickým aspirantem ve 3. královském dělostřeleckém pluku. O rok později byl povýšen na poručíka. V roce 1904 se stal pobočníkem velitele praporu a o tři roky později pobočníkem velitele pluku. V roce 1908 nastoupil na školu jezdectva v Hannoveru. V roce 1910 byl povýšen na nadporučíka a zároveň ukončil Válečkou akademii. Od prosince roku 1911 slouží jako důstojník generálního štábu 14. jezdeckého pluku. 22. března 1914 byl povýšen na Rittmeistera (kapitán jezdectva, rytmistr) a byl převelen k 1. princovu husarskému pluku. V roce 1916 se stal pobočníkem velitele brigády a o půl roku později pobočník velitele divize. 29. října 1916 začal sloužit jako dělostřelecký důstojník XVII. sboru. V roce 1917 nastoupil na dělostřeleckou školu ve Wahnu. Ještě v tomtéž roce se stal náčelníkem štábu gardové jezdecké divize. V roce 1918 (19. července) byl přeložen ke štábu 225. pěší divize. V roce 1922 byl povýšen na majora a o rok později se stal instruktorem taktiky na jezdecké škole v Hannoveru. V prosinci 1926 byl povýšen na podplukovníka. V letech 1927-1929 slouží jako náčelník štábu u 2. jezdecké divize, později u 3. pěší divize. V roce 1931 se stává velitelem 9. pěšího pluku a přesně o rok později velitelem 2. jezdecké divize. V roce 1932 byl povýšen na generálmajora a přesně o rok později na generálporučíka. V roce 1936 byl povýšen na generála jezdectva a stal se velitelem Wehrkreis VIII. 28. února 1938 odchází do penze. O rok později byl povolán do aktivní služby, aby převzal velení XXII. sboru. Od 29. února 1940 velí tankové skupině Kleist. V tomtéž roce byl povýšen na generálplukovníka. 5. října 1941 se stává velitelem 1. tankové armády a o rok později už velí Skupině armád A. V únoru 1943 je povýšen na polního maršála. V březnu roku 1944 je propuštěn do penze. V roce 1945 je zajat Spojenci. Ewald von Kleist zemřel 15. října 1954 ve vězení ve Vladimiru v Rusku.

XXII Armeekorps: 1.9.1939 - 5.3.1940
Panzergruppe Kleist: 10.5.1940 - 30.6.1940
XXII Armeekorps: 30.6.1940 - 16.11.1940
Panzergruppe 1: 16.11.1940 - 10.5.1941
Panzergruppe Kleist: 6.4.1941 - 6.1941
Panzergruppe 1: 6.1941 - 5.10.1941
1. Panzer Armee: 5.10.1941 - 21.11.1942
Armeegruppe von Kleist: 1.1942 - 5.1942
Heeresgruppe A: 21.11.1942 - 6.1943
Heeresgruppe A: 7.1943 - 25.3.1944

RK: 15.5.1940, General der Kavallerie, velitel XXII. Armee-Korps (Panzer Gruppe "Kleist")
EL (72.): Generaloberst, Oberbefehlshaber Panzer Gruppe 1, Heeresgruppe Süd
Schw. (60.): 30.3.1944, General Feldmarschall, Oberbefehlshaber Heeresgruppe A
1939 Spange zum 1914 EK I: 27.9.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 17.9.1939
1914 EK I: 27.1.1915
1914 EK II: 4.10.1914
Wehrmachtbericht: 10.4.1941, 13.4.1941, 26.8.1941, 27.8.1941, 11.10.1941, 12.10.1941, 22.11.1941, 30.5.1942, 19.8.1943, 9.10.1943
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Bayerischer Militärverdienstorden, IV. Klasse mit Krone
Hanseatenkreuz Hamburg
Kgl. Preuss. Dienstauszeichnungskreuz
Österreichisches Militärverdienstkreuz, III. Klasse mit Kriegsdekoration
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse 2.10.1936
Velkokříž řádu za zásluhy s meči (Maďarsko)
Vojenský řád Michaela Statečného, III., II. a I. třídy (Rumunsko)
III. třídy 16.7.1942
II. a I. třídy 6.10.1942
Savojský vojenský řád, Komturský kříž (Itálie) 30.7.1942

Fahnenjunker 9.3.1900
Fähnrich 18.10.1900
Leutnant 18.8.1901
Oberleutnant 27.1.1910
Rittmeister 22.3.1914
Major 1.2.1922
Oberstleutnant 1.12.1926
Oberst 1.10.1929
Generalmajor 1.10.1932
Generalleutnant 1.10.1933
General der Kavallerie 1.8.1936
Generaloberst 19.7.1940
Generalfeldmarschall 1.2.1943


Generalmajor Karl Lohmeyer

26. srpna 2017 v 0:45 | paulito

25.12.1893, Königsberg
4.1.1942, padl v boji u Tigody

Kriegsfreiwilliger a Reserveoffizieranwärter 8.1914, Westfälisches Ulanen-Regiment Nr. 5
Leutnant der Reserve 10.12.1915, Infanterie-Regiment "Herzog Ferdinand von Braunschweig" (8. Westfälisches) Nr. 57
Leutnant 6.9.1917
Oberleutnant 1.7.1923
Hauptmann 1.4.1928, učitel taktiky na Kriegsschule München (1.1.1934 až 10.11.1938)
Major 1.2.1935
Oberstleutnant 1.10.1937, velitel II. Bataillon, Infanterie-Regiment 24 (10.11.1938 až 6.2.1940), velitel Infanterie-Regiment 505
Oberst 1.10.1940
Generalmajor (posmrtně) 2.1.1942

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 15.7.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 505

Generalmajor Alexander Rattclife

26. srpna 2017 v 0:37 | paulito

17.8.1890, München
30.4.1979, Gauting

8.1914 dobrovolník u císařské Schutztruppe v Německé východní Africe, velitel čety a roty v různých polních rotách askariů
1918 až 1920 britské zajetí v Indii a Egyptu
15.3.1920 propuštěn z Vorläufigen Reichswehr
20.3.1920 Leutnant der Polizei, Schutzpolizei Halle/Saale
15.3.1921 Regierungs-Präsidium Merseburg
1923 až 1929 Gruppen-Adjutant a Hundertschaftsführer v Halle/Saale
1929 dopravní důstojník na Polizei-Präsidium Berlin
1931 referent pro "cizí policie" na Polizeiinstitut Berlin-Charlottenburg
7.1931 učitel na Preußischen Polizeiinstitut Berlin-Charlottenburg
1.11.1932 pomocný pracovník na Pruském ministerstvu vnitra
1933 vedoucí oddělení na Pruském ministerstvu vnitra
1.7.1934 Führungsstab Preußische Landespolizei
1.10.1934 až 15.10.1935 velitel Landespolizei-Abteilung Wetzlar, Ratcliffe hrál důležitou roli při reorganizaci a přípravě 7 policejních divizí na převzetí do Wehrmacht
15.10.1935 převzetí do Wehrmacht, velitel II. Bataillon, Infanterie-Regiment 87, Aschaffenburg
1.11.1936 velitel Wehrmachtgefängnisses Germersheim
1.1.1940 až 15.5.1940 velitel praporu v Infanterie-Regiment 212
27.5.1940 velitel Infanterie-Regiment 192
29.8.1942 Führerreserve, pověřen velením Divisionsstabs z.b.V. 407 (z Landesschützen Wehrkreises München)
1.10.1942 velitel Division Nr. 407, Augsburg
1.11.1942 Führerreserve OKH
1.12.1942 až 23.3.1944 velitel Braunschweigu
23.3.1944 velitel Fester Platz Orša
6.8.1944 po zranění padl do sovětského zajetí
29.11.1949 propuštěn ze zajetí

8.1914 Kriegsfreiwilliger
18.10.1917 Leutnnat der Reserve
15.3.1920 Oberleutnant der Reserve
20.3.1920 Polizei-Leutnant
1922 Polizei-Oberleutnant
1924 Polizei-Hauptmann
10.3.1931 Polizei-Major
1.7.1934 Polizei-Oberstleutnant
15.10.1935 Major
1.1.1938 Oberstleutnant
1.11.1940 Oberst
9.11.1944 Generalmajor

Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Polizei-Dienstauszeichnung
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Eisernes Kreuz (1939), I. Klasse
Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.12.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 192, 56. Infanterie-Division

Admiral Günther Lütjens

25. srpna 2017 v 22:16 | paulito

Günter Lütjens se narodil 25.5.1889 ve Wiesbadenu. Vstoupil 3.4.1907 jako Seekadett do Kaiserliche Marine. Do hodnosti Leutnant zur See byl povýšen 28.9.1910. V roce 1911 sloužil nejdříve na křižníku Hansa a poté na školní lodi König Wilhelm. Byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See a sloužil u Torpedowaffe, stal se kapitánem torpédového člunu. V roce 1913 začal u VI. Halbflottille v 1. Torpedodivision. Zde prožil začátek první světové války. Od května 1915 byl velitelem na torpédových člunech T 68 a T 21. Byl nasazen u pobřeží Flander. V roce 1916 se stal velitelem 2. Ausbildungs-Torpedoboot-Halbflottille Flandern, 24.5.1917 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant, na konci války převzal velení torpédového člunu A 40. Lütjens byl po skončení války převzat do Reichsmarine. Po službě u III. Küstenwehrabteilung a jako referent u Marineleitung v Berlíně, v roce 1923 zase u Torpedowaffe. Převzal 3. Torpedoboot-Halbflottille. V letech 1925-1929 byl adjutantem vedoucího Marinestation der Nordsee ve Wilhelmshavenu. 1.4.1926 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. V letech 1929-1931 byl velitelem 1. Torpedobootsflottille, byl povýšen do hodnosti Fregattenkapitän 1.10.1931, poté pracoval na Marinekommandoamt v Berlíně, ve Flottenabteilung A II. V roce 1932 se Lütjens stal vedoucím Marineoffizierpersonalabteilung. 1.7.1933 byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See a stal se velitelem lehkého křižníku Karlsruhe. Po roce byl převelen jako náčelník štábu k Marinestation der Nordsee. V roce 1936 byl převelen do Berlína jako vedoucí Personalamt Kriegsmarine. 17.6.1937 se stal Führer der Torpedoboote a 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral. Během druhé světové války bal Befehlshaber der Aufklärungsstreitkräfte, 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Vizeadmiral, krátce byl Oberbefehl über das Unternehmen Weserübung (obsazení Dánska a Norska od 9.4.1940). Za úspěšné provedení této operace obdržel Lütjens 14.6.1940 Ritterkreuz. V červenci 1940 se stal velitelem flotily a Befehlshaber der Schlachtschiffe. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Admiral. V únoru a březnu 1941 vedl operaci (s bitevními loděmi Scharnhorst a Gneisenau) v Atlantiku, během které bylo potopeno 22 obchodních lodí o 116.000 BRT. 18.5.1941 vyplul Lütjens s bojovou skupinou, ve které byly bitevní loď Bismarck a těžký křižník Prinz Eugen, k operaci Rheinübung v Atlantiku. 24.5.1941 v boji v Dánské úžině potopily britský bitevní křižník Hood a bitevní loď Prince of Wales těžce poškodily. Poté zahájila britská Home Fleet hon na Bismarck a Prinz Eugen. Prinz Eugen uprchnul, ale Bismarck byl 27.5.1941 Brity potopen a Admiral Lütjens zahynul se 1.978 muži posádky. Přežilo jich jen 115.

Oberleutnant zur See der Reserve Paul Hellmann

25. srpna 2017 v 21:41 | paulito

Paul Hellmann (1889-1964) z Zehnebecku

Hellmann sloužil v letech 1911−1912 v Kaiserlichen Marine, potom přišel k obchodnímu loďstvu. Na začátku první světové války padl do britského zajetí a v letech 1914 až 1919 byl v kanadském zajateckém táboře. Od roku 1923 opět sloužil v obchodním loďstvu. Při vypuknutí druhé světové války byl Hellmann kapitánem motorové lodě Osorno v Chile a jeho loď byla v září 1939 v Talcahuanu. Na jaře 1941 převzala Osorno náklad od lodí Tacoma a Portland a v květnu vyplula do Japonska. 18.6. měla loď poruchu motoru v Pacifiku a teprve po pomoci od lodi Bogota doplula do Jokohamy 3.7.1941. Po nutných opravách byla Osorno naložena a vyplula, aby prorazila blokádu. Opustila Japonsko 23.12.1941 a přes Pacifik a mys Horn doplula do Bordeaux 19.2.1942. 23.3.1943 vyplula Osorno z Bordeaux k další plavbě. Cílem bylo Japonsko se zastávkou v Jakartě. Ponorky Royal Navy vypluly příliš pozdě a Osorno a Portland vypluly. 8.5.1943 dosáhla Osorno Jakartu. Odtud vyplula dále do Japonska. 2.10.1943 opustila Osorno Kobe s nákladem 3.944 t kaučuku, 1.826 t zinku a 180 t wolframu s cílem Bordeaux. 25.12. byla loď spatřena v Biskajském zálivu létajícími čluny Sunderland, ale 25.12. doplula do Gironde s podporou (operace Bernau) 8. Zerstörer-Flottille a 4. Torpedoboot-Flottille. Osorno byl posledním prorážečem blokády, který dosáhl svůj cíl. Za tyto úspěšné plavby obdržel Paul Hellmann 31.12.1943 oba stupně Železného kříže. 6.1.1944 obdržel, jako jediný příslušník obchodního loďstva, Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Hellmann byl převzat 1.7.1944 do Kriegsmarine, po krátkém důstojnickém kurzu byl 1.9.1944 povýšen do hodnosti Fähnrich zur See der Reserve, o dva měsíce později Leutnant zur See der Reserve. V roce 1945 byl ještě povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See der Reserve.


Generalmajor Otto Büsing

25. srpna 2017 v 21:13 | paulito

22.8.1896, Kiel
8.3.1944, Rovnoje-Kirovograd, SSSR

Důstojnický čekatel 1. Kavallerie-Jäger-Regiment, velitel roty a Infanterie-Regiment (27.1.1915 - 12.8.1919)
Propuštěn z armády (12.8.1919)
10. Gebirgs-Regiment (1.9.1934 - 1.10.1934)
Velitel Kavallerie-Eskadra 10. Gebirgs-Regiment (1.10.1934 - 24.11.1938)
Adjutant 5. Panzer-Division (24.11.1938 - 15.12.1939)
Velitel 8. Aufklärungs-Battalion (15.12.1939 - 1.10.1940)
Führer-Reserve (1.10.1940 - 15.1.1941)
Velitel 39. Panzer-Regiment (15.1.1941 - 1941)
Velitel 26. Panzer-Regiment a Adjutant Armee-Höhere-Kommando 2. Panzer-Armee (1941 - 1942)
Velitel 39. Panzer-Regiment (1.2.1942 - 28.12.1942)
Velitel Panzer-Regiment Grossdeutschland (28.12.1942 - 8.3.1944)
Zabit v boji u Kirovogradu (8.3.1944)

Leutnant (4.3.1915)
Oberleutnant (12.8.1919)
Hauptmann (1.9.1934)
Major (1.1.1938)
Oberstleutnant (1.3.1941)
Oberst (1.12.1942)
Generalmajor (zpětně) (1.3.1944)

Rytířský kříž (21.11.1942)





Major Franz Adam Dyroff

25. srpna 2017 v 18:56 | paulito

Franz Adam Dyroff se narodil 6.5.1916 v Langstadtu, absolvoval 1.10.1935 až 26.9.1936 Arbeitsdienst u RAD-Abteilung 6/254 v Rheinheimu, od 1.2.1936 jako Vormann a 13.10.1936 byl zařazen do 12. (MG) Kompanie, Infanterie-Regiment 115 ve Wormsu. Po základním výcviku byl zařazen 12.8. až 18.10.1938 k Reserve-Offiziers-Anwärter-Lehrgang na Infanterieschule Döberitz a 1.11.1938 se stal velitelem čety v 8. (MG) Kompanie. 12.5.1940 byl nasazen při tažení na Západě, 1.11.1940 až 18.1.1942 převzal velení 9. Kompanie. Za průlom Weygandovy linie obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse. Pluk byl na jaře 1941 určen k nasazení v Africe, Dyroff byl krátce převelen k 5. Kompanie a do 24.4.1941 byla jednotky přepravena do Afriky. Zde převzal 19.1. až 19.10.1942 velení 2.(gep.) Kompanie. Za obranné boje u El Alameinu obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Rota se přitom probíjela z obklíčení. 28.11.1942 byl převelen k Panzergrenadier-Ersatz-Bataillon 104 v Landau a 5.12. až 18.4.1943 navštěvoval Umschulungslehrgang v Heidelbergu u Umschulungsverband B a 20.4. až 30.9.1943 byl u Panzergrenadier-Ersatz- und Ausbildungs-Bataillon 115 v Darmstadtu. 13.9. až 9.10.1943 je odvelen k Abteilungsführer-Lehrgang na Abteilungsführer-Schule der Panzertruppen v Paříži. 1.10.1943 byl převelen k Führer-Reserve des OKH, 26.10.1943 k Führer-Reserve des OKH u OB Süd v Itálii. 4.11.1943 se stal velitelem 10. Kompanie, Panzergrenadier-Regiment 382. 29.1.1944 se stal velitelem roty v I. Bataillon, Panzergrenadier-Regiment 129, kde se stal 29.12.1943 velitelem praporu. 5.3. až 4.4.1944 se stal velitelem Stabs-Kompanie, I. Bataillon, Panzergrenadier-Regiment 115 a 5.4.1944 velitelem III. Bataillonu. S ním byl nasazen v rámci 15. Panzergrenadier-Division u Cassina a obdržel Ehrenblattspange. Za boje na západní frontě u Heinsberg-Geilenkirchenu obdržel Dyroff 11.12.1944 jako Major a velitel III. Bataillon, Panzergrenadier-Regiment 115, Ritterkreuz. 26.12.1944 byl zraněn u Mande-St. Etienne v Belgii. Další zranění přišlo 10.1.1945 a propuštěn z lazaretu byl 5.2.1945. 1.3.1945 se stal velitelem I. Bataillonu. 4.3.1945 byl odvelen k Regiments-Führer-Lehrgang na Panzertruppenschule Bergen a současně převelen do Führer-Reserve. Na konci kurzu se vrátil k pluku, který vedl od 19.4.1945. Franz Adam Dyroff zemřel 24.3.1998.

Oberfeldwebel Friedrich Banach

25. srpna 2017 v 18:04 | paulito

Friedrich Banach se narodil 2.1.1916 v Rotthausenu a absolvoval 1.10.1936 až 23.10.1937 pracovní službu u RAD-Abteilung 3/208 ve Felbecke, kde se stal Obervormannem. 3.11.1937 vstoupil Banach jako dobrovolník do 7. Kompanie, Panzer-Regiment 5 ve Wünsdorfu. 1.10.1938 byl povýšen do hodnosti Gefreiter, 10.11.1938 byl převelen k 4. Kompanie, Panzer-Regiment 36 ve Schweinfurtu. Banach se zúčastnil obsazení Sudet a Čech a 1.9.1939 tažení v Polsku. Po skončení bojů byl 1.10.1939 povýšen do hodnosti Unteroffizier. V roce 1940 se zúčastnil tažení ve Francii a potom v roce 1941 na Balkáně. Po zahájení tažení v Rusku byl Banach 1.10.1941 povýšen do hodnosti Feldwebel a bojoval v rámci 14. Panzer-Division bojů na jižním úseku fronty. Od léta 1942 se zúčastnil útoku 6. Armee na Stalingrad. 7.8.1942 byl u Tinguty před Stalingradem zraněn. V bojích 25.11. až 15.12.1942 se Banach vyznamenal během útoku sovětské jízdní divize a navíc do té doby zničil 43 nepřátelských tanků a za to obdržel 30.11.1942 Ritterkreuz. Předal mu ho 17.12.1942 Oberst i.G. Doerr, velitel styčného štábu u 4. maďarské armády. V té době již Banach nebyl v kotli u Stalingradu, ale není známo, kdy ho opustil, byl tam ještě 25.11.1942. Povýšen do hodnosti Oberfeldwebel byl 1.12.1942. 23.2.1943 padl v boji u Zaporoží. Banach byl krom jiného RAD-Unterfeldmeister v Arbeitsgau XX, Westfalen Süd.

EK II: 4.11.1939
EK I: 30.9.1940
DKiG: Feldwebel 4./Panzer Regiment 36, 24.11.1942
RK: Feldwebel, velitel čety v 4./Panzer Regiment 36, 14. Panzer Division, 30.11.1942

General der Panzertruppen Hermann Breith

25. srpna 2017 v 16:15 | paulito

7.5.1892, Pirmasens
3.9.1964, Pech am Godesberger

Důstojnický čekatel 60. Infanterie-Regiment (16.4.1910 - 12.10.1916)
Válečná škola Hersfeld (1.10.1910 - 1911)
Velitel MG-Kompanie 166. Infanterie-Regiment (12.10.1914 - 5.12.1914)
Adjutant III. Battalion 166. Infanterie-Regiment (5.12.1914 - 12.4.1915)
Velitel MG-Kompanie 60. Infanterie-Regiment (12.4.1915 - 4.9.1915)
Plukovní adjutant 60. Infanterie-Regiment (12.4.1915 - 20.10.1917)
Štáb 121. Infanterie-Division (20.10.1917 - 22.10.1917)
Ordonanční důstojník 121. Infanterie-Division (22.10.1917 - 17.7.1918)
Adjutant 241. Infanterie-Brigade (17.7.1918 - 3.1.1919)
Ersatz-Battalion 60. Infanterie-Regiment (6.1.1919 - 13.2.1919)
Plukovní adjutant 60. Infanterie-Regiment (13.2.1919 - 17.5.1919)
Kradschütze-Kompanie Division Von Lettow (17.5.1919 - 1.10.1919)
18. Reichswehr-Schützen-Regiment (1.10.1919 - 16.12.1919)
1. MGun-Kompanie 18. Reichswehr-Schützen-Regiment (16.12.1919 - 16.2.1920)
Adjutant I. Battalion 18. Reichswehr-Schützen-Regiment (16.2.1920 - 7.9.1920)
2. Kompanie 17. Reichswehr-Infanterie-Regiment (7.9.1920 - 1.1.1921)
10. Kompanie 6. Infanterie-Regiment (1.1.1921 - 1.10.1923)
Velitel vojenského koridoru Schneidemühle (15.1.1921 - 10.3.1921)
I. Battalion 6. Infanterie-Regiment (7.11.1921 - 21.11.1921)
Štáb III. Battalion 6. Infanterie-Regiment (1.10.1923 - 1.10.1925)
6. Motor-Transport-Battalion (1.10.1925 - 1.10.1926)
1. Motor-Transport-Battalion (1.10.1926 - 1.1.1927)
Velitel roty 1. Motor-Transport-Battalion (1.1.1927 - 1.2.1931)
Protiplynový kurz D Berlín (26.11.1928 - 9.12.1928)
Motorový transportní kurz 3. Motor-Transport-Battalion (1.10.1929 - 21.12.1929)
Štáb Gruppe-Kommando 1 (1.2.1931 - 1.10.1931)
Ministerstvo obrany, Inspekce 6 (1.6.1931 - 1.8.1934)
Motor-Transport-Ausbildungs-Kommando Zossen (1.8.1934 - 15.10.1935)
Velitel II. Battalion 5. Panzer-Regiment (15.10.1935 - 10.11.1938)
Velitel 36. Panzer-Regiment (10.11.1938 - 15.2.1940)
Velitel 5. Panzer-Brigade (15.2.1940 - 14.11.1940)
OKH, Štáb schnelle Truppe (14.11.1940 - 3.6.1941)
Führer-Reserve OKH (3.6.1941 - 16.10.1941)
OKH, Štáb schnelle Truppe (7.7.1941 - 30.10.1941)
Štáb 3. Panzer-Division (16.10.1941 - 22.10.1941)
Velitel 3. Panzer-Division (22.10.1941 - 2.10.1942)
Führer-Reserve OKH (2.10.1942 - 1.1.1943)
Štáb Armee-Gruppe A (1.1.1943 - 3.1.1943)
Velitel III. Panzer-Korps (3.1.1943 - 8.5.1945)
V zajetí (8.5.1945 - 5.1947)

Leutnant (13.9.1911)
Oberleutnant (25.11.1916)
Hauptmann (1.3.1924)
Major (1.12.1933)
Oberstleutnant (1.4.1936)
Oberst (1.1.1939)
Generalmajor (1.8.1941)
Generalleutnant (1.11.1942)
General der Panzertruppe (1.3.1943)

RK: 3.6.1940, Oberst, velitel 5. Panzer Brigade, 5. Panzer Division
EL (69.): 31.1.1942, Generalmajor, velitel 3. Panzer Division
Schwertes (48.): 21.2.1944, General der Panzertruppen, velitel III. Panzer Korps
1939 Spange zum 1914 EK I: 2.10.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 23.9.1939
1914 EK I: 30.7.1916
1914 EK II: 10.9.1914
Ritterkreuz des Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern: 28.10.1918
Wehrmachtbericht: 31.1.1941, 20.2.1944, 9.9.1944, 30.10.1944
Panzerkampfabzeichn in Silber
Verwundetenabzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Generalmajor Erich Dethleffsen

14. srpna 2017 v 11:23 | paulito

2.8.1904, Kiel
4.7.1980, Mnichov

Erich Dethleffsen vstoupil v roce 1923 jako Fahnenjunker do Reichswehru. Důstojnický výcvik prodělal Dethleffsen na Infanterieschule Ohrdruf a Dresden, v letech 1935-1937 navštěvoval Dethleffsen Kriegsakademie Berlin. Byl ve štábu Festungs-Kommandantur Königsberg (1.6. až 1.10.1935) a Glogau (10.11.1938 až 1.4.1939). Ve druhé světové válce byl štábním důstojníkem ve vyšších štábech. Jako Major i.G. bojoval na východní frontě a 5.2.1942 byl těžce zraněn. Uzdravil se 30.8.1942 a do 10.6.1943 byl učitelem taktiky na Kriegsakademie Berlin. Za své výkony náčelníka štábu XXXIX. Panzer-Korps (10.6.1943 až 5.5.1944) obdržel 23.12.1943 Ritterkreuz. Koncem války byl náčelníkem štábu armádách sborů, armády a nakonec v roce 1945 jako Generalmajor Chef der Führungsgruppe im Generalstab des Heeres (Chef der Führungsabteilung im Wehrmacht-Führungsstab). Ještě 15.3.1945 byl v konečných bojích o Německo nasazen jako velitel divize v 9. Armee u Heeresgruppe Weichsel. 23.5.1945 byl Dethleffsen u Dönitzovy vlády zatčen a do 31.3.1948 byl v americkém zajetí.

Dobrovolník, 8. Infanterie-Regiment (01.11.1925 - 01.12.1927)
1. Infanterie-Regiment (01.12.1927 - 01.10.1931)
Adjutant I. Battalion 1. Infanterie-Regiment (01.10.1931 - 01.10.1934)
Adjutant II. Battalion Infanterie-Regiment Königsberg (01.10.1934 - 01.6.1935)
Adjutant velitele Festung Königsberg (01.6.1935 - 01.10.1935)
Válečná akademie (01.10.1935 - 01.8.1937)
Štáb velitele Glogau (01.8.1937 - 10.11.1938)
Štáb velitele opevnění u Glogau (10.11.1938 - 01.4.1939)
Generální Štáb (01.4.1939 - 24.8.1939)
Štáb Höhere-Kommando XXXV (24.8.1939 - 19.12.1939)
Gruppe-Kommando, Armee-Ausbildung-Abteilung OKH (19.12.1939 - 15.2.1941)
Operační náčelník, Štáb LVI. Armee-Korps (15.2.1941 - 01.11.1941)
Nemocen (01.11.1941 - 06.11.1941)
Führer-Reserve OKH (06.11.1941 - 10.1.1942)
Operační náčelník, Štáb 330. Infanterie-Division (10.1.1942 - 05.2.1942)
Zraněn (05.2.1942 - 06.2.1942)
Führer-Reserve OKH (06.2.1942 - 30.8.1942)
Učitel taktiky na Válečné akademii (30.8.1942 - 10.6.1943)
Náčelník štábu XXXIX. Panzer-Korps (10.6.1943 - 05.5.1944)
Náčelník štábu 4. Armee (05.5.1944 - 15.2.1945)
Führer-Reserve OKH (15.2.1945 - 18.2.1945)
Nemocen (18.2.1945 - 15.3.1945)
Armee-Gruppe Wisla (15.3.1945 - 15.3.1945)
Velitel Division-Gruppe Raegener (Division Dethleffsen) (15.3.1945 - 23.3.1945)
Velitel-Gruppe, OKW (23.3.1945 - 30.4.1945)
Náčelník štábu Armee-Gruppe Visla (30.4.1945 - 04.5.1945)
Náčelník Armee-Kommando-Abteilung, OKW (04.5.1945 - 23.5.1945)
V britském zajetí (23.5.1945 - 31.3.1948)

Fahnenjunker 1.11.1923
Fahnenjunker-Gefreiter 1.8.1925
Fahnenjunker-Unteroffizier 1.11.1925
Fähnrich 1.10.1926
Oberfähnrich 1.9.1927
Leutnant 1.12.1927
Oberleutnant 1.1.1931
Hauptmann 1.5.1935
Major i.G. 1.10.1940
Oberstleutnant i.G. 1.4.1942
Oberst i.G. 1.3.1943
Generalmajor 9.11.1944

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis III. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 1.10.1939
1. Klasse 14.8.1941
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 10.2.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.9.1942
Deutsches Kreuz in Gold 1.5.1942 jako Oberstleutnant im Generalstab a náčelník štábu 330. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 23.12.1943 jako Oberst i. G. A náčelník štábu XXXIX. Panzerkorps


Major Karl-Heinz Holzapfel

13. srpna 2017 v 19:51 | paulito

Karl-Heinz Holzapfel se narodil v roce 1915 v Hadamaru a začal svoji vojenskou dráhu jako důstojník v ženijním praporu v Hannoversch-Münden. V roce 1936 se stal instruktorem v 29. Infanterie Division (mot.). V říjnu 1938 a březnu 1939 se zúčastnil obsazení Sudet a Čech. Během tažení v Polsku byl velitel čety v Aufklärungs-Abteilung, 29. ID (mot.) v prostoru Lysa-Gora. Po zranění přišel 7.9.1939 do Feldlazarett Tschenstochau. Za své nasazení obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse, přišel zpět na frontu a zúčastnil se bojů o Modlin. Poté převzal post ordonančního důstojníka praporu a během tažení na Západě se stal velitelem 3. Kompanie, Pionier Bataillon (mot.) 29 a bojoval na Marně, kde byl zraněn a obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse. Poté byla jeho divize přemístěna zpět do Německa, v létě 1941 byla přesunuta k ruské hranici. Divize postupovala přes Bug a na Smolensk, kde byl opět zraněn, ale zůstal u jednotky. Následovaly těžké boje o Brjansk. Po dalším zranění přišel do prosince 1941 do lazaretu v Německu a obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Byl velitelem roty v Ersatz-Bataillon a 20.4.1942 se stal jako Hauptmann instruktorem na Pionier-Schule Dessau-Rosslau a později vedoucím výcvikového kurzu na Pionier-Schule Písek. Po zničení 29. Infanterie Division (mot.) u Stalingradu byla opět postavena ve Francii jako Panzergrenadier-Division a přesunuta do Itálie, kde se Holzapfel stal 15.6.1943 velitelem praporu v Kampfgruppe Sizilien. Zúčastnil se bojů v Messině a 9.9.1943 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes jako Hauptmann a velitel Pionier-Bataillon (mot.) 29. Dále byl nasazen u Cassina. V březnu a dubnu 1944 převzal na krátko velení Infanterie Regiment 71 a poté sloužil ve štábu u General der Pionier-Truppen v OKH. Později sloužil v Zossenu, Potsdami, Plönu a Mürwicku. Na konci války padl do britského a později amerického zajetí, v listopadu byl propuštěn. Karl-Heinz Holzapfel zemřel 15.1.2003 v Bad Hersfeld.

General der Gebirgstruppen Ferdinand Jodl

13. srpna 2017 v 19:28 | paulito

28.11.1896, Landau
9.6.1956, Essen

21.4.1944 byl Jodl pověřen velením XIX. Gebirgs-Armeekorps, který zahrnoval 2. Gebirgs-Division a 6. Gebirgs-Division. 1.9.1944 byl povýšen do hodnosti General der Gebirgstruppe a jmenován velícím generálem. 25.11.1944 se stal přejmenováním štábu velitelem Armee-Abteilung Narvik. Na začátku roku 1945 byly Armee-Abteilung Narvik podřízeny 169., 230. a 270. Infanterie-Division, Divisionsgruppe z.b.V. 140 a 6. a 7. Gebirgs-Division. Od ledna 1945 začal ústup z prostoru Narvik a pak do jižního Norska, kde byl štáb umístěn v Lillehammeru. Po kapitulaci Wehrmacht padl 9.5.1945 do britského zajetí, propuštěn byl 2.7.1947.

Fähnrich 15.8.1914, Königlich Bayerische 4. Feldartillerie-Regiment "König"
Leutnant 15.11.1915
Oberleutnant 31.7.1925, od 1.10.1930 na Reichswehrministeriu Berlín
Hauptmann 1.2.1931, 1.4.1932 umístěn do Abteilung Fremde Heere (T 3), Učitel taktiky na Kriegsakademie Berlin (1.8.1935 až 1.8.1938)
Major 1.1.1936
Oberstleutnant i.G. 1.1.1939
Oberst i.G. 1.11.1940, 6.1.1942 jako náčelník štábu AOK Norwegen, 14.1.1942 náčelník štábu AOK Lappland
Generalmajor 1.2.1942, 22.6.1942 až 1.3.1944 náčelník štábu 20. Gebirgs-Armee
Generalleutnant 1.9.1943
General der Gebirgstruppe 1.9.1944

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 20.10.1915
I. Klasse 2.6.1918
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze 24.9.1924
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 12.1.1935
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 6.9.1939
Spange zum EK I 16.5.1940
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen 22.11.1940
Válečná vítězný kříž, III. třídy (Slovensko) 24.7.1941
Rumunská hvězda, Velitelský kříž 5.11.1941
Řád krále Zvonimira, I. Stupeň s hvězdou a meči (Chorvatsko) 10.4.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942" 1.8.1942
Lapplandschild
Deutsches Kreuz in Gold 11.8.1943 jako Generalmajor a náčelník štábu 20. Gebirgs-Armee
Kříž svobody, I. Třídy s dubovými listy a meči (Finsko) 20.2.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 13.1.1945 jako General der Gebirgstruppe a Kommandierender General XIX. Gebirgs-Armeekorps, 20. Gebirgs-Armee


Mustangy nad Tokiem (1)

11. srpna 2017 v 17:50 | paulito
Dvojice P-51D-20-NA z 46. FS / 21. FG. Ve druhém stroji létal Capt. Charles Rainwater.

Vzdušná válka nad obrovskými prostory středního Pacifiku byla doménou palubního letectva. Ale v posledních měsících války také stíhačky USAAF se zúčastnily ofenzívy proti Japonsku. Mezi nimi si největší úspěchy získaly tři skupiny ze sestavy VII. Fighter Command. Od dubna do srpna 1945 vykonali jejich piloti 51 bojových letů nad Japonsko, označovaných Very Long Range (VLR), eskortujíce těžké bombardéry B-29 Superfortress. Získali 234,5 sestřelu a zničili 219 japonských letadel na zemi. Cena těchto úspěchů byla ale vysoká: bylo ztraceno 131 Mustangů, zahynulo 99 pilotů a 9 se jich dostalo do zajetí. První zkušební strategické nálety na Japonsko, provedené v červnu 1944 z Číny, narazily na řadu logistických problémů. Superfortressy spotřebovaly velké množství paliva, jež bylo potřeba dopravit do Číny letecky přes Himaláje. Teprve poté, co Marines obsadili Mariany a přemístění B-29 z XXI. Bomber Command na tyto ostrovy, se využití Superfortressů stalo efektivním. První nálet ze Saipanu, největšího ostrovu Marian, byl proveden 24.11.1944. Brzy se objevil další problém, bombardéry se nemohly obejít bez stíhací eskorty. Před koncem druhé světové války byl nejlepším kandidátem stroj P-51D Mustang. Ale vzdálenost mezi Marianami a Japonskem byla nad hranicí jejich doletu. Jejich výstroj byla doplněna o dvě podvěsné nádrže, které prodloužily o 1600 km, na celkem osm hodin letu. V té době potřebovaly B-29 nad Tokio šest hodin na jednu polovinu. Teprve v březnu 1945 dobyli Američané ostrov Iwo Jima, ležící 1200 km jižně od Tokia a to se tak dostalo do dosahu Mustangů. Bylo symbolické, že se právě stíhači ze VII. Fighter Command měli zúčastnit konečných akcí na zničení japonského impéria. VII. FC vzniklo z Hawaiian Air Force (HAF), krátce po zahájení války s Japonskem. Vlastně jednotky HAF byly zničeny během japonského náletu na Pearl Harbor 7.12.1941. Časem dostalo VII. FC přezdívku Sun Setters. Ale v prvních letech po vypuknutí války bylo VII. FC bez práce na Havaji, kde mělo odrazit stále méně pravděpodobný útok Japonců na ostrovy. V té době bylo hlavním úkolem VII. FC doškolení pilotů pro v Pacifiku bojující 5. a 13. USAF. Teprve na podzim 1943 se části VII. FC zúčastnily bojů o Gilbertovy ostrovy a následně o Marshallovy ostrovy. Když se piloti na jaře 1944 vrátili na Havaj, obávali se, že je jejich účast ve válce u konce. Když v dubnu 1944 přejal generál Ernest Moore velení VII. FC, měl k dispozici jen dvě stíhací skupiny, 15. a 318. FG. Krátce nato byla z přebytečných pilotů zformována 21. FG. Na Thunderbolty přezbrojená 318. FG byla do boje nasazena v červnu 1944, kdy se zúčastnila obsazení Marian. 15. FG, která zůstávala na Havaji, se rovněž přezbrojila na Thunderbolty a 21. FG byla v létě 1944 vyzbrojena P-38 Lightning. K velkému rozčarování pilotů se osvobozování Filipín, které začalo na podzim 1944, obešlo bez nich. V té době byl generál Moore ve Velké Británii u VIII. FC a sledoval nasazení při eskortách bombardérů nad Říši. Když na Havaj přišly před koncem roku 1944 první letouny P-51 Mustang, bylo jasné, že pro 15. a 21. FG válka teprve začíná. Po intenzivním výcviku na přelomu roku, byla 2.2.1945 15. FG naloděna na eskortní letadlovou loď USS Sitkoh Bay. O týden později se na plavbu vydala 21. FG na palubě USS Hollandia. Obě skupiny byly vyloženy na Guamu, 15. FG přeletěla na Saipan a 21. FG na Tinian. V té době pozemní obsluha 15. FG zamířila na Iwo Jimu, aby připravila letiště na přistání Mustangů. 25.2.1945, šest dnů po zahájení invaze na Iwo Jimu, zahájili příslušníci 811. praporu ženijních vojsk opravu zničené přistávací plochy u vulkánu Suribachi, na jižním okraji ostrova. Pozemní obsluha 15. FG se pod palbou snažila vytvořit letiště, později známé jako South Field. 6.3. byla první letová plocha připravena k přijetí letadel. Ještě ten den generál Moore, letící v čele 25 Mustangů z 47. FS (15. FG), přistál na Iwo Jimě. Následující den plukovník James O. Beckwith, velitel 15. FG, dovedl na South Field 45. a 78. FS. Mustanky byly nasazeny k pozemní podpoře Marines, bojujících o několik kilometrů dále. 8.3. osm Mustangů z 47. FS, kterým velel kapitán John Piper, napadlo japonské pozice. O několik dnů později prolomili Američané obrannou linii Japonců. V této situaci byla letecká podpora vlastních sil zbytečně riskantní. 11.3.1945 vykonaly Mustangy 47. FS první let mimo Iwo Jimu. Jejich cílem byla Chichi Jima z Boninských ostrovů, ležící 240 km na sever od Iwo Jimy. Byl zde pozorovací bod a radiostanice, která varovala před nálety B-29 na Japonsko. Ostrov byl silně bráněn protiletadlovým dělostřelectvem a bylo zde 14.000 japonských vojáků. Výpravě 17 Mustangů velel plukovník Beckwith, generál Moore letěl jako pozorovatel. Piloty naváděl torpédoborec US Navy a poblíž křižoval hydroplán PBY Catalina, jehož úkolem bylo vylovit z moře sestřelené letce. Poté, co Mustangy shodily bomby na letiště Susaki, ostřelovaly vojenská zařízení na sousedním ostrově Haha Jima. Protiletadlová palba poškodila dva letouny. Během následujících dnů prováděla 15. FG téměř každodenní útoky na Boninské ostrovy. 26.3.1945 utrpěla skupina svoji první bojovou ztrátu. Po útoku na rádiovou stanici na Chicgi Jima přistál poručík John Shuler nouzově na vodě. Posádky Cataliny jeho tělo již nenašla. V té době ženijní jednotky pracovaly na výstavbě nového letiště (Central Field). Zde 22.3. až 24.3.1945 přistála 21. FG (46., 72. a 531. FS). Jak blízko se letiště nacházelo od fronty, zjistil personál skupiny o dva dny později. Během nočního sebevražedného útoku vtrhlo 300 Japonců na ubytovny 21. FG, 14 členů personálu padlo a 50 bylo zraněno. Mezi zraněnými byl i plukovník Kenneth Powell, velitel 21. FG. Major Sam Hudson, velitel 531. FS, byl těžce zraněn a musel být evakuován do USA.

Major der Reserve Karl-Heinz Jäger

10. srpna 2017 v 21:44 | paulito

Karl-Heinz Jäger (1914-1992) z Dortmundu

Karl-Heinz Jaeger prodělal v roce 1936 jako dobrovolník cvičení v Jäger-Bataillon Kassel a v Infanterie-Regiment 64. Na počátku války byl zařazen do Infanterie-Regiment 193 a zúčastnils e tažení v Norsku. Po návštěvě Kriegsschule Ohrdruf přišel koncem roku 1941 jako Unteroffizier k Infanterie-Regiment 167 na východní frontě. Od července do října 1942 se zúčastnil důstojnického výcvikového kurzu a 1.10.1942 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V prosinci 1942 byl velitel čety v 1. Kompanie, Grenadier-Regiment 167, 12.1.1943 převzal velení 1. Kompanie. V červenci 1943 se zúčastnil bojů u Orla a za ně byl 4.8.1943 vyznamenán Ritterkreuzem. 1.11.1943 byl Jaeger povýšen do hodnosti Oberleutnant a převzal II./Grenadier-Regiment 184. S ním bojoval v říjnu 1944 na Visle za boje na předmostí Warka obdržel 7.12.1944 Deutsche Kreuz in Gold. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 13.2.1945 byl pověřen velením Grenadier-Regiment 448 a držel v obranných bojích Tucheler Heide, za co obdržel 16.3.1945 Eichenlaub. 1.4.1945 se stal velitelem Füsilier-Bataillon, RAD-Division "Friedrich Ludwig Jahn" a 1.5.1945 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve. Po průlomu z obklíčeného Berlína padl 9.5.1945 na Labi do amerického zajetí.


Generalleutnant Ludwig Keiper

9. srpna 2017 v 21:23 | paulito

23.4.1894, Jagdhaus bei Homburg
24.5.1981, München

Ludwig Keiper vstoupil 5.7.1912 jako Fahnenjunker do Infanterie-Leibregiment "Großherzogin" (3. Großherzoglich Hessisches) Nr. 117 (50. Infanterie-Brigade (2. Großherzoglich Hessische), Großherzoglich Hessischen (25.) Division, XVIII. Armee-Korps), kde byl 17.2.1914 povýšen do hodnosti Leutnant. Na počátku první světové války se stal velitelem roty v Reserve-Infanterie-Regiment 118. 16.9.1914 byl zraněn na frontě. 15.5. až 29.5.1915 prodělal pozorovatelský výcvik u Flieger-Ersatz-Abteilung 6 v Großenhainu. Po ukončení výcviku se stal 30.5.1915 pozorovatelem u Flieger-Abteilung 24. V listopadu 1915 byl odvelen do Turecka, kde se stal 1.11.1915 pozorovatelem u osmanského Leteckého oddílu I v Dardanelách. 19.2.1916 byl převelen k osmanskému Leteckému oddílu II v Bagdádu. 16.10.1916 se Ludwig Keiper stal adjutantem velitele letectva osmanské říše a 16.12.1916 instruktorem u Pozorovací a pilotní škole San Stefano u Konstantinopole. 18.4.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V září 1918 převzal Ludwig Keiper velení Leteckého oddílu 15 v Turecku a 12.10.1918 se stal velitelem letectva 3. armády osmanské říše. 1.11.1918 byl v Turecku internován a 6.12.1918 byl propuštěn do Německa, kde byl zařazen do Vorläufigen Reichswehr a stal se velitelem roty v Infanterie-Regiment 117. Dále působil jako velitel roty, od dubna 1919 v Infanterie-Regiment 36, od června 1920 v Reichswehr-Schützen-Regiment 22, od ledna 1921 v Infanterie-Regiment 15 a od dubna 1932 v Infanterie-Regiment 13. 1.11.1924 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.12.1933 byl převzat do Luftwaffe jako vedoucí Reserve-Flieger-Lehrgang ve Schleißheimu. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1935 se stal učitelem taktiky na Infanterieschule Dresden a 1.10.1935 na Luftkriegsschule Gatow. 1.3.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.6.1936 Staffelkapitänem Fliegerstaffel 1 Neuhausen. 1.10.1936 se stal velitelem Aufklärungsgruppe 111, 1.10.1937 byla přejmenována na Aufklärungsgruppe 11. 1.10.1937 se Keiper stal adjutantem a vedoucím skupiny ve štábu Luftkreis-Kommando I v Königsbergu, 1.8.1938 bylo přejmenováno na Luftwaffen-Kommando Ostpreußen. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.11.1938 se stal Kommodorem Aufklärungsgeschwader 11 v Großenhainu u Luftflotte 1 (Geschwader se skládala z Aufklärungsgruppe 11, Aufklärungsgruppe 21, Aufklärungsgruppe 31 a Aufklärungsgruppe 41). Po rozpuštění štábu Geschwader se Keiper stal 26.8.1939 velitelem Luftwaffe (Koluft) u Armeeoberkommando 4. 1.8.1940 se stal náčelníkem Luftwaffen-Kontrollkommission I a 1.2.1941 náčelníkem německé mise Luftwaffe na Slovensku. Tuto pozici zastával do roku 1944 a byl povýšen 1.1.1941 do hodnosti Generalmajor a 1.1.1943 Generalleutnant. Po zrušení pozice byl 22.10.1944 přeložen do Führerreserve a současně dán k dispozici Luftgau-Kommando XVII Wien, 27.11.1944 k dispozici Flieger-Ersatz-Bataillon XII ve Fürthu a nakonec byl 28.2.1945 propuštěn do penze. 24.4.1945 padl Generalleutnant Keiper do spojeneckého zajetí, propuštěn byl 3.3.1947.

Fahnenjunker 5.7.1912
Fähnrich 23.3.1913
Leutnant 17.2.1914
Oberleutnant 18.4.1917
Hauptmann 1.11.1924
Major 1.4.1934
Oberstleutnant 1.3.1936
Oberst 1.4.1938
Generalmajor 1.1.1941
Generalleutnant 1.1.1943

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Ritterkreuz II. Klasse des Kgl. Sächs. Albrechts-Ordens mit Schwertern
Großherzoglich Hessische Tapferkeitsmedaille
Kgl. Preußisches Flugzeugbeobachter-Abzeichen
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Kgl. Preußisches Flieger Erinnerungs-Abzeichen
k. u. k. Österr. Militär-Verdienstkreuz, III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Řád Medschidič IV. třídy se šavlí (Turecko)
Stříbrná Imtiaz medaile se šavlí (Turecko)
Stříbrná Liakat medaile se šavlí (Turecko)
Železný půlměsíc (Turecko)
Pilotní odznak osmanské armády
Deutsches Reiterabzeichen
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Beobachterabzeichen (Wehrmacht)
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachter-Abzeichen Gold mit Brillanten
Pilotní a pozorovací odznak (Slovensko)
Vzpomínkový odznak na polní tažení proti Sovětskému svazu I. stupně (Slovensko)
Válečný vítězný kříž I. třídy s hvězdami (Slovensko)

SS-Hauptsturmführer und Major der Schutzpolizei Heinz Jürgens

9. srpna 2017 v 20:30 | paulito

Narozen 21.3.1917 v Miltzow, Kreis Grimmen v Pomořanech, vstoupil po absolvování služby v RAD Heinz Jürgens 1.4.1937 do I. Bataillonu, SS-Standarte Germania v Hamburg-Veddel. Po dokončení SS-Junkerschule Braunschweig byl povýšen 20.4.1939 do hodnosti SS-Untersturmführer a zařazen k Schutzpolizei Berlin jako velitel čety v Hundertschaft West. Po vypuknutí války byla ustavena Polizei Division a Jürgens byl zařazen do Aufklärungs Abteilung. Během tažení na Západě byl u Les Iselettes těžce zraněn. 20.6.1940 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer und Oberleutnant der Schutzpolizei a jako velitel eskadrony pochodoval Jürgens do Ruska a bojoval v prostoru Heeresgruppe Nord u Leningradu a Volchova. Zde obdržel v lednu 1942 Železný kříž I. třídy a 9.11.1942 byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer und Hauptmann der Schutzpolizei. Ze zbytku této divize a rekrutů z Německa byla v Řecku postavena 4. SS-Polizei-Panzergrenadier Division, ve které převzal Heinz Jürgens velení SS-Polizei-Panzeraufklärungs Abteilung 4. Zúčastnil se bojů v Maďarsku a na Slovensku od září 1944 do 21.1.1945. 6.1.1945 obdržel Jürgens Německý kříž ve zlatě. Poté, co byla divize v únoru 1945 nasazena v Pomořanech, byl Aufklärungs Abteilung oddělen od zbytku divize v Dirschau u Gdaňsku. Zde bojoval Abteilung jako zásahová jednotka 5. Panzerarme pod velením von Manteuffela. Bránil předmostí Langenberg na Odře s 2.000 muži (do jeho vyklizení 29.3.1945) a bojoval v těžkých bojích západně od Odry a v Meklenburgsku. Za tyto obranné boje uvedl velící generál XXXII. Armeekorps General der Infanterie Friedrich-August Schack Jürgense v denním rozkazu. 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti Major der Schutzpolizei. Za 6 let v bojích a prokazované výkony byl ještě 8.5.1945 vyznamenán Rytířským křížem. Zemřel v roce 2008.

Rytířský kříž: 8.5.1945
Německý kříž ve zlatě: 6.1.1945
Železný kříž I. třídy: 1.1942
Železný kříž II. třídy

Major Werner Ewald

7. srpna 2017 v 21:37 | paulito

Werner Ewald se narodil 23.10.1914 v Manschnowu a vstoupil po maturitě jako Fahnenjunker do Nachrichtenabteilung 43 v Potsdami a navštěvoval Kriegsschule Hannover. 1.10.1937 se zúčastnil kurzu pro velitele čet na Luftnachrichtenschule Halle a byl převelen jako velitel čety a instruktor do Luftnachrichten-Regiment 11 v Königsbergu. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.8.1938 byl důstojníkem roty u 1. (Fernsprech-) Kompanie, Luftnachrichten-Regiment 1 v Bernau a 1.9.1938 se stal adjutantem III. Abteilungu pluku během nasazení v Sudetech. 1.12.1938 se stal velitelem čety v I. Abteilung. 1.7.1939 byl převelen k II. Bataillon, Fallschirm-Jäger-Regiment 2, 2. Fallschirmjäger Division ve Stendalu a převzal post zpravodajského důstojníka. Od listopadu 1939 do března 1940 byl jeho prapor v Tangermünde, kde v lednu prodělal výcvikový kurz na Kraftfahrschule Rudolstadt. 1.3.1940 byl jmenován zpravodajským důstojníkem a velitelem čety ve Werlu a v červenci 1940 byl převelen k Parade-Sonder-Bataillon v Paříži. 1.6.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.8.1940 převzal svůj starý post ve Fallschirm-Jäger-Regiment 2 a byl odvelen do štábu v Munsterlageru a poté Berlíně. Zúčastnil se kurzu pro dělostřelecké pozorovatele na Artillerieschule Jüterbog. 1.3.1941 byl zpravodajským důstojníkem ve štábu pluku při přesunu do Bulharska. Do té doby se již zúčastnil tažení v Polsku, Norsku, Řecku a Krétě. 1.5.1941 se stal velitelem 5. Kompanie. 1.10.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.3.1943 převzal velení III. Bataillonu, které předal 1.5.1943. V tomto období bojoval na jižním úseku východní fronty v prostoru Mius a Volchov. 1.7.1943 se stal velitelem II. Bataillonu. 17.5.1944 byl povýšen do hodnosti Major. Po bojích v Rusku přišla divize do Itálie a na západní frontu k Brestu. Divize dosáhla 9.8.1944 Brest. Zde bojovala divize dalších sedm týdnů v tvrdých obranných bojích. Fallschirm-Jäger-Regiment 2 držel západní část perimetru do 30.8.1944 proti útokům amerických tankových jednotek. Poté pluk ustoupil jižně od Gouesnou a zde držel postavení do 10.9.1944 a poté ustoupil zpět do Brestu. Jak nepřítel prorazil k severozápadu, zůstal Major Ewald se svým praporem v Brestu obklíčen, až do jeho kapitulace. 17.9.1944 obdržel jako Major a velitel II. Bataillon, Fallschirm-Jäger-Regiment, 2. Fallschirmjäger Division Ritterkreuz. Ewald byl 19.9.1944 až 23.5.1946 v britském zajetí. Werner Ewald zemřel 5.10.1993 v Bonnu.
 
 

Reklama