Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Oberstleutnant Helmuth Mahlke

28. července 2017 v 20:09 | paulito

Helmut Mahlke (1913-1998) z Berlína

Po vypuknutí druhé světové války přišel Mahlke jako Staffelkapitän k Trägersturzkampfstaffel 2./186 do Kielu, později Wertheimu. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Zúčastnil se tažení na Západě. 2.7.1940 se stal velitelem III. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 1. S touto Gruppe létal Mahlke do listopadu 1940 nad Anglii. V únoru 1941 byla jeho Gruppe přesunuta na Sicílii, odkud létala proti Maltě a severní Africe. 21.5. až 2.6.1941 létal nad Krétou. 20.11.1941 obdržel italskou Medaili za statečnost ve stříbře. V prvních dnech války proti Rusku na počátku července 1941 byl Mahlke dvakrát sestřelen. Za své zranění při sestřelu obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. V lazaretu Borisov obdržel 16.7.1941 po 145 vzletech Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení byl Mahlke v září 1941 náčelníkem štábu 1. Fliegerdivision. Stejnou funkci vykonával do konce války u Luftwaffenkommando Ost a od 11.5.1943 u Luftflotte 6. Zde obdržel 31.3.1944 Deutsche Kreuz in Gold. 1.6.1942 byl Mahlke povýšen do hodnosti Major (od 1.1.1943 Major im Generalstab) a 1.5.1944 Oberstleutnant im Generalstab. 9.5.1945 padl do zajetí, propuštěn byl 9.9.1947.

General der Infanterie Waldemar Erfurth

28. července 2017 v 19:56 | paulito

4.8.1879, Berlin
2.5.1971, Tübingen

General Erfurth vstoupil 20.9.1897 jako dobrovolník do Füsilier-Regiment Prinz Heinrich von Preußen (Brandenburgisches) Nr. 35 v Brandenburg an der Havel. V roce 1906 byl převelen do Kriegsakademie a nakonec do Großen Generalstab. V první světové válce byl Erfurth nasazen k XX. Armeekorps, kde byl v různých štábních funkcích. Na konci války sloužil ve štábu V. Reservekorps. Po skončení války byl převzat do Reichswehru a nasazen ve Wehrkreiskommando I v Königsbergu. V roce 1921 byl náčelníkem štábu 1. Division. Po různých velitelských postech byl Erfurt 30.9.1931 penzionován. 1.9.1934 byl zapojen do práci na Reichswehrministerium a 1.11.1935 reaktivován. V roce 1938 byl Erfurth jmenován do funkce Oberquartiermeister V, Oberkommando des Heeres (OKH). V roce 1941 sloužil jako velitel Verbindungsstabes Nord ve Finsku a v roce 1942 se stal německým generálem ve finském hlavním štábu. V roce 1944 byl přeložen do Führerreserve, 6.5.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 30.6.1947.

General der Infanterie: 1.4.1940
Generalleutnant: 1.5.1931
Generalmajor: 1.10.1929
Oberst: 1.2.1926
Oberstleutnant: 1.6.1921
Leutnant: 27.1.1899 (Füsilier Regiment 35)
Fahnjunker: 20.9.1897

Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern: 8.11.1944

Vizeadmiral Ernst Wolf

28. července 2017 v 19:26 | paulito

21.7.1886, Dresden-Cotta
29.7.1964, Hamburg

Velitel Torpédové a spojovací školy 6.10.1929 - 20.3.1932
Ředitel Reichsmarine/Kriegsmarine služební kanceláře Bremen 21.3.1932 - 27.9.1936
Admirál služební kanceláře Kriegsmarine Hamburg 5.10.1936 - 30.9.1942
Penzionován 30.9.1942
K dispozici Kriegsmarine 1.9.1942 - 1.10.1942
Říšský komisař čestného soudu Hamburg 1.10.1942 - 28.2.1945
Penzionován 28.2.1945

1914 EK-I
1914 EK-II
Kgl. Sächsischer Albrechts-Orden, Ritterkreuz 2. Klasse mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht Dienstauszeichnung I.-IV. Klasse

Vizeadmiral Eberhard Wolfram

28. července 2017 v 19:19 | paulito

24.7.1882, Gerbstedt
6.1.1947, Hamburg

Penzionován 31.1.1931
K dispozici Kriegsmarine 1.1.1939
Velitel obranných formací West 28.9.1939 - 5.4.1940
Velitel bezpečnosti Severního moře 6.4.1940 - 3.4.1943
K dispozici Kriegsmarine 4.4.1943 - 30.6.1943
Penzionován 30.6.1943
K dispozici Kriegsmarine 1.7.1943

Rytířský kříž 25.5.1941 jako Konteradmiral a Befehshaber der Sicherung der Nordsee
Rytířský kříž domu Hohenzollernů s Meči 14.2.1919
Železný kříž (1914) 1. třídy 18.9.1915
Železný kříž (1914) 2. třídy 29.9.1914
Hansovní kříž Hamburg 1.8.1916
Kříž Friedricha Augusta 1. třídy 5.3.1922
Kříž Friedricha Augusta 2. třídy
Vyznamenání za dlouhou službu 5.3.1922
Čestný kříž 1914/1918
Spona k Železnému kříži (1939) 1. třídy 30.5.1940
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy 8.12.1939
Válečný odznak minolovek


Vizeadmiral Paul Wülfing von Ditten

28. července 2017 v 19:06 | paulito

13.9.1880, Mönchengladbach
1.11.1953, Berlin-Schlachtensee

Penzionován 28.2.1929
Vojenský poradce v Turecku 1933-1939
2. admirál Námořní stanice Severní moře 3.9.1939 - 28.11.1939
K dispozici Kriegsmarine 31.1.1940 - 6.6.1940
Podsekretář Říšského ministerstva dopravy a ředitel kanceláře pro námořní provoz 6.6.1940 - 29.5.1942
K dispozici Kriegsmarine 30.5.1942 - 28.2.1943
Penzionován 28.2.1943
K dispozici Kriegsmarine 1.3.1943

Železný kříž 1. třídy (1914)
Železný kříž 2. třídy (1914)
Vyznamenání za dlouhou službu
Čestný kříž 1914/1918
Řád kříže svobody, Kříž 2. třídy (Finsko)
Vzpomínková medaile Válka za svobodu (1918) se Sponou (Finsko)
Koloniální medaile
Čínská medaile
Velkokříž za námořní zásluhy s bílou dekorací (Španělsko)

Major Erich Leie

28. července 2017 v 17:20 | paulito

Erich Leie se narodil v Kielu. Jako Leutnant vedl Reservestaffel JG 71 a poté od srpna 1939 5./JG 51. Měl být příslušníkem části Stabsstaffel JG 2, kterou vedl famózní Kommodore Helmut Wick a adjutantem byl Hptm. Rudolf Pflanz (52 v., RK-EL) během bitvy o Británii, ale o tomto období nejsou žádné záznamy. Podle některých údajů měl být Wickovým rottenfliegerem dne 28. 11. 1940, když byl sestřelen 'Dogsem' Dundasem. Erich Leie sestřelil 28. listopadu 1940 jeden Spitfire. Leie je zobrazen v Isohovenově 'Luftwaffe in the BoB', fotka, kde Wick názorně ukazuje své poslední vítězství Pflanzovi a Leiemu. Pokud Franz Fiby byl I. Gruppe Adjutant, byl Erich Leie Geschwader Adjutant? Od července 1941 je příslušníkem Oesauovy Stabsschwarm v JG 2 a je na obrázku s Oesauem, Pflanzem a Egonem Mayerem v Riesově Luftwaffe Photo-Report. Na jaře 1941 byl vyznamenán Rytířským křížem za 21 vítězství nad Kanálem. 4. května 1942 se stal Kommandeurem I./JG 2. Zúčastnil se bitvy nad Dieppe v roce 1942. 19. srpna sestřelil nad Dieppe Spitfire jako své 43. vítězství. V této době byl Gruppenkommandeur I./JG 2 s hodností Oblt. Nebyl do této doby nikdy sestřelen. Po smrti Oblt. Rudolfa Busche (40 vítězství DK-G) 17. ledna 1943 byl Leie jmenován Kommandeurem I. Gruppe JG 51 a byl na této pozici další dva roky. Čtyři Gruppen z JG 51 a JG 54 byly vyzbrojeny letadly Fw 190A na východní frontě na počátku roku 1943. I./JG 51 rotovala mezi jezerem Ivan, východně od Moskvy, Vjazmou a Orlem. Leie úspěšně vedl Gruppe během ofenzívy Zitadelle u Kurska během července 1943. Skupina vyměnila své Fw190A-3 za A-5 a tyto stroje přispěly ke zvyšování skóre es od JG 51 přes ruskou vzdušnou převahu. Po neúspěchu ofenzívy u Kurska se začala válečná situace měnit a německá armáda ustupovat. V listopadu 1943 Major Erich Leie, 'Tiger-Leie', dosáhl svého 100. vítězství. Na konci roku 1944 byl povýšen do hodnosti Geschwaderkommodore JG 77 a 7. března 1945 byl zabit nad Čechami, když se srazil se zničeným Jak 9 a měl příliš nízkou výšku pro seskok padákem. Na východní frontě dosáhl 75 (78) vítězství (31 Il-2) a 43 na Západě, zúčastnil se asi 500 bojových letů.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Frontflugspange für Jäger in Gold
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Deutsches Kreuz in Gold 20.10.1942 jako Oberleutnant
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1.8.1941 jako Oberleutnant a pilot v I. Gruppe/Jagdgeschwader 2 Richthofen

Generalmajor Horst von Wolff

26. července 2017 v 22:27 | paulito

26.7.1886, Rosenberg
9.10.1941, zabit v boji, Voronki

Horst von Wolff byl žákem Kadetní školy a 28.2.1905 vstoupil jako Fähnrich do Jäger-Bataillon von Neumann (1. Schlesisches ) Nr. 5, kde byl 27.1.1906 povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1910 byl zařazen do Unteroffizierschule Potsdam. 16.6.1913 byl ovýšen do hodnosti Oberleutnant a 19.7.1913 se stal adjutantem v Jäger-Bataillon von Neumann (1. Schlesisches) Nr. 5. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a během první světové války byl adjutant praporu, velitel roty a velitel praporu. 11.7.1916 se stal velitelem praporu v Reserve-Infanterie-Regiment 109. 28.11.1917 obdržel Orden Pour le Mérite. 26.2.1918 byl převelen do štábu 220. Infanterie-Division. V březnu 1919 byl jako Major propuštěn z armády. Zúčastnil se budování Schwarz Reichswehr v Pomořanech. Stal se členem SA, naposledy v hodnosti SA-Standartenführer. Ve Wehrmacht byl záložním důstojníkem a sloužil jako Major der Reserve v Infanterie-Regiment 94 v Köslinu. 27.8.1939 byl umístěn jako Oberstleutnant z.V. k dispozici Heer. 1.9.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 222, 75. Infanterie-Division. Byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.2.1941 převzal velení Infanterie-Regiment 478 a zúčastnil se operace Barbarossa. 9.10.1941 padl Oberst von Wolff v boji na čele svého pluku v boji proti mase sovětských tanků T-34 a pluk byl poničen a zatlačen zpět. Posmrtně byl Horst von Wolff povýšen do hodnosti Generalmajor a 10.10.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern 17.7.1917
Pour le Mérite 28.11.1917
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 10.10.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiments 478 (posmrtně)

Major Clemens Graf von Kageneck

26. července 2017 v 22:01 | paulito

Clemens-Heinrich Carl Hubertus Maria Graf von Kageneck

17.4.1913, Berlín
18.3.2005, Bad Homburg

Von Kageneck přerušil 1.4.1934 své studium a přihlásil se dobrovolně do Wehrmacht. Byl přidělen k Reiter-Regiment 4 v Postupimi, sloužil do 30.9.1935 (naposled jako Unteroffizier), poté opět zahájil studium. Po ukončení studia v dubnu 1938 absolvoval, mezitím jako Leutnant der Reserve, dvě cvičení v v Panzer-Regiment 6 (Neuruppin). V říjnu 1938 se Graf von Kageneck rozhodl stát aktivním důstojníkem, od roku 1939 jako Leutnant. Jako velitel čety se zúčastnil tažení v Polsku a nakonec se stal zpravodajským důstojníkem II. Abteilung, se kterým se zúčastnil tažení na Západě. Poté byl zpravodajský důstojník ve štábu Panzer-Regiment 6 a od června 1941 bojoval na východní frontě. V březnu 1942 byl jako Oberleutnant a velitel 4. Kompanie, Panzer-Regiment 6. Za statečnost obdržel 28.11.1942 Deutsche Kreuz in Gold. V říjnu 1942 byl ordonančním důstojníkem ve štábu 3. Panzer-Division a 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V červnu 1943 se stal velitelem schwere Panzer-Abteilung 503. S tímto oddílem se zúčastnil operace Zitadelle a za boje severně od Bělgorodu obdržel 4.8.1943 Ritterkreuz. Při těchto bojích byl zraněn a po uzdravení převzal v říjnu 1943 zase schwere Panzer-Abteilung 503. Koncem roku 1943 byl těžce zraněn a 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti Major. 24.6.1944 obdržel Eichenlaub. Od října 1944 do konce války byl Lehrgruppenkommandeur na Panzertruppenschule Bergen, padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1946.

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 26.9.1939
1. Klasse 3.7.1941
Panzerkampfabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Ostmedaille
Deutsches Kreuz in Gold 28.11.1942 jako Oberleutnant a velitel 4. Kompanie/Panzer-Regiment 6, 3. Panzer-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 4.8.1943 jako Hauptmann a velitel schwere Panzer-Abteilung 503
Eichenlaub 26.6.1944 (513.) jako Hauptmann a velitel schwere Panzer-Abteilung 503

Oberleutnant der Reserve Xaver Beilhack

26. července 2017 v 21:18 | paulito

Xaver Beilhack se narodil 23.5.1921 v Hundhamu a vstoupil 10.1.1940 do 1. Kompanie, Infanterie-Ersatz-Regiment 19. 15.3.1940 byl převelen do Infanterie-Regiment 19, kde byl 11.12.1941 povýšen do hodnosti Unteroffizier a 26.10.1943 Leutnant der Reserve. Od 13.11.1943 patřil k 1. Stamm-Kompanie, Grenadier-Ersatz-Bataillon 19 v Mnichově a 27.8.1944 byl převelen do 9. Kompanie, Grenadier-Regiment 19. Za boje 12.10.1944 u Pultusku na Narewu obdržel 5.11.1944 jako 12. voják svého pluku Ritterkreuz. Při bojích byl těžce zraněn a převezen do lazaretu. 15.11.1944 byl odvezen do Reserve-Lazarett IV in Hinrichshof/Dresden a 30.11.1944 zde byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. Během bojů v prostoru Friedeberg/Neumark byl od 24.1.1945 pohřešován.

Major Wilhelm Spies

25. července 2017 v 21:06 | paulito

26.8.1913, Rimpar
27.1.1942, padl v boji na východní frontě

William Spies vstoupil k Luftwaffe v roce 1935 a sloužil u Condor Legion během občanské války ve Španělsku. Získal první sestřel v Polsku a na počátku roku 1940 přišel k I./ZG 26. Bojoval na Západě a v Bitvě o Británii a 12.8.1940 se stal Staffelkapitänem 1./ZG 26. Přežil sestřelení do Kanálu 11.9. v Bf 110C-4 a do konce roku 1940 získal 9 sestřelů. Vedl 1. Staffel na Balkánu a v prvních dnech tažení v Rusku. Byl vyznamenán Rytířským křížem 14.6.1941 a 19.7. byl jmenován Gruppenkommandeurem I./ZG 26. 27.1.1942 byl sestřelen a zabit během bitevního útoku na ruské pozice jihozápadně od Sučiniši. Willhelm Spies získal 20 sestřelů v přes 300 misích. Byl posmrtně povýšen do hodnosti Major a vyznamenán Dubovými listy 5.4.1942.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medalla Militar Individual
Spanische Feldzugsmedaille
Spanienkreuz in Bronze mit Schwertern
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 27.9.1939
1. Klasse 24.6.1940
Frontflugspange in Gold
Rytířský kříž Řádu italské koruny
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. Klasse mit Schwertern
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes
Ritterkreuz 14.6.1941 jako Hauptmann a Staffelkapitän 1./I. Gruppe/Zerstörergeschwader 26
Eichenlaub 5.4.1942 (85.) jako Hauptmann a Gruppenkommandeur I./Zerstörergeschwader 26 Horst Wessel (posmrtně)

Major Gerhard Czernik

25. července 2017 v 20:59 | paulito

12.1.1913, Breslau
20.10.1941, Sloterdijk, Holandsko, padl v boji

Gerhard Czernik vstoupil 1.10.1932 k policii a 1.8.1935 k Luftwaffe, kde byl 1.4.1936 povýšen do hodnosti Leutnant. 15.7.1937 byl přidělen k IV. Gruppe/Kampfgeschwader 153 a v roce 1938 se dobrovolně přihlásil k Legion Condor, kde sloužil u 1. Staffel, K/88. 1.8.1938 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po návratu ze Španělska byl zařazen ke Kampfgeschwader 2 a 8.3.1940 se po nasazení v Polsku stal Staffelkapitänem 6. Staffel. Zúčastnil se bojů na Západě v roce 1940, bojů nad Anglií a na Balkánu a 1.8.1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Gerhard Czernik se v noci 20.10.1941 zúčastnil svého posledního letu. Cílem byl přístav v Liverpoolu. Czernikův Dornier Do 217E-2 byl zasažen flakem, ale cíl bombardoval úspěšně. Jeho letadlo však havarovalo u Sloterdijku, 7 kilometrů od letiště Schiphol, Amsterdam.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Flugzeugführerabzeichen für Angehörige der Legion Condor
Spanische Feldzugsmedaille
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 26.2.1941
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 16.5.1941 jako Oberleutnant a Kapitän 6. Staffel/II. Gruppe/Kampfgeschwader 2

Major Wilhelm Weidenbrück

25. července 2017 v 20:38 | paulito

Wilhelm Weidenbrück vstoupil 1.4.1936 jako Fahnenjunker do 6. Kompanie, Panzer-Regiment 1, v roce 1938 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich a převelen do Panzer-Regiment 3. 1.9.1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Jako velitel čety se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě, stejně jako bojů na Balkánu. Byl povýšen do hodnosti Oberleutnant, stal se velitelem 5. Kompanie, kterou vedl od října 1941 v Rusku. Vyznamenal se při obranných bojích u Rževa v srpnu a září 1942, 2.1.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold a 16.9.1942 Ritterkreuz. 1.9.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann, na jaře 1943 přišel k Panzer-Abteilung 104, jehož velitelem se stal 1.5.1943. Po těžkých obranných bojích v rámci Heeresgruppe Mitte v létě 1944 byl oddíl nově ustaven jako Panzer-Abteilung 2104. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti Major a bojoval v září 1944 u Narewa. Za boje ude obdržel 16.11.1944 Eichenlaub. 10.12.1944 byl jmenován velitelem Panzer-Ersatz- und Ausbildungs-Abteilung 4 ve Vídni.

Major Johann Hyza

25. července 2017 v 20:16 | paulito

Johann Hyza se narodil 12.7.1909 v Neuhofu v Sudetech. Po válce se jeho rodina přestěhovala do Rakouska. 25.9.1928 vstoupil do rakouského Bundesheer, absolvoval Offiziersakademie Enns a Infanterie-Fachschule Wien. 25.9.1932 byl vyřazen jako Leutnant a byl zařazen jako velitel střelecké čety do vídeňského Infanterie-Regiment 3 a v roce 1933 přišel jako velitel čety a zastupující velitel roty do Alpenjäger-Bataillon 4 v Bregenzu. Nakonec prodělal v letech 1933 a 1934 Heeresbergführer-Ausbildung a od 1.1.1936 byl v I. Bataillon, Alpenjäger-Regiment 8 v Ennsu. 7.4.1936 se stal adjutantem praporu a 25.9.1936 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po připojení Rakouska k Německu byl převzat do Heer a od 1.8.1938 byl zpravodajským důstojníkem Infanterie-Regiment 133, 45. Infanterie-Division v Linci. Po výcviku na Heeres-Nachrichtenschule v Halle an der Saale byl 1.10.1938 povýšen do hodnosti Hauptmann. V říjnu 1938 se jako zpravodajský důstojník Infanterie-Regiment 133 zúčastnil obsazení Sudet a v březnu 1939 Čech. Po vypuknutí druhé světové války byl od 1.9.1939 do července 1940 velitelem Divisions-Nachrichten-Ersatzkompanie 45 v 45. Infanterie-Division. 1.8.1940 byl jako velitel roty v Infanterie-Regiment 133 převelen do Francie. V lednu 1941 byl převelen k 100. leichten Division a jako velitel roty k Jäger-Regiment 227 v Innviertelu a Döllersheimu. Když začala válka v Sovětském svazu, byl Hauptmann Hyza jako velitel roty v Jäger-Regiment 227, 100. leichten Division nasazen od 22.6.1941 nasazen na jižním úseku východní fronty. 4.8.1941 obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse a v září 1941 byl pověřen velením praporu v Jäger-Regiment 54, 100. leichten Division. 11.10.1941 obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse a 1.12.1941 Infanterie-Sturmabzeichen in Silber. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti Major a byl jmenován velitelem praporu a zúčastnil se postupu na Stalingrad. 15.7.1942 byl těžce zraněn u Kalače a odvezen do lazaretu, kde obdržel 24.9.1942 Verwundetenabzeichen in Schwarz. Po uzdravení se stal od podzimu 1942 do jara 1943 velitelem Grenadier-Ausbildungs- und Ersatz-Bataillon u II. Bataillon, Grenadier-Regiment 132 ve Znojmě. V roce 1943 přišel jako velitel praporu v Jäger-Regiment 54 nově ustavené 100. Jäger-Division a na podzim 1943 byl převelen do Sonder-Führerreserve v Berlíně. V lednu 1944 byl jmenován zastupujícím velitelem Grenadier-Regiment 579, 306. Infanterie-Division, při ústupu z Nikopole do Rumunska. Za tyto boje obdržel Major Hyza 9.6.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Hyza byl těžce zraněn 21.8.1944 při obranných bojích na Dněstru a odvezen do lazaretu do Rumunska. Zde padl 24.8.1944 po kapitulaci Rumunska do zajetí. Byl střídavě v ruském a rumunském zajetí a vrátil se ze zajetí 27.7.1948. Johann Hyza zemřel 7.8.1970 v Linci.

Hauptmann Franz von Werra

24. července 2017 v 22:07 | paulito

13.7.1914, Leuk, Švýcarsko
25.10.1941, Vlissingen, Holandsko, nehoda

Franz von Werra se přihlásil v roce 1939 jako dobrovolník do Luftwaffe, během tažení ve Francii jako Leutnant v II. Staffel, Jagdgeschwader 3, získal svá první vítězství nad dvěma Francouzi se svým Me 109. Zato obdržel o několik dnů později Železný kříž II. třídy. Po začátku bitvy o Británii byla Geschwader nasazena nad Kanálem. Tam sestřelil von Werra během jednoho letu 6 anglických protivníků a za to obdržel Železný kříž I. třídy. V dalších dnech následovalo 5 Spitfirů a 9 Hurricanů, který byl mezitím povýšen do hodnosti Oberleutnant. 5.9.1940 byl von Werra při doprovodu bombardérů v souboji sestřelen, nouzově přistál a byl zatčen Home-Guard. Franz von Werra byl převezen do Londýna a na konci září 1940 do důstojnického tábora č. 1 v Grizedale. Již 7.10. uprchnul a byl 6 dnů na útěku, poté byl zatčen a poslán do důstojnického tábora č. 13 ve Swanwicku. Potom byla 14.11.1940 založena "Swanwick Tiefbau AG" pod vedením Franze von Werry s jediným cílem, vyhrabat tunel pro útěk. 14.12.1940 byl von Werra v nepřítomnosti vyznamenán Rytířským křížem. Za pomoci mnoha kamarádů 20.12. znovu von Werra opět uprchnul ze zajetí. V převlečení za holandského letce přišel na britské letiště a v poslední chvilce byl zatčen, již v kabině jednoho Hurricanu. Brzy byl zase zpět ve Swanwicku. V lednu 1941 začali Britové posílat německé válečné zajatce do Kanady a tak tam byl poslán i von Werra a jeho kamarádi ze Swanwicku. V Kanadě měl být odvezen vlakem do tábora W, ale několik hodin po odjezdu vlaku začal jeho třetí, tentokrát úspěšný útěk. Uprchnul do neutrálních USA, odtud s pomocí německého velvyslance v New Yorku do Jižní Ameriky, poté přes Rio de Oro, Barcelonu a Řím do Berlína. 17.4.1941 byl opět v Německu. 22.6.1941 začalo tažení v Rusku a Franz von Werra, mezitím Hauptmann, byl zase při tom. V Rusku následovalo dalších 21 sestřelů. V létě 1941 byla Geschwader stažena z fronty k pobřeží Kanálu do Holandska. 25.10.1941, při rutinním letu, mu selhal motor a jeho Me 109 spadl jako kámen do moře.

Flugzeugführerabzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
1. Klasse 30.5.1940
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg
Frontflugspange für Jäger in Bronze, Silber und Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.12.1940 jako Oberleutnant a adjutant v II. Gruppe/Jagdgeschwader 3

Kapitänleutnant Günther Krech

24. července 2017 v 22:02 | paulito

21.9.1914, Wilhelmshaven
3.6.2000, Wuppertal

Günther Krech vstoupil 1.4.1933 do Reichsmarine a absolvoval pěchotní výcvik u II. Abteilung, Schiff-Stamm-Division der Ostsee ve Stralsundu. 30.6.1933 zahájil palubní výcvik na SSS Gorch Fock, 23.9.1933 byl povýšen do hodnosti Seekadett. 24.9.1933 přišel na palubu lehkého křižníku Karlsruhe. Od 28.6.1934 absolvoval výcvikový kurz pro Fähnrichy a torpédový výcvik. 1.8.1936 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich zur See a 1.10.1936 Leutnant zur See. 1.10.1936 prodělal pozorovatelský výcvik u Küstenfliegerstaffel 1./106 v Syltu. 1.6.1938 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See, 15.11.1938 byl přeložen ke Küsten-Mehrzweckstaffel 3./506. 5.3.1939 Krech vystoupil z Kriegsmarine, ale 1.11.1939 opět vstoupil a byl přeložen k U-Boots-Waffe. Absolvoval ponorkový výcvik a 13.3.1940 se stal strážním důstojníkem na U-5. 30.5.1940 se stal 1. strážním důstojníkem na U-100, se kterou absolvoval dvě plavby proti nepříteli. 10.11.1940 byl Krech převelen do kurzu velitelů ponorek k 24. U-Flottille a 20.2.1941 převzal U-558. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. Na první plavbě 1.6. až 9.7.1941 žádnou loď nepotopil. Druhou plavbu absolvoval 28.7. až 7.8., opět bez úspěchu. Při své třetí plavbě 25.8. až 16.9.1941 potopil jednu loď o 10.298 BRT. Na čtvrté plavbě 11.10. až 25.10.1941 potopil čtyři lodě o 26.988 BRT. Na páté plavbě 24.11. až 7.12.1941 neměl žádný úspěch. Plavba musela být ukončena pro poškození letadlem. Šestou plavbu vykonal Krech 10.2. až 11.3.1942 a potopil dvě lodě o 15.010 BRT. Kromě toho poškodil loď o 8.009 BRT. Na sedmé plavbě 12.4. až 21.6.1942 potopil šest lodí o 12.242 BRT a poškodil jednu o 7.061 BRT. Osmou plavbu absolvoval Krech 29.7. až 16.10.1942 a potopil pět lodí o 26.421 BRT. 17.9.1942 obdržel Krech za své úspěchy Ritterkreuz. Na další plavbě 9.1. až 29.3.1943 potopil jednu loď o 9.811 BRT. Na desáté a poslední plavbě nepotopil žádnou loď. U-558 byla 20.7.1943 byla napadena severozápadně od Kap Ortegal bombardérem Liberator a ponorka byla potopena. Günther Krech, palubní inženýr a tři muži přežili, byli zachráněni a padli do zajetí.

Oberleutnant Erbo Graf von Kageneck

24. července 2017 v 21:43 | paulito

Erbo Graf von Kageneck se narodil 2.4.1918 v Bonnu. Vstoupil do Luftwaffe v roce 1936. Při vypuknutí války sloužil Leutnant von Kageneck u 2./JG 1. K první misi vzlétl během invaze do Polska. Von Kageneck získal první vítězství nad Maastrichtem, když sestřelil dva RAF Blenheimy 12.5.1940. 5.7. byla 2./JG 1 přejmenována na 8./JG 27. Von Kageneck získal další vítězství během bitvy o Británii. 18.9.1940 byl jmenován Staffelkapitänem 9./JG 27. Von Kageneck zaznamenal 10. vítězství, když sestřelil RAF Hurricane nad Tunbridge Wells 29.9. Do konce roku 1940 získal 13 vítězství. S III./JG 27 byl von Kageneck poslán do Středomoří a operoval krátce nad Maltou. Získal čtyři vítězství nad RAF Hurricany. 13.5.1941 sestřelil Flight Lieutenanta Innese Westmacotta (3.75 sestřelů, 1 pravděpodobně) z 185. Sqn., RAF, který vyskočil zraněn na padáku a Pilot Officera Clauda "Hamish" Hamiltona (6 vítězství) ze 185. Sqn., RAF 14.5. Hamilton zemřel později na zranění. Von Kageneck se zúčastnil invaze do Ruska a získal 16 sestřelů v červenci 1941. Oberleutnant von Kageneck byl vyznamenán Rytířským křížem za 37 vítězství 30.7. 14.8. získal pět sestřelů u Ilmeňského jezera (39. - 43.). Zaznamenal tři vítězství (50. - 52.) 29.8. a 4.10. další tři (58. - 60.). 17.10. byla III./JG 27 stažena do Německa k přezbrojení. Von Kageneck byl vyznamenán Dubovými listy (č. 39) 26.10. za 65 vítězství. Poté byl von Kageneck přesunut do Středomoří s III./JG 27 v prosinci 1941, po dvou měsících přezbrojení v Döberitz. Získal poslední dvě vítězství nad stíhači RAF v severní Africe. 24.12.1941 byl von Kageneck smrtelně zraněn v boji se stíhači RAF u Agedabie. Ačkoliv se vrátil na základnu, zemřel na zarnění v nemocnici v Neapoli 12.1.1942. Některé prameny uvádějí, že ho sestřelilo australské eso Clive Caldwell (28.5 potvrzených, 6 pravděpodobných a 15 poškození) z 250. squadrony. Erbo Graf von Kagenack získal 67 vítězství.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 14.5.1940
1. Klasse 11.7.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Pilotní odznak (Itálie)
Frontflugspange für Jäger in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 30.7.1941 jako Oberleutnant a Staffelkapitän der 9. Staffel/Jagdgeschwader 27
Eichenlaub 26.10.1941 (39.) jako Oberleutnant a Staffelkapitän 9. Staffel/III. Gruppe/Jagdgeschwader 27

Osobní letoun nejúspěšnějšího pilota JG27 nad Maltou v roce 1941, Oblt. Erbo Graf von Kagenecka. Stroj má na památku na balkánské tažení žluté doplňky, motorové kryty a směrovku. Vlaječka na anténním stožárku byla příležitostně používaným symbolem Staffelkapitäna.


Oberst Theodor Preu

22. července 2017 v 22:07 | paulito

Theodor Preu se narodil 29.11.1896 v Grießenu. Jako dobrovolník vstoupil 1.9.1914 do Chevauleger-Regiment Nürnberg. 1.1.1916 byl povýšen do hodnosti Leutnant a velel na západní frontě kulometné rotě. Po skončení války byl převzat do Reichswehru, kde byl nejdříve u Infanterie-Regiment 20 a poté ve štábu 5. Infanterie-Division. V roce 1937 byl ve štábu 17. Infanterie-Division, u této divize byl od 1.4.1936. Jako Major se stal adjutant divize. Zúčastnil se tažení v Polsku a 1.11.1939 se stal velitelem II. Bataillon, Infanterie-Regiments 21, 17. Infanterie-Division. Během tažení ve Francii byl při průlomu u Longwy zraněn a po uzdravení převzal 1.12.1940 velení Infanterie-Regiment 21. 1.9.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst a 9.1.1944 obdržel Ritterkreuz. 25.1.1944 předal velení pluku a v březnu byl pověřen velením 111. Infanterie-Division. V květnu převzal velení 197. Infanterie-Division a při obklíčení a rozbití Heeresgruppe Mitte padl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1948. 8.7.1974 zemřel v Tirschenreuthu.

Leutnant Friedrich Raaf

22. července 2017 v 21:38 | paulito

Friedrich Raaf se narodil 25.5.1920 v Urachu a vstoupil 14.11.1938 do 2. Schwadron, Kavallerieregiment 18. Jako Gefreiter se zúčastnil jako příslušník 1. Reiterschwadron, Aufklärungsabteilung 35, 35. Infanterie-Division, tažení na Západě v roce 1940 a obdržel 1.9.1940 Eiserne Kreuz II. Klasse a povýšení do hodnosti Obergefreiter. Na počátku tažení v Rusku byl jako Unteroffizier v 7. Schwadron, Reiter-Regiment 1, který byl později přestavěn na Panzergrenadier-Regiment 21. 2.10.1942 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse a 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Wachtmeister. V dubnu 1942 se zúčastnil Fahnenjunkerlehrgang v Ohrdrufu a jako Oberfähnrich Offizierslehrgang v Groß-Glienicke. 1.10.1943 byl povýšen do hodnosti Leutnant a stal se ordonančním důstojníkem ve štábu Panzergrenadier-Regiment 21. 1.5.1944 se stal velitelem 7. Kompanie a vyznamenal se v těžkých obranných bojích na Slovensku, za to obdržel 18.1.1945 Ritterkreuz a 20.1.1945 Deutsche Kreuz in Gold. Friedrich Raaf zemřel 14.3.2002 v Bad Urach.

Generalmajor Günther Sachs

22. července 2017 v 21:23 | paulito

1903, Springe
1962

Günther Sachs vstoupil 16.3.1921 jako dobrovolník do Reichswehru. Byl zařazen jako Kanonier do 6. (Preußisches) Artillerie-Regiment. Po roce se rozhodnul pro důstojnickou dráhu a 8.8.1922 byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker. Na podzim 1922 byl převelen do Infanterieschule München. Na počátku srpna 1923 se vrátil k 6. (Preuß.) Artillerie-Regiment. 1.9.1923 byl povýšen do hodnosti Fähnrich. 1.10.1923 byl poslán do Artillerieschule Jüterbog. V létě 1924 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich. 1.10.1924 se stal důstojníkem baterie v 6. (Preuß.) Artillerie-Regiment. 1.12.1924 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Byl zařazen na jaře 1925 k 6. Batterie, 6. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Mindenu. 1.4.1928 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1929 byl převelen do 9. Batterie, 6. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Wolfenbüttelu. Od roku 1931 byla baterie pojmenována 9. (kw.) Batterie. Od 1.10.1933 absolvoval výcvik Generálního štábu. 1.7.1934 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1934 byl odvelen do Kriegsakademie. V roce 1935 byl převelen do Luftwaffe. Od léta 1935 byl přidělen jako Offizier z.b.V. k Reichsluftfahrtministerium (RLM) v Berlíně. Na podzim 1935 byl přidělen jako Referent für Ausbildung der Flakartillerie v 3. Abteilung (Taktik), Luftwaffengeneralstab. 1.4.1936 se stal náčelníkem štábu u Inspektion der Flakartillerie und des Luftschutzes (L In Flak) v RLM. 1.4.1937 byl povýšen do hodnosti Major. 1.2.1938 byl jmenován velitelem schwere Flak-Stamm-Batterie Chemnitz. V listopadu 1938 byl jmenován velitelem I. Abteilung, Flak-Regiment 22. 1.5.1939 byl převelen do štábu Luftgau-Kommando XI v Hannoveru. V létě 1939 se stal náčelníkem štábu Luftgau XI. 1.6.1940 se stal náčelníkem štábu Luftgau-Kommando Belgien-Nordfrankreich v Bruselu. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V říjnu 1940 se stal náčelníkem štábu Luftgau-Kommando VIII. V prosinci 1940 se stal náčelníkem štábu Luftgau-Kommando XI v Hamburku. Koncem ledna 1942 byl jmenován velitelem Flak-Regiment 6. Ten vedl na středním úseku východní fronty. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst. Krátce nato obdržel oba stupně Železného kříže. V listopadu 1942 se stal náčelníkem štábu III. Luftwaffen-Feld-Korps. V říjnu 1943 se stal náčelníkem štábu Luftgau-Kommando VIII. 3.1.1944 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.2.1944 se stal velitelem 10. Flak-Brigade. Ta byla podřízena 12. Flak-Division. Na jaře 1944 byl na několik měsíců jmenován zastupujícím velitelem 12. Flak-Division. Poté obdržel zpět velení 10. Flak-Brigade. Na počátku října 1944 byl pověřen velením 18. Flak-Division. 1.12.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Nyní se stal velitelem 18. Flak-Division. Tu vedl na počátku roku 1945 v bojích ve Východním Prusku. 24.1.1945 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 10.3.1945 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. Koncem dubna 1945 se stal velitelem Luftwaffenkommando Ostpreußen. Krátce před koncem války byl se svojí divizí evakuován z Hely. Po kapitulaci Wehrmacht padl na počátku května 1945 do zajetí Spojenců, propuštěn byl 25.2.1948.

SS-Sturmbannführer der Reserve Hermann Weiser

22. července 2017 v 20:25 | paulito

22.11.1918, Ottenau
21.3.1970, Ludwigsburg

Weiser vstoupil 2.11.1937 (SS-Nr. 351.242) do SS, přišel k SS-Standarte Deutschland do Mnichova a navštěvoval od 1.11.1938 die SS-Junkerschule Bad Tölz (do 31.10.1939). Poté přišel jako velitel čety k 15. (Krad-)Kompanie/Leibstandarte Adolf Hitler. Během tažení na Západě v roce 1940 byl v bojích u Boolezeele zraněn. Byl např. ve štábu LSSAH a adjutantem Seppa Dietricha u I. SS Panzerkorps a 6. Panzer Armee.

1.11.1937: SS-Mann
1.4.1939: SS-Junker
1.6.1939: SS-Standartenjunker
1.9.1939: SS-Standartenoberjunker
9.11.1939: SS-Untersturmführer
9.5.1941: SS-Obersturmführer der Waffen-SS
20.4.1943: SS-Hauptsturmführer der Waffen-SS
1.8.1944: SS-Sturmbannführer der Waffen-SS

Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938 2.3.1939
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Spange "Prager Burg" zur Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 12.6.1940
Ehrendegen des Reichsführers-SS
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 14.5.1940
1. Klasse 12.6.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 14.5.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze 3.10.1940
Goldenes Hitler-Jugend Ehrenzeichen
SS-Dienstauszeichnung
SS-Ehrenring 12.11.1941
Militärorden für Tapferkeit, IV. Klasse, II. Stufe 10.7.1942
Řád rumunské koruny
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.9.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 28.3.1943 jako SS-Obersturmführer der Reserve a velitel 2. (Kradschützen-)Kompanie/SS-Aufklärungs-Abteilung 1/SS-Panzer-Grenadier-Division Leibstandarte-SS Adolf Hitler

Hauptmann Karl Prümm

22. července 2017 v 16:50 | paulito

Karl Prümm se narodil 12.6.1917. Jako dobrovolník vstoupil do armády 19.1.1937. Prümm sloužil v Infanterie-Regiment 105 (později Grenadier-Regiment 105) 5.11.1937 až 14.1.1945. S malými přestávkami kvůli zraněním (byl zraněn 7x) se do ledna 1945 zúčastnil všech bojů svého pluku (Francie, Rumunsko, Bulharsko, Sevastopol, Krym, Orel, Čerkassy). Ritterkreuz obdržel Prümm za boje koncem března 1943 jihozápadně od Orla. Od 15.1.1945 do konce války byl instruktorem ve Fahnenjunker-Schule 7 - Lehrgruppe II v Milovicích u Prahy. Prümm padl na konci války do amerického zajetí. Zemřel 10.1.1999.

Schutzwall-Ehrenzeichen
Ostmedaille
Eiseres Kreuz 1. und 2. Klasse
Verwundetenabzeichen in Schwarz, Silber und Gold
Infanterie Sturmabzeichen in Silber
Krimschild
Deutsches Kreuz in Gold
Nahkampfspange in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes

Generalleutnant Kurt-Jürgen Freiherr von Lützow

22. července 2017 v 10:19 | paulito

7.8.1892, Marienwerder
20.7.1961, Hannover

Kurt-Jürgen von Lützow přišel 20.1.1914 z Kadettenkorps jako Leutnant do Leib-Grenadier-Regiment "König Friedrich Wilhelm III." (1. Brandenburgisches) Nr. 8. Po vypuknutí první světové války byl od 4.11.1914 adjutant I. Bataillonu a ordonanční důstojník ve štábu 9. Infanterie-Brigade. Von Lützow převzal 3.5.1915 velení 6. Kompanie a 25.8.1915 se stal adjutantem pluku. 18.5.1917 přišel k 10. Infanterie-Brigade, kde byl nasazen jako adjutant. 18.8.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 26.2.1918 byl převelen ke Generálnímu štábu. Po skončení války byl von Lützow jako Oberleutnant převzat do Vorläufige Reichswehr. V 200.000-Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Wehrkreiskommando III. Odtud byl převelen k Reichswehrministerium (RWM) do Berlína. Při výstavbě 100.000-Mann-Heeres Reichswehru byl 1.10.1920 nasazen ve štábu 3. Division. Zůstal ale dále u RWM. 1.11.1921 přišel k 14. Reiter-Regiment a o 11 měsíců později k 6. Infanterie-Regiment v Lübecku. Zde byl do 30.9.1934 v různých funkcích. V roce 1924 v 16. Kompanie v Ratzeburgu. 1.6.1924 se stal velitelem 15. Kompanie v Lauenburgu, v roce 1926 velitelem 7. Kompanie v Eutinu, 1.2.1929 velitelem 10. Kompanie ve Flensburgu. V letech 1931-32 byl ve štábu pluku a od 1.4.1932 ve štábu II. Bataillonu v Lübecku. 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 1.5.1934 Major. 1.10.1934 převzal velení III. Bataillon, Infanterie-Regiment Potsdam. O rok později se stal velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 67. Jako Oberstleutnant (od 1.10.1936) přišel 1.4.1937 do štábu II. Armeekorps a stal se adjutantem Generalfeldmarschall Augusta von Mackensen. 1.6.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst a 26.8.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 89. S ním se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě v roce 1940 a nakonec operace Barbarossa v roce 1941. 17.12.1941 byl von Lützow povýšen do hodnosti Generalmajor a 8.2.1942 byl převelen do Führerreserve. 1.3.1942 se stal velitelem 12. Infanterie-Division a 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.6.1944 byl převelen do Führerreserve, 12.6. až 8.7.1944 byl ve výcvikovém kurzu pro velící generály v Hirschbergu. Po zahájení sovětské operace Bagration se von Lützow stal 25.6.1944 velitelem XXXV. Armeekorps, který byl u Bobrujsku do 29.6.1944 zcela obklíčen. Von Lützow měl vyvést části sboru z kotle. 5.7.1944 padl na východním břehu řeky Beresiny do sovětského zajetí. V něm se stal členem prosovětských organizací Bund Deutscher Offiziere a Nationalkomitee Freies Deutschland. Propuštěn byl až 16.1.1956.

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 29.9.1914
I. Klasse 16.3.1916
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Ritterkreuz II. Klasse des Albrechts-Ordens mit Schwertern
Mecklenburgisches Militärverdienstkreuz II. und I. Klasse
Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Železný půlměsíc (Turecko)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Vojenský řád za zásluhy (Španělsko)
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 14.9.1939
Spange zum EK I 13.10.1939
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Demjanskschild
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 15.8.1940 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 89, 12. Infanterie-Division
Eichenlaub 21.10.1941 (37.) jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 89, 12. Infanterie-Division

Vizeadmiral Hans-Erich Voss

22. července 2017 v 9:33 | paulito

30.10.1897, Angermünde
18.11.1969, Berchtesgaden

V roce 1942 byl kapitánem těžkého křižníku Prinz Eugen a setkal se s Josephem Goebbelsem a skupinou novinářů při prohlídce své lodi. Goebbels poté zajistil Vossovo jmenování do pozice námořního styčného důstojníka v Hitlerově štábu v březnu 1943. Voss byl přítomný v místnosti během pumového atentátu na Hitlera 20.7.1944. Voss byl také zraněn, ale rychle se uzdravil. Voss byl jedním z posledních obyvatel Führerbunkru během bitvy o Berlín v roce 1945. Byl mezi posledními, kteří viděli Adolfa Hitlera a Josepha Goebbelse před jejich sebevraždou. Později byl zajat a odvezen do bunkru, aby identifikoval těla Josepha a Magdy Goebbelsových a jejich šesti dětí.

Ve štábu Marine-Gruppe-Kommando Ost 23.8.1939 - 1.11.1939
1. admirál ve štábu velení námořních sil v Danziger Bucht 19.9.1939 - 12.10.1939
Náčelník štábu OKM 3.11.1939 - 3.10.1942
Kapitán těžkého křižníku Prinz Eugen 5.10.1942 - 28.2.1943
Styčný důstojník Kriegsmarine ve Führerově štábu 1.3.1943 - 30.4.1945
V sovětském zajetí 30.4.1945 - 1.1955

1914 EK II
Grossherzoglich Mecklenburg-Schwerinsches Militär-Verdienstkreuz II. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis II. Klasse
Spanienkreuz in Silber ohne Schwerter
1939 EK I
Spange zum EK II
Flottenkriegsabzeichen
Verwundetenabzeichen, 20.07.1944., in Schwarz
Verwundetenabzeichen, 20.07.1944., in Silber
Verwundetenabzeichen, 20.07.1944., in Gold
Velitelský řád Rumunské hvězdy




Vizeadmiral Eberhard Weichold

21. července 2017 v 22:21 | paulito

23.8.1891, Drážďany
19.12.1960, Brémy

Velitel 1. divize torpédoborců 27.2.1937 - 26.10.1938
1. admirál ve velení flotily 27.10.1938 - 20.10.1939
Náčelník speciálního štábu pro obchod a ekonomiku za války, OKW 2.11.1939 - 20.6.1940
Náčelník německého styčného štábu u Královského italského námořnictva 28.6.1940 - 15.8.1941
Německý admirál u štábu Královského italského námořnictva 16.8.1941 - 4.3.1943
Velitel německého námořního velitelství Itálie 22.11.1941 - 4.3.1943
U námořního velitelství, OKM 12.4.1943 - 31.3.1944
Náčelník námořního výcvikového štábu, OKM 1.4.1944 - 8.5.1945
V zajetí 8.5.1945 - 1947

Deutsches Kreuz in Gold 22.7.1942 jako Vizeadmiral a Befehlshaber des Deutschen Marinekommandos Italien
1914 EK I
1914 EK II
Ritterkreuz II. Klasse des Kgl. Sächs. Albrechts-Orden mit Schwertern
k.u.k. Österreichisches Militär-Verdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration
Železný půlměsíc (Turecko)
Stříbrná Liakat medaile se Šavlemi (Turecko)
Bootkriegsabzeichen, 1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
1939 Spange zum EK II
1939 Spange zum EK I


Vizeadmiral Paul Wever

21. července 2017 v 22:02 | paulito

28.1.1893, Langenberg
11.8.1944, Aix en Provence

Kapitán křižníku Emden 15.6.1938 - 5.5.1939
K dispozici admirálovi námořní stanice Severní moře 6.5.1939 - 22.8.1939
Náčelník štábu Marine-Gruppe-Kommando West 23.8.1939 - 4.12.1939
Náčelník oddělení námořní rozvědky, OKM 1.1.1940 - 21.6.1940
Ředitel námořní podskupiny pro příměří s Francií 22.6.1940 - 15.1.1943
Umístěn k dispozici veliteli Marine-Gruppe-Kommando West 16.1.1943 - 1.9.1943
Velící admirál francouzského jižního pobřeží 2.9.1943 - 11.8.1944

EK II. Klasse 1914
EK I. Klasse 1914
Železný půlměsíc
U-Bootkriegsabzeichen 1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung I.-IV. Klasse
Kriegsverdienstkreuz I. und II. Klasse mit Schwertern
Friedrichs-Orden, Ritterkreuz 2. Klasse mit Schwertern

 
 

Reklama