Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

General der Artillerie Otto Viktor Kühne

21. července 2017 v 21:36 | paulito

28.3.1857, Mogilno
9.2.1945, Ellinghausen bei Meiningen

27.3.1876 1. Kurhessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 11 - Kassel (Fahnenjunker)
11.11.1876 Portepée-Fähnrich
13.10.1877 Sekonde-Lieutenant
15.11.1887 Premier-Lieutenant
1888 Preußische Kriegsakademie, Berlín
1891 1. Kurhessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 11, Kassel
2. Lothringisches Feld-Artillerie-Regiment Nr. 34, Metz
27.1.1893 Hauptmann
1893 Feldartillerie-Schießschule, Jüterbog (učitel)
1897 Preußisches Kriegsministerium, Berlin (A4, Abteilung für Feldartillerie)
27.1.1899 Major
3.7.1902 velitel Abteilung, Feldartillerie-Regiment von Scharnhorst (1. Hannoversches) Nr. 10, Hannover
24.4.1904 velitel 2. Hannoversches Feld-Artillerie-Regiment Nr. 26, Verden
18.5.1905 Oberstleutnant
18.5.1907 velitel výcviku u Lehr-Regiment der Feldartillerie-Schießschule, Jüterbog
21.3.1908 Oberst
19.4.1910 velitel Feldartillerie-Schießschule Jüterbog
22.3.1912 Generalmajor
2.7.1913 velitel 30. Feldartillerie-Brigade, Štrasburg
2.8.1914 velitel 25. (Großherzoglich Hessische) Infanterie-Division
27.1.1915 Generalleutnant
29.5.1915 zraněn
23.8.1916 zastupující velitel XII. Armeekorps
4.9.1916 velící generál Generalkommando z. b. V. Nr. 54 (Kommandierender General)
28.10.1916 velící generál Armeegruppe Kühne
2.2.1917 zastupující velitel IX. Reservekorps
12.3.1917 velitel XI. Armeekorps
27.8.1917 velitel V. Reservekorps
17.11.1917 velitel XI. Armeekorps
30.9.1919 General der Artillerie
30.9.1919 penzionován

Zentenarmedaille
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz
Albrechts-Orden
Friedrichs-Orden
Preußischer Kronenorden, III. Klasse
Militärverdienstorden (Bayern), Komturkreuz
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Roter Adlerorden, II. Klasse mit Eichenlaub und Schwertern und Stern
Stern 12.7.1917
Pour le Mérite mit Eichenlaub
Verdienstorden 11.12.1916
Eichenlaub 3.1918
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Oberfeldwebel Heinrich Hoffmann

21. července 2017 v 21:23 | paulito

Heinrich Hoffmann se narodil 8.3.1913 ve Wormsu. Záložník Hoffmann prodělal předválečný kurz létání. Při vypuknutí války byl povolán. 18.5.1940 byl umístěn u JG 77. Unteroffizier Hoffmann byl přidělen k 3./JG 77. Po 147 misích nad Anglií získal první vítězství 7.9.1940, když sestřelil RAF Spitfire. 21.11.1940 byla I./JG 77 přejmenována na IV./JG 51. Hoffmann dosáhl úspěchů během operace Barbarossa s 12./JG 51. V červenci 1941 Feldwebel Hoffmann získal 20 vítězství, včetně 10. vítězství 4.7. a 20. 16.7. V srpnu získal 19 vítězství, včetně šesti letadel sestřelených nad oblastí Smolensk-Roslavl 2.8. (28. - 33.), tří 9.8. (35. - 37.), 40. vítězství 12.8. a tří 22.8. (44. - 46.). Během této doby často Rottenfliegerem Heinze Bära (221 vítězství, RK-S). Hoffmann byl vyznamenán Rytířským křížem za 40 vítězství. Během protipozemních misích zničil 3 lokomotivy a 10 vozidel. V září získal Hoffmann 16 vítězství, včetně čtyř vítězství 2.9. (47. - 50.) a pěti 16.9. (56. - 60.). 3.10.1941 byl Hoffmann hlášen jako pohřešovaný ve svém Bf 109 F-2 (W.Nr. 12 876) "hnědá 2" po boji s Il-2 Sturmovik u Šatalova. Byl v té době jedním z nejlepších es JG 51. Byl posmrtně vyznamenán Dubovými listy (č. 36), jako první poddsůtojník a první voják, který ho obdržel posmrtně. Heinrich Hoffman získal 63 vítězství v 261 misích.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 10.7.1941
1. Klasse 28.7.1941
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 12.8.1941 jako Oberfeldwebel der Reserve a pilot v 12. Staffel/Jagdgeschwader 51
Eichenlaub 19.10.1941 (36.) posmrtně jako Oberfeldwebel der Reserve a pilot v 12. Staffel/IV. Gruppe/Jagdgeschwader 51 Mölders

Major Wolfgang Darius

21. července 2017 v 21:17 | paulito

2.4.1911, Blankenhain
18.11.2000, Bonn

Velitel čety v Aufklärungs-Abteilung (motorisiert) 4, 1. Panzer-Division
Velitel 6. Kompanie/Panzer-Regiment 1, 1. Panzer-Division
Velitel Panzer-Abteilung 21
Velitel Panzer-Aufklärungs-Abteilung 4
Velitel Panzer-Regiment Feldherrnhalle

1936 Gefreiter der Reserve
1937 Unteroffizier d. R.
1938 Feldwebel d. R.
1939 Leutnant d. R.
1939 Leutnant
1939 Oberleutnant
1942 Hauptmann
1.11.1943 Major

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 10.6.1940
1. Klasse 21.7.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Versehrten-Sportabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Gold
Panzerkampfabzeichen des Heeres, III. Stufe mit Einsatzzahl "50"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.8.1943 jako Hauptmann a velitel Panzer-Abteilung 21, 20. Panzer-Division

Generalmajor Heinz Brandt

21. července 2017 v 21:05 | paulito

11.3.1907, Berlin-Charlottenburg
21.7.1944, Rastenburg

Heinz Brandt, syn pozdějšího General der Kavallerie George Brandta, vstoupil 1.4.1925 jako Fahnenjunker do Reiter-Regiment 13 Reichswehru a 1.11.1926 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. 18.11.1926 až 1.9.1927 se zúčastnil výcvikového kurzu na Infanterie-Schule, 17.10.1927 až 16.8.1928 následoval výcvikový kurz na Kavallerie-Schule Hannover. 1.12.1928 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.10.1930 se stal instruktorem na Kavallerie-Schule. 1.10.1931 byl převelen k Reiter-Regiment 2. 1.12.1932 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.5.1933 byl odvelen k Sonder-Abteilungu v Kavallerie-Schule. Zde se zúčastnil přípravy na olympijské hry v Berlíně. 6.10.1936 byl odvelen na Kriegsakademie a povýšen do hodnosti Hauptmann. Po ukončení Kriegsakademie byl přeložen do štábu 25. Infanterie-Division. 1.10.1939 přišel do Generalstab des Oberkommandos der Wehrmacht (OKW). 8.2.1940 se stal náčelníkem štábu 297. Infanterie-Division. 1.11.1940 se stal náčelníkem operačního štábu Oberkommandos des Heeres (OKH). 1.1.1941 byl povýšen do hodnosti Major, 1.4.1942 Oberstleutnant a 1.5.1943 Oberst. 20.7.1944 byl těžce zraněn při atentátu na Adolfa Hitlera ve Wolfsschanze a zemřel v noci z 21.7. na 22.7.1944. Posmrtně byl povýšen 22.7.1944 do hodnosti Generalmajor.

Fahnenjunker-Gefreiter 1.7.1926
Fahnenjunker-Unteroffizier 1.11.1926
Fähnrich 1.9.1927
Oberfähnrich 1.8.1928
Leutnant 1.12.1928
Oberleutnant 1.12.1932
Rittmeister 1.3.1936, později Hauptmann i.G.
Major i.G. 1.1.1941
Oberstleutnant i.G. 1.4.1942
Oberst i.G. 1.5.1943
Generalmajor 22.7.1944

Deutsches Reiterabzeichen in Gold
Deutscher Meister im Springreiten, 1932
Mannschafts-Goldmedaille Jagdspringen (Springreiten), 1936
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis III. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. Klasse
Verwundetenabzeichen 20. Juli 1944 in Gold 20.7.1944

Generalleutnant Theobald Lieb

21. července 2017 v 20:41 | paulito

25.11.1889, Freudenstadt
20.3.1981, Freudenstadt

Theo-Helmut Lieb vstoupil 20.3.1910 do Infanterie-Regiment 123. Byl 18.8.1911 povýšen na Leutnanta a bojoval v první světové válce jako velitel čety a roty, dosáhnul hodnosti Hauptmann. P válce byl převzat do Reichswehru a od roku 1923 byl velitelem roty v Infanterie-Regiment 15. Dále byl velitelem eskadrony v Kavallerie-Regiment, učitelem na Infanterie-Schule Dresden a u Inspektion der Panzerabwehr. 1. 10.1934 byl povýšen na Oberstleutnanta, 1.4.1937 na Obersta. 10.11.1938 se stal velitelem Infanterie-Regiment 27. Po tažení ve Francii byl velitelem Wuppertalu a 1.6.1941 Generalmajor. 17.9.1941 převzal v zastoupení velení 290. Infanterie-Division. 10.11.1941 byl ve Führer-Reserve a 16.4.1942 se stal velitelem Frankfurtu. 21.2.1943 se stal v zastoupení velitelem 306. Infanterie-Division, 1.4.1943 byl povýšen na Generalleutnanta. 3.9.1943 převzal velení 112. Infanterie-Division. 1.2.1944 se stal v kotli u Čerkass velícím generálem XXXXVII. Armeekorps. Zde obdržel přezdívku "Lev od Čerkass". Za velení úderné jednotce při průlomu z kotle převzal 7.2.1944 Rytířský kříž. 18.2.1944 obdržel Dubové listy. Nakonec byl přeložen do Führerreserve. 1.6.1944 převzal 34. Infanterie-Division v Itálii, kterou vedl v ústupových bojích. V květnu 1945 padl do amerického zajetí.

Vstup do armády jako Fahnenjunker 20.3.1910, Grenadier-Regiment "König Karl" (5. Württembergisches) Nr. 123 v Ulmu
Fähnrich 16.11.1910
Leutnant 18.8.1911
Velitel roty 17.9.1914 až 4.10.1915
Oberleutnant 18.8.1915
Velitel 3. Kompanie/Württembergisches Gebirgs-Bataillon, Deutschen Alpenkorps
24.5.1918 až 19.12.1918 ve štábu 240. Division
Hauptmann 20.9.1918
1. Württembergisches Freiwilligen-Regiment 28.2.1919 až 16.7.1919, nasazen v Bavorsku proti Spartakovcům
Štáb Wehrkreiskommando V (5. Division)
Štáb Infanterie-Regiment 15
Major 1.2.1932
Oberstleutnant 1.10.1934
Velitel 38. Panzer-Abwehr-Abteilung
Oberst 1.4.1937
Velitel Panzer-Abwehr Truppen XII, Wiesbaden
Velitel Infanterie-Regiment 27, Rostock
Velitel Wuppertalu 24.10.1940 až 17.6.1941
Generalmajor 1.6.1941
Velitel 290. Infanterie-Division
Velitel Frankfurtu 16.4.1942 až 14.2.1943
Velitel 306. Infanterie-Division
Generalleutnant 1.6.1943
Velitel 112. Infanterie-Division 3.9.1943
Velitel Korps-Abteilung 112, Korps-Abteilung B 2.11.1943, naposled v kotli u Čerkass
11.1. až 17.2.1944 pověřen velením XXXXII. Armee-Korps
17.2.1944 Kommandierender General XXXXII. Armee-Korps (do jeho rozpuštění 2.3.1944)
Führerreserve 23.3.1944 až 1.6.1944
Velitel 34. Infanterie-Division 1.6.1944 (v prostoru Janov) až 28.10.1944
Velitel Korps-Abteilung Lieb, Armeegruppe později Armee Ligurien. Korps se skládal od srpna do října 1944 z 34. Infanterie-Division, 3a Divisione Fanteria di Marina San Marco, Lehr-Bataillon Mittenwald a Hochgebirgs-Jäger-Bataillon 4. V srpnu 1944 začala obrana proti spojenecké invazi v Itálii v prostoru Col-de-Ferro, Grimaldi, Ventimiglia a San Remo.
Od 13.10.1944 byla 34. Infanterie-Division podřízena LXXV. Armeekorps, Armee Ligurien. Divize ustupovala z Ligurie k Turínu, bojovala s partyzány v západních Alpách.
30.4. až 2.5.1945 padla většina divize západně od Coma do amerického zajetí.

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
II. Klasse 19.9.1914
I. Klasse 22.8.1915
Kgl. Württembg. Goldene Militär-Verdienstmedaille 1.11.1914
Ritterkreuz des Kgl. Württembg. Militär-Verdienstordens 30.8.1915
Ritterkreuz II. Klasse des Kgl. Württembg. Friedrichs-Ordens mit Schwertern
Hanseatenkreuz Hamburg
k. u. k. Österr. Militär-Verdienstkreuz, III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Ritterkreuz I. Klasse des Kgl. Württembg. Friedrichs-Ordens mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 20.2.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 7.2.1944 jako Generalleutnant a velitel XXXXII. Armeekorps
Eichenlaub 18.2.1944 (400.) jako Generalleutnant a Kommandierender General XXXXII. Armeekorps/8. Armee/Heeresgruppe Süd

Hauptmann Wilhelm Heute

21. července 2017 v 19:53 | paulito

3.7.1944 padl v boji u Orne, Francie

Wilhelm Heute se narodil 11.5.1914 v Hammu. Od roce 1931 byl v Hitlerjugend a v roce 1933 vstoupil do Schutzstaffel. 1.12.1934 se přihlásil do Reichswehru jako dobrovolník k Reichsmarine, do VI. Marine-Artillerie-Abteilung. Po základním výcviku a službě jako letecký mechanik byl 22.6.1935 převzat do Luftwaffe a byl odvelen do Flugzeugführerschule Warnemünde, kde sloužil jako mechanik u námořního letectva. V říjnu 1937 přišel ke Küsten-Aufklärungs-Staffel (2./Küstenfliegergruppe 506) na Fliegerhorst Land und See Dievenow. 1.7.1938 byl po několika pokusech konečně zařazen do pilotní školy, kterou úspěšně ukončil 11.9.1939 a byl přidělen k Seefliegerverband Luftwaffe.

1.12.1934 až 21.6.1935 3./VI. M.A.A. (VI. Marine-Artillerie-Abteilung/Marine-Artillerie-Abteilung 116), Borkum
22.6.1935 až 30.9.1935 Fliegerschule Warnemünde
1.10.1935 až 15.5.1936 1./Fliegerschule Warnemünde
16.5.1936 až 2.2.1937 3./Fliegerschule Warnemünde
3.2.1937 až 14.4.1937 Unteroffizier-Lehrgang, Fliegergruppe (See) Neumünster
15.4.1937 až 30.9.1937 3./Fliegerschule (See) Warnemünde
1.10.1937 až 30.6.1938 K. A. Staffel (F) 2/506 Dievenow
25.4.1938 až 30.6.1938 Flieger-Ergänzungs-Bataillon (See) 16, Schleswig
1.7.1938 až 31.5.1939 Flugzeugführer-Schülerkompanie (See), Stettin
1.6.1939 až 19.9.1939 3. Kompanie/Flugzeugführerschule, Ludwigslust
20.8.1939 až 11.9.1939 Flugzeugführer-Schülerkompanie (See), Stettin
11.9.1939 až 2.11.1939 3./Flieger-Ersatz-Bataillon 26, Kammin
3.11.1939 až 10.12.1939 Küstenfliegerstaffel 1/606
11.12.1939 až 29.2.1940 Küstenfliegerstaffel 1/806
1.3.1940 až 30.3.1940 Schüler-Kompanie, Blindflugschule 1, Brandýs
31.3.1940 až 22.7.1941 Küstenfliegerstaffel 1/806
23.7.1941 až 21.4.1942 Kampfgruppe 806
19.1.1942 až 18.2.1942 Verbandsführer-Lehrgang Poggia
22.4.1942 až 6.7.1943 11. Staffel/IV./Kampfgeschwader 54
7.7.1943 až 3.7.1944 III./Kampfgeschwader 54

1.12.1935: Gefreiter
1.10.1936: Obergefreiter
13.4.1937: Unteroffizier-Anwärter
1.6.1937: Unteroffizier
1.4.1940: Feldwebel
1.10.1940: Oberfeldwebel
1.10.1941: Leutnant
17.2.1943: Oberleutnant
2.1.1944: Hauptmann

Reichssportabzeichen in Bronze
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Goldenes HJ-Ehrenzeichen
Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht) 23.6.1939
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 16.6.1940
1. Klasse 23.9.1940
Frontflugspange für Kampfflieger in Silber und Gold
Silber 20.4.1941
Gold 28.5.1941
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 26.10.1941
Deutsches Kreuz in Gold 16.3.1942 jako Leutnant a pilot v 1. Staffel/Kampfgruppe 806
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 5.2.1944 jako Oberleutnant a Staffelkapitän v III. Gruppe/Kampfgeschwader 54

Generalmajor Heinz Kokott

19. července 2017 v 21:24 | paulito

Heinz Kokott se narodil 14.11.1900 v Groß-Strehlitz a vstoupil 1.10.1918 do armády. Zde byl do 1.10.1919 v Infanterie-Regiment 157, poté v Reichswehr-Infanterie-Regiment 16. 1.10.1920 byl přeložen do Infanterie-Regiment 7, kde strávil dalších 14 let a 1.6.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Lehr-Bataillon Döberitz a byl přeložen jako instruktor do Infanterieschule. Po skončení tažení v Polsku, kterého se nezúčastnil, převzal Kokott v říjnu 1939 velení II. Bataillon, Infanterie-Regiment 196, 68. Infanterie-Division. S tímto praporem byl nasazen na Západě v roce 1940 a od června 1941 v rámci Heeresgruppe Süd v Rusku. Zde bojoval u Poltavy a Charkova. 27.12.1941 převzal velení Infanterie-Regiment 178, 76. Infanterie-Division. S tímto plukem postupoval přes Artemovsk na Stalingrad, v květnu 1942 byl převelen do Bataillons-Kommandeurs-Schule Mourmelon. 19.6.1942 se stal velitelem Infanterie-Regiment 337 na východní frontě. U Orla byl 1.6.1943 zraněn, poslán do lazaretu a 7.7.1943 do Führer-Reserve. 17.3.1943 obdržel jako Oberst a velitel Grenadier-Regiment 337, Ritterkreuz. Na podzim 1943 převzal velení Schule VI für Fahnenjunker der Infanterie v Beverloo. Po ustavení Grenadier-Brigade 1135 převzal 27.7.1944 její velení. S ní byl v rámci Heeresgruppe Nordukraine nasazen u Opatova. 28.8.1944 převzal velení 291. Infanterie-Division. Kokott převzal v Poznani velení 26. Volks-Grenadier-Division, která byla v listopadu 1944 převelena do Eifelu. Zde se zúčastnil ofenzívy v Ardenách. Zpět zatlačena do Eifelu, ustoupila divize přes Rýn a nakonec do Harzu. Zde padla divize a Kokott 22.4.1945 do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn v červnu 1947. Heinz Kokott, švagr Heinricha Himmlera, zemřel 29.5.1976 v Hamburgu.

Unteroffizier Herbert Stöckert

18. července 2017 v 22:34 | paulito

19.1.1920, Neuzelle
4.10.1941, Feldlazarett 3/62 v Putyvli, na zranění v boji

Po absolvování pracovní služby byl Stöckert na začátku války v roce 1939 zařazen k 16. Infanterie-Division. Nezúčastnil se tažení v Polsku, ani na Západě v roce 1940. Na jaře 1941 byla 16. Infanterie-Division (mot.) převelena do Maďarska a zúčastnila se tažení na Balkáně. V létě 1941 byla v sestavě Panzergruppe 1, Heeresgruppe Süd. Bojovala u Žitomiru a v červenci na Umani. Po prolomení Stalinovy linie v červenci 1941 u Lubaru, postupovala přes Novo Archangelsk, Sverdlikovo a Dobrovodje. V srpnu 1941 byla divize u Nikolajeva a Krivoj Rogu a postupovala k Dněpru. V následujících bojích na pobřeží Černého moře mezi Nikolajevem a Chersonem obdržel za statečnost Gefreiter Stöckert 18.8.1941 EK 2 a 2.9.1941 EK 1. V září 1941 se divize zúčastnila postupu na Kyjev. Za boje 9.9.1941 na Dněpru jihozápadně Nikolajeva obdržel Herbert Stöckert 10.10.1941 Ritterkreuz. Bohužel se předání nedožil, v bojích u Rylsku byl těžce zraněn. Byl odvezen do Feldlazarettu v Putyvli, kde zemřel. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Unteroffizier.

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 18.8.1941
1. Klasse 2.9.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 10.10.1941 jako Gefreiter a kulometčík v 9. Kompanie/Infanterie-Regiment 156 (mot.), 16. Infanterie-Division (mot.)

Vizeadmiral August Thiele

18. července 2017 v 21:40 | paulito

26.8.1893, Berlin-Charlottenburg
31.3.1981, Mölln

Kapitán školní lodě Horst Wessel 17.9.1936 - 27.1.1939
K dispozici Inspekci výcviku námořnictva 28.1.1939 - 20.2.1939
K dispozici velícímu admirálovi Námořní stanice Balt 21.2.1939 - 29.3.1939
Pevnostní velitel pobřeží Pomořan 30.3.1939 - 5.10.1939
K dispozici admirálovi služební kanceláře Kriegsmarine Hamburg 6.10.1939 - 29.11.1939
Kapitán těžkého křižníku Lützow 30.11.1939 - 18.4.1940
Velitel námořního oddělení Drontheim 19.4.1940 - 26.4.1940
Admirál norského severního pobřeží 27.4.1940 - 19.6.1941
Náčelník štábu velení flotily 30.6.1941 - 15.2.1943
Zastupující admirál Severních vod 28.8.1942 - 9.1942
Velitel Kampfgruppe 19.2.1943 - 12.3.1943
Velitel výcvikové formace flotily 13.3.1943 - 19.9.1944
Velitel Kampfgruppe II 28.7.1944 - 22.3.1945
Velitel Kampfgruppe Thiele 23.3.1945 - 27.4.1945
Velící admirál východního Baltu 28.4.1945 - 12.5.1945
V zajetí 12.5.1945 - 2.12.1946

Rytířský kříž s Dubovými listy
Rytířský kříž 18.1.1941 jako Kapitän zur See a kapitán těžkého křižníku Lützow
Dubové listy (824.) 14.4.1945 jako Vizeadmiral a velitel Kampfgruppe Thiele
Německý kříž ve zlatě 9.3.1945 jako Vizeadmiral a velitel Kampfgruppe II
Železný kříž (1914) 2. třídy 8.1.1916
Železný kříž (1914) 1. třídy 29.6.1919
Hansovní kříž Hamburg 30.5.1918
Kgl. Preuss. Rettungsmedaille am Bande 30.6.1926
Deutsches Reichssportabzeichen
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy 5.3.1937
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy 14.4.1940
Spona k Železnému kříži (1939) 1. třídy 15.4.1940
Odznak oceánské flotily 1940
Námořní frontová spona v bronzu 12.4.1945

Vizeadmiral Karl Topp

17. července 2017 v 22:08 | paulito

29.9.1895, Voerde
24.4.1981, Jever

Vrchní poradce pro vojenské otázky při stavbě lodí, OKM 14.9.1936 - 31.3.1939
Náčelník oddělení pro stavby lodí, OKM 1.4.1939 - 30.12.1940
Kapitán bitevní lodi Tirpitz 25.2.1941 - 24.2.1943
Náčelník oddělení pro stavby lodí, OKM 1.3.1943 - 12.7.1943
Vedoucí komise pro stavbu lodí na ministerstvu výzbroje 13.7.1943 - 30.4.1945
Náčelník oddělení pro stavby lodí, OKM 10.5.1945 - 15.10.1945
V zajetí 15.10.1945 - 2.12.1946

1914 EK I
1914 EK II
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz II. Klasse
Grossherzoglich Oldenburgisches Friedrich August-Kreuz I. Klasse
k.u.k. Österr. Militär-Verdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration
U-Bootskriegsabzeichen, 1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Spange zum EK I
Spange zum EK II
Flottenkriegsabzeichen


Vizeadmiral Wolf von Trotha

17. července 2017 v 21:59 | paulito

1.10.1884, Potsdam
31.1.1946, v sovětském zajetí

Velitel námořní školy Mürwik 30.9.1932 - 23.9.1936
Zastupující inspektor výcviku námořnictva 16.7.1934 - 31.7.1934
Penzionován 30.9.1936
K dispozici Kriegsmarine 15.2.1939 - 5.9.1939
2. admirál Baltu 5.9.1939 - 3.12.1939
Führer-Reserve OKM 4.12.1939 - 20.1.1941
Starší ředitel loděnic Kriegsmarine St. Nazaire 21.1.1941 - 18.10.1942
K dispozici Kriegsmarine 19.10.1942 - 30.11.1942
Penzionován 30.11.1942

Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy


Vizeadmiral Kurt Utke

17. července 2017 v 21:51 | paulito

21.2.1893, Frankfurt am Oder
30.9.1970, Alpy

Velitel IV. námořní dělostřelecký prapor 27.9.1934 - 3.10.1937
Velitel Torpédové školy 4.10.1937 - 17.4.1939
Kapitán bitevní lodě Schlesien 20.4.1939 - 16.11.1939
Velitel Torpédového testovacího institutu Eckernförde 18.11.1939 - 17.2.1943
Inspektor torpéd 22.2.1943 - 3.12.1944
Vojenský doplňovací inspektor Bremen 6.12.1944 - 26.4.1945
V zajetí 26.4.1945 - 17.5.1948

Německý kříž ve stříbře 28.12.1943, Konteradmiral, Inspektor torpéd
Železný kříž 1. třídy (1914)
Železný kříž 2. třídy (1914)
Válečný kříž za zásluhy, 1. třídy s Meči
Válečný kříž za zásluhy, 2. třídy s Meči
Bavorský Vojenský řád za zásluhy, 4. třídy s Meči
Hamburský Hanzovní kříž
Čestný kříž 1914-1918
Vyznamenání za dlouhou službu, 4. až 1. třída
Ponorkový válečný odznak, 1918

General der Infanterie Hans-Gustav Felber

17. července 2017 v 21:16 | paulito

8.7.1889, Wiesbaden
8.3.1962, Frankfurt/Main

Hans-Gustav Felber začal svoji vojenskou kariéru po maturitě 19.3.1908 jako Fahnenjunker do Infanterie-Leib-Regiment Grossherzogin (3. Grossherzlogich Hessisches) Nr. 117 v Mainzu a 17.8.1909 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 5.10.1908 až 14.6.1909 byl na Kriegsschule Potsdam. Po dvouměsíčním výcviku u Festungsluftschiffer-Abteilung 29 v Mainzu (15.6. až 15.8.1912), se vrátil zpět k pluku a 1.4.1913 se stal adjutantem praporu a v červenci 1914 byl odvelen do Gewehrfabrik Erfurt. Během první světové války sloužil jako adjutant praporu a pluku (od 20.8.1914), 13.1. až 17.1.1919 byl velitelem I. Bataillonu, 5.8. až 31.8.1916 velitel Leib-Kompanie (8.), 13.12.1916 až 3.5.1917 adjutantem 49. Infanterie-Brigade a od 29.7.1917 jako Hauptmann ve štábu Grossherzoglich Hessischen (25.) Division. Navštěvoval od 17.5.1918 den 8. Generalstabslehrgang Sedan (do 5.7.1918) a sloužil do konce války u AOK 2, 3.12.1918 byl převelen zpět k pluku k Ersatz-Bataillon. Od 14.1.1919 sloužil ve štábu Großherzoglich Hessischen (25.) Division, od 3.2.1919 u Freikorps Hessen (Generalkommando XVIII. Armeekorps des Freistaates Hessen) a od 16.5.1919 v Übergangsheer (Reichswehr-Brigade 18) a Reichwehru, kde byl velitelem roty a později adjutant 15. Infanterie Regiment. Mezitím sloužil také v Organisationsabteilung des Truppenamtes. V roce 1924 byl ve štábu Infanterieführer ve Wehrkreis VII (München), kde byl od roku 1925 vedoucím Führergehilfenausbildung. V roce 1932 absolvoval Wachenfeld-Kurse a 1.4.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.10.1932 převelen k I. Bataillon/Infanterie-Regiment 1. Felber se stal 1.2.1933 velitelem I. Bataillon, Infanterie-Regiment 1 (v říjnu 1933 prodělal Schieß-Lehrgang für schwere Infanterie-Waffen na Infanterieschule Döberitz), 1.8.1934 byl jako Oberst přidělen k Offizieren zur Verfügung des Chefs der Heeresleitung, s úkolem vybudovat Kriegsakademie. 1.7.1935 se stal náčelníkem štábu III. Armeekorps, v roce 1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a v dubnu 1938 se stal náčelníkem štábu Heeres-Gruppen-Kommando 3 v Drážďanech, které bylo pro tažení v Polsku v roce 1939 přeměněn na AOK 8. Tuto pozici udržel i po povýšení do hodnosti Generalleutnant a po převelení na Západ a přejmenování na AOK 2. V únoru 1940 se stal náčelníkem štábu Heeresgruppe C a zúčastnil se v roce 1940 tažení na Západě. 25.10.1940 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a převzal velení XIII. Armeekorps, se kterým se zúčastnil operace Barbarossa v rámci 4. Armee, Heeresgruppe Mitte. V lednu 1942 byl přeložen do Führerreserve a v dubnu se stal velícím generálem ve Francii umístěného Höheren Kommando XXXXV. 21.5.1942 se z něj stala Armeegruppe Felber (LXXXIII. Armeekorps), která byla styčným štábem k italské 4. armádě. V této funkci se zúčastnil operace Anton, obsazení jižní Francie v listopadu 1942. V srpnu 1943 byl jmenován Militärbefehlshaber Südost. 26.9. až 27.10.1944 vedl Armeeabteilung Serbien a nakonec Höhere Kommando Vogesen (Korpsgruppe Felber), ze kterého vznikl XIII. Armee-Korps. 22.2. až 25.3.1945 velel 7. Armee. Felber padl z Führerreserve 8.5.1945 do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn 8.5.1948.

Fahnenjunker 19.3.1908
Fahnenjunker-Gefreiter 18.5.1908
Fahnenjunker-Unteroffizier 16.6.1908
Fähnrich 19.11.1908
Leutnant 19.8.1909
Oberleutnant 27.1.1915
Hauptmann 27.1.1917
Major 1.4.1928
Oberstleutnant 1.4.1932
Oberst 1.7.1934
Generalmajor 30.9.1937
Generalleutnant 30.9.1939
General der Infanterie 31.7.1940

Ballonführerabzeichen der Feldluftschiffer
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
EK II 10.9.1914
EK I 24.12.1915
Großherzoglich Hessische Tapferkeitsmedaille 7.10.1914
Braunschweigisches Kriegsverdienstkreuz, II. Klasse 10.1.1918
Velitelský kříž Řádu za zásluhy (Chile) 17.8.1933
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 29.12.1934
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Královský řád koruny, II. třída (Jugoslávie) 2.1.1939
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 20.9.1939
Spange zum EK I 28.9.1939
Důstojnický velkokříž královského řádu koruny (Itálie) 9.1940
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942" 3.8.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (498.) 17.9.1941 jako General der Infanterie a Kommandierender General XIII. Armee-Korps, 2. Armee, Heeresgruppe Mitte

SS-Sturmbannführer Walter Reder

17. července 2017 v 20:40 | paulito

Walter Reder se narodil 4.2.1915 ve Freiwaldau v Rakousku-Uhersku a po vytvoření Československa se rodina přesídlila do Rakouska. 9.2.1933 se stal Reder členem Hitlerjugend (6.6.1932 až 23.12.1932) a poté SS (NSDAP-Nr.: 5.020.869; SS-Nr.: 58.074), kde byl 1.10.1934 až 24.4.1935 v II. Sturmbann/SS-Standarte 1/SS-Verfügungstruppe. V roce 1934 se stal důstojnickým čekatelem v SS-Standarte 2 Deutschland v Mnichově. 31.8.1935 se stal státním občanem Německé říše. 5.4.1936 ukončil SS-Junkerschule Braunschweig a byl povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer ve Waffen-SS a odvelen k SS-Totenkopf-Verbände. 1.9.1939 vypukla válka a Reder byl od prvního dne na frontě. Bojoval v Polsku, Francii a Rusku. Byl velitelem roty a praporu a byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer a SS-Hauptsturmführer Waffen-SS. Byl několikrát zraněn. V únoru 1943 se Reder stal velitelem I. Bataillon/SS-Panzergrenadier-Regiment 1 Totenkopf v bitvě u Charkova. Byl těžce zraněn a skončil v lazaretu. Se svými zraněními měl sloužit u štábu, ale hlásil se opět na frontě. 29.12.1943 se stal velitelem SS-Panzer-Aufklärungs-Abteilung 16 v Jugoslávii. 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer der Waffen-SS. V březnu byla jeho jednotka přeložena do Wiener Neustadt a 19.3.1944 následoval přesun do Maďarska a obsazení této země. V květnu 1944 prodělal výcvikový kurz a jeho jednotka byla přesunuta do Itálie. Pokus o průlom Gotské linie byl odražen a ta byla držena až do jara 1945. V březnu 1945 se SS-Sturmbannführer Reder stal velitelem SS-Panzergrenadier-Regiment 26, 16. SS-Panzergrenadier-Division Reichsführer SS a byl přeložen do Maďarska. Byl zraněn a na frontu se vrátil 4.5.1945 do Rakouska. 10.5.1945 byl v Salzburgu zajat Američany. Po odsouzení v Itálii byl odvezen vězeňský ostrov Gaeta a propuštěn až v roce 1985. Walter "Bubi" Reder zemřel 26.4.1991 ve Vídni.

Ehrendegen Reichsführer-SS
Totenkopfring der SS
Julleuchter der SS
SS-Dienstauszeichnungen
Reichssportabzeichen in Bronze
SA-Sportabzeichen in Bronze
Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 31.5.1940
1. Klasse 28.7.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze 8.10.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 13.7.1942
Deutsches Kreuz in Gold 17.10.1942 jako SS-Hauptsturmführer v 11. Kompanie/SS-Totenkopf Infanterie-Regiment 1
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
in Schwarz 20.9.1941
in Silber 10.3.1943
Nahkampfspange, II. Stufe (Silber)
Demjanskschild
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 3.4.1943 jako SS-Hauptsturmführer a velitel I. (gepanzerten) Bataillon/SS-Panzer-Grenadier-Regiment 1 Totenkopf/SS-Panzer-Grenadier-Division Totenkopf

General der Infanterie Walter Graf von Brockdorff-Ahlefeldt

16. července 2017 v 21:16 | paulito

13.7.1887, Perleberg
9.5.1943, Berlin-Zehlendorf, Reservelazarett 123

Důstojnický čekatel 3. Jäger-Battalion (25.4.1907 - 2.8.1914)
Adjutant 3. Reserve-Jäger-Battalion (2.8.1914 - 1915)
Velitel roty 3. Reserve-Jäger-Battalion (1915 - 1917)
Štáb VII. Armee-Korps (1917 - 1918)
Štáb IV. Armee-Korps (1918 - 1919)
Velitel roty 30. Reichswehr-Infanterie-Regiment (1.10.1919 - 1.10.1920)
Velitel roty 8. Infanterie-Regiment (1.10.1920 - 1.10.1921)
Ministerstvo obrany (1.10.1921 - 1.4.1922)
Štáb Infanterie-Führer III (1.4.1922 - 1.10.1924)
Štáb 2. Division (1.10.1924 - 1.3.1930)
Štáb Infanterie-Führer II (1.3.1930 - 1.10.1931)
9. Infanterie-Regiment (1.10.1931 - 1.2.1932)
Velitel I. Battalion 9. Infanterie-Regiment (1.2.1932 - 1.3.1934)
Velitel 8. Infanterie-Regiment (1.3.1934 - 1.3.1938)
Velitel 23. Infanterie Division (1.3.1938 - 1.6.1940)
Velitel XXVIII. Armee-Korps (1.6.1940 - 21.6.1940)
Velitel II. Armee-Korps (21.6.1940 - 20.1.1943)
Führer-Reserve OKH, nemocen (20.1.1943 - 9.5.1943)
Zemřel v Reserve-Lazarett 123, Berlin-Zehlendorf (9.5.1943)

Leutnant (18.8.1908)
Oberleutnant (18.11.1914)
Hauptmann (18.4.1916)
Major (1.4.1929)
Oberstleutnant (1.10.1931)
Oberst (1.4.1934)
Generalmajor (1.4.1937)
Generalleutnant (1.3.1939)
General der Infanterie (1.8.1940)

RK: 15.7.1941, General der Infanterie, velitel II. Armee-Korps
EL (103.): 23.6.1942, General der Infanterie, velitel II. Armee-Korps
1939 Spange zum 1914 EK I: 20.10.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 19.9.1939
1914 EK I
1914 EK II
Ehrenkreuz für Frontkämpfer




Major Kurt Brändle

16. července 2017 v 21:12 | paulito

19.1.1912, Ludwigsburg
11.11.1943, zabit v boji

V letech 1939 až 1941 létal Brandle jako Oberleutnant u JG53 a dosáhl 14 vítězství na Západě nad Kanálem. Od května 1942 byl Kommodorem II./JG3. Byl vyznamenán Rytířským křížem 1.7.1942 za 470 misí a 49 vítězství. 27.8.1942 byl vyznamenán Dubovými listy za 100 vítězství. 150. vítězství získal 5.7.1943. 11.11.1943 během náletu na Amsterdam byl pravděpodobně sestřelen stíhací eskortou. Jeho tělo vyplavalo na břeh následující den. Odlétal 700 misí, získal 180 vítězství, z toho 20 na Západě.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 20.4.1940
1. Klasse 3.9.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Pilotní odznak (Maďarsko)
Deutsches Kreuz in Gold 25.2.1942 jako Oberleutnant a Kapitän 5. Staffel/II. Gruppe, Jagdgeschwader 53
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 1.7.1942 jako Hauptmann a velitel II. Gruppe/Jagdgeschwader 3
Eichenlaub 27.8.1942 (114.) jako Hauptmann a velitel II. Gruppe/Jagdgeschwader 3



Hauptmann Heinz Berger

16. července 2017 v 20:37 | paulito

5.5.1917, Breslau
19.10.1996, Hürth bei Köln

25.4.1937 až 24.10.1937: RAD, RAD-Abteilung 7/115 v Langenöls, RAD-Abteilung 8/115 ve Schweidnitz a RAD-Abteilung 1/115 ve Freiburgu
2.11.1937: Kanonier v 1. Batterie/Flak-Regiment 20 v Breslau-Hartlieb
1.1.1938 přeložen k 1. Batterie, Flak-Regiment 23 v Merseburgu
1938: Gefreiter
15.11.1938: Geschützführer 88 mm Flak 18/6. Batterie/Flak-Regiment 13
5.4.1939 až 15.4.1939: Reserve-Offiziers-Lehrgang v 6. Batterie, Reserveoffizier-Anwärter (ROA)
1939: Unteroffizier der Reserve
1939: Wachtmeister der Reserve
1940: Leutnant der Reserve
16.9.1941: Výcvikový důstojník ve štábu Reserve-Flak-Abteilung 134
6.10.1941 až 17.12.1941: 1. Lehrgang für Offiziere/9. Kriegs-Offiziers-Nachwuchs-Lehrgang und Überprüfungslehrgang für Reserve- und Kriegs-Offiziere/Luftkriegsschule 6 (Flak) v Bernau
9.4.1942: Oberleutnant der Reserve
22.4.1942: Stab/schwere Flak-Abteilung 134/Flakgruppe Leuna-Ost
4.5.1942: velitel 2. Batterie/Flak-Regiment 411
11.7.1942: Oberleutnant
23.11.1942: Lehrgangsgruppe A5/Lehrgang für Batterie-Chefs der schweren Flak Nr. 126g/Flakartillerieschule I v Reriku
19.9.1943: Adjutant Stab/Flak-Regiment 151
13.2.1944: velitel 3. Batterie/Flak-Regiment 411 (mot.)
20.7.1944: u Höheren Kommandeur der Flakartillerie-Schulen
1.9.1944: Hauptmann
1.10.1944: učitel taktiky Luftkriegsschule 8, Göppingen
1.2.1945: náčelník štábu 1. Flak-Division
8.5.1945 až 21.9.1949: sovětské zajetí

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
EK 2 31.7.1942
EK 1 12.2.1943
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. Klasse mit Schwertern 30.1.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 26.7.1942
Flakkampfabzeichen der Luftwaffe 1.10.1942
Erdkampfabzeichen der Luftwaffe 5.1.1943
Panzervernichtungsabzeichen in Schwarz/Silber 12.8.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 3.4.1943 jako Oberleutnant a velitel 2. Batterie/I. Abteilung/Flak-Regiment 411
Deutsches Kreuz in Gold 2.4.1945 jako Hauptmann a náčelník štábu 1. Flak-Division

Major der Reserve Richard Bausch

12. července 2017 v 22:51 | paulito

Richard Bausch se narodil 10.8.1910 v Niederwöllstadtu a absolvoval 28.5.1935 až 30.9.1936 vojenskou službu u Infanterie-Regiment 87. Následně prodělal dvě záložní cvičení a 17.8.1939 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. 26.8.1939 byl přidělen jako velitel čety v 3. Kompanie, Infanterie-Regiment 36 a prodělal s ním v roce 1940 tažení na Západě. V září 1940 převzal velení 1. Kompanie. 31.12.1941 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. V listopadu 1942 byl převelen jako výcvikový důstojník k rumunské 3. horské divizi a po povýšení do hodnosti Hauptmann der Reserve 31.3.1943 se stal adjutantem Grenadier-Regiment 36. V dubnu a květnu 1943 se zúčastnil Bataillonsführer-Lehrgang v Antverpách a Döberitz a v červnu 1943 se stal velitelem I. Bataillonu. Od listopadu 1943 do února 1944 byl velitelem II. Bataillonu Grenadier-Regiment 57. Za boje u Nikopole v oblasti Marinskoje-Voronzovka 8.2.1944 obdržel 9.6.1944 Ritterkreuz a v březnu 1944 se stal velitelem I. Bataillonu. Onemocněl malárií a byl převezen do Reserve-Lazarett XXIII a Teillazarett Schweizerhof/Semmering, nakonec byl zařazen do Führer-Reserve u Heeresgruppe Mitte. Stal se velitelem II. Bataillonu, Grenadier-Regiment 130 a 23.8.1944 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve. 5.11.1944 byl Bausch převelen k 9. Volks-Grenadier-Division a stal se velitelem I. Bataillonu Grenadier-Regiment 36. 4.1.1945 padl v Ardenách do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn 22.5.1946. Richard Bausch zemřel 22.3.1974 ve Frankfurt/Main.

Vizeadmiral Hans Hubertus von Stosch

12. července 2017 v 22:23 | paulito

3.11.1889, Prenzlau
28.4.1945, Gosa, sebevražda

Ředitel dělostřeleckého oddělení v loděnici Wilhelmshaven 24.9.1935 - 3.10.1937
Pobřežní velitel severního Fríska 4.10.1937 - 13.2.1941
Námořní velitel A 14.2.1941 - 20.4.1941
Námořní velitel Řecka 21.4.1941 - 30.6.1941
Admirál Egejského moře 1.7.1941 - 26.9.1941
K dispozici velícímu admirálovi námořní stanice Severní moře 27.9.1941 - 31.1.1942
Vedoucí oddělení pro zásobování dělostřeleckou municí a pro námořní arsenály v OKM 1.2.1942 - 12.1.1943
Pobřežní velitel Deutsche Bucht 13.1.1943 - 22.6.1943
K dispozici velícímu admirálovi námořní stanice Severní moře 23.6.1943 - 31.8.1943
Penzionován 31.8.1943
K dispozici Kriegsmarine, Námořní stavební skupina, Námořní velitelství West 1.9.1943 - 30.9.1944
Penzionován 30.9.1944

Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Vojenský kříž za zásluhy 3. třídy (Rakousko)
Johanitský řád
1939 Spona k Železnému kříži 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht


Vizeadmiral Herbert Strähler

12. července 2017 v 22:09 | paulito

6.1.1887, Breslau
16.5.1979, Braunschweig

Během první světové války byl zajat Japonci. Pokusil se uprchnout z japonského zajetí v roce 1915. Prchal pěšky 1.000 km přes Koreu, Mandžusko, Peking, Mongolsko do Šanghaje. Odtud se dostal na norské lodi do San Francisca. Po třech a půl měsících v USA na norském lodi do Evropy. V listopadu 1916 byl odhalen Angličany a opět padl do zajetí. Propuštěn byl v roce 1919.

Velitel námořního arsenálu Kiel 28.9.1934 - 26.9.1936
Vedoucí oddělení loděnic na OKM 27.9.1936 - 7.11.1939
Zbrojní inspektor XX Danzig 8.11.1939 - 15.5.1943
K dispozici velení Kriegsmarine 16.5.1943 - 31.5.1943
Penzionován 31.5.1943
K dispozici Kriegsmarine 1.6.1943

Železný kříž 1. třídy 1914
Železný kříž 2. třídy 1914
Koloniální odznak
Čestný kříž 1914/1918
Vyznamenání za službu ve Wehrmacht


Oberfeldwebel Josef Karl

12. července 2017 v 21:14 | paulito

Josef Karl se narodil 26.12.1910 v Nürnbergu. V roce 1939 byl zařazen k Panzerabwehr-Abteilung 17 a zúčastnil se s ním tažení v Polsku. Na počátku roku 1940 byl převelen k Panzerabwehr-Abteilung 49, se kterým se zúčastnil tažení na Západě. Od června 1941 bojoval na východní frontě. Koncem června 1943 zničil západně od Orla jako Unteroffizier a velitel protitankového děla během 20 minut 11 těžkých sovětských tanků a dvě protitanková děla. Za to obdržel 26.8.1943 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na počátku roku 1944 byl těžce zraněn. Za odražení sovětských útoků obdržel jako Unteroffizier 16.2.1944 v 2./Panzerjäger-Abteilung 49 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V lazaretu mu musela být amputována paže a tím pro něj válka skončila. Na konci války měl hodnost Oberfeldwebel. Josef Karl zemřel 31.3.1962 v Bad Tölz.

Feldwebel Josef Blümel

12. července 2017 v 20:48 | paulito

Josef Blümel se narodil 15.8.1920 v Prode v Československu a na podzim 1940 přišel k Luftwaffe, kde byl vycvičen jako pilot. Poprvé byl nasazen teprve v dubnu 1944 na Krymu. V únoru 1944 byl od 5. Staffel, Schlachtgeschwader 151 převelen jako Unteroffizier do 10. (Pz.) Staffel, Schlachtgeschwader 3. Brzy se stal úspěšným bojovníkem proti tankům a velitelem roje v Schlachtgeschwader 3. 28.7.1944 zničil 34. tank a byl povýšen do hodnosti Feldwebel. 19.8.1944 zničil při 123. vzletu 53. tank, 59. následoval 17.9.1944. 19.9.1944 zničil při letu svůj 60. tank a poté byl těžce zasažen flakem a musel nouzově přistát za nepřátelskou linií. Po přistání u Kekavy, 18 kilometrů jižně od Rigy, byl Blümel a jeho radista, Obergefreiter Hermann Schwärzel, zavražděni sovětskými vojáky, nebo partyzány. O tři dny později našla pátrací skupiny, pod velením Hauptmanna Kuffnera, v mezitím obsazeném prostoru, jejich ostatky. 28.1.1945 obdržel posmrtně Ritterkreuz.

Generalmajor Dietrich Peltz

11. července 2017 v 22:33 | paulito

Dietrich Peltz se narodil 9.6.1914 v Geře a již v roce 1933 získal pilotní průkaz. V dubnu 1934 vstoupil jako Fahnenjunker do 1. Kompanie, Kraftfahrabteilung 5 ve Stuttgart-Cannstatt, po absolvování Kriegsschule des Heeres München byl v roce 1935 poslán k 1. Offizierslehrgang na Luftwaffe Kriegsschule Dresden a poté na Flugzeugführerschule Salzwedel. 20.4.1936 byl Leutnant Peltz převelen k Stuka-Geschwader 162 "Immelmann" v Lübeck-Blankensee. V roce 1937 se stal adjutantem 1. Gruppe této Geschwader, která byla vyzbrojena nejdříve Hs 123 a v roce 1938 byla přezbrojena na Ju 87. V březnu 1938 byla Stuka-Gruppe, k níž patřil i Oberleutnant Peltz, převelena jako II./Stuka-Geschwader (St.G.) 2 do Grazu. 1.5.1939 se stal Oberleutnant Peltz Staffelkapitänem I./St.G. 76 (později přejmenovaná na Stuka-Geschwader 3) a přežil se svými piloty 15.8.1939 "katastrofu u Neuhammeru", kde zahynulo 13 posádek Ju 87B St.G. 76. V Polsku v roce 1939 zničil Oberleutnant Peltz se svojí Staffel železniční křižovatky Miechow a Kamienna, provedl celkem 45 vzletů a obdržel Eisernen Kreuzen II. a I. Klasse. Během tažení na Západě v roce 1940 provedl dalších 57 vzletů, kromě jiné v prostoru Calais a Dunkerque. Po skončení tažení byl Oberleutnant Peltz poslán na přeškolení na bombardéry Ju 88 do Greifswaldu a v srpnu 1940 přidělen v prostoru Reims-Laon ke Geschwaderstab, Kampfgeschwader (KG) 77, která byla nasazena do bojů nad Anglií. Peltz zde létal s posádkou Oberfeldwebel Rauscher (pozorovatel a bombometčík), Oberfeldwebel Schönherr (radista) a Feldwebel Klaar (střelec). 14.10.1940 obdržel po 130 vzletu Ritterkreuz. Po povýšení do hodnosti Hauptmann byl Peltz v březnu 1941 pověřen velením II. Gruppe, KG 77, která po dalším nasazení nad Anglií byla v létě 1941 převelena do Východního Pruska a nasazena na severním úseku východní fronty. Útočila na cíle na trase Moskva-Leningrad a 31.12.1941 obdržel Hauptmann Peltz, který mezitím vykonal 250 vzletů, jako 46. voják Wehrmacht Eichenlaub zum Ritterkreuz. Jako Major převzal na počátku roku 1942 vedení Verbandsführerschule der Kampfflieger ve Foggii. Poté, co byl v létě 1942 převelen do Tours, převzal zde velení speciální jednotky pro boj s pancéřovanými loděmi, I./KG 66, která byla nasazena ze severního Norska a poté ze Sardinie proti americkým lodním cílům ve Středomoří. Koncem roku 1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a krátce nato do hodnosti Oberst i.G. Byl jmenován do funkce Inspekteuren der Kampfflieger a poté General der Kampfflieger. 23.7.1943 byl Peltz jako 31. voják Wehrmacht vyznamenán Schwertern. Poté obdržel funkci Angriffsführer England, kdy vedl reakci Luftwaffe na americké a britské nálety na Německo. V září 1943 se stal velícím generálem IX. Fliegerkorps a 1.5.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Během ofenzívy v Ardenách byl velitelem II. Jagdfliegerkorps a 1.3.1945 převzal zodpovědnost za celou obranu Říše. Dietrich Peltz zemřel 10.8.2001 v Mnichově.

Generalleutnant Friedrich Foertsch

11. července 2017 v 21:30 | paulito

Friedrich Foertsch (1900-1976) z Drahnowa

Friedrich Foertsch vstoupil 21.5.1918 do císařské armády. Přišel ke svému staršímu bratrovi, kterým byl pozdější General der Infanterie Hermann Foertsch, k 8. Westpreußisches Infanterie-Regiment Nr. 175. Zde obdržel ještě Eiserne Kreuz 2. Klasse. Vstoupil po válce do Freikorps Feldmarschall Hindenburg a koncem roku 1920 byl převzat do Reichswehru. Přišel jako Fähnrich k 17. Infanterie-Regiment. Zde byl 1.4.1922 povýšen do hodnosti Leutnant. V letech 1924-27 patřil k 11. Kompanie, 17. Infanterie-Regiment. 1.2.1927 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1927 se stal adjutantem III. (Jäger) Bataillon, 17. Infanterie-Regiment. V roce 1932 přišel k 12. (MG.) Kompanie. Na podzim 1932 byl převelen do Kriegsakademie. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na podzim 1935 byl převelen na Kommandantur Königsberg. 12.10.1937 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 81. 1.8.1938 byl povýšen do hodnosti Major. 10.1.1938 byl převelen do štábu III. Armeekorps. Zde byl nasazen jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1939 se stal náčelníkem štábu v 60. Infanterie-Division. S ní se zúčastnil tažení na Západě. Poté byl převelen do štábu Chef der Heeresrüstung und Befehlshaber des Ersatzheeres. 1.11.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.6.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst im Generalstab a současně jmenován náčelníkem štábu 18. Armee. 10.5.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.6.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. O tři měsíce později obdržel Ritterkreuz. Od konce ledna 1945 byl jmenován náčelníkem štábu Heeresgruppe Kurland. 1.3.1945 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Při kapitulaci 8.5.1945 padl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn 9.10.1955.

Generalfeldmarschall Walther von Brauchitsch

11. července 2017 v 21:09 | paulito

4.10.1881, Berlin
18.10.1948 v britském zajetí, Hamburg-Barmbeck

3. Königin Alzbeta Garde-Grenadier-Regiment (22.3.1900 - 20.11.1900)
Umístěn u 3. Garde-Feld-Artillerie-Regiment (20.11.1900 - 18.5.1901)
Převelen k 3. Garde-Feld-Artillerie-Regiment (18.5.1901 - 22.3.1912)
Přidělen k II. učitelskému kursu dělostřelecké školy (10.2.1903 - 31.5.1903)
Umístěn ve Zbrojní továrně ve Spandau (1.5.1905 - 13.5.1905)
Adjutant II. Battalion 3. Garde-Feld-Artillerie-Regiment (5.2.1906 - 28.2.1909)
Plukovní adjutant 3. Garde-Feld-Artillerie-Regiment (13.4.1909 - 31.3.1912)
Umístěn v Generálním štábu (22.3.1912 - 22.3.1914)
Převelen do Generálního štábu (22.3.1914 - 2.8.1914)
Štáb XVI. Armee-Korps (2.8.1914 - 17.10.1915)
Štáb 34. Infanterie-Division (17.10.1915 - 19.3.1917)
Štáb Armee-Gruppe Deutscher Kronprinz z.b.V. (19.3.1917 - 27.3.1917)
7. vyšší stavební štáb (27.3.1917 - 23.8.1917)
Štáb 11. Infanterie-Division (23.8.1917 - 19.2.1918)
Štáb 1. Garde-Reserve-Division (19.2.1918 - 6.8.1918)
Štáb Garde-Reserve-Korps (6.8.1918 - 3.1.1919)
Štáb VI. Armee-Korps (3.1.1919 - 26.1.1919)
Velitelství III. Armee-Korps (26.1.1919 - 15.3.1919)
3. Garde-Feld-Artillerie-Regiment (15.3.1919 - 1.4.1919)
Štáb 34. Division (01 Apr 1919 - 24 May 1919)
Štáb rozpuštění armády - Staff 62 (24.5.1919 - 28.9.1919)
Rytířský kříž Wehrkreis II (28.9.1919 - 1.10.1920)
Štáb velitele dělostřelectva II (1.10.1920 - 1.10.1921)
Velitel baterie 2. Artillerie-Regiment (1.10.1921 - 1.11.1922)
Expert na Říšském ministerstvu obrany (1.11.1922 - 1.10.1925)
6. Artillerie-Regiment (1.10.1925 - 1.12.1925)
Velitel II. Battalion 6. Artillerie-Regiment (1.12.1925 - 1.11.1927)
Umístěn na kursu pěchoty v Döberitz (18.7.1927 - 4.8.1927)
Náčelník štábu 6. Division (1.11.1927 - 15.1.1930)
Umístěn na Říšském ministerstvu obrany (15.1.1930 - 1.2.1930)
Náčelník vojenského výcvikového oddělení ve vojenské kanceláři, Říšské ministerstvo (1.2.1930 - 1.3.1932)
Inspektor dělostřelectva (1.3.1932 - 1.2.1933)
Velitel 1. Division a Wehrkreis I (1.3.1933 - 21.6.1935)
Velitel I. Armee-Korps a Wehrkreis I (21.6.1935 - 1.4.1937)
Velitel Gruppe-Kommando 4 (1.4.1937 - 4.2.1938)
Velitel Armádního oddělení na Říšském ministerstvu a člen tajného kabinetu (4.2.1938 - 20.12.1941)
Führer-reserve - na speciální rozkaz Führera (20.12.1941 - 8.5.1945)
Britské zajetí (8.5.1945 - 18.10.1948)

Leutnant (22.3.1900)
Oberleutnant (18.10.1909)
Hauptmann (18.12.1913)
Major (15.7.1918)
Oberstleutnant (1.4.1925)
Oberst (1.4.1928)
Generalmajor (1.10.1931)
Generalleutnant (1.10.1933)
General der Artillerie (20.4.1936)
Generaloberst (4.2.1938)
General Feldmarschall (19.7.1940)

RK: 30.9.1939, Generaloberst, Oberbefehlshaber des Heeres
1939 Spange zum 1914 EK I
1939 Spange zum 1914 EK II
1914 EK I
1914 EK II
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Goldenes Parteiabzeichen
Ordin Mihai Viteazul
Rytířský kříž Královského domu Hohenzollernů s meči (15.5.1917)
 
 

Reklama