Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Vizeadmiral Hans Stohwasser

10. července 2017 v 21:25 | paulito

4.5.1884, Drážďany
30.5.1967, Neumünster

Instruktor u Inspekce torpéd a min 1.4.1935 - 30.9.1936
Instruktor Zbraňové inspekce 1.10.1936 - 1.11.1936
Instruktor Spojovací inspekce 2.11.1936 - 31.3.1938
Instruktor Velitelství námořní stanice Balt 1.4.1938 - 21.8.1939
Vedoucí Minolovek Západ 22.8.1939 - 15.10.1939
Vedoucí Minolovek Východ 15.10.1939 - 9.8.1940
Zastupující velitel Bezpečnosti Balt 18.7.1940 - 5.8.1940
Vedoucí Minolovek Sever 10.8.1940 - 13.10.1940
Velitel Bezpečnosti Balt 14.10.1940 - 7.6.1944
K dispozici Vrchnímu velení Balt 8.6.1944 - 30.6.1944
Penzionován 30.6.1944

Rytířský kříž 30.11.1940 jako Konteradmiral a Befehlshaber der Sicherung der Ostsee
Železný kříž (1914) 2. třídy 27.1.1915
Železný kříž (1914) 1. třídy 31.5.1916
Hansovní kříž Hamburg
Vojenský záslužný meklenburský kříž 2. třídy
Rytířský kříž Alberta Saského 1. třídy s Meči
Čestný kříž 1914/1918 11.1.1935
Vyznamenání za službu u Wehrmacht 4. až 1. třídy 2.10.1936
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy 26.11.1939
Spona k Železnému kříži (1939) 1. třídy 22.4.1940
Pamětní medaile na 20.12.1939 (Sudety)
Válečný odznak minolovek 1.9.1940
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz


VMF-121

10. července 2017 v 20:45 | paulito
Marine Fighting Squadron 121 (VMF-121) byla ustavena v Quantiku 24.6.1941. Jednotka obdržela 21 F4F-3 7.12. a její velení převzal Major Samuel J. Jack. Po rozšíření a dodávce F4F-4 v Camp Kearney, předal Jack jednotku Capt. Leonard K. Davisovi v březnu 1942. Poslána do jižního Pacifiku s dalšími částmi Marine Air Group 14, VMF-121 přišla na Novou Kaledonii v srpnu, právě včas, aby se zúčastnila bojů o Guadalcanal. 26.9. Davis, nyní Major, poslal pět pilotů na Cactus, kde byli dočasně přiděleni VMF-223 nebo VMF-224. Na Guadalcanalu získala dva z těchto pilotů 4.5 sestřelu. Zbytek pilotů přiletěl 9.10., pozemní personál o čtyři dny později. Operujíce z Fighter Strip One, VMF-121 šla okamžitě do boje s nepřítelem. Nejlepším dnem eskadry byl 25.10., kdy získala 18 sestřelů. Capt. Foss sestřelil pět Zer během dvou misí a Davis se stal esem poté, co sestřelil Zero a Val. Nejtvrdší bitva proběhla 11.11., kdy VMF-121 ztratila šest letadel a čtyři piloty při 10 vítězstvích během nepřátelského náletu na americké lodě. Davis zůstal velitelem do 16.12., poté ho vystřídali Major Donald K. Yost, Major Joseph N. Renner a Major Ray L. Vroome. VMF-121 létala na F4F-4 do jara 1943. Po 161.5 sestřelech na Wildcatech byla jednotka přezbrojena na F4U-1 Corsair. Nejlepším střetem jednotky na Corsairech bylo ráno 12.6., kdy v boji nad Russellovými ostrovy získalo pět pilotů 6 potvrzených a čtyři pravděpodobné sestřely Zer. Nejlepším dnem eskadry na F4U byl 30.6.1943 v sérii bojů nad Rendovou. Bylo sestřeleno 16 Zer a tři pravděpodobně, k tomu tři Betty. Od těchto bojů s nejlepším VMF-121 F4U esem stal Capt. Kenneth M. Ford. O dva dny později, opět nad Rendovou, získala VMF-121 poslední Corsair esa, Capt. Robert M. Baker a Capt. Perry L. Shuman. Celkem získala v červenci přes 40 sestřelů. Po třech bojových tour u Šalamounových ostrovů se jednotka vrátila do USA, byla v říjnu umístěna v MCAS Mojave. V té době jí velel Capt. Quintus B. Nelson v přípravě k dalšímu nasazení. Major Walter J. Meyer se stal desátým velitelem 1.12. a zůstal ve velení do května 1945. V červenci 1944 byla eskadra vyslána opět do boje, v srpnu přiletěla na Espiritu Santo. Na Peleliu přistály Corsairy 25.10. VMF-121 zahájila dlouhou sérii bitevních úderů proti atolu Yap. Když byla jednotka umístěna na Ulithi, 1st Lt. H.H. Hill a G.C. Huntington sestřelili společně průzkumný Myrt 28.4. Bylo to poslední vítězství během války. Od května do července 1945 veleli eskadře Major Claude H. Welch a Major Robert Tucker, poté ji převzal 1.8. 1st Lt. R.M. Loughery. O dva týdny později Japonsko kapitulovalo a 1.9. se jednotka vrátila do Ameriky. VMF-121 získala dvě vyznamenání: Presidential Unit Citation za Guadalcanal od srpna do prosince 1942 a Navy Unit Commendation za Peleliu a Západní Karolíny od září 1944 do ledna 1945. Vyprodukovala 14 stíhacích es.

Vizeadmiral Hans-Herbert Stobwasser

9. července 2017 v 17:19 | paulito

8.3.1885, Groß-Luttow
11.2.1946, Kiel (sebevražda)

II. admirál stanice Severní moře 25.9.1935 - 30.9.1937
Vedoucí testovacího velitelství pro stavbu nových lodí 4.10.1937 - 31.12.1939
Penzionován 31.12.1939
K dispozici Kriegsmarine 1.1.1940 - 20.1.1940
Ředitel západního doku loděnice Kriegsmarine Wilhelmshaven 20.1.1940 - 13.8.1940
Starší ředitel loděnice Kriegsmarine Lorient 14.8.1940 - 5.10.1940
Ředitel západního doku loděnice Kriegsmarine Wilhelmshaven 21.10.1940 - 30.11.1940
Starší ředitel loděnice Kriegsmarine Brest 1.12.1940 - 19.5.1943
K dispozici námořnímu velení Severní moře 20.5.1943 - 31.10.1943
Penzionován 31.10.1943

1914 EK I
1914 EK II
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz II. Klasse mit Spange "Vor dem Feinde"
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz I. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse

General der Panzertruppen Georg Jauer

8. července 2017 v 22:53 | paulito

25.6.1896, Lissen
5.8.1971, Greven

Georg Jauer vstoupil 6.8.1914 jako Kriegsfreiwilliger do 2. Pommersches Fußartillerie-Regiment Nr. 15. V březnu 1916 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. V roce 1917 byl převzat do aktivní služby. Jako velitel baterie se zúčastnil konečných bojů v první světové válce. Nakonec byl převzat do Vorläufige Reichwehr. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Artillerie-Regiment 2. V 100.000-Mann-Heeres der Reichswehr přišel k 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment. V roce 1924 se stal adjutantem II. Abteilung, 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Güstrowu. V létě 1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1926 patřil k 3. Batterie, 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Štětíně. V roce 1927 patřil k 2. Batterie, 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment. V roce 1928 se stal adjutantem pluku ve Schwerinu. V roce 1932 byl u 7. Batterie, 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Itzehoe. 1.10.1934 byl převelen na Reichswehrministerium (RWM) do Berlína. Zde byl nasazen v Heerespersonalamt (PA). V roce 1935 byl povýšen do hodnosti Major. Od roku 1935 byl na Reichskriegministerium (RKM). Od března 1938 patřil k Oberkommando des Heeres (OKH). 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst. 5.3.1941 byl jmenován velitelem Artillerie-Regiment 29. 19.12.1941 byl vyznamenán Deutsches Kreuz in Gold. 15.3.1942 se stal velitelem Artillerie-Regiment Großdeutschland. 3.1.1943 byl pověřen velením 20. Infanterie-Division (motorisiert). 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a byl také jmenován oficiálně velitelem divize. V červenci 1943 byla divize přejmenována na 20. Panzer-Grenadier-Division. 1.10.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 4.5.1944 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V létě 1944 vedl 20. Panzergrenadier-Division u Lembergu a od listopadu 1944 na Visle. 10.2.1945 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 15.3.1945 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppen a stal se velícím generálem Panzerkorps Grossdeutschland. 8.5.1945 padl Jauer do spojeneckého zajetí, propuštěn byl 10.7.1947.

Freiwilliger 6.8.1914
Offiziers-Stellvertreter 1.3.1916
Leutnant der Reserve 18.3.1916
Leutnant 26.5.1917
Oberleutnant 31.7.1925
Hauptmann 10.2.1931
Major 1.12.1935
Oberstleutnant 1.1.1939
Oberst 1.10.1940
Generalmajor 1.4.1943
Generalleutnant 1.10.1943
General der Panzertruppe 15.3.1945

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 2.7.1941
Spange zum EK I 20.7.1941
Allgemeines Sturmabzeichen des Heeres in Silber
Deutsches Kreuz in Gold 19.12.1941 jako Oberst a velitel Artillerie-Regiment 29
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942"
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 27.7.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 4.5.1944 jako Generalleutnant a velitel 20. Panzer-Grenadier-Division
Eichenlaub 10.2.1945 (733.) jako Generalleutnant a velitel 20. Panzer-Grenadier-Division

Vizeadmiral Ernst Stieringer

8. července 2017 v 22:25 | paulito

23.6.1891, Zerbst
23.7.1975, Hannover

Ředitel Zbrojního oddělení, Loděnice Wilhelmshaven 25.9.1934 - 4.10.1936
Inženýr námořní stanice Severní moře 18.9.1936 - 27.10.1938
Zbrojní inspektor XI Hannover 28.10.1938 - 28.2.1944
K dispozici námořnímu velení Severní moře 1.3.1944 - 31.12.1944
Zmocněnec pro nasazení motorových vozidel, OKW 1.1.1945 - 30.4.1945
Penzionován 30.4.1945

Deutsches Kreuz in Silber: 3.2.1945 jako Vizeadmiral (Ing) a Inspekteur der Rüstungsinspektion XI (Hannover), Beauftragter und Bevollmächtigter für Kraftfahrzeugeinsatz- und Erfassung im OKW
1914 EK I
1914 EK II
k.u.k. Österr. Goldenes Verdienstkreuz mit der Krone am Bande der Tapferkeitsmedaille
Železný půlměsíc (Turecko)
U-Bootskriegsabzeichen, 1918
Kgl. Preuss. Dienstauszeichnungskreuz III. Klasse
Schlesischer Adler-Orden II. Stufe
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Kriegsverdienstkreuz II. Klasse mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz I. Klasse mit Schwertern

Vizeadmiral Heinrich Stiegel

8. července 2017 v 22:17 | paulito

7.2.1891, Wilhelmshaven
10.4.1964, Berlín

Poradce v OKM 28.4.1936 - 2.10.1936
Hlavní inženýr námořní stanice Balt 3.10.1936 - 8.2.1937
Inženýr flotily, Velení flotily 10.2.1937 - 10.12.1939
Náčelník skupiny pro strojní operace, Vedení konstrukční lodní kanceláře, OKM 3.1.1940 - 31.10.1944
Náčelník skupiny pro stavbu lodí a loděnice, Vedení konstrukční lodní kanceláře, OKM 1.11.1944 - 4.1.1945
K dispozici velení Kriegsmarine a zastupující vedoucí náčelník skupiny pro stavbu lodí a loděnice 5.1.1945 - 31.3.1945
Penzionován 31.3.1945
K dispozici Kriegsmarine, Oddělení válečného výzkumu, OKM 1.4.1945 - 30.4.1945
Penzionován 30.4.1945

Německý kříž ve stříbře 22.1.1945
Čestný kříž 1914/1918


Generalfeldmarschall Ernst Busch

8. července 2017 v 21:27 | paulito

5.7.1885, Steele
17.7.1945, britský zajatecký tábor Aldershot u Londýna

Ernst Busch absolvoval Hauptkadettenanstalt Lichterfelde, v březnu 1904 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 10.6.1904 byl zařazen jako Leutnant do Infanterie-Regiment "Herwarth von Bittenfeld" (1. Westfälisches) Nr. 13 v Münsteru. V roce 1908 byl převelen k Infanterie-Regiment "Herzog Ferdinand von Braunschweig" (8. Westfälisches) Nr. 57. Zde byl 16.6.1913 povýšen do hodnosti Oberleutnant a odvelen jako inspekční důstojník na Kriegsschule Kassel. Na počátku první světové války se Oberleutnant Busch stal velitelem roty v Infanterie-Regiment "Vogel von Falckenstein" (7. Westfälisches) Nr. 56, ke kterému patřil skoro až do konce války. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a v roce 1916 se stal velitelem II. Bataillonu. Zúčastnil se celé řady bitev na západní frontě. Lutych, St. Quentin, Reims, Namur, Flandry, La Bassee, Arras, Verdun a Champagne. Busch byl třikrát zraněn a za bitvu v Champagne obdržel Pour le Merite. 7.9.1918 převzal rotu v Regiment z.b.V. von Möller, se kterým se na konci války vrátil do Německa. 1.10.1920 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 18 a později byl převelen do štábu 6. Division v Münsteru. V roce 1924 byl ve štábu Reichswehrgruppenkommando I, 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Major a v tomtéž roce byl nasazen u Inspektion der Verkehrstruppen v Berlíně, od roku 1928 byl dva roky náčelníkem štábu 2. Division ve Štětínu. 1.2.1930 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a jmenován velitelem III. Bataillonu, Infanterie-Regiment Nr. 9 v Berlín-Spandau. V roce 1932 se stal velitelem pluku a 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.2.1936 byl Ernst Busch povýšen do hodnosti Generalmajor a převzal velení nově postavené 23. Division, 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 4.2.1938 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem VIII. Armeekorps v Breslau, se kterým se zúčastnil tažení v Polsku. Po skončení tažení se stal velitelem 16. Armee, která byla během tažení na Západě nasazena na jižním křídle Heeresgruppe A (von Rundstedt). Za statečnost a velení obdržel 26.5.1940 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. Při operaci Barbarossa byla 16. Armee nasazena v rámci Heeresgruppe Nord (Generalfeldmarschall Wilhelm Ritter von Leeb). Obsadila Pobaltí a postoupila až ke Starej Russi jižně od Ilmeňského jezera. V letech 1942-43 vedla armáda těžké obranné boje proti sovětské přesile, která vedla k obklíčení německých jednotek u Cholmu a Děmjansku. Za úspěšné obranné boje při nízkých ztrátách byl Generaloberst Busch povýšen 1.2.1943 do hodnosti Generalfeldmarschall. V srpnu 1943 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz. Poté, co byl velitel Heeresgruppe Mitte, Generalfeldmarschall Günther von Kluge, 12.10.1943 vyřazen automobilovou nehodou, byl Busch v listopadu jmenován jeho následníkem. Po zničení Heeresgruppe Mitte byl Busch 28.6.1944 odvolán a nahradil ho Generalfeldmarschall Model. Koncem března 1945 byl reaktivován a jmenován do funkce Oberbefehlshaber Nordwest. Generalfeldmarschall Ernst Busch padl na konci války do anglického zajetí a v táboře Aldershot zemřel 17.7.1945 na infarkt.

RK: 26.5.1940, General der Infanterie, OB 16. Armee / Heeresgruppe A
EL (274.): 21.8.1943, Generaloberst, OB 16. Armee / Heeresgruppe Nord
Pour le Mérite: 4.10.1918 jako Hauptmann a velitel II. Bataillonu, Infanterie-Regiment 56
1939 Spange zum 1914 EK I: 25.9.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 18.9.1939
1914 EK I: 6.3.1915
1914 EK II: 20.9.1914
Ritterkreuz des Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Wehrmachtbericht: 6.8.1941, 16.9.1941, 21.10.1941, 28.1.1943
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Demjanskschild
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Ehrenkreuz für Frontkämpfer: 1.1.1935
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Kříž svobody I. třídy s Hvězdou a Meči (Finsko)

Fähnrich 10.3.1904
Leutnant 10.3.1904
Oberleutnant 10.6.1904
Hauptmann 27.1.1915
Major 1.4.1925
Oberstleutnant 1.2.1930
Oberst 1.12.1932
Generalmajor 1.9.1935
Generalleutnant 1.10.1937
General der Infanterie 1.2.1938
Generaloberst 19.7.1940
General Feldmarschall 1.2.1943

13. Infanterie-Regiment (10.3.1904 - 17.11.1906)
57. Infanterie-Regiment (17.11.1906 - 3.8.1914)
Umístěn ve Vojenském Institutu (1.10.1909 - 31.8.1910 a 1.10.1910 - 31.8.1911)
Umístěn jako inspekční důstojník ve Válečné škole Kassel (13.9.1912 - 3.8.1914)
Velitel roty 56. Infanterie-Regiment (3.8.1914 - 21.5.1915)
Delegován jako velitel II. Battalion 56. Infanterie-Regiment (19.11.1914 - 25.12.1914)
Zraněn, v nemocnici (21.5.1915 - 11.6.1915)
Velitel roty v 56. Infanterie-Regiment (11.6.1915 - 18.6.1916)
Delegován jako velitel II. Battalion 56. Infanterie-Regiment (18.5.1916 - 15.6.1916)
Velitel II. Battalion 56. Infanterie-Regiment (18.6.1916 - 10.3.1917)
Zraněn, v nemocnici (10.3.1917 - 24.3.1917)
Velitel II. Battalion 56. Infanterie-Regiment (24.3.1917 - 7.9.1918)
Umístěn ve Spojařské škole 21, Saarburg (31.1.1918 - 6.2.1918)
Umístěn do Velitelského kurzu, Wörth (7.3.1918 - 11.3.1918)
Velitel roty 56. Infanterie-Regiment (7.9.1918 - 10.1.1919)
Delegován jako velitel 56. Infanterie-Regiment (11.12.1918 - 19.12.1918)
Velitel kulometné roty 56. Infanterie-Regiment (10.1.1919 - 25.4.1919)
Důstojnický výcvikový kurz, Münster (25.4.1919 - 13.8.1919)
Kulometný důstojník ve štábu 7. Reichswehr-Brigade (13.8.1919 - 15.9.1919)
Velitel roty v Infanterie-Regiment Libau (15.9.1919 - 15.5.1920)
Velitel roty v 13. Reichswehr-Schützen-Regiment (15.5.1920 - 1.10.1920)
Velitel roty v 18. Infanterie-Regiment (1.10.1920 - 8.8.1921)
Štáb 6. Division (8.8.1921 - 1.10.1924)
Štáb Gruppe-Kommando 1 (1.10.1924 - 1.10.1925)
Říšské ministerstvo obrany (1.10.1925 - 1.10.1928)
Štáb 2. Division (1.10.1928 - 1.3.1930)
Velitel III. Battalion 9. Infanterie-Regiment (1.3.1930 - 1.1.1932)
Velitel 9. Infanterie-Regiment (1.1.1932 - 1.10.1934)
Velitel Infanterie-Regiment Potsdam (1.10.1934 - 15.10.1935)
Velitel 23. Division (15.10.1935 - 4.2.1938)
Ředitel kurzu štábních důstojníků u 23. Division (29.11.1937 - 11.12.1937)
Velitel VIII. Armee-Korps (4.2.1938 - 23.10.1939)
Velitel Wehrkreis VIII (1.3.1938 - 31.8.1939)
Velitel 16. Armee (23.10.1939 - 4.11.1943)
Führer-Reserve OKH a dočasný velitel Armee-Gruppe Mitte (28.10.1943 - 6.5.1944)
Velitel Armee-Gruppe Mitte (6.5.1944 - 28.6.1944)
Zbaven velení (28.6.1944 - 16.8.1944)
Führer-Reserve OKH - na rozkaz Führera (16.8.1944 - 14.3.1945)
Velitel Štábu Nordküste (14.3.1945 - 20.3.1945)
Velitel Nord-West (20.3.1945 - 2.5.1945)
Velitel Nord (2.5.1945 - 7.5.1945)
V britském zajetí (7.5.1945 - 17.7.1945)

Schütze Sepp Allerberger

8. července 2017 v 20:15 | paulito


26.12.1924, Siezenheim, Rakousko
2.3.2010, Siezenheim, Rakousko

Josef Allerberger vstoupil v únoru 1943 do Wehrmacht. Po šestiměsíčním vojenském výcviku v Mittenwaldu byl 27.3. zařazen do 9. Kompanie/Gebirgsjäger-Regiment 137. 6.4. byl potom převelen do 1. Kompanie/Gebirgsjäger Regiment 137 v Glasenbachu. 18.7.1943 prožil u 3. Gebirgs-Division, Gebirgsjäger-Regiment 144 svůj první den na jižním úseku východní fronty u Vorošilovsku jako kulometčík. V té době neměl Wehrmacht na východní frontě ještě žádné odstřelovače. Josef Allerberger byl 22.7.1943 zraněn a to změnilo jeho život. Byl přeřazen jako podvodník k plukovnímu zbrojmistrovi a zde měl třídit ukořistěné zbraně. Zde našel pušku Mosin Nagant 91/30 se zaměřovačem. Při střelecké zkoušce přišel Sepp na to, že je přírodní talent na střelbu. Po uzdravení 31.8.1943 si vzal tuto pušku s sebou a vyzkoušel své umění na frontě. Allerberger na Wotanstellung 26.9. až 30.9.1943 zabil 27 nepřátel, 27.9. a 27.10.1943 byl zraněn. 23.6. až 4.8.1943 prodělal výcvik odstřelovačů a obdržel pušku Mauser K98k. Po úspěšném výcviku vyřadil Allerberger celkem 257 nepřátel. 1.4.1945 zabil u Groß Kuntschitz, při krytí transportu 27 těžce zraněných, 40 nepřátel (21 potvrzeno oficiálně). Rittekreuz obdržel 20.4.1945 od Generalfeldmarschall Ferdinanda Schörnera, ale chybí k tomu podklady, které se ztratily na konci války.

Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Infanterie-Sturmabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Scharfschützenabzeichen in Gold (3. Stufe)
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 20.4.1945 (není zdokumentováno)

Leutnant Hans Dammers

8. července 2017 v 19:49 | paulito

8.12.1913 Scherpenberg
17.3.1944 Stanislav

Od léta 1941 patřil k 7./JG 52 a na východní frontě získal 31.8.1941 svůj první sestřel. Do konce roku dosáhl 9 sestřelů. V následujících měsících se z něj stal expert v III./JG52. 17.7.1942 byl sestřelen za linií fronty, vrátil se ale ke svým. Ritterkreuz získal po 51. sestřelu 23.8.1942, jako Feldwebel a pilot v 9./JG 52. Do konce roku 1942 získal 89 sestřelů, 90. 21.3.1943, 5.5.1943 100. sestřel na východní frontě. Poté byl Dammers jako instruktor poslán k Erg. Gruppe Ost a zde měl 23.7.1943 těžkou nehodu. Koncem ledna 1944 se vrátil na východní frontu k 9./JG 52. 13.3.1944 se u Olešina srazil se sestřeleným Lag-5 a jeho padák se zachytil za ocasní plochy jeho Bf 109G-6. 17.3.1944 zemřel v lazaretu ve Stanislavi na utrpěná zranění.

Ritterkreuz: 23.8.1942
Deutsches Kreuz: 10.7.1942
Ehrenpokal: 29.6.1942

Vizeadmiral Kurt Slevogt

6. července 2017 v 19:28 | paulito

21.3.1892, München
23.7.1957, Hamburg

Velitel ponorkové školy 21.5.1935 - 17.9.1937
Náčelník štábu II. admirála Baltu 18.9.1937 - 3.12.1939
2. admirál Baltu 4.12.1939 - 31.3.1943
K dispozici námořnímu velení Baltu 1.4.1943 - 9.5.1943
Soudce u Čestného soudu Hamburg 10.5.1943 - 3.5.1945
Penzionován a k dispozici Kriegsmarine 30.6.1943 - 31.5.1945
V zajetí 31.5.1945 - 8.1.1946

1914 EK I
1914 EK II
U-Boot-Kriegsabzeichen (1918)
Bayerischer Militärverdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Prinzregent Luitpold-Medaille
Ehrenkreuz des Weltkrieges
Schlesisches Bewährungsabzeichen II. und I. Klasse
Kriegsverdienstkreuz (1939) I. Klasse mit Schwertern
Kriegsverdienstkreuz (1939) II. Klasse mit Schwertern
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse

Vizeadmiral Rudolf Stange

6. července 2017 v 19:11 | paulito

13.11.1899, Groß-Bademeusel
25.4.1992, Delmenhorst

Vedoucí skupiny v operačním oddělení, OKM 22.10.1937 - 3.1.1942
Kapitán těžkého křižníku Lützow 4.1.1942 - 10.11.1943
Zastupující 1. admirál ve velení flotily 2.9.1942 - 5.10.1942
Náčelník štábu Velení námořní skupiny Jih 22.11.1943 - 11.12.1944
Velitel námořních opevnění Pruska a velitel Festung Gotenhafen 14.12.1944 - 31.12.1944
Velící admirál Holandska 1.1.1945 - 9.6.1945
V zajetí 9.6.1945 - 6.2.1947

Německý kříž ve zlatě 6.12.1944
Železný kříž 2. třídy 1914
1939 spona k Železnému kříži 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918


General der Kavallerie Edwin Graf von Rothkirch und Trach

5. července 2017 v 18:09 | paulito

Ernst Georg Edwin Graf von Rothkirch und Trach (1.11.1888, Militsch, 29.7.1980)

Edwin Graf von Rothkirch und Trach vstoupil po kadetním výcviku 1.3.1908 jako Leutnant do Königlich Preußische Armee. Byl zařazen k 1. Großherzoglich Mecklenburgisches Dragoner-Regiment Nr. 17. Na konci války měl hodnost Rittmeister v 91. Infanterie-Division a byl převzat do Vorläufige Reichswehr. V roce 1928 založil ve Springstallu Kavallerieschule. Edwin Graf von Rothkirch und Trach byl 5.1.1942 až 22.6.1943 velitelem 330. Infanterie-Division. Byly z výcviku nasazena hned do bojů u Smolenska. Divize byla podřízena 3. Panzerarmee. 2.2.1942 navštívil Generalmajor Graf von Rothkirch und Trach postavení praporu u Demidova a byl neočekávaně obklíčen nepřítelem. Prapor držel přes čtyři týdny postavení a vesnici a odrazil všechny útoky Sovětů. Nakonec se protiútokem opět spojil s divizí. Graf von Rothkirch byl zraněn a obdržel Spange zum EK I a Verwundetenabzeichen in Schwarz. 1.10.1943 se stal velícím generálem Sicherungstruppen a Befehlshaber im Heeresgebiet Mitte. 8.10.1943 byl jeho post přejmenován na Kommandierenden General und Befehlshaber der Sicherungstruppen Weißruthenien. 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti General der Kavallerie. V dubnu 1944 byl jeho post přejmenován na Wehrmachtbefehlshaber Weißruthenien. 1.7.1944 byl jeho štáb opět přejmenován, tentokrát na Generalkommando Rothkirch. V listopadu 1944 z něj byl vybudován LIII. Armeekorps a on se stal jeho velícím generálem. Byl přeložen na západní frontu a zúčastnil se ofenzívy v Ardenách. Jako záloha se nacházel v Trieru. 22.12.1944 přeložil svůj štáb do Wiltzu. Převzal zabezpečení severního křídla 7. Armee při obraně Říše. 7.3.1945 padl u Bitburgu do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn 9.10.1947.

Leutnant: 1.3.1908
Oberleutnant: 25.2.1915
Rittmeister: 16.9.1917
Major: 1.12.1930
Oberstleutnant: 1.5.1934
Oberst: 1.4.1936
Generalmajor: 1.3.1940
Generalleutnant: 1.3.1942
General der Kavallerie: 1.1.1944

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Hanseatenkreuz Hamburg
Mecklenburgisches Militärverdienstkreuz II. und I. Klasse
Reußisches Ehrenkreuz III. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Deutsches Reitabzeichen in Gold
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 5.11.1942 jako Generalleutnant a velitel 330. Infanterie-Division

Generalmajor Ernest Bolbrinker

5. července 2017 v 17:32 | paulito

23.10.1898, Graz
2.7.1962, Bielefeld

Válečný dobrovolník Pruský 7. Jäger-Battalion (1.6.1916 - 22.11.1916)
144. Infanterie-Regiment (22.11.1916 - 18.1.1917)
Důstojnický čekatel 144. Infanterie-Regiment (18.1.1917 - 1.2.1918)
Velitel čety 15. Sturm-Battalion (1.2.1918 - 21.2.1918)
Velitel čety 144. Infanterie-Regiment (21.2.1918 - 31.3.1920)
Propuštěn z armády (31.3.1920)
1. Panzer-Regiment (1.2.1937 - 10.3.1937)
Štáb II. Battalion 1. Panzer-Regiment (10.3.1937 - 12.10.1937)
Velitel roty 1. Panzer-Regiment (12.10.1937 - 1.11.1939)
Velitelství ubytovatele XVI. Armee-Korps (1.11.1939 - 20.9.1940)
Velitel I. Battalion 5. Panzer-Regiment (20.9.1940 - 25.8.1941)
Führer-Reserve OKH (25.8.1941 - 1.6.1942)
Trop-Štáb z.b.V. (20.1.1942 - 1.6.1942)
Gruppe-Direktor OKH/ Velitel Armee-Direktion a Velitel Ersatz-Armee (1.6.1942 - 18.2.1943)
Velitel Inspektion Panzer-Truppe/ Inspektion 6 (18.2.1943 - 8.5.1945)
V zajetí (8.5.1945 - ?)

Fahnenjunker 18.1.1917
Fahnenjunker-Gefreiter 19.1.1917
Fähnrich 27.5.1917
Leutnant 30.9.1917
Oberleutnant der Reserve 1.8.1936
Hauptmann 18.1.1937
Major 16.3.1940
Oberstleutnant 8.4.1942
Oberst 10.7.1943
Generalmajor 20.8.1944

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 7.8.1917
I. Klasse 5.8.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Kriegserinnerungsmedaille (Österreich) mit Schwertern
Ungarische Weltkriegs-Erinnerungsmedaille mit Schwertern
Dienstauszeichnung der Wehrmacht IV. Klasse 16.12.1937
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zur II. Klasse 1.10.1939
Spange zur I. Klasse 17.4.1941
Panzerkampfabzeichen in Silber 17.4.1941
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 20.5.1941
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 20.6.1941
Medaile za statečnost (Itálie)
Medaille für den italienisch-deutschen Feldzug in Afrika
Ärmelband "Afrika"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 15.5.1941 jako Major a velitel I. Abteilung/Panzer-Regiment 5, 5. leichte Division

General der Panzertruppen Horst Stumpff

5. července 2017 v 17:13 | paulito

20.11.1887, Gießen
25.11.1958, Hamburg

30.5.1907 Fahnenjunker, 7. Pommersche Infanterie-Regiment von der Goltz Nr. 54, Kriegsschule
18.8.1908 Leutnant
1914 Oberleutnant
18.4.1916 Hauptmann
1925 velitel 16. Kompanie, 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Neustettin
1926 velitel 1. Kompanie, 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Stargardu
1.4.1929 Major
1930 učitel na Infanterieschule Dresden
1.9.1933 Oberstleutnant
1.7.1935 Oberst
1935 velitel Schützen-Regiment 3 v Eberswalde
1937 velitel 3. Schützen-Brigade v Eberswalde
1.1.1938 velitel 3. Panzer-Brigade
1.3.1939 Generalmajor
7.10.1939 velitel 3. Panzer-Division
13.11.1940 velitel 20. Panzer-Division
1.2.1941 Generalleutnant
1.4.1942 velitel Wehrersatzinspektion Königsberg
9.11.1944 General der Panzertruppe
7.1944 Generalinspekteur der Panzertruppen des Ersatzheeres

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Königlich Bayerischer Militär-Verdienstorden IV. Klasse mit Schwertern
Ritterkreuz I. Klasse des Königlich Sächsischen Albrechts-Ordens mit Schwertern
Hanseatenkreuz Bremen
k. u. k. Österreichisches Militär-Verdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II. Klasse 11.9.1939
Spange zum EK I. Klasse 29.9.1939
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz am 29.6.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 29.9.1941 jako Generalleutnant a velitel 20. Panzer-Division

Oberjäger Friedrich Pein

5. července 2017 v 16:24 | paulito

20.10.1915
14.2.1975

Friedrich Pein vstoupil v říjnu 1938 do Wehrmacht. V roce 1942 byl ve 12. Kompanie, Gebirgsjäger-Regiment 143 jako odstřelovač na východní frontě. Na počátku roku 1944 byl převelen k 2./Jäger Regiment 227, 100. Jäger-Division. Za své výkony na východní frontě obdržel 1.12.1944 Eisernen Kreuz II. Klasse. Jen o osm dnů později obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse. 28.2.1945 obdržel za 200 zabitých nepřátel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Během války byl třikrát zraněn a nakonec padl do britského zajetí.

Eisernes Kreuz 2. und 1. Klasse
Verwundetenabzeichen in Schwarz und Silber
Scharfschützenabzeichen, 3. Stufe in Gold
Nahkampfspange bronze
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes

Generalleutnant Wolfgang Thomale

5. července 2017 v 16:12 | paulito

25.2.1900, Lissa
20.10.1978, Bad Homburg

Wolfgang Thomale vstoupil po kadetním výcviku 25.3.1918 jako Fähnrich do armády. Přišel ke Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5, Garde-Korps. Během války obdržel ještě Eiserne Kreuz II. Klasse. Po válce vstoupil do Freiwilligen-Garde-Grenadier-Bataillon (Freiwilligen-Bataillon Spandau) v Freikorps Feldmarschall von Hindenburg. Nakonec byl převzat do Vorläufige Reichswehr. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst. Koncem března 1942 předal velení Panzer-Regiment 27 a byl povolán na OKH do Berlína. Zde byl ve štábu Chef Heeresrüstung und Befehlshaber des Ersatzheeres. Byl styčným důstojníkem k ministru výzbroje Albertu Speerovi. 1.3.1943 byl přidělen k novému Generalinspekteur der Panzertruppe, Generaloberst Heinzu Guderianovi. Zde byl jako náčelník štábu Generalinspekteurs der Panzertruppe. Při atentátu 20.7.1944 byl povolán z Wünsdorfu k Panzer-Ersatz-Brigade a obdržel rozkaz potlačit převrat. V květnu 1945 padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn 15.11.1946.

25.3.1918: Fähnrich
1.4.1919: Leutnant
1.1.1926: Oberleutnant
1.9.1933: Hauptmann
1.10.1937: Major
19.8.1940: Oberstleutnant
1.3.1942: Oberst
1.2.1944: Generalmajor
25.2.1945: Generalleutnant

Eisernes Kreuz, II. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis II. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange Prager Burg
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Eisernes Kreuz, 1. Klasse
Panzerkampfabzeichen des Heeres
Deutsches Kreuz in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes jako Oberstleutnant a velitel Panzer-Regiment 27, 19. Panzer-Division

Oberstleutnant August Seidensticker

5. července 2017 v 14:38 | paulito

4.9.1904
13.12.1975

August Seidensticker vstoupil v roce 1924 do Reiter-Regiment 15 v Münsteru. 1.7.1934 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V květnu 1935 byl se svojí Panzer-Schwadron, Panzer-Regiment 3 převelen do Kamenze. Na počátku války byl velitelem roty a během tažení v Polsku získal oba stupně Eisernen Kreuz. Po tažení na Západě se stal instruktorem v Panzerschießschule Putlos. 1.7.1941 až 27.12.1942 byl velitelem II. Bataillon, Panzer-Regiment 31. Byl vyznamenán Deutsche Kreuz in Gold. 13.3.1943 odletěl ze Sicílie do Tuniska a stal se velitelem schwere Panzer-Abteilung 504. V březnu 1943 velel také schwere Panzer-Abteilung 501. Po kapitulaci německých jednotek v Africe 12.5.1943 padl těžce zraněný do amerického zajetí. 18.7.1943 obdržel v zajetí Ritterkreuz. Po dvou letech byl ze zajetí propuštěn.

Vizeadmiral Erich Schulte Möning

5. července 2017 v 11:54 | paulito

28.8.1897, Wesel
17.1.1976, Soest

Adjutant velitele Kriegsmarine, OKM 11.1.1936 - 31.5.1937
Velitel výcvikového praporu 3. divize torpédoborců 1.6.1937 - 14.9.1937
Kapitán torpédoborce Hermann Schoemann 15.9.1937 - 25.10.1938
Ve štábu velení Kriegsmarine, OKM 28.10.1938 - 4.1.1939
Náčelník štábu Kriegsmarine, OKM 5.1.1939 - 19.2.1944
Velitel námořního opevnění Languedocu 15.3.1944 - 6.9.1944
Velící admirál norského severního pobřeží 8.11.1944 - 17.8.1945
V zajetí 17.8.1945 - 7.1947

Německý kříž ve stříbře 26.6.1942
Železný kříž 2. třídy (1914)
Válečný kříž za zásluhy 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy 2. třídy s Meči
Čestný kříž 1914-1918
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht 4. až 2. třída
Kříž svobody, 2. třída s Meči (Finsko): 25.3.1942


Vizeadmiral Thilo von Seebach

5. července 2017 v 11:41 | paulito

30.6.1890, Leipzig
21.10.1966, Rösrath

Kapitán bitevní lodě Schlesien 25.9.1936 - 29.9.1937
Velitel opevnění pomořanského pobřeží 30.9.1937 - 29.3.1939
Zastupující inspektor námořního dělostřelectva a prezident dělostřeleckého testovacího velení 23.1.1939 - 2.4.1939
Inspektor námořního dělostřelectva a prezident dělostřeleckého testovacího velení 3.4.1939 - 3.6.1941
Pobřežní velitel západního Baltu 7.4.1940 - 3.6.1941
Inspektor námořního dělostřelectva a prezident dělostřeleckého testovacího velení 8.9.1941 - 31.3.1943
K dispozici velení Kriegsmarine 1.4.1943 - 31.5.1943
Penzionován 31.5.1943
K dispozici velení Kriegsmarine 1.6.1943 - 30.6.1943
Dělostřelecký inspektor a admirál pro zvláštní účely, Vrchní námořní velení Norska 1.7.1943 - 8.5.1945
V zajetí 8.5.1945 - 15.10.1947

Německý kříž ve stříbře 18.4.1945
Železný kříž 1. třídy (1939)
Železný kříž 2. třídy (1914) s 1939 Spona
Válečný kříž za zásluhy 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy 2. třídy s Meči
Čestný kříž 1914-1918
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht, 4. až 1. třída
Odznak námořního pobřežního dělostřelectva
Koloniální odznak


Vizeadmiral Leopold Siemens

5. července 2017 v 11:28 | paulito

17.5.1889, Berlín
7.12.1979, Köln

Kapitán křižníku Karlsruhe 21.9.1935 - 1.9.1937
Námořní atašé, Velení námořnictva 2.9.1937 - 28.9.1937
Námořní atašé v Londýně 29.9.1937 - 1.9.1939
Náčelník kanceláře pro záležitosti ponorek, OKM 5.9.1939 - 18.12.1940
2. admirál flotily 20.12.1940 - 12.6.1941
Admirál norského severního pobřeží 21.6.1941 - 31.1.1943
Velící admirál norského severního pobřeží 1.2.1943 - 6.11.1944
K dispozici Vrchnímu námořnímu velení Balt 7.11.1944 - 31.1.1945
Penzionován 31.1.1945
K dispozici Kriegsmarine 1.2.1945

Německý kříž ve zlatě 8.11.1944
Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht

Hauptmann Adolf Vogt

5. července 2017 v 10:12 | paulito

Adolf Vogt se narodil 31.8.1915 v Sindolsheimu a vstoupil v roce 1934 do schweren MG-Kompanie, Infanterie-Regiment 15 v Gießenu. Během obsazení Porýní přišel pluk v roce 1936 do Wormsu, kde byl Vogt povýšen do hodnosti Unteroffizier a byl poté převelen s plukem do Trieru. Zde byla ustavena 72. Infanterie-Division, ve které byl Vogt voják v 8. MG-Kompanie, Infanterie-Regiment 105. Do roku 1940 zůstal Trier posádkovým městem pluku, Vogt byl povýšen do hodnosti Feldwebel. 10.5.1940 začalo tažení na Západě a za boje na Marne obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse. Pluk postupoval dále přes Seine k Atlantiku u Michel-Chef-Chef. Po třech týdnech na pobřeží byla divize umístěna v Paříži jako strážní jednotka. Vogt byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel a byl přeložen do 12. Kompanie. Na počátku roku 1941 prodělal horský výcvik v Colmaru abyl přeložen jako instruktor do Rumunska. Následoval přesun přes Bulharsko k útoku na Řecko. V bojích na Metaxasově linii po třech dnech bojů přinutili ke kapitulaci řecký pluk. Vogt za to obdržel v Saloniki Eiserne Kreuz I. Klasse. Vogt dále postupoval v Řecku do Larissy. Při tažení na východní frontě postupoval pluk Besarábií, kde obsadil Kišiněv, prolomil Stalinovu linii, překročil Dněpr a postupoval na Krym. V Simferopolu byl těžce zraněn, čtyři týdny ležel v Perekopu a pak byl v Ju-52 převezen do Bukurešti. Byl skoro rok v různých lazaretech a pak byl odvelen do Infanterieschule. V únoru 1944 byla na Truppenübungsplatz Döberitz nově ustavena 85. Infanterie-Division. Vogt se stal velitelem 12. Kompanie v Grenadier-Regiment 1054 a byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Divize byla nasazena v obraně proti invazi v prostoru Calais a zúčastnila se těžkých bojů v prostoru Caen-Falaise-Rouen. V bojích na Seine držel dva dny most, aby mohla ustoupit tanková jednotka a přitom zničil dva tanky v boji zblízka. Byl zraněn a poslán do lazaretu v Münsteru a na speciální kliniku v Jeně. Za tyto boje obdržel Vogt 16.10.1944 jako Oberleutnant a velitel 12. Kompanie, Grenadier-Regiment 1054, Ritterkreuz. Koncem roku 1944 byla v Postupimi ustavena Division Ullrich von Hutten, Vogt k ní byl převelen a povýšen do hodnosti Hauptmann. Byla nasazena v Harzu a rychle obklíčena americkými jednotkami a velitel informoval vojáky o konci války a kapitulaci. Když mělo být předáno území Rusům, Američané všechny vojáky propustili a Vogt tak přišel v červenci 1945 domů. Adolf Vogt zemřel 21.9.1992 v Sindolsheimu.

Oberleutnant der Reserve Heinz Behnke

4. července 2017 v 21:10 | paulito

Heinz Behnke se narodil 1.10.1919 v Breslau a od 1.9.1939 do 30.9.1939 absolvoval pracovní službu ve Slezsku, později u Bau-Bataillon 106. 1.12.1939 vstoupil do Infanterie-Panzer-Abwehr-Ersatz-Kompanie 28 a na konci výcviku byl povýšen do hodnosti Gefreiter a 1.8.1941 přidělen k 14. Kompanie, Infanterie-Regiment 49. Od 29.11.1941 byl převelen k 16. Kompanie, Jäger-Regiment 49, 1.12.1941 byl povýšen do hodnosti Oberjäger. 1.4.1942 až 30.9.1942 se zúčastnil 10. Offiziers-Anwärter-Lehrgang na Infanterieschule Dresden. 1.9.1942 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a 26.9.1942 Leutnant der Reserve. 1.1.1943 byl přidělen k 14. (Panzerjäger) Kompanie, Grenadier-Regiment 668, 370. Infanterie-Division. Za boje u Kolčakovky obdržel 20.1.1944 Ritterkreuz. V bojích byl zraněn a po uzdravení v lazaretu Schmalkalden byl 8.2.1944 převelen k 14. Kompanie, Grenadier-Regiment 994, 278. Infanterie-Division v Itálii. Zde byl 8.5.1944 jmenován velitelem 3. Kompanie a 9.11.1944 povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. 14.11.1944 se nacházel u 14. Kompanie, Grenadier-Regiment 993, kde byl 17.4.1945 zraněn a do konce války byl v lazaretech Merano a Herborn. Heinz Behnke zemřel 17.2.2002 v Bonnu.

Admiral Ludwig von Reuter

1. července 2017 v 22:40 | paulito

Hans Hermann Ludwig von Reuter (9.2.1869, Guben, 18.12.1943, Potsdam)

Von Reuter vstoupil v dubnu 1885 jako Seekadett do Kaiserliche Marine. Po výcviku a zkouškách na Fähnricha a Oberfähnricha, byl v roce 1888 povýšen do hodnosti Unterleutnant zur See. V roce 1910 byl již Kapitän zur See a kapitánem (9.1910 až 9.1912) pancéřového křižníku SMS Yorck. Na počátku první světové války velel křižníku SMS Derfflinger a zúčastnil se s ním bitvy u Doggerbank. Se skupinou lodí se zúčastnil bitvy u Skagerraku a druhé námořní bitvy u Helgolandu. V roce obdržel von Reuter rozkaz převést kaiserlichen Hochseeflotte do britského zajetí ve Scapa Flow. 21.6.1919, po podepsání dohody ve Versailles, potopily posádky 74 německých lodí ve Scapa Flow svá plavidla. Přitom bylo Brity zastřeleno devět německých námořníků. Konteradmiral von Reuter byl z britského zajetí propuštěn se svým štábem v lednu 1920. Pět měsíců po svém návratu se stal velitelem Vorläufigen Reichsmarine v hodnosti Vizeadmiral.

Zentenarmedaille
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz
Kronenorden II. Klasse
Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern 1.8.1916 jako Kapitän zur See a velitel IV. Aufklärungsgruppe
Bayerischer Militärverdienstorden III. Klasse mit Krone und Schwertern
Hanseatenkreuz Hamburg
Friedrich-August-Kreuz, II. und I. Klasse
Komtur II. Klasse des Albrechts-Ordens mit Schwertern
Roter Adlerorden II. Klasse mit Eichenlaub und Schwertern 4.12.1917 jako Konteradmiral a velitel II. Aufklärungsgruppe
Ehrenkreuz für Frontkämpfer


Oberfeldwebel der Reserve Walter Süss

1. července 2017 v 17:35 | paulito

Walter Süß se narodil 24.12.1916 v Lindenau. Po absolvování Arbeitsdienst vstoupil v roce 1937 do vojenského výcviku u Infanterie-Regiment 48, 12. Infanterie-Division, se kterým se zúčastnil tažení v Polsku. Ještě v roce 1938 byl povýšen do hodnosti Gefreiter. Po bojích v Polsku byl povýšen do hodnosti Obergefreiter. Se stejnou jednotkou se zúčastnil v roce 1940 tažení na Západě. V roce 1941 začalo tažení proti Sovětskému svazu, kde byla 12. Infanterie-Division podřízena Heeresgruppe Nord. V roce 1941 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. Bojoval na Düně a na počátku roku 1942 v kotli u Děmjansku. 7.1.1943 obdržel za statečnost Eisernen Kreuz II. Klasse a Demjanskschild. Ve stejném roce byl povýšen do hodnosti Feldwebel der Reserve. Na podzim byl převelen k Stabskompanie, Grenadier-Regiment 273, 93. Infanterie-Division. 23.12.1943 obdržel za statečnost Eisernen Kreuz I. Klasse. Následovaly těžké obranné boje u Opočky, za které obdržel 9.6.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Ve stejném roce byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel der Reserve. Koncem prosince 1944 e zúčastnil těžkých obranných bojů v Kurlandsku. Za to obdržel 25.1.1945 jako 717. voják Wehrmacht Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Walter Süß je od března 1945 pohřešován po bojích v Kurlandsku. Podle kamarádů se zastřelil, aby nepadl do sovětského zajetí. Mezi dalšími vyznamenáními obdržel Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42", Infanterie-Sturmabzeichen in Silber, Verwundetenabzeichen in Silber a Nahkampfspange in Bronze.

Vizeadmiral Bernhard Rogge

1. července 2017 v 17:19 | paulito

4.11.1899, Schleswig
29.6.1982, Reinbek

Kapitán školní lodě Albert Leo Schlageter 12.2.1938 - 5.9.1939
Formování Battailon Bremen 6.9.1939 - 18.12.1939
Kapitán pomocného křižníku Atlantis 19.12.1939 - 22.11.1941
K dispozici Velícímu admirálovi Námořní stanice Balt 23.11.1941 - 14.4.1942
Náčelník štábu Inspekce výcviku námořnictva 15.4.1942 - 28.2.1943
Inspektor výcviku námořnictva 1.3.1943 - 19.9.1944
Velitel Výcvikové flotily 20.9.1944 - 4.8.1945
Velitel Kampfgruppe Rogge 10.3.1945 - 10.4.1945
V zajetí 4.8.1945 - 14.9.1945

Rytířský kříž s Dubovými listy
Rytířský kříž 7.12.1940 jako Kapitän zur See a kapitán pomocného křižníku Atlantis (HSK 2)
Dubové listy (45.) 31.12.1941 jako Kapitän zur See a kapitán pomocného křižníku Atlantis (HSK 2)
Železný kříž 1. třídy (1914)
Železná kříž 2. třídy (1914)
Kgl. Preuss. Rettungsmedaille am Bande
Čestný kříž 1914/1918: 7.11.1934
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht 4. až 2. třída
Vzpomínková medaile na 1.10.1938
Spona k Železnému kříži (1939) 2. a 1. třídy
Odznak pomocných křižníků s Diamanty 31.12.1941
Medaglia di bronzo al Valore Militare (Itálie): 25.9.1941
Japonský meč: 27.4.1942


 
 

Reklama