Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Bergepanzer 38

2. ledna 2012 v 16:08 | paulito
Bergepanzer 38 byl vytvořen snížením stran nástavby u šasi Jagdpanzer 38, prostor pro posádku a vybavení byl shora otevřený. V zadní části vozidla byla přišroubována velká konzole, ke které bylo přivařeno tažné zařízení. Nejdříve byly v Bergepanzeru 38 vezeny jen kabely a kladky pro vytažení Jagdpanzerů. Vzniklo několik pokusů o vytvoření jeřábu a radlice, včetně čelně montované radlice s navijákem, jehož kabel vedl skrz otvor v radlici. Design vybraný pro výrobu měl otočnou radlici, montovanou vzadu a naviják montovaný uvnitř na pravé straně vozidla, s ocelovým lanem, vedeným po kladce vpravo vzadu. Prvních osm Bergepanzerů 38 bylo dokončeno v květnu 1944, celkem jich bylo vyrobeno do dubna 1945 181. Vozidla této série nedostala vlastní výrobní čísla, ale byla v řadě s Jagdpanzery, vyráběnými na jedné lince v BMM v Praze. Jeden Bergepanzer 38 měl být vždy používán na Panzerjäger-Abteilung se 14 (10 od února 1945) Jagdpanzery 38. Změny, představené během výroby byly následující: navařované držáky po straně vozidla pro vezení dřevěných trámů, tyče pro rameno jeřábu a pevné tažné tyče, štít tlumící rázy při tažení od června 1944, pohonná kola s větším průměrem disků v srpnu 1944, ohnutí předních konců Schürzen v září 1944, odstranění pancéřování periskopu řidiče, nahrazení šroubů u pohonných kol nýty v říjnu 1944, zlepšení vlastností řízení v lednu 1945, redukce čelního pancéřování na 30 mm, instalace jeřábu a přidání radlice v únoru 1945 a instalace háčků pro přídavnou kamufláž v březnu 1945.

3,7 cm Panzerabwehrkanone (Pak) 37(t) L 47,8

30. prosince 2011 v 13:11 | paulito


37 mm kanón Škoda PUV vz.37 byl vyvinut ze staršího typu vz.34 a po obsazení Čech Německem a převzetí závodů Škoda v Plzni byl zařazen pod názvem 3,7 cm Panzerabwehrkanone 37(t) od roku 1939 jako standardní zbraň do Wehrmacht. Tento vynikající protitankový kanón byl také exportován ve velkých počtech do jiných zemí. Kanón, který byl shodný s Kampfwagenkanone (KwK) v tanku Pz.Kpfw. 38(t), byl při nasazení vynikající. Protože kola byla zpočátku vyráběna ze dřeva, která nebyla tak vhodná pro nasazení v poli a transport, byly kanóny později vybaveny pneumatikami z německých kanónů Pak 35/36 L/45. V postupující válce byl pro nízkou průraznost proti pancířům tanků byl převeden do zálohy a nasazen v Jugoslávii při bojích proti partyzánům.
Hmotnost: 405 kg
Rychlost palby: 10-15 ran/min
Munice: 37 mm x 268R
Úsťová rychlost: 750 m/s
Účinný dostřel: 900 m
Max. dostřel: 5.000 m
Výrobce: Skoda-Werke, Plzeň

7,5 cm Infanteriegeschütz 37 L/22

29. prosince 2011 v 17:37 | paulito


7,5cm Infanteriegeschütz, zpočátku označován jako PaK 37, byl nouzovým technickým řešením firmy Krupp z roku 1944. Vývojovým záměrem bylo vytvořit kombinaci polního děla (lehké, nízká úsťová rychlost, účinek proti pěchotě v krytech) a protitankového děla. K tomu byla použita 1.800 mm dlouhá hlaveň ráže 7,5 cm montována na lafetu protitankového děla 3,7 cm nebo ukořistěných děl. Proto také původní označení Pak 37. Z této zbraně mohly být stříleny výbušné granáty lehkého polního děla 7,5 cm IG 18 a vysokorychlostní granáty pro boj proti tankům. 7,5 cm IG 37 sloužil do konce války u baterií polního dělostřelectva a v těžkých rotách pancéřových granátníků. K tažení sloužil v motorizovaných četách Schützenpanzerwagen Sd.Kfz. 251/4. V těžkých rotách pancéřových granátníků byl nahrazován 7,5 cm IG 42 L/22, různými granátomety a 15 cm schwere Infanteriegeschütz 33 L/11.
Hmotnost: 510 kg
Délka: 1.815 mm
Výška: 1.074 mm
Rychlost palby: 8-12 ran/min
Úsťová rychlost: 280 m/s (výbušný granát), 395 m/s (protitankový granát)
Průraznost: 85 mm/500 m
Dostřel: 5.150 m
Rok výroby: 1944
Vyrobeno: 2.279

Daimler DZVR 21

29. prosince 2011 v 15:24 | paulito


Pokud známo, je toto jediné obrněné auto z doby Výmarské republiky. Podle Versailleské mírové dohody z 28.6.1919 nesměl být Reichswehr vybaven tanky. Kvůli vnitřním politickým nepokojům a ochraně východní hranice v počáteční době Výmarské republiky, povolily spojenecké síly nasazení 150 obrněných aut, která měla být nasazena jen k vnitřní policejní službě (smlouva z Boulogne z 20.7.1920). Jako výzbroj vozidla byly nasazeny dva kulomety. Schutzpolizei obdržela 50 obrněných aut, která byla vyrobena po skončení první světové války. Pro 100 nově vyrobených obrněných aut bylo určeno nasazení k pouličním bojům a ve druhé linii. V letech 1921-1925 byly Schupo-Sonderwagen vyráběny u tří různých firem. Charakteristickou pro toto vozidlo byla vysoká nástavba a hmotnost, která měla umožnit vozidlu boj proti barikádám a jejich prorážení. V roce 1928 ještě zůstalo ve službě 72 vozidel u pruské Schutzpolizei a dalších 38 vozidel u policejních jednotek ostatních států. Neozbrojená verze vozidla byla později používána jako Mannschaftstransportwagen. Ale nikdy nebylo toto vozidlo nasazeno v poli.
Hmotnost: 12 tun
Výzbroj: 2x 7,92 mm Maschinengewehre 08, v každé věži jeden kulomet
Motor: Daimler MI 574 Ottomotor, čtyřválcový, 100 hp
Rychlost: 50 km/h
Pancéřování: 12 mm
Dojezd: 350 km
Posádka: 7-9 policistů
Výroba: 1921-1925, 31 (Daimler), 24 (Benz), 30 (Ehrhardt)

3 cm Zw. Flak auf Pz.Kpfw. 38(t), Kugelblitz 38D, 3 cm MK 103 Hängelafette auf 38D und 38(t), 3.7 cm Flakzwilling 44 auf Fahrgestell 38D

28. prosince 2011 v 13:33 | paulito
4.9.1944 dokončila firma BMM koncepční design 3 cm Zwilling-Flak ve věži Kugelbliz na šasi 38(t). Zatímco vnější pancéřování užší, protože bylo navrženo pro montáž na Pz.Kpfw. IV, průměr věže s kanónem a posádkou byl stejný, 900 mm. BMM nepoužíval standardní podvozek 38(t), měl již boční strany upravené pro širší pásy 450 mm a byl tak podobný pozdějšímu 38D designu. Ale na rozdíl od 38D mu zůstaly listové pružiny. Jak hlásil General der Artillerie náčelníkovi štábu 21.10.1944, 3 cm MK 103 Kugelblitz auf 38(t) měl být vyvíjen a zařazen do výroby. Ale BMM a Škoda nevyráběly Jagdpanzer 38 v takovém množství, aby bylo možno využít podvozky i pro jiné účely. Proto bylo rozhodnuto vytvořit podvozek 38D vhodný pro sériovou výrobnu v závodech v Německu. Věž Kugelblitz s dvojitým automatickým kanónem 3 cm MK 103 měla být montována na prodloužený podvozek Aufklärer 38D. Výrobní program z 30.1.1945 plánoval dokončení prvních pěti Kugelblitz 38D v červenci 1945 a 20 v srpnu, měsíční výrobní dávka se měla zvýšit na 100 v prosinci 1945. Při setkání s náčelníkem štábu 14.3.1945 Generalinspekteur der Panzertruppe uvedl, že ze všech 250 vyrobených podvozků 38D, musí být 225 dokončeno jako Jagdpanzer 38D a 25 jako Bergepanzer 38D. Kugelblitz 38D nemohl být vyráběn, protože nebyla možnost rozšiřovat výrobu o další speciální výrobu a nemohly být vyráběny ani díly pro věž. Jako náhradu vyvíjel Wa.Pz.Mot. Flakpnazer 38 s MK 103 Zwilling v otevřené Hängelafette a první zkušební vozidlo bylo téměř dokončeno. Jediný přestavěný podvozek 38(t) měl být použit pro Flakpanzer (Hängelafette). Generalinspekteur der Panzertruppe přikázal Wa.Pz.Mot. instalovat Mk 103 Zwilling-Hängelafette (která byla vyvíjena pro 38D) na podvozek 38(t). Wa.Pz.Mot. okamžitě zahájil potřebné činnosti. Měl být vytvořen Flakzug s osmi Flakpanzery u každého Panzer-Abteilung se 40 Jagdpanzery. Generalinspekteur der Panzertruppe měl poskytnout kolem 35 až 45 Jagdpanzer 38(t) měsíčně pro přestavbu na Flakpanzery. Měly mít stejnou rychlost jako Jagdpanzery, které měly podporovat, proto měl mít Flakpanzer osmiválcový dieselový motor Tatra. Konstrukční kancelář Rheinmetallu, Vereinigte Apparatebau AG byla požádána Wa.Prüf. 6 o vytvoření koncepčního designu 3.7 cm Flakzwilling 44 ve věži, která by byla montována na podvozek 38D. První pokud byl představen Wa.Prüf. 6 6.1. až 13.1.1945, ale překročil váhový limit 2.150 kg, i když bylo pancéřování sníženo na polovinu. Wa.Prüf. 6 vyjasnil požadavek, že 3.7 cm Flakzwilling 44 má být montován na podvozek 38D s kruhovým pancéřovým štítem bez štítu pro kanón pod názvem Versuchausführung 3.7 cm Flakzwilling 43 auf Pz.Kpfw.IV. Nástavba a štít měly být co nejjednodušší pro výrobu. Podvozek 38D byl vybrán proto, protože Pz.Kpfw.IV byl vyřazován z výroby. Alkett hlásil, že podvozek 38D váží 11.000 kg, takže nástavba a zbraň mohou vážit 4.000 ks a stále nebude překročen limit 15.000 kg. 14.2.1945 hlásila Vereinigte Apparatebau AG, že navrhla 3.7 cm Flakzwilling 44 auf Fahrgestell 38D za použití běžné dráhy pro kuličková ložiska z Pz.Kpfw.IV, montované na nemodifikovaném 38D. Kanóny se měly otáčet rychlostí 40° za sekundu za použití hydraulického pohonu, tlak oleje měla poskytovat regulační pumpa poháněná motorem vozidla. V zásobnících po osmi nábojích mohlo být uskladněno celkem 200 nábojů. Pro vyhledávání leteckých cílů byl použit běžný zaměřovač ZF. S posádkou čtyř mužů mělo vozidlo vážit 14.992 kg. Bylo doporučeno, aby síla pancéřování byla snížena z 16 na 14 mm, tím by se ušetřilo dalších 110 kg. Wa.Prüf. 6 nestačil do konce války rozhodnout o výrobě vozidla.

5.5 cm Zwilling Flakpanzer mit Panther Fahrgestell (Krupp und Rheinmetall)

28. prosince 2011 v 12:41 | paulito
31.5.1943 byl 5.5 cm Flakzwilling určen jako jedna ze tří alternativ, montovaných na podvozek tanku Panther. Panzerkommision rozhodla 21.12.1943, že konečným řešením pro Flakpanzer bude nový design 3.7 cm Doppelflak auf Panther, později mělo být toto řešení vyměněno za 5.5 cm Flak. 8.5.1944 Wa.Prüf. 6 informoval Krupp, že General der Flakwaffe urgentně požaduje Flakpanzer s kanónem 5.5 cm Flak. Protože nově vyvíjené šasi nebylo k dispozici, měl být použit podvozek tanku Panther, pokud možno bez modifikace korby. Nebylo možno použít sklopné plošiny, jako byly třeba 3.7 cm Flakpanzer. Byla požadována otočná kupole nebo věži podobná nástavba. Krupp navrhoval jen sklopné platformy, Flak věže navrhoval Rheinmetall. Firma Rheinmetall (která z bezpečnostních důvodů změnila název své konstrukční kanceláře na Vereinigte Apparatebau AG) byla také vybrána pro návrh věže pro Flakpanzer V, 5.5 cm Zwilling, Gerät 58 a dokončila koncepční výkresy 23.10.1944. Představili svůj design na modelu 1:10 ve Wa.Prüf. 6 a probírali zde následující změny na jednání 8.11.1944: maximální elevace -5° až +72°, větší nebylo možné pro konstrukční omezení dosáhnout. Konstruktéři byli opět žádání, aby stěny věže nebyly kolmé, zejména ta čelní. Ale za takovéto úpravy platila věž místem pro poklop nabíječe a ruční zbraně. Ventilátor byl ze střechy věže také odstraněn. Jeden ventilátor byl instalován pod pancíř zbraně pro odvod plynů, vycházejících ze zbraně při střelbě. Druhý ventilátor byl umístěn do kruhu věže. Po projednání těchto změn obdržela Vereiningte Apparatebau kontrakt na okamžitou výrobu dřevěného modelu v plné velikosti 5.5 cm Flakpanzerturm. Aby byly zbraně včas vyrobené pro pancéřovou věž, objednal Wa.Prüf. 6 u firmy Dürkoppwerke čtyři kanóny. 19.12.1944 rozvinula Vereiningte Apparatebau diskuzi o dalším pokračování vývoje 5.5 cm Flakpanzer. Byla navržena montáž následujících zbraní nad štít kanónu 5.5 cm: dva MG151/20 a jeden MG42, nebo dva MG42 a jeden MG151/20 nebo jen dva MG151/20. Byl také kontaktován Wa.Prüf. 6 pro nalezení motoru pro hydraulický pohon věže. Velitelská kupole byla podobná té na Pantheru. Dřevěný model v měřítku 1:10 Flakpanzer byl dodán Wa.Prüf. 6. Krupp dokončil výkresy své 5.5 cm Zwilling-Flakpanzer auf Panther Ausf.G 5.12.1944. Elevace dvoukanónu 5.5 cm Zwilling-Flak 58 V3 byla -5° až +80°. Pancéřování věže bylo 40 mm vpředu, 20 mm po stranách, 30 mm vzadu a 20 mm na střeše. Věž měla mít posádku čtyř mužů, dva nabíječe, střelce a velitele. Pro velitele byla k dispozici běžná litá kupole se sedmi průzory a periskopický zaměřovač pro střelce. Zásoba munic eve věži byla jen 104 nábojů 5.5 cm. 14.2.1945 rozhodl Oberst Crohn z Wa.Prüf. 6, že práce na 5.5 cm Flakpanzer není urgentní a program byl zastaven. Dřevěný model od Vereiningte Apparatebau pro Wa.Prüf. 6 byl dokončen.

Geschützter Sonderwagen M8 (6x4)

26. prosince 2011 v 16:11 | paulito


M8 Greyhound bylo americké obrněné auto, vyráběné během druhé světové války pro spojenecké síly. Po založení Bundesgrenzschutz v roce 1951 a Bereitschaftpolizei der Länder bylo celkem 80 vozidel M8 Greyhound předáno těmto složkám US Army. Z toho jich Bundesgrenzschutz obdržel 50 a Bereitschaftpolizei der Länder 30. Vozidla byla vybavena německými kulomety MG42. V roce 1956 byla část vozidel vybavena kromě kulometu MG42 také 20 mm automatickým kanónem Hispano-Suiza 804 (HS 804). Tento kanón byl u Bundesgrenzschutz používán také na pobřežních hlídkových člunech a jako protiletadlová zbraň. Vozidla byla poté přidělena k průzkumným četám podél německých hranic (Auflärungszug a Sonderwagenzug). Geschützter Sonderwagen M8 byl v letech 1963-65 nahrazen Geschützter Sonderwagen I a II. M8 byl prvním pancéřovaným a ozbrojeným vozidlem v německých službách po druhé světové válce.

Jagdpanzer-Kanone, prototyp II HK 3/1 a 3/2

25. prosince 2011 v 20:30 | paulito


Jako první vozidlo Schützenpanzerfamilie Neu byl od roku 1959 vyvíjen od firem Ruhrstahl/Rheinstahl/Hanomag a Rheinstahl/Henschel Jagdpanzer-Kanone (později Kanonenjagdpanzer). Bylo vyrobeno 24 předsériových prototypů I a II pod firemním označením RU a HK. Od roku 1965 byl vyráběn v sérii a v roce 1967 nasazen k bojovým jednotkám v provedení RU s dieselovým motorem MB 833 Ea o výkonu 600 hp. Vozidlo je vystaveno v Panzermuseum Münster.

Curtis XP-37, YP-37

25. prosince 2011 v 11:23 | paulito
XP-37
Původní prototyp Hawk 75 byl použit pro první experimenty s řadovým motorem Allison V-1710. Tato modifikace zahrnovala nejen nahrazení původního hvězdicového motoru motorem Allison, ale kokpit byl také přesunut značně dozadu, až za křídlo. S výjimkou křídla a podvozku tak výsledny XP-37 nevypadal vůbec jako Hawk 75. Motor Allison V-1710-11 měl turbokompresor a vyvíjel výkon 1.150 hp. To bylo o 50 hp méně, než hvězdicový Pratt and Whitney R-1830-17 z P-36C. Ale díky aerodynamicky čistým liniím trupu vzrostla maximální rychlost XP-37 na 340 mil/h oproti 311 mil/h u P-36C. Toto zvýšení rychlosti vedlo armádu k zadání objednávky na 13 prototypů YP-37, aby mohl zkoušky s motory V-1710 pokračovat.


YP-37
13 prototypů YP-37 bylo objednáno US Army 11.12.1939. první ze strojů vykonal úvodní let 24.1.1940 a byl poté předán armádě 29.3. Řadový motor Allison V-1710-21 byl ve všech prototypech a podobně jako V-1710-11 z XP-37 byl vybaven turbokompresorem a vyvíjel výkon 1.150 hp. Výzbroj zůstala stejná jako u P-36A, jeden kulomet .50 cal a jeden .30 cal v krytu motoru. Posunutí kokpitu dozadu mělo za výsledek velmi špatný výhled pilota a piloti byli proti tomuto uspořádání. Prototypy prováděly různé testy a u operačních jednotek probíhaly služební zkoušky. Ale XP-40 se ukázal jako lepší ze dvou experimentů trupu hawku s motorem V-1710 a tak nebyl objednán žádný sériový P-37.

Curtiss P-36G

24. prosince 2011 v 17:13 | paulito


Norsko objednalo 46 H75A-8 Hawk, ale jen šest jich bylo přepraveno lodí do Norska, než byla země obsazena Němci. Zbývajících 40 letadel bylo převzato US Army a nazváno P-36G. Tato letadla byla vyzbrojena dvěma kulomety .50 cal v krytu motoru a čtyřmi .30 cal ve křídlech. Natřeny standardní barvou Olive DRab přes Neutral Grey, sloužily P-36G ve výcvikové roli krátkou dobu u US Army. V roce 1943 byly předány Peru.

Curtiss P-36C

24. prosince 2011 v 16:49 | paulito


K nápravě nedostatků nedostatečné výzbroje byl P-36A, 38-85, užit jako prototyp pro zdokonalenou verzi Hawku s větší palebnou silou a silnějším motorem. Byl označen P-36C bez obvyklého označení X nebo Y pro experimentální stroj nebo prototyp. Po úspěšných testech byl zařazen do operační služby s novou konfigurací. Zde bylo stále 40 strojů, zbývajících z objednávky na 210 P-36A Hawk a ty dostaly sériová čísla 38-181 až 38-210. Ty byly dokončeny ve stejném standardu jako první prototyp a byly také označeny P-36C. První P-36A, 38-1, byl přestavěn na standard P-36C a ten navýšil celkový počet P-36C ve službě na 42. Silnější výzbroj byla ve formě dvou kulometů .30 cal pod křídly. Pod křídly byly umístěny aerodynamické kryty, které měly zachycovat vystřelené nábojnice. Se dvěma dalšími kanóny byl P-36C vyzbrojen jedním kulometem .50 cal a třemi kulomety .30 cal, ale bylo obtížné soustředit palbu všech zbraní na cíl. Výkon byl zvýšen na 1.200 hp instalací motoru Pratt and Whitney R-1830-17. Ale další výzbroj navýšila hmotnost, takže zvětšení výkonu přišli nazmar a výkony letadla zůstaly podobné jako u P-36A.

Curtiss P-36A

24. prosince 2011 v 16:09 | paulito

První sériová verze Model 75 pro US Army byla P-36A. Toto je stroj velitele 18th Pursuit Group. Sériové verze P-36 byly dodávány v přírodní kovové barvě.

První sériové P-36A, nazvané Model 75L u firmy Curtiss, byl dodán 20.4.1938. Byly vyzbrojeny jedním kulometem .50 cal a jedním .30 cal v krytu motoru a tato neadekvátní výzbroj byla jedním z největších nedostatků tohoto stroje. Bylo objednáno 210 letadel, čtvrtý stroj (38-4) byl dokončen jako XP-42a poslední čtyřicátý byl dodán USAAF jako P-36C. Zbytek byl dokončen jako standard P-36A, ačkoliv čtyři byly později modifikovány pro experimenty s motory a výzbrojí. První z těchto P-36A, 38-20, se dočasně stal XP-36B, který byl vybaven motorem Pratt and Whitney R-1830-25, ale po dokončení testu motoru byl přestavěn zpět na standard P-36A. P-36A, 38-174, se stal XP-36D. XP-36E byl přestavěn z P-36A, 38-147 a podobně jako XP-36D byl použit k testování výzbroje, skládající se z dvou .50 cal v krytu motoru a čtyř kulometů .30 cal v křídlech. Konečně P-36A, 38-172, byl přestavěn na XP-36F pro experimenty se dvěma kanóny 23 mm Madsen pod křídly. Dva P-36A byly přestavěny na P-36C. Byly to P-36A, 38-85, který byl modifikován a použit jako prototyp pro P-36C a P-36A, 38-1, který byl také modifikován dle specifikací na P-36C. Nejdůležitější modifikace P-36A byla provedena na 38-10, když byl motor hvězdicový Pratt and Whitney R-1830-13 nahrazen řadovým motorem Allison V-1710. Výsledkem bylo nové označení XP-40. Úspěch tohoto motoru vedl k objednávce na deset strojů verze P-40 Warhawk. Po zařazení do služby začaly sériové P-36A nahrazovat starší letadla ve službách u eskader a nakonec Hawky sloužily v deseti eskadrách. První dostala P-36A 20th Pursuit Group na Barksdale Field, Louisiana. Následovaly 1st Pursuit Group na Selfridge Field, Michigan a 8th Pursuit Group na Langley Field, Virginia. Následovně bylo vybaveno sedm dalších skupin, 15th, 16th, 18th, 32nd, 35th, 36th a 58th. Ale když začaly v druhé polovině roku 1940 přicházet do výzbroje P-40, začaly být P-36 přesouvány k výcvikovým jednotkám včetně 35th Training Group na Moffet Field, Kalifornie a 36th Training Group na Langley Field, Virginie. Jen několik jich zůstalo v prvoliniové službě, když Japonci napadli Pearl Harbor 7.12.1941. Čtyři se dostaly do vzduchu a sestřelily dva japonské torpédové bombardéry Nakajima B5N1, což byly spolu se dvěma sestřely P-40 první americká letecká vítězství nad Japonci.

Curtiss Y1P-36

24. prosince 2011 v 15:29 | paulito

Prototyp pro US Army Air Corps série P-36 byl Y1P-36, který byl také označován jako Model 75E. Byly vyrobeny tři stroje u užívány pro testy a vývoj.

5.8.1936 zadala US Army objednávku na tři prototypy Y1P-36 (sériová čísla 37-68, 37-69 a 37-70), takže mohl pokračovat vývoj na Curtiss Model 75. Y1P-36, zvaný u Curtissu Model 75E, se lišil od Modelu 75B tím, že měl plně zatažitelné ocasní podvozkové kolo a byl vybaven motorem Pratt and Whitney R-1830-13 o výkonu 1.050 hp. To bylo značné navýšení oproti 675 hp motoru Wright R-1820F v Modelu 75B, ale byla to hořká pilulka, když musel Curtiss-Wright nahradit svůj vlastní motor silnějším výrobkem firmy Pratt and Whitney. První let Y1P-36 se konal v únoru 1937 a bylo jasné, že letadlo nabídne lepší výkon než P-35 při Pursuit Aircraft Competition v roce 1937. Po pěti měsících letových zkoušek objednala armáda 210 P-36A 7.7.1937.

3rd Battalion, 227th Aviation Regiment

24. prosince 2011 v 12:15 | paulito


3rd Battalion, 227th Aviation Regiment byl ustaven 1.2.1963 jako Company C, 227th Assault Helicopter Battalion a přidělen 11th Air Assault Division, Fort Benning, Georgie. 1.7.1965 byl prapor reorganizován a vyňat z podřízenosti 11th Air Assault Division a přidělena 1st Cavalry Division (Airmobile). Prapor byl nasazen ve Vietnamu v září 1965 a sloužil zde od října 1965 do srpna 1971. Poté byl přesunut do Fort Hood, Texas a deaktivován v listopadu 1974. Prapor byl opět reaktivován v květnu 1978 jako část 1st Cavalry Division. Po téměř 20 letech u 1st Cavalry Division byl prapor reorganizován a přejmenován na 3rd Battalion, 227th Aviation Regiment v červenci 1987 a přidělen 3rd Armored Division v Německu. Prapor byl reorganizován do svého současného stavu v dubnu 1989 ve Fort Hood, Texas, kde vyměnil své AH-1 Cobra za AH-64 Apache. Ve Fort Hood prodělávala jednotka tříměsíční výcvikový program na vrtulníky Apache a v září 1989 se vrátila do Hanau, Německo k 3rd Armored Division jako její první Apache prapor. V srpnu 1990 byl prapor přidělen 12th Aviation Brigade jako součást operace Desert Shield a byl nasazen do Saudské Arábie v září. Prapor hrál klíčovou roli v prvních měsících Desert Shield a byl přidělen XVIII Airborne Corps, když válka vypukla 17.1.1991. Během konfliktu se 3rd Battalion zúčastnil několika střetů v Iráku, útoku severně od řeky Eufrat a byl nejseverněji umístěnou jednotkou US Army na konci války. Jednotka byla přemístěna do Německa v dubnu 1991 a přidělena spolu se sesterskou jednotkou, 2nd Battalion, 227th Aviation Regiment k 1st Armored Division v září 1991. Prapor je v současnosti umístěn na Hanau Army Airfield (HAAF) v Německu.

2 cm Flakvierling und 3.7 cm cm Flakzwilling auf Panther Fahrgestell Flakpanzer 341

23. prosince 2011 v 13:15 | paulito
Metody a taktika pro protiletadlovou obranu tanků byly detailně probírány 31.5.1943 s výsledkem, že potřebná urgentní výroba Flakpanzerů. Nejprve měl proběhnout pokus adaptovat na Flakpanzer šasi tanku Pz.Kpfw.IV. Pokud by to nešlo, další volba padla na šasi Pantheru. 2 cm Flakvierling, 3.7 cm Flakzwilling nebo 3.7 cm Flakdrilling a po dokončení vývoje i 5.5 cm Flakzwilling měly být montovány jako výzbroj na podvozek Pantheru. Rheinmetall dokončil koncepční výkresy 21.5.1943 pro montáž Flakvierling MG 151/20 s věží na podvozku Panther. S elevací -5° až +72° mohly tyto čtyři kanóny 20 mm napadnout pozemní i vzdušné cíle devastující palbou. Když se Panzerkommision setkala 21.12.1943, rozhodla se, že konečné řešení pro Flakpanzer bude nový design pro 3.7 cm Doppelflak auf Panther, který měl být později změněn na 5.5 cm Flak. Daimler-Benz byl vybrán pro konstrukci 3.7 cm Flak-Zwilling věže, montované na podvozku Panther. Čelní pancéřování mělo být 100 mm a boční 40 mm. Hydraulické řízení otáčení věže mělo být poháněno motorem Pantheru. Bylo třeba vyřešit vážné konstrukční problémy včetně vypuzování hnacích plynů, kontroly zpětného rázu kanónů a zaměřování cílů z uzavřené věže. Daimler-Benz dokončil Versuchs-Turm do poloviny roku. Během roku byly konstrukční práce na 3.7 cm Flakzwilling věži přiděleny také firmě Rheinmetall, která dokončila koncepční výkresy věže 3.7 cm Flakpanzer 28.3.1944. Detailní výkresy designu Flakpanzer 341 se dvěma 37 mm kanóny byly dokončeny 23.5.1944. 13.1.1945 informoval Wa.Prüf. 6 konstruktéry, že Generalinspekteur der Panzertruppen rozhodl, že instalace 3.7 cm Flakzwilling 44 ve věži na podvozku Panther se neuskuteční, protože palebná síla vozidla vzhledem k jeho hmotnosti je příliš nízká. Proto byly konstrukční práce zrušeny.


Gep.Sfl. für Flak 41 (VFW II) Krupp, 8.8 cm Flak 41 (Sf.) Panther I Bauteile Rheinmetall

22. prosince 2011 v 11:27 | paulito
V roce 1942 zahájil Krupp vývoj Versuchsflakwagen jako samohybného nosiče pro 8.8 cm Flak pro Luftwaffe. Počáteční design měl všechny díly nové, které nebyly testovány na předchozích vozidlech. Ve snaze o unifikaci designů, nařídil Wa.Prüf. 6, že podvozky pro nově navrhovaná pásová obrněná vozidla mají být vyráběna z dílů z tanků Luchs, Leopard, Panther a Tiger. Na setkání s Dipl.Ing. Kleinem (L Flak 4/VI) 2.9.1942 nabídl Krupp využití následujících dílů z tanků, které byly v sériové výrobě, jako další krok přípravy sériové výroby Flakwagen (VFW) für Gerät 42 (později přejmenovaný na 8.8 cm Flak 41 L/71): pásy a zavěšení z Pantheru s průměrem kol 860 mm, z Leopardu motor HL 157 (550 hp), převodovku ZF AK 7-120. Hmotnost vozidla měla být kolem 31 tun a dostřel 2.450 m. Další specifikace zahrnovaly:čelní pancéřování 30 mm, boční 16 mm, délka 6,70 m, šířka 3,27 m, kapacity paliva 550 l, dojezd na cestě/v terénu 350/250 km, skladovaná munice 36 nábojů, elevace 90°, traverse 360°. Do 4.11.1942 byly díly z Leopardu staženy a Krupp dokončil výkresy Gep.Sfl. für Gerät 42 (VFW 2) Serienausführung na dílech z Pantheru. Vozidlo mělo být poháněno motorem Maybach HL 230 (700 hp). Překonstruovaný podvozek měl stejnou nástavbu jako původní VFW. Nebyly vytvořeny žádné alternativy do získání zkušeností s testováním VFW. 22.10.1942 informoval Ing. Klein Krupp, že základem pro nový Gep.Sfl. für Flak 41 (VFW II) by měl být Panther II. Měly být dodány díly pro panter II a podvozek z Pantheru, mezitím již dodaný pro přestavbu, měl být vrácen. 21.12.1943 GL/Flak změnil objednávku u firmy Krupp na schl.Flak VFW II. 13.1.1944 hlásil Ing. Klein, že Rheinmetall má velké obtíže s konstrukcí věže Turm für 8.8 cm Flak 41 auf Sfl. Proto pro dokončení tohoto Flakpanzeru nebyl stanoven žádný závazný termín. Do konce ledna 1944 byly Krupp i Rheinmetall informováni, že se říšský ministr Speer rozhodl zastavit vývoj 8.8 cm Flak 41 auf Sfl. Panther I, protože jsou zde důležitější konstrukce. Do poloviny února 1944 bylo rozhodnuto, že 8.8 cm Flakwagen pro eskorty tankových kolon je zbytečný, protože vysoko letící letadla může napadat pevný 8.8 cm Flak, umístěný po stranách tankových kolon. Místo něj jsou potřebnější automaticky střílející 3.7 cm Flak nebo 5.5 cm Flak pro ochranu proti hloubkovým stíhačům.

Leichter Panzerkampfwagen zur Verwendung gegen Erd- und Luftziele mit 5.5 cm vollautomatischer Waffe

22. prosince 2011 v 9:23 | paulito
Při setkání v květnu 1943 iniciovala Panzerkommission nový koncept pro Panzer, schopný bojovat proti pozemním i vzdušným cílům. Při diskuzi o tomto tanku (schwerer kleiner Panzerkampfwagen mit 10.5 cm) byl probírán koncept dalšího tanku pro tento úkol, velmi lehkého a obratného Panzeru, vyzbrojeného menší zbraní do 5 cm, který by byl efektivně využíván proti lehčím cílům, pěchotě, kulometným postavením, apod. 14.7.1943 Porsche a Rheinmetall dokončily výkresy koncepčního designu pro tento Leichter Panzerkampfwagen zur Verwendung gegen Erd- und Luftziele mit 5.5 cm vollautomatischer Waffe. 5.5 cm automatische Kanon MK112 byl montován na otočný podstavec na střeše nástavby s hlavní mířící skrz výřez v předním pancéřování. Otočnost 360° mohla být dosažena jen při elevaci +25°, pokud byly otevřeny oba půlkruhové poklopy na střeše vozidla. Výkres z 5.8.1943 ukazuje pokrok v designu vozidla. Lože kanónu mohlo být vysunuto o 400 mm a otáčet se tak i při nulové elevaci. Konečný design z 28.10.1943 ukazoval vozidlo s novou korbou, podobnou Porsche Typ 245-010 a 245-011. 5.5 cm automatische Kanon MK 112 byl stále montován na podstavci se schopností zdvihu o 400 mm a s elevací až +90°. Když byl poklop střechy uzavřen, otočnost se omezila na 5° na každou stranu. Periskopový zaměřovač WZF byl používán pro palbu na pozemní cíle a teleskopický zaměřovač DOK c/4 pro palbu na vzdušné. Ve vozidle mělo být vezeno celkem 300 nábojů pro kanón 5.5 cm v bočních zásobnících. Neexistují žádné detaily o tom, jak by byla munice nabíjena při otáčení věže. Tento lehký tank měl mít posádku tří mužů: řidič, střelec a velitel. Hlavní částí korby bylo lité pancéřování. Byly navrženy dvě verze. S 60 mm čelním pancéřováním (40 mm boční, 25 mm zadní, 16 mm horní a dolní) pro vozidlo o hmotnosti 18,5 tun a 50 mm (30 mm, 20 mm, 12 mm) pro vozidlo s hmotností 16,5 tuny. Pohon se skládal ze vzduchem chlazeného benzínového motoru V-10 Porsche 15.06 (345 hp) s hydraulickou převodovkou, který umožňoval maximální rychlost 65 km/h. V párech bylo montováno na každé straně šest pohonných kol o průměru 600 mm. Zavěšení bylo jednou vertikální pružinou pro každý pár kol. Pásy měly šířku 450 mm. Délka korby byla 4,88 m, šířka 2,92 m a výška 1,99 m. Neexistuje žádný doklad, že by bylo objednáno zkušební vozidlo nebo uvažováno o sériové výrobě.

Mehrzweckfahrzeug mit Vierling 2 cm VK 28.01

21. prosince 2011 v 13:22 | paulito
V červnu 1943 specifikoval Generaloberst Guderian nový standardizovaný Mehrzweckpanzer (víceúčelový tank), který měl být používán jako Aufklärung, Artillerie-Beobachtung, Flakpanzer, leichte Panzerjäger, leichte Selbstfahrlafette a na další úkoly na základě podvozku o hmotnosti 28 tun. Plány byly vytvořeny po zrušení výroby tanku Pz.Kpfw.VI, těžké podvozky tanků Panther a Tiger nebyly pro tyto účely vhodné. Wa.Prüf. 6 vybral pro vývoj designu tohoto vozidla firmu Krupp, Mehrweckfahrzeug byl také známý jako VK 28.01. Na počátku června 1943 předložil Krupp podovzek s šesti pohonnými koly o průměru 700 mm na 600 mm širokých pásech, na kterých mělo jet 26 t vozidlo rychlostí 30 km/h. Zatímco řízení bylo klasicky vepředu, pohon byl neobvyklý, vzduchem chlazený motor Argus 12LD330H, 12-válcový o výkonu 550 hp a převodovka Olvar 55 11 17. Normální motor Maybach HL 100 o 400 hp a vzduchem chlazený osmiválcový Saurer byly vybrány jako alternativní pohony. Z předpokládaných verzí dokončil Krupp design Mehrzweckfahrzeug mit Vierling 2 cm 16.7.1943. Podvozek měl délku 5,68 m, šířku s Schürzen 3,22 m a výšku 3,21 m. Čelní pancéřování mělo sílu 50 mm, boční 30 mm a 20 dolní a horní. 2 cm Vierling-Flak byl montován na cyklindrickém podstavci, zapusštěném do podvozku. Velký, 20 mm silný štít kanónu chránil obsluhu jen zepředu, nebyla zde žádná boční ochrana. Posádka pěti mužů, obsluhujících tento Flakpanzer, zahrnovala dva nabíječe a střelce. V červenci 1943 počítal vývojový plán s 3 měsíci na dokončení detailního designu, 6 měsíců na zkušební vozidlo, 3 měsíce na jeho testy a 8 měsíců na zdokonalení designu před příchodem do sériové výroby, která měla začít v dubnu 1945. Koncem října 1943 byl Krupp informován důstojníkem ze hlavního štábu pozemních sil o zrušení vývoje Mehrzweckfahrzeugu.

Panzerbeobachtungswagen Panther

20. prosince 2011 v 22:20 | paulito


Rheinmetall byl pověřen detailním designem věže pro Panzerbeobachtungswagen Panther. Bylo navrženo několik variant, včetně alternativní věže Panther s kanónem 5 cm KwK 39/1 a koaxiálním kulometem ve štítu (Topfblende) ve středu čelní desky. Tato verze byla nazvána Entwurf 3 pro Artillerie-Panzer-Beobachtungswagen Fahrgestell Panther z 10.11.1942. Tanto design měl již zabudován dálkoměr, pozorovací periskop TBF.2 ve střeše věže napravo od velitelské kupole a periskop TSR.1 montovaný na střeše věže u místa střelce. Velitelská kupole byla prozatímním řešením se sedmi periskopy, chráněnými cylindrickými pancéřovanými kroužky. Jak je vidět na náčrtech z 5.3.1943, Waffenamt požadoval vývoj různých designů se slepým kanónem. Jedinou výzbrojí měl být kulomet v kulovité střílně. Byl to originální design věže, vycházející z dalších designů věží pro tank Panther. Pancéřování věže zůstalo stejné jako u věže Panther Ausf.D, ale přední část věže byla navíc kryta 100 mm deskou. Další díly navržené speciálně pro tuto věž byly: poklop pro pozorovatele na pravé straně střechy věže, slepý kanón, kulová střílna pro MG 34, poklop ve střední části střechy věže, pozorovací periskop TBF.2, řízení věže, velitelské sedadlo ve středu zadní části, sedadlo pro radistu na pravé straně, platforma pro stojícího velitele, když se díval poklopem, a platforma pro pozorovatele. Výkresy pro Turm Panzerbeobachtungswagen Panther byly dokončeny 16.7.1943. Jediná zkušební věž (Versuchsturm) byla dokončena a namontována na podvozek Panther Ausf.D, vyráběný od července do září 1943. Slepý kanón a štít byly vyrobeny ze svařované oceli a montovány v přední části věže. Kulomet MG 34 byl montován vpravo od kanónu. Kulomet měl standardní zaměřovač KZF.2. Kulomet se mohl pohybovat 5° vlevo a vpravo s elevací -10° až +15°. Ve vozidle měl být vezen samopal MP.40 a signální pistoli. Přístroje v Panzerbeobachtungswagen byly určeny ke korekci palbě dělostřelectva. Vozidlo bylo vybaveno dálkoměrem EM 1.25 m, pozorovacím periskopem TBF.2, periskopem TSR.1, nůžkovým periskopem SF14Z a teleskopickým zaměřovačem KZF.2. Dálkoměr EM 1.25 m, vyráběný firmou Zeiss, byl uvnitř vozidla na přední straně věže, ve věži byly průzory kryté zvenku kryty. Pozorovací periskop TBF.2 byl montován ve střešní desce věže uprostřed v kulovitém loži. Periskopy TSR.1 a SF14Z byly montovány uvnitř velitelské kupole. Vozidlo neslo tři radiopřístroje, Fu 8, Fu 4 a Funksprechgerät f, ten sloužil pro komunikaci s dělostřeleckou baterií. Panzerbeobachtungswagen Panther nebyl nikdy zařazen do výroby. Jak 31.3.1944 zaznamenává generál Lindemann, General der Artillerie OKH, byly tankisté (generál Guderian a generál Thomale) proti zařazení tanků k dělostřelectvu. Generál Lindemann to rozporoval u Organisations-Abteilung, ale ten nebyl schopen zvrátit toto rozhodnutí a zařídit dodávky podvozků a dílů tanků Panther pro dělostřelectvo.

Versuchflakwagen-Leichte für 2 cm Flak-Vierling, 3.7 cm Flak, 5 cm Flak

20. prosince 2011 v 13:27 | paulito
2.9.1942 požádal Dipl.Ing. Klein (L Flak 4/VI) firmu Krupp o návrh gepanzerter Selbstfahrlafette pro leichte Flak, jako byly 3.7 cm Flak 36, Gerät 339 a 2 cm Flakvierling. Vozidlo mělo vézt zbraň, munici a sedm mužů posádky s celkovou hmotností 4,5 tuny. Pohon, převodovka a další díly měly být z Pz.Kpfw. Luchs. Základní nástavba měla být převzata z gep.Sfl. für Gerät 42 se sklopnými bočnicemi. L Flak předal firmě Krupp podvozek Luchs a výkresy 2 cm Flakvierling. Další pokrok na gep.Sfl. für leichte Flak (VFWL) přišel 1.10.1942, kdy Ing. Klein poskytl předběžné koncepční výkresy na VK 13.05 (Luchs), náčrtky na VK 16.02 (Leopard) a výkresy na 3.7 cm Flak 36 a 2 cm Flak-Vierling. Protože nebylo pravděpodobné, že výroba Luchsu bude pokračovat, Krupp nabídl 13.10.1942 použít komponenty z Leopardu. 4.11.1942 předal Krupp Ing. Kleinovi koncepční designy na výkresy gep.Sgl. für 3.7 cm Flak 36, 2 cm Vierling, Gerät 338 V4 (přejmenovaný 3.7 cm Flak 41) a le.F.H. 43 jako Grille 10. Celková hmotnost vozidla, založeného na dílech Leopardu, měla být kolem 25 tun. Po zrušení projektu Pz.Kpfw. Leopard, požádal Ing. Klein 20.1.1943 Krupp o překonstruování gep.Sfl. für le.Flak (VFW L), založeného na dílech z Pz.Kpfw.IV nebo le.F.H.43 (sFl.) Kp I. Pro design byly stanoveny následující požadavky: hmotnost nepřekračující 25 tun, motor Maybach HL 100 o 400 hp (ve zkušebním vozidle HL 90 o 340 hp) a rychlost 45-50 km/h. Tento zbraňový systém s lehkým protiletadlovým kanónem do 50 mm měl být nasazen také proti pozemním cílům, musel být proto schopen okamžitého zahájení palby. Ze stejného důvodu muselo být maximálně silné (ale tak, aby nenarušilo maximální hmotnost) pancéřování. Na podvozek měly být montovány 2 cm Flak-Vierling a 3.7 cm Flak. 1.2.1943 dodal Wa.Prüf. 6 firmě Krupp dva motory HL 90 pro Versuchsfahrzeug Sfl. Für le.Flak. 22.2.21943 předal Krupp Ing. Kleinovi dva výkresy Sfl. Für le.Flak s 3.7 cm Flak 43 a s 5 cm Gerät 58 (Kp). Byly dále vyjasněny následující body: vozidlo má být používáno pro všechny děla 2 až 5 cm Flak, platforma musí být provedena ve dvou různých verzích. První verze měla být pro 5 cm Gerät 48 (Kp) a 3.7 cm Flak 43. Kruhová základna měla být umístěna do středu platformy pro montáž podstavce pro 5 cm Flak. Druhá platforma měla mít výřez pro Lafettendreieck. Obě, pro 3.7 cm Flak 36 a 2 cm Flak-Vierling, měly stejné rozměry. Krupp upozornil, že pokud je plánována montáž 5 cm Flak 41, může to přinést bez modifikací vozidla značné problémy. Čelní pancéřování mělo být 50 mm silné, boční a zadní 30 mm, podlaha a strop 16 mm. K redukování doby potřebné k dokončení Versuchfahrzeug, Krupp vyrobil korbu z netvrzené uhlíkové ocelí místo z pancéřových desek. Nejdříve ale Krupp dokončil dřevěný model 1:10 Sfl. Für le. Flak (VFWL) s 5 cm Gerät 58 (Kp). Bylo rozhodnuto, že první model vozidla bude určen pro 5 cm Gerät 58 (Kp) a 3.7 cm Flak 43. 12.4.1943 dostal Krupp kontrakt na výrobu Sfl. Für le.Flak Versuchsfahrzeug. 21.4.1943 byl objednán i druhý podvozek. Ten byl určen pro Rheinmetall, který navrhnul odlišnou nástavbu. 28.4.1943 Krupp ohlásil, že plánuje dokončení prvního vozidla na únor 1944. 10.5.1943 dokončil Krupp nový koncepční výkres pro gep.Sfl. für le.Flak pro 2 cm Flak-Vierling, 3.7 cm Flak-Zwilling a 5 nebo 5.5 cm Flak s následujícími specifikacemi: elevace -5 až 90°, plná otočnost, motor Maybach HL 90 (350 hp), převodovka SSG 76, pancéřování 50 mm vpředu, 30 mm boční, max. rychlost 45 km/h, posádka 8, délka 5,60 m, šířka 3,27 m, výška 2,30 m, munice 132 nábojů. 29.5.1943 rozhodl Oberst Walter (GL/Flak-E 4/VI), že bude potřebné dočasné řešení na přestavěném podvozku Pz.Kpfw.IV k vyplnění urgentní potřeby Flakpanzerů u tankových jednotek. Krupp stále pokračoval v práci na gep.Sfl. für le.Flak (VFWL) jako na budoucím řešení, protože vozidlo splňovalo většinu specifikací na rychlost a taktické požadavky. Krupp byl požádán na vypracování závěsného pancéřového štítu na přední stranu k ochraně posádky proti palbě. Kvůli spojeneckému bombardování Krupp na počátku června 1943 upozornil, že není možné dokončit v závodě v Essenu ani výrobu Versuchsfahrzeugu. Proto byly všechny stroje přemístěny do Grusonwerku, kde měla být vyrobena zkušební vozidla a le.Flak-Wagen s korbou z karbonové oceli. Dokončení jednoho Sfl. Für le.Flak (VFW L) für 5.5 cm Flak, 3.7 cm Flak-Illing und Flak-Zwilling a 2 cm Flak-Vierling bylo kontraktem přesunuto do Grusonwerku. 17.3.1944 Kruup hlásil stav montáže Richter Versuchsflakwagen (VFW1) für 5.5 cm automatische Flakwaffe. Byly dodány všechny potřebné materiály a plán dokončení byl v květnu 1944. Ale teprve 27.11.1944 Krupp hlásil, že motor Maybach HL 90 byl instalován na le.Flak (VFWL) v Grusonwerku. Nakonec Krupp nehlásil, že by bylo vozidlo dokončeno nebo testováno před koncem války.

Artillerie-Panzer-Beobachtungswagen Fahrgestell Panther mit 5 cm KwK 39/1

19. prosince 2011 v 15:01 | paulito
V roce 1942 získala firma Rheinmetall kontrakt na detailní vývoj designu věže pro Panzerbeobachtungswagen Panther. Bylo vytvořeno několik verzí, včetně věže Panther s kanónem 5 cm KwK 39/1 a koaxiálním kulometem, krytými Topfblende. Tato verze byla nazvána Entwurf 3 pro Artillerie-Panzer-Beobachtungswagen Fahrgestell Panther z 11.11.1942. Pozorovací periskop TBF 2 byl montován ve střeše věže napravo od velitelské kupole a periskop TSR 1 ve věži před místem střelce. Velitelská kupole byla prozatímním řešením, se sedmi periskopy, chráněnými cylindrickými pancéřovými kruhy. Rheimetall pokračoval v práci na designu a dokončil věž určenou pro dělostřelecké pozorování se slepým kanónem ve věži.

Mittlerer Schützenpanzerwagen mit 7.5 cm Kanone L/48

19. prosince 2011 v 14:42 | paulito
Do konce října 1944 navrhla firma Rheinmetall lože pro dlouhý kanón 7.5 cm L/48 pro m.SPW a 8-Rad (Tp) sPzSpWg. Na schůzce s Hitlerem 28.10.1944 uvedl Generaloberst Guderian, že by bylo potřeba zavést tento systém do výroby, pokud mSPW bude schopno nést zvýšenou hmotnost a proto je třeba vykonat ještě před zavedením armádní zkoušky. Tato varianta na m.SPW nebyla nikdy zařazena do sériové výroby. Koncem listopadu 1944 bylo rozhodnuto o montáži 7.5 cm PaK 40 (L/46), čímž byl vytvořen Sd.Kfz. 251/22.

Aufklärer 38D mit 2 cm Hängelafette und mit 7.5 cm AKF L/48

16. prosince 2011 v 15:14 | paulito
26.9.1944 hlásilo OKH, že nový model leichte Panzerjäger 38t s dieselovým motorem Tatra a převodovkou AK 5-55 bude vyrábět u firmy Alkett v maximálním počtu 1.000 za měsíc a jako Aufklärer u firmy MIAG v počtu 300 kusů za měsíc. 4.10.1944 rozhodla Panzerkommision o omezení budoucí výroby jen na tři typy tankových podvozků z typů 38t, Panther a Tiger. Wa.Prüf. 6 poukázal 19.10.1944, že díky nedostatku dodávaných náhradních dílů budou mít BMM a Skoda problémy s dodávkami podvozků 38t pro další výrobce. Podvozky 38t nebyly vhodné pro výrobu v Německu, protože se zde používaly jiné nástroje a přípravky pro výrobu kol a řízení. Panzerjäger měl být kompletně překonstruován pro Německo. Měl mít novou korbu s vertikálními boky, nové zavěšení se silnějšími pružinami, dieselový mototr Tatra 220 hp s převodovkou AK 5-80 a silnější řízení. Maximální rychlost měla být 40 km/h pro Panzerjäger a 52 km/h pro Aufklärer. Na setkání Panzerkommision 23.1.1945 bylo vyhlášeno, že následující verze budou vyráběny na podvozku Aufklärer 38D ( s 30 mm silným čelním pancéřováním):
- Aufklärer mit 2 cm im Drehturm
- Aufklärer mit 7.5 cm L/48
- Panzerfahrzeug mit Granatwerfer (s minometem 120 mm)
- Halbgruppenfahrzeug
- Bergepanzer 38D
- Kugelblitz 38D (se dvěma 30 mm kanóny)
Generalinspekteur der Panzertruppen (Guderian) specifikoval, že první dvě verze Aufklärer 38D (mit 2 cm Hängelafette a 7.5 cm AKF L/48) budou vyráběny současně v poměru 1:1. 20 mm kanón ve věži byl shledán jako nutný. Verze s 2 cm Drilling (2 cm MG 151) byla shledána jako obzvláště potřebná, pokud by charakteristiky vozidla zůstaly stejné. Za použití stejného řízení a převodovky jako u Jagdpanzer 38D, Aufklärer 38D měl delší korbu a pásy. Vzduchem chlazený dieselový motor Tatra 103V-12 (207 hp) byl namontován vzadu s odlišným vstupem chladiče a výfukem. Celková délka podvozku Aufklärer 38D byla 5,38 m, šířka 2,81 m, výška 1,64 m. I když šasi bylo delší než u Jagdpanzer 38D, slabší pancéřování Aufklärungs 38D snížilo hmotnost na 14 tun. Čelní pancéřování poskytovalo ochranu proti 40 mm protipancéřovým střelám a boční proti střelbě ručních zbraní. Čelní pancíř byl silný 30 mm, boční a zadní 20 mm. 2 cm KwK 38 byl montován koaxiálně s kulometem 7,92 mm MG 42 ve věži Hängelafette - stejná věž byla na vozidlech Sd.Kfz. 234/1 a Sd.Kfz. 250/9. Nové lože bylo navrženo pro 7.5 cm Kanone L/48 (původně pro instalaci na m.SPW Sd.Kfz. 251) k jeho přestavbě na Aufklärerkanone 7B 84 pro instalaci na Aufklärer 38D a Sd.Kfz. 234. Kryt pro 7.5 cm KwK 40 byl kratší a silnější než u 7.5 cm PaK 40, jednodušeji se ovládal v omezeném, prostoru obrněného vozidla. Mohl být otáčen na obě strany o 20° s elevací -8 až +16°. Ze čtyř vyrobených AK 7B 84 byl jeden modifikován a testován v Kummersdorfu 18.1.1945. 20.2. bylo hlášeno, že vývoj této zbraně bude dokončen v dubnu 1945. Podle plánů výrobního programu tanků z 30.1.1945, prvních pět Aufklärer 38D mělo být dokončeno u firmy MIAG v březnu 1945, 20 v dubnu, 50 v květnu, 70 v červnu, 100 v červenci a 150 v srpnu, výroba měla vzrůst na 300 vozidel za měsíc do prosince 1945. Plán byl změněn na počátku března 1945, když ještě stále nebylo vydáno konečné rozhodnutí o výrobě Aufklärer 38D. Další výrobní plán byl změněn na pět kusů v květnu a červnu 1945, 10 v červenci a 20 v srpnu. Chvíli před koncem války byl program Aufklärer 38D stažen z výroby. Na setkání generálního štábu 14.3.1945 uvedl Generalinspekteur der Panzertruppen, že všech 250 podvozků 38D bylo spotřebováno pro 225 Jagdpanzer 38D a 25 Bergepanzer 38D.




Panzer Aufklärer auf 38t

16. prosince 2011 v 11:47 | paulito
S požadavkem na konsolidaci všech pásových obrněných vozidel do tří typů šasi, navrhla firma BMM 5.6.1944 tento Panzer Aufklärer, který byl vytvořen montáží standardní věže 2 cm Hängelafette na standardní podvozek Bergepanzerwagen 38.

Aufklärungsfahrzeug Auto Union

16. prosince 2011 v 11:20 | paulito
Poté, co nabídlo svůj Mehrzweckfahrzeug (víceúčelové vozidlo) s šestiválcovým vodou chlazeným benzínovým motorem Maybach HL 50Z (200 hp) pod názvem Kätzchen, dokončilo Auto Union 1.6.1944 výkresy plně pásového obrněného vozidla, shora otevřeného s dvanáctiválcovým vzduchem chlazeným dieselovým motorem Tatra T103 (207 hp) jako Aufklärungsfahrzeug.
 
 

Reklama