Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

General der Infanterie Hermann von Kuhl

15. června 2017 v 19:27 | paulito

Hermann Josef Kuhl, od 1913 von Kuhl (2.11.1856, Koblenz; 4.11.1958, Frankfurt am Main

1.10.1878 Fähnrich ve 5. Westfälischen Infanterie-Regiment Nr. 53, Köln
12.8.1879 Sekonde-Lieutenant
1.10.1889 Preußische Kriegsakademie, Berlin
22.7.1892 5. Westfälisches Infanterie-Regiment Nr. 53, Köln
16.2.1889 Premier-Lieutenant, Bezirkskommando, Wesel (adjutant)
14.9.1893 Hauptmann
14.9.1893 velitel roty v Grenadier-Regiment "Friedrich Wilhelm I." (2. Ostpreußisches) Nr. 3, Königsberg
10.9.1897 Großer Generalstab - Berlin (Abteilungsleiter do 2.9.1913)
10.10.1898 Preußische Kriegsakademie, Berlin
13.9.1899 Major
1.4.1902 styčný důstojník armády u Kaiserliche Marine (v Admiralstab do 30.9.1902)
10.4.1906 Oberstleutnant
24.3.1909 Oberst
4.6.1912 Generalmajor
3.6.1913 velitel 25. Infanterie-Brigade, Münster
8.12.1913 Generalstab der Armee, Oberquartiermeister im Großen Generalstab, Berlin
2.8.1914 náčelník štábu 1. Armee
18.4.1915 Generalleutnant
22.9.1915 náčelník štábu 12. Armee
24.11.1915 náčelník štábu 6. Armee
28.8.1916 náčelník štábu Heeresgruppe Kronprinz Rupprecht
12.1.1919 k dispozici
10.9.1919 General der Infanterie

Zentenarmedaille
Albrechts-Orden
Orden der Württembergischen Krone
Militärverdienstorden (Bayern)
Franz-Joseph-Orden
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Roter Adlerorden, II. Klasse mit Eichenlaub und Schwertern 15.1.1916
Pour le Mérite mit Eichenlaub
Verdienstorden 28.8.1916
Eichenlaub 20.12.1916
Komtur des Militär-Max-Joseph-Ordens 13.12.1916
Bruststern zum Roten Adlerorden II. Klasse 12.1.1918
Kronenorden I. Klasse mit Schwertern 22.3.1918
Pour le Mérite für Wissenschaften und Künste 6.12.1924
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Korvettenkapitän Werner Henke

15. června 2017 v 18:55 | paulito

13.5.1909, Rudak b. Thorn
15.6.1944, pracovní tábor Fort Meade, Maryland, USA

Po ukončení školy odešel Werner Henke v 15-ti lezech na moře. Na školní lodi "Großherzogin Elisabeth" vykonal jako Seekadett svojí první plavbu. Po mnoha letech získal patent jako kapitán a čtyři roky se plavil na lodích společnosti HAPAG. Přihlásil se do Kriegsmarine, absolvoval s přehledem válečný výcvik a po vypuknutí války byl v hodnosti Leutnant zur See. Přihlásil se k ponorkám a nastoupil jako 2. strážní důstojník ke Kapitänleutnant Schulzovi na U124. Po třech plavbách byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See a v únoru 1942 převzal svoji ponorku U 515. Po výcviku vyplul 12.8.1942 na svoji první bojovou plavbu. Při návratu 14.10.1942 hlásil potopení 10 lodí (46.772 BRT). 7.11.1942 vyplula U515 na druhou bojovou plavbu. Kurz Gibraltar. Byla zahájena spojenecká operace Torch proti severní Africe a vojáci se vyloďovali v Casablance, Oranu a Alžíru. U515 byla nasazena proti vylodění, což znamenalo po vystřelení torpéda dlouhý hon torpédoborci. V příštích dnech měl Henke slyšet výbuchy stovek hlubinných pum. A přece potopila U515 křižník, dva torpédoborce a 10.850 BRT zásobovací loď torpédoborců Hecla. 6.12.1942 torpédoval 18.713 BRT dopravní loď Ceramic. 17.12.1942 byl Oberleutnant zur See Werner Henke vyznamenán Rytířským křížem. U515 se 6.1.1943 vrátila do Lorientu. Třetí plavba začala 21.2.1943 a vedla do okolí Azor. Tam potopil Henke 4.3.1943 8.300 BRT California Star. 30.4.1943 objevil Kapitänleutnant Henke z 18 lodí složený konvoj TS 37 a napadnul jej. Vypálil šest torpéd a všechna zasáhla. Poté musela U515 prchat do hlubin před torpédoborci. Po návratu 24.6.1943 do Orientu hlásila ponorka 10 potopených lodí (56.458 BRT). 4.7. obdržel Werner Henke v Lorientu 257. Dubové listy. 29.8.1943 až 14.1.1944 absolvovala U515 svoji čtvrtou plavbu. 29.3.1944 vyplula U515 opět na moře. Ráno 9.4. byla objevena hlídkovým letadlem. Byla napadena torpédoborcem. Po 6 hodinách byla U515 těžce zasažena a Werner Henke dal rozkaz k vynoření. 44 a on sám bylo zajato a U515 byla potopena. Werner Henke a 18 mužů jeho posádky bylo odesláno po šesti dnech do Fort Hunt, kde bylo výslechové centrum US Navy. Zde byl vyslýchán Američany a Brity kvůli potopení Ceramicu a ze strachu před válečným soudem se pokusil o útěk večer 15.6.1944. Byl však objeven hlídkou a po výstražných zvoláních zastřelen.

Oberleutnant Wilhelm Freuwörth

13. června 2017 v 21:54 | paulito

Wilhelm Freuwörth se narodil 4.11.1917 v Börßumu. 1.4.1941 přišel jako Unteroffizier k 2./JG 52, která byla v té době na Helgolandu. 26.8.1941 sestřelil nad Severním mořem Bristol Blenheim a získal tak první vítězství. Na podzim 1941 byla Freuwörthova 2. Staffel JG 52 převelena na východní frontu a do konce roku získal další dva sestřely. V létě 1942 již byl jedním z nejlepších pilotů své Gruppe. 6.7.1942 obdržel Ehrenpokal der Luftwaffe. V následujících měsících získal 53 sestřelů. 1.11.1942 sestřelil čtyři stíhačky LaGG-3, 17.11.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. 16.12.1942 sestřelil šest Iljušin Il-2. Za to obdržel 5.1.1943 jako Feldwebel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.2.1943 byl Freuwörth přidělen k 6./JG 26 Schlageter, se kterou byl zpět u Kanálu. 24.3. a 25.3.1943 sestřelil po jednom Supermarine Spitfire. 24.10.1943 byl v boji nad Montdidier zraněn. 21.12.1943 havaroval při přistání na letišti St. Omer se svým Focke-Wulf Fw 190A-6 a byl těžce zraněn. Po uzdravení působil do konce války jako Jugendführer a Jagdlehrer na Vorschulen der Luftwaffe. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Wilhelm "Willi" Freuwörth vykonal 254 vzletů a získal 58 sestřelů. Zemřel 5.12.1970 ve Wetzlaru.

Generalfeldmarschall Georg von Küchler

13. června 2017 v 21:40 | paulito

Georg Carl Wilhelm Friedrich von Küchler (30.5.1881, Schloß Philippsruh, 25.5.1968, Garmisch-Partenkirchen)

Georg von Küchler vstoupil 12.3.1900 jako Fahnenjunker do 1. Großherzoglich Hessische Feld-Artillerie-Regiment Nr. 25. 4.11.1900 byl poslán do Kriegsschule Metz, v srpnu 1901 povýšen do hodnosti Leutnant a po dvouleté službě na Militär-Reitschule Hannover (1.10.1907 až 31.8.1909) byl Küchler v srpnu 1910 povýšen do hodnosti Oberleutnant a odvelen do Kriegsakademie. V roce 1913 obdržel výcvik u Luftschiffer-Bataillon Nr. 1. 22.3.1914 byl převelen do Großen Generalstab v Berlíně. V první světové válce byl nasazen jako velitel baterie, obdržel Eisernen Kreuz I. Klasse a byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Později byl převelen do Generalstab a koncem války byl náčelníkem štábu 206. Infanterie-Division a 9. Reserve-Infanterie-Division. Od dubna do června 1919 bojoval jako náčelník štábu Brigade Kurland (vytvořena z Eisernen Division a Baltischen Landeswehr) v Pobaltí a zúčastnil se osvobození Rigy od bolševiků. Ve Vorläufigen Reichswehr sloužil Küchler od července 1919 jako náčelník štábu 2. Reichswehr-Brigade ve Stettinu, od října 1919 ve štábu Wehrkreiskommando I v Königsbergu a od 30.11.1919 jako učitel na Infanterie-Schule München. Po krátkém působení na Heeres-Ausbildungs-Abteilung (T 4), Reichswehrministerium od října 1921, byl od července 1922 přidělen k 7. Division do Mnichova a od dubna 1923 byl velitelem 5. Batterie, 5. Artillerie-Regiment v Ulmu. 1.10.1932 se Küchler stal Artillerieführer I ve Východním Prusku. Po povýšení do hodnosti Generalmajor 1.4.1934 byl jmenován do funkce Inspekteur der Kriegsschulen. 1.12.1935 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.7.1937 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie a stal se velícím generálem I. Armeekorps, půl roku byl také zastupujícím prezidentem Říšského válečného soudu. I. Armeekorps sídlil v Königsbergu. V březnu 1939 velel obsazení Memelu. Během druhé světové války působil v různých velících funkcích, v roce 1942 byl povýšen do hodnosti Generalfeldmarschall. Převzal velení Heeresgruppe Nord, které ztratil po průlomu Rudé armády u Leningradu v roce 1944. Na konci války byl Küchler bez zařazení, byl zatčen a v procesu s OKW odsouzen 28.10.1948 na 20 let vězení. Byl propuštěn 18.2.1953.

Fahnenjunker 12.3.1900
Fahnenjunker-Unteroffizier 14.8.1900
Fähnrich 18.10.1900
Leutnant 18.8.1901
Oberleutnant 18.8.1910
Hauptmann 8.10.1914
Major 17.3.1924
Oberstleutnant 1.1.1929
Oberst 1.5.1931
Generalmajor 1.4.1934
Generalleutnant 1.12.1935
General der Artillerie 1.4.1937
Generaloberst 19.7.1940
Generalfeldmarschall 30.6.1942

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 20.11.1914
I. Klasse 8.1.1915
Friedrich-Kreuz 5.1916
Ritterkreuz I. Klasse des Friedrichs-Ordens mit Schwertern 8.1916
Ehrenritter des Königlich Preußischen Johanniter-Ordens 10.3.1917
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern 11.7.1917
Hanseatenkreuz Hamburg 6.8.1917
Hessische Tapferkeitsmedaille
Baltenkreuz 7.1919
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 15.1.1935
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnerung an die Heimkehrer des Memellandes
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Wiederholungsspange zum Eisernen Kreuz II. Klasse 11.9.1939
Wiederholungsspange zum Eisernen Kreuz I. Klasse 22.9.1939
Řád italské koruny, Velkokříž 27.8.1940
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Finský Řád kříže svobody, I.třídy, Komtur s hvězdou a meči 29.3.1943
Válečný kříž, 7.1943 (Španělsko)
2x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 21.10.1941 a 12.8.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 30.9.1939 jako General der Artillerie a velitel 3. Armee
Eichenlaub 21.8.1943 (273.) jako Generalfeldmarschall a velitel Heeresgruppe Nord

1.10.1932 Artillerie-Führer I
1.4.1935 Inspekteur der Waffenschulen
12.3.1937 Kommandierender General I. Armee-Korps a Oberbefehlshaber Wehrkreis I
1.9.1939 Oberbefehlshaber Grenzabschnitt Nord a Befehlshaber Wehrkreis I
22.8.1939 Oberbefehlshaber 3. Armee
1.11.1939 Oberbefehlshaber 18. Armee
16.1.1942 Oberbefehlshaber Heeresgruppe Nord
6.5.1944 Führerreserve

Generalmajor Berndt von Döring

12. června 2017 v 20:53 | paulito

16.1.1903, Smachowo, Posen
7.7.1944 padl v boji, Florencie, Itálie

Rytířský kříž 30.11.1940 jako Major a velitel II./Schützen Regiment 79

Leutnant (01.12.1925)
Oberleutnant (01.2.1929)
Hauptmann (01.11.1934)
Major (01.6.1940)
Oberstleutnant (01.3.1942)
Oberst (01.2.1943)
Generalmajor (posmrtně) (02.8.1944)

Důstojnický čekatel, I. Garde-Schütze-Battalion (16.6.1920 - 01.1.1921)
17. Infanterie-Regiment (01.1.1921 - 1923)
Válečná škola Mnichov (1923 - 1930)
Adjutant Ausbildung-Battalion 17. Infanterie-Regiment (1930 - 1935)
Velitel roty, 60. Infanterie-Regiment
Velitel roty, 79. Infanterie-Regiment (1935 - 12.10.1937)
Adjutant 16. Division (12.10.1937 - 02.3.1940)
Velitel III. Battalion 79. Schütze-Regiment (02.3.1940 - 01.8.1940)
Velitel II. Battalion 79. Schütze-Regiment (01.8.1940 - 17.12.1941)
Führer-Reserve OKH (17.12.1941 - 01.2.1942)
Armee Personnal Büro, OKH (01.2.1942 - 01.4.1942)
Náčelník oddělení, Armee-Personnal-Büro, OKH (01.4.1942 - 24.3.1943)
Velitel 79. Panzer-Grenadier-Regiment (24.3.1943 - 22.11.1943)
Adjutant Oberbefehlshaber Süd West (Armee-Gruppe-Kommando C) (22.11.1943 - 07.7.1944)
Zabit v boji (07.7.1944)



General der Artillerie Helmuth Weidling

12. června 2017 v 20:32 | paulito

Helmuth Otto Ludwig Weidling (2.11.1891, Halberstadt; 17.11.1955 v sovětském zajetí)

Helmuth Weidling vstoupil na jaře 1911 jako Fahnenjunker do Feldartillerie-Regiment "von Peucker" (1. Schlesisches) Nr. 6. V roce 1912 byl v Luftschiffer-Bataillon Nr. 1 (Berlin-Tegel) povýšen do hodnosti Leutnant. Ma začátku první světové války byl dělostřelecký pozorovatel a později velitel baterie. Po válce byl převzat do Vorläufige Reichswehr. 1.9.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.3.1938 Oberst. 10.11.1938 se stal velitelem Artillerie-Regiment 56. Se svým plukem se zúčastnil tažení v Polsku. Nakonec převzal Artillerie-Regiment 20. 10.4.1940 byl jmenován Artillerie-Kommandeur 128 u XXXX. Panzerkorps, v květnu 1940 se zúčastnil tažení ve Francii a od června 1941 v Rusku. 1.1.1942 se stal velitelem 86. Infanterie-Division. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 1.1.1943 Generalleutnant. Za úspěchy své divize opři obranných bojích západně od Rževa koncem roku 1942 obdržel 15.1.1943 Ritterkreuz. 20.10.1943 se stal velícím generálem XXXXI. Panzerkorps a 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. Za své velení při obranných bojích mezi Pripjetí a Beresinou obdržel 22.2.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz. Během sovětské ofenzívy v létě 1944 byl jeho sbor zničen. Teprve na Visle ustavil se zbytky sboru obrannou linii. 10.4.1945 byl převelen do Führerreserve. 28.11.1944 obdržel ještě Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. 12.4.1945 se stal velícím generálem LVI. Panzerkorps. 24.4.1945 byl jmenován velitelem Berlína. 2.5.1945 podepsal kapitulaci Berlína. Padl do sovětského zajetí, ve kterém zemřel v roce 1955.

1911 Fahnenjunker
18.8.1912 Leutnant
1915 Oberleutnant
1.6.1922 Hauptmann
10.6.1932 Major
1.9.1935 Oberstleutnant
1.3.1938 Oberst
1.2.1942 Generalmajor
1.1.1943 Generalleutnant
1.1.1944 General der Artillerie

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 9.10.1914
I. Klasse 3.3.1916
Ritterkreuz des Königlichen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Hansetaenkreuz Lübeck
Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration (Rakousko)
Erinnenrungabzeichen für die Besatzung der Luftschiffe
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 5.10.1934
Wehrmacht-Dienstzeichnung, IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnenrung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum 1914 Eisernes Kreuz II. Klasse 18.9.1939
Spange zum 1914 Eisernes Kreuz I. Klasse 12.10.1939
Vojenský řád za zásluhy II. třídy s Meči (Bulharsko)
Ostmedaille 18.8.1942
Namentliche Nennung im Wehrmacht 9.2.1944
Deutsches Kreuz in Gold 23.6.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 15.1.1943 jako Generalmajor a velitel 86. Infanterie-Division
Eichenlaub 22.2.1944 (408.) jako General der Artillerie a velící generál XXXXI. Panzer-Korps
Schwerter 28.11.1944 (115.) jako General der Artillerie a velící generál XXXXI. Panzer-Korps


Korvettenkapitän Bernd Klug

10. června 2017 v 20:14 | paulito

Bernd Klug se narodil v roce 1914 v Barmenu. V roce 1933 vstoupil do Reichsmarine a stal se dělostřeleckým důstojníkem. Plavil se na křižníku Karlsruhe. V roce 1936 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See a od roku 1937 sloužil na Schnellboote. Poprvé byl nasazen během občanské války ve Španělsku. Při vypuknutí druhé světové války byl velitelem Schnellboot S18 a později S28. V letech 1939 až 1941 se zúčastnil více než 100 plaveb proti nepříteli. Během tažení proti Polsku byl na Baltu, proti Norsku v Severním moři a později na Kanálu. Za své výkony obdržel 12.3.1941 Ritterkreuz. Od července 1941 do června 1944 byl jako Korvettenkapitän velitelem 5. Schnellboot-Flottille a 1.1.1944 obdržel Dubové listy. Flotila byla pod jeho velením jednou z nejúspěšnějších v Kriegsmarine. Od června 1944 do konce války působil jako 1. Admiralstabsoffizier beim Führer der Schnellboote. V květnu 1946 byl propuštěn ze zajetí. Bernd Klug zemřel 15.6.1976 v Kielu.

Major Gerhard Fischer

8. června 2017 v 21:12 | paulito

Gerhard Fischer se narodil 4.12.1915 v Görlitz. Do Reichswehru vstoupil 1.4.1934. 1.9.1939 při zahájení tažení do Polska byl velitel čety v 1. Kompanie, Panzer-Regiment 5, 3. Panzer-Division. Za statečnost obdržel 23.10.1939 Eisernen Kreuz II. Klasse. Tažení na Západě v roce 1940 se zúčastnil ve stejné jednotce a 10.5.1940 obdržel Panzerkampfabzeichen in Silber. 1.10.1940 byl Fischer povýšen do hodnosti Leutnant a 23.11.1940 obdržel Eisernen Kreuz I. Klasse. Od roku 1942 do konce války byl Gerhard Fischer příslušníkem Panzer-Regiment 23 na východní frontě, jako velitel čety, roty a nakonec oddílu. 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 23.12.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold a 12.12.1943 Panzerkampfabzeichen "25". 14.11.1943 začal sovětský útok na Krivoj Rog, místo nasazení 23. Panzer-Division. Panzer-Regiment 23, i když přečíslen nepřítelem, útoky odrazil. Na úspěchu měl velký podíl Oberleutnant Gerhard Fischer, velitel roty v Panzer-Regiment 23. Jako velitel skupiny s tanky Panzerkampfwagen V Panther, byl Fischer přidělen Kampfgruppe Fechner, která se skládala z Panzer-Regiment 23, schweren Panzerabteilung 506 a 3./Panzeraufklärungsabteilung 23. Oberleutnant Fischer zahájil protiútok u Novo Ivanovky a zničil 31 sovětských tanků při ztrátě dvou Pantherů. 28.12.1943 obdržel Fischer jako Oberleutnant a velitel 8./Panzer-Regiment 23 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.11.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na počátku roku 1944 byl zraněn, 25.2.1944 obdržel Verwundetenabzeichen in Schwarz. 26.5.1944 obdržel Panzerkampfabzeichen "50" a 1.9.1944 Panzerkampfabzeichen "75". V roce 1944 byl podruhé zraněn, 5.9.1944 obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Major. Panzerkampfabzeichen "100" obdržel 18.12.1944. Gerhard Fischer zemřel 9.8.2014 v Dannau.

Leutnant: 1.10.1940
Oberleutnant: 1.11.1942
Hauptmann: 1.11.1943
Major: 1.10.1944

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 23.10.1939
1. Klasse 23.6.1940
Wehrmacht*Dienstauszeichnung, IV. Stufe
Panzerkampfabzeichen in Silber
Deutsches Kreuz in Gold 28.11.1942 jako Leutnant a velitel čety v II. Abteilung/Panzer-Regiment 201
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
in Schwarz 25.2.1944
in Silber 5.9.1944
Ritterkreuz 28.12.1943 jako Oberleutnant a velitel 8. Kompanie, Panzer Regiment 23

Generalleutnant Hans Källner

8. června 2017 v 20:17 | paulito

9.10.1898, Kattowitz
18.4.1945, Olomouc, padnul v boji

Rok po vypuknutí první světové války vstoupil Hans Källner jako 17-tiletý do Jäger-Regiment 11, kde se stal Leutnantem a získal oba stupně Železného kříže. Po skončení války opustil armádu a v roce 1920 vstoupil k Polizeitruppe Potsdam. Již v roce 1929 získal hodnost Hauptmann. V roce 1935 vstoupil opět do armády k Reiter-Regiment 4. V roce 1937 byl jako Major velitelem II. Abteilung, Kavallerie-Regiment 4. Na počátku války byl velitelem Aufklärungs Abteilung 11. S touto jednotkou získal oba stupně Železného kříže. 1.11.1939 se stal Oberstleutnantem. Po tažení ve Francii a v prvních dnech tažení v Rusku převzal Källner velení Schützen-Regiment 73. Na podzim 1941 obdržel Německý kříž ve zlatě. Po těžkých bojích v zimě 1941-42 byl Källner 1.3.1942 povýšen na Obersta a v červenci 1942 převzal Panzergrenadier-Brigade, 19. Panzer-Division. Za osobní statečnost obdržel 3.5.1942 Rytířský kříž. V srpnu 1943 převzal Källner velení 19. Panzer-Division. 1.11.1943 se stal Generalmajorem. Za velení divize při těžkých bojích o Žitomir a průlom z ruského obklíčení, byl 10.2.1944 vyznamenán Dubovými listy. V následujících týdnech vedl svoji divizi v "cestujícím kotli" od Kamence-Podolského. 1.6.1944 byl Källner povýšen na Generalleutnanta a 23.10.1944 vyznamenán Meči. Po dalších bojích v Polsku a Slezsku předal Källner 19. Panzer-Division a převzal velení XXIV. Panzer-Korps. Källner velel svým jednotkám "zepředu". Při jedné návštěvě na frontě byl Källner 18.4.1945 zabit jižně od Brna.

RK: 8.5.1942, Oberst, velitel Schützen Regiment 73, 19. Panzer Division
EL (392.): 12.2.1944, Generalmajor, velitel 19. Panzer Division
Schw. (106.): 23.10.1944, Generalleutnant, velitel 19. Panzer Division
DKiG: 18.10.1941
1939 Spange zum 1914 EK I: 18.10.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 19.9.1939
1914 EK I: 4.8.1918
1914 EK II: 3.9.1917
Anerkennungsurkunde des Führers (83): 17.7.1941
Wehrmachtbericht: 23.8.1944, 22.9.1944
Ehrenkreuz für Frontkämpfer


Hauptmann Eduard Altacher

8. června 2017 v 20:07 | paulito

Eduard Altacher se narodil 24.1.1919 v Saalfelden-Harham. 4.3.1940 vstoupil do 5. (schweren) Kompanie, Gebirgs-Jäger-Ersatz-Regiment 137 v Salzburgu a 2.9.1940 byl převelen k 6. Gebirgs-Division, kde byl 11.9.1940 zařazen do 3. Kompanie, Gebirgs-Jäger-Regiment 141. Od 29.9.1940 byl velitelem družstva v 13. Kompanie, Gebirgs-Jäger-Regiment 143, 8.11.1940 v 11. a 30.11.1940 opět ve 13. Kompanie. Zúčastnil se tažení na Balkáně a od 22.6.1941 na Východě. Byl zraněn a od 11.8.1941 byl v I. Bataillon, Gebirgs-Jäger-Ersatz-Regiment 136 v Innsbrucku a 16.9.1941 až 15.2.1942 na Kriegsschule Potsdam, kde se zúčastnil důstojnického kurzu. 16.2.1942 se stal velitelem čety v 15. Kompanie, Gebirgs-Jäger-Ersatz-Regiment 136. 3.4.1942 byl převelen do 4. Kompanie, Gebirgs-Jäger-Regiment 143 a 28.5. až 9.7.1942 velel 4. Kompanie. 10.3.1943 převzal velení 4. Kompanie a 22.4.1943 1. Kompanie. 1.8.1943 se stal velitelem 4. Kompanie, 15.7.1944 8. Kompanie, 15.10.1944 II. Bataillonu. 6. Gebirgs-Division bojovala od 15.10.1944 u Kirkenes a ustupovala přes Valasjärwi k Langfjordu, kam jí zatlačovala sovětská 14. armáda. 25.10.1944 obsadili Sověti Kirkenes a Němci ustupovali na Narvik. Gebirgs-Jäger-Regiment 143 dostal za rozkaz udržet ústupovou cestu volnou. Přitom se vyznamenal Eduard Altacher se svým II. Bataillonem a 18.11.1944 obdržel jako Hauptmann a velitel II. Bataillon, Gebirgs-Jäger-Regiment 143, Ritterkreuz. 10.12.1944 byl přeložen do Führer-Reserve. Byl zařazen na Heeresschule für Bataillons- und Abteilungsführer Güstrow a 6.2.1945 byl převelen na Truppenübungsplatz Döllersheim. 12.3.1945 byl převelen na Gebirgs-Jäger-Schule Mittenwald. Po skončení války byl zabit jako údajný nacista 27.5.1945 u Zell am See.

Generalmajor Friedrich-Carl von Steinkeller

8. června 2017 v 19:42 | paulito

Friedrich-Carl von Steinkeller se narodil 28.3.1896 v Deutsch Krone. Po první světové válce byl von Steinkeller převzat do Reichswehru a potom přišel ve Wehrmacht do Kradschützen-Bataillon 2, odkud byl jako Major převelen do štábu XV. Armeekorps. V roce 1940 byl velitelem Kradschützen-Bataillon 7, 7. Panzer Division. V této pozici obdržel za boje na Vjazmě 25.5.1942 Deutsche Kreuz in Gold. Byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se velitelem Kradschützen-Bataillon 1 a zúčastnil se obsazení vichistické Francie v sestavě 7. Panzer Division. Zde velel při operaci Lila Teilverband C, který obsadil Toulon. V roce 1943 se stal velitelem Panzergrenadier-Regiment 7 a obdržel 31.3.1943 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Během obranných bojů na Narwě převzal von Steinkeller 3.4.1944 jako Oberst velení Panzergrenadierdivision Feldherrnhalle a 1.6.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Během sovětské ofenzívy proti Heeresgruppe Mitte 22.6.1944, byla von Steinkellerova divize podřízena XXXIX. Panzerkorps. Ztráty divize byly extrémně vysoké. 27.6. byl vydán rozkaz k ústupu. XXXIX. Panzerkorps existoval nyní jen na papíru a zbytky musely ustupovat území mezi Dněprem a Berezinou, kde tvořila Feldherrnhalle zadní voj. 30.6.1944 byla divize rozdělena na několik Kampfgruppe a měla jen málo zásob. Na počátku července byla obklíčena u Minsku. Von Steinkeller byl zraněn. 6.7.1944 se pokusili v malých skupinách projít k vlastním liniím u Michanoviči. Během tohoto pokusu o průlom padl von Steinkeller 8.7.1944 do ruského zajetí, ze kterého se vrátil teprve 9.10.1955. Friedrich-Carl von Steinkeller zemřel 19.10.1981.

Generalleutnant Friedrich Franek

6. června 2017 v 21:39 | paulito

Friedrich Franek se narodil 16.7.1892 ve Vídni. Vstoupil do Infanterie-Kadetten-Schule v Liebenau a 18.8.1910 nastoupil jako Fähnrich ke k.u.k. Infanterie Regiment Nr. 41 v Černovicích v Bukovině. 1.5.1913 byl převelen jako velitel čety do k.u.k. Infanterie Regiment Nr. 63 v Bestercze v Sedmihorsku. Po vypuknutí války se zúčastnil 8.9.1914 bitvy u Lembergu a během boje u Grodku ve stejném měsíci byl těžce zraněn. 26.11.1914 obdržel Militär-Verdienstkreuz 3. Klasse. 1.3.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a přišel jako velitel roty zpět na frontu a během bojů o Krakowiec byl 15.6.1915 opět zraněn a nyní obdržel za statečnost Bronzenen Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis). Zpět na frontě převzal rotu v bojích na řece Serveč u Baranoviči. V únoru 1916 dostal Oberleutnant Franek tyfus a vrátil se k jednotce v červnu 1916. Byl velitelem roty a později adjutantem k.u.k. Infanterie-Regiment 63. 6.11.1916 obdržel Silbernen Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis). V červnu 1917 obdržel pruský Eiserne Kreuz 2. Klasse. V červnu 1917 byl pluk nasazen jako část 35. Infanterie-Division a zde se zúčastnil 10. a 11. bitvy na Isonzu. Friedrich Franek byl velitelem 17. Kompanie, k.u.k. Infanterie-Regiment 63 a držel důležitou výšinu 146. 17.8. a 18.8.1917 bylo postavení pod těžkým italským ostřelováním, 19.8. prorazily italské jednotky frontu. Franekova rota zahájila protiútok a zatlačila nepřítele zpátky. V dalších dnech Italové podnikli ještě šest útoků, ale Franek postavení udržel a 24.8.1917 se pluk k výšinám vrátil. Později převzal Oberleutnant Franek Sturmkompanie divize, která měla v září 1917 sílu praporu. Obdržel Goldene Tapferkeitsmedaille für Offiziere 6.12.1918 a v dubnu 1918 se zúčastnil Stabs-Offiziers-Anwärter-Lehrgang v Bělehradu. Vrátil se v červnu 1918 jako štábní důstojník k 35. Infanterie Division a byl přidělen do štábu 62. Infanterie Division, kde byl 1.11.1918 povýšen do hodnosti Hauptmann. Po válce zůstal Friedrich Franek v rakouském Bundesheer a sloužil v letech 1919 až 1929 jako velitel roty, adjutant praporu a instruktor na různých vojenských školách. Za osobní statečnost v bojích na italské frontě obdržel 10.6.1921 Ritterkreuz Militär-Maria Theresien-Ordens. 27.9.1927 byl povýšen do hodnosti Major. V roce 1933 byl převelen do Generálního štábu. Od 1.10.1934 učil taktiku na Theresianischen Militärakademie ve Wiener Neustadt, kde byl 15.11.1934 povýšen do hodnosti Oberstleutnant im Generalstab. Po připojení Rakouska k Německu byl Friedrich Franek přidělen jako Oberst do štábu Infanterie Regiment Nr. 32 v Teplicích-Schönau. 1.4.1939 byl převelen do Gebirgsjäger Regiments Nr. 98 v Garmisch-Partenkirchenu. Jako velitel I. Bataillonu se zúčastnil během tažení v Polsku bojů o Lemberg. V únoru 1940 se Oberst Dr. Franek stal velitelem nového Infanterie Regiment Nr. 402. S touto jednotkou se v červnu 1940 zúčastnil bojů ve Vogézách. V bojích proti Sovětskému svazu postupoval na severním úseku východní fronty na Leningrad. Franek, který svůj pluk vedl zepředu, byl zraněn. 4.11.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Friedrich Franek velel 1.1. až 7.5.1944 44. Infanterie-Division, která utrpěla v bojích o Monte Cassino těžké ztráty a od 26.6. velel 73. Infanterie-Division na východní frontě. 16.6.1944 byla divize nově ustavena v Maďarsku a v srpnu přidělena k IV. SS-Panzerkorps na Visle. Generalleutnant Franek byl zajat 29.7.1944 jako část štábu během ofenzívy Rudé armády mezi Lublinem a Brestem u Garwolinu. 22.7.1948 byl propuštěn zpět do vlasti. Zemřel 8.4.1976 ve Vídni.

Erinnerungskreuz 1912/13
Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Verwundetenmedaille mit zwei Streifen
Kaiser-Karl-Truppenkreuz
Bronzene Militär-Verdienstmedaille am Bande des Militärverdienstkreuzes mit Schwertern
Silberne Militär-Verdienstmedaille am Bande des Militärverdienstkreuzes mit Schwertern
Militärverdienstkreuz, III. Klasse mit der Kriegsdekoration und Schwertern
Goldene Tapferkeitsmedaille für Offiziere
Ritterkreuz des Maria-Theresia-Ordens 10.6.1921 jako Oberleutnant a velitel roty v Infanterie-Regiment Nr. 63
Marianerkreuz des Deutschen Ritterordens
Kriegserinnerungsmedaille (Österreich) mit Schwertern
Militärdienstzeichen für Offiziere, 2. Klasse
Militärverdienstkreuz, III. Klasse des Bundesstaates Österreich 24.4.1936
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. und III. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Eisernes Kreuz (1939), 1. Klasse
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 8.2.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 4.11.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 405

Generalleutnant: 1.4.1943
Generalmajor: 1.4.1942
Oberst: 1.12.1940
Oberstleutnant: 1938 (přejat z österr. Bundesheer)
Major
Hauptmann
Oberleutnant
Leutnant: 1.5.1913
Fähnrich: 18.8.1910


Feldwebel Heinz Berger

6. června 2017 v 21:04 | paulito

Heinz Berger se narodil 1.12.1914 v Leipzig-Wahren a 27.8.1939 vstoupil do Infanterie-Panzer-Abwehr-Ersatz-Kompanie 14. 3.2.1940 byl zařazen do 14. (Panzerjäger) Kompanie, Infanterie-Regiment 187 a zúčastnil se tažení proti Francii a Sovětskému svazu. Jako dělostřelec z 3,7-cm-Pak zničil Berger 30.8. a 1.9.1941 západně od Bolotiny v těžké minometné palbě 12 středních a jeden těžký tank. Díky tomu udržel jeho pluk bojovou linii. Od začátku tažení na Východě zničil Berger 25 tanků. Za to obdržel 17.9.1941 Ritterkreuz. 13.1.1942 byl zraněn a po uzdravení převelen do Infanterie-Panzerjäger-Ersatz-Kompanie 87. 13.9.1942 se vrátil ke své staré rotě na frontě, kde byl 8.3. a 15.12.1943 opět zraněn. 1.10.1942 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. 29.11.1944 přišel ke 4. Kompanie pluku a 2.2.1945 byl povýšen do hodnosti Feldwebel. Heinz Berger zemřel 16.4.1983 v Lipsku.

Oberst Wilhelm Buck

5. června 2017 v 21:16 | paulito

Wilhelm Buck se narodil 1.4.1903 v Lübecku a od 17.2.1921 patřil k Reichwehru, kde byl jako Unteroffizier. 16.2.1933 byl propuštěn a 1.3.1936 opět přijat jako záložní důstojník a 1.12.1936 převzat jako aktivní důstojník. 3.1.1939 byl velitelem 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 33 v Dessau. Při mobilizaci byl pluk přejmenován na Infanterie-Regiment (mot.), kde Buck zůstal velitelem 2. Kompanie. Zúčastnil se tažení v Polsku a na Západě. 10.9.1940 se stal velitelem 2. Kompanie, Schützen-Regiment 2 a zúčastnil se tažení proti Sovětskému svazu. 11.7.1941 se Buck stal velitelem I. Bataillon, Schützen-Regiment 304, který byl 5.7.1942 přejmenován na Panzergrenadier-Regiment 304. 5.3.1943 převzal velení Panzergrenadier-Regiment 2. V červenci 1943 byl pluk nasazen východně od Orla. Zde tankoví granátníci odráželi útoky sovětské střelecké divize a gardové tankové brigády. 19.7.1943 byla Kampfgruppe Buck částečně obklíčena a 20.7.1943 prolomila u Mosalevky a odrazila zde všechny útoky. Za tyto boje obdržel Buck 31.7.1943 jako Oberstleutnant a velitel Panzergrenadier-Regiment 2, 2. Panzer-Division Ritterkreuz. Při obranných bojích u Koselce u Kyjeva byl 24.9.1943 Wilhelm Buck zabit při minometném přepadu.

Admiral Otto Ciliax

5. června 2017 v 21:03 | paulito

30.10.1891, Neudietendorf, Durynsko
12.12.1964, Lübeck

Rytířský kříž (21.3.1942)
Německý kříž ve zlatě (20.11.1941)

Leutnant zur See (27.9.1913)
Oberleutnant zur See (22.3.1916)
Kapitänleutnant (29.6.1920)
Korvettenkapitän (1.10.1928)
Fregattenkapitän (1.10.1933)
Kapitän zur See (1.7.1935)
Kommodore (1.11.1939)
Vizeadmiral (1.6.1941)
Admiral (1.2.1943)

Těžký křižník 'Victoria Louise' (01.4.1910 - 31.3.1911)
Marine-Schule (01.4.1911 - 30.9.1912)
Řadová loď 'Hannover' (01.10.1912 - 30.11.1915)
U-Boot-Ausbildung (01.12.1915 - 31.12.1915)
Strážní důstojník, torpédový člun 'T 37' (02.1.1916 - 20.2.1916)
Strážní důstojník, U-Boot 'U 52' (21.2.1916 - 14.10.1917)
II. U-Boot-Flotille (15.10.1917 - 11.11.1917)
U-Boot-Schule (12.11.1917 - 05.12.1917)
II. U-Boot-Flotille (06.12.1917 - 23.6.1918)
Velitel U-Boot 'UB 96' (24.6.1918 - 22.7.1918)
U-Boot-Kommando (25.7.1918 - 10.8.1918)
U-Boot-Schule (11.8.1918 - 24.8.1918)
Adjutant Inspektion U-Boot (25.8.1918 - 23.9.1918)
Velitel U-Boot 'UC 27' (24.9.1918 - 20.1.1919)
Inspektion U-Boot (21.1.1919 - 14.3.1919)
Velitel, torpédové čluny 'T 92' a 'T 107' (15.3.1919 - 30.11.1919)
Velitel, torpédový člun 'T 181' (01.12.1919 - 18.1.1920)
Velitel, torpédové čluny 'T 140' a 'T 145' (19.1.1920 - 31.12.1920)
K dispozici Marine Ost (01.1.1921 - 11.7.1921)
Námořní archív (12.7.1921 - 24.3.1922)
Reichs Marine Dienst Büro Hamburg (25.3.1922 - 31.1.1923)
Reichs Marine Dienst Büro Bremen (15.2.1923 - 20.3.1923)
Velitel roty a učitel, Marine-Schule Mürwik (21.3.1923 - 30.9.1923)
Velitel, torpédový člun 'G 8', I. Torpédový člun-Flotille (01.10.1923 - 23.3.1924)
Nemocen (24.3.1924 - 10.8.1924)
K dispozici Marine Ost (11.8.1924 - 29.3.1925)
Velitel, torpédový člun 'S 18', I. Torpédový člun-Flotille (30.3.1925 - 22.9.1926)
Velitel I. Torpédový člun-Halb-Flotille (23.9.1926 - 26.9.1928)
Flotille-Abteilung, Marine-Administration (01.10.1928 - 23.5.1929)
Štáb Marine Ost (24.5.1929 - 31.12.1929)
Štáb Velitelství Průzkumných sil (01.1.1930 - 23.9.1931)
Ausbildung-Abteilung Marine-Administration (25.9.1931 - 30.9.1932)
Flotille-Abteilung Marine-Administration (01.10.1932 - 28.9.1934)
Náčelník Flotille Abteilung Marine Administration (od 11.1.1936 OKM) (29.9.1934 - 21.9.1936)
Velitel, obrněná loď 'Admiral Scheer' (22.9.1936 - 30.10.1938)
Velitel Námořních sil ve Španělsku (22.3.1938 - 26.6.1938)
K dispozici Velitelství obrněných lodí (01.11.1938 - 06.1.1939)
Velitel, bitevní loď 'Scharnhorst' (07.1.1939 - 28.9.1939)
K dispozici Marine Nord (29.9.1939 - 04.12.1939)
Náčelník štábu, Marine-Gruppe-Kommando West (05.12.1939 - 05.6.1941)
Velitel Bitevních lodí (16.6.1941 - 02.6.1942)
Velitel Baltské flotily (21.9.1941 - 21.10.1941)
Inspektor, Inspekce torpéd (26.6.1942 - 21.3.1943)
Velitel Marine Höhere Kommando Norwegen (04.3.1943 - 25.4.1945)
V zajetí (25.4.1945 - 24.2.1946)




Leutnant Eduard Klar

5. června 2017 v 21:00 | paulito

Eduard Klar se narodil 30.12.1915 v Batzdorfu v Sudetech v Rakousko-Uhersku. 1.10.1937 vstoupil do československé armády, do 3. baterie, horského dělostřeleckého pluku 253 v Chlumci. V květnu 1938 byl mobilizován a nasazen se svojí jednotkou v Náchodě. Po obsazení Sudet 14.10.1938 byl z československé armády propuštěn a vrátil se domů. 9.1.1939 byl povolán k 1. Batterie, Artillerie-Regiment 32 v Köslinu, kde byl cvičen na 10,5 cm-Haubitze. Při vypuknutí války se Gefreiter Klar zúčastnil s 1. Batterie, Artillerie-Regiment 32, 32. Infanterie-Division od 1.9.1939 tažení v Polsku. Na počátku roku 1940 byl přeložen do prostoru Jünkerrath v Eifelu. Po absolvování Unterführerschulung byl 1.4.1940 povýšen do hodnosti Unteroffizier. S 2. Batterie, Artillerie-Regiment 32 se v květnu a červnu 1940 zúčastnil tažení ve Francii. Po skončení tažení byl převelen k 3. Batterie, Artillerie-Regiment 122 v Groß-Born jako velitel děla. Počátku tažení proti Sovětskému svazu se zúčastnil Unteroffizier Klar jako velitel děla a čety v 3. Batterie, Artillerie-Regiment 122, 122. Infanterie-Division v severním úseku východní fronty. Zúčastnil se pochodu na Dünaburg a Leningrad. 24.8.1942 obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse a 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti Wachtmeister. V noci z 5.6.1943 zahájili Rusové silný útok jižně od Staré Russy. Zde byl na předsunutém postavení Wachtmeister Klar obklíčen Rusy s dalšími 14 pěšáky a zabránili s dělostřeleckou podporu průniku Rusů. V tomto boji byl zraněn a převezen do Kriegslazarett 1/551. Zde obdržel 10.6.1943 Eiserne Kreuz 1. Klasse a 17.6.1943 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.6.1943 byl povýšen do hodnosti Oberwachtmeister. Po uzdravení byl převelen do Schule für Fahnenjunker der Artillerie v Berlin-Potsdam. Poté byl převelen na Truppenübungsplatz Groß-Born. 1.12.1944 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V lednu 1945 byl odvelen na východní frontu a zúčastnil se bojů o Köslin a Štětín jako velitel baterie. 2.5.1945 padl u Schwerinu do anglického zajetí, propuštěn byl v červnu 1945. Eduard Klar zemřel 12.7.2001.

General der Infanterie Walter Schroth

5. června 2017 v 20:30 | paulito

3.6.1882 Alteichenau
6.10.1944 Bad Nauheim (nehoda)

27.2.1902 Fahnenjunker
23.11.1902 Fähnrich
18.8.1903 Leutnant
18.8.1911 Oberleutnant
8.11.1914 Hauptmann
1.4.1924 Major
1.2.1929 Oberstleutnant
1.10.1931 Oberst
1.8.1934 Generalmajor
1.4.1936 Generalleutnant
1.2.1938 General der Infanterie

27.2.1902 vstup do 1. Niederschlesische Infanterie-Regiment Graf Kirchbach Nr. 46, Posen
1.4.1908 adjutant Bezirkskommando Hirschberg
1.11.1908 adjutant I. Bataillon, 1. Niederschlesischen Infanterie-Regiment Graf Kirchbach Nr. 46
1.10.1912 Kriegsakademie
2.8.1914 velitel roty v 1. Niederschlesischen Infanterie-Regiment Graf Kirchbach Nr. 46
18.2.1915 Generalstab, poté u Etappen-Inspektion C, štáb V. Armeekorps, náčelník štábu 4. Infanterie Division a 34. Infanterie Division
22.5.1918 náčelník štábu 30. Infanterie Division, poté štáb AOK 2 a náčelník štábu 80. Reserve Division
1919 Grenzschutz Ost u II. a V. Armeekorps
1.10.1919 štáb Reichswehr-Gruppenkommando 3, Kolberg
16.5.1920 štáb Reichswehr-Brigade 9, Schwerin
1.10.1920 štáb 2. Division, Stettin
1.10.1921 štáb Artillerieführer II, Stettin
1.1.1923 velitel 10. Kompanie, 6. Infanterie-Regiment, Flensburg
1.10.1925 Heeresausbildungs-Abteilung (T 4), Reichswehrministerium, Berlín
1.3.1929 velitel I. (Hanseatischen) Bataillon, 16. Infanterie-Regiment, Brémy
1.4.1931 vedoucí výcvikového kurzu na Infanterieschule Dresden
1.10.1933 velitel Infanterieschule Dresden
1.4.1935 Artillerieführer I, Königsberg
15.10.1935 velitel 1. Infanterie-Division, Königsberg
4.2.1938 Kommandierender General XII. Armeekorps a (do 26.8.1939) Befehlshaber Wehrkreis XII, Wiesbaden
19.2.1942 Führerreserve
30.4.1942 Kommandierender General Stellvertretenden Generalkommando IV. Armeekorps a Befehlshaber Wehrkreis IV, Drážďany
1.3.1943 Führerreserve
1.5.1943 Kommandierender General Stellvertretenden Generalkommando XII. Armeekorps a Befehlshaber Wehrkreis XII, Wiesbaden
6.10.1944 zahynul při automobilové nehodě

Ritterkreuz des Kgl. Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern
Fürstlich-Lippisches Ehrenkreuz II. Klasse mit Schwertern
Kgl. Bayerischer Militär-Verdienstorden 4. Klasse mit Schwertern
Kgl. Sächs. Albrechtsorden, Ritterkreuz 1. Klasse mit Schwertern
Kgl. Württemb. Friedrichs-Orden, Ritterkreuz mit Schwertern
Spange zum EK I
9.7.1941 Ritterkreuz

Generalmajor Hugo Schörgi

5. června 2017 v 20:16 | paulito

18.1.1890, Innsbruck
21.2.1945, padl v boji, Vídeň

Hugo Schörgi vstoupil po absolvování k.u.k. Kadettenschule Innsbruck 18.8.1909 jako Fähnrich do k. u. k. Armee. Potom přišel ke k.u.k. Niederösterreichische Infanterie-Regiment Freiherr von Bolfras Nr. 84 v Kremsu. 1.5.1912 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.3.1913 byl převelen ke Gebirgsartillerie-Regiment Nr. 11. K němu patřil ještě na počátku války v roce 1914. S plukem přišel na frontu, kde byl 1.1.1915 povýšen do hodnosti Oberleutnant. V červenci 1915 se stal velitelem baterie v Gebirgsartillerie-Regiment Kaiser Nr. 14. V říjnu 1915 se stal velitelem baterie v Feldkanonen-Regiment Nr. 39. V červnu 1917 se stal velitelem baterie v Gebirgsartillerie-Regiment Nr. 11. 1.2.1918 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V listopadu 1918 se stal nakonec velitelem Artilleriekompanie I v Grazu. V lednu 1919 byl převelen k Gouvernement Graz a od konce ledna 1919 se stal kontrolorem vydáváním potravin u magistrátu Weiz ve Štýrsku. 1.10.1919 byl převelen na Bundesministerium für Heerwesen a převzat do rakouského Bundesheer. Koncem prosince 1920 se stal velitelem Nachrichten-Kompanie, 6. Brigade a 8.7.1921 byl povýšen do hodnosti Major. Stal se velitelem Artillerie-Bataillon, 6. Brigade. Na počátku října 1932 byl převelen k velení 6. Brigade v Innsbrucku, kde byl 1.9.1933 jako Luftschutzoffizier převelen k velení 2. Brigade ve Vídni. 1.2.1935 byl převelen ke Kommando der Luftstreitkräfte a stal se zodpovědným za protivzdušnou obranu. Po připojení Rakouska byl začleněn 15.3.1938 jako Oberstleutnant do Wehrmacht a přidělen k Luftwaffe. Byl přidělen jako Offizier z.b.V. na Reichsluftfahrtministerium (RLM) a byl podřízen Oberbefehlshaber der Luftwaffe. V listopadu 1938 se stal velitelem nového leichten Flak-Abteilung 84 v Bonnu. Na počátku druhé světové války byl se svým oddílem nasazen na západní frontě. V lednu 1940 se stal velitelem Flak-Regiment 29. Jeho štáb byl také označen jako Flakgruppe Frankfurt am Main. V květnu 1940 byl převelen do štábu Luftflotte 3. V srpnu 1940 se stal velitelem Flak-Regiment 22. Jeho štáb byl také nasazen jako Kommandeur der Flakgruppe Berlin-Süd. Na podzim 1940 se stal velitelem nového Flak-Regiment 182 v Plzni. Byl také jako Kommandeur der Flakgruppe Böhmen. V září 1942 se stal velitelem Flak-Brigade VI. V listopadu 1942, mezitím jako Generalmajor, byl jmenován jako Flakinspizient Luftgau-Kommando Holland. V březnu 1943 se stal velitelem nové Flak-Brigade XIX v Holandsku, která byla v létě 1943 přejmenována na 19. Flak-Brigade. 3.8. až 31.8.1944 byl ve Führer-Reserve OKL a 1.9.1944 byl přidělen ke General der Luftwaffe beim Stellvertretenden Generalkommando XVII. Armeekorps ve Vídni. Kromě toho se stal velitelem Ermittlungsstab Wehrkreis XVII. Generalmajor Hugo Schörgi padl 21.2.1945 při spojeneckém náletu na Flak-Kaserne Wiener Küniglberg.

Fähnrich 18.8.1909
Leutnant 1.5.1912
Oberleutnant 1.1.1915
Hauptmann 1.2.1918
Major 8.7.1921
Oberstleutnant 22.6.1937
Oberst 20.4.1939
Generalmajor 1.11.1942

Erinnerungskreuz 1912/13
k.u.k. Österr. Bronzene Militärverdienstmedaille am Bande des Militärverdienstkreuzes mit Schwertern
k.u.k. Österr. Silberne Militärverdienstmedaille am Bande des Militärverdienstkreuzes mit Schwertern
k.u.k. Österr. Militärverdienstkreuz III. Klasse mit Kriegsdekoration und Schwertern
k.u.k. Österr. Goldene Tapferkeitsmedaille für Offiziere
k.u.k. Österr. Kaiser-Karl-Truppenkreuz
k.u.k. Österr. Verwundetenmedaille 1 Mittelstreifen
Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Goldenes Verdienstzeichen der Republik Österreich
Militärdienstzeichen für Offiziere, II. Klasse
Tiroler Landesdenkmünze 1914-1918, 1928
Kriegserinnerungsmedaille (Österreich) mit Schwertern
Ungarische Weltkriegs-Erinnerungsmedaille
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914)
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Flakkampfabzeichen der Luftwaffe
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. und I. Klasse mit Schwertern


Oberst Herbert Böhme

1. června 2017 v 22:10 | paulito

Herbert Johannes Theodor Böhme se narodil v roce 1898 v Rattwitzu. 17.8.1915 vstoupil jako dobrovolník do Infanterie-Regiment 23 a zúčastnil se s ním bojů na západní frontě v prostoru Artois, Somme, Flandry a Champagne. V roce 1917 byl převelen na východní frontu, následovaly boje o Dünaburg, poté byl zase převelen na západní frontu. Nejdříve byl nasazen ve Flandrech a poté v Itálii, v bojích o Isonzo a v Julských Alpách. Koncem roku byl opět převelen na západní frontu a zúčastnil se bojů v Lotrinsku a Vogézách. Po skončení války byl 29.3.1920 převzat jako Leutnant der Reserve do Vorläufigen Reichswehr. Po rezervních cvičeních byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve a 1.6.1934 Hauptmann der Reserve. Po dalších záložních cvičeních v letech 1935 a 1936 ve Wehrmacht, vstoupil 23.7.1937 do Heer jako aktivní důstojník a stal se velitelem 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 28, s ní se zúčastnil tažení v Polsku. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Major a 9.3.1940 se stal velitelem III. Bataillonu, se kterým se zúčastnil tažení na Západě v roce 1940. V rámci 8. Infanterie-Division se Böhme zúčastnil od 23.5.1940 bojů o přechod kanálu Schelde u Bouchainu. Nakonec byl Bouchain obsazen po čtyřech dnech tvrdých bojů. Böhme za to obdržel 19.7.1940 jako Major a velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiments 28, Ritterkreuz. 21.11.1940 převzal velení I. Bataillon, Infanterie-Regiment 233. 24.2.1941 převzal velení III. Bataillon Feldherrnhalle, Infanterie-Regiment 271. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na východní frontě převzal 20.5.1942 velení Infanterie-Regiment 271 (93. Infanterie-Division), 9.8.1942 velení Infanterie-Regiment (mot.) Feldherrnhalle a 15.10.1942 Grenadier-Regiment Feldherrnhalle. Jako velitel pluku byl navržen 7.6.1942 na Dubové listy, byly ale zamítnuty. 21.10.1942 byl opět navržen a odmítnut. 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. 20.6.1943 byl pluk přidělen 93. Infanterie-Division a se zbytky u Stalingradu zničené 60. Infanterie-Division vytvořil Panzergrenadier-Division Feldherrnhalle (od 20.4.1945 Panzer-Division Feldherrnhalle 1), které velel Generalleutnant Otto Kohlermann. V bojích u Děmanova u Vitebsku padl Oberst Böhme 27.12.1943 v boji.

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis II. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 2.10.1939
1. Klasse 29.11.1939
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 19.7.1940 jako Major a velitel III. Bataillon, Infanterie-Regiment 28, 8. Infanterie-Division

Generaloberst Alexander von Kluck

1. června 2017 v 21:10 | paulito

20.5.1846, Münster
19.10.1934, Berlín

V roce 1865 vstoupil do armády. Byl přidělen ke Generálnímu štábu. V letech 1889 až 1896 byl velitelem praporu v Infanterie Regiment 66 v Magdeburgu. V letech 1894-95 vedl výstavbu Truppenübungsplatz Altengrabow a v roce 1906 se stal velícím generálem V. Armeekorps, od roku 1907 I. Armeekorps. Od roku 1913 byl Generalinspektor VIII. Armeeinspektion a v roce 1914 Oberbefehlshaber 1. Armee. S ní se Kluck zúčastnil po vypuknutí první světové války tažení do Belgie podél pobřeží. Díky rozhodnutí Obersten Heeresleitung byl Kluckův postup zastaven ve prospěch 2. Armee Karla von Bülow. Alexander von Kluck musel se svojí 1. Armee ustoupit a držet 40 až 50 kilometrů širokou frontu. Tak byla ztracena bitva na Marně v roce 1914. V roce 1915 byl ve Francii těžce zraněn a v říjnu 1916 byl propuštěn kvůli věku.

13.10.1865 vstup do 1. Kompanie, Infanterie-Regiment Graf Bülow von Dennewitz (6. Westfälisches) Nr. 55, Detmold/Höxter
15.6.1866 účast na válce s Rakouskem-Uherskem, při vypuknutí války měl hodnost Fahnenjunker-Unteroffizier. V bojích byl povýšen do hodnosti Portepeefähnrich.
16.8.1866 Sekonde-Lieutenant
19.7.1870 účast na německo-francouzské válce
14.1.1872 Füsilier-Regiment Albrecht von Preußen (1. Hannoversches) Nr. 73, okupační jednotka ve Francii
13.4.1872 Premier-Lieutenant
12.8.1873 Infanterie-Regiment Graf Bülow von Dennewitz (6. Westfälisches) Nr. 55, Detmold
27.1.1876 adjutant 28. Infanterie-Brigade, Wesel
15.2.1879 Hauptmann
15.2.1879 velitel roty v 5. Westfälisches Infanterie-Regiment Nr. 53, Aachen
30.7.1881 velitel roty v Unteroffizier-Schule, Jülich
14.10.1884 velitel Unteroffizier-Vorschule, Annaburg
15.11.1887 Major
1.7.1888 velitel Unteroffizier-Vorschule, Neubreisach
16.4.1889 velitel praporu v 3. Magdeburgisches Infanterie-Regiment Nr. 66, Magdeburg
25.3.1893 Oberst-Lieutenant
27.1.1896 velitel Landwehr Bezirk I, Berlin
18.4.1896 Oberst
15.6.1898 velitel Füsilier-Regiment Königin Viktoria von Schweden (1. Pommersches) Nr. 34, Bromberg
22.5.1899 velitel 23. Infanterie-Brigade, Gleiwitz
22.9.1899 Generalmajor
18.2.1902 velitel 37. Infanterie-Division, Allenstein
3.4.1902 Generalleutnant
3.6.1906 velící generál V. Armee-Korps, Magdeburg
16.10.1906 General der Infanterie
11.9.1907 velící generál I. Armee-Korps, Köningsberg
1.10.1913 Generalinspekteur VIII. Armee-Inspektion, Berlín
27.1.1914 Generaloberst
2.8.1914 velitel 1. Armee
10.1916 propuštěn z aktivní služby

Erinnerungskreuz für 1866
Eisernes Kreuz (1870), II. Klasse
Kriegsdenkmünze für die Feldzüge 1870-71 (Deutsches Reich) mit mehreren Gefechtsspangen
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz
Jubiläums-Eichenlaub "25" 1870/1895 zum Eisernen Kreuz II. Klasse
Zentenarmedaille
Roter Adlerorden, IV., III., II. und I. Klasse mit Eichenlaub
Königlicher Kronen-Orden (Preußen), II. Klasse (Halsorden)
Orden vom Schwarzen Adler, 1913
Wiederholungsspange (1914) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1870)
Eisernes Kreuz (1914), I. Klasse
Pour le Mérite 28.3.1915
Großkreuz des Roten Adlerordens mit Eichenlaub und Stern
Königlicher Kronen-Orden (Preußen), Großkreuz mit Stern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer, 1934


Leutnant der Reserve Gerhard Köppen

1. června 2017 v 20:41 | paulito

17.5.1918, Holzendorf
5.5.1942, padl v boji u Akmonaje

Na počátku kariéry prodělal pilotní výcvik na bombardovacího letce a byl přidělen k Kampfgeschwader 1 Hindenburg. V roce 1939 byl přeškolen na stíhacího pilota a jako Unteroffizier der Reserve přidělen 6.10.1040 k 8. Staffel, JG 52. Ještě ve stejném roce byl povýšen do hodnosti Feldwebel der Reserve. Na jaře 1941 byl převelen k 7. Staffel, JG 52. V dubnu a květnu byl nasazen nad Řeckem a Krétou. Köppen do té doby nezískal ještě žádný sestřel. 22.6.1941 začala operace Barbarossa. Také JG 52 byla nasazena na východní frontě. Köppen zde konečně získal 24.6.1941 první sestřel. Na jaře 1942 získal další sérii sestřelů. Po 40 sestřelech byl povýšen do hodnosti Feldwebel der Reserve a 18.12.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 24.2.1942 sestřelil další čtyři sovětské stíhačky. 69. - 72. sestřel získal 27.2.1942 a za tyto úspěchy obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz. Současně byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve. Koncem dubna se vrátil na východní frontu. 30.4.1942 sestřelil čtyři sovětské stíhačky a 2.5.1942 získal dalších pět sestřelů (80. - 84.). 5.5.1942 obdržel během střetu se sovětskými bombardéry zásah do motoru a musel vyskočit u Akmonaje do Azovského moře a byl spatřen ještě plavající, jak se k němu blíží dva sovětské hlídkové čluny. Jeho další osud není znám, a tak byl Köppen od 5.5.1942 prohlášen jako pohřešovaný. Získal celkem 85 sestřelů.

1936 Flieger
1937 Gefreiter
1939 Obergefreiter
1939 Unteroffizier der Reserve
1940 Feldwebel der Reserve
1942 Leutnant der Reserve

Eisernes Kreuz (1939) II und I. Klasse, 1941
Flugzeugführerabzeichen
Ehrenpokal der Luftwaffe für besondere Leistungen im Luftkampf 17.11.1941
Deutsches Kreuz in Gold 20.12.1941
Frontflugspange für Tagjäger in Gold
Ritterkreuz 18.12.1941 jako Feldwebel a pilot v 8./JG 52
Eichenlaub (29.) 27.2.1942 jako Feldwebel a pilot v 7./JG 52
4x Nennung im Wehrmachtsbericht, 1942



SS-Hauptsturmführer Werner Meyer

1. června 2017 v 20:21 | paulito

Werner Meyer se narodil 18.9.1919 jako syn důstojníka v Pasewalku, Kreis Uckermünde. Od dubna do října 1938 absolvoval službu u RAD ve Schwerinu a 1.11.1938 vstoupil jako dobrovolník do 1. Kompanie, SS-Regiment 2 Germania v Hamburku. Zúčastnil se tažení v Polsku a na Západě a 9 měsíců strávil při výcviku v SS-Junkerschule Bad Tölz. Na jaře 1941 přišel zpět ke své jednotce jako velitel čety. Během tažení na Východě přišel Meyer jako SS-Untersturmführer se svojí divizí na jižní úsek a stal se zde později adjutantem I. Bataillonu. V březnu 1943 převzal na krátký čas velení 1. Kompanie a za to obdržel 15.10.1943 Německý kříž ve zlatě. Během průlomu z kotle u Čerkass v lednu 1944 získal Meyer, nyní SS-Obersturmführer, důležité vyznamenání za boj zblízka. 12.4.1944 získal Sponu za boj zblízka ve zlatě a byl u Dněpru těžce zraněn. Za výkony u Čerkass obdržel Meyer jako SS-Obersturmführer a velitel 1. Kompanie, SS-Panzergrenadier-Regiment 9 Germania, 5. SS-Panzer Division Wiking 4.5.1944 Rytířský kříž. Po dlouhém léčení v lazaretu se vrátil v únoru 1945 ke své jednotce a stal se adjutantem pluku. Werner Meyer zemřel 17.8.1996 v Kirchbarkau, Kreis Kiel.

Abzeichnen der Deutsche Lebens-Rettungs-Gesellschaft in Bronze
Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Spange 20.10.1941
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse: 20.6.1940
1. Klasse: 20.7.1940
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze und Silber
in Bronze: 20.4.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
in Schwarz: 22.7.1943
in Silber: 24.11.1943
in Gold: 1.5.1944
Nahkampfspange in Gold
Bronze 1.8.1943
Silber 30.1.1944
Gold 12.4.1944
Deutsches Kreuz in Gold 15.10.1943 jako SS-Untersturmführer v 1./SS-Panzergrenadier-Regiment 2 Germania
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 4.5.1944 jako SS-Obersturmführer a velitel 1. Kompanie/SS-Panzergrenadier-Regiment 9 Germania

Hauptmann der Reserve Erich Röseke

1. června 2017 v 20:16 | paulito

24.1.1921, Stuttgart
2.5.1994, Leinfelden

Röseke byl povolán v květnu 1939 ke Gebirgsjäger. V říjnu 1939 se hlásil jako Pionier der Reserve dobrovolně k Bau-Lehr-Kompanie z.b.V. 800.
1940 Gefreiter der Reserve a kulometčík, potom odvelen k výsadkářskému výcviku
1941 Unteroffizier a Pioniergruppenführer. Velitel Sturmbootstaffel
1942 Feldwebel a Kompanie-Truppführer. Velitel čety kozáků (nasazení u Kaspického moře, nejvýchodněji ze všech německých jednotek).
1943 Leutnant a velitel čety
1944 Oberleutnant a velitel roty
1945 Hauptmann a velitel praporu a Kampfgruppe

1940 tažení na Západě
1941 Řecko/Afrika (Sonderverband 288 Orientkorps)
1942 Rusko
1943/44 Řecko, Albánie, Jugoslávie, Maďarsko
1945 Východní Prusko, Slezsko
Po skončení války padl Röseke do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1948.

1939: Pionier der Reserve
1940: Gefreiter der Reserve
1941: Unteroffizier der Reserve
1942: Feldwebel der Reserve
1943: Leutnant der Reserve
1944: Oberleutnant der Reserve
1945: Hauptmann der Reserve

HJ-Leistungsabzeichen
Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
Führer-Sportabzeichen der Hitlerjugend
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Goldenes HJ-Ehrenzeichen
Pionier-Steuermannabzeichen des Heeres
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Allgemeines Sturmabzeichen
2x Panzervernichtungsabzeichen
Nahkampfspange in Bronze und Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
Tapferkeits- und Verdienstauszeichnung für Angehörige der Ostvölker, II. und I. Klasse in Gold mit Schwertern
Vyznamenání za statečnost (Chorvatsko)
Bandenkampfabzeichen I. Stufe (Bronze)
Deutsches Kreuz in Gold 22.3.1945 jako Oberleutnant der Reserve v 9./Jäger-Regiment 1 Brandenburg
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.4.1945 (787.) jako Oberleutnant der Reserve a velitel 9. Kompanie, Jäger-Regiment 1 Brandenburg

SS-Hauptsturmführer Karl Nikolussi-Leck

1. června 2017 v 20:01 | paulito

14.3.1917, Pfatten
31.8.2008, Bozen

SS-Nr.: 423.876

Karl Nicolussi-Leck sloužil od ledna 1940 v SS-Infanterie regiment Deutschland, se kterým se v dubnu zúčastnil tažení na Balkáně. Od června 1941 se zúčastnil tažení v Rusku. Od listopadu 1941 do března 1942 navštěvoval SS-Junkerschule Bad Tölz. Potom bojoval jako SS-Untersturmführer v 5. SS-Panzer Division Wiking na Ukrajině. V březnu 1944 se Nicolussi-Leck jako SS-Obersturmführer zúčastnil s divizí průlomu z kotle u Kovelu, kde se nacházely obklíčené jednotky, kterým velel SS-Oberführer Herbert Otto Gille. 30.3. Nicolussi-Leck se sedmi tanky Panther a 50 muži ze 131. Infanterie-Division prolomili nepřátelský kruh. 4.4.1944 dosáhli spojení s německou linií. 5.4. začala evakuace kotle průlomem, který hlídaly 131. Infanterie-Division, 4. a 5. Panzer-Division a SS-Division Wiking. Za tyto boje obdržel Nicolussi-Leck Ritterkreuz a byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer. Následovaly těžké obranné boje. V červenci 1944 bojovala divize na Visle a potom v bojích o Budapešť. Potom ustupovala divize přes Maďarsko a Sudety do jižního Německa. V roce 1945 vedl Karl Nicolussi-Leck Kampfgruppe v bojích v Porúří a u Hannoveru, 22.4.1945 padl se zbytkem svých mužů u Braunschweigu do amerického zajetí.

Goldenes HJ-Ehrenzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 2. Klasse
2. Klasse 25.7.1942
1. Klasse 9.8.1942
Panzerkampfabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 3.4.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 9.4.1944 jako SS-Obersturmführer a velitel 8. Kompanie, SS-Panzer-Regiment 5, 5. SS-Panzer-Division Wiking
Deutsches Kreuz in Gold 10.3.1945 jako SS-Obersturmführer a velitel 8. Kompanie, SS-Panzer-Regiment 5, 5. SS-Panzer-Division Wiking



Oberwachtmeister Josef Mathes

30. května 2017 v 21:57 | paulito

4.2.1908, Aš, Rakousko-Uhersko
padl v boji 19.9.1944 v Arnhemu

Sudetský Němec Josef Mathes v letech 1931 a 1932 absolvoval službu v československé armádě. 19.10.1938 se stal Obertruppführerem v Reichsarbeitsdienst. Měsíc po vypuknutí druhé světové války se přihlásil k Heeres-Artillerie, se kterou se zúčastnil tažení na Západě v roce 1940. V listopadu 1940 byl odvelen k nově ustanovenému Sturmartillerie-Abteilung 191 pod velením Hauptmanna Günthera Hoffmann-Schoenborna v Jüterbogu, nejdříve jako velitel děla a potom velitel čety. Mathes se zúčastnil bojů na Balkáně a v Rusku. Mezitím byl Sturmgeschütz-Abteilung 191 podřízen 98. Infanterie-Division v bojích o Kyjev, Vzazmu a Moskvu na východní frontě. Na jaře 1943 byl přidělen k obraně Kubáně. V létě 1943 byl přidělen k nově ustavenému Sturmgeschütz-Abteilung 280, kde se stal velitelem 2. čety v 3. baterii. 5.11.1943 opustil Abteilung Francii a byl nasazen na východní frontě u Berdičeva. Dále se zúčastnil bojů u Žitomiru. Sověti obklíčili jižně od Žitomiru výcvikovou jednotku Waffen-SS, ale Abteilung obklíčení prolomil a 1.200 mužů zachránil. Následovaly boje o Gorodiště a Kyjev. 12.1.1944 byl Abteilung nasazen u Šepetovky. Mathes se nacházel u Brigade, podřízené 9. SS-Panzer-Division Hohenstaufen, která byla 8.4.1944 nasazena v těžkých bojích o Tarnopol. Po velkých ztrátách byl zbytek Brigade přesunut do Jaroslavi a poté do Dánska k doplnění a odpočinku. Abteilung byl 14.2.1944 přejmenován na Sturmgeschütz-Brigade 280. Když při operaci Market-Garden Spojenci vytvářeli koridor k Eindhovenu, nacházela se Sturmgeschütz-Brigade 280 na cestě do Cách. Generalfeldmarschall Walter Model (Oberbefehlshaber West), přikázal veliteli brigády Kühmemu, aby se přesunul k holandským hranicím a s 3. Batterie (7 StuG III Ausf. G a 3 StuH 42) aby podpořila II. SS-Panzerkorps v cestě k Arnhemu. 3. Batterie vedla protiútok proti nepříteli na cestě Eindhoven-Nimwegen-Arnhem. 19.9.1944 dosáhla 3./StuG-Brigade 280 prostor nasazení a byla okamžitě vržena do boje proti čtyřem britským prpaorům západně od Arnhemu. Velitel čety Mathes velel třem Sturmhaubitze 42. 19.9.1944 padl Oberwachtmeister Josef Mathes v boji proti britské pěchotě. Po zničení několika protitankových děl, které umožnila baterii cestu na Oosterbeek, obdržela Mathesova Sturmhaubitze plný zásah. Dělo sice nebylo zničeno, ale Mathes a posádka byli zraněni, Mathes těžce. Lékař ho již nemohl zachránit.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 16.6.1941
1. Klasse 14.9.1942
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 25.8.1943 jako Oberwachtmeister v 2. Batterie, Sturm-Artillerie-Abteilung 191 (motorisiert)
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 4.10.1944 jako Oberwachtmeister a velitel 2. čety, 3. Batterie, Sturmgeschütz-Brigade 280 (posmrtně)
Ehrenblattspange des Heeres 25.10.1944 jako Oberwachtmeister a velitel 2. čety, 3. Batterie, Sturmgeschütz-Brigade 280 (posmrtně)

 
 

Reklama