Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Fahnenjunker-Unteoffizier Walter Fiedler

29. dubna 2017 v 18:24 | paulito

Walter Fiedler se narodil 26.4.1926 v Braunau v Československu. Na jaře 1944 byl povolán do Wehrmacht a byl vycvičen jako spojař. Krátce nato přišel na východní frontu a padl do ruského zajetí. Po útěku a návratu ke své jednotce prodělal v roce 1944 radistický výcvik ve Znojmě a na podzim 1944 se stal radistou ve Stabsbatterie, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219 na západní frontě. Za boje v prostoru Cách obdržel 28.12.1944 jako Gefreiter a radista Stabsbatteri, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219, 183. Volks-Grenadier-Division Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání mu předal 8.1.1945 General der Infanterie Gustav von Zangen, Oberbefehlshaber 15. Armee. Poté byl převelen do Artillerieschule v Gross Born. Pro boje o Pomořansko byla Artillerie-Schule II pod velením Generalleutnant Wilhelma Raithela 14.1.1945 převelena k Einsatz-Division Bärwalde. Z Schule für Fahnenjunker der Artillerie, kde se nacházel Walter Fiedler, bylo postaveno pět Fähnrich-Regimentů, tři byly okamžitě nasazeny v rámci Einsatz-Division Deutsch-Krone (také známá jako Alarm-Division Deutsch Krone, později Division Märkisch Friedland), které velel Oberst Dr. Ernst, později Oberst Dr. Curt Lehmann. Fähnrich-Regiment 1, 2 a 3 tvořily základ Einsatz-Division Deutsch-Krone, Fähnrich-Regiment 5 byl od 22.1.1945 převelen k Einsatz-Division Bärwalde. Podle posledních zpráv přišel Walter Fiedler v dubnu 1945 z Berlína do Prahy. Od té doby je Fahnenjunker-Unteroffizier Walter Fiedler pohřešován.

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ritterkreuz 28.12.1944 jako Gefreiter a radista ve Stabsbatterie, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219, 183. Volks-Grenadier-Division

General der Flieger Karl Koller

27. dubna 2017 v 21:01 | paulito

Karl Koller se narodil 22.2.1898 v Glonnu a vstoupil 11.8.1914 jako Kriegsfreiwilliger do císařské armády. Jeho základní výcvik proběhl v Rekruten-Depot, Bayerischen-Eisenbahn-Ersatz-Bataillon. 5.11.1914 byl strojvůdce v Ersatz-Bataillon. 16.1.1916 byl odvelen k Flieger-Ersatz-Abteilung 1 ve Schleißheimu a 1.2. až 3.4.1916 navštěvoval Kraftfahrzeug-Schule v Oberurselu. 4.4.1916 se stal pilotem ve Staffel 34 a od 3.5.1917 navštěvoval Fliegerschule, 12.5.1917 byl převelen k Fliegerschule 4, kde byl 4.8.1917 povýšen do hodnosti Gefreiter. Po službě v Armeeflugpark 3 byl od 4.12.1917 pilot ve Flieger-Abteilung 273, kde byl 13.12.1917 povýšen do hodnosti Unteroffizier a od 28.2.1918 ve Flieger-Abteilung 47, kde byl 27.2.1918 povýšen do hodnosti Vizefeldwebel. Po absolvování Jagdstaffel-Schule 2 17.3. až 2.4.1918 se stal pilotem ve Flieger-Staffel 76 a 25.5.1918 padl do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v prosinci 1919. 12.2.1920 nastoupil k policii jako Polizei-Oberwachtmeister a byl pilotem v Polizei-Fliegerstaffel Schleißheim. Od 1.10.1922 do roku 1928 byl velitel čety a instruktor u Landespolizei München a byl povýšen 10.2.1922 do hodnosti Polizei-Leutnant a 1.8.1925 Polizei-Oberleutnant. V roce 1932 byl přidělen jako adjutant k Abschnittskommandant III, Landespolizei München a po velitelském výcviku byl 1.1.1933 povýšen do hodnosti Polizei-Hauptmann a stal se instruktorem na Polizeioffiziersschule München a patřil k Führungsstab Landespolizei. 1.8.1935 vstoupil jako Hauptmann do Luftwaffe a obdržel 31.10.1935 výcvik pozorovatele ve Faßbergu a navštěvoval Luftkriegsschule Berlin-Gatow. 1.3.1936 se stal Staffelkapitänem ve Kampfflieger-Lehrgang v Jüterbogu a Oldenburgu a 21.8.1936 byl povýšen do hodnosti Major. Potom přišel na Luftkriegschule Berlin-Gatow a 1.1.1938 byl převelen jako náčelník štábu Luftkreiskommando V. Poté se stal náčelníkem štábu Luftwaffengruppenkommando 3 a 1.2.1939 náčelníkem štábu Luftflottenkommando 3, 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.1.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se náčelníkem štábu Luftflotte 3. 10.4.1942 obdržel jako Oberst a náčelník štábu Luftflotte 3 Ritterkreuz. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 4.9.1943 až 31.8.1944 byl náčelník Führungsstab Luftwaffe a 1.12.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti General der Flieger a 12.11.1944 byl jmenován do funkce Luftwaffengeneralstabschef. Při atentátu na Hitlera byl zraněn a do 31.10.1944 byl v lazaretu. Tuto pozici zastával do konce války. Na konci války padl do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v prosinci 1947. Karl Koller zemřel 22.12.1951 v Glonnu.

Hauptmann Kurt Prinz

26. dubna 2017 v 21:43 | paulito

Kurt Prinz se narodil 3.4.1920 v Breslau a 3.11.1937 vstoupil jako pěšák do Wehrmacht. Po základním výcviku přišel Prinz do štábu II. Bataillon, Infanterie-Regiment 28 a zúčastnil se obsazení Sudet. 1.10.1938 byl Prinz povýšen do hodnosti Gefreiter. V roce 1939 se zúčastnil tažení v Polsku a 18.10.1939 obdržel EK 2. 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a 1.4.1940 Feldwebel. Po důstojnickém kurzu byl Kurt Prinz povýšen 1.6.1940 do hodnosti Leutnant der Reserve. Následovalo převelení k 62. Infanterie-Division, s níž se zúčastnil operace Barbarossa. Po povýšení do hodnosti Oberleutnant 1.6.1942 převzal velení 1. Kompanie, Grenadier-Regiment 190, 62. Infanterie-Division. Po zraněních 23., 26. a 27.11. a 18.12.1942 obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. Za své nasazení obdržel 21.3.1943 Eisernes Kreuz 1. Klasse, 26.3.1943 následoval Infanteriesturmabzeichen a po dalším zranění 13.5.1943 Verwundetenabzeichens in Gold 15.6.1943. Od 1.11.1943 byl Oberleutnant der Reserve Kurt Prinz převzat jako aktivní důstojník do Heer. Od jara 1944 velel praporu v jižním Rusku. 29.3.1944 obdržel Nahkampfspange in Bronze. 62. Infanterie-Division byla koncem léta 1944 nasazena v Besarábii a 9.10.1944 zničena. Znovu ustavení následovalo od konce září 1944 jako 62. Volks-Grenadier-Division. Byla nasazena během ofenzívy v Ardenách. V únoru 1945 byly zbytky divize přesunuty do Eifelu. V březnu 1945 se divize zúčastnila obranných bojů u Remagenu. 17.3.1945 obdržel Oberleutnant Kurt Prinz rozkaz obsadit Großen Ölberg. S částí Kampfbataillon 162, který se skládal z mužů z Feldersatz-Bataillon 162, výšinu obsadil, ale pak dostal rozkaz se zase stáhnout. Za tyto boje obdržel Oberleutnant Kurt Prinz jako velitel I. Bataillon v Grenadier-Regiment 164 14.4.1945 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V dubnu 1945 padl v Porúří do amerického zajetí. V únoru 1946 byl Prinz na vlastní žádost převeden ze spojeneckého zajetí do východní zóny. Zde byl zatčen a s 5.000 dalšímu muži odvezen do Ruska, propuštěn byl v listopadu 1949. Kurt Prinz zemřel 7.4.2009 v Kronach-Neuses.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange Prager Burg
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 18.10.1939
1. Klasse 21.3.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Gold
in Silber 18.12.1942
in Gold 15.6.1943
Infanterie-Sturmabzeichen 26.3.1943
Nahkampfspange in Bronze 29.3.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.4.1945 jako Hauptmann a velitel 1./Grenadier-Regiment 164

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen SS Theodor Wisch

26. dubna 2017 v 21:20 | paulito

Theodor Wisch se narodil 13.12.1907 ve Wesselburenerkoogu. Jako aktivista Landvolku vstoupil 1.11.1930 do NSDAP (Nr. 369.050) a o den později do Allgemeine SS (Nr. 4.759). Poté byl přidělen k 1. Sturmbann, 53. SS-Standarte Dithmarschen ve Wesselburenu. 17.3.1933 byl převelen k SS-Sonderkommando Berlin, kde pod velením Seppa Dietricha na jaře 1933 vstoupil do Leibstandarte-SS Adolf Hitler. Wisch byl až do konce války jen příslušníkem Leibstandarte. Dále patřil jako velitel čety k Sonderkommandu a od 1.7.1933 k Wachkommandu na Berghofu. 7.10.1933 převzal velení nad 1. Kompanie Leibstandarte. Úkolem této roty bylo reprezentovat. Tak byla 1. Kompanie pod Teddy Wischem k vidění při státních návštěvách a oslavách. Spolu se svojí rotou se zúčastnil obsazení Rakouska a Sudet. 1.9.1939 se zúčastnil tažení v Polsku. Za úspěšné nasazení obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. V listopadu 1939 byl přeložen přes Prahu do Nassau, předal Wisch velení 1. Kompanie 4.1.1940 svému nástupci Martinu Grossovi a od prosince 1939 převzal velení nové IV. (Wach-) Bataillon Leibstandarte. Tento prapor převzal úkoly 1. Kompanie a zúčastnil se tažení na Západě a na Balkáně. Koncem května 1941 se stal velitelem II. Bataillon, SS-Infanterie-Regiment LSSAH, kterému velel do 15.7.1942. Se svým praporem se zúčastnil tažení do Ruska a 15.9.1941 obdržel Ritterkreuz, jako SS-Sturmbannführer a velitel II. Bataillon, za těžké boje západně od Žitomiru 11.7.1941. V únoru 1942 byl zraněn, vrátil se v červenci 1942, od 5.7.1942 se stal velitelem SS-Infanterie-Regiment 2 zpět na východní frontě. Za těžké boje o Charkov v roce 1943 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Poté, co byl Dietrich jmenován velitelem II. SS-Panzerkorps, stal se Wisch jeho následníkem jako velitel 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte, již o května 1943 byl ve štábu divize. Jeho následníkem ve velení pluku byl Hugo Kraas, Wisch převzal velení divize oficiálně 4.6.1943. 12.2.1944 obdržel jako SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a velitel 1. SS-Panzer-Division LSSAH 393. Eichenlaub. Po obnovení divize v Belgii přišla divize na invazní frontu a vytvořila druhou linii obrany u Brugg. 18.6.1944 byla divize přesunuta ke Caen a bojovala zde spolu s 12. SS-Panzer Division Hitlerjugend a pokoušela se o průlom na Avranches. Tak zničila divize 18.7.1944 80 britských tanků a odrazila pokus o průlom nepřítele u Caen. V bojích u Falaise byl Wisch těžce zraněn a zachráněn vojáky 2. SS Panzer Division Das Reich. Čas do konce války strávil v SS-Lazarett Hohenlychen. Velení Leibstandarte převzal Franz Steineck. Za boje u Caen obdržel Wisch 30.8.1944 94. Schwerter zum Eichenlaub. Na konci války byl Wisch zatčen Angličany a v roce 1948 ze zajetí propuštěn. Theodor Wisch zemřel 11.1.1995 v Hamburg-Norderstedt.

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS: 30.1.1944
SS-Oberführer: 1.7.1943
SS-Standartenführer: 30.1.1943
SS-Obersturmbannführer: 27.9.1941
SS-Sturmbannführer: 30.1.1940
SS-Hauptsturmführer: 1.10.1933
SS-Sturmführer: 28.7.1933
SS-Oberscharführer: 17.3.1933
SS-Mann: 1930

Rytířský kříž: 15.9.1941
Dubové listy (393.): 12.2.1944
Meče (94.): 30.8.1944
Německý kříž ve zlatě: 25.2.1943
Železný kříž I. třídy: 8.11.1939
Železný kříž II. třídy: 24.9.1939
Wehrmachtbericht: 31.12.1944
Odznak za zranění, černý: 28.7.1941
Útočný odznak pěchoty: 4.9.1943
Medaile za tažení na východní frontu: 10.3.1943
Spona Pražský hrad
Pamětní medaile 1.10.1938
Pamětní medaile 13.3.1938
SS-služební odznak
Říšský sportovní odznak, bronzový
SA-sportovní odznak, zlatý
SS čestný meč
SS čestný prsten
Ordin Corona Romaniei: 3.9.1942

Oberst Günther Lützow

25. dubna 2017 v 21:36 | paulito

4.9.1912 se narodil jako syn admirála Friedricha Lützowa v Kielu. Po škole se přihlásil k leteckému výcviku do Deutsche Verkehrsflieger-Schule v Schleissheimu. V roce 1932 úspěšně ukončil výcvik pro stíhací letce v Lipecku v Rusku. Přes Infanterie-Regiment 5 ve Štětíně přišel Günther Lütztow do Kriegsschule Dresden. V říjnu 1934 byl povýšen na Leutnanta a převelen k Reklamestaffel Döberitz. V srpnu 1936 patřil k prvním letcům Legion Condor ve Španělsku. Během ročního nasazení dosáhnul pěti vítězství. Byl vyznamenán Španělským křížem ve zlatě s brilianty a Cruz de Guerra a po návratu do Německa byl povýšen na Hauptmanna a přidělen k Jagdgeschwader 2 Richthofen do Jüterbog-Damm. Tam byl v listopadu 1938 jmenován Staffelkapitänem a vedoucím výcviku v Jagdfliegerschule Werneuchen. Koncem srpna 1939 v Bernburgu byl zařazen do Jagdgeschwader 3 Udet, převzal v listopadu velení I. Gruppe. Pět dnů po začátku tažení ve Francii, v květnu 1940 sestřelil prvních pět letadel, jeho Gruppe dosáhla 50 vítězství. V srpnu 1940 byla Geschwader nasazena u Kanálu a létala jako doprovod bombardovacích svazů v bitvě o Anglii. Do září se střelil, nyní již Major, 15 nepřátel a balón a zničil tři letadla na zemi. General Christiansen mu předal 19.9.1940 v Haagu Rytířský kříž a byl jmenován Kommodorem. Po těžkých bojích nad Anglií byla Geschwader přemístěna v dubnu 1941 k odpočinku do Mannheim-Sandhofen. Od prvního dne ruského tažení bojovala Jagdgeschwader 3 na středním úseku. 8.7.1941 dosáhnul Lützow 40. sestřelu, za to obdržel 20.7. Dubové listy. Během tvrdých bojů v létě a na podzim byl Lützow sestřelen u Krasnogradu za ruskou linií a musel se probojovat k německým jednotkám. Po 89. sestřelu obdržel 11.10. Meče. A již 25.10.1941 měl Günther Lützow 101. sestřel a byl po Werneru Möldersovi druhým německým pilotem, který dosáhnul sta sestřelů. Přes zákaz startů se střelil ještě dva sovětské stroje. 29.10. byl Kommodore povýšen na Oberstleutnanta. Koncem listopadu 1941 byla Jagdgeschwader 3 převelena do Říše, do Wiesbaden-Erbenheim, než se v březnu 1942 vrátila na východní frontu. Po několika měsících jako Inspizient West u General der Jagdflieger v Berlíně se Lützow stal velitelem 1. Jagddivision v Döberitz. V dubnu 1943 byl povýšen na Obersta a v lednu 1944 převzal velení 4. Fliegerschul-Division. Revoltu komodorů v lednu 1945 prožil Günther Lützow jako mluvčí pilotů proti Göringovi. Günther Lützow upadl proto v nemilost u vrchního velení. Lützow byl převelen k Jafü Italien a krátce nato k Generalleutnantu Adolfu Gallandovi a jeho tryskové elitní Jagdverband 44 do München-Riem. Zde byl Lützow přeškolen na Me 262. 24.4.1945 vzlétnul k poslednímu nasazení s Me 262, kdy dosáhnul 110. sestřelu, B-26 nad Augsburgem. Během tohoto letu byl Günther Lützow pohřešován.

Vítězství: 110
Jednotka: J/88, JG 3, JG 51, JV 44

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern und Brillanten
Medalla de la Campaña
Medaile za statečnost (Španělsko)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 26.5.1940
1. Klasse 3.6.1940
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "300"
Deutsches Kreuz in Gold
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen in Gold mit Brillanten
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 25.10.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 18.9.1940 (120.) jako Major a velitel Jagdgeschwader 3
Eichenlaub 20.7.1941 (27.) jako Major a Kommodore Jagdgeschwader 3
Schwerter 11.10.1941 (4.) jako Major a Kommodore Jagdgeschwader 3



Generalfeldmarschall Wilhelm List

25. dubna 2017 v 21:27 | paulito

Sigmund Wilhelm Walther List (14.5.1880, Oberkirchberg, 16.8.1971, Garmisch-Partenkirchen)

1.4.1939 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. Jako velitel 14. Armee se List zúčastnil tažení v Polsku v roce 1939 a obdržel 30.9.1939 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Během tažení na Západě v roce 1940 prolomil s 12. Armee Maginotovu linii. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Generalfeldmarschall. Během tažení na Balkáně byl List stále velitelem 12. Armee a velitelem německých operací zde. 21.4.1941 převzal List řeckou kapitulaci, již 17.4.1941 kapitulovala Jugoslávie. List přijal řeckou kapitulaci bez účasti italského spojence a poté, co Mussolini protestoval u Hitlera, poslal Hitler Alfreda Jodla do Řecka, aby byla kapitulace podepsána ještě jednou, tentokrát s italskou účastí. Po ukončení tažení na Balkáně byl List jmenován Wehrmachtbefehlshaber Südost. V této funkci mu podléhali Militärbefehlshaber Serbien, Nord- a Südgriechenland. Po onemocnění List tuto funkci v říjnu 1941 odevzdal. Na počátku roku 1942 obdržel List od Hitlera rozkaz k inspekční cestě do obsazeného Norska k vyhodnocení obrany pobřeží proti možnému britskému vylodění. 1.7.1942 se List stal velitelem Heeresgruppe A na jižním úseku východní fronty. V tomto postavení měl brzy rozpory s Hitlerem kvůli svému velení. 10.9.1942 byl proto z této pozice odvolán a nebylo mu již do konce války svěřeno žádné velení. Byl zatčen 30.4.1945 byl během procesu před tribunálem v Nürnbergu odsouzen k doživotnímu vězení za své působení na Balkáně. Generalfeldmarschall a. D. List byl díky těžké nemoci propuštěn 24.12.1952 z vězení v Landsbergu a zemřel 16.8.1971 v Garmisch-Partenkirchenu.

Generalmajor Walter Grabmann

25. dubna 2017 v 21:07 | paulito

Walter Grabmann (1905-1992) z Bad Reichenhall

Ritterkreuz 14.9.1940 jako Kommodore Zerstörergeschwader 76

Walter Grabmann vstoupil 24.5.1924 do bavorské Landespolizei v Nürnbergu. Zde byl povýšen 1.11.1926 do hodnosti Polizei-Leutnant a 1.11.1930 Polizei-Oberleutnant a nasazen jako velitel čety a roty. Nakonec byl instruktorem u policie ve Fürthu. Od 1.4.1931 absolvoval pilotní výcvik u Luftpolizei a byl nasazen u Flug-Überwachung Bayern-Nord ve Fürthu. 1.10.1934 vstoupil Walter Grabmann jako Oberleutnant do Luftwaffe a stal se pilotem na Kampffliegerschule Lechfeld. 1.4.1935 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a absolvoval stíhací výcvik na Fliegerschule Schleißheim. 1.8.1935 se stal instruktorem na Fliegerschule Salzwedel. 7.3.1936 se stal adjutantem v Jagdgeschwader 134 Horst Wessel, 15.3.1937 se stal velitelem nově ustavené I. Gruppe, Jagdgeschwader 234 Schlageter v Köln-Butzweilerhof. 9.9.1938 převzal velení Jagdgruppe 88 v Legion Condor ve Španělsku. Získal zde 6 sestřelů. 1.12.1938 byl povýšen do hodnosti Major. 17.7.1939 převzal velení nad v Jesau zformovanou V. (Zerstörer-) Gruppe. Ta byla vybavena stroji Bf 110C a D během tažení v Polsku. 15.4.1940 předal velení Gruppe Hauptmannu Horstu Liensbergerovi a stal se velitelem Zerstörer-Geschwader 76. Současně byl jmenován Jagdfliegerführer Norwegen. Se svým štábem měl sídlo v Stavanger-Forus. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.8.1941 se Grabmann stal velitelem Zerstörerschule 2 v Memmingenu, kde byl 1.4.1942 povýšen do hodnosti Oberst. 20.8.1942 byl jmenován do funkce Jagdfliegerführer Holland-Ruhrgebiet a 11.11.1943 převzal velení 3. Jagd-Division v Porúří. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 5.4.1945 se stal velitelem 1. Jagd-Division v Ribbecku. 30.4.1945 se stal nakonec ještě velitelem 15. Flieger-Division. 7.7.1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl 17.5.1948.


General der Artillerie Franz Barckhausen

24. dubna 2017 v 22:13 | paulito

21.12.1882, Rittergut Wittingen u Isenhagenu, Lüneburger Heide
3.5.1956, Berlín

Důstojnický čekatel u 21. Feld-Artillerie-Regiment (4.9.1901 - 27.4.1911)
Válečná škola Gdaňsk (1.4.1902 - 8.12.1902)
Adjutant, I. Abteilung 21. Feld-Artillerie-Regiment (27.4.1911 - 1.10.1913)
Regiment-Adjutant, 21. Feld-Artillerie-Regiment (1.10.1913 - 6.3.1915)
Velitel baterie, 21. Feld-Artillerie-Regiment (6.3.1915 - 1.7.1915)
Velitel II. Abteilung 21. Feld-Artillerie-Regiment (1.7.1915 - 15.7.1915)
Velitel baterie, 21. Feld-Artillerie-Regiment (15.7.1915 - 1.7.1916)
Adjutant, 12. Feld-Artillerie-Brigade (1.7.1916 - 13.8.1916)
Ordonanční důstojník, štáb 12. Infanterie-Division (13.8.1916 - 7.2.1917)
Velitel I. Abteilung 21. Feld-Artillerie-Regiment (7.2.1917 - 16.7.1917)
Polní válečná škola Unduli (4.1917 - 16.7.1917)
Štáb 16. Infanterie-Division, štáb 32. Infanterie-Brigade, velitel II. Battalion 102. Infanterie-Regiment (16.7.1917 - 25.9.1918)
Kurz generálního štábu v Sedanu (25.11.1917 - 20.12.1917)
Velitel I. Abteilung 21. Feld-Artillerie-Regiment (25.9.1918 - 17.12.1918)
Velitel baterie 21. Feld-Artillerie-Regiment (17.12.1918 - 1.7.1919)
Velitel baterie 8. Artillerie-Regiment (1.7.1919 - 1.9.1919)
Štáb 8. Reichswehr-Brigade (1.9.1919 - 1.7.1920)
Velitel baterie 8. Artillerie-Regiment (1.7.1920 - 1.10.1920)
Velitel baterie 6. Artillerie-Regiment (1.10.1920 - 1.1.1921)
Velitel baterie 3. Artillerie-Regiment (1.1.1921 - 1.2.1926)
Ministerstvo Reichswehr (1.2.1926 - 5.9.1929)
Velitel 1. Abteilung (mot) (5.9.1929 - 1.9.1939)
1. Artillerie-Regiment a Ministerstvo Reichswehru (1.9.1931 - 1.10.1931)
Vedoucí Armádního dodavatelského úřadu / Ministerstvo Reichswehru (1.10.1931 - 1.4.1933)
Vedoucí Armádní dodavatelské zbrojní kanceláře / Ministerstvo Reichswehru (1.4.1933 - 1.4.1934)
Inspektor Armádního polního výstrojního inspektorátu (1.4.1934 - 1.4.1935)
Náčelník Armádního polního výstrojního úřadu (1.4.1935 - 12.10.1937)
Velitel Artillerie 24 (12.10.1937 - 1.5.1938)
K dispozici OKW (1.5.1938 - 15.9.1938)
Zástupce OKW v závodech Škoda v Plzni (15.9.1938 - 1.5.1939)
Vedoucí německé vojenské mise na Slovensku (1.5.1939 - 8.11.1939)
Führer-Reserve OKH (8.11.1939 - 9.11.1939)
Inspektor Zbrojního inspektorátu, Východ, Krakov (9.11.1939 - 16.6.1940)
Inspektor Zbrojního inspektorátu, severní Francie (16.6.1940 - 3.7.1940)
Náčelník Vojenského ekonomického a zbrojního štábu, Francie (3.7.1940 - 1.4.1943)
Náčelník Hlavního kontrolního úřadu pro provoz, Francie a Belgie (1.7.1942 - 1.4.1943)
Führer-Reserve, umístěn v Paříži pro speciální přidělení (1.4.1943 - 20.7.1943)
Propuštěn (1.8.1943)

Leutnant (27.1.1903)
Oberleutnant (27.1.1912)
Hauptmann (8.11.1914)
Major (1.2.1926)
Oberstleutnant (1.11.1930)
Oberst (1.4.1933)
Generalmajor (1.4.1936)
Generalleutnant (1.3.1938)
General of Artillerie (1.7.1943)

Německý kříž ve stříbře (31.8.1943)



General der Infanterie Friedrich-Wilhelm Müller

24. dubna 2017 v 21:57 | paulito

29.8.1897, Barmen
20.5.1947 popraven v Chaidari, Řecko

Friedrich-Wilhelm Müller vstoupil v roce 1914 jako Kriegsfreiwilliger do 1. Pommersches Grenadier-Regiment "König Friedrich Wilhelm IV" Nr. 2. V roce 1915 byl v Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 266 povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. V první světové válce získal oba stupně Eisernes Kreuz. Po skončení války byl Müller převzat do Schutzpolizei (Schupo). V roce 1936 přišel Müller jako Major do Wehrmacht a stal se 10.11.1938 velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 105. 1.5.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na počátku druhé světové války zaujal se svým praporem postavení na Západě. Vedl prapor během tažení ve Francii. Během něj obdržel obě spony k Eisernes Kreuz. 1.10.1940 se stal velitelem Infanterie-Regiment 105. V lednu 1941 přišel se svým plukem jako výcviková jednotka do Rumunska, v dubnu 1941 se zúčastnil tažení na Balkáně. Od června 1941 následovalo tažení v Rusku. Za své výkony při překročení Bugu obdržel 22.9.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.1.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst. Za odražení sovětského vylodění u Jevpatorie v lednu 1942 obdržel 8.4.1942 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.8.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a současně se stal velitelem 22. Infanterie-Division v Řecku. Od listopadu 1942 do září 1944 byla jeho Luftlande-Division umístěna na Krétě. 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 18.6.1943 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. V únoru 1944 byl převeden do Führerreserve. 4.5.1944 byl pověřen velením V. Armeekorps. Na počátku června 1944 byl opět převeden do Führerreserve. 2.6.1944 převzal na týden velení LIX. Armeekorps. 10.6.1944 byl opět převeden do Führerreserve. 1.7.1944 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. Byl jmenován velitelem Festung Kreta. Vydal rozkaz ke zničení městečka Anogia a popravě mužských obyvatel. V září 1944 byl převelen do Führerreserve. 13.11.1944 byl jmenován velícím generálem XXXIV. Armeekorps. 8.12.1944 byl jmenován velícím generálem LXVIII. Armeekorps. Ten vedl během ústupu na Balkáně. Za své výkony obdržel 27.1.1945 Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. 29.1.1945 byl jmenován velitelem 4. Armee ve Východním Prusku. V dubnu 1945 padl do britského zajetí, kteří ho vydali do Řecka.

Kampfgruppe Müller

Když přešla Itálie na stranu Spojenců, italská posádka na ostrovech Dodekanesy se přihlásila na Badogliovu stranu a posílil jí britský kontingent. Znovuobsazením těchto ostrovů byl pověřen General Müller, velitel 22. Infanterie-Division (22. Luftlande-Division) 24.9.1943. Z 22. Inf.Div. patřily k jeho Kampfgruppe následující jednotky:

II./16 (Major Aschoff)
II./65 (Major Sylvester von Saldern)
2./Pi.Btl. 22 (Oblt. Terslegen)
2./Fla 22 (Oblt. Wirtwein)
3./A.R. 22 (Oblt. von Metzsch)
4./A.R. 22 (Oblt. Heider) s Geb.Kp. 15.

1.10.1943 byla Kampfgruppe naloděna na Krétě, spolu s II./16 a štábem Kampfgruppe v Iraklionu na transportní loď Citta di Savonna s doprovodnými loděmi F336, F338 a U-Boot-Jäger 2109 a II./65 s flakem, děly a ženisty byl naloděn v Sudě na transportní lodě Katherine Schiaffino, Karin a Trapani s doprovodnými loděmi F123, F129, F308, F370, F496 a F532, U-Jäger 2101 a U-Jäger 2102 (21. U-Bootjagdflottille). Kromě toho spadaly pod Müllera tyto jednotky:

I./Fallschirmjäger-Rgt. 2 (2. FJD) Hptm. Martin Kühne
Dvě roty Regiment z.b.V. Brandenburg (1./Küstenjäger-Kp. Hptm. Armin Kuhlmann a Fallschirmäger-Kp., 15./Jäger-Rgt. 4. Brandenburg)
Pi.Land.Kp. 780 Oblt. Josef Bunte
III. Btl./G.R. 440 Hptm. Dörr
III. Btl./Rgt. 1 Brandenburg Hptm. Gustav Froböse (11. Kompanie Max Wandrey)
II. Btl./Luftwaffen-Jäger-Regiment 22

III./Grenadier-Regiment 440 byl v Pireu naloděn na transportní loď Ingeborg s doprovodnou lodí F497. Lodě z Pirea doprovázely minonosky Drache a Bulgaria a U-Jäger 2110 a U-Jäger 2111 (21. U-Bootsjagdflottille). U Naxosu se setkaly s třemi Sturmbooty Küstenjäger, R34, R194, R210, GA41, GA42, GA44, GA45 a KFK 2. Boje začaly ostřelováním a zničením letiště Antimachia na ostrově Kos. Na Kosu proběhlo vylodění 3.10.1943. Do konce dne byl ostrov obsazen. Bylo zajato 1.388 Britů a 3.145 Italů. Britové měli 65 a Němci 14 padlých. Italský velitel plukovník Felice Legio a 101 jeho důstojníků bylo popraveno na Müllerův rozkaz. 26.9.1944 byl Porto-Lago, přístav na ostrově Leros, bombardován 20 Ju 88 z Chef-Ausbildungswesen (A.W.)-Gruppe, byly potopeny řecký torpédoborec Vasilissa Olga a britský HMS Intrepid. Jednotky generála Müllera měl posílit IX. Festungs-Infanterie-Bataillon 999. Konvoj plující k ostrovu byl ale napaden 7.10.1943 britskými válečnými loděmi a transportní loď Olympos a U-Jäger 2111 byly potopeny. Další konvoj s minonoskami Drache a Bulgaria byl napaden britskou ponorkou Unruly. Bulgaria byla potopena s 350 vojáky. V obou konvojích zahynulo 659 vojáků. IX. Festungs-Infanterie-Bataillon 999 byl tak zdecimován. Třetina německých jednotek na transportních lodích Karl a Trapani se zbytkem XI. Festungs-Infanterie-Bataillon 999 unikl. Karl byl 16.10.1943 potopen ponorkou Torbay, Trapani vylodila ještě jednotky na ostrově Kalymnos, než byla potopena v noci 17.10.1943. Čtvrtá část X. Festungs-Infanterie-Bataillon 999 na transportní lodi Ingeborg byla potopena ponorkou Unsparing. Přeživší z tohoto praporu byli na ostrovech Kos a Kalymnos. Proti ostrovu Leros provedla Luftwaffe 26.9. až 11.11.1943 984 vzletů. Byly nasazeny tyto jednotky:

1. Staffel, I. Gruppe, Kampfgeschwader 100 (1./I./KG 100)
5./KG 100
III. a IV./Jagdgeschwader 27
11./Zerstörergeschwader 26 (ZG 26)
II./KG 51
13./Sturzkampfgeschwader 151
II. a III./Sturzkampfgeschwader 3 (St.G. 3)
II./Kampfgeschwader 4 (KG 4)
Chef-Ausbildungswesen (A.W.)-Gruppe
3./I./Lehrgeschwader 1 a III./LG 1
Transport výsadkářů provedly Staffel 2 a 6 z Transportgeschwader 4 a část 1./TG 2
Zúčastnily se ještě průzkumné:
Nahaufklärungsgruppe 2 (NaGr. 2)
2./Seeaufklärer-Gruppe 125 (SAGr. 125)
1./SAGr. 126
2./SAGr. 126

5./KG 100 potopila 11.11. torpédoborec Rockwood a 12.11.1943 Dulverton. 7.10.1943 obsadil Hauptmann Armin Kuhlmann se svými Küstenjägern ostrov Kalymnos bez boje. 12.11. až 16.11.1943 bylo provedeno úspěšné vylodění pod názvem operace Leopard na ostrově Leros, jehož se zúčastnili jednotky Brandenburg a část 22. Inf.-Div. Než po tvrdých bojích ostrov 17.11.1943 kapituloval, padlo 357 Britů a 408 Němců. Bylo zajato 3.200 Britů a 5.350 Italů. 22.11.1943 obsadil (Jäger)-Regiment 1 Brandenburg Majora Wilhelma Walthera ostrov Samos bez boje, po těžkém ostřelování městeček Tygani a Vathy. Lipsos, Patmos, Fourni a Ikaria byly obsazeny 10.11., Kastelloriso 27.11.1943. Poté, co IX. a XIII. Festungs-Infanterie-Bataillon 999 převzaly posádku na ostrovech Leros a Samos, opustila Kampfgruppe Müller 21.12.1943 ostrovy a vrátila se do Pirea a na Krétu (III./Grenadier-Regiment 440 se vrátil již 15.12.1943 na Chios a Mytilini). Na začátku roku 1944 byly v Athénách z částí II./Grenadier-Regiment 16 a II./Grenadier-Regiment 65 ustaven Füsilier-Bataillon Rhodos.

Za válečné zločiny na ostrově Kréta byl v Athénách odsouzen k smrti. 20.5.1947 byl zastřelen společně s General der Fallschirmjäger Bruno Bräuerem.

26.11.1915 Leutnant der Reserve
1923 Oberleutnant der Polizei
4.4.1928 Hauptmann der Polizei
1.3.1936 Major der Landespolizei
16.3.1936 Major
1.5.1939 Oberstleutnant
17.12.1941 Oberst
10.8.1942 Generalmajor
1.4.1943 Generalleutnant
1.7.1944 General der Infanterie

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 25.5.1916
I. Klasse 29.8.1916
Militärverdienstorden (Bayern), IV. (ggf. III.) Klasse mit der Krone und Schwertern
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber
Polizei-Dienstauszeichnung in Silber
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis II. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
1939 Spange zum 1914 Eisernes Kreuz II. Klasse 22.12.1939
1939 Spange zum 1914 Eisernes Kreuz I. Klasse 12.6.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Krimschild
Vojenský řád za statečnost, III. třídy, I. stupně (Bulharsko)
Řád Michaela Statečného, III. třídy (Bulharsko)
4x jmenován ve Wehrmachtbericht 19.1.1942, 18.11.1943, 10.3.1945 a 30.3.1945
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres 8.2.1942
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse mit Schwertern
Deutsches Kreuz in Gold 18.6.1943 jako Generalleutnant a velitel 22. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 22.9.1941 jako Oberstleutnant a velitel Infanterie-Regiment 105, 72. Infanterie-Division
Eichenlaub 8.4.1942 (86.) jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 105, 72. Infanterie-Division
Schwerter 27.1.1945 (128.) jako General der Infanterie a Kommandierender General LXVIII. Armeekorps

SS-Unterscharführer Egon Franz

24. dubna 2017 v 20:55 | paulito

Egon Franz se narodil 19.7.1921 ve Wiesneru, Sudety. V listopadu 1940 vstoupil dobrovolně do Waffen-SS. Po vojenském výcviku přišel na východní frontu, 24.7.1943 obdržel Eisernen Kreuz 2. Klasse a 13.3.1944 Eisernen Kreuz 1. Klasse. Poté, co se vyznamenal v bojích východně od Varšavy, obdržel 16.10.1944 jako SS-Unterscharführer a velitel čety v 3. Kompanie, SS-Panzer-Grenadier-Regiment 9 Germania, 5. SS-Panzer-Division Wiking Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po pátém zranění byl přes Maďarsko odvezen do Oberlangenau. Po uzdravení byl v roce 1945 převelen k 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte-SS Adolf Hitler. Poté již scházejí všechny zprávy, podle očitých svědků byl zatčen Čechy a zemřel v červenci 1945 ve vězení.

RK: 16.10.1944, SS-Unterscharführer, velitel čety v 3. Kompanie, SS-Panzer Grenadier Regiment 9 Germania, 5. SS-Panzer Division Wiking
EK I: 13.3.1944
EK II: 24.7.1943
Nahkampfspange II.Stufe (Silber)
Ostmedaille

Oberst Ludwig Kohlhaas

23. dubna 2017 v 18:45 | paulito

13.1.1905 narozen v St. Petersburgu v Rusku jako syn německého generálního konzula
1923 vstup jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment Oldenburg (od 15.10.1935 Infanterie-Regiment 16)
1.5.1927 2./Infanterie Regiment 4
1.5.1931 4. (MG)/Infanterie Regiment 4
1.5.1933 adjutant I./Infanterie Regiment 4
1.4.1934 12. (MG)/Infanterie Regiment 4
1.2.1935 Infanterie Regiment 46
15.10.1935 velitel 4. (MG)/Infanterie Regiment 47
10.11.1938 velitel 2./Maschinengewehr Bataillon 52
30.4.1940 velitel Flak-Bataillon Kohlhaas (Infanterie-Fliegerabwehrbataillon)
během tažení na Západě v Holandsku zraněn
24.5.1940 velitel Flak-Bataillon 22, 22. Infanterie-Division
18.12.1940 velitel I./Infanterie-Regiment 47
duben 1942 velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiment Großdeutschland 2
28.6.1942 obsadil prapor pod jeho velením důležitý most pro postup divize, Kohlhaas byl těžce zraněn
říjen 1942 velitel III. Bataillon, Füsilier-Regiment Großdeutschland
Füsilier-Regiment Großdeutschland byl ustaven 1.10.1942 přejmenováním Infanterie-Regiment Großdeutschland 2 a podřízen Infanterie-Division Großdeutschland
30.11.1942 padl v boji u Morosova

1.2.1927 Leutnant
1.2.1930 Oberleutnant
1.4.1935 Hauptmann
1.8.1940 Major
1.11.1942 Oberstleutnant
Posmrtně Oberst

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis III. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 26.12.1941 jako Major a velitel I. Bataillon, Infanterie-Regiment 47
Ehrenblattspange des Heeres 5. 9.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.11.1942 jako Oberstleutnant a velitel III. Bataillon, Füsilier-Regiment Großdeutschland

SS-Obersturmführer Hans Bauer

23. dubna 2017 v 18:33 | paulito

Hans Bauer se narodil 12.3.1919 v Hamburku, absolvoval 1.4.1939 až 10.10.1939 službu v RAD a vstoupil 11.10.1939 do Regiment Germania v Hamburg-Langenhorn. 26.4.1941 byl převelen do 2. Kompanie, SS-Kraftfahr-Ersatz-Abteilung a 1.5.1941 až 15.9.1941 navštěvoval SS-Junkerschule Bad Tölz. Povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer, přišel Bauer 30.1.1942 k SS-Infanterie-Regiment 7, 6. SS-Division Nord a zúčastnil se bojů v severním Finsku. 20.3.1943 byl převelen k SS-Schützen-Bataillon Nord, který byl vytvořen z I. Bataillonu, SS-Panzergrenadier-Regiment 7 a později byl motorizován. V únoru 1945 byl přejmenován na SS-Panzergrenadier-Bataillon 506, a Bauer, který byl 9.11.1943 povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer, převzal velení 3. Kompanie. Po nasazení v Norsku byl prapor převelen na západní frontu do prostoru Trevír-Mosela-Rýn. Večer 21.2.1945 byl prapor vytlačen z postavení v Rothbachu a 23.2.1945 ustoupil do Neunkirchenu. Motorizovaná jednotka se dále přesunula do prostoru Britten, kde byl prapor podřízen 416. Infanterie-Division. Divize měla zastavit hluboký průlom amerických 94. pěší divize a 10. tankové divize do Westwallu východně od Hammu. 1. a 3. Kompanie byly soustředěny do Kampfgruppe pod velením SS-Obersturmführer Bauera a nasazeny do obranných bojů. Ve 22:00 dosáhla jednotka Bunkr 386, kde Kampfgruppe obdržela dvě roty Heer, které zabezpečily její jižní křídlo. Ráno 25.2.1945 Kampfgruppe průlom uzavřela a držela pozice proti útokům. Za tyto boje obdržel Bauer 5.4.1945 jako SS-Obersturmführer a velitel 3. Kompanie, SS-Panzergrenadier-Bataillon 506 Ritterkreuz. 8.5.1945 padl Bauer do zajetí, ze kterého byl propuštěn 2.9.1947. Hans Bauer zemřel 30.3.1983 v Hamburku.

RK: 5.4.1945, SS-Obersturmführer, velitel Kompanie, SS-Panzer Grenadier Batallion 506, 416. Infanterie Division (Heer)
EK I: 4.11.1944
EK II: 8.7.1944
Nahkampfspange
Infanterie-Sturmabzeichen
Ostmedaille

Hauptmann Rudolf Trenn

19. dubna 2017 v 20:57 | paulito

Rudolf Trenn se narodil 22.11.1917 v Altefahru na Rujaně. 26.8.1939 vstoupil do Luftwaffe a po výcviku nastoupil jako Fähnrich 1.7.1940 do Sturzkampffliegerschule 2. po povýšení do hodnosti Leutnant 1.2.1941 byl převelen k Ergänzungsstaffel, Sturzkampfgeschwader 77. Zde byl zařazen k 9. Staffel v bojích nad Řeckem a Krétou. Během tažení v Rusku převzal od konce roku 1942 velení 8. Staffel. 10.2.1942 obdržel Ehrenpokal der Luftwaffe a 29.6.1942 Deutsche Kreuz in Gold. 20.2.1943 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a byl převelen k I. Gruppe, Schnellkampfgeschwader 10, kde vedl 3. Staffel. Rudolf Trenn smrtelně havaroval 16.4.1943 při startu proti Anglii z letiště Poix. Posmrtně obdržel 25.5.1943 Ritterkreuz a byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Provedl přes 500 vzletů, většinou s Ju 87.

SS-Standartenführer Wilhelm Hintersatz

19. dubna 2017 v 19:57 | paulito

Wilhelm Hintersatz, od roku 1919 Wilhelm Harun-el-Raschid Bey (26.5.1886, Senftenberg, 29.3.1963, Lübeck)

1904 vstup do Infanterie-Regiment "von Stülpnagel" (5. Brandenburgisches) Nr. 48 jako Fahnenjunker
15.2.1905 Leutnant
17.2.1914 Oberleutnant
Ordonanční důstojník v 9. Infanterie-Brigade
15.2. až 23.2.1915 podpora Oberleutnant von der Heydena při výcviku prvních finských dobrovolníků v Königlich-Preußischen Jäger-Bataillons Nr. 27
18.6.1915 Hauptmann
Převelen k pilotnímu výcviku
Do 04.1916 Staffelführer ve Fliegertruppe
Výcvik finských dobrovolníků u III. Armee-Korps, kteří později tvořili jádro finské armády
1916/17 Adjutant 21. Landwehr-Division
09.1917 instruktor německé vojenské mise u Generálního štábu Osmanské armády
1919 v hodnosti Major propuštěn z Vorläufigen Reichswehr
1919/20 konvertoval k islámu a změnil si jméno na Wilhelm Harun-el-Raschid Bey
1920 až 1921/22 Adjutant a poradce generálporučíka Envera Paši, naposled osmanský plukovník (Miralai)
1939 Reaktivován jako Major z.V. Heer
Naposledy v hodnosti Oberst
24.8.1944 převzat do Waffen-SS (SS-Nr. 496.147) na Amt A I, SS-Hauptamt
Spojovací důstojník Reichssicherheitshauptamtes der SS ke Velkému muftímu
24.8.1944 SS-Sturmbannführer
1.9.1944 SS-Obersturmbannführer der Waffen-SS
1.10.1944 SS-Standartenführer der Waffen-SS
20.10.1944 až 05.1945 velitel Osttürkischen Waffen-Verband der SS (vytvořen po povstání ve Varšavě z části SS-Sturmbrigade Dirlewanger z 1. Ostmuselmanischen SS-Regiment
3.1.1945 přeložen z SS-Hauptamt k SS-Führungshauptamt Osttürkischer Waffen-Verband der SS

Malteserkreuz
Rettungsmedaille am Bande 19.5.1909
Annenorden, II. und I. Klasse
II. Klasse mit Schwertern
Svatojiřský kříž, III. a II.třídy (Rusko)
Řád svatého Stanislava, III., II. a I. třídy (Rusko)
II. třídy s Meči
I. třídy 10.7.1914
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 14.12.1914
I. Klasse 12.12.1915
Militär-Flugzeugführer-Abzeichen (Preußen)
Herzoglich Sachsen-Ernestinischer Hausorden, Ritterkreuz I. Klasse 7.4.1917
Hamburgisches Hanseatenkreuz 28.6.1917
Záslužná medaile Červeného půlměsíce (Turecko)
Železný půlměsíc 24.12.1917 (Turecko)
Stříbrná Liakat medaile s Meči (Turecko)
Řád Medjidie, II. třída s Meči (Turecko)
Vyznamenání královny Tamary (Turecko)
Verwundetenabzeichen (1918) in Silber 11.5.1918
Militärverdienstkreuz (Österreich), III. Klasse 20.5.1918
Kriegsverdienstkreuz (Lippe) am Band für Kämpfer 14.6.1918
Flieger-Erinnerungsabzeichen
Řád Bílé růže, Komturský kříž II. třídy s Meči (Finsko)
Deutsches Feld-Ehrenzeichen (Hamburger Feldehrenzeichen)
Ehren- und Erinnerungskreuz des Marinekorps Flandern
Deutsche Ehrendenkmünze des Weltkriegs (Deutsche Ehrenlegion) am Schwarzweißrotem Bande
Vzpomínková medaile na Světovou válku (Maďarsko)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Major Paul-Hubert Rauh

18. dubna 2017 v 20:55 | paulito

Paul-Hubert Rauh se narodil 15.11.1913 v Klein Wolkersdorfu v Rakousku. Rauh vstoupil 22.3.1933 do rakouského Bundesheer. 4.11.1935 vstoupil do rakouské Luftwaffe a zahájil letecký výcvik v Graz-Thalerhof. Po připojení Rakouska k Německé říši byl Rauh převzat do německé Luftwaffe a do roku 1941 působil jako instruktor. Rauh byl povýšen do hodnosti Leutnant 1.8.1938 a Oberleutnant 1.6.1940. V létě 1941 se přihlásil k nočním stíhačům. Po absolvování výcviku přišel v lednu 1942 k NJG 1. 28.4.1942 jako pilot 4. Staffel, Nachtjagdgeschwader 1 dosáhl prvního sestřelu. 10.6.1942 byl vyznamenán EK II a 25.9.1942 EK I. V červnu 1942 byl Rauh přeložen do 5. Staffel, Nachtjagdgeschwader 4 a v říjnu 1942 se stal Staffelkapitänem 3. Staffel. 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V květnu 1944 převzal velení II. Gruppe, NJG 4 a zůstal v této pozici do konce války. Za své úspěchy obdržel Hubert Rauh 10.7.1944 Ehrenpokal a 20.8.1944 Deutschen Kreuz in Gold. Po povýšení do hodnosti Major 1.3.1945 obdržel Rauh 28.4.1945 Ritterkreuz. Celkem provedl 151 vzletů a dosáhl 31 nočních sestřelů, mezi nimi 29 čtyřmotorových bombardérů. Rauh byl sám třikrát sestřelen a jednou zraněn. Jednou ztratil celou posádku. Paul-Hubert Rauh zemřel 30.8.2005 v Pittenu v Rakousku.

Major Egmont Prinz zu Lippe-Weissenfeld

18. dubna 2017 v 20:06 | paulito

Egmont Prinz zur Lippe-Weißenfeld se narodil 14.7.1918 v Salzburku v Rakousku. V roce 1936 vstoupil do rakouského Bundesheer a sloužil u pěchoty. Po obsazení Rakouska přestoupil do Luftwaffe. Jeho kariéra u Luftwaffe začala jako průzkumník v II. Gruppe, Zerstörer-Geschwader 76 a 4.8.1940 byl převelen k Nachtjagdgeschwader 1. zde v noci z 16.11.1940 sestřelil první bombardér RAF. V březnu 1941 byl v boji proti britským bombardérům poprvé zraněn. 30.6.1941 se srazil nad Zuider See s jiným strojem. V červenci 1941 měl na kontě 10 sestřelů, poté byl převelen jako Staffelkapitän k Nachtjagdgeschwader 2. Do konce roku dosáhl 15 sestřelů. V noci z 26.3.1942 sestřelil čtyři další bombardéry RAF a měl na kontě 21 sestřelů. Zato obdržel 16.4.1942 Ritterkreuz jako příslušník 5. Staffel. Do 3.7. měl 37 sestřelů a stal se nejlepším nočním esem Luftwaffe. 1.10.1942 se stal Gruppenführerem I. Gruppe, Nachtjagdgeschwader 3 a získal další tři sestřely. 31.5.1943 se stal Gruppenführerem III. Gruppe, Nachtjagdgeschwader 1 a o měsíc později měl již 45 sestřelů a 2.8.1943 obdržel jako Hauptmann Eichenlaub zum Ritterkreuz. Koncem ledna 1944 se stal jako Major Kommodorem Nachtjagdgeschwader 5. 12.3.1944 se při letu z Deelenu do Laon-Athies nad Ardenami jeho Bf-110G-4 zřítil a spolu s držitelem 51 sestřelů zahynuli Oberfeldwebel Renette a Unteroffizier Robert.

Kapitän zur See Friedrich Böhme

17. dubna 2017 v 21:08 | paulito

Friedrich Böhme se narodil 8.5.1899 ve Varelu. Vstoupil 8.5.1916 jako dobrovolník do Kaiserliche Marine. Po základním výcviku byl přidělen k Minensuchflottille. 1.4.1921 byl převzat do jako Reichsmarine jako See-Offiziersanwärter, byl povýšen do hodnosti Fähnrich zur See 1.4.1923 a Leutnant zur See 1.10.1925 na bitevní lodi Braunschweig (od 1.11.1925) a později na bitevní lodi Schleswig-Holstein. 1.7.1927 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See. 1.1.1929 až 30.9.1930 byl u 4. Torpedobootsflottille. Potom sloužil do 30.9.1933 jako instruktor na Küstenartillerieschule, 1.10.1933 se stal velitelem torpédového člunu Jaguar v 3. Torpedobootshalbflottille. 1.11.1933 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. 1.11.1935 až 31.10.1938 byl referent a instruktor na Küstenartillerieschule a velitelem Artillerie-Versuchs-Kompanie. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. 1.11.1938 se stal Böhme vedoucím instruktorem v Flugabwehr- und Küstenartillerieschule a 1.4.1939 byl jmenován vedoucím stavby torpédoborců v Brémách (DESCHIMAG). 24.9.1939 se stal velitelem torpédoborce Z 23 Anton Schmitt, se kterým bojoval na Baltu a v Severním moři. Po jeho potopení v Narviku během operace Weserübung se 11.4.1940 stal velitelem města Narvik. 14.9.1940 převzal velení Z 23. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Fregattenkapitän a 13.5.1942 se stal námořním styčným důstojníkem u Luftflotte 5 v Oslu. 1.3.1943 se stal velitelem Marine-Flakschule I ve Swinemünde. Současně byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See. 1.10.1943 byl jmenován do funkce Höheren Kommandeur der Marine-Flak- und Küstenartillerieschule Swinemünde a Leiter des Artillerie-Versuchs-Kommandos (Land). 1.4.1944 se stal Kommandeur und Einsatzleiter der Marinekleinkampfmittel ve Francii. V této funkci obdržel za nasazení svých lodí proti invazi do Normandie 26.8.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Zůstal ve funkci Chef des Kommandostabes West do 30.10.1944 a 31.10.1944 se stal Chef der Kleinkampfverbände (K-Stab Süd) v Itálii. Toto postavení zastával do konce války. 8.5.1945 padl v Dolomitech do amerického zajetí. V červenci 1945 byl předán Angličanům, propuštěn byl v květnu 1948. Friedrich Böhme zemřel 21.9.1984 v Glücksburgu.

1.4.1923 Fähnrich zur See
1.10.1925 Leutnant zur See
1.7.1927 Oberleutnant zur See
1.11.1933 Kapitänleutnant
1.10.1937 Korvettenkapitän
1.4.1941 Fregattenkapitän
1.4.1943 Kapitän zur See

Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis II. Klasse
Reichssportabzeichen in Silber
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914) 12.1.1940
Eisernes Kreuz (1939) 1. Klasse 3.6.1940
Zerstörer-Kriegsabzeiche
Narvikschild
Flotten-Kriegsabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Deutsches Kreuz in Gold 25.3.1942 jako Fregattenkapitän a velitel torpédoborce Z-23, 8. Zerstörer-Flottille
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 26.8.1944 jako Kapitän zur See a Einsatzleiter der Marine-Kleinkampfmittel ve Francii

Unteroffizier Hubert Brinkforth

17. dubna 2017 v 20:14 | paulito

Hubert Brinkforth se narodil 15.4.1916 v Marlu. Byl dělostřelcem u 14.(Panzerabwehr), Infanterie-Regiment 25, 2. Infanterie-Division. 27.5.1940 zničil šest britských tanků, jeden z nich na 100 metrů. Za to byl povýšen do hodnosti Gefreiter a obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. O den později byl jmenován ve Wehrmachtbericht. 7.3.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.7.1941 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier, padl v boji 5.6.1942 jihozápadně od Pogostje, po zásahu dělostřelectvem.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Allgemeines Sturmabzeichen
Ostmedaille
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 28.5.1940
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 7.3.1941 jako Gefreiter a protitankový dělostřelec v 14. (PzJäg) Kompanie, Infanterie-Regiment (motorisiert) 25

Oberleutnant Wilhelm Joswig

17. dubna 2017 v 19:27 | paulito

Wilhelm Joswig (2.2.1912, Klein Zechen, 7.7.1989, Stuttgart). Při 820 vzletech (70 na Fw 190) zničil 88 tanků, 231 vozidel, ponorku, tři válečné lodě, 13 mostů, dva obrněné vlaky, dosáhl dvou sestřelů a zachránil tři posádky Stuk z nepřátelských linií, mezi nimi byl Ritterkreuzträger Immo Fritzsche.

Wilhelm Joswig vystoupil nejdříve k Schutzpolizei, k Luftwaffe se dostal v roce 1935. V té době již létal na civilních letadlech. V roce 1939 nastoupil k Flugzeugführerschule (FFS) A/B. Na podzim 1939 přišel do Stuka-Schule, kde již působil částečně jako instruktor. K jeho žákům patřili Ernst Kupfer, Bernd von Brauchitsch, Hans-Ulrich Rudel a Albrecht "Addi" Göring. Po ukončení výcviku na Stukaschule v Otrokovicích přišel jako Unteroffizier k 8. Staffel (III. Gruppe), Stukageschwader 1, která byla během tažení na Západ nasazena proti Anglii. V létě 1940 potopil nepřátelskou fregatu o 8.000 BRT. Na počátku roku 1941 byl Joswig přesunut na Sicílii, odkud se zúčastnil operací proti Maltě a Krétě a při podpoře Deutschen Afrikakorps (DAK). Poprvé byl zraněn nad Maltou, když byl zasažen stíhačem Royal Air Force. 24.5.1941, při náletu na Krétu, byl jeho Junkers Ju 87 zasažen flakem. Po vyskočení padákem musel Joswig 26 hodin plavat ve Středozemním moři, než ho zachránil létající člun Dornier Do 24. Po tažení na Balkáně byla Gruppe doplněna v Říši a poslána do Východního Pruska. 15.7.1941, když byla jeho jednotka nasazena k podpoře postupu Panzergruppe 3 během operace Barbarossa u Smolensku, byl sestřelen sovětským letounem Petljakov Pe-2 a musel nouzově přistát za nepřátelskou linií a byl zajat sovětskou hlídkou. Když Němci postoupili dále, byl o šest dnů později osvobozen a vrátil se k Sturzkampfgeschwader 1. Koncem roku 1941 byl jako instruktor na Stuka-Schule (Sturzkampf-Fliegerschule) der Ergänzungsstaffel des Sturzkampfgeschwaders 1 v Schaffen-Diest (Belgie). Paralelně létal u Stuka-Staffel v Koksijde. Při jedné noční misi nad Anglii 11.1.1942 byl těžce zraněn. Strávil šest měsíců v lazaretu a při rehabilitaci. Teprve 17.6.1942 se vrátil k 8./StG 1, ale kvůli bolestem mu museli ještě pomáhat při nasedání do stroje. Zpět na východní frontě bojoval v bitvách o Leningrad, Volchov a u Ilmeňského jezera. V srpnu 1942 byl průměrně každé čtyři dny sestřelen sovětským flakem, ale vždy se vrátil zpět k jednotce. 1.10.1942 byl převelen k Sturzkampfgeschwader 77 a po čtyřech vzletech k 9. Staffel, Sturzkampfgeschwader 2, kterou vedl od 13.2.1943 Major Dr. Ernst Kupfer. 3.3.1943 letěl Joswig se 7. Staffel, III. Gruppe, když byl jeho stroj zasažen flakem. Jeho radista byl také zraněn. Joswig utrpěl zranění obou očí a nic neviděl. Přesto řídil Ju 87 dalších 14 minut a za svými liniemi vyskočili na padáku. Po lazaretu se zúčastnil bojů na Kubáni. Přistál za nepřátelskou linií a odvezl ve svém malém stroji šest zraněných německých vojáků. 23.1.1944 byl Joswig sestřelen při svém 750. letu a musel těžce zraněn přistát v zemi nikoho. Po mnoha hodinách ho zachránila německá průzkumná hlídka. Potřeboval dalších sedm měsíců, aby se mohl vrátit do služby. V září 1944 se Leutnant Joswig stal Fliegerinspekteur (Inspekteur der Flieger-HJ) der Segelfliegerausbildung u Hitler-Jugend v Drážďanech. Na počátku roku 1945 byl Joswig převelen na Reichsluftfahrtministerium. 3.2.1945 byl Joswig povýšen do hodnosti Oberleutnant a zúčastnil se konečných bojů o Říši. Byl vycvičen jako noční stíhač na stroji Fw 190 a již v březnu 1945 prodělal 800. vzlet. 8.5.1945 padl Oberleutnant Joswig do zajetí západních Spojenců.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Deutsches Reichssportabzeichen (DRL)
Schützenschnur der Luftwaffe
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ärmelband "Kreta"
Ehrenpokal der Luftwaffe 13.9.1942
Frontflugspange für Kampfflieger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "800"
Italský Pilotní odznak
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
Deutsches Kreuz in Gold 16.3.1943 jako Oberfeldwebel a pilot 7. Staffel, III. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 2 "Immelmann"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 29.2.1944 jako Oberfeldwebel a pilot 9. Staffel, III. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 2 "Immelmann"

Hauptmann Hans Baasner

14. dubna 2017 v 13:14 | paulito

Hans Baasner se narodil 1.11.1916 v Groß-Orsichau a vstoupil 1.10.1936 do III. Abteilung, Flak-Regiment 2 ve Štětíně v Luftwaffe. V letech 1938/1939 prodělal Reserve-Offiziers-Ausbildung ve Flak-Lehr-Regiment v Greifswaldu a v srpnu 1939 se stal velitelem baterie v II. Abteilung, Flak-Lehr-Regiment v Hamburku. Na začátku války byl adjutant Scheinwerfer-Regiment 1, později prodělal letecký výcvik. V květnu 1940 začal s výcvikem leteckého pozorovatele na Aufklärungsschule 1 v Großenhainu a v říjnu 1940 byl nasazen jako pozorovatel k 3. Fernaufklärungsstaffel, Aufklärungsgruppe 121 nad Kanálem. Tam vykonal do jara 1941 přes 60 vzletů s Ju 88. V červnu 1941 přišel na jižní úsek východní fronty a nasazen u IV. Fliegerkorps. Po povýšení do hodnosti Oberleutnant obdržel, po nasazení ve Francii, Anglii, Balkánu a Rusku jako pilot a pozorovatel v Aufklärungsstaffel 3. (F)/121, 14.3.1943 Ritterkreuz. Krátce nato byl nasazen ve štábu Luftflotte 4, které velel Generaloberst von Richthofen. V roce 1943 obdržel na Flugzeugführerschule A/B 41 ve Frankfurt/Oder a Flugzeugführerschule (C) 6 v Kolbergu výcvik jako pilot. Na počátku roku 1944 prodělal Blindflugschule 4 v Kodani. Baasner byl poté přesunut k IV./KG 6, létající na Ju 88 a Ju 188, 2.6.1944 byl převelen k Geschwaderstab Kampfgeschwader 6, kde byl zpravodajským důstojníkem. 12.8.1944 převzal velení III./KG 6, která v té době odpočívala v Ahlhornu a byla s Ju 188A nasazena proti invazní frontě. 19.10.1944 přišel rozkaz k přezbrojení na Jagdverband a Hauptmann Baasner byl v Breslau-Rosenborn přeškolen na stíhacího pilota. III. Gruppe byla poté v Praze-Ruzyni přezbrojena na Fw 190. 31.1.1945 obdržela III. Gruppe první proudové Me 262, ale nasazeny byly až v březnu 1945. Také Baasner byl přeškolen na tento typ. V dubnu opustil Baasner III. Gruppe, která byla přejmenována na III.KG(J)6 a převzal velení I./KG(J)54, která byla umístěna v Praze-Ruzyni. Na konci války padl se zbytkem Gruppe v Grazu do zajetí, ze kterého byl propuštěn 24.8.1945. Baasner odlétal přes 300 vzletů. Hans Baasner zemřel 21.3.1983 v Lüdenscheidu.

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS Herbert von Oberwurzer

14. dubna 2017 v 12:52 | paulito

23.6.1888, Wilten
Padl v boji 26.1.1945 v Nakelu

Infanterie-Kadettenschule Innsbruck
1907 Oberösterreichisch-Salzburgischen Dragoner-Regiment "Kaiser Ferdinand I." Nr. 4
1914 Dragonerregiment "Erzherzog Albrecht" Nr. 9
1917 1. Tiroler Kaiserjäger-Regiment
1919 Pobaltí s Eiserne Division
1920 náčelník štábu Tiroler Heimwehr (podřízen Deutschösterreichische Volkswehr), po Kappově puči rozpuštěn
06.-07.1921 zbraňový referent hornorakouského Heimwehru a spojka k bavorským Selbstschutzverbänden
1930 NSDAP (Mitgliedsnr. 266.601), přestěhování do Německa
1934 zástupce pověřence pro průmysl ve štábu Rudolfa Hesse
1937 záložní důstojník Wehrmacht
1939 důstojník Wehrmacht na frontě
1.8.1942 přesunut z Führerreserve Wehrkreis II k Waffen-SS jako SS-Obersturmbannführer der Reserve (SS-Nr. 430.417)
1.8.1942 až 11.3.1943 velitel SS-Gebirgsjäger-Regiment 6 "Reinhard Heydrich", 6. SS-Gebirgs-Division "Nord"
9.3. až 9.8.1943 velitel 13. Waffen-Gebirgs-Division der SS "Handschar" (kroatische Nr. 1) (jen během výstavby a výcviku)
9.8. až 15.9.1943 velitel SS-Infanterie-Regiment 10 (mot.), 1.9.1943 přejmenován na SS-Grenadier-Regiment 10, 1. SS-Infanterie-Brigade
15.9. až 18.10.1943 zastupující velitel 1. SS-Infanterie-Brigade
15.3.1944 až 10.6.1944 velitel SS-Grenadier-Ausbildungs- und Ersatz-Einheit 15 (později 15. Waffen-Grenadier-Ausbildungs-und-Ersatz-Brigade der SS (lettisch))
9.6.1944 velitel 15. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 1)

22.6.1944 byla 15. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 1) na svém úseku u Newelu zasažen sovětskou letní ofenzívou. Když v červenci 1944 začal velký útok Rudé armády proti pravému křídlu 16. Armee a fronta byla prolomena u Novosokolnik, byla divize zničena. Zbytky divize byly zařazeny k 19. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 2). V srpnu 1944 byly zbytky divize soustředěny v Západním Prusku. Výjimkou byl SS-Waffen-Artillerie-Regiment 15 (lett. Nr. 1), který zůstal na východní frontě. Znovu ustavení divize přikázal rozkaz z 9.8.1944 na Truppenübungsplatz Zempelburg. Scházeli vojáci i materiál a do rozkazu k nasazení 21.1.1945 nebyla divize dokončena (chyběly hlavně nákladní automobily). První nasazení následovalo v prostoru Bromberg-Nakel-Wandsberg, kde 25.1.1945 divize obsadila postavení u Nakelu proti sovětské 70. armádě. Město několikrát změnilo majitele. 26.1.1945 se pokusila Kampfgruppe Ziegler z 11. SS-Panzergrenadier-Division Nordland napadnout Rudou armádu západně od města. Ale Rusové, kteří měli obrovskou přesilu, obešli Nakel zleva a zprava a divizi obklíčili. SS-Oberführer der Reserve von Obwurzer byl zabit v boji 26.1.1945 na cestě k velitelskému postavení I. Bataillonu SS-Waffen-Grenadier-Regiments 32 (lett. Nr. 1).

Kadettoffizierstellvertreter 1907
Fähnrich 17.8.1907
Leutnant 1.11.1909
Oberleutnant 1914
Hauptmann 1.5.1917
Major der Reserve 1.10.1937
Oberstleutnant der Reserve 1.7.1942
SS-Obersturmbannführer der Reserve 1.8.1942
SS-Standartenführer der Reserve 30.1.1943
SS-Oberführer der Reserve 21.6.1944
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS (posmrtně) 30.1.1945

Militär-Jubiläumskreuz, 1908
Erinnerungskreuz 1912/13 (Mobilisierungskreuz)
Militärverdienstkreuz (Österreich), III. Klasse mit Kriegsdekoration und Schwertern
Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis) in Bronze
Karl-Truppenkreuz
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Baltenkreuz
Tiroler Landesdenkmünze 1914-1918
Kriegserinnerungsmedaille (Österreich) mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Ehrenwinkel für Alte Kämpfer (SS-Ehrenwinkel)
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
NSDAP-Dienstauszeichnung in Bronze und Silber
SS-Ehrenring
Julleuchter der SS, 12.1942
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse

SS-Oberscharführer Siegfried Amerkamp

13. dubna 2017 v 22:11 | paulito

Siegfried Amerkamp se narodil 25.3.1920 v Duisburg-Hochfeld. 3.10.1940 byl povolán do 1. Kompanie, Infanterieersatzbataillon 15 (mot.) v Kasselu. Po výcviku byl nasazen na východní frontě, kde sloužil v Infanterie Regiment 451 jako Schütze. 1.8.1941 byl povýšen do hodnosti Oberschütze. 25.1.1942 obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse a byl povýšen do hodnosti Gefreiter 1.2.1942. 5.5.1942 byl převelen Divisionsfüsilierbataillon 86, byl povýšen do hodnosti Obergefreiter. 3.9.1943 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse, 16.9.1943 goldene Verwundetenabzeichen a 5.10.1943 Nahkampfspange in Bronze a kromě toho i Infanteriesturmabzeichen. Mezitím byl převelen do Sturmkompanie v Grenadier Regiment 459 a zde působil jako kulometčík. Jeho rota byla v říjnu 1943 severozápadně od Černigova, jižně od Gomelu. Nepřítel zde vystavil předmostí na Dněpru. Úkolem bylo toto předmostí zničit, což se jeho skupině podařilo a za to obdržel 22.11.1943 Ritterkreuz a 1.10.1943 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. V červenci 1944, mezitím převelen k Divisionsfüsilierbataillon 86, utrpěl v bojích o Brest-Litevsk osmé zranění a byl odvezen do Reservelazarett Bromberg, kde zůstal do 22.8.1944. 28.9.1944 obdržel Nahkampfspange in Silber a 1.2.1945 byl povýšen do hodnosti Feldwebel. V březnu 1945 padl u Frankfurt/Main do amerického zajetí, ze kterého uprchnul. Po útěku se připojil k jednotce Waffen-SS, přestoupil k Waffen-SS a sloužil v SS-Panzergrenadier Regiment 37 jako SS-Oberscharführer a velitel čety, než opět padl do amerického zajetí u Tegernsee. V říjnu 1946 byl ze zajetí propuštěn. Siegfried Amerkamp zemřel 1.9.1995.

SS-Brigadeführer / Major der Reserve Theodor Croneiss

13. dubna 2017 v 21:55 | paulito

Theodor "Theo" Jakob Croneiß 18.12.1894, Schweinfurt, 7.11.1942, München

Po vypuknutí první světové války se Croneiß hlásil dobrovolně u Königlich Bayerischen 1. Chevaulegers-Regiment "Kaiser Nikolaus von Rußland". Koncem roku 1914 se přihlásil k Fliegertruppe. Byl vycvičen v Döberitz a Freiburgu na leteckého pozorovatele a potom ve Schweriner Fokkerschule na stíhacího pilota. V roce 1915 byl Croneiß jako pilot odvelen do Dardanel, kam přeletěl v letadle Fokker přes celý Balkán. V následujících třech letech bojoval Croneiß jako stíhací pilot ve Feld-Flieger-Abteilung (FA 6) na středním Východě. S 5 sestřely byl na tomto bojišti nejlepším německým pilotem. Na konci války měl hodnost nadporučík osmanské armády. Důležitější bylo, že během války navázal kontakty s leteckým průmyslem. S Anthony Fokkerem se domluvil, že bude zastupovat jeho zájmy na středním Východě, ale německá porážka tyto plány zmařila.

1915 Unteroffizier
1915 Vizefeldwebel
8.1915 Offiziersstellvertreter
22.10.1916 Leutnant der Reserve
22.10.1916 nadporučík Osmanské armády
Člen Bundes Reichsflagge
1924 Nationalverband deutscher Offiziere
1924 Deutscher Notbann
1930 Bayerischer Luftverein e. V.
1931 Deutscher Luftrat
Aero-Club Deutschland
1931 Nationale Deutsche Luftfahrtvereinigung
1932 Sportverein der Deutschen Verkehrsflug AG
1932 Wissenschaftliche Gesellschaft für Luftfahrt e. V.
1932 Ring Deutscher Flieger
Deutscher Luftfahrtverband e. V., Ausschuß für Motorflugzeuge
NSDAP-Nr.: 1.505.089 (10.2.1933)
25.2.1933 SA-Standartenführer
15.7.1933 SA-Oberführer, náčelník Flieger-SA
1934 Deutscher Automobilclub e. V.
21.8.1934 Reichsamtsleiter der NSDAP
1935 Gaujägermeister Oberpfalz (Jagdgau Oberpfalz)
1935 Deutscher und Österreichischer Alpenverein
1935 Berater für besondere technische Fragen (Reichs-)Amtsleiter ve štábu Rudolfa Heße
9.11.1937 SA-Brigadeführer
Wehrwirtschaftsführer, 9.1938
SS-Nr.: 310.389 (9.11.1938 jako SS-Mann, povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer)
1.3.1939 Hauptmann der Reserve
3.3.1941 Major der Reserve
Oberbereichsleiter der NSDAP

Abzeichen für Beobachtungsoffiziere aus Flugzeugen (1914)
Militär-Flugzeugführer-Abzeichen (Preußen)
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 2.1.1915
I. Klasse 26.9.1916
Medaille "In eiserner Zeit", 1916
Ehrenbecher für den Sieger im Luftkampf
Osmanský Pilotní odznak
Liakat medaile
İmtiyaz Nişanı
Mecidiye řád
Železný půlměsíc
Ritterkreuzes des Königlichen Hausordens von Hohenzollern, II. Klasse mit Schwertern 6.8.1918
Flieger-Erinnerungsabzeichen (1914)
Goldene Hochzeits-Erinnerungsmünze, 1923
Prinz Alfons-Erinnerungszeichen 6.11.1925
Deutsches Sportflieger-Abzeichen in Gold des Deutschen Luftfahrt-Verbandes 26.7.1929
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 13.12.1934
Ernennungsurkunde zum Gaujägermeister des Jagdgaus Oberpfalz 1.2.1935
Ehrenwinkel der Alten Kämpfer
Totenkopfring der SS
Ehrendegen des Reichsführers-SS 15.12.1938
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse ohne Schwerter (1942)
I. Klasse 12.11.1942 (posmrtně)

Hauptmann Wolfgang Lippert

13. dubna 2017 v 19:48 | paulito

Wolfgang Lippert se narodil 14.9.1914 v Fraureuthu, Werdau, Sachsen. Vstoupil do Luftwaffe a prodělal výcvík stíhacího pilota a byl umístěn u I./JG 134 "Horst Wessel". 15.3.1937 byl Oberleutnant Lippert přesunut k I./JG 53 ve Wiesbadenu-Erbenheim. Lippert získal první vítězství během občanské války ve Španělsku u 3. Staffel J/88 v Condor Legion. V tomto konfliktu získal pět vítězství od roku 1938 do března 1939 a obdržel Španělský kříž ve zlatě s meči. Po návratu do Německa byl Lippert jmenován Staffelkapitänem 3./JG 53 1.5.1939. Vedl jednotku během tažení ve Francii. Získal první vítězství 30.9.1939, když sestřelil francouzský Morane nad Wissembourgem. Do září 1940 zvýšil počet vítězství na šest. Hauptmann Lippert byl jmenován Gruppenkommandeurem II./JG 27 4.9.1940. Získal osm vítězství nad Anglií, všechno RAF stíhače. Byl vyznamenán Rytířským křížem 24.9. za 13 vítězství. Lippert vedl II./JG 27 během invaze do Ruska. Lippert měl 25 vítězství, když byla Gruppe přemístěna do severní Afriky koncem září 1941. Sestřelil tři stíhače RAF 22.11. 23.11.1941, po sestřelení RAF Hurricanu, byl Lippert zasažen do motoru, když se střetl s Curtissy P-40 a Blenheimy. Vyskočil na padáku ze svého Bf 109 F-4 trop (W.Nr. 8469), ale zlomil si obě nohy o ocas. Přistál za britskými liniemi, byl zajat a odvezen do nemocnice v Egyptě. Dostal infekci a ty mu musely být amputovány. Zemřel na embolii po operaci. Wolfgang Lippert získal 30 vítězství.

Vítězství: 30
Jednotka: JG 134, J/88, JG 53, JG 27

Flugzeugführerabzeichen
Spanische Feldzugsmedaille
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 24.9.1940 jako Hauptmann a Gruppenkommandeur II./Jagdgeschwader 27

Bf109E-4, W.Nr. 4148, II./JG27, 1940, Hauptmann Wolfgang Lippert

Bf109E-4, W.Nr. 4148, II./JG27, 1940, Hauptmann Wolfgang Lippert



Major Erich Mende

13. dubna 2017 v 19:28 | paulito

Erich Mende se narodil v roce 1916 v Groß-Strehlitz. Po Reichsarbeitsdienst vstoupil 1.10.1936 jako důstojnický čekatel do Infanterie-Regiment 84. Pluk byl umístěn v Gleiwitz. V roce 1939 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Během tažení v Polsku byl poprvé zraněn a obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. Během tažení na Západě v roce 1940 velel ženijní četě Infanterie-Regiment 84. Za přechod řeky Maas obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. Během tažení v Rusku byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a stal se velitelem 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 84. 30.5.1942 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Se svojí rotou bojoval u Grodna, Minsku, Smolenska, Vjazmy a Moskvy. Po dalším zranění byl poslán do lazaretu v Drážďanech. Po návratu na frontu bojoval u Rževa, Kalugy, Orla, Gomelu, na Dněpru a v Pripjati. Za nasazení na frontě obdržel Nahkampfspange. Byl adjutant pluku, povýšen do hodnosti Hauptmann a stal se velitelem praporu. Na počátku roku 1945 byl povýšen do hodnosti Major a převzal velení Grenadier-Regiment 216, 102. Infanterie-Division, která bojovala ve Východním Prusku. 28.2.1945 obdržel Mende, jako Major a velitel Grenadier-Regiment 216, za obranné boje na Narewu v roce 1944 Ritterkreuz. Na konci války zachránil své muže před sovětským zajetím, byl zajat Brity a za činnost v Marine-Ehrenmals Laboe obdržel Goldene Eichenblatt. Erich Mende zemřel v roce 1998 v Bonnu.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 8.11.1939
1. Klasse 1.6.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Panzervernichtungsabzeichen in Schwarz/Silber
Nahkampfspange des Heeres in Bronze
Deutsches Kreuz in Gold 30.5.1942 jako Oberleutnant a velitel 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 84
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 28.2.1945 jako Major a velitel Grenadier-Regiment 216
Großkreuz des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland 10.3.1967
Goldenes Eichenblatt des Deutschen Marinebunds, 1983
Schlesierschild der Landsmannschaft Schlesien 1993
 
 

Reklama