Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

General der Infanterie Franz Beyer

22. září 2017 v 12:01 | paulito

27.5.1892, Bautzen
15.10.1968, Bad Wiessee

Beyer sloužil během první světové války jako důstojník námořnictva. Po skončení války byl propuštěn 31.3.1919 z aktivní služby u Vorläufigen Reichswehr a vstoupil k policii. V roce 1935 vstoupil do Wehrmacht. Během druhé světové války sloužil mimo jiné jako velitel 331. Infanterie Division a 44. Reichsgreandier Division Hoch- und Deutschmeister. Ritterkreuz obdržel Oberst Dr. Beyer za průlom 44. ID u Janova. V roce 1944 se Beyer stal velícím generálem V. Armeekorps, potom XXXXIX. Gebirgs Korps a později LXXX. Armeekorps ve Francii. Na skončení války padl General der Infanterie Dr. Beyer do zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1947.

Kadet v Námořní škole v Kielu a na školní lodi Hansa (1.4.1911 - 1.4.1912)
Důstojnický výcvik v Námořní škole Mürwik (1.4.1912 - 1.4.1913)
Dělostřelecký kurz v Námořní dělostřelecké škole (1.4.1913 - 2.9.1913)
Kurz pěchoty u I. See-Battalion (2.9.1913 - 1.10.1913)
Adjutant na řadové lodi Westfalen (1.10.1913 - 4.2.1915)
Spojovací důstojník a adjutant na řadové lodi Westfalen (4.2.1915 - 4.8.1918)
Štáb speciální jednotky Boedikker pro obsazení Finska (4.8.1918 - 8.9.1918)
Spojovací důstojník a vlajkový poručík ve štábu velitelství Baltské flotily (8.9.1918 - 3.10.1918)
Strážní důstojník na řadové lodi Ostfriesland (3.10.1918 - 31.3.1919)
Propuštěn (31.3.1919)
Přijat do Pořádkové policie v Mülheimu (1.4.1919 - 23.5.1921)
Adjutant a velitel jednotky Pořádkové policie ve Weselu (23.5.1921 - 14.7.1921)
Pořádková policie Düsseldorf (14.7.1921 - 15.2.1924)
Učitel na policejní škole Münster (15.2.1924 - 1.1.1928)
Kurz psychologie na Vyšší policejní škole v Eiche (9.4.1926 - 9.7.1926)
Učitel na Vyšší policejní škole v Eiche (1.1.1928 - 1.4.1932)
Dopravní kurz na Vyšší policejní škole v Eiche (9.1.1928 - 11.5.1928)
Pořádková policie Düsseldorf (1.4.1932 - 15.2.1933)
Vedoucí úřadu na Policejní inspekci West (15.2.1933 - 19.5.1933)
Náčelník štábu Policejní inspekce West (19.5.1933 - 1.7.1935)
Velitel Polizei-Gruppe Halle/Saale (1.7.1935 - 1.10.1935)
Zařazen do Wehrmacht do štábu 66. Infanterie-Regiment (1.10.1935 - 6.10.1936)
Velitel III. Battalion 66. Infanterie-Regiment (6.10.1936 - 1.4.1939)
Velitel 131. Infanterie-Regiment (1.4.1939 - 30.12.1941)
Velitel 331. Infanterie-Division (30.12.1941 - 1.2.1942)
Velitel 331. Infanterie-Regiment (1.2.1942 - 22.2.1943)
Führer-Reserve OKH (22.2.1943 - 1.3.1943)
Velitel 44. Reichs-Grenadier-Division Hoch-und Deutschmeister (1.3.1943 - 1.1.1944)
Führer-Reserve OKH (1.1.1944 - 14.2.1944)
Kurz pro velící generály v Döberitz-Elsgrund (5.1.1944 - 25.1.1944)
Přidělen k Armee-Gruppe A (14.2.1944 - 27.4.1944)
Velitel XVII. Armee-Korps (27.4.1944 - 25.5.1944)
Führer-Reserve a velitel LVII. Panzer-Korps (25.5.1944 - 2.6.1944)
Velitel V. Armee-Korps (2.6.1944 - 1.7.1944)
Velitel XII. Armee-Korps (1.7.1944 - 26.7.1944)
Velitel XLIX. Gebirgs-Korps (26.7.1944 - 7.8.1944)
Velitel LXXX. Armee-Korps (7.8.1944 - 8.5.1945)
V zajetí (8.5.1945 - 1947)

Seekadett (1.4.1911)
Fähnrich zur See (15.4.1912)
Leutnant zur See (3.8.1914)
Oberleutnant zur See (26.4.1917)
Polizei-Oberleutnant (1.4.1919)
Polizei-Hauptmann (14.7.1921)
Polizei-Major (18.6.1928)
Polizei-Oberstleutnant (1.2.1934)
Polizei-Oberst (1.7.1934)
Oberstleutnant (1.12.1935)
Oberst (1.4.1938)
Generalmajor (1.2.1942)
Generalleutnant (1.1.1943)
General der Infanterie (1.7.1944)

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Kgl. Bayer. Militär-Verdienstorden IV. Klasse mit Schwertern 20.12.1916
Ritterkreuz II. Klasse des Kgl. Sächs. Albrechts-Ordens mit Schwertern 6.12.1917
Großherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz II. und I. Klasse
II. Klasse 22.8.1916
Hanseatenkreuz (Bremen)
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Medaile svobody (Finsko)
Kříž svobody, III. třídy (Finsko)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 13.9.1939
Spange zum EK I 1.10.1939
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber 1.10.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 12.9.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 131

Oberstleutnant der Reserve Otto Heger

22. září 2017 v 11:48 | paulito

28.12.1911, Auspitz, Sudety
29.8.2006, Linz

Josef Heger vstoupil 6.2.1939 do Wehrmacht a byl během tažení na Západě vyznamenán 24.6.1940 Eiserne Kreuz 2. Klasse. Od června 1941 se zúčastnil tažení v Rusku a obdržel 24.7.1941 Eiserne Kreuz 1. Klasse. 16.2.1942 obdržel jako Leutnant der Reserve v 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 482, 262. Infanterie-Division Deutsche Kreuz in Gold a 21.6.1942 byl jmenován v Ehrenblatt des Deutschen Heeres. V červnu 1943 přišel k Jäger-Regiment 227, 100. Jäger-Division, kde se stal velitelem 16. Kompanie. Během bojů v Albánii převzal Hauptmann der Reserve Heger na počátku roku 1944 jako velitel II. Bataillon, Jäger-Regiment 227. Za statečnost při obranných bojích v Haliči na Strypě a za ústupové boje v Karpatech na východním Slovensku obdržel 21.9.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Byl povýšen do hodnosti Major der Reserve a od počátku roku 1945, naposled jako Oberstleutnant der Reserve, velel do konce války Jäger-Regiment 227.

Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 24.6.1940
1. Klasse 24.7.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Nahkampfspange des Heeres in Bronze
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres 28.3.1942
Ehrenblattspange des Heeres 21.6.1942
Deutsches Kreuz in Gold 16.2.1942 jako Leutnant der Reserve v 5. Kompanie/Infanterie-Regiment 482, 262. Infanterie-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.9.1944 jako Hauptmann der Reserve a velitel II. Bataillon/Jäger-Regiment 227

6. mechanizovaný sbor u Bialystoku, červen 1941 (3)

21. září 2017 v 21:26 | paulito
V nastálé situaci musel generál Chackilevič po poledni přerušit útok a vydal rozkaz zakopat se na dosažených pozicích. V 18:00 se 4. tanková divize nacházela u vesnice Lebježany, 7. tanková divize v oblasti Kuznice-Dubová Stará a 29. motorizovaná divize na linii Sokolka-Kuznice. 4. motocyklový pluk měl ten den vysoké ztráty a byl stažen z bojů. Ve 23:00 dostaly jeho zbytky rozkaz se přeskupit u Stolpců a stáhly se z pozic. 25.6. obnovil sbor útok. Útoky jednotek ale byly zastaveny hlavně palbou protitankových děl nepřítele. Čelní útoky, ani pokusy nepřítele obejít, efekt nepřinesly. Tankové jednotky měly vysoké ztráty. Případy průlomů německých pozic byly rychle likvidovány letectvem. 128. motorizovaný průzkumný pluk, který zaujal pozice na pravém křídle 29. motorizované divize, zahájil na jih od Kuznice boje s oddíly německé 162. pěší divize. Německá pěchota, za podpory dělostřelectva, přinutila pluk opustit pozice. Pluk ustoupil na linii Nomiki-Zaspice. Zbývající oddíly divize zahájily boj s německou 87. pěší divizí. Levé křídlo 29. motorizované divize chránila 6. jízdní divize. Ale Němci zahájili na jejich pozice nálety a během poledne byla divize rozbita. Koncem dne měla divize již jen 300 vojáků a několik lehkých tanků a obrněných aut. Ve stejné době bojoval 13. tankový pluk napravo od 29. motorizované divize a 14. tankový pluk bojoval v Dubové Staré. V jednotkách docházelo palivo a munice. V této situaci zaujaly hlavní síly 7. tankové divize obranu u Skroblak. 14. tankový pluk zaujal pozice na linii Zubřica-Babiki-Horčaki Gorne. Po poledni divizi posílily jednotky 128. motorizovaného střeleckého pluku, který v panice ustoupil z pozic. 4. tanková divize došla v poledne do Indury a ve 13:00 zahájila postup na Kuznici. Večer došla do Dubové Staré a tam byl postup zastaven. Zbytky 36. jízdní divize bojovaly v oblasti Zubřica-Babiki-Horčaki Górne. 25.6. se štáb sboru nacházel v lese, 2 km severozápadně od Ušnař Gorny. Neměl již spojení se sousedními sbory a během dne ztratil spojení s vlastními jednotkami. Koncem dne prakticky ztratil možnost řídit události. V 16:45 vydal velitel Západního frontu rozkaz přerušit boje a zahájit ústup na Slonim. Z hlášení do Generálního štábu vyplývá, že 4. tanková divize nemá munici a ztráty sboru dělají 50%. 25.6. zahynul velitel sboru, generál Chackilevič. Přesné sovětské a německé ztráty během těchto bojů nejsou známé. V sestavě 256. pěší divize bojující baterie tří StuG III zničila 36 sovětských tanků. Rusové zase uvádějí, že 7. tanková divize zničila během 24.6. a 25.6. dva prapory pěchoty a dvě baterie dělostřelectva. Jako první své pozice opustila v noci na 26.6. 4. tanková divize. Její oddíly se přepravily přes řeku Svisloč a ustupovaly na východ. 7. tanková divize ráno 26.6. nadále bojovala, jejím cílem byla ochrana ustupujících jednotek 29. motorizované divize a 36. jízdní divize. Během dne divize ustoupila na jih. Ve 21:00 se její oddíly přepravily přes Svisloč na východ od Krynek. 13. tankový pluk zničil před zahájením ústupu 16 vlastních tanků, které byly poškozené, nebo bez paliva. V pluku zůstalo kolem 30 tanků, které jely přes Břostovice na Volkovysku. Začal chaotický ústup sboru, který se u řady oddílů změnil v panický úprk. V okolí Krynek zanechal sbor kolem 20 tanků, z toho dva těžké. V té době již německá vojska uzavřela první obklíčení sovětských vojsk, tzv. bialystocký kotel. Většina obklíčených oddílů se pokoušela prorazit na Zelve a Slonim. Na jejich cestě se ale nacházely dvě divize 2. Panzergruppe generála Guderiana. V kotli byly zničeny i zbytky 6. mechanizovaného sboru. Sbor již neexistoval jako kompaktní jednotka, jeho jednotky se bez vzájemného spojení pokoušely dostat z kotle. Tanky, které nebylo možné použít, byly potápěny v řekách a bažinách. Večer 26.6. se u Volkovysku soustředily jednotky z různých divizí. Velení nad nimi převzal generál Boldin. Chtěl doplnit zásoby paliva a munice z místních vojenských skladů, ale ty již obsadil nepřítel. Rusové ale s podporou tanků skaldy doplnili a po doplnění paliva a munice se oddíly rozdělily a postupovaly na Zelvu. V noci na 28.6. se Boldinův oddíl přepravil přes řeku Zelvanku u Karolinu, jižně od Zelvy. Místo přepravy bylo bombardováno letectvem a dělostřelectvem. Ráno 30.6. se oddíl, ve kterém bylo ještě 12 tanků, dostal u Slonimu k řece Ščara. Místo přepravy bránil oddíl pěchoty. Generál Boldin postavil do obrany přepravy dva T-34, jeden KV a jeden BT, pod velením poručíka Borodina. Obrana přepravy trvala do večera 30.6. Do té doby Rusové zničili osm německých tanků při ztrátě tří vlastních. Ráno 37.6. se přes Ščaru přepravil oddíl z 29. motorizované divize. Přes řeku přejela lehká auta, tahače ale most poškodily. Od rána začaly německé nálety, oddíl byl rozbit a vojáci pokračovali v malých skupinách na východ. Ten den se přes brod přes Zelvanku u Koleše přepravila kolona 6. mechanizovaného sboru se štábem, zdravotnickým praporem a dalšími oddíly. Kolona postupovala na Klepače. Ves již obsadily německé oddíly. Před vsí byl opěrný bod, ve kterém byli němečtí vojáci, převlečení do sovětských uniforem. Na břehu řeky Ivanovka byla ukryta děla. Hlavní síly zaujaly pozice v centru vesnice. Ukrytí Němci pustili bez boje sovětský průzkumný oddíl, skládající se z obrněného auta a tří motocyklů. Pak se přiblížila kolona, na jejímž čele jel T-34. Němci začali ostřelovat kolonu z kulometů a děl. Jako první byl zničen T-34. Pod ostřelováním se kolona rozdělila na dvě skupiny. Jedna napadla a zničila německá stanoviště na břehu řeky, přepravila se přes řeku a ukryla v lese. Druhá skupina zaútočila na vesnici. Začal tvrdý boj. Tanky vjely do vsi, ale dva byly zničeny 150 metrů před vsí. V centru vesnice bylo zničeno obrněné auto, které vezlo tělo generála Chackileviče. V autě zahynulo několik důstojníků. Nakonec se, za cenu čtyř zničených tanků a několika desítek mrtvých, probila skupina přes německé pozice a přešla přes most na řece Ivanovka. Po ukončení bojů Němci dobili raněné a postříleli zajatce. Během bojů zahynul velitel dělostřelectva sboru, generál Mitrofanov. Skupina, která se probila přes vesnici, pokračovala na východ k vesnici Jezernica. Tam ale Němci soustředili větší síly. Pěchotu podporovaly tanky a děla. Ostřelování kolony začalo, když se Rusové přiblížili na 300 metrů od vesnice. Na počátku bylo zničeno pět tanků. Pokus o probití přes vesnici se nepovedl. Část jednotky se probila severně od vsi a postupovala k železniční stanici Jezerka a dál na Slonim, kde byla nakonec rozbita. Zbývající oddíly ustoupily ke vsi Klepače. V bojích, které trvaly do 1.7., zničily německé 17. tanková divize a 29. motorizovaná divize zbývající sovětské oddíly, nacházející se v lesích kolem vesnic Klepače, Jezernica a Derečin. V bojích zahynulo několik tisíc sovětských vojáků a několik desítek tisíc se dostalo do zajetí. Jen německý 71. pěší pluk vzal do zajetí 36.000 vojáků. Z obklíčení se probilo jen několik tanků. Část se dostala do Slonimu, kde byla zanechána kvůli nedostatku paliva. 29.6. došel do Slonimu oddíl pěchoty a jízdy, doprovázený třemi tanky. Oddílu velel generál Bořilov. Oddíl bojoval 29.6. a 30.6. v lesích u Slonimu. 30.6. se ve 22:00 probil přes německé linie a zamířil na Pinsk. Jiné sovětské jednotky, mezi nimi 106. motorizovaný průzkumný pluk, přešly Zelvanku na sever od Zelvy. Skupina měla kolem 15.000 vojáků a byla obklíčena v Derečině oddíly německé 29. motorizované divize. Její 71. pěší pluk, za cenu 12 mrtvých a jednoho zničeného děla odrazil útok sovětských tanků a pěchoty a zničil dva tanky. V poledne zahájil 71. pěší pluk, podporovaný tanky, útok. 3 kilometry na jih od Derečina zničil oddíl sovětské pěchoty, podporovaný těžkým tankem. Krátce nato byl napaden šesti sovětskými tanky, útok byl odražen dělostřeleckou palbou. V 19:00 začal další útok sovětských jednotek, podporovaný tanky. Boje byly velmi tvrdé. Nakonec byl i tento útok odražen. Boje u Derečina trvaly celý den a noc. Ráno 30.6. se jen nepočetným sovětským oddílům podařilo probít přes německé pozice. Tend en generál Potaturčev rozpustil zbytky své divize. Večer 1.7. vjely do Sloninu dva T-34 a KV z 13. tankového pluku. Ve městě zničily německý tank a ostřelovaly pěchotu. Německá děla jeden T-34 zničila v centru města a druhý na výjezdu z města na Rožany. Tank KV se probil a vjel na most přes Ščaru, který se pod ním prolomil a on spadl do vody. Malé skupiny vojáků 6. mechanizovaného sboru se probíjely z obklíčení ještě několik dalších dnů. 4.7. se přes Ščaru přepravil oddíl z 4. pontonového mostního praporu. Z obklíčení se dostali jen někteří. Mezi nimi byl generál Boldin, který 11.8., po 45 dnech a absolvování 600 km, vyvedl z obklíčení 1.654 vojáků. Sbor, který byl chloubou Rudé armády, byl zcela zničen. Nasazení sboru nepřineslo očekávaný efekt. Většina výzbroje byla ztracena během přesunu a ústupu. Do německého zajetí padli generálové Bikžanov a Potaturčev. 6.7.1941 byla rozpuštěna 4. a 7. tanková divize a 19.9.1941 29. motorizovaná divize. Tak skončila historie sboru, který měl dobýt Varšavu.

Generalleutnant Ernst Seifert

20. září 2017 v 21:23 | paulito

15.9.1884, Wurzen
5.6.1946, Lazarett Heiligenhafen

22.3.1904 vstup do Königlich Sächsische 3. Infanterie-Regiment "König Ludwig III. von Bayern" Nr. 102
1.4.1910 Kadettenkorps Dresden
9.8.1914 velitel roty
20.9.1916 zastupující velitel praporu
27.2.1917 velitel praporu
1.3.1919 velitel Rekrutendepot, 2. sächsischen Grenzjäger-Brigade
11.4.1919 velitel roty, Grenzjäger-Brigade
27.9.1920 10. (Sächsischen) Infanterie-Regiment
1.4.1924 velitel 11./10. (Sächsisches) Infanterie-Regiment (Drážďany)
15.8.1924 štáb III. Bataillon/10. (Sächsischen) Infanterie-Regiment (Drážďany)
1.7.1925 štáb 17. (Preuß.-Braunschw.) Infanterie-Regiment (Braunschweig)
1.2.1926 velitel 4. Kompanie/5. Artillerie-Regiment (Ulm)
1.5.1927 velitel 8./5. Artillerie-Regiment (Ludwigsburg)
1.10.1927 učitel, Infanterieschule (Drážďany)
1.10.1929 velitel I. Bataillon/10. (Sächsischen) Infanterie-Regiment (Drážďany)
1.2.1932 velitel Drážďan
1.4.1934 vedoucí Lehrgang Ib, Infanterieschule (Drážďany)
1.2.1935 Lehrgangsleiter na Kriegsschule Dresden
15.10.1935 velitel Infanterie-Regiment 67 (Berlín)
1.2.1937 velitel Berlína
25.11.1940 Führerreserve OKH (III)
10.12.1940 velitel 110. Infanterie-Division
24.1.1942 Führerreserve OKH (III)
1.5.1942 Inspekteur der Wehrersatzinspektion Hamburg
8.5.1945 britské zajetí

22.3.1904 Fahnenjunker
18.8.1905 Leutnant
19.3.1913 Oberleutnant
25.9.1914 Hauptmann
1.2.1927 Major
1.4.1931 Oberstleutnant
1.11.1933 Oberst
1.1.1937 Generalmajor
1.8.1938 Generalleutnant

Königlich Bayerischer Militär-Verdienstorden, IV. Klasse 27.2.1912
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 22.10.1914
I. Klasse 3.8.1917
Ritterkreuz II. Klasse des Kgl. Sächs. Albrecht-Ordens mit Schwertern 25.9.1914
Ritterkreuz I. Klasse des Kgl. Sächs. Albrecht-Ordens mit Schwertern 24.10.1916
Ritterkreuz I. Klasse des Kgl. Sächs. Albrecht-Ordens mit Schwertern und mit der Krone 7.10.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse 2.10.1936
Velkodůstojník královského řádu italské koruny 13.12.1937
Královská maďarská válečná medaile za zásluhy s meči 14.3.1938
Komturský kříž s hvězdou Královského maďarského řádu za zásluhy 31.5.1938
Velkokříž Královského maďarského řádu za zásluhy 19.10.1938
Řád jugoslávské koruny, II. třídy (Velkodůstojník) 1.12.1938
Královský jugoslávský řád sv. Sávy, I. třídy 1.6.1939
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II. Klasse 12.8.1941
Spange zum EK I. Klasse 8.9.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 26.5.1942
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse
II. Klasse mit Schwertern 6.11.1940
I. Klasse mit Schwertern 1.9.1943

Generalmajor Walter Scheunemann

20. září 2017 v 21:00 | paulito

26.3.1909, Bankau
29.12.1949, Göttingen

4.10.1930 vstup do pruské Schutzpolizei
1.8.1935 převzat jako Unteroffizier do Heer
15.10.1935 štáb Infanterie-Regiment 50, 3. Infanterie-Division
12.10.1939 velitel čety v 1. Kompanie/Infanterie-Ersatz-Bataillon 50
21.11.1939 velitel čety v 7. Kompanie/Infanterie-Regiment 50
4.12.1939 velitel čety v 5. Kompanie/Infanterie-Regiment 50
22.2.1940 velitel čety v 1. Kompanie/Infanterie-Ersatz-Bataillon 50
25.4.1940 velitel 3. Kompanie/Infanterie-Regiment 272
20.5.1940 velitel 9. Kompanie/Infanterie-Regiment 272
11.8.1941 velitel III. Bataillon/Infanterie-Regiment 272
6.11.1941 vedoucí Kompanieführerlehrgang, Infanterie-Regiment 272
31.12.1941 velitel I. Bataillon/Infanterie-Regiment 272
22.8.1942 velitel III. Bataillon/Infanterie-Regiment 272
9.12.1943 velitel Grenadier-Regiment 270
10.12.1944 Führerreserve OKH (III)
13.2.1945 převelen k Divisionsführerlehrgang v Bad Neustadt
9.3./14.3.1945 pověřen velením Infanterie-Division Döberitz
21.4.1945 Führerreserve OKH (XI)

1.2.1940 Oberleutnant
1.4.1942 Hauptmann
10.3.1943 Major
1.2.1944 Oberstleutnant
1.9.1944 Oberst
20.4.1945 Generalmajor

Wehrmacht-Dienstauszeichnung
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. und 1. Klasse 20.6.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz am
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 5.8.1940 jako Oberleutnant a velitel 9. Kompanie/III. Bataillon/Infanterie-Regiment 272, 93. Infanterie-Division
Eichenlaub 6.3.1943 (202.) jako Hauptmann a velitel I. Bataillon/Grenadier-Regiment 272, 93. Infanterie-Division

Hauptmann Heinz Schmidt

20. září 2017 v 20:36 | paulito

20.4.1920, Bad Homburg
5.9.1943, Markor, padl v boji na východní frontě

712 vzletů, 173 sestřelů

Heinz Schmidt vstoupil 10.11.1938 do Luftwaffe. Po základním výcviku a výcviku na stíhače byl převelen do 2. Staffel, Ergänzungs-Jagdgruppe v Merseburgu. V srpnu 1940 přišel k 4. Staffel, Jagdgeschwader 52, která byla nasazena do bojů nad Anglií. Brzy se stal velitelem 5. Staffel, poté přišel k 4. Staffel a 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Feldwebel. Od června 1941 se zúčastnil tažení v Rusku. 27.8.1941 byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel. V říjnu 1941 musel nouzově přistát 70 km za frontou. Během šesti dnů se dostal k vlastním jednotkám. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 6.7.1942 obdržel Ehrenpokal der Luftwaffe 1.8.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po 51. sestřelu obdržel 23.8.1942 Ritterkreuz, jen během tří týdnů získal dalších 51 sestřelů, za což obdržel 16.9.1942 Eichenlaub. V únoru 1943 byl opět sestřelen za frontou a potřeboval dva dny, aby se dostal k vlastním jednotkám. Čtyři měsíce strávil v lazaretu. 16.8.1943 se stal velitelem 6. Staffel. Od 5.9.1943 byl se svým Bf 109G-6 pohřešován po boji v prostoru Kotelva-Senkov u Markoru v jižním Rusku. Posmrtně byl Schmidt v roce 1945 povýšen do hodnosti Hauptmann.

10.11.1938 Flieger-Ersatzabteilung 14 a 3. Kompanie/Flieger-Ersatzabteilung 72, Fliegerausbildungs-Regiment 72 v Detmoldu
12.4.1939 Flugzeugführerschule (M) a Schülerkompanie/Flugzeugführerschule A/B Plauen
17.5.1940-15.7.1940 2. Staffel/Jagdfliegerschule 3 (JFS), Stolp-Reitz
17.7.1940-11.8.1940 2. Staffel/Ergänzungs-Jagdgruppe Merseburg (EJGr Merseburg)
12.8.1940-18.8.1940 II./Jagdgeschwader 52, 4. Staffel
19.8.1940-12.9.1940 II./Jagdgeschwader 52, 4. Staffel
13.9.1940-26.9.1940 II./Jagdgeschwader 52, 5. Staffel
27.9.1940-31.1.1942 II./Jagdgeschwader 52, 4. Staffel
1.2.1942-22.7.1943 II./Jagdgeschwader 52, 4. Staffel
23.7.1943-5.9.1943 II. Gruppe/Jagdgeschwader 52, 6. Staffel

10.11.1938 Flieger
1.12.1939 Gefreiter
1.10.1940 Obergefreiter
1.12.1940 Unteroffizier
1.4.1941 Feldwebel
1.4.1941 Kriegsoffizieranwärter
27.8.1941 Oberfeldwebel
1.2.1942 Leutnant
1.8.1942 Oberleutnant
1945 Hauptmann (posmrtně)

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 22.10.1940
1. Klasse 9.11.1940
Frontflugspange für Jäger in Bronze, Silber und Gold mit Anhänger
Silber 1.5.1941
Gold 22.8.1941
Sternenanhänger 12.12.1942
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 6.7.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 30.8.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Deutsches Kreuz in Gold 20.8.1942 jako Leutnant a pilot v 4. Staffel/Jagdgeschwader 52
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 23.8.1942 jako Leutnant a pilot v 6. Staffel/Jagdgeschwader 52
Eichenlaub 16.9.1942 (124.) jako Leutnant a pilot v 6. Staffel/Jagdgeschwader 52

Major Rudolf Heger

20. září 2017 v 20:12 | paulito

Rudolf Heger se narodil 1.6.1917 ve Wolframitz v Sudetech. V roce 1936 vstoupil jako jednoroční dobrovolník do rakouského Bundesheer. V roce 1937 byl vyřazen jako Kadett-Korporal a po připojení Rakouska k Německu byl zařazen jako Unteroffizier do Artillerie-Regiment 96 ve Znojmě a byl jmenován důstojnickým čekatelem. V roce 1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Když začala válka v Rusku, byl 21.6.1941 s Artillerie-Regiment 96 v sestavě 44. Infanterie-Division nasazen na středním úseku východní fronty. 2.7.1941 obdržel Eisernen Kreuz 2. Klasse a 28.11.1941 Eisernen Kreuz 1. Klasse. V roce 1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a v prosinci 1942 bojoval jako velitel 4. Batterie, Artillerie-Regiment 96 u Stalingradu a poté, co jim došly náboje, bojoval se svojí jednotkou jako pěchota. Byl těžce zraněn a v lednu 1943 odvezen z kotle letadlem. Za své nasazení obdržel Oberleutnant Heger 20.1.1943 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání obdržel v lazaretu. Po uzdravení přišel Oberleutnant Heger k nově ustavené 44. Infanterie-Division a 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a jmenován velitelem baterie. V červnu 1943 byla divize přesunuta do Itálie. Po invazi u Anzia padl v bojích jižně od Monte Cassina v Terelle Hauptmann Rudolf Heger 31.1.1944 jako velitel II. Abteilung, Artillerie-Regiment 96 v boji. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Major.

Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 2.7.1941
1. Klasse 28.11.1941
Allgemeines Sturmabzeichen
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 20.1.1943 jako Oberleutnant a velitel 4. Batterie/Artillerie-Regiment 96

Konteradmiral Robert Eyssen

17. září 2017 v 22:34 | paulito

2.4.1892, Frankfurt am Main
31.3.1960, Baden-Baden

Těžký křižník 'Hansa' (01.4.1911 - 31.3.1912)
Marine-Schule (01.4.1912 - 30.9.1913)
Lehký křižník 'Bremen' (29.11.1913 - 20.3.1914)
Lehký křižník 'Karlsruhe' (25.4.1914 - 04.11.1914)
Adjutant Lehký křižník 'Amazone' (13.1.1915 - 30.3.1916)
Strážní důstojník 'V 108', Torpedo-Schule-Flotille (31.3.1916 - 16.5.1916)
Těžký křižník 'Kaiserin Augusta' (17.5.1916 - 12.7.1916)
Strážní důstojník 'V 106' a 'G 192', Torpedo-Schule-Flotille (13.7.1916 - 15.9.1916)
Adjutant a velitel Torpédový člun 'G 193', 'V 183', 'V 150' a. 'V 130', 2. Torpédový člun-Flotille (16.9.1916 - 31.7.1918)
U-boot-Schule (01.8.1918 - 06.11.1918)
Inspektion U-boot (07.11.1918 - 28.7.1919)
Gruppe-Velitel, III. Ost-Marines-Minesweeper-Flotille (29.7.1919 - 18.3.1920)
Velitel 'M 4', 'M 85' a 'M 110', 5. Halb-Flotille (16.9.1920 - 31.8.1922)
Štáb Marine-Ost (01.9.1922 - 01.10.1922)
Velitel roty, Küsten-Abwehr-Battalion V (02.10.1922 - 23.3.1924)
Velitel 'G 8', 1. Torpédový člun-Halb-Flotille (24.3.1924 - 23.9.1926)
Wehrkreis-Kommando II, Stettin (24.9.1926 - 24.9.1929)
První důstojník, Průzkumná loď 'Meteor' (30.9.1929 - 19.9.1930)
Marine-Abwehr-Abteilung, Marine-Administration (23.9.1930 - 30.9.1931)
Nautical Abteilung, Marine-Administration (01.10.1931 - 25.9.1935)
Velitel, Průzkumná loď 'Meteor' (26.9.1935 - 06.10.1937)
Náčelník Abteilung, OKM (07.10.1937 - 30.11.1939)
Velitel, Pomocný křižník 'Komet' (01.12.1939 - 20.2.1942)
Styčný důstojník u Luftflotte 4 (20.3.1942 - 09.8.1942)
Náčelník, Kriegsmarine-Büro Oslo (18.8.1942 - 14.7.1944)
Velitel Wehrkreis-Kommando Vienna III (15.7.1944 - 31.1.1945)
Ersatz-Inspektion Vienna (01.2.1945 - 30.4.1945)
Penzionován (30.4.1945)

Leutnant zur See (03.8.1914)
Oberleutnant zur See (26.4.1917)
Kapitänleutnant (01.2.1922)
Korvettenlapitän (01.1.1930)
Fregattenkapitän (01.7.1935)
Kapitän zur See (01.1.1937)
Konteradmiral (01.1.1941)

Rytířský kříž 29.11.1941 jako Konteradmiral a velitel pomocného křižníku Komet (HSK-7)
Železný kříž (1914) 1. třídy (12.7.1920)
Železný kříž (1914) 2. třídy (4.1.1914)
Rytířský kříž 2. třídy Řádu Zähringerského lva s meči (19.9.1918)
Čestný kříž 1914/1918 (29.10.1934)
Wehrmacht Dienstauszeichnung 4. až 1. třídy (2.10.1936)
Spona k Železnému kříži (1939) 1. třídy (25.12.1940)
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy
Odznak pomocných křižníků (1941)

Konteradmiral Walther Faber

17. září 2017 v 22:26 | paulito

30.8.1888, St. Leonhardt
18.12.1945, Schloß Eichhof

Kadet, školní loď 'Charlotte' (01.4.1906 - 31.3.1907)
Marine-Schule (01.4.1907 - 30.9.1908)
Lehký křižník 'Danzig' (01.10.1908 - 30.9.1909)
Těžký křižník 'Blücher' (01.10.1909 - 29.9.1910)
I. Torpedo-Division (30.9.1910 - 31.3.1913)
Strážní důstojník, torpédový člun 'V 189' (04.1.1912 - 05.3.1913)
Letecký výcvik, Reichsmarine Büro (01.4.1913 - 31.5.1913)
Marine-Luft-Battalion (01.6.1913 - 15.12.1915)
Marine-Luft, Sylt (16.12.1915 - 13.9.1916)
I. Marine-Luft-Battalion (14.9.1916 - 02.12.1916)
Učitel, školní loď 'Württemberg' (06.1.1917 - 28.8.1917)
Adjutant, Štáb Marine-Luft-Kommando (29.8.1917 - 28.2.1919)
Náčelník oddělení pro leteckou dopravu, Reichsmarine Büro (01.3.1919 - 14.7.1919)
Náčelník oddělení pro leteckou dopravu, Admiralita (15.7.1919 - 14.9.1920)
Flotille-Abteilung, Marine-Administration (15.9.1920 - 31.3.1923)
Navigační důstojník, křižník 'Medusa' (10.4.1923 - 12.6.1924)
Inspekce torpéd a min (15.6.1924 - 04.6.1928)
První důstojník, křižník 'Emden' (05.6.1928 - 09.1.1930)
Marine Administration (10.1.1930 - 20.3.1932)
Náčelník štábu Inspekce torpéd a min (21.3.1932 - 05.10.1934)
Torpédový experimentální institut Eckernförde (08.10.1934 - 08.9.1935)
Marine Ost (09.9.1935 - 27.9.1936)
Komisař pro Kaiser Wilhelm Kanal a velitel přístavu Kiel (24.2.1936 - 01.3.1936)
Náčelník štábu Ost Marine (02.5.1936 - 27.9.1936)
Velitel Ost Marine (29.6.1936 - 05.7.1936 a 26.8.1936 - 12.9.1936)
Velitel Kriegsmarine Dienst Büro Bremen (28.9.1936 - 21.8.1938)
Gruppe-Velitel, Oděllení válečných věd, OKM (28.8.1938 - 08.4.1945)
Penzionován (08.4.1945)

Leutnant zur See (30.9.1909)
Oberleutnant zur See (19.9.1912)
Kapitänleutnant (20.2.1917)
Korvettenkapitän (01.5.1925)
Fregattenkapitän (01.10.1930)
Kapitän zur See (01.10.1932)
Konteradmiral (31.3.1940)

Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
Fliegerabzeichen
Brunšvický kříž za zásluhy

Konteradmiral Otto Fein

17. září 2017 v 22:22 | paulito

28.3.1895, Hamburg
9.1.1953, Hamburg

Kadet, těžký křižník 'Hansa' (01.4.1913 - 31.3.1914)
Marine-Schule, Mürwik (01.4.1914 - 30.7.1914)
Radistický důstojník, řadová loď 'Elsass' (31.7.1914 - 07.3.1916)
Radistický důstojník, řadová loď 'Braunschweig' (08.3.1916 - 14.5.1916)
Strážní důstojník, křižník 'Nautilus' (15.5.1916 - 18.1.1917)
U-Boot-Ausbildung (19.1.1917 - 05.5.1917)
Strážní důstojník, U-Boot 'UC 28' (06.5.1917 - 24.6.1917)
Strážní důstojník, U-Boot 'U 151' (21.7.1917 - 05.3.1918)
Strážní důstojník, U-Boot 'U 140' (06.3.1918 - 01.12.1918)
U-Boot-Inspektion (02.12.1918 - 01.4.1919)
Strážní důstojník a adjutant, lehký křižník 'Strassburg' (02.4.1919 - 31.3.1920)
Strážní důstojník, 1. Torpédový člun-Halb-Flotille (01.4.1920 - 25.10.1920)
Velitel V. Flotille, minolovek 'M 93' a 'M 109' (26.10.1920 - 31.8.1922)
Adjutant Marine-Schule Mürwik (15.9.1922 - 15.7.1923)
Strážní důstojník, křižník 'Berlín' (16.7.1923 - 25.3.1925)
Navigační důstojník, průzkumná loď 'Panther' (26.3.1925 - 30.9.1926)
Marine-Schule Mürwik (01.10.1926 - 31.12.1926)
Ost Marine (01.1.1927 - 25.9.1927)
Štáb Marine Ost (26.9.1927 - 23.9.1928)
Flotille-Abteilung Marine-Administration (24.9.1928 - 15.3.1929)
Náčelník Abteilung, Wehrmacht-Abteilung Říšské ministerstvo obrany (16.3.1929 - 20.9.1931)
Navigační důstojník, křižník 'Köln' (30.9.1931 - 07.2.1934)
Štáb Marine Ost (08.2.1934 - 28.9.1937)
Náčelník štábu Marine Ost (07.10.1935 - 06.11.1935)
Válečná akademie (06.10.1937 - 31.3.1938)
Marine Höhere Kommando (01.4.1938 - 06.8.1938)
K dispozici Marine Ost (07.8.1938 - 31.10.1938)
Štáb Marine-Gruppe-Kommando Ost (01.11.1938 - 09.8.1940)
Náčelník štábu Marine-Gruppe-Kommando Ost (01.11.1938 - 21.8.1939)
Náčelník štábu Marine-Gruppe-Kommando Ost (19.9.1939 - 12.10.1939)
Náčelník štábu Marine-Gruppe-Kommando Ost (21.5.1940 - 09.8.1940)
Náčelník štábu, Štáb Marine-Gruppe-Kommando Nord (10.8.1940 - 19.8.1940)
Velitel, bitevní loď 'Gneisenau' (20.8.1940 - 14.4.1942)
Náčelník štábu Velícího admirála Norska, 01.2.1943 přejmenován na Marine-Höhere-Kommando Norwegen (27.5.1942 - 22.11.1944)
Náčelník Nautické Büro-Gruppe, OKM (12.12.1944 - 22.7.1945)
V zajetí (22.7.1945 - 10.9.1946)

Leutnant zur See (18.9.1915)
Oberleutnant zur See (07.1.1920)
Kapitänleutnant (01.4.1925)
Korvettenkapitän (01.10.1932)
Fregattenkapitän (01.10.1936)
Kapitän zur See (01.4.1938)
Konteradmiral (01.4.1942)

Německý kříž ve zlatě 2.2.1942 jako Kapitän zur See a velitel bitevní lodě Gneisenau
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Hamburský hansovní kříž
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy
Sudetská medaile
Spona (1939) k Železnému kříži 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy

Konteradmiral Hans Feldbausch

17. září 2017 v 22:15 | paulito

5.10.1891, Edenkoben
20.10.1985, Hamburg

Kadet, těžký křižník 'Freya' (01.4.1910 - 28.3.1911)
Marine-Schule Mürwik (29.3.1911 - 30.9.1912)
Těžký křižník 'Goeben' (01.10.1912 - 29.7.1916)
U-Boot 'UB 14' (30.7.1916 - 01.9.1916)
Těžký křižník 'Goeben' (02.9.1916 - 28.4.1917)
Strážní důstojník, torpédový člun 'V 44' a 'V 127', 11. Torpédový člun-Halb-Flotille (06.6.1917 - 12.12.1918)
Velitel torpédových člunů, 8. Torpédový člun-Halb-Flotille (13.12.1918 - 13.1.1919)
2. Adjutant, II. Marine-Artillerie-Battalion (14.1.1919 - 16.4.1919)
Küsten-Abwehr-Regiment Wilhelmshaven (17.4.1919 - 14.8.1920)
Personal-Büro, Kommando Marine Nord (15.8.1920 - 30.5.1921)
Adjutant, Štáb Marine Nord (31.5.1921 - 06.10.1922)
Velitel Kompanie, 4. Torpédový člun-Halb-Flotille (07.10.1922 - 17.10.1922)
Velitel 'T 153', 4. Torpédový člun-Halb-Flotille (18.10.1922 - 31.3.1924)
Velitel 'T 143', 2. Torpédový člun-Halb-Flotille (05.4.1924 - 10.9.1924)
K dispozici Marine Nord (04.5.1924 - 10.9.1924)
Velitel, strážní člun 'Zieten' (11.9.1924 - 26.9.1926)
Štáb Torpédové a zpravodajské školy (27.9.1926 - 23.9.1929)
Štáb Marine Ost (24.9.1929 - 30.9.1931)
Adjutant, posádka Wilhelmshaven (06.10.1931 - 27.9.1933)
První důstojník, řadová loď 'Schlesien' (28.9.1933 - 23.9.1935)
Velitel, Kriegsmarine-Dienst-Büro Königsberg (24.9.1935 - 13.5.1937)
Velitel, řadová loď 'Schleswig-Holstein' (15.5.1937 - 07.6.1938)
Kriegsmarine-Dienst-Büro Bremen (08.6.1938 - 21.8.1938)
Velitel Kriegsmarine-Dienst-Büro Bremen (22.8.1938 - 23.5.1940)
Velitel Kriegsmarine-Dienst-Büro Oslo (27.5.1940 - 23.8.1942)
Penzionován (23.8.1942)
K dispozici OKM (01.9.1942 - 30.4.1945)
Penzionován (30.4.1945)

Leutnant zur See (27.9.1913)
Oberleutnant zur See (22.3.1916)
Kapitänleutnant (01.1.1921)
Korvettenkapitän (01.4.1929)
Fregattenkapitän (01.10.1934)
Kapitän zur See (01.4.1936)
Konteradmiral (01.6.1940)

Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Bavorský vojenský řád za zásluhy 4. třídy s meči
Kříž Friedricha-Augusta 2. třídy
Řád Mecidiye 4. třídy (Turecko)
Stříbrná Liakat medaile se šavlemi (Turecko)
Hvězda Gallipoli (Turecko)
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouho službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy

Major Hans Schrör

17. září 2017 v 21:30 | paulito

12.12.1918, Mülheim
10.2.1985, Ottobrunn

Narodil se v roce 1918 v Mülheimu v Porúří. U Luftwaffe začínal jako člen pozemního personálu. V květnu 1940 ukončil výcvik stíhacího pilota a byl přidělen k 2./JG 27. První bojové lety podnikl během bitvy o Británii, ale nezískal žádné potvrzené vítězství. V březnu 1941 se přesunula I./JG 27 do severní Afriky, aby zde podporovala jednotky Afrika Korpsu pod velením Erwina Rommela v úspěšném postupu proti britským jednotkám. 19. dubna zde dosáhl svého prvního sestřelu - Hurricane. 21. dubna byl při potyčce s anglickými stíhači v prostoru Gazaly sestřelen nedaleko vlastního letiště, ale vyvázl bez zranění. Na konci roku bylo na jeho kontě 7 vítězství. 1. července 1942 se stal Stafelkapitänem 8./JG 27 a 9. září dostal Německý kříž ve zlatě. 20. září 1942 zvítězil nad svým čtyřicátým soupeřem a za 49. vítězství dostal 21. října 1942 Rytířský kříž. Začátkem listopadu bylo hlavním úkolem stíhacích jednotek Luftwaffe v severní Africe obrana serpentin u Sollumu a průsmyku Halfaya. 4. listopadu vyřídili Werner Schröer a Alfred Stückler (10. vítězství) od 8./JG 27 dva čtyřmotoráky B-24 Liberator. 11. února 1943 ohlásil sestřel dvou Beaufortů. 22. dubna se stal Major Gustav Rödel (98 vítězství, z toho 13 čtyřmotoráků, RK-EL) Kommodorem JG 27 a Schröer převzal jeho II. Gruppe operující na Sicílii a v jižní Itálii. Zde mezi 29. dubnem a 23. červencem sestřelil 21 spojeneckých letadel, z toho 12 čtyřmotoráků. 2. srpna 1943 byl vyznamenán jako 268. voják Wehrmachtu Dubovými ratolestmi za 84. vítězství. V srpnu se přesunula II. Gruppe do Wiesbadenu-Erbenheimu v Německu k obraně Říše. 6. září 1943 odstartovala II./JG 27 z letiště Frankfurt-Eschborn a zaútočila na svaz 262 Fortressů. Celkem ztratili Američané 45 letadel, z toho na konto II./JG 27 připadly čtyři sestřely. Jednu B-17 sestřelil Schröer, a se svými čtrnácti sestřelenými čtyřmotoráky soupeřil o prvenství s Egonem Mayerem z JG 2. 14. března 1944, kdy měl na kontě 99 vítězství, převzal velení III./JG 54 od Majora Rudi Sinnera, který byl 6. března při útoku na svaz čtyřmotoráků sestřelen a těžce zraněn. Tato jednotka měla své letiště v okolí Lüneburgu a létala na Messerschmittech Bf 109 G-6 (v dubnu a květnu byla přezbrojena na Focke-Wulfy 109 A-8). 24. května sestřelil P-51 Mustang a dvě B-17 a zaznamenal tak své 100. - 102. vítězství. 21. července se stal velitelem III./JG 54 Hauptmann Robert "Bazi" Weiss (121 vítězství, RK-EL, KIA - 29. 12. 1944) a Schröer zastával funkci instruktora. 4. srpna musel pro poruchu motoru nouzově přistát a zranil se. Od listopadu 1944 do února 1945 působil na velitelské škole vrchního inspektora stíhacích pilotů jako vedoucí kurzu. 14. února se stal Kommodorem JG 3 a u této jednotky přidal na své konto ještě 12 sovětských letadel. Za své úspěchy obdržel 19. dubna 1945 Meče k Rytířskému kříži (č. 144). Absolvoval 197 bojových letů a získal celkem 114 vítězství, z toho 102 proti západním spojencům. V severní Africe sestřelil 61 letounů. Na jeho kontě je také úctyhodný výsledek v podobě 26 sestřelených čtyřmotoráků.

3.11.1937 - 31.3.1938 4. Kompanie, Flieger-Ersatzabteilung 24, Quakenbrück
1.4.1938 - 30.6.1938 1. Flugkompanie, Düsseldorf
1.7.1938 - 12.8.1938 Jagdflughafen 234, Düsseldorf
13.8.1938 - 30.6.1939 Flug-Herstellt Abteilung, Düsseldorf
1.7.1939 - 29.8.1939 II./Jagdgeschwader Schlageter 25 Schulstaffel, Düsseldorf
1.9.1939 - 15.10.1939 Aufklärungfliegerschule
16.10.1939 - 16.5.1940 Flugkompanie 23, Hüttenheim
16.5.1940 - 20.7.1940 Jagdfliegerschule 1, 1. Staffel
22.7.1940 - 17.8.1940 Ergänzung.Jagdgruppe 377, Nürnberg
23.8.1940 - 1.3.1941 I./Jagdgeschwader 27, 2. Staffel
1.3.1941 - 30.6.1942 I./Jagdgeschwader 27
1.7.1942 - 20.4.1943 III./Jagdgeschwader 27
20.4.1943 - 13.3.1944 II./Jagdgeschwader 27
14.3.1944 - 28.6.1944 III./Jagdgeschwader 54
29.6.1944 - 13.2.1945 Fr.Fl.S.G. Ouedlinberg
14.2.1945 - 8.5.1945 Stab/Jagdgeschwader 3 Udet

1.10.1938 Gefreiter
1.4.1939 Unteroffizer
1.12.1939 Feldwebel
1.3.1941 Leutnant
1.11.1942 Oberleutnant
1.2.1943 Hauptmann
1.11.1943 Major

1937 Reichssportabzeichen in Bronze
1939 Flugzeugführerabzeichen
9.10.1939 Medaille Zur Erinnerung An Den 1. Oktober 1938
19.4.1941 Eiserne Kreuz 2. Klasse
15.9.1941 Eiserne Kreuz 1. Klasse
15.9.1941 Frontflug-Spange für Jäger in Silber
6.8.1942 Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkreig
9.9.1942 Deutsches Kreuz in Gold
15.9.1942 Frontflug-Spange für Jäger in Gold
20.10.1942 Ritterkreuz des Eisernes Kreuz
2.8.1943 Ritterkreuz des Eisernes Kreuz Mit Eichenlaub (Nr.268)
1943 Ärmelband Afrika
16.4.1945 Ritterkreuz des Eisernes Kreuz mit Eichenlaub und Schwertern (Nr. 142)
5.11.1941 Válečný kříž (Itálie)
22.6.1942 Pilotní odznak (Itálie)
2.8.1943 Medaille Für Italienisch-Deutschen Feldzug in Afrika






6. mechanizovaný sbor u Bialystoku, červen 1941 (2)

15. září 2017 v 20:47 | paulito
V případu útoku německých mechanizovaných jednotek ze směru Sokolow, Siedlce na Bělsk Podlaski, Hajnovku a Volkovysk měl sbor udeřit ve směru Bransk a Čechanovec. Leteckou podporu měly poskytnout jednotky 9. smíšené letecké divize a 12. divize bombardovacího letectva. V tom to případě měl 6. mechanizovaný sbor útočit také s 13. mechanizovaným sborem. 22.6.1941 v 1:00 byli velitelé divizí pozváni do štábu sboru. Ve 2:10 byl ve sboru vyhlášen bojový poplach. Ale jednotky měly zůstat na místě a čekat na další rozkazy. V podřízených jednotkách sboru byl poplach vyhlášen ve 4:00. Telefonické spojení nefungovalo. Poplach byl vyhlášen prostřednictvím spojek. Poplach důstojnické kádry neznepokojil, protože štáb 10. armády na 23.6. plánoval cvičení s účastí letectva. V té době byla většina kádrů v ubytovnách v Bialystoku. V jednotkách sboru byli ve službě jen dozorčí důstojníci. Německé letectvo zahájilo ve 4:00 nálet na Bialystok. Byla bombardována budova velení sboru. Během náletu zahynul šéf týlového zabezpečení podplukovník Choluděněv. Následující nálety byly směřovány na místa postavení jednotek sboru. V 7. tankové divizi byl jako první bombardován prostor 14. tankového pluku, následoval 13. tankový pluk. Ztráty výzbroje nebyly. V 13. tankovém pluku měl největší ztráty na lidech prapor plamenometných tanků. V té době neměla jednotky sboru vydanou munici. Střelecká munice byla skladována v plukovních skladech, dělostřelecká v divizních. Když přijely z Bialystoku velitelské kádry, byla vydána jednotkám střelecká munice. Nastoupil přesun do výchozích bodů. Ale číst boje neschopných tanků zůstala ve skladech. Mnoho vojáků mělo propustku a nestačili se vrátit k jednotkám. Ve 4. tankové divizi jich bylo 500. Ve 4. zdravotnickém praporu bylo mimo posádku 80% vojáků. Během cesty byly pochodové kolony opět bombardovány německým letectvem. Po dosažení výchozích bodů dostaly jednotky dělostřeleckou munici. Tanky měly plné palivové nádrže. Jednotky motorizované pěchoty tankových divizí zaujaly obranu podél pravého břehu řeky Narew, v úseku Zoltky-Suraz. Tankové jednotky zůstaly v záloze. 22.6.1941 se sbor bojů nezúčastnil. Vyslal jen průzkumné oddíly na levý břeh řeky. Koncem dne se 4. tanková divize nacházela v oblasti Chorošč-Gajovniki, 7. tanková divize Turčin-Solniki a 29. motorizovaná divize Suprasl a v lese jižně od místa. Velení sboru mělo problémy se spojením se sousedními jednotkami a velením 10. armády. Večer vydal Lidový komisariát obrany direktivu č. 3, nakazující přípravu protiúderu u Grodna, ve směru Suvalki, který zde měl zničit seskupení německých vojsk. Protiúder měly provádět jednotky 6. a 11. mechanizovaného sboru a 36. jízdní divize. Vytvořením úderné skupiny pověřil velitel Jihozápadního frontu, generálplukovník Pavlov ve 23:40 svého zástupce, generálporučíka Ivana Vasiljeviče Boldinova. 6. mechanizovaný sbor dostal rozkaz přesunout tankové divize na severovýchod od Bialystoku. 29. motorizovaná divize se měla soustředit v Sokolce a ochránit přípravy k útoku. Úkoly měly divize vykonat do ráno 23.6. Přeskupení bylo zahájeno v noci. Na stávajících pozicích byly zanechány další nebojeschopné tanky. Například v lese na západ od Holovek zůstaly jeden T-28 a dva T-26. Ráno se štáb 6. mechanizovaného sboru nacházel v lese, 15 km na severovýchod od Bialystoku. Generál Boldin zde zorganizoval svůj velitelský bod. Ráno bylo toto místo bombardováno německým letectvem. Krátce nato dostal sbor nové rozkazy. 4. tanková divize se měla soustředit u Grodky a 7. tanková divize u Valily. 29. motorizovaná divize měla zaujmout obranné postavení mezi Sokolkou a Kužnicí, podél řeky Losna. Z Bialystoku se sbor přesouval na východ na Baranoviči. Bez ochrany protiletadlového dělostřelectva a letecké podpory byl sbor mnohokrát bombardován německým letectvem. Přesun komplikovaly skupiny uprchlíků. 7. tanková divize jen do 14:00 ztratila 63 tanků. Podobné ztráty měla 4. tanková divize. Soustředění zakončil sbor 23.6. ve 14:00. Dostal rozkaz k přesunu na Grodno. 4. tanková divize měla postupovat po linii Indura-Grodno a 7. tanková divize Sokolka-Kuznica-Grodno. 29. motorizovaná divize měla chránit tankové divize na levém křídle podél linie Sokolka-Kuznica. Levé křídlo sboru měla chránit 6. jízdní divize, pravé 36. jízdní divize. Postup procházel přes les Knišinské pusty, který ho chránil před útoky německého letectva. Během přesunu měl sbor z různých příčin, hlavně technických, další ztráty. Začaly problémy s dostatkem paliva. Sbor měl jen čtvrtinu zásob paliva. Během dne bylo palivo částečně doplněno ze skladů v Krynkách. Podle rozkazu měly jednotky zaútočit 24.6 v 10:00 z oblasti Studzalovo-Veršchlezje-Nové Tržčano na Grodno a následně dále, podél levého břehu řeky Němen na Druskjeniki a Mjerkiny. Do konce dne je měl sbor obsadit a následně se přesunout do Volkovysku jako záloha 10. armády. 29. motorizovaná divize měla zaútočit ze směru Sokolki. Dělostřeleckou podporu měl poskytnout 124. dělostřelecký pluk se 48 houfnicemi. Ale sbor a štáb generála Boldina nenavázaly spojení s velením armády a sousedními jednotkami. Měly rovněž problémy se zásobami. Celá úderná skupina neměla žádnou podporu letectva, převaha německého byla absolutní. Navíc ne všechny jednotky byly soustředěny ve výchozích oblastech. A tak různé jednotky zahájily úder v různé době a nezávisle na sobě. Bojů se nezúčastnila 36. jízdní divize, která byla u Krynku rozprášena německým letectvem. 4. tanková divize pochodovala ve směru Indury. 7. tanková divize se přesouvala ve dvou kolonách. 13. tankový pluk postupoval na Kuznici a 14. tankový pluk na Dubovou Starou. Jejich protivníkem byla německá 256. pěší divize. Její silná protitanková obrana zastavila postup. Do boje s tanky byly nasazeny protiletadlové kanóny 88 mm a útočná děla StuG III. Obranu ze vzduchu podporovaly letouny Ju-87 z 8. sboru střemhlavých bombardérů. Dalším důvodem zastavení útoku bylo, že německé jednotky se nacházely 20-30 km od začátku útoku. Čas, který tanky potřebovaly na překonání této vzdálenosti, dal Němcům čas k přípravě, na linii Kuznica-Podlipki-Dubová Stará byly obranné body a protitanková děla. Německé letectvo několikrát bombardovalo postupující jednotky. 24.6. zahynul velitel 14. tankového pluku, plukovník Alexandrov a velitel 13. tankového pluku, kapitán Sviděrský byl zraněn. Velení 13. tankového pluku převzal major Laputin. Když byl zraněn, převzal ho kapitán Stadňuk. Toho dne ztratil 13. tankový pluk mnoho BT, hlavně kvůli poruchám a 20 T-34, kvůli nedostatku munice a paliva. Podobné množství T-34 ztratil i 14. tankový pluk. Týlové oddíly sboru byly nálety úplně zničeny.

Cesta Bialystok-Volkovysk se zničenými sovětskými nákladními auty a tahači, počátek července 1941.

General der Artillerie Hans Speth

14. září 2017 v 22:06 | paulito

Hans Speth se narodil 1.10.1897 v Rockenbergu a vstoupil jako Fahnenjunker 1.7.1915 do Feld-Artillerie-Regiment 47. 15.12.1917 byl povýšen do hodnosti Leutnant ve Fuß-Artillerie-Regiment 16, zúčastnil se první světové války a po jejím skončení byl převzat do Reichswehru. 1.8.1936 se stal učitelem na Kriegsakademie a 1.4.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. Na počátku druhé světové války byl 1.9.1939 náčelníkem štábu XXVII. Armee Korps a 30.9.1940 přišel do štábu německé vojenské mise v Rumunsko. 1.4.1941 se stal náčelníkem štábu LIV. Armee Korps a 1.6.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. Od 23.11.1942 do 1.12.1943 byl náčelníkem štábu 18. Armee a 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Od ledna 1944 do 28.4.1944 byl velitelem 28. Jäger-Division. 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a 23.2.1944 obdržel Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz. Od 1.6.1944 do 8.5.1945 byl velitelem Kriegsakademie. Hans Speth zemřel 30.4.1985.

Tachikawa Ki-92

14. září 2017 v 21:14 | paulito
Tachikawa Ki-92 byl experimentální japonský těžký transportní letoun. Byl to dolnoplošník s přetlakovým trupem, dvěma pístovými motory a podvozkem s ocasním kolem. V březnu 1942 vybralo japonské armádní letectvo firmu Tachikawa, aby navrhla a postavila nový těžký dvoumotorový transportní letoun se zvýšeným doletem, výkonem a rychlostí pro dopravu lehkých tanků, děl a vojáků. Shinjiro Shinagawa začal práce na vývoji v březnu 1943 a první prototyp byl dokončen v září 1944. Pro různé úpravy a modifikace se první let konal až v dubnu 1945. Testovací let zaznamenal rychlost 426 km/h, ale bylo zjištěno, že je problém létat v této rychlosti s otevřenými nákladovými dveřmi. Podobně jako Tachikawa Ki-77 byl stroj vybaven laminárním křídlem, kabinou s okny s dvojitými skly, kde sedělo 34 vojáků ve 4 řadách. Kvůli zhoršení válečné situace a snížení priorit pro transportní letadla, byl vyroben jen jeden z plánovaných 10 prototypů a nebyl postaven žádný sériový stroj. Objednávka byla původně na 114 letadel, vyrobených ze dřeva pro úsporu aluminia, již prototyp byl vyroben s ocasními plochami ze dřeva. Tachikawa plánovala jejich využití také pro komerční dopravu. Spojenecká rozvědka existenci Ki-92 neodhalila a neměl tak přidělené kódové jméno.

Posádka: 5
Kapacita: 34 vojáků
Délka: 22 m
Rozpětí: 32 m
Výška: 5.95 m
Prázdná hmotnost: 11.175 kg
Vzletová hmotnost: 17.600 kg
Motor: 2× Mitsubishi Ha 104 18-válcový vzduchem chlazený pístový motor, každý 1.870
Max. rychlost: 466 km/h
Dolet: 3.960 km - 5.000 km (předpokládaný)
Dostup: 10.100 m
Výzbroj: 12,7 mm kulomet Ho 103 (prototyp nevybaven)

6. mechanizovaný sbor u Bialystoku, červen 1941 (1)

13. září 2017 v 18:35 | paulito
V roce 1940 bylo v SSSR zahájeno rychlé budování tankových vojsk. Zpočátku bylo plánováno vytvořit 9 mechanizovaných sborů a následně 20 dalších. Každý sbor se měl skládat ze dvou tankových divizí, motorizované divize, motocyklového pluku a sborových jednotek. Podle vzoru měl mít sbor 32.837 mužů, 1.031 tanků (z toho 126 KV a 420 T-34), 268 obrněných aut a 362 děl a minometů. 6. mechanizovaný sbor byl jedním z prvních. Sbor byl vytvořen v Západním speciálním vojenském okruhu. Byl zformován 15.7. až 30.7.1940 a složen ze štábů 3. jízdního sboru, 21. brigády těžkých tanků, 6. brigády lehkých tanků, 30. brigády chemických tanků, 29. střelecké divize a oddílů z 2., 6., 13., 33., 50. a 125. střelecké divize, 43. a 46. samohybné brigády a 11. jízdní divize. Sbor byl zformován v oblasti Bialystoku (4. tanková divize a sborové oddíly), Wolkowyska (7. tanková divize) a Slonimi (29. motorizovaná divize). Sbor byl podřízen 10. armádě a od 5.8.1940 byl zahájen výcvik. V červnu 1941 měl sbor 32.527 mužů. V podřízených divizích byly důstojnické posty obsazeny z 60-80%, ostatní 70-92%. Nedostatečný byl výcvik vojáků, kteří pocházeli z pěších a jízdních jednotek. Navíc byl sbor doplněn vojáky, kteří byli povoláni v dubnu a květnu 1941. Do začátku války neprodělali všichni výcvik. Vojáci v tankových jednotkách byli také nedostatečně proškoleni. Nebylo možné proškolit všechny posádky tanků. Mnoho mechaniků-řidičů prodělalo jen několikahodinové školení. Situaci ani nezlepšilo zařazení dělníků, kteří vyráběli tanky a měli posádky seznámit s jejich obsluhou. Situaci dále komplikoval fakt, že nová výzbroj byla tajná. Nové tanky byly zabezpečené ve strojních parcích a jejich dokumentace byla hlídána. Proto se školení posádek na nové typy odehrávalo na tancích T-26 a BT. Když došlo k přechodu na nové tanky, posádky je neznaly. Příkladem bylo, když bylo 23.5.1941 poškozeno ve sboru pět T-34, protože jim byl natankován benzín. Neznalost výzbroje v následujících bojích působila velké ztráty výzbroje. Mnoho poruch bylo způsobeno spálením převodovky, zadřením motoru nebo svléknutím pásu. V den zahájení války měl sbor 1.021 tanků, z toho 238 T-34 a 114 KV, 416 BT, 143 T-26, 110 T-37 a T-38 a několik T-28. Těch posledních bylo ještě 1.6. 26. Tanky T-34 a KV byly ve výzbroji 4. a 7. tankové divize. 31.5. až 21.6. obdržel sbor 114 tanků T-34. Ve výzbroji 4. tankové divize bylo 10 KV-2, zatímco 13. tankový pluk měl jen ojedinělé tanky s houfnicí 152 mm. Navíc sbor obdržel také 15 dvouvěžových tanků T-26. Nedostatek tanků KV a T-34 byl nahrazován zastaralými BT, T-37 a T-38. Tak byla sestava jiná, než podle vzoru. Vybavené obrněnými auty bylo na 85,4% (127 BA-10 a 102 BA-20). Dodávky tanků nových typů byly zahájeny v březnu 1941. Byly dodávány hlavně v noci. Byly to tanky KV, T-34 a BT-7M. Byly ale nedostatečné. 29. motorizovaná divize nedostala 17 tanků T-40. Řada tanků, většinou starších typů, bylo nebojeschopných, protože nebyly náhradní díly, nebo byly celkově opotřebované. 4. tanková divize měla 30% tanků nebojeschopných. Špatná také byla komunikační schopnost tanků. Část tanků měla radiostanici 71TK. 4. tanková divize měla 52 BT a 18 T-26 s radiostanicí, 7. tanková divize 32 BT a 5 T-26. Podle vzoru měl mít sbor 1.077 radiostanic různých typů. Tak měl jen 41,1% předepsaných radiostanic. 4. tanková divize měla 30,4% radiostanic, 7. tanková divize 62%, 29. motorizovaná divize 19,4% a velení a sborové oddíly 62,5%. 1.11.1940 měl sbor ve výzbroji 32 houfnic 152 mm, 24 houfnic 122 mm, 91 děl 76 mm, 644 děl 45 mm (spolu s děly v tancích a obrněných autech), 42 děl 37 mm, 167 minometů. Do června 1941 měl sbor děl dostatek. Ale zabezpečení munice bylo nedostatečné. V červnu 1941 měl sbor 80,4% dopravních prostředků, celkem 4.779 automobilů, 1.042 motocyklů a 294 tahačů. Tragické bylo ale vybavení cisternami a pojízdnými opravnami. 6. mechanizovaný sbor byl nejsilnějším sborem v Západním speciálním vojenském okruhu a jedním z nejsilnějších v Rudé armádě. Měl 30,5% tanků, nacházejících se v okruhu. Tanky T-34 a KV činily ve sboru 29%. Jedině 4. mechanizovaný sbor v kyjevském vojenském okruhu byl silnější. Od jara 1941 bylo zahájeno přeskupování jednotek sboru u Bialystoku. V březnu byla 7. tanková divize přesunuta z Wolkowysku do Chorošči a v první polovině června se 29. motorizovaná divize přesunula ze Slonimu do Suprasle. V polovině června 1941 se jednotky sboru nacházely na následujících místech: Bialystok, Ogrodniki, Suprasl, Chorošč, Nowosiolki, Kvatery. 22.6.1941 ráno se 7. motorizovaný pluk nacházel na polygonu Knyšina a 2. prapor 13. tankového pluku na polygonu Zeljona. Protiletadlové oddíly se nacházely na polygonu Krupki, 120 km východně od Minsku. Sbor bylm určen pro ofenzivní boje. Direktiva Lidového komisariátun obrany z dubna 1941 určovala, že po zahájení války vytvoří 6. a 13. mechanizovaný sbor úderné uskupení, které udeří ve směru Kosovo-Volomino. Po příchodu k Visle a dobytí Varšavy mělo uskupení postupovat na jih podél pravého břehu řeky. Mělo spolu s vojsky Jihozápadního frontu zničit lubelské seskupení vojsk nepřítele. Plán obrany, vypracovaný v červnu 1941, předpokládal, že v případě útoku německých vojsk ze směru Ostroleka-Malkina Gorna na Bialystok, se měl sbor soustředit v prostoru Strabla, Rajsk a Ryboly. Následně, posílený 7. protitankovou brigádou, měl udeřit ve směru Vysoké Mazovjecké, Zambrow nebo Sokoly, Strekova Gora. Na pravém křídle sboru měly útočit jednotky 6. jízdního sboru. V direktivě se rovněž předpokládal pomocný úder 13. mechanizovaného sboru ve směru Bělsk Podlaský, Zambrow. Ze vzduchu měla sbor podporovat 9. a 43. smíšená letecká divize a 12. divize bombardovacího letectva.

Zničený T-38 ve Wolkowysku z 6. mechanizovaného sboru. V pozadí němečtí motocyklisté. Konec června 1941.

Generálmajor Michail Georgijevič Chackilevič, od července 1940 velitel 6. mechanizovaného sboru. 25.6.1941 padl v boji ve svém tanku KV při útoku na německou dělostřeleckou baterii.

Porouchaný KV-2 ve vesnici východně od Bialystoku z 6. mechanizovaného sboru, konec června 1941.



Unteroffizier Kurt Bajorat

12. září 2017 v 21:05 | paulito

Kurt Bajorat se narodil 2.12.1922 v Groß Baum a vstoupil 2.10.1941 do 2. Kompanie, Infanterie-Ersatz-Bataillon 493. 7.3.1942 přišel Bajorat do 4. Kompanie, Feld-Ersatz-Bataillon 206/2 a 3.4.1942 do 3. Kompanie, Schützen-Regiment 13, později Panzergrenadier-Regiment 13. Za boje 31.3.1944 u Kovelu, při kterém byl zraněn a přemístěn do Panzergrenadier-Ersatz- und Ausbildungs-Bataillon 13 v Neiße, obdržel 15.5.1944 Ritterkreuz. Do hodnosti Unteroffizier povýšený Kurt Bajorat padl v boji 20.1.1945 u Kattenau ve Východním Prusku.

Konteradmiral Siegfried Engel

12. září 2017 v 20:54 | paulito

10.5.1892, Berlín
12.7.1976, Hamburg

Kadet Těžký křižník 'Hertha' (01.4.1911 - 31.3.1912)
Marine-Schule Mürwik (01.4.1912 - 30.9.1913)
Strážní důstojník Řadová loď 'Westfalen' (01.10.1913 - 08.8.1918)
Strážní důstojník Řadová loď 'Oldenburg' (09.8.1918 - 04.12.1918)
Penzionován (01.3.1919)
Řadová loď 'Elsass' (01.10.1923 - 24.2.1924)
Strážní důstojník Řadová loď 'Elsas (25.2.1924 - 28.9.1924)
Velitel roty, Küsten-Abwehr-Battalion II (29.9.1924 - 08.3.1925)
Adjutant Küsten-Abwehr-Battalion II (09.3.1925 - 23.9.1925)
Velitel roty, Küsten-Abwehr-Battalion II (24.9.1925 - 30.9.1926)
Velitel roty, II. Marine-Artillerie-Battalion (01.10.1926 - 27.9.1927)
Velitel, Strážní člun 'Zieten' (28.9.1927 - 24.9.1929)
Říšské ministerstvo obrany (25.9.1929 - 15.10.1933)
Velitel 1. Battalion, Marine-Division Nord Marine (16.10.1933 - 10.1.1934)
První důstojník, Křižník 'Köln' (01.3.1934 - 20.3.1936)
Ředitel Gruppe Cizí námořnictva, OKM (26.3.1936 - 16.5.1938)
Náčelník štábu, Admiral Nord Marine (17.5.1938 - 13.4.1943)
Admiral Nord Marine (14.4.1943 - 19.4.1945)
V zajetí (19.4.1945 - 17.5.1948)

Leutnant zur See (03.8.1914)
Oberleutnant zur See (26.4.1917)
Kapitänleutnant (01.6.1925)
Korvettenkapitän (01.4.1933)
Fregattenkapitän (01.1.1937)
Kapitän zur See (01.10.1938)
Konteradmiral (01.4.1943)

Železný kříž (1914) 1. a 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy

Konteradmiral Conrad Engelhardt

12. září 2017 v 20:50 | paulito

26.3.1898, Lüneburg
28.10.1973, Lüneburg

Dobrovolník, Marine-Schule Mürwik (04.4.1916 - 31.5.1916)
Těžký křižník Freya (01.6.1916 - 03.8.1916)
Řadová loď Thüringen (04.8.1916 - 15.12.1916)
Řadová loď Ostfriesland (16.12.1916 - 30.11.1918)
54. Feld-Artillerie-Regiment (01.12.1918 - 20.8.1919)
Küsten-Abwehr-Battalion Cuxhaven (21.8.1919 - 25.9.1919)
Küsten-Abwehr-Regiment Wilhelmshaven (26.9.1919 - 28.10.1919)
K dispozici veliteli Marine-Station Nord Marine (29.10.1919 - 13.11.1919)
Penzionován (13.11.1919)
Marine-Schule Mürwik (01.10.1923 - 07.5.1924)
Adjutant Küsten-Abwehr-Battalion IV (08.5.1924 - 14.2.1926)
Navigační a strážní důstojník, průzkumná loď Meteor (15.2.1926 - 17.6.1927)
Schif-Artillerie-Schule (18.6.1927 - 28.9.1927)
Strážní důstojník, Torpédový člun Iltis (29.9.1927 - 29.9.1929)
Küsten-Artillerie-Schule (30.9.1929 - 27.9.1932)
Řadová loď Hessen (28.9.1932 - 23.9.1934)
Velitel, Torpédový člun Kondor (24.9.1934 - 27.9.1936)
Velitel roty, II. Marine-Artillerie-Battalion (02.10.1936 - 07.10.1937)
Dělostřelecký důstojník, Obrněná loď Admiral Scheer (08.10.1937 - 06.11.1938)
Náčelník dělostřeleckého výcviku, Schif-Artillerie-Schule (07.11.1938 - 13.9.1939)
Flak-Gruppe-Velitel, Brunsbüttel (14.9.1939 - 03.12.1939)
Velitel Brunsbüttel (04.12.1939 - 24.5.1940)
Náčelník štábu, Marine-Kommando Nord Frankreich (25.5.1940 - 25.7.1940)
Štáb Marine-Kommando Kanalküsten (26.7.1940 - 14.12.1940)
Velitel Marine-Abwehr Gascogne-Loire-Gironde (15.12.1940 - 15.2.1941)
Námořní styčný štáb Rome (16.2.1941 - 15.5.1941)
Náčelník štábu, Marine-Kommando Ost (16.5.1941 - 03.3.1943)
Náčelník Marine-Transport Itálie (05.3.1943 - 31.12.1943)
Náčelník Oddělení námořní dopravy, OKM a Náčelník Marine-Transport (05.1.1944 - 23.5.1945)
V zajetí (23.5.1945 - 02.12.1946)

Leutnant zur See (19.6.1918)
Oberleutnant (01.7.1925)
Kapitänleutnant (01.4.1933)
Korvettenkapitän (01.4.1937)
Fregattenkapitän (01.1.1940)
Kapitän zur See (01.3.1942)
Konteradmiral (16.9.1944)

Německý kříž ve zlatě (11.9.1943)
Rytířský kříž Válečného kříže za zásluhy s meči (24.2.1945)
Železný kříž (1914) 2. a 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy

Leutnant Karl Radermacher

11. září 2017 v 20:47 | paulito

Karl Radermacher se narodil 12.12.1922 v Aachen. Po členství v Hitlerjugend byl povolán v březnu 1942. Po krátkém výcviku přišel v létě 1942 na východní frontu. Poprvé byl nasazen v Grenadier-Regiment 45, 21. Infanterie-Division na frontě u Leningradu. V říjnu 1942 obdržel za nasazení u 6. Kompanie Eiserne Kreuz II. Klasse a Infanterie-Sturmabzeichen in Silber. V únoru 1944 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse a Nahkampfspange in Silber. V létě 1944 čekal pluk nepřátelskou ofenzívu. V bojích, kdy nepřítel obešel křídlo II. Bataillonu a vedl odpor, když padli všichni důstojníci a poddůstojníci. Za to obdržel Ritterkreuz 4.5.1944 jako Gefreiter a Granatwerfertruppführer. O něco později byl povýšen do hodnosti Unteroffizier, poté Feldwebel a stal se velitelem 2. čety, 6. roty. Dále se Radermacher zúčastnil bojů v Pobaltí a Kurlandsku. Poté byl Radermacher, jako specialista na boj zblízka, stažen z fronty. Byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker-Feldwebel a poslán na důstojnický výcvik do Kriegsschule Potsdam. Nahkampfspange in Gold obdržel 12.12.1944 v Ulmu osobně od Reichsführera SS. Byl povýšen do hodnosti Leutnant a obdržel Deutschen Kreuz in Gold. Na jaře 1945 přišel v sestavě Alarmkampfgruppe Kriegsschule Potsdam na východní frontu k Frankfurt/Oder, kde byl ještě jednou zraněn. Karl Radermacher zemřel v roce 2016.

SS-Obersturmführer Kurt Franke

11. září 2017 v 19:33 | paulito

16.3.1913, Wurzen
19.1.1945, Feldlazarett 96, Veszprem, Maďarsko

Během tažení ve Francii mohly Verfügungs- a Totenkopf-Division prokázat své přednosti a díky svému bojovému duchu získat opakované úspěchy (např. Arras). Kurt Franke obdržel za své výkony velitele čety Eiserne Kreuz 2. Klasse a za zranění střepinou granátu Verwundetenabzeichen. Poté, co byla divize SS-Totenkopf změněna na motorizovanou divizi v Polsku, byla umístěna pod velení Heeresgruppe Nord v létě 1941 a nasazena proti sovětským pohraničním opevněním v Pobaltí. Následoval postup přes Lotyšsko, Estonsko a Litvu. Unterscharführer Franke vedl své granátníky během těžkých zimních bojů jižně u Leningradu a v kotli u Děmjansku. Při překvapivé ofenzívě Rudé armády byla obklíčena spolu s divize Heer u Děmjansku a zde SS-Totenkopf držal svoji frontu a neustoupila ani o metr. Díky letecké podpoře se podařilo odrazit nejsilnější útoky, ale Franke byl opět na podzim v kotli zraněn a odvezen transportním strojem Luftwaffe. Za své výkony v obklíčení obdržel v lazaretu Demjanskschild. Po průlomu od Děmjansku byla poničená SS-Totenkopf ve Francii a teprve v lednu 1943 byla nasazena zpět v Rusku. V sestavě II. SS-Panzerkorps přispěla k opětovnému obsazení Charkova a Franke za tyto boje obdržel EK I a byl povýšen do hodnosti Hauptscharführer a byl specialistou úderného boje. Ničil se svými granátníky nepřátelské bunkry a postavení protitankových děl, zajišťoval kabelové spojení. Brzy získal Franke Nahkampfspange in Bronze. Poté, co divize s pomocí Luftwaffe u Jeremejavky obklíčila a zničila dvě sovětské divize byla považována za elitní divizi. Od srpna 1943 v bojích na řece Mius zvýšil Franke své konto na 30 střetů zblízka a 20.12. obdržel Nahkampfspange in Silber. Byl velitelem čety v 11. Kompanie, SS-Panzergrenadier Regiment 6. Několikrát vedl Franke údernou jednotku na přímý rozkaz svého velitele pluku a dosáhl cíle. Za své výkony v bojích na předmostí Merla obdržel v říjnu 1943 Ritterkreuz. U Merly stála Totenkopf proti třem gardovým a třem běžným střeleckým divizím Rudé armády. Stejně statečný a úspěšný byl Franke u Stalina, Poltavy a v obranných bojích u Narevu, kde převzal velení 11. Kompanie. V lednu 1944 byl vyznamenávaný Hauptscharführer jmenován ordonančním důstojníkem praporu. I tak byl stále v bojích, například 21.3. v čele řidičů a radistů ze štábu zastavil průlom fronty u Olgopole. O chvíli později se vrátil ke své 11. Kompanie, bojoval s ní u Kotovska a byl 20.4.1944 povýšen do hodnosti Untersturmführer. Za své bojové nasazení jako ordonanční důstojník obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Vedl své muže v bojích v prostoru Balta-Bisrula a ve východním Polsku. Kurt Franke prodělal v létě 1944 svůj 50. Nahkampf! Na konci prosince byla jeho divize spolu s Division Wiking přesunuta do Maďarska a nasazena k vyproštění Budapešti. Mezitím Obersturmführer (9.11.1944) Franke bojoval se svojí rotou na špici praporu a 1.1.1945 se zúčastnil několika dnů obranných bojů. Při nich byl 19.1.1945 těžce zraněn a zemřel v divizním lazaretu Veszprem. Teprve o dva měsíce později byl za 53 dnů v boji zblízka vyznamenán posmrtně Nahkampfspange in Gold.

RK: 3.10.1943, SS-Hauptscharführer, zastupující velitel 11. Kompanie, SS-Panzer Grenadier Regiment 6 Theodor Eicke, 3. SS-Panzer Division Totenkopf
DKiG: 18.12.1944, SS-Untersturmführer, velitel 11. Kompanie, SS-Panzer Grenadier Regiment 6 Theodor Eicke, 3. SS-Panzer Division "Totenkopf"
EK I: 7.5.1943
EK II: 22.6.1940
Nahkampfspange in Bronze 9.10.1943
Nahkampfspange in Silber 20.12.1943
Nahkampfspange in Gold 6.3.1945
Infanteriesturmabzeichen in Bronze
Demjanskschild
Verwundetenabzeichen in Silber

Generalleutnant Friedrich-Karl Cranz

11. září 2017 v 19:28 | paulito

14.11.1886, Culm
24.3.1941, nehoda, Neuhammer

Důstojnický čekatel, 113. Infanterie-Regiment (14.1.1905 - 01.10.1911)
Adjutant III. Battalion 113. Infanterie-Regiment (01.10.1911 - 28.10.1914)
Brigade-Adjutant (18.12.1915 - 01.8.1916)
Velitel roty, 113. Infanterie-Regiment (01.8.1916 - 1.1917)
VIII. Reserve-Korps (1.1917 - 30.3.1917)
Štáb 115. Infanterie-Division (30.3.1917 - 27.2.1918)
Generální Štáb (27.2.1918 - 6.1918)
Operační náčelník, 45. Reserve-Division (6.1918 - 01.10.1919)
Velitel roty, 102. Reichswehr-Infanterie-Regiment (01.10.1919 - 01.10.1920)
Velitel roty, 4. Infanterie-Regiment (01.10.1920 - 01.4.1926)
Adjutant Velitele Berlína (01.4.1926 - 15.3.1929)
III. Battalion 14. Infanterie-Regiment (15.3.1929 - 01.11.1930)
Velitel III. Battalion 14. Infanterie-Regiment (01.11.1930 - 15.1.1933)
Štáb 5. Division (15.1.1933 - 01.10.1934)
Adjutant, V. Armee-Korps (01.10.1934 - 01.8.1936)
Náčelník II. Abteilung Armee Personální kancelář (01.8.1936 - 26.8.1939)
Velitel 18. Infanterie-Division (26.8.1939 - 24.3.1941)

Leutnant (21.5.1906)
Oberleutnant (21.5.1906)
Hauptmann (18.12.1915)
Major (01.11.1928)
Oberstleutnant (01.4.1933)
Oberst (01.4.1935)
Generalmajor (01.7.1940)
Generalleutnant (01.7.1940)

RK: 29.6.1940, Generalleutnant, velitel 18. Infanterie Division (mot)
1939 Spange zum 1914 EK I
1939 Spange zum 1914 EK II
1914 EK I
1914 EK II
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Oberleutnant Edwin-Oskar Dietz

11. září 2017 v 19:22 | paulito

Edwin Oskar Heinrich Dietz se narodil 4.7.1914 v Dortmundu. 1.4.1933 vstoupil do Reichswehru. V roce 1938 se zúčastnil obsazení Sudet. V září 1939 byl Dietz převelen k 6. Kompanie, Schützen-Regiment 2, 2. Panzer-Division. 10.10.1939 byl Dietz za statečnost v bojích v Polsku vyznamenán Eisernen Kreuz II. Klasse. 8.4.1940 byl převelen k Schützen-Regiment 11, 9. Panzer-Division. 10.5.1940 začalo tažení na Západě, kterého se zúčastnil i Dietz s Schützen-Regiment 11. 25.5.1940 byl převelen z Schützen-Ersatz-Bataillon 10 k 3. Kompanie, Schützen-Regiment 11. 25.6.1940 obdržel Dietz Eisernen Kreuz I. Klasse. Za tyto boje obdržel Dietz 15.8.1940 jako Leutnant a velitel čety v 3. Kompanie, Schützen-Regiment 11, 9. Panzer-Division Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 22.6.1941 byla zahájena válka proti Rusko. Dietz byl 16.7.1941 u Bjale Cerkve jako velitel 1. Kompanie, Schützen-Regiment 11 těžce zraněn a následující den zemřel.

Medaille zur Erinnerung an den 01. Oktober 1938
Spange zur Erinnerung an den 01. Oktober 1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung 4. Klasse
Eisernes Kreuz (1939)
II. Klasse 10.10.1938
I. Klasse 25.6.1940
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 15.8.1940 jako Leutnant a velitel čety v 3. Kompanie, I./Schützen-Regiment 11, 9. Panzer-Division

Konteradmiral Carl August Claussen

9. září 2017 v 14:19 | paulito

10.3.1881, Altengamme
11.9.1968, Hamburg

Kadet, školní loď 'Moltke' (07.4.1900 - 31.3.1901)
Marine-Schule (01.4.1901 - 30.9.1902)
Řadová loď 'Kaiser Wilhelm II' (01.10.1902 - 31.3.1904)
Školní loď 'Thosch' (01.4.1904 - 20.3.1905)
Marine-Division (21.3.1905 - 30.9.1905)
Strážní důstojník, řadová loď 'Schwaben' (01.10.1905 - 30.9.1906)
I. Torpedo-Division (01.10.1906 - 30.9.1908)
Strážní důstojník, torpédový člun 'S 100' (16.10.1906 - 24.11.1906)
Strážní důstojník, torpédový člun 'S 125' (15.3.1907 - 14.9.1908)
Adjutant I. Torpedo-Division (01.10.1908 - 14.9.1910)
První důstojník, VI. Torpédový člun-Reserve-Division (15.9.1910 - 30.9.1913)
Velitel, torpédový člun 'S 130' (04.1.1911 - 05.12.1912)
Velitel, torpédový člun 'D 7' (06.12.1912 - 21.12.1912)
Velitel, torpédový člun 'S 130' (07.3.1913 - 30.5.1913)
Velitel, torpédový člun 'S 84' (02.6.1913 - 06.7.1913)
Velitel, torpédový člun 'S 130' (07.7.1913 - 13.9.1913)
Námořní akademie (01.10.1913 - 31.5.1914)
K dispozici Höhere Marine Flotille (01.6.1914 - 02.8.1914)
Velitel, torpédový člun 'S 130' (03.8.1914 - 19.10.1914)
Velitel, torpédový člun 'V 184' (20.10.1914 - 19.4.1915)
Velitel, torpédový člun 'V 99' (20.4.1915 - 17.8.1915)
Velitel, torpédový člun 'B 112' (03.9.1915 - 6.1916)
Velitel, 6. Torpédový člun-Halb-Flotille (6.1916 - 31.3.1918)
Velitel, III. Torpédový člun-Flotille (01.4.1918 - 17.12.1918)
Velitel opravárenských lodí, I. Torpedo-Division (18.12.1918 - 19.3.1919)
Velitel praporu, I. Torpedo-Division (20.3.1919 - 30.5.1919)
Reichs Marine Abteilung, poté Admiralita (31.5.1919 - 05.6.1920)
Velitel Nord Marine Torpedo Flotille (16.6.1920 - 10.8.1920)
Náčelník štábu, Inspektion Ausbildung Marine (11.8.1920 - 06.10.1922)
Náčelník Mitte Abteilung, posádka Wilhelmshaven (14.10.1922 - 12.10.1924)
Ředitel Reichs Marine Dienst Büro Stettin (13.10.1924 - 14.10.1926)
Velitel Nautického oddělení, Marine Administration (15.10.1926 - 30.9.1930)
Penzionován (30.9.1930)
Ředitel Vojenské ekonomie, Wehrkreis-Kommando X (01.10.1933 - 31.3.1935)
Inspektor, Vojenská ekonomická inspekce X (01.4.1935 - 30.9.1937)
Penzionován (30.9.1937)
K dispozici OKM (01.1.1939 - 17.6.1941)
Námořní komise, Rumunsko (17.6.1941 - 01.1.1942)
Štáb Admirála Černého moře (02.1.1942 - 01.2.1943)
Čestný soud, Hamburg (17.2.1943 - 09.5.1943)
K dispozici OKM (10.5.1943 - 30.6.1943)
Penzionován (30.6.1943)

Leutnant zur See (27.9.1903)
Oberleutnant zur See (21.3.1905)
Kapitänleutnant (27.1.1910)
Korvettenkapitän (17.3.1918)
Fregattenkapitän (01.1.1924)
Kapitän zur See (01.10.1926)
Konteradmiral (01.9.1941)

Železný kříž (1914) 1. a 2. třídy
Rytířský kříž královského domu Hohenzollernů s meči
Vyznamenání za dlouhou službu
Hamburský hansovní kříž
Kříž Friedricha-Augusta 1. a 2. třídy
Vojenský kříž za zásluhy 3. Třídy (Rakousko-Uhersko)
Čestný kříž 1914/1918

Konteradmiral Fritz Conrad

9. září 2017 v 14:11 | paulito

18.4.1883, Schwedt
1.1.1944, Greifswald

Kadet (10.4.1901 - 16.5.1901)
Školní loď 'Moltke' (17.5.1901 - 31.3.1902)
Marine-Schule (01.4.1902 - 30.9.1903)
Řadová loď 'Kaiser Karl der Große' (01.10.1903 - 13.12.1903)
Řadová loď 'Mecklenburg' (14.12.1903 - 30.9.1904)
Strážní důstojník, II. Torpedo-Battalion (01.10.1904 - 30.9.1906)
Křižník 'München' (01.10.1906 - 30.9.1908)
Reichs Marine Büro (01.10.1908 - 31.3.1909)
Navigační důstojník, průzkumná loď 'Möwe' (01.4.1909 - 29.9.1909)
Navigační důstojník, průzkumná loď 'Planet' (18.12.1909 - 16.12.1910)
Inspekční důstojník a učitel, Důstojnická škola (19.2.1911 - 31.3.1912)
První důstojník, loď 'Grille' (01.4.1912 - 03.9.1912)
Strážní důstojník, řadová loď 'Helgoland' (01.10.1912 - 30.9.1913)
Velitel, průzkumná loď 'Hyäne' (30.9.1913 - 31.3.1914)
Nautické oddělení, Reichs Marine Abteilung (01.4.1914 - 01.8.1914)
Dělostřelecký důstojník, pomocný křižník 'A' (02.8.1914 - 11.8.1914)
Navigační a torpédový důstojník, obrněná loď 'Siegfried' (12.8.1914 - 31.10.1914)
Velitel 3. Marine-Pionier-Kompanie, Marine-Korps Flaunders (01.11.1914 - 19.3.1917)
Velitel III. Battalion 3. Marine-Regiment, Marine-Korps Flaunders (20.3.1917 - 10.6.1917)
Velitel II. Marine-Pionier-Battalion, Marine-Korps Flaunders a velitel Pionier Marine Korps (11.6.1917 - 31.10.1918)
K dispozici Inspektion U-Boot, Štáb Marine Ost (01.11.1918 - 06.1.1919)
Ředitel průzkumných kurzů, Admiralita (07.1.1919 - 04.5.1919)
Velitel, průzkumná loď 'Hyäne' (05.5.1919 - 30.9.1919)
Velitel, průzkumná loď 'Triton' (01.10.1919 - 09.7.1921)
Velitel, průzkumná loď 'Panther' (10.7.1921 - 05.10.1924)
Nautické oddělení, Marine Administration (06.10.1924 - 20.9.1926)
Velitel, křižník 'Nymphe' (21.9.1926 - 29.9.1928)
Velitel Festung Swinemünde (30.9.1928 - 27.9.1931)
Penzionován (27.9.1931)
Nautické oddělení, Marine Administration (01.10.1933 - 01.11.1939)
Náčelník Nautického oddělení, Marine Höhere Kommando (02.11.1939 - 01.1.1944)
Penzionován (01.1.1944)

Leutnant zur See (29.9.1904)
Oberleutnant zur See (30.3.1906)
Kapitänleutnant (27.1.1912)
Korvettenkapitän (05.2.1920)
Fregattenkapitän (01.4.1926)
Kapitän zur See (01.4.1928)
Konteradmiral (01.2.1941)

Železný kříž (1914) 1. a 2. třídy
Řád koruny 4. třídy
Rytířský kříž Královského domu Hohenzollernů s meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. a 2. třídy s meči
Odznak za zranění v černé
Vyznamenání za dlouho službu
Hamburský hansovní kříž
Kříž Friedricha-Augusta 1. a 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
 
 

Reklama