Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Generalfeldmarschall Werner von Blomberg

17. května 2017 v 20:39 | paulito

Werner von Blomberg se narodil ve Stargardu 2.9.1878. Vstoupil do Kadettenkorps a po absolvování Preussischen-Hauptkadettenanstalt v Gross-Lichterfelde a od roku 1897 byl Leutnant ve Füsilier Regiment Genaral-Feldmarschall Prinz Albrecht von Preussen (Hannoverches) Nr. 73. V letech 1907 až 1910 absolvoval Kriegakademie v Berlíně a od roku 1911 byl v Großen Generalstab. V roce 1911 byl povýšen do hodnosti Hauptmann, od roku 1914 byl velitelem roty v Metách. Při mobilizaci byl von Blomberg převelen ke štábu 19. Reserve-Division. V roce 1916 byl Major ve štábu 18. Reservekorps. V roce 1917 přišel k 7. Armee. V červnu 1918 obdržel Eiserne Kreuz II. und I. Klasse a Pour le Mérite. Během celé války byl na západní frontě. Na jaře 1920 se von Blomberg stal náčelníkem štábu Brigade Döberitz, brzy nato 5. Division ve Stuttgartu. V roce 1925 byl převelen na Reichwehrministerium. Vedl zde nejdříve Heeresausbildungsabteilung. Na jaře 1923 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se náčelníkem Truppenamt, o půl roku později byl již Generalleutnant a velitel 1. Division a Wehrkreis I. v Königsbergu. Reichskanzler Adolf Hitler povolal Generalleutnant von Blomberga jako ministra Reichswehru. Generál von Blomberg tak znamenal spojení mezi novou nacionálně socialistickou vládou a Reichswehrem. Von Blomberg byl nyní Reichswehrminister a General der Infanterie. 4.4.1933 se stal Hitlerovým zástupcem v otázkách obrany Říše a koncem dubna 1933 Oberbefehlshaber Reichswehru. Po smrti Paula von Hindenburga 2.8.1934 přenesl von Blomberg přísahu věrnosti vojáků na Hitlera. Jako dík ho Hitler v roce 1935 ustavil vrchním velitelem Wehrmacht a byl povýšen, jako první voják Wehrmacht, do hodnosti Generalfeldmarschall. 30.1.1937 obdržel von Blomberg Goldene Parteiabzeichen der NSDAP. V roce 1938 si vzal za manželku Grete Gruhn, mladou atraktivní ženu a za svědky mu šli Hitler a Göring. Berlínská policie však zjistila, že Grete byla prostitutkou a Hitler Blomberga odvolal, mimo jiné i proto, aby získal neomezenou moc nad německou armádou a zlomil moc generálního štábu. Blomberg, nyní civilista, se války nezúčastnil. Po válce byl zatčen a poslán do Nürnbergu jako klíčový svědek proti nacistům. Werner von Blomberg zemřel 14.3.1946 v americkém zajetí.

Leutnant (13.3.1897)
Oberleutnant (18.5.1907)
Hauptmann (20.3.1911)
Major (22.3.1916)
Oberstleutnant (18.12.1920)
Oberst (1.4.1925)
Generalmajor (1.4.1928)
Generalleutnant (1.10.1929)
General der Infanterie (30.1.1933)
Generaloberst (31.8.1933)
General Feldmarschall (20.4.1936)

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern 7.10.1916
Kronen-Orden IV. Klasse
Fürstlich Hohenzollernscher Hausorden III. Klasse mit Schwertern und mit der Krone
Pour le Mérite 3.6.1918 jako Major a náčelník štábu 7. Armee
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern und mit der Krone
Ritterkreuz I. Klasse des Albrechts-Ordens mit Schwertern
Hessische Tapferkeitsmedaille
Braunschweiger Kriegsverdienstkreuz II. und I. Klasse
Großherzoglich Oldenburgisches Friedrich-August-Kreuz, II. und I. Klasse
Hanseatenkreuz Bremen
Kreuz für Verdienste im Kriege (Sachsen-Meiningen)
Lippisches Kriegsverdienstkreuz
Kreuz für treue Dienste 1914 (Schaumburg-Lippe)
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Königlich Preußisches Dienstauszeichnungskreuz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachter-Abzeichen in Gold mit Brillanten
Goldenes Parteiabzeichen der NSDAP 30.1.1937

Oberstleutnant der Reserve Max Klüver

17. května 2017 v 20:10 | paulito

Max Klüver (22.4.1909, Hamburk; 31.12.1998) byl diplomovaný sociolog, HJ-Führer (naposledy HJ-Hauptbannführer), pedagog, vedoucí AHS a Erzieherakademie Adolf-Hitler-Schule (AHS).

Klüver vstoupil 1.5.1933 do NSDAP (Nr.: 3.038.163). V letech 1928 až 1930 byl členem NS-Studentenbund a od dubna 1933 NS-Lehrerbund. Od roku 1933 byl také členem HJ, od května 1937 vedoucí AHS Mecklenburg (Heiligendamm) a od roku 1940 se nacházel na řádovém hradu Sonthofen. Klüver byl od listopadu 1939 HJ-Oberbannführer a od listopadu 1943 Hauptbannführer. Ve druhé světové válce se zúčastnil tažení na Západě v roce 1940 jako velitel čety a roty, nakonec byl velitel praporu a velitel Offiziersbewerberschule Division Großdeutschland, Inspekteur der Offizierbewerber- und Reserveoffizierbewerberlehrgänge des Heeres, naposledy velitel Panzer-Grenadier-Regiments Kurmark (5.2.1945 byl zraněn u Herzershofu na Odře).

1.3.1939: Leutnant der Reserve
10.1942: Oberleutnant der Reserve
3.1943: Hauptmann der Reserve
16.10.1943: Major der Reserve
1.12.1944: Oberstleutnant der Reserve

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 14.6.1940
1. Klasse 1.7.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Nahkampfspange des Heeres in Bronze und Silber
Deutsches Kreuz in Gold 16.2.1942 jako Leutnant der Reserve v Schützen-Regiment 40
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 12.10.1943 jako Hauptmann der Reserve a velitel I. Bataillon, Panzer-Grenadier-Regiment 40, 17. Panzer-Division

Major Karl-Ludwig Barths

15. května 2017 v 21:53 | paulito

Karl-Ludwig Barths se narodil 13.5.1920 v Kolbatz. Po vstupu do 4. Batterie, Artillerie-Regiment 2 ve Štětínu 27.12.1937, přišel Barths 15.11.1938 na Kriegsschule Hannover a 15.8.1939 jako Oberfähnrich k 9. Batterie svého pluku. Se svojí baterií se zúčastnil tažení v Polsku a Francii, 1.9.1939 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 12.8.1940 byl odvelen k IV. Abteilung, Artillerie-Lehr-Regiment (mot.) 2 v Jüterbogu a přeškolen na útočná děla. 9.10.1940 byl přidělen k Sturmgeschütz-Abteilung 191, kde se stal ordonančním důstojníkem, velitelem čety a adjutantem. S ním se zúčastnil tažení v Řecku a v Sovětském svazu. 15.10.1941 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 5.6.1942 se stal velitelem baterie v III. Abteilung, Artillerie-Lehr-Regiment (mot.) 2 na Artillerieschule II, kde se stal 5.6.1943 adjutantem ve štábu. 10.6.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a o pět dnů později se stal adjutantem na Sturmgeschützschule Burg. 3.7.1944 převzal velení 1. Batterie, Sturmgeschütz-Brigade 393, 1.10.1944 převzal velení Brigade. 12.10.1944 přešla Brigade jako poslední německá jednotka most přes Dünu u Rigy. Brigade se vyznamenala v těžkých bojích o Frauenburg. Barths také zastavil nepřátelský průlom přes Dzukste na Windau, za což obdržel 14.1.1945 Ritterkreuz. 15.3.1945 byl povýšen do hodnosti Major. Na konci války padl do sovětského zajetí.

Generalmajor Ulrich Diesing

15. května 2017 v 21:37 | paulito

12.3.1911, Trebschen, Slezsko
17.4.1945, Boizenburg

Diesing vstoupil 1.4.1931 k policii a absolvoval zde v Verkehrsfliegerschule (DVS Braunschweig) pilotní výcvik, který ukončil v září 1932. 1.5.1933 vstoupil do NSDAP. Nakonec sloužil koncem ledna 1935 u meklenburské Landespolizei, kde v lednu až září 1934 absolvoval policejní důstojnický kurz. 1.2.1935 vstoupil Diesing jako Leutnant k Luftwaffe, kde do konce června 1935 absolvoval výcvik na Flugzeugführerschule (FFS) v Cottbusu. Od července 1935 do dubna 1936 byl pilot u Flugkommando Berlin. Nakonec přišel ke Kampfgeschwader 152 Hindenburg v Greifswaldua poté k Legion Condor, kde létal na neozbrojených Junkers Ju 52/3m a u Kampfgruppe 88 na He 111. 15.1.1937 až 20.4.1938 sloužil u Lehrgeschwader Greifswald a koncem srpna 1939 přišel na Reichsluftfahrtministerium, odkud byl 21.4.1939 odvelen k Erprobungsstelle Rechlin, kde zkoušel Ju 88. 26.8.1939 se stal náčelníkem Ia Gruppe I (Führung)/Generalstab der Luftwaffe (Gen.St.d.Lw. bzw. GSdL) a současně náčelníkem Ia Gruppe 2 Referat 2 (mittlere Kampf- und Aufklärungsflugzeuge)/Gen.St.d.Lw. pod Hansem Jeschonnkem. 20.4.1940 byl Diesing odvelen opět na Reichsluftfahrtministerium (RLM), kde byl referent, později v Luftwaffenführungsstab a nakonec ve štábu Generalquartiermeister Luftwaffe (náčelník 2. Abteilung, Chefsgruppe Gen.Qu./Gen.St.d.Lw.) do 14.9.1941. Poté se Diesing stal velitelem I. Gruppe, Schnellkampfgeschwader 210 a od 3.3.1942 Kommodore Zerstörergeschwader 1. 22.9.1942 se Diesing vrátil na RLM, kde byl jmenován náčelníkem Ia Gruppe I (Führung)/Generalstab der Luftwaffe. 1.9.1939 byl odvelen k Adjutantur des Reichsmarschalls des Großdeutschen Reiches. V únoru 1944 se stal Technischer Offizier beim Oberbefehlshaber der Luftwaffe, v březnu 1944 Chef des Planungsamtes C L/A (GL/A-Pl) v RLM a současně Chef des Amtes Planung-und Wirtschaft der Luftwaffen-Rüstungsindustrie (GL/C-LA)/Generalluftzeugmeister. 1.8.1944 byl jmenován do funkce Chef der Technischen Luftwaffenrüstung (Luftrüstung/RLM) für das Jägernotprogramm. 17.4.1945 se Diesing zabil při automobilové nehodě u Boizenburgu.

Flugzeugführerabzeichen
Spanienkreuz in Silber mit Schwertern
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 2.3.1942
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 6.9.1942 jako Major a Kommodore Zerstörergeschwader 1 (ZG 1)

1.7.1933 Polizeiunterwachtmeiser
15.10.1933 Polizeiwachtmeister
1.1.1934 Polizeioberwachtmeister
1.12.1934 Polizeileutnant
1.2.1935 Leutnant
1.10.1936 Oberleutnant
1.6.1939 Hauptmann
1.4.1942 Major
1.3.1943 Oberstleutnant
1.3.1944 Oberst
11.11.1944 Generalmajor

SS-Hauptsturmführer Eberhard Heder

14. května 2017 v 20:56 | paulito

Eberhard Heder se narodil 30. června 1918 v Gross-Küdde nedaleko Neustettina v Pomořanech jako syn lesníka. Heder vstoupil do SS-Verfügungstruppe 1. listopadu 1937, kdy byl přidělen k SS-Pionierbataillonu v Drážďanech. V dubnu 1939 započal důstojnický kurs v Braunschweigu a v lednu 1940 byl po jeho absolvování přeložen do Drážďan jako výcvikový důstojník. Heder, který byl povýšen do hodnosti Untersturmführer 20. dubna 1940, byl přidělen k ženijní rotě Infanterie Regiment "Germania" na počátku července 1940. Heder zaujal pozici adjutanta 3. praporu "Germania" na počátku tažení do Ruska a v srpnu 1941 obdržel Železný kříž II. třídy a na počátku listopadu 1941 Železný kříž I. třídy. Heder, který byl 30. ledna 1942 povýšen do hodnosti Obersturmführer, velel 3. rotě ženijního praporu od března 1942 do dubna 1943, kdy obdržel 3. března 1943 Německý kříž ve zlatě za vynikající velení. V srpnu 1943 byl Heder přidělen jako velitel roty pěchoty k 2. Kompanie SS-Panzergrenadier Bataillon "Narwa", složené zejména z Estonců. V únoru 1944 Heder dostal novou funkci jako velitel divizní eskortní roty. 12. října 1944 byl Heder jmenován velitelem ženijního praporu divize a 21. června 1944 byl povýšen do hodnosti Hauptsturmführer. Zanedlouho poté byl vyznamenán Rytířským křížem za následující akci: 13. října 1944 Heder, velitel skupiny 400 mužů podpůrných jednotek, měl uzavřít průlom ve frontové linii. Hederova skupina, bez těžkých pěchotních zbraní a jen s několika lehkými kulomety, obsadila a blokovala pozice v lese Letniska a odolala 21 útokům během tří dnů včetně několikahodinového ostřelování těžkým dělostřelectvem. Neustále útočily dvě nepřátelské divize, podporovány 24 tanky. Hederova skupina byla v lese obklíčena a odříznuta od frontové linie dva dny. Heder osobně vedl během této doby 15 protiútoků a způsobil nepřátelům těžké ztráty. Díky Hederově příkladné statečnosti mohl být les po příchodu posil opět obsazen. Výsledkem bylo zamezení ruského průlomu na Jablonnou a získání výchozí pozice pro útok na Modlin. Heder dále velel Pionier Bataillon "Wiking" do německé kapitulace. Byl dekorován dalšími vyznamenáními včetně Útočného odznaku pěchoty v únoru 1942 a Odznaku za zranění v říjnu 1942. Po válce vstoupil Eberhard Heder do Bundeswehru, kde dosáhl velmi úspěšné kariéry a hodnosti plukovníka. Heder zůstal aktivní ve veteránské organizaci divize "Wiking" a později se stal prezidentem organizace.

RK: 18.11.1944, SS-Hauptsturmführer, velitel SS-Panzer Pionier Battailon 5, 5. SS-Panzer Division Wiking
DkiG: 11.3.1943, SS-Obersturmführer, 3. Kompanie, SS-Pionier-Battailon 5, 5. SS-Panzer Division Wiking
EK I
EK II
Nahkampfspange II. Stufe (Silber)

Generalleutnant Harald von Hirschfeld

14. května 2017 v 20:47 | paulito

10.7.1912, Weima
18.1.1945, Dunajec, Tarnow, východní fronta

Harald von Hirschfeld získal svůj výcvik především v cizině: Jižní Americe, Španělsku, Londýnu a Paříži. 23.10.1935 vstoupil jako dobrovolník do Gebirgsjäger Regiment 98 v Kemptenu. Po povýšení do hodnosti Leutnant der Reserve 1.9.1937 byl von Hirschfeld 1.1.1938 zařazen jako aktivní důstojník. V březnu 1938 se zúčastnil obsazení Rakouska, 1.4.1938 se stal adjutantem II. Bataillon, Gebirgsjäger Regiment 98. V Polsku se zúčastnil s plukem útoku na Lvov. Na začátku tažení na Západě byl Oberleutnantem a velitelem 7. Kompanie. Jako velitel roty prožil útok na Sovětský svaz a rychle se stal velitelem pluku. 15.11.1941 obdržel za své vynikající velitelské kvality Rytířský kříž. V roce 1942 se stal velitelem praporu a také zde ukázal své osobní kvality. 23.12.1942 obdržel za boje na Kavkazu Dubové listy, 1.1.1943 byl povýšen na Majora. Po vedení praporu na Kavkaze byl povýšen na Oberstleutnanta. Po absolvování výcvikového kurzu byl von Hirschfeld 29.8.1944 povýšen se zpětnou platností k 1.6. na Obersta. V září 1944 se stal velitelem 78. Volksgrenadier Division. 1.12.1944 se stal Generalmajorem a vedl nyní neznámou jednotku v 78. Sturm Division. Prováděl velmi intenzivní výcvik a velel svým mužům často z přední linie. Při obraně průsmyku Dukla byl von Hirschfeld 18.1.1945 střepinou bomby zabit. Byl posmrtně povýšen na Generalleutnanta.

RK: 15.11.1941, Oberleutnant, velitel 7. Kompanie, Gebirgs Jäger Regiment 98, 1. Gebirgs Division
EL (70.): 23.12.1942, Hauptmann, velitel II./ Gebirgs Jäger Regiment 98, 1. Gebirgs Division
EK I: 28.6.1941
EK II: 1.11.1939
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen

Major Alwin Boerst

12. května 2017 v 21:46 | paulito

Alwin Boerst se narodil 20.10.1910 v Osterode. 4.4.1934 přišel k 2. Kompanie, Kraftfahrabteilung 6 a 12.10.1935 byl jako Unteroffizier der Reserve ze služby propuštěn. V roce 1937 vstoupil jako Unteroffizier do Luftwaffe a po výcviku přišel k 7. Staffel, Kampfgeschwader 157. Jako Oberfähnrich přišel v roce 1938 jako pilot do 3./St.G. 163, kde byl 1.9.1938 povýšen do hodnosti Leutnant. V polském tažení absolvoval 39 vzletů, po tažení na Západě v roce 1940 byl na 113 vzletech. V srpnu byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během Balkánu provedl dalších 22 vzletů, proti Krétě podobný počet. Zde Boerst potopil torpédoborec a další poškodil. Jako Staffelkapitän 3./St.G. 2 se zúčastnil operace Barbarossa. Zde zničil strategicky důležitý most přes Dněpr. V prvních měsících tažení zničil 79 nákladních aut, šest tanků, několik baterií a jeden vlak. Po 300 vzletech obdržel Boerst 5.10.1941 Ritterkreuz. Po 600 vzletech obdržel 28.11.1942 Eichenlaub a 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na jaře 1943 byl opět na frontě u 3./St.G. 3. Na počátku října 1943 byl zraněn flakem a musel do lazaretu. Stal se velitelem I. Gruppe a absolvoval 29.1.1944 1000. vzlet. 30.3.1944 vzlétl Alwin Boerst k letu s Ju 87G-1. Při nasazení proti tankům u Parliti, severně od Jassy, byl jeho stroj sestřelen flakem. S ním padl jeho radista Oberfeldwebel Ernst Filius. 6.4.1944 obdržel Boerst posmrtně Schwerter a byl povýšen do hodnosti Major.

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Flugzeugführerabzeichen, 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 27.9.1939
1. Klasse 7.6.1940
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 9.9.1941
Vyznamenání pro vojenského pilota (Bulharsko)
Pilotní odznak (Itálie)
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Frontflug-Spange für Kampf- und Sturzkampfflieger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "1000"
Ärmelband "Kreta"
Deutsches Kreuz in Gold 5.6.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 5.10.1941 jako Oberleutnant a pilot v 3. Staffel, StG 2 Immelmann
Eichenlaub 28.11.1942 (149.) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 3./StG 2 Immelmann
Schwerter 6.4.1944 (61., posmrtně) jako Major a Gruppenkommandeur I./Schlachtgeschwader 2 Immelmann

SS-Brigadeführer / Major der Reserve Karl Bock

12. května 2017 v 21:16 | paulito

Karl Bock se narodil 9.11.1899 v Legelshurstu a vstoupil v červenci 1917 do Ersatz-Bataillon 1, Badischen Leib-Grenadier-Regiment Nr. 109. V únoru 1918 byl převelen k Leib-Grenadier-Regiment 109 na frontě. Zde byl nejdříve u Minenwerfer-Kompanie 19 a nakonec u Oldenburgischen Infanterie-Regiment Nr. 91. Na konci války byl Unteroffizier a Offiziersaspirant. 30.9.1918 padl do francouzského zajetí, ze kterého byl propuštěn v únoru 1920. V červnu 1923 vstoupil do NSDAP a v listopadu 1923 opět vystoupil. Od července do října 1923 byl v tzv. Schwarzen Reichswehr v Berlíně, v roce 1935 se zúčastnil záložního cvičení v MG-Kompanie, Infanterie-Regiment 21, pozdějšího IR 42, dalšího se zúčastnil 15.9. až 24.10.1938 u Infanterie-Regiment 42 v Hofu. V roce 1930 opět vstoupil do NSDAP a 20.11.1930 do SS. Jako SS-Mann přišel v listopadu 1930 do 32. SS-Standarte Baden, poté do Karlruhe a v srpnu 1933 do Heidelbergu. V březnu 1932 převzal velení 5. Sturm, Standarte, v říjnu 1932 II. Sturmbann. 9.11.1933 se stal velitelem 32. SS-Standarte Baden a 7.5.1934 byl převelen k Politischen Bereitschaften, předchůdce SS-Verfügungstruppe, ve Württembergu. Nakonec byl 26.10.1934 až 15.2.1935 SS-Stabsführer v SS-Oberabschnitt Südost v Briegu a 15.2.1935 převzal velení SS-Abschnitt XXVIII v Bayreuthu. 1.7.1938 se stal SS-Stabsführer v SS-Oberabschnitt Nordwest v Hamburg-Altona. 15.9.1939 byl ve 12. Kompanie, Infanterie-Regiment 97, zúčastnil se tažení v Polsku, Francii a na Balkáně. Stal se velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 97. S 46. Infanterie-Division postupoval na Krym a na Kerč, kde se vyznamenal během velkého útoku nepřítele 27.2. a 28.2.1942. Se svým praporem stabilizoval frontu za ustupujícími Rumuny a zabránil tak průlomu nepřítele na Krym. Za to obdržel 3.5.1942, jako Hauptmann der Reserve a velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiment 97, Ritterkreuz. Během svého působení u Wehrmacht zůstal od listopadu 1939 do 20.1.1943 velitelem SS-Abschnitt XX v Kielu. Bock padl v boji 20.1.1943 při útoku jižně od Sarmuské u Tuapse na Kavkaze.

RK: 3.5.1942, Hauptmann der Reserve, velitel III. Battailon, Infanterie Regiment 97, 46. Infanterie Division
DKiG: 16.3.1942
1939 EK I
1939 Spange zum 1914 EK II
1914 EK II

SS-Brigadeführer: 30.1.1943
Major der Reserve
Hauptmann der Reserve
Oberleutnant der Reserve
Leutnant der Reserve
SS-Oberführer: 15.9.1935
SS-Standartenführer: 15.2.1934
SS-Obersturmbannführer: 9.11.1933
SS-Sturmbannführer: 20.4.1933
SS-Sturmführer: 21.3.1932
SS-Truppenführer: 4.1.1932

Hauptmann Hermann-Ernst Bolm

12. května 2017 v 19:58 | paulito

Hermann-Ernst Bolm se narodil 28.2.1919 v Magdeburgu a v srpnu 1938 vstoupil do 3. Kompanie, Infanterie-Regiment 17. Po účasti na tažení v Polsku byl 1.4.1940 převelen do 1. (Schützen) Kompanie, Infanterie-Ersatz-Bataillon 17. 17.4.1940 se nacházel u 2. (Schützen) Kompanie. Nezúčastnil se tažení na Západě byl 20.8.1940 v 6. Kompanie svého starého pluku a 5.10.1940 v 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 434. S plukem se zúčastnil tažení na Východě, 7.7.1941 byl převelen k Sicherungs-Bataillon Usocki, 14.2.1943 byl převelen zpět k 9. Kompanie. 24.8.1943 přišel Bolm do štábu 131. Infanterie-Division a odtud do Feld-Ersatz-Bataillon 131, 19.12.1943 byl jmenován velitelem II. Bataillonu. 1.4.1944 začal pro 131. Infanterie-Division útok na Čerkassy, při pokusu osvobodit obklíčený Kovel. Bolm byl za statečnost jmenován 4.4.1944 ve Wehrmachtsbericht. 27.4.1944 byl úspěšně dokončen útok na Kovel. 20.4.1944 obdržel jako Hauptmann der Reserve a velitel II. Bataillon, Grenadier-Regiment 434, Ritterkreuz. Dále byl 30.4.1944 převeden do aktivního důstojnického sboru. 12.8.1944 byl převelen do štábu I. Bataillonu a 20.10.1944 padl v boji jako velitel praporu u Ebenrode ve Východním Prusku.

General der Flieger Rudolf Bogatsch

12. května 2017 v 19:31 | paulito

14.9.1891, Breslau
5.6.1970, Mnichov

Rytířský kříž (20.3.1942)

Leutnant (18.8.1911)
Oberleutnant (18.8.1915)
Hauptmann (1.2.1922)
Major (1.2.1930)
Oberstleutnant (1.4.1933)
Oberst (1.4.1935)
Generalmajor (1.1.1938)
Generalleutnant (1.1.1940)
General der Flieger (1.7.1941)

Důstojnický čekatel a důstojník, 6. Feld-Artillerie-Regiment (19.3.1910 - 17.1.1915)
Adjutant I. Battalion 6. Feld-Artillerie-Regiment (18.1.1915 - 06.3.1915)
Velitel baterie, 6. Feld-Artillerie-Regiment (07.3.1915 - 20.5.1915)
V nemocnici (20.5.1915 - 12.7.1915)
Adjutant I. Battalion 6. Feld-Artillerie-Regiment (13.7.1915 - 04.8.1915)
Adjutant II. Battalion 6. Feld-Artillerie-Regiment (05.8.1915 - 11.10.1915)
Adjutant 6. Feld-Artillerie-Regiment (12.10.1915 - 14.9.1917)
Velitel roty, 454. Infanterie-Regiment (15.9.1917 - 18.10.1917)
Velitel praporu, 454. Infanterie-Regiment (19.10.1917 - 24.10.1917)
Štáb 7. Armee (25.10.1917 - 15.11.1917)
Štáb 6. Feld-Artillerie-Regiment (16.11.1917 - 06.12.1917)
Štáb 235. Infanterie-Regiment (07.12.1917 - 31.5.1918)
Štáb 455. Infanterie-Regiment (01.6.1918 - 07.6.1918)
Štáb 235. Infanterie-Division (08.6.1918 - 30.6.1918)
Štáb Kommando z.b.V. 54 (01.7.1918 - 06.1.1919)
Velitel baterie, 6. Feld-Artillerie-Regiment, Grenzschutz Ost (07.1.1919 - 23.4.1919)
Štáb 11. Infanterie-Division, poté 6. Reichswehr-Brigade (24.4.1919 - 15.5.1920)
7. Gebirgs-Regiment (16.5.1920 - 21.2.1921)
Freikorps Schlesien (21.2.1921 - 30.9.1921)
7. Gebirgs-Regiment (01.10.1921 - 23.10.1921)
Štáb 4. Division (24.10.1921 - 30.9.1922)
Štáb 2. Kavallerie-Division (01.10.1922 - 30.9.1926)
Velitel baterie, 1. Artillerie-Regiment (01.10.1926 - 31.1.1930)
Náčelník Gruppe, Organisation-Abteilung, Říšské ministerstvo obrany (01.2.1930 - 31.1.1933)
Náčelník oddělení, Říšské ministerstvo obrany, Inspektion Waffen Schule (01.2.1933 - 31.8.1933)
Náčelník štábu Inspektion Flak-Artillerie, Říšské ministerstvo obrany (31.8.1933 - 30.9.1934)
Velitel Transport-Battalion Lankwitz (30.9.1934 - 31.3.1935)
Luftwaffe, Velitel Flak-Battalion Lankwitz (01.4.1935 - 30.9.1935)
Höhere Kommando Flak Artillerie III, Dresden (01.10.1935 - 31.10.1936)
Velitel Luft-Kreis 7, Dresden (01.4.1936 - 30.9.1937)
Luftwaffe-Administration-Büro, Říšské ministerstvo letectví (11.10.1937 - 31.10.1937)
Náčelník Luftwaffe Administration-Büro, Říšské ministerstvo obrany (01.11.1937 - 30.11.1938)
Velitel Luft-Kreis IV, Dresden (01.12.1938 - 31.1.1939)
Velitel Armee Luft Gruppe a Inspektor Aufklärungs-Luft, Říšské ministerstvo letectví (01.2.1939 - 16.5.1942)
Říšské ministerstvo letectví a Luftwaffe Höhere Kommando (16.5.1942 - 31.7.1942)
Velitel, Luft-Kreis XVIII, Vídeň (01.8.1942 - 04.9.1943)
Führer-Reserve OKL (04.9.1943 - 28.3.1944)
Velitel Luft-Kreis IX (29.3.1944 - 31.8.1944)
Velitel Luft-Abwehr West (06.9.1944 - 11.9.1944)
Velitel IV. Flak-Korps (12.9.1944 - 04.5.1945)
V americkém zajetí (04.5.1945 - 30.5.1946)

SS-Obersturmführer Klemens Behler

10. května 2017 v 22:23 | paulito

Klemens Behler se narodil 6. prosince 1921 v Bochumi. Po škole vstoupil 1. srpna 1940 do SS-Artillerie Abteilung v Berlin-Lichterfelde. V bývalé pruské kadetní škole prodělal pěší a dělostřelecký výcvik. Další výcvik prodělal poté u 3. Beobachtungs Batterie. Od června 1941 se nacházel s Artillerie Regiment Leibstandarte na střední a jižní Ukrajině. 16. září byl zraněn v Nogajské stepi u Gromowky a umístěn v polním lazaretu a pak odeslán k vyléčení do Německa. Po vyléčení byl převelen k Ersatz Batterie, SS-Artillerieschule I v Glau/Trebbin. V květnu 1942 byl povýšen do hodnosti Unterscharführer. Krátce nato byl zařazen do 8. důstojnického kurzu do prosince 1942 v SS-Junkerschule Bad Tölz. Spolu s autorem knihy "Die Ritterkreuzträger der Waffen-SS" Ernstem-Güntherem Krätschmerem patřil k 3. (Artillerie) Inspektion. Po jmenování do hodnosti Standartenjunker v září 1942 vedl školu k Hitlerově projevu ve Sportovním paláci. Spolu s Hitlerem tam byli Göring, Goebbels a Keitel. Jako Untersturmführer se Klemens Behler v rámci SS-Polizei-Artillerie Regiment 4, zúčastnil jako předsunutý pozorovatel, pozorovací důstojník a adjutant bojů u Leningradu a Oranienbaumu v sestavě SS-Polizei Division. Jako velitel baterie byl v únoru 1944 převelen k 23. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Division Nederland. Zde se zúčastnil bojů na Narvě a v říjnu divize ustoupila přes Estonsko a Lotyšsko do Kurlandska. 23.1.1945 se jako velitel 3. Batterie, Artillerie Regiment 54 Nederland, zúčastnil zmaření tvrdého útoku na linii fronty v Preekuln. Rádiem vedl palbu na obsazená postavení, odpoledne v boji zblízka zatlačil nepřítele na výšinách u Ozoli a ustavil opět frontovou linii. 25.1. ho odvezli těžce zraněného z frontové linie. V dubnu 1945 byl Behler zpět u SS-Artillerie Regiment 54 a bojoval se svými kamarády v oblasti Frankfurt/Oder, Fürstenwalde a jižně od Berlína až po ústup z kotle Halbe k Labi. Po válce absolvoval v letech 1962 až 1977 12 záložních cvičení Bundeswehru. V roce 1967 navštěvoval velitelský kurz v Artillerie-Schule Idar-Oberstein. Jeho poslední hodností byla Oberstleutnant der Reserve. Klemens Behler zemřel 10.12.1998.

RK: 17.3.1945, SS-Obersturmbannführer, velitel 3. Batterie/SS-Artillerie Regiment 54 Nederland, SS-Freiwilligen Panzer Grenadier Brigade Nederland
EK I: 6.2.1944
EK II: 2.5.1943
Allgemeine-Sturmabzeichen

Oberleutnant Theodor Haker

10. května 2017 v 22:08 | paulito

Theodor Haker se narodil 29.12.1920 v Malchinu, po pilotním výcviku přišel na podzim 1940 jako Oberfähnrich k 7./Sturzkampfgeschwader (StG) 77 do Francie a 6.4.1941 provedl v Jugoslávii první let. Po útoku na Sovětský svaz létal nad Kyjevem, Charkovem, Sevastopolem, na Kavkaze a nad Stalingradem, na počátku roku 1942 byl u 3./StG 77, během roku 1944 se stal Staffelkapitänem 6./StG 77. Po 800 vzletech a potopení parníku o 3.000 BRT jižně od Krymu, obdržel jako Oberleutnant 29.2.1944 Ritterkreuz. 25.7.1944 ho sestřelil u Lembergu americký Mustang a musel nouzově přistát. Po pokusu o sebevraždu, kdy Haker ztratil zrak, padl se svým těžce zraněným radistou do rukou polských partyzánů. Při pokusu o záchranu 28.7.1944 byl Haker a šest pěšáků zastřeleno, radista byl zachráněn.

Leutnant Ekhard Hübner

7. května 2017 v 22:16 | paulito

Ekhard Hübner se narodil 30.5.1920 v Hohenstadtu v Československu. Na podzim 1939 vstoupil jako dobrovolník do Wehrmacht. Po pěchotním výcviku v Salzwedelu byl poslán na důstojnickou školu v Breslau-Schöngarten, poté na Fliegerschule Stargard. Když vypukla v létě 1941 válku proti Rusku, přišel jako pilot k III. Gruppe, Jagdgeschwader 3. Zde obdržel 17.10.1941 jako Leutnant a pilot Ehrenpokal. Při jednom nasazení byl sestřelen, ale dokázal se vrátit k vlastním jednotkám. Na počátku roku 1942 byl odvelen do Bari v Itálii. V únoru 1942 byl podruhé nasazen v Rusku. Leutnant Ekhard se 28.3.1942 v prostoru Staraja Russa po sestřelu Il-2 a MiG-3 nevrátil z letu zpět a byl hlášen jako pohřešovaný. Získal celkem 47 sestřelů. 27.4.1942 obdržel posmrtně Deutsche Kreuz in Gold. 3.5.1942 obdržel posmrtně jako Leutnant a pilot v III. Gruppe, Jagdgeschwader 3 Udet Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Hauptmann Egbert Jaekel

7. května 2017 v 21:48 | paulito

Egbert Jaekel se narodil 16.10.1919 v Raspenavě v Československu. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil jako dobrovolník k Flakartillerie, brzy přišel k letectvu a byl vycvičen jako bitevní pilot. Na počátku roku 1941 přišel k 3. Staffel, I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 2 "Immelmann", kde byl od dubna 1941 poprvé nasazen v boji o řeckou Metaxasovu linii během tažení na Balkáně a Krétě. Vyznamenal se během bojů ve Středomoří a o Krétu, kdy se zúčastnil potopení těžkého křižníku a torpédoborce. Kromě toho poškodil křižník a bitevní loď. Po zahájení války proti Sovětskému svazu útočil na pozemní i námořní cíle, v září 1941 zasáhl při útoku na Kronštadt ruský křižník. 8.12.1941 obdržel jako Leutnant a pilot Deutsche Kreuz in Gold. Za obranné boje v zimě 1941-42 obdržel Leutnant Jaekel, pilot ve 3. Staffel, I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 2 Immelmann, 14.5.1942 po 300 vzletech Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Následovalo další nasazení na východní frontě, 14.10.1942 obdržel Ehrenpokal. Byl specialistou na vzdušný boj a se svým Ju 87 sestřelil 12 sovětských stíhaček. Po sestřelení dalšího sovětského stíhače byl 17.7.1943 Oberleutnant Jaekel, Kapitän 2. Staffel, I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 2 Immelmann, při zpátečním letu sestřelen stíhačkou La-5 východně od Bolšoje Otčasovo u Orla. Při zřícení jeho Ju 87D-3 našel smrt. S ním zemřel jeho palubní střelec, Oberfeldwebel Franz Jentzsch. Oberleutnant Jaekel vykonal 983 vzletů a po smrti byl povýšen do hodnosti Hauptmann.

Hauptmann Heinrich Krafft

7. května 2017 v 16:25 | paulito

Heinrich "Gaudi" Krafft se narodil 13.8.1914 v Bílině v Čechách. Vstoupil do Infanterie Regiment 9, než byl převelen do Luftwaffe v roce 1936. V roce 1939 Krafft sloužil u JG 51. Oberleutnant Krafft byl přidělen k 3./JG 51. Získal první vítězství během tažení ve Francii, když sestřelil dva RAF Hurricane u Rotterdamu 11.5.1940. Byl zraněn v boji v květnu a měl v té době 4 vítězství. Krafft byl jmenován Staffelkapitänem 3./JG 51 11.11.1940 a vedl jednotku do Ruska. V první den tažení, 22.6.1941, Krafft sestřelil čtyři ruská letadla. Zaznamenal 10. vítězství 29.6., když sestřelil I-16. 31.8. sestřelil tři DB-3 (16. - 18.). 20. vítězství získal 4.10., když sestřelil další I-16. 6.12. Krafft sestřelil tři letadla (29. - 31.). Do konce roku 1941 získal 34 vítězství. 17.2.1942 sestřelil I-61 jako 40. vítězství. Oberleutnant Krafft byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě 25.1.1942 a Rytířským křížem 18.3.1942 za 48 vítězství v 300 misích. 1.6.1942 byl Hauptmann Krafft jmenován Gruppenkommandeurem I./JG 51 místo Hauptmanna Josefa Fözö (27 vítězství, RK), který byl zraněn při nehodě. V srpnu 1942 byla I./JG 51 přesunuta do Jesau k přezbrojení na Fw 190 A-2 a A-3, vrátila se do boje 6.9. jako první jednotka s novými stíhači na východní frontě. Krátce poté byla I./JG 51 přesunuta k Leningradu. Krafft získal 60. vítězství 30.9. Krafft byl sestřelen ruským flakem v Fw 190 A-3 "černá <<" (W.Nr. 130 539) jižně od Belyj 14.12.1942. Přežil nouzové přistání, ale byl ubit ruskými vojáky. Heinrich "Gaudi" Krafft odlétal 350 misí a získal 78 vítězství.

Vítězství: 78
Vyznamenání:
Deutsches Kreuz in Gold (25.1.1942)
Ritterkreuz (18.3.1942)



SS-Obersturmbannführer Karl-Heinz Keitel

7. května 2017 v 16:15 | paulito

Karl-Heinz Keitel se narodil 2.1.1914 ve Wolfenbüttelu. 1.10.1934 vstoupil k jezdectvu Reichswehru jako Offiziersanwärter. Během druhé světové války bojoval na různých frontách. V červnu 1943 přišel jako velitel praporu do Kavallerie-Schule Potsdam-Krampnitz, později se stal velitelem Abteilungu v Kavallerie-Regiment Nord. 1.7.1942 byl Keitel povýšen do hodnosti Rittmeister. 5.8.1944 přešel jako SS-Hauptsturmführer k Waffen-SS a byl přidělen k 22. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division Maria Theresia, již 6.8. byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer. 20.10.1944 velel SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 17 v Budapešti. V listopadu 1944 byla Keitelova divize sloučena s 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer a byla přidělena do Festung Budapest. 12.12. byl jako velitel SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 52 zraněn a odvezen do lazaretu ve městě, tak unikl obklíčení a zničení německých jednotek ve městě. V březnu 1945 se Keitel jako SS-Sturmbannführer stal velitelem SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 92, 37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division a vedl posledních 2.000 mužů v obranných bojích o Wiener Neustadt. Od dubna 1945 je SS-Obersturmbannführer Keitel hlášen jako pohřešovaný a datum smrti není známé.

Deutsches Reitsportabzeichen
Deutsches Reichssportabzeichen
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Allgemeines Sturmabzeichen
Nahkampfspange in Bronze 13.12.1944
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 13.12.1944
Deutsches Kreuz in Gold 6.2.1945 jako SS-Sturmbannführer a velitel SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 17

Fahnenjunker-Oberfeldwebel Wilhelm Berkenbusch

7. května 2017 v 15:50 | paulito

Wilhelm Berkenbusch se narodil 26.6.1918 v Immensenu a vstoupil 2.10.1937 do III. (Jäger) Bataillon, Infanterie-Regiment 17 v Goslaru. Během mobilizace přišel Berkenbusch 30.8.1939 k 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 467, s níž se zúčastnil tažení na Západě. 10.1.1941 byl převelen do 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 588, v prosinci 1942 byl povýšen do hodnosti Feldwebel. 30.11.1943 byl v I. Bataillon, Grenadier-Regiment 914, kde byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel a stal se velitelem čety. Podařilo se mu sestřelit karabinou letadlo, 23.10.1942 u Bercku. Za to obdržel osobní poděkování od Adolfa Hitlera. 352. Volks-Grenadier-Division byla nasazena 16.12.1944 v rámci ofenzívy v Ardenách u Gentingenu, Longsdorfu, Tandellu a Hoesdorfu. Další den obsadil Grenadier-Regiment 914 Longsdorf. 18.12.obsadil Fuhren a do 22.12.1944 Michelbuch-Vichten a Usseldingen. Poté přišel útok 3. US-Army, který divizi 1701.1945 obklíčil v prostoru Sauer. V těchto obranných bojích se Berkenbusch vyznamenal a za to obdržel 15.1.1945 Ritterkreuz. Krátce před koncem války byl ještě povýšen do hodnosti Fahnenjunker-Oberfeldwebel. Wilhelm Berkenbusch zemřel 23.10.2002 v Dasselu.

Generalfeldmarschall Ferdinand Schörner

5. května 2017 v 22:11 | paulito

12.6.1892
2.7.1973

Schörnerova vojenská kariéra začala po maturitě, kdy vstoupil jako jednoroční dobrovolník do Infanterie-Leib-Regiment, Bayerischen Armee. Nakonec byl propuštěn do zálohy. V srpnu 1914 začala první světová válka a on se jí zúčastnil jako důstojník na různých frontách. Spolu s Erwinem Rommelem obdržel za statečnost v bojích u Caporetta v roce 1917 Pour le Mérite. Po příměří v roce 1918 bojoval od dubna 1919 ve Freikorps von Epp proti Mnichovské republice rad a proti komunistickému povstání v Porúří, později byl přejat do Reichwehru a Vorläufigen Reichwehr a byl přidělen k Reichswehr-Schützen-Regiment 41. Také v 200.000-Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k tomuto pluku. Při výstavbě 100.000-Mann-Heer byl přeložen do 19. (Bayerisches) Infanterie-Regiment. Zde byl nejdříve jako velitel roty a 1.10.1923 byl přidělen k 3. Eskadron, 17. (Bayer.) Reiter-Regiment v Ansbachu. Poté byl převelen k velitelskému výcviku do štábu 7. Division v Mnichově. 1.10.1924 byl převelen do 1. Kompanie, 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment v Mnichově. 1.10.1925 byl převelen na Reichswehrministerium (RWM) v Berlíně a absolvoval Heeres-Ausbildungsabteilung (T 4). 5.8.1926 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1926 byl převelen k 21. (Bayer.) Infanterie-Regiment. 1.11.1926 se stal velitelem 16. Kompanie, 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment v Landshutu. V roce 1929 se stal velitelem 10. Kompanie, 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment v Kemptenu. 1.10.1931 byl převelen do 8. (MG.) Kompanie, 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment v Augsburgu. Současně se stal učitelem taktiky na Infanterieschule Dresden. 1.8.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal adjutantem v Infanterieschule Dresden. Po přejmenování školy se na jaře 1935 stal adjutantem Kriegsschule Dresden. 1.10.1936 byl převelen na Reichskriegsministerium (RKM) v Berlíně a stal se z něj Gruppenleiter v 3. Abteilung, Generalstabs des Heeres. 1.3.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 12.10.1937 se stal velitelem Gebirgs-Jäger-Regiment 98. S ním se Schörner zúčastnil tažení v Polsku a na Západě v roce 1940. 1.6.1940 se stal velitelem 6. Genirgs Division a 17.12.1940 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V roce 1941 se zúčastnil tažení na Balkánu. 20.4.1941 obdržel Ritterkreuz. Na podzim 1941 byl Schörner a 6. Gebirgs-Division přeloženi k Severnímu moři. 15.1.1942 převzal Schörner velení Gebirgskorps Norwegen (později XIX. Gebirgskorps) a byl koncem měsíce povýšen do hodnosti Generalleutnant. V červnu 1942 byl povýšen do hodnosti General der Gebirgstruppe a stal se velícím generálem sboru. V říjnu 1943 převzal Schörner jako velící generál XXXX. Panzerkorps na Ukrajině. 17.2.1944 obdržel Dubové listy. V březnu 1944 byl dva týdny náčelníkem štábu Oberkommando des Heeres a koncem měsíce převzal velení Heeresgruppe Süd. 1.4.1944 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. 20.7.1944 převzal Schörner velení Heersgruppe Nord. 28.8.1944 obdržel Meče za boje v Kurlandsku a 1.1.1945 obdržel Brilianty za těžké obranné boje v Kurlandsku. 20.1.1945 se Schörner stal Oberbefehlshaber Heeresgruppe A (25.1.1945 přejmenované na Heeresgrupe Mitte) a 5.4.1945 byl jmenován do hodnosti Generalfeldmarschall. Adolf Hitler ho jmenoval ve svém testamentu 30.4.1945 Oberbefehlshaber des Heeres. Schörner se se zbytky Heeresgruppe Mitte v Čechách vzdal teprve 11.5.1945 a poté uprchnul do amerického zajetí. Američané ho předali Sovětům, z jejich zajetí se vrátil 15.1.1955.

1.4.1912 Gefreiter
1.8.1912 Unteroffizier
22.5.1913 Vize-Feldwebel d. R.
28.8.1914 Offiziers-Stellvertreter
29.11.1914 Leutnant d. R. der Infanterie
26.12.1917 Leutnant
15.7.1918 Oberleutnant
1.8.1926 Hauptmann
14.8.1934 Major
16.3.1937 Oberstleutnant
30.1.1940 Oberst
17.12.1941 Generalmajor
28.2.1942 Generalleutnant
15.5.1942 General der Gebirgstruppe
20.5.1944 Generaloberst
5.4.1945 Generalfeldmarschall

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 22.12.1914
I. Klasse 27.1.1917
Königlich Bayerischer Militärverdienst-Orden mit Schwertern 11.10.1915
Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration 20.4.1916
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse Schwertern und mit Krone 24.10.1917
Pour le Mérite 5.12.1917 jako Leutnant der Reserve a velitel 12. Kompanie, Königlich Bayerischen Infanterie-Leib-Regiment
Verwundetenabzeichen (1918) in Weiß
Erinnerungszeichen an die Goldene Hochzeit des Königspaares (Bayern) 20.2.1918
Řád za zásluhy, Důstojnický kříž, 1933 (Chile)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis II. Klasse 2.10.1936
Komtur Řádu koruny, 2.8.1938 (Itálie)
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938 8.11.1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
II. Klasse 12.9.1939
I. Klasse 20.9.1939
Řád sv. Alexandra II. třídy s Meči, 15.7.1941 (Bulharsko)
Kříž svobody I. třídy s Dubovými listy, 1.7.1942 (Finsko)
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 20.8.1942
Goldenes Parteiabzeichen der NSDAP 30.1.1943
Ärmelband "Kurland"
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 18.2.1944, 30.11.1944, 1.1.1945, 5.4.1945 a 9.5.1945
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub, Schwertern und Brillanten
Ritterkreuz 20.4.1941 jako Generalmajor a velitel 6. Gebirgs-Division
Eichenlaub 17.2.1944 (398.) jako General der Gebirgstruppe a velící generál XXXX. Panzer-Korps
Schwerter 28.8.1944 (93.) jako Generaloberst a Oberbefehlshaber Heeresgruppe Nord
Brillanten 1.1.1945 (23.) jako Generaloberst a Oberbefehlshaber Heeresgruppe Nord

Oberfeldwebel Franz Gapp

4. května 2017 v 16:32 | paulito

8.7.1919, Erbach an der Donau
8.9.2015, Ottobrunn

Gapp absolvoval během války 426 vzletů na 13 typech letadel: He 111, He 51, Ju 86, Ju 87, Ju 88, Arado 61, Ju 188, Do 17, Do 217, Fw 190, Bf 109, Bf 110 a Me 262, dosáhl pěti sestřelů.

Franz Gapp vstoupil do armády 4.4.1937 poté, co byl u Flieger-HJ a vykonal svoji Arbeitsdienst. Jeho vojenský výcvik probíhal do 30.9.1937 v Infanterie-Regiment 56 v Ulmu a 14.10.1937 až 15.11.1938 patřil jako palubní střelec k I. Gruppe, Stukageschwader 165 v Kitzingenu pod velením Obstleutnant Eberharda Baiera. 16.11.1938 až 3.11.1939 prodělal pilotní výcvik na Flugzeugführer-Schule A/B ve Straubingu a do 17.2.1940 v Zeltwegu. 22.4.1940 dokončil bombardovací výcvik na Großen Kampffliegerschule v Thornu. K jeho posádce patřili pozorovatel Alfons Ehrne, radista Hans Heckmann a palubní střelec Georg Schüler. S touto posádkou zůstal Gapp do poloviny roku 1944. Po výcviku na Blindflugschule Königsberg 22.4. až 30.5.1940, byl Gapp jako pilot přidělen 1.6.1940 k III. Gruppe, Lehrgeschwader 1, která se nacházela na tažení na Západě a od srpna byla nasazena proti Anglii. Po přesunu do Středomoří byl Gapp od února 1941 nasazen nad Maltou, Krétou a severní Afrikou.Během tažení na Balkáně byl nasazen proti Sarajevu a Kotoru 7.4.1941. 17.4.1941 byl Gapp poprvé nasazen proti lodním cílům Royal Navy, konvojům do Afriky. V březnu 1941 byla III./LG 1 přesunuta na východní frontu, kde se zúčastnila obsazení Sevastopolu a podpory letní ofenzívy v roce 1942. Gapp létal na Krym, Kerč, Sevastopol, Tuapse a Novorossijsku a nad Kavkazem. Po doplnění v Heiligenbeilu byla Gruppe v září 1942 nasazena nad Leningradem a poté nad Stalingradem. V listopadu 1942 byla po dalším doplnění přesunuta z Heiligenbeilu do Chantilly a Rosieres ve Francii a poté byla jako III. Gruppe přidělena nové Kampfgeschwader 6 a nasazena nad Anglií. Poprvé letěl Gapp proti Anglii 9.1.1943 při náletu na Exeter. 18.1. a 20.1.1943 následoval nálet na Londýn a 13.5.1943 jeho 300. vzlet proti Chelmsfordu. Od 1.6.1943 byl nasazen u IV. Gruppe v Bretygni a Lüneburgu jako instruktor. Za své úsoěchy obdržel 19.9.1943 jako Oberfeldwebel v 8. Staffel, KG 6 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes, který mu předal Kommodore KG 6, Hermann Hogeback. V listopadu a prosinci 1943 létal jako vzdušná ochrana vracejících se ponorek. Od začátku roku 1944 do května 1944 se všechny Gruppe zúčastnily operace Steinbock. 10.6.1944 byli piloti přeškoleni na stíhací letce a podřízeni nové Kampfgeschwader (J) 6 a byli nasazeni při obraně Říše. Gapp získal ve III. Gruppe Hauptmanna Hanse Baasnera do 8.5.1945 pět potvrzených sestřelů, čtyři Liberatory Royal Air Force a jeden P-38 Lightning. Jako pilot létal na Me 262. Nakonec dostal Gefechtsverband Hogeback v Praze rozkaz 7.5.1945 přeletět na západ, aby nepadl do sovětského zajetí. Po 33 minutách letu přistál v Podersamu a zničil své tryskové letouny.

Fliegerschützenabzeichen
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 8.6.1942
Medaille für den italienisch-deutschen Feldzug in Afrika
Medaile za statečnost ve stříbře (Itálie)
Ärmelband "Kreta"
Frontflugspange für Kampf- und Sturzkampfflieger in Bronze, Silber und Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "200", ggf. auch "300" und "400"
Deutsches Kreuz in Gold 21.8.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 18.9.1943 jako Oberfeldwebel a pilot v 8. Staffel, III. Gruppe, Kampfgeschwader 6


General der Infanterie Eberhard Kinzel

4. května 2017 v 15:26 | paulito

Eberhard Kinzel se narodil 18.10.1897 v Berlíně. 16.10.1914 vstoupil jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment 20 a zúčastnil se s ním první světové války. 30.7.1915 byl povýšen do hodnosti Leutnant v Infanterie Regiment 20. Jako voják Wehrmacht byl 1.1.1936 jako Major im Generalstab v 19. Division Abteilungschef 12. Abteilung, Oberquartiermeister IV (Generalmajor von Tippelskirch) v Oberkommando des Heeres. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.2.1941 Oberst. V březnu 1941 navštívil Major Kinzel Budapešť a tam domluvil s maďarskou vládou útok na Jugoslávii a Rusko. Dále se zúčastnil založení Abteilung Fremde Heere Ost. 2.6.1942 se stal náčelníkem štábu XXIX. Armeekorps a 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor, 22.1.1943 až 18.7.1944 byl náčelníkem štábu Heeresgruppe Nord. 1.9.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Jako Oberst im Generalstab obdržel 23.12.1942 Ritterkreuz. V říjnu 1944 převzal velení 337. Volks-Grenadier Division v Polsku a Východním Prusku, kde bojoval do ledna 1945. Divizní štáb (Gruppe Kinzel) byl poté přidělen 35. Infanterie Division. 28.3.1945 se stal náčelníkem štábu Heeresgruppe Weichsel a 22.4.1945 náčelníkem štábu Führungsstab Nord. 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. 11.5.1945 zvolil smrt sebevraždou v Idstedtu u Flensburgu.

RK: 23.12.1942, Oberst i.G. im General Stab des Heeres
1939 Spange zum 1914 EK I
1939 Spange zum 1914 EK II
1914 EK I
1914 EK II
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Hauptmann Siegfried Lemke

1. května 2017 v 17:27 | paulito

7.4.1921, Schivelbein
18.12.1995

Narodil se 7. dubna 1921 v Pomořanech. Na podzim 1942 vstoupil do 1./JG 2 jako Unteroffizier. 12. září 1943 se stal Staffelkapitänem 1./JG 2. 24. září 1943 sestřelil tři Typhoony. Byl velmi úspěšný v bojích nad jižní Francií a Itálií nad Anziem v roce 1944. 27. ledna 1944 sestřelil tři Spitfire USAAF a 9. února čtyři Spitfire. V březnu 1944 byl jako jeden z nejúspěšnějších pilotů Luftwaffe na západní frontě vyznamenán 11. června 1944 za 44 vítězství Rytířským křížem. 23. června 1944 se stal Gruppen Kommandeurem III./JG 2 po smrti Josefa Wurmhellera (102 v.) v boji předchozího dne. Vedl tuto Gruppe do konce války. Do konce roku 1944 získal 50 vítězství. Byl nominován na Dubové listy, ale nikdy je neobdržel. Siegfried Lemke odlétal 325 bojových misí a dosáhl 70 vítězství, z toho 21 čtyřmotorových bombardérů, dva B-26 Marauder, B-25 Mitchell a Jak-9.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 31.3.1944
Frontflugspange für Jäger in Gold
Deutsches Kreuz in Gold 3.4.1944 jako Fahnenjunker-Oberfeldwebel a pilot v 1. Staffel, Jagdgeschwader 2
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.6.1944 jako Leutnant a velitel 1. Staffel, Jagdgeschwader 2 Richthofen

Hauptmann Armin Pfaffendorf

1. května 2017 v 16:43 | paulito

16.11.1919 se Armin Pfaffendorf narodil v Elbingu a začal svojí vojenskou dráhu u 9./Artillerie Regiment 19. Po povýšení do hodnosti Leutnant byl převelen k leteckému výcviku na Heeresaufklärerschule Brieg, od června 1941 sloužil Pfaffendorf jako pilot a pozorovatel v 3.(H.)/Aufklärungsgruppe 23 a poté v l.(H.)/ Aufklärungsgruppe 13 na východní frontě. 22.5.1942 obdržel jako Oberleutnant Ritterkreuz, po těžkém zranění se vrátil v prosinci 1942 a byl přidělen k 1./Sturmgeschütz Abteilung 184, opět byl zraněn a po uzdravení přišel v říjnu 1943 přes Sturmgeschütz-Ersatz- und Ausbildungsabteilung 200 k 3./Sturmgeschütz Abteilung 184 opět na východní frontu, kde padl v boji 18.1.1944 jako velitel 1./Sturmgeschütz Abteilung 184 na kótě 166,4 u Rjbki-Višnga a byl posmrtně povýšen do hodnosti Hauptmann.

Oberstleutnant Gerhard Willing

29. dubna 2017 v 22:21 | paulito

28.11.1910, Bautzen, padl v boji 29.10.1943 u Krivoj Rogu

Vstup do Reichswehru 1.4.1930
1.4.1930 až 30.4.1930 13. Kompanie/Infanterie-Regiment 12
1.5.1930 až 30.9.1932 16. Kompanie/Infanterie-Regiment 10
1.7.1931 Fahnenjunker
1.8.1932 Fähnrich
1.6.1933 Oberfähnrich
1.8.1933 Leutnant
1.10.1935 Oberleutnant
24.9.1936 až 14.9.1937 velitel 2. Panzer-Kompanie, Gruppe Drohne v Legion Condor
15.9.1937 až 31.1.1938 Aufklärungs-Abteilung 4 v Sondershausenu
1.2.1938 až 19.6.1940 výcvikový střelecký kurz v Panzertruppenschule Wünsdorf
1.12.1938 Hauptmann
20.6.1940: Adjutant 5. Panzer-Brigade
10.9.1940: velitel Panzer-Beutestab 2
15.10.1940: Panzer-Regiment 35
6.1941: velitel roty v Panzer-Regiment 3
21.11.1941 až 12.1.1942 velitel II. Abteilung, Panzer-Regiment 3
26.1.1942: velitel I. Abteilung, Panzer-Regiment 3
1.3.1942 Major
Velitel III. Abteilung, Panzer-Regiment 33, III. Abteilung byl 8.5.1943 bez 10. Kompanie změněn na schweren Panzer-Abteilung 506
Velitel schweren Panzer-Abteilung 506
Abteilung byl ustaven 8.5.1943 v St. Pölten, Wehrkreis XVII. 16.8. až 27.8.1944 obdržel Abteilung 45 tanků Tiger I. Mezi 9.9. a 12.9.1943 byl Abteilung odeslán na východní frontu. 17.9. až 20.9.1943 dosáhl Abteilung Záporoží a byl podřízen XVII. Armeekorps. 20.10.1943, po těžkých bojích v sestavě XXXX. Panzerkorps u Záporoží, bylo jen 7 Tigerů bojeschopných. Zbývající Tigery byly teprve 25.12.1943 přesunuty do Kirovogradu, ztráty byly příliš vysoké. Kdo nepadl, byl zraněn.
29.10.1943 padl Willing v boji
Posmrtně byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Válečný kříž (Španělsko)
Medaile za polní tažení (Španělsko)
Panzertruppenabzeichen der Legion Condor
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern 6.6.1939
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 15.10.1941
1. Klasse 30.11.1941
Panzerkampfabzeichen in Silber 12.11.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.8.1942
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres 5.10.1942
Deutsches Kreuz in Gold 26.6.1942 jako Major a velitel I. Abteilung, Panzer-Regiment 3, 2. Panzer-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 7.3.1943 jako Major a velitel III. Abteilung, Panzer-Regiment 33, 9. Panzer-Division



SS-Sturmbannführer und Major der Schupo Hans Hauser

29. dubna 2017 v 19:23 | paulito

Hans Hauser se narodil 31.1.1916 v Insbrucku v Tyrolsku. Zde navštěvoval v letech 1922 až 1935 lidovou a reální školu. 1.4.1934 vstoupil jako 18-letý do 8. Kompanie, SS-Standarte Deutschland v Mnichově. Od 1.4.1937 do března 1938 se zúčastnil velitelského výcvikového kurzu v Junkerschule Braunschweig, byl ve Vídni povýšen na SS-Untersturmführera a jako Leutnant převelen k Schutzpolizei do Mannheimu. Nakonec se zúčastnil od května 1938 do srpna 1939 2. a 3. výcvikového kurzu pro policejní důstojníky na Polizeischule Fürstenfeldbruck. Zde velel četě v Polizei-Bataillon Heidenheim. 30.1.1940 byl Hauser povýšen do hodnosti Oberleutnant der Schutzpolizei a převzal 30.9.1940 Einsatzkompanie u Schutzpolizei Mannheim. Od 1.10.1940 absolvoval Hauser nejdříve 1. koloniální výcvikový kurz pro policejní důstojníky na Orientálním institutu University Frankfurt am Main a poté 2. koloniálního výcvikového kurzu na Polizei-Kolonialschule v Berlin-Oranienburg. Mezi oběma kurzy byl osm měsíců velitelem Einsatzkompanie a adjutantem u Abschnittskommandeur Nord (Standort Mannheim). 1.3.1942 byl převzat do Heer jako Oberleutnant, kde byl nejdříve zástupcem a od dubna 1942 velitelem Feldgendarmerie Truppe 498b (mot.) v Catanii na Sicílii, poté v Tripolisu a Benghází v Libyi u Deutsche Afrika-Korps. 20.4.1943 byl povýšen na Hauptmanna. 1.10.1942 se Hauser vrátil zpět do vlasti, zde byl generálem Wünnenbergem povolán do SS-Polizei Division. Obdržel hodnost SS-Hauptsturmführer. V divizi převzal 2. Kompanie, I. Bataillon (mot.), SS-Polizei-Schützen Regiment 3, který byl nově ustaven v Debici v Polsku. Od 8.2.1943 byla jednotka nasazena na severním úseku fronty před Leningradem v těžkých obranných bojích a zamezila u Sablina průlomu nepřítele. Zde Hauser obdržel 17.2.1943 Železný kříž II. třídy.
V létě byl Hauser jmenován velitelem II. Bataillonu, Kampfgruppe SS-Polizeidivision, která byla v listopadu přidělena k Luftwaffe-Feld Division v kotli Oranienbaum. Od ledna 1944 bojoval Bataillon Hauser mezi jednotkami Heer jako pohotovostní jednotka u Babina. Dále se Hauser zúčastnil obranných bojů od Volchova přes Lugu, Oredeš, Pleskau až k postavení Panther-Stellung. Přitom fungoval Bataillon Hauser většinou jako zadní voj. 10.3.1944 byl Hauser těžce zraněn a byl po vyléčení v červnu 1944 zařazen ke Kampfgruppe SS-Polizeidivision. Byl poté jmenován velitelem Rekrutendepot Kurland a 9.11.1944 povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer und Major der Schutzpolizei. Zde obdržel 2.10.1944 Železný kříž I. třídy. 21.1.1945 se stal velitelem Kampfgruppe Kurmark u Meseritz/Posen v těžkých obranných bojích. Následovaly ústupové boje do Gubenu. 10.3. byl přidělen jako velitel pluku k 13. SS-Division Handschar, díky intervenci SS-Obergruppenführera Steinera. Tak převzal Hauser 2.4. Kampfgruppe složenou z uzdravených a dovolenkářů. Tato Kampfgruppe byla nasazena u Münchedorfu jižně od Vídně a držela město tak dlouho, dokud 2. SS-Division Das Reich ustavila frontu. Zbytek Kampfgruppe byl začleněn do Regiment Der Führer a Hauser převzal velení I. Bataillonu. Následovaly ústupové boje k Florisdorfskému mostu a 29.4. urychlený přesun pluku do prostoru jižně od Drážďan. Tam odrazil útok 4. polské tankové divize. 5.5. byl pluk přesunut k potlačení povstání v Praze a Hauser obdržel 6.5.1945 Rytířský kříž. Poslední akcí pluku byl průlom z Prahy k americkým liniím u Rokycan. Hans Hauser zemřel 21.11.2001 v Gaggenau.

SS-Sturmbannführer und Major der Schupo: 9.11.1944
SS-Hauptsturmführer
Hauptmann: 20.4.1942
přesunut do Heer jako Oberleutnant: 1.3.1942
Oberleutnant der Schupo: 30.1.1940
SS-Untersturmführer

RK: 6.5.1945, SS-Sturmbannführer und Major der Schupo, velitel Kampfgruppe "Hauser" / 2. SS-Panzer Division "Das Reich" / 6. Panzer Armee, východní fronta
EK I: 2.10.1944
EK II: 17.2.1943
KVK II m. Schw.
Nahkampfspange II.Stufe (Silber)
Nahkampfspange I.Stufe (Bronze)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen in Silber
Medaille zur Erinnerung an den 1. Okt. 1938
Medaille zur Erinnerung an den 13. Mar. 1938

SS-Oberscharführer Johann Fiedler

29. dubna 2017 v 18:55 | paulito

Johann Fiedler se narodil 28.4.1922 v Stangendorfu v Československu. 15.5.1941 se dobrovolně přihlásil k Waffen-SS a byl povolán do Prahy. Zde obdržel 15.5. až 7.6.1941 pěchotní výcvik. 7.6.1941 byl poslán k SS-Totenkopf-Division do Pogegenu ve Východním Prusku. Když začala operace Barbarossa, byl 22.6.1941 nasazen s SS-Totenkopf-Regiment 3, SS-Totenkopf-Division v severním úseku východní fronty. V těžkých bojích u Děmjanska byl 27.10.1941 poprvé zraněn, zůstal ale u jednotky. Za statečnost obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. V létě 1942 obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. V dalších bojích na jižním úseku fronty byl útok u Pascani zastaven silnou sovětskou palbou z křídla. Do té doby devětkrát zraněný SS-Unterscharführer Fiedler zjistil, že je další postup jeho pluku nemožný a se skupinou mužů zničil v bojích muže proti muži sovětský bunkr, zajal 39 nepřátel, ukořistil protitankové dělo a sedm kulometů. Za tyto výkony obdržel 16.6.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání mu předal 24.6.1944 velitel divize SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Hermann Priess na velitelství divize v Pascani. 24.6.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Oberscharführer a v prosinci 1944 byl nasazen jako velitel roty v bojích východně od Frankfurt an der Oder. Tam byl opět raněn, Vánoce 1944 strávil v ruském zajetí, ze kterého v lednu 1945 uprchnul a byl poslán do lazaretu Neuzelle an der Oder. Po uzdravení byl poslán v únoru 1945 jako instruktor k SS-Ersatz-Bataillon v Ellwangenu. 8.5.1945 padl u Jenbachu do amerického zajetí, ze kterého uprchnul 10.5.1945. Johann Fiedler zemřel 23.9.1999 ve Wechingenu.

1939 Železný kříž II. třídy: 3.6.1942
1939 Železný kříž I. třídy: 14.10.1943
Rytířský kříž: 16.6.1944, SS-Unterscharführer, velitel čety v 5. Kompanie/SS-Panzer Grenadier Regiment 6, 3. SS-Panzer Division Totenkopf
Medaile za zimní tažení v Rusku 1941-1942
Odznak za boj zblízka (stříbrný)
Útočný odznak pěchoty
1939 Odznak za zranění (stříbrný)
Děmjanský štít
 
 

Reklama