Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Generalleutnant Oskar Blümm

Včera v 18:26 | paulito

Oskar Blümm se narodil 26.6.1884 v Zwieselu a vstoupil 22.9.1905 jako Fahnenjunker do Königlich Bayerische Armee. Přišel k 21. Königlich Bayerisches Infanterie-Regiment "Großherzog Friedrich Franz IV. von Mecklenburg-Schwerin". 30.4.1906 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 11.9.1906 byl převelen do 5. bayerische Infanterie-Regiment. 8.3.1907 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 3.8.1914 se stal adjutantem I. Bataillonu, 4. bayerischen Reserve-Infanterie-Regiment a 18.8.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 27.9.1916 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a v říjnu 1916 byl na měsíc odvelen k Armeekommando Süd. 31.7.1917 se stal Oskar Blümm zastupujícím adjutantem 3. bayerischen Reserve-Infanterie-Brigade. 31.12.1917 se stal adjutantem 22. bayerischen Infanterie-Brigade. V únoru 1918 navštěvoval výcvikový kurz na Nachrichtenschule Bukarest. Kvůli těžkému onemocnění musel být 16.11.1918 umístěn do lazaretu. Během války získal oba stupně Železného kříže. Po uzdravení se vrátil 19.2.1919 k 5. bayerische Infanterie-Regiment. 6.3.1919 se stal velitelem roty ve Freiwilligen-Bataillon Thelemann, 20.4.1919 potom velitelem roty ve Freikorps Bamberg. Nakonec byl jako Hauptmann převzat do Reichsheer. Stal se velitelem roty v Reichswehr-Infanterie-Regiment 46. 11.5. až 13.7.1920 byl odvelen k Lehr-Brigade Döberitz. V 100.000 Mann-Heer byl velitelem roty v 21. (Bayer.) Infanterie-Regiment. Na jaře 1924 se stal velitelem 10. Kompanie v Bayreuthu. V září a říjnu 1924 navštěvoval kulometný výcvikový kurz na Truppenübungsplatz Grafenwöhr. 1.2.1926 byl převelen do štábu III. Bataillonu v Bayreuthu. 1.10.1927 byl převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Zde byl umístěn v Heeres-Organisations-Abteilung (T 2). 1.4.1928 byl povýšen do hodnosti Major. 1.2.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.11.1933 se stal velitelem III. Bataillonu v Bayreuthu. 1.10.1934 se stal velitelem Infanterie-Regiment Bayreuth. 1.2.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.10.1935 byl jeho pluk přejmenován na Infanterie-Regiment 42. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 10.11.1938 byl jmenován do funkce Infanterie-Kommandeur 7 v Mnichově, později Landshutu. V srpnu 1939 byl jmenován velitelem nové 57. Infanterie-Division. S ní se v září 1939 zúčastnil tažení v Polsku. Zde obdržel obě Spony k Železnému kříži. 20.4.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Krátce nato velel divizi při tažení na Západ a v létě 1941 při útoku do jižního Ruska. 22.9.1941 obdržel Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres. Za své velení obdržel 23.11.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 12.1.1942 byl převelen do Führer-Reserve. Na počátku dubna 1942 převzal opět velení nad 57. Infanterie-Division. 10.10.1942 byl převelen do Führerreserve. 1.11.1942 byl jmenován velitelem Division Nr. 407. 1.4.1945 onemocněl a nebyl již dále nasazen. 26.4.1945 padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1947. Zemřel 12.12.1951 v Ursbergu.

Generalmajor Friedrich Blümke

Včera v 17:32 | paulito

Friedrich Blümke se narodil 18.2.1898 v Rahnwerderu a vstoupil 18.11.1916 jako válečný dobrovolník do Infanterie-Regiment 42. S ním byl nasazen v září 1917 na frontu. 19.9.1918 v hodnosti Leutnant důstojníkem roty a 6.11.1918 převzal velení 12. Kompanie. 28.3.1919 byl poslán na důstojnickou školu. Po skončení války byl převzat do Reichswehru, kde se 27.8.1920 stal ordonančním důstojníkem v Bataillon von Hammerstein. 30.12.1920 přišel jako důstojník roty do 1. Kompanie, Infanterie-Regiment 6. 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a zúčastnil se zbraňového výcvikového kurzu. 1.10.1925 se stal adjutantem III. Bataillonu svého pluku. 1.10.1930 byl Blümke poslán k velitelskému výcviku do štábu 2. Division a 1.10.1932 převelen k Artillerie-Regiment 1. 1.5.1933 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1933 byl převelen na Reichswehrministerium a 12.10.1936 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 27. 1.10.1936 byl povýšen do hodnosti Major. 12.10.1937 se Blümke stal náčelníkem štábu 23. Infanterie-Division a 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 20.9.1940 byl převelen do Führerreserve a byl odvelen k různým výcvikovým kurzům pro generální štáb. 17.3.1941 se stal náčelníkem štábu VII Korps. 23.5.1941 byl převelen do štábu XIV. Armeekorps a 21.6.1941 se stal náčelníkem štábu sboru. 6.1.1942 se stal náčelníkem štábu XXXXII. Armeekorps. 1.2.1944 byl povýšen do hodnosti Oberst. 20.6.1942 byl převelen do Führerreserve a 15.8.1942 se stal velitelem Infanterie-Regiment 347. 6.11.1943 obdržel Ritterkreuz. 5.1.1944 byl opět převelen do Führerreserve a byl odvelen k 10. výcvikovému kurtu pro velitele divizí. Po ukončení kurzu byl odvelen k Führerreserve Heeresgruppe Südukraine. 5.7.1944 převzal zastupující velení 257. Infanterie-Division. 20.9.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 24.8.1944 byl těžce zraněn na východní frontě při náletu a 4.9.1944 zemřel na svá zranění u Tighiny v Rumunsku.

General der Infanterie Johannes Block

Včera v 16:28 | paulito

Johannes Block se narodil 17.11.1894 v Büschdorfu a vstoupil krátce po začátku první světové války jako válečný dobrovolník do Mansfelder Feldartillerie-Regiment Nr. 75. Na počátku roku 1915 byl poslán jako důstojnický čekatel k pěchotě. Byl převelen k Magdeburgisches Füsilier-Regiment "General-Feldmarschall Graf Blumenthal" Nr. 36. Na jaře 1915 byl zraněn. Koncem roku 1915 byl převelen k 1. Masurisches Infanterie-Regiment Nr. 146. 11.5.1916 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Ve válce získal oba stupně železného kříže. Po válce byl nasazen ve Freikorpsu a pak převzat do Reichsheer. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 40. V 100.000 Mann-Heer patřil k 2. (Preuß.) Infanterie-Regiment. Na podzim 1923 byl u 16. Kompanie v Allensteinu. Na podzim 1923 byl převelen do Infanterieschule München. Tam se zúčastnil Hitlerova a Ludendorffova pokusu o převrat. Následně byl koncem května 1924 jako Oberleutnant propuštěn z Reichswehru. 1.7.1934 byl v hodnosti Hauptmann opět převzat do Heer. Byl zařazen do 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1934 byl jmenován velitelem roty v Infanterie-Regiment Kolberg. 15.10.1935 byl jeho pluk přejmenován na Infanterie-Regiment 4. 1.3.1936 byl povýšen do hodnosti Major. 1.2.1937 se stal velitelem I. Bataillon, Infanterie-Regiment 4. 1.8.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V září 1939 byl se svým praporem nasazen v Polsku. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. 14.3.1940 se stal velitelem Infanterie-Regiment 202. Ten vedl na jaře 1940 v tažení na Západě. V létě 1941 vedl svůj pluk do jižního Ruska. 1.8.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. 22.12.1941 obdržel za výkony svého pluku Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 15.5.1942 byl pověřen velením 294. Infanterie-Division. 1.9.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se tak velitelem své divize. 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Za nasazení své divize v obranných bojích o Stalino a Krivoj Rog obdržel 22.11.1943 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 24.12.1943 byl převelen do Führerreserve, kde prodělal výcvikový kurz pro velící generály v Döberitz. 1.4.1944 byl pověřen velením VIII. Armeekorps. 15.4.1944 byl převelen k Heeresgruppe Nordukraine. Ve stejný den byl pověřen zastupujícím velením XIII. Armeekorps. Na počátku června 1944 odevzdal velení a 15.6.1944 byl pověřen zastupujícím velením LVI. Panzerkorps. 1.7.1944 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a jmenován velícím generálem sboru. Vedl svůj Panzerkorps v obranných bojích v jižním Polsku, až byl v lednu 1945 obklíčen u Kielce na Visle. Zde padl u Baranowa 26.1.1945 v boji.

General der Artillerie Rudolf Bleidorn

Pátek v 23:34 | paulito

Rudolf Bleidorn se narodil 14.6.1864 v Karlsruhe a vstoupil 14.4.1883 jako Sekondeleutnant do Königliche Preußische Armee. Byl zařazen k 2. Badisches Feldartillerie-Regiment Nr. 30 v Rastattu. Zde byl nasazen jako důstojník baterie. 1.10.1885 byl na dva roky odvelen na Dělostřeleckou a ženijní školu. 1.11.1897 se stal adjutantem III. praporu pluku. 1.8.1890 se stal adjutantem pluku. 18.1.1891 byl povýšen do hodnosti Premierleutnant. Od září 1893 se stal adjutantem 5. Feldartillerie-Brigade ve Frankfurtu nad Odrou. 12.9.1896 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V červnu 1897 se stal velitelem baterie u Schleswigsches Feldartillerie-Regiment "Generalfeldmarschall Graf Waldersee" Nr. 9. 14.9.1899 se stal velitelem baterie v Lehr-Regiment der Feldartillerie-Schießschule v Jüterbogu. 27.1.1906 byl povýšen do hodnosti Major. V květnu 1907 byl převelen do štábu Feldartillerie-Schießschule. 27.1.1908 se stal velitelem II. Abteilung, 4. Lothringischen Feldartillerie-Regiments Nr. 70 v Mörchingenu. V listopadu 1911 byl opět převelen do Feldartillerie-Schießschule. 1.10.1912 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 20.5.1913 se stal velitelem Straßburger Feldartillerie-Regiment Nr. 84, jenž vedl i do války v létě 1914 na západní frontu. 5.9.1914 byl povýšen do hodnosti Oberst. 24.12.1914 velení pluku odevzdal a převzal ho opět 6.2.1915. Mezitím byl velitelem Reserve-Feldartillerie-Regiment Nr. 54. Na počátku června 1916 se stal velitelem 79. Reserve-Feldartillerie-Brigade. Od února do listopadu 1917 byl nasazen jako Arko 79. Na počátku prosince 1917 byl jmenován do funkce Arko u Heeresgruppe Kronprinz Rupprecht. 19.2.1918 byl jmenován do funkce Arko 36. 25.2.1918 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na počátku června 1918 byl jmenován do funkce General der Artillerie 10. V roce 1918 přednesl v Reichstagu na jarní ofenzívu 1918. Za války obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce se 8.1.1919 stal velitelem Feldartillerie-Schießschule Jüterbog. 1.10.1919 byl převzat do Reichsheer. Byl jmenován velitelem dělostřelectva u Reichswehr-Brigade 13. V 100.000 Mann-Heer byl jmenován do funkce Artillerieführer V. 15.6.1921 byl převelen na Reichswehrministerium (RWM) do Berlína. Zde byl jmenován do funkce inspektora u Inspektion der Artillerie (In 4). 1.7.1921 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Byl označován jako otec dělostřelectva Reichswehru. 1.2.1927 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. 31.10.1927 byl propuštěn z aktivní služby v Reichswehru. Zemřel 2.3.1937 v Berlin-Schöneberg.

Generalmajor Wilhelm Bleckwenn

Pátek v 23:07 | paulito

Wilhelm Bleckwenn se narodil 21.10.1906 v Berge a vstoupil 16.4.1925 jako Polizei-Anwärter do Polizeischule Hildesheim. 1.8.1935 byl jako Oberleutnant převzat do Wehrmacht a poslán do výcvikového kurzu pro velitele kulometných čet do Infanterie-Schule Döberitz. Nakonec přišel 15.10.1935 jako důstojník roty k MG-Bataillon 1, kde byl 1.10.1936 povýšen do hodnosti Hauptmann. 12.10.1937 se Bleckwenn stal velitelem roty v MG-Bataillon 10. V červenci 1938 absolvoval důstojnický výcvikový kurz na Kriegsschule Dresden. 10.11.1938 se stal velitelem roty v MG-Bataillon 14. 4.1.1940 převzal I. Bataillon, Grenz-Infanterie-Regiment 127. 22.11.1940 převzal III. Bataillon, Infanterie-Regiment 690. 26.3.1941 byl převelen do Führer-Reserve OKH a odvelen jako instruktor k Infanterie-Ersatz-Bataillon 63 v Ingolstadtu. 20.8.1941 převzal velení III. Bataillon, Infanterie-Regiment 256. 9.9.1941 byl těžce zraněn a poslán do lazaretu. Po uzdravení byl poslán k Infanterie-Ersatz-Bataillon 256 a 31.10.1941 do Führerreserve Heeresgruppe Mitte. 15.10.1941 byl povýšen do hodnosti Major a 4.11.1941 se stal velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 467. 27.11.1941 převzal I. Bataillon pluku. 18.1.1942 byl pověřen velením Infanterie-Regiment 487 a 1.8.1942 se stal velitelem pluku. 1.8.1942 byl Wilhelm Bleckmann povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 8.11.1943 Oberst. 6.4.1944 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 14.8.1944 byl převelen do Führer-Reserve OKH. Zničení Heeresgruppe Mitte znamenalo jeho obklíčení. Se zbytkem pluku pochodoval 44 dnů od Dněpru do Východního Pruska za ruskými liniemi. Za své výkony obdržel 18.10.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 19.10. až 15.11.1944 navštěvoval výcvikový kurz pro velitele divizí v Hirschbergu. 15.11.1944 byl pověřen velením 708. Volks-Grenadier-Division, jejím velitelem byl jmenován 30.1.1945. 8.2.1945 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 21.2.1945 byl převelen do Führerreserve OKH a 28.2.1945 byl jmenován do funkce Inspekteur der Infanterie v 1. Marine-Infanterie-Division. Současně byl pověřen velením 1. Marine-Division. 4.5.1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl 25.10.1947. Zemřel 10.5.1989 v Saarbrückenu.

Generalleutnant Edmund Blaurock

Pátek v 22:48 | paulito

Edmund Blaurock se narodil 12.10.1899 v Norimberku a vstoupil 27.3.1917 jako dobrovolník do Königlich Bayerische Armee. Byl zařazen k 8. Königlich Bayerisches Feldartillerie-Regiment. Ve stejném roce byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker-Gefreiter. Se svým plukem byl 15.3.1918 nasazen na frontu. 13.6.1918 byl povýšen do hodnosti Fähnrich. 11.8.1918 byl těžce zraněn a poslán do Kriegslazarett Kortrijk. 18.10.1918 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Za války obdržel Eisernen Kreuz 2. Klasse. Po uzdravení přišel 2.1.1919 k Ersatz-Abteilung, 8. bayerischen Feldartillerie-Regiment. V dubnu 1919 vstoupil do Freikorps Epp. Nakonec byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Artillerie-Regiment 24. V 100.000 Mann-Heer byl zařazen k 7. (Bayer.) Fahr-Abteilung. Následovalo odvelení na Sportschule Wünsdorf v první polovině roku 1921. 1.11.1922 byl převelen k 7. (Bayer.) Sanitäts-Abteilung. 1.10.1923 až 30.9.1924 byl odvelen na Artillerie-Schule Jüterbog. Nakonec byl 1.10.1924 převelen k 7. (Bayer.) Artillerie-Regiment. Byl nasazen u 9. Batterie ve Fürthu. 31.7.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1928 byl převelen do štábu III. Abteilung v Norimberku. 1.10.1928 byl převelen k 8. Batterie pluku v Norimberku. 1.10.1929 byl převelen do Ausbildungs-Batterie v Erlangenu. 1.10.1930 byl převelen k 7. Batterie v Norimberku. 1.10.1931 byl Edmund Blaurock převelen do štábu Gruppenkommando 2 v Kasselu. Odtud byl poslán na dvouletý výcvik do štábu 6. Division v Münsteru. 1.6.1933 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1933 byl poslán jako důstojník pro zvláštní účely k náčelníkovi Heeresleitung a odvelen na Kriegsakademie k výcvikovým kurzům. 1.5.1934 byl převelen k Heeres-Ausbildungs-Abteilung, kde byl 1.10.1936 povýšen do hodnosti Major. 12.10.1937 převzal velení baterie v Artillerie-Regiment 27. 15.6.1938 se stal náčelníkem štábu 8. Infanterie-Division. S ní se zúčastnil tažení v Polsku a Francii. 1.6.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. V Polsku získal také Spange zum Eisernen Kreuz 2. Klasse a Eiserne Kreuz 1. Klasse. 15.2.1941 byl převelen do Führerreserve. 6.3.1941 se stal náčelníkem štábu 9. Armee. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. 24.4.1942 byl jmenován náčelníkem štábu XXXXIII. Armeekorps. 10.1. až 15.1.1943 velel v zastoupení 267. Infanterie-Division a 15.7. až 15.8.1943 205. Infanterie-Division. 1.11.1943 se Blaurock stal náčelníkem štábu XXVIII. Armeekorps. 10.2.1944 se stal náčelníkem štábu Armeegruppe Friessner. 1.3.1944 byl převelen do Führerreserve a 17.4.1944 byl poslán do výcvikového kurzu pro velitele pluků. 3.5.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 320. 4.6.1944 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 8.7.1944 byl převelen do Führerreserve. 15.7.1944 převzal velení Korps-Abteilung D. 27.7.1944 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 56. Infanterie-Division. Za obranné boje divize obdržel 19.2.1945 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 25.3.1945 byl převelen do Führerreserve. 1.4.1945 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 3.4.1945 se stal velitelem Infanterie-Division Ulrich von Hutten. 13.4.1945 byl převelen do Führerreserve a 19.4.1945 se stal velitelem 5. Jäger-Division. 3.5.1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl 17.5.1948. 25.1.1966 zemřel v Norimberku.

Generaloberst Johannes Blaskowitz

Středa v 21:53 | paulito

Johannes Blaskowitz se narodil 10.7.1883 v Paterswalde a navštěvoval kadetní školu v Köslinu a Groß-Lichterfelde a vstoupil 2.3.1901 jako Fähnrich do Königlich Preußische Armee. 27.1.1902 byl po absolvování Kriegsschule Engers povýšen v 1. Posenschen Infanterie-Regiment Nr. 18 do hodnosti Leutnant. 1.10.1904 byl odvelen na pět měsíců na vojenský zimní kurz do Berlína. 1.10.1905 byl poslán jako pomocný učitel do Militär-Turnanstalt Berlin. V letech 1909 až 1911 navštěvoval Kriegsakademie Berlin a 27.1.1910 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Nakonec byl nasazen v 3. Kompanie, 9. Badischen Infanterie-Regiments Nr. 170. 27.1.1910 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V létě 1914 byl převelen do štábu 3. Badisches Infanterie-Regiment "Markgraf Ludwig Wilhelm" Nr. 111. Na počátku války byl velitelem 10. roty. V létě 1915 byl nasazen v jednom Jäger-Regimentu a od roku 1916 v různých štábech. Za války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil do štábu Wehrkreiskommando V. V 100.000 Mann-Heeres der Reichswehr byl ve štábu 5. Division ve Stuttgartu. Na jaře 1921 byl převelen do štábu Infanterieführer V ve Stuttgartu. 1.1.1922 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1924 se stal velitelem III. praporu 13. (Württ.) Infanterie-Regiment v Ulmu. 1.4.1926 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.2.1928 byl jmenován náčelníkem štábu 5. Division ve Stuttgartu. 1.10.1929 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.10.1930 se stal velitelem 14. (Bad.) Infanterie-Regiment v Konstanzi. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.2.1933 byl přeložen na Reichswehrministerium (RWM) v Berlíně. Zde byl jmenován do funkce Inspekteur der Waffenschulen (In 1). 1.12.1933 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.4.1935 se stal velitelem Wehrkreis II ve Štětíně. Při přejmenování štábů se stal velícím generálem II. Armeekorps ve Štětíně a velitelem Wehrkreis II. 1.8.1936 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. 10.11.1938 byl jmenován velitelem Heeresgruppen-Kommando 3 v Drážďanech. Zúčastnil se připojení Rakouska a vedl jednotky při obsazení Sudet a Čech. V srpnu 1939 se stal velitelem 8. Armee, která vpadla ze Slezska do Polska. Po skončení bojů v Polsku byl 1.10.1939 povýšen do hodnosti Generaloberst a 30.9.1939 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Nakonec byl jmenován do funkce Oberbefehlshaber Ost v obsazeném Polsku. Přitom měl pod svým velením také jednotky SS a policie. Když napsal v únoru 1940 Hitlerovi stížnost na jejich jednání, byl ze své funkce propuštěn a v roce 1940 převzal velení 1. Armee v obsazené Francii. Blaskowitz zde zasáhnul se vší tvrdostí proti hnutí odporu. Na jaře 1944 převzal velení Heeresgruppe G, která byla po vylodění Spojenců zatlačena do Alsaska. Za své výkony obdržel 28.10.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 25.1.1945 následovaly Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. V lednu 1945 převzal velení Heeresgruppe H v Holandsku, 5.5.1945 kapituloval před Brity. V letech 1945 až 1948 se nacházel v zajetí v Dachau, Allendorfu a nakonec v Norimberku. Zde spáchal 5.2.1948 krátce po zahájení svého procesu sebevraždu (Případ XII: Prozess Oberkommando der Wehrmacht).

Leutnant Herwig Bittner

Středa v 21:21 | paulito

Herwig Bittner se narodil 1.6.1920 v Troppau a přišel na jaře 1943 jako Leutnant dělostřelectva k Sturmgeschütz Abteilung 270 na východní frontu. V rámci 296. Infanterie Division byla jeho jednotka podřízena 1. Skijäger-Brigade a zúčastnila se těžkých bojů u Gomelu a na Dněpru. Za své výkony obdržel 18.1.1944 jako velitele děla v I./Sturmgeschütz Abteilung 270 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po dalších bojích v prostoru Pripjať, Bug a Karpaty padl v boji na východní frontě 22.8.1944.

Oberstleutnant der Reserve Klaus von Bismarck

Středa v 21:09 | paulito

Klaus von Bismarck se narodil 6.3.1912 v Kniephofu a vstoupil 1.4.1934 do II. Bataillon, Infanterie-Regiment 4. 20.4.1936 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve a jmenován adjutantem praporu. 1.10.1936 se stal velitelem čety v 8. MG-Kompanie pluku. Od léta 1937 se stal adjutantem II. praporu. Na jaře 1939 byl propuštěn z aktivní služby. 1.8.1939 byl opět zařazen jako adjutant praporu v Infanterie-Regiment 4. Po tažení v Polsku byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve a stal se adjutantem pluku. V červenci 1941 se stal velitelem 7. roty, v září 1941 převzal II. prapor. Za své velení obdržel 3.12.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve a v létě 1943 uvolněn ze služby. Na podzim 1944 se dobrovolně vrátil ke Grenadier-Regiment 4 a stal se jeho velitelem. 26.11.1944 obdržel za výkony pluku Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V únoru 1945 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant der Reserve. Na konci války byl evakuován lodí do Šlesvicka-Holštýnska, kde padl do britského zajetí. Zemřel 22.5.1997 v Mnichově.

Generalleutnant Georg von Bismarck

Středa v 20:27 | paulito

Georg von Bismarck se narodil 15.2.1891 v Neumühlu a vstoupil 13.6.1910 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 2. Schlesisches Jäger-Bataillon Nr. 6. 18.11.1911 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na počátku první světové války v létě 1914 byl převelen k Reserve-Jäger-Bataillon Nr. 6. V něm byl během války nasazen v různých funkcích. 27.1.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 16. V 100.000 Mann-Heer Reichswehru přišel k 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1921 byl převelen k 3. (Preuß.) Reiter-Regiment. Zde byl převelen k velitelskému výcviku do štábu 3. Division v Berlíně. 1.10.1923 byl převelen do štábu 3. (Preuß.) Kraftfahr-Abteilung v Berlíně-Lankwitz. 1.5.1924 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1924 se stal velitelem 3. Kompanie, 2. (Preuß.) Kraftfahr-Abteilung v Kolbergu. Na jaře 1929 byl převelen do štábu praporu ve Štětíně. 1.5.1930 byl převelen do 6. (Preuß.) Sanitäts-Abteilung v Münsteru. 1.1.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal velitelem Kraftfahr-Abteilung Königsberg. 15.10.1935 se stal velitelem Aufklärungs-Abteilung (motorisiert) 1. 1.8.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 10.11.1938 se stal velitelem Kavallerie-Schützen-Regiment 7 v Geře. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. V září 1939 vedl svůj pluk při tažení do Polska. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. Koncem února 1940 byla jeho jednotka přejmenována na Schützen-Regiment 7. Na jaře 1940 vedl svůj pluk při tažení na Západě. 30.9.1940 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na počátku prosince 1940 byl jmenován velitelem 20. Schützen-Brigade. Na podzim 1941 byl na několik týdnů pověřen velením 20. Panzer-Division. V prosinci 1941 byl převelen do Führerreserve. Na počátku roku 1942 byl odvelen do štábu Panzergruppe Afrika. 11.2.1942 byl převelen k 21. Panzer-Division, jejíž velení převzal. 19.2.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a byl jmenován velitelem 21. Panzer-Division. Padl v boji 31.8.1942 u El Alameinu. Posmrtně byl v listopadu 1942 povýšen do hodnosti Generalleutnant.

General der Infanterie Bruno Bieler

26. listopadu 2018 v 19:21 | paulito

Bruno Bieler se narodil 18.6.1888 v Gumbinnenu a vstoupil 14.3.1907 jako Fähnrich do Kaiserliche Armee. Byl zařazen k Ostpreußisches Füsilier-Regiment "Graf Roon" Nr. 33. U pluku navštěvoval Kriegsschule Anklam a 18.8.1908 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Při vypuknutí války byl jako adjutant praporu a Oberleutnant poslán na frontu. Koncem roku 1914 se stal adjutantem pluku. V létě 1916 byl poslán do Generálního štábu. Zbytek války sloužil v různých štábech. 28.11.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Během války obdržel oba stupně železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. Byl poslán na Reichswehrministerium v Berlíně. V 100.000 Mann-Heer byl ve štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. V roce 1921 byl opět poslán na Reichswehrministerium. 1.10.1923 se stal velitelem 3. Kompanie, 7. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Neiße. 1.4.1927 byl převelen do štábu 3. Division v Berlíně. 1.4.1929 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1929 byl převelen na Reichswehrministerium, kde byl zařazen do Heeresabteilung (T 1) v Truppenamt (TA). 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a byl převelen do štábu Infanterieführer I v Allensteinu. 1.10.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se velitelem Infanterie-Regiment 55 ve Würzburgu. 12.10.1937 se stal náčelníkem štábu II. Armeekorps ve Štětínu. 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Se sborem se v září 1939 zúčastnil tažení do Polska. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. Koncem září 1939 se stal velitelem 73. Infanterie-Division. V říjnu 1939 byla divize nasazena na západní hranici. 1.3.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Potom vedl divizi při tažení na Západě. V létě 1941 velel své divizi při útoku v jižním Rusku. 26.10.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Koncem října 1941 byl pověřen velením XXXXII. Armeekorps. 17.12.1941 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. 1.1.1942 se stal velícím generálem VI. Armeekorps. 1.11.1942 byl přeložen do Führerreserve. V listopadu 1942 se stal velícím generálem LXXXVI. Armeekorps. 20.11.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.4.1943 byl převelen do Führerreserve. V srpnu 1943 se stal velícím generálem Stellvertretenden Generalkommando XI. Armeekorps v Hannoveru a velitelem Wehrkreis XI. 1.12.1944 byl přeložen do Führerreserve. 30.4.1945 byl propuštěn z aktivní služby. 22.3.1966 zemřel ve Fallingbostelu.

Hauptmann Albert Biecker

26. listopadu 2018 v 18:56 | paulito

Albert Biecker se narodil 15.9.1897 v Attendornu a zúčastnil se v letech 1914 až 1918 první světové války. 16.2.1919 byl z armády propuštěn. V srpnu 1939 byl zařazen do 12. Kompanie, Infanterie-Regiment 386. Po tažení v Polsku byl 9.12.1939 převelen do 9. Kompanie pluku. 23.6.1940 byl převelen do štábu III. Bataillonu pluku. 1.1.1941 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Landwehr. 28.6.1941 se stal velitelem 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 386. V obklíčeném Cholmu se vyznamenal jako velitel opěrného bodu a 18.3.1942 obdržel Ritterkreuz. 1.5.1942 v Cholmu padl v boji.

Generalmajor Martin Bieber

26. listopadu 2018 v 17:45 | paulito

Martin Bieber se narodil 10.11.1900 v Tabarzu, navštěvoval Hauptkadettenanstalt Lichterfelde a vstoupil 2.4.1917 jako Fähnrich do Füsilier-Regiment 29, kde byl povýšen 14.12.1917 do hodnosti Leutnant. S tímto plukem se zúčastnil války a v roce 1919 vstoupil do Freikorps Niederrhein. 9.7.1920 byl z armády propuštěn. 15.10.1934 byl jako Hauptmann reaktivován v Infanterie-Regiment 37. 10.11.1938 se stal ordonančním důstojníkem ve štábu Infanteriekommandeur 26 a 1.2.1940 byl povýšen do hodnosti Major a stal se velitelem II./Infanterie-Regiment 167. Zúčastnil se tažení na Západě a července 1941 bojoval v Rusku. 2.1.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. 6.3.1942 byl těžce zraněn, 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 6.7.1942 se stal velitelem Infanterie-Ersatz-Bataillon 193. 25.9.1942 převzal velení Infanterie-Regiment 184 a 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. Za své v červenci 1943 u Orla obdržel 28.7.1943 Ritterkreuz. Od 4.11.1943 vedl Divisionsgruppe 86 na Dněpru, od 22.7.1944 Korps-Abteilung E. Velel praporu v těžkých obranných bojích v Polsku a 12.8.1944 byl poslán na výcvikový kurz pro velitele divizí. 2.9.1944 obdržel Dubové listy. Od 30.9.1944 velel 271. Volks-Grenadier-Division v Maďarsku a 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Generalmajor, Na konci války padl u Brna do sovětského zajetí, propuštěn byl v říjnu 1955. Zemřel 19.10.1974 v Düsseldorfu.

Generalmajor Karl Bickel

26. listopadu 2018 v 16:59 | paulito

Karl Bickel se narodil 17.1.1891 v Ingolstadtu a vstoupil 27.7.1911 jako Fahnenjunker do 8. bayerische Infanterie-Regiment, kde byl 22.4.1912 povýšen do hodnosti Fähnrich. Od října 1912 do konce září 1913 byl na Kriegsschule München. 25.10.1913 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V červenci 1914 byl nakrátko odvelen k Festungs-MG-Abteilung Metz. Na počátku války byl velitelem čety v 8. bayerischen Infanterie-Regiment. V červenci 1916 se stal velitelem roty. 17.1.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant bez patentu. 9.4.1917 padl na západní frontě do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v listopadu 1919. Po návratu byl Bickel převzat do Reichswehru a po krátké době u Reichswehr-Nachrichten-Abteilung 23 se stal velitelem čety v Reichswehr-Infanterie-Regiment 45. 1.1.1921 byl převelen k Infanterie-Regiment 20, kde byl velitelem čety a od října 1922 velitelem roty. 8.4.1922 byl oficiálně povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.1.1923 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.3.1928 byl Bickel převelen do štábu II. praporu a 1.4.1933 povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal velitelem III. praporu Infanterie-Regiment Nürnberg, který byl 15.10.1935 přejmenován na Infanterie-Regiment 63. 1.12.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant, 1.4.1938 Oberst. 15.7.1938 odevzdal velení praporu a 1.8.1938 byl jmenován do funkce Ausbildungsleiter 2, Aachen. 1.4.1939 byl jmenován do funkce Ausbildungsleiter Hirschberg. 26.8.1939 se Bickel stal velitelem nového Infanterie-Regiment 318. Pluk překročil 3.9.1939 u Groß Warthenberg polské hranice. V té době byl zálohou Heeresgruppe. Postupoval přes Kutno na Modlin. Od října 1939 do 19.4.1940 byl pluk jako okupační jednotka u Siedlice. 22.5.1940 se Bickel stal velitelem Feldrekruten-Regiment 237. 6.7.1940 byl přeložen do Führerreserve u Wehrkreis-Kommando VIII a 10.8.1940 byl jmenován do funkce Feldkommandant 815. Byl se svým štábem v Rambouillet ve Francii. Na jaře 1941 byl štáb přeložen při přípravě tažení na Východ do Polska a nakonec umístěn v Polocku v Bělorusku. 10.12.1943 byl Bickel povýšen do hodnosti Generalmajor. 10.2.1944 byl Bickel na vlastní přání uvolněn z funkce a přeložen do Führerreserve. 12.5.1944 byl pověřen velením Feldkommandantur 626 (nebo Verbindungsstab 626) u Militärbefehlshaber Frankreich. 6.7.1944 byl na základě stížnosti Militärbefehlshaber Frankreich, General der Infanterie von Stülpnagela, byl Karl Bickel přeložen 20.9.1944 do Führerreserve a jmenován zmocněncem Wehrmacht u německého státního ministra v protektorátu Böhmen und Mähren a dán k dispozici veliteli Wehrkreis Böhmen und Mähren. V květnu 1945 padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl v roce 1947. Zemřel 11.12.1969 v Lenggries.


General der Infanterie Franz Beyer

25. listopadu 2018 v 21:09 | paulito

Dr. Franz Beyer se narodil 27.5.1892 v Bautzenu a vstoupil 1.4.1911 jako Seekadett do císařského námořnictva. 3.8.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See. Během války sloužil jako Oberleutnant zur See a strážní důstojník na bitevních lodích Westfalen a Ostfriesland. Získal oba stupně Železného kříže. Koncem března 1919 byl propuštěn ze služby a přešel k policii, kde dosáhl hodnosti Oberst. Jako Oberstleutnant byl na podzim 1935 převzat do Heer. Zde byl nasazen ve štábu Infanterie-Regiment 66 v Magdeburgu. 6.10.1936 se stal velitele III. praporu pluku v Burgu. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.4.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 131 v Nikolsburgu. Vedl svůj pluk v září 1939 při tažení do Polska, kde získal obě Spony k Železnému kříži. Na jaře 1940 vedl pluk při tažení na Západě. Na jaře 1941 byl s plukem přeložen na území bývalého Polska a vedl pluk při tažení do jižního Ruska. 12.9.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Koncem prosince 1941 převzal velení 331. Infanterie-Division. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 331. Infanterie-Division. Na počátku roku 1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Koncem února 1943 byl přeložen do Führerreserve. 1.3.1943 byl jmenován velitelem nové 44. Infanterie-Division. 1.6.1943 byla divize přejmenována na 44. Reichsgrenadier-Division Hoch- und Deutschmeister. 1.1.1944 byl přeložen do Führerreserve. Navštěvoval 1. výcvikový kurz pro velící generály v Döberitz. Poté byl převelen k Heeresgruppe A. Koncem dubna 1944 byl pověřen velením XVII. Armeekorps. Poté se stal na několik dnů zastupujícím velitelem LVII. Panzerkorps. Na počátku června 1944 byl pověřen velením V. Armeekorps. 1.7.1944 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. Stal se nyní velícím generálem V. Armeekorps. Koncem července 1944 byl po zničení svého sboru na Krymu jmenován velitelem XXXXIX. Gebirgskorps. Na počátku srpna 1944 se stal velícím generálem LXXX. Armeekorps ve Francii. Vedl tento sbor po zbytek války. Na konci války padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1947. Zemřel 15.10.1968 v Bad Wiessee.

General der Infanterie Eugen Beyer

25. listopadu 2018 v 20:49 | paulito

Eugen Beyer se narodil 18.2.1882 v Pohořelicích a vstoupil 18.8.1902 do k.u.k. Armee. Byl zařazen k Ungarisches Infanterie-Regiment "Pucherna" Nr. 31. Na počátku první světové války měl hodnost Hauptmann. Byl nasazen v různých štábech a 1.11.1917 povýšen do hodnosti Major. Po skončení války byl nějaký čas u jednotek Grenzschutz a poté byl převzat do rakouského Bundesheer. Zde byl v roce 1931 povýšen do hodnosti Generalmajor. Jako Feldmarschall-Leutnant prožil začlenění Bundesheer do Wehrmacht. 1.4.1938 byl jmenován do hodnosti General der Infanterie. Stal se velícím generálem XVIII. Armeekorps v Salzburgu a během mobilizace velitelem Wehrkreis XVIII. V září 1939 vedl svůj sbor při tažení do Polska. Na počátku června 1940 odevzdal velení ze zdravotních důvodů a byl převelen do Führerreserve. 25.7.1940 zemřel v Salzburgu.

Generalleutnant Kurt Beuttel

25. listopadu 2018 v 20:26 | paulito

Kurt Beuttel se narodil 6.3.1886 ve Waldshutu a vstoupil 20.7.1905 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 3. Ober-Elsässiches Infanterie-Regiment Nr. 172. Po absolvování válečné školy byl 17.11.1906 povýšen do hodnosti Leutnant. Od konce roku 1910 byl adjutantem praporu u svého pluku. 17.2.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na počátku války šel se svým plukem na frontu. Po několika týdnech byl jmenován adjutantem pluku. 18.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na začátku léta 1918 byl převelen k 2. Badisches Grenadier-Regiment "Kaiser Wilhelm I." Nr. 110. Na podzim 1918 byl převelen k 2. Hanseatisches Infanterie-Regiment Hamburg Nr. 76. Během války získal oba stupně Železného kříže. Po skončení války byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 31. V 100.000 Mann-Heer potom k 12. Infanterie-Regiment. Zde byl nasazen jako adjutant pluku v Halberstadtu. 1.10.1923 se stal velitelem 9. roty v Magdeburku. 1.2.1927 byl převelen do štábu Infanterieführer IV v Drážďanech. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major. 1.2.1931 se stal velitelem II. (Preuß.) Bataillon, 16. Infanterie-Regiment v Hannoveru. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na počátku roku 1934 byl převelen do štábu 3. Division v Berlíně. 1.10.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se velitelem Infanterie-Regiment Osnabrück. 15.10.1935 se stal velitelem Infanterie-Regiment 37 v Osnabrücku. 12.10.1937 se stal velitelem Feldzeug-Kommando XIII v Norimberku. 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.8.1938 se stal velitelem Feldzeug-Kommando XVII ve Vídni. 1.3.1941 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.9.1941 byl převelen do Führerreserve. V lednu 1942 se stal velitelem Oberfeldkommandantur 365 (OFK 365) v Lembergu. Na počátku srpna 1944 byl přeložen do Führerreserve. 31.12.1944 byl propuštěn z Wehrmacht. Po válce byl v létě 1945 zatčen a propuštěn na podzim 1947. Zemřel 2.5.1956 v Mnichově.

Generalleutnant Helmuth Beukemann

22. listopadu 2018 v 22:04 | paulito

Helmuth Beukemann se narodil 9.5.1894 v Hamburku a 4.5.1914 vstoupil jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 5. Hannoversches Infanterie-Regiment Nr. 165. Po vypuknutí války šel s plukem na frontu. Tam byl po několika týdnech těžce zraněn a poslán do lazaretu. 21.10.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na jaře 1915 se vrátil k pluku jako velitel čety na frontu. Do konce války byl v různých funkcích u pluku a 20.6.1918 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Ve válce obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer patřil na jaře 1920 k Reichswehr-Schützen-Regiment 7. V 100.000 Mann-Heer byl zařazen k 12. Infanterie-Regiment jako velitel čety. Od jara 1924 patřil k 8. (MG) Kompanie v Quedlinburgu. 1.12.1926 se stal velitelem 6. Kompanie v Quedlinburgu. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V roce 1928 se stal velitelem 8. (MG) Kompanie v Quedlinburgu. 1.10.1934 se stal učitelem taktiky na Infanterieschule München. 1.12.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 15.10.1935 byla škola přejmenována na Kriegsschule München. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 10.11.1938 se stal velitelem I. Bataillon, Infanterie-Regiment 89. V září 1939 vedl svůj prapor do Polska. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. V lednu 1940 se stal velitelem Infanterie-Regiment 382. Ten byl nasazen v létě 1940, po tažení na Západě, jako okupační jednotka ve Francii. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na jaře 1941 se jeho pluk zúčastnil tažení na Balkáně. V dubnu 1941 byl jmenován velitelem ostrova Lemnos. 1.5.1941 obdržel Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres. 14.5.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V srpnu 1941 byl jmenován velitelem Thessalonik. V srpnu 1942 byl přeřazen do Führerreserve. V září 1942 byl pověřen velením 75. Infanterie-Division v jižním Rusku. 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 75. Infanterie-Division. 1.5.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 20.1.1944 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. V červenci 1944 byl přeřazen do Führerreserve. V září 1944 se stal velitelem Division z.b.V. 539. Po kapitulaci padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl v létě 1947. Zemřel 13.7.1981 v Hamburku.

Generalleutnant Clemens Betzel

22. listopadu 2018 v 21:42 | paulito

Clemens Betzel se narodil 9.6.1895 v Ulmu a vstoupil 6.8.1914 jako Fahnenjunker do Königlich Bayerische Armee. Byl zařazen k 1. Königlich Bayerisches Fußartillerie-Regiment "vakant Bothmer". Zde byl 31.3.1915 povýšen do hodnosti Leutnant a 11.9.1918 Oberleutnant. V první světové válce obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Artillerie-Regiment 7. V 100.000 Mann-Heer byl důstojníkem eskadrony v 7. (Bayer.) Fahr-Abteilung. Na jaře 1924 byl zařazen k 4. Eskadron v Landsbergu. 1.10.1926 se stal důstojníkem 5. Batterie v Mnichově. 1.5.1928 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a byl přež´řazen do štábu I. Abteilung ve Würzburgu. V roce 1928 se stal velitelem 4. (Gebirgs-) Batterie, 7. (Bayer.) Artillerie-Regiment v Landsbergu. 30.9.1930 byl z armády propuštěn. 1.4.1931 se stal důstojníkem Landwehru v Reichswehr-Werbestelle Würzburg 1. Na podzim 1933 přestoupil do SA v hodnosti SA-Obersturmbannführer. V srpnu 1939 byl dán k dispozici Heer a byl jmenován velitelem II. Abteilung, Artillerie-Regiment 93. S ním, se zúčastnil v září 1939 tažení v Polsku. Přitom získal obě Spony k Železnému kříži. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Major. Na jaře 1940 vedl prapor na Západě. 7.1.1941 se stal velitelem III. Abteilung, Artillerie-Regiment 103. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V létě 1941 vedl prapor do středního Ruska. Koncem listopadu 1941 byl jmenován velitelem Artillerie-Regiment 103. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst. V květnu 1942 byl jeho pluk přejmenován na Panzer-Artillerie-Regiment 103. 11.3.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 19.9.1943 obdržel Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres. 1.3.1944 byl převelen do Führerreserve. 1.5.1944 převzal velení 4. Panzer-Division. 1.7.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a byl jmenován velitelem 4. Panzer-Division. 5.9.1944 obdržel za boje na Visle Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na podzim 1944 vedl svoji divizi v Litvě a Kurlandsku. 3.11.1944 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 11.3.1945 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 27.3.1945 padl v boji u Gdaňsku.

Generalmajor Arnold von Bessel

22. listopadu 2018 v 21:15 | paulito

Arnold von Bessel se narodil 24.5.1882 ve Wiesbadenu, navštěvoval kadetní školu a 27.2.1902 byl zařazen jako Fähnrich do Infanterie-Regiment Großherzog von Sachsen (5. Thüringisches) Nr. 94, kde byl 27.1.1903 povýšen do hodnosti Leutnant. 23.10.1909 byl převelen do 2. Lothringische Infanterie-Regiment Nr. 131, kde byl 16.6.1910 povýšen do hodnosti Oberleutnant. 23.10.1913 byl jako záložní důstojník propuštěn z armády. 3.8.1914 byl reaktivován a zařazen do štábu Infanterie-Regiment Graf Schwerin (3. pommersches) Nr. 14, se kterým šel na frontu. 24.12.1914 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 2.2.1915 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment Freiherr von Sparr (3. Westfälisches) Nr. 16. 1.8.1916 se stal velitelem praporu v Infanterie-Regiment Herzog Ferdinand von Braunschweig (8. Westfälisches) Nr. 57. Od 22.3.1919 sloužil jako dobrovolník v Landjägerkorps a z vojenské služby byl propuštěn 24.11.1919 jako Major. Poté byl zařazen jako Polizei-Major k policii v Berlíně. 1.4.1931 byl povýšen do hodnosti Polizei-Oberstleutnant a 1.6.1932 byl převelen k Schutz-Polizei Duisburg. 21.3.1933 byl povýšen do hodnosti Polizei-Oberst. 1.2.1934 se stal velitelem Landespolizeigruppe Duisburg. 1.3.1936 byl převzat jako Oberst do Heer a nasazen jako vedoucí výcviku v Gumbinnenu. 1.10.1936 byl velitelem Landwehru ve štábu 1. Division. 1.9.1937 byl jmenován velitelem výcviku v Karlsruhe. 25.8.1939 se stal velitelem Landwehr-Infanterie-Regiment. 17.1.1940 byl jeho pluk přejmenován na Infanterie-Regiment 326. Se svým plukem se v dubnu 1940 zúčastnil obsazení Dánska. V červnu 1940 bojoval se svým plukem u Vesoulu. Po skončení tažení na Západě převzal von Bessel 31.10.1940 velení Infanterie-Regiment 595, který byl nasazen k pobřežní službě u Atlantiku. 15.11.1940 převzal opět velení Infanterie-Regiment 326, 4.5.1941 se stal velitelem 709. Infanterie-Division v Normandii. 1.6.1941 byl jmenován do hodnosti Generalmajor. 15.7.1942 byl převelen do Führerreserve a 25.7.1942 byl jmenován velitelem válečných zajatců u XX. Armeekorps. 14.11.1942 se stal velitelem válečných zajatců v Operationsgebiet II. 3.10.1943 byl přeložen do Führerreserve a 31.1.1944 byl propuštěn z vojenské služby. 29.6.1945 byl zatčen Francouzi a zemřel 19.7.1945 ve vojenské nemocnici Villamine du Rhin v Paříži.

Generalleutnant Gerhard Berthold

20. listopadu 2018 v 22:18 | paulito

Gerhard Berthold se narodil 12.3.1891 v Schneebergu a vstoupil v roce 1913 jako Fahnenjunker do Königlich Sächsische Armee. 17.6.1914 byl u 3. Königlich Sächsisches Infanterie-Regiment "König Ludwig III von Bayern" Nr. 102 povýšen do hodnosti Leutnant. Během první světové války byl na různých pozicích u svého pluku a obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer sloužil v Reichswehr-Infanterie-Regiment 24. V 100.000 Mann-Heer byl převelen do 10. (Sächs.) Infanterie-Regiment. Koncem roku 1920 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Koncem roku 1921 byl převelen do 11. (Sächs.) Infanterie-Regiment jako důstojník roty. Na jaře 1924 patřil k 12. (MG.) Kompanie pluku v Lipsku. Na jaře 1925 byl převelen k 4. Eskadron, 3. (Preuß.) Reiter-Regiment ve Stendalu. Na jaře 1926 byl převelen do štábu 11. (Sächs.) Infanterie-Regiment v Lipsku. 1.12.1926 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na počátku roku 1927 byl převelen do štábu 1. Division v Königsbergu. Na jaře 1928 byl převelen k Ausbildungs-Eskadron, 2. (Preuß.) Reiter-Regiment v Allensteinu. 1.4.1930 byl převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Zde byl přidělen k Wehrmachts-Abteilung (W). 1.5.1932 se stal velitelem 1. Kompanie, 10. (Sächs.) Infanterie-Regiment v Drážďanech. 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment Dresden. 1.7.1935 byl převelen do Generalstab des Heeres. 1.10.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1937 se stal náčelníkem štábu VIII. Armeekorps v Breslau. 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. 10.11.1938 byl převelen do štábu Infanterie-Regiment 17 v Braunschweigu. 26.8.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 82. Pluk vedl při tažení do Polska. Zde obdržel obě Spangen zu seinen Eisernen Kreuzen. 1.12.1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 17, který vedl na jaře 1940 při tažení na Západě a v létě 1941 do středního Ruska. 15.8.1941 převzal velení 31. Infanterie-Division a po povýšení do hodnosti Generalmajor 1.9.1941 byl jmenován jejím velitelem. 4.12.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 20.1.1942 byl krátce pověřen velením XXXXIII. Armeekorps. Poté opět převzal velení 31. Infanterie-Division. 14.4.1942 padl v bitvě o Sajzevu Goru u Juchnova v blízkosti železniční tratě Roslavl-Juchnov. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Generalleutnant.

Generalmajor Julius von Bernuth

20. listopadu 2018 v 21:59 | paulito

Julius von Bernuth se narodil 12.8.1897 v Metách a 10.8.1914 vstoupil po kadetním výcviku jako Fähnrich do Königlich Preußische Armee. Byl přidělen k 1. Großherzoglich Hessisches Leibgarde-Infanterie-Regiment Nr. 115. Koncem srpna 1914 šel se svým plukem na frontu. Po několika týdnech byl zraněn, ale vrátil se ještě v prvním válečném půlroce zpět na frontu. Mezitím byl na podzim 1914 povýšen do hodnosti Leutnant. Další léta byl nasazen u různých jednotek svého pluku. Obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce byl krátký čas ve Freikorpsu a poté byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 22. V 100.000 Mann-Heer byl převelen do 15. Infanterie-Regiment. Zde sloužil jako důstojník roty. Zúčastnil se v roce 1923 pochodu na Feldherrnhalle, za což později obdržel Blutorden der NSDAP. Zůstal ale dále v Reichswehru. Na jaře 1924 patřil k 16. Kompanie pluku v Marburgu. V létě 1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1926 byl převelen k 11. Kompanie pluku do Kasselu. 1.10.1928 byl poslán k dvouletému velitelskému výcviku do štábu 7. Division v Mnichově. 1.10.1930 byl převelen do štábu 6. Division v Münsteru. 1.4.1931 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V létě 1931 byl převelen do štábu Infanterieführer II ve Schwerinu. Na jaře 1932 byl převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Byl zde přidělen k Heeres-Ausbildungs-Abteilung (T4). 1.10.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment München. 15.10.1935 se stal velitelem roty v Gebirgsjäger-Regiment 100. 1.1.1936 byl povýšen do hodnosti Major. 7.3.1936 se stal náčelníkem štábu 17. Infanterie-Division. 1.8.1937 byl poslán jako učitel taktiky na Kriegsakademie Potsdam. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. V létě 1939 se stal náčelníkem štábu Panzerverband Ostpreußen. Během tažení v Polsku obdržel Spony k Železnému kříži. V říjnu 1939 se stal náčelníkem štábu XXVI. Armeekorps. V březnu 1940 byl převelen do Führerreserve a poté se stal náčelníkem štábu XV. Armeekorps (motorisiert). S ním se zúčastnil tažení na Západě. Zde vedl 22.5.1940 obranu proti francouzskému průlomu u Cambrai a Arrasu. Za to obdržel 5.8.1940 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Koncem října 1940 byl jmenován vedoucím výcvikového praporu u Generalstab des Heeres. 1.12.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. Na počátku tažení na východní frontě v létě 1941 byl jmenován styčným důstojníkem OKH u Heeresgruppe Süd. 10.1.1942 se stal náčelníkem štábu 4. Armee. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Koncem dubna 1942 se stal náčelníkem štábu 4. Panzerarmee. Odpoledne 12.7.1942 odstartoval ze svého štábu k letu, ze kterého se již nevrátil. Po dvou dnech bylo nalezeno jeho tělo u Sočkranaje.

Messerschmitt Me 262 v dalších bojových jednotkách

15. listopadu 2018 v 15:49 | paulito
Kampfgeschwader (J) 6 / Gefechtsverband Hogeback
Koncem října 1944 padlo rozhodnutí o přezbrojení dalších bombardovacích eskader (které v podstatě existovaly již jen na papíru) na Me 262. Bylo to způsobeno zejména nedostatkem paliva. Německé palivové rafinérie nestíhaly dodávat pro bombardéry Heinkel a Junkers vysokootanové palivo, zarezervované zejména pro stíhací jednotky Obrany Říše (Reichsverteidigung). Paliva pro motory Jumo 004 byl ještě dostatek. Tak v posledních dnech října 1944 vznikly nové jednotky: Kampfgeschwader (J) 6 v Praha-Ruzyně, Kampfgeschwader (J) 27 v Marchtrenku, Kampfgeschwader (J) 30 v Schmirschitz a Kampfgeschwader (J) 55 v Landau. Piloty měly vyškolit speciální výcvikové jendotky, Ergänzungsgruppe I a II Kampfgeschwader (Jäger), I.(Erg)/KG(J) a II.(Erg)/KG(J). Byly umístěny v Plzni a Neuburgu. Ale žádná tato výcviková jednotka nebyla do konce války operační a nezúčastnila se bojů. Jedinou výjimkou byla III. Gruppe KG(J) 6, která byla jako první vybavena Me 262 a měla vycvičené piloty. Byla umístěna na letišti Praha-Ruzyně a velel jí Oberstleutnant Hermann Hogeback. Dostala několik Me 262 od zbytků KG(J) 51, která již nebyla bojeschopnou jednotkou. 12 těchto strojů bylo přiděleno III. Gruppe. Krátce nesla název Gefechtsverband Hogeback, podle jména jejího velitele. V polovině dubna byla jednotka nasazena do boje. 14.4. se tak letouny jednotky zúčastnily bojů s Fortressy z 8th Air Force. V boji s eskortou bombardérů, Thunderbolty z 28th FG, ztracen jeden pilot a jeden letoun. Pravděpodobně se podařilo sestřelit jeden B-17. Nálsedujících několik dnů probíhaly boje proti Američanům, ale výsledky bojů nejsou známé. Poslední dby války byla jednotka nasazena k útokům proti sovětským tankům. 8.5. byl zničen poslední T-34. Na poslední chvíli, před obsazením letiště sovětskými jednotkami, pozemní obsluha spálila všechny Me 262.

Nahaufklärungsgruppe 6 / Kommando Braunegg
NAGr 6 byla první a v podstatě jediná operační jednotky, používající průzkumné Me 262A-1a/U3. Její historie sahá do jara 1944, kdy vznikla fotoprůzkumná jednotka Einsatzkommando Braunegg. Název jednotky pochází od jejího velitele, držitele Rytířského kříže Hauptmanna Herwarda Braunegga, který působil v NAGr 9. První lety vykonalo Kommando na přelomu května a června nad jižní Anglii. V létě 1944 provádělo průzkum nad Normandií a severní Francií. Je třeba poznamenat, že během těchto misí nebyl ztracen jediný stroj. Průzkumné Schwalbe nebyly znepokojovány spojeneckými stíhačkami. Jediným letounem, který na ně mohl reagovat, byl proudový Gloster Meteor, který byl teprve zaváděn do služby. Listopad přinesl změnu názvu jednotky na Nahaufklärungsgruppe 6. V její sestavě byly 1. a 2. Staffel a Stabsstaffel a velitelem Gruppe se stal nyní Oberstleutnant Herward Braunegg. Koncem prosince 1944, když byla zahájena ardenská ofenzíva, hrály letouny z NAGr 6 důležitou roli při plánování německých akcí. Létaly celý den nad americkými liniemi a prováděly průzkum. Další průzkum na letištěmi Spojenců v Holandsku, Belgii a Francii přispěly k plánování operace Bodenplatte. Leden, únor a březen přinesly sporadické akce nad linií fronty. 21.2.1945 zahynul během nehody Oberleutnant Willi Knoll z 2. Staffel. Jeho letoun se zřítil u Landsbergu. O čtyři dny později byl ztracen další Me 262 během nouzového přistání. 10.4. byly během náletu Thunderboltů na letiště Burg zničeny tři letouny. Z důvodu stále častějších útoků spojeneckých letadel byla jednotka přesunuta do Fassbergu a po několika dnech do Lechfeldu, kde ji zastihl konec války.

Nahaufklärungsgruppe 1
Byla to další průzkumná jendotka, vytvořená v posledních měsících války. Vyzbrojování a výcvik ale nebylo dokončeno a jednotka dostalo několik Me 262, o jejichž užití neexistují informace. Pravděpodobně jednotka provedla několik průzkumných letů. Posledním místem pobytu jednotky bylo letiště Zerbst, kam přišly koncem března 1945 a bylo v dubnu obsazeno americkými jendotkami.

Kampfgeschwader 76
Není jasné, zda byly Me 262 používány v KG 76. Nejpravděpodobnější je, že měly zastoupit Arado Ar 234, jejichž výroba nestačila na vyzbrojení celé jednotky. Schwalbe z KG 76 se zúčastnily útoků na most v Remagenu, jako eskortní i jako bitevní.

III./Ergänzungsgruppe Kampfgeschwader (EKG) 1
Jednotka byla zformována v říjnu 1944 v Alt-Lonnewitz a určena pro výcvik pilotů bombardérů Arado Ar 234. Pro nedostatek Ar 234 byly pro výcvik používány Me 262 v jedno- i dvoumístné verzi. Koncem války byly používány i pro bojové lety.

Industrie Schutz Staffel
Jednotky ochrany průmyslových podniků byly malé, samostatné jednotky, vytvořené koncem roku 1944. Měly být nasazeny k ochraně konkrétních objektů a historie jejich použití není známá. Obě dvě Staffel (ISS I a ISS II) byly umístěny na letišti Lechfeld a pravděpodobně Obertraubling. Na přelomu ledna a února 1945 byla většina Me 262 podřízena velení Adolfa Gallanda a jeho Jagdverband 44. Není jasné, zda to byly všechny stroje, v každém případě na letišti München-Riem, které obsadili Američané, bylo několik Me 262 s označením ISS I.

Me 262A-1a/U3 z Einsatzkommando Braunegg, Francie, srpen 1944.

Messerschmitt Me 262 v Kampfgeschwader (J) 54 Totenkopf

15. listopadu 2018 v 12:53 | paulito
První Me 262 dostala eskadra na počátku listopadu 1944. Tehdy bylo označení jendotky změněno z KG 54 na KG(J) 54 a zahájen výcvik pilotů Geschwaderstab a I. Gruppe v Giebelstadtu a II. Gruppe v Neuburgu. Proces přezbrojení trval do konce měsíce a již 26.11. se jeden z pilotů I. Gruppe setkal s britskými stíhačkami nad Giebelstadtem. Bohužel toto setkání nepřežil. Následující Me 262 byl ztracen 11.12., když se Leutnnat Benno Weis zřítil nedaleko Fahrenbachu, který sestřelil Spitfire z 16. Squadrony, který pilotoval Group Captain P.B. Ogilvie, velitel 34th Photo Recon Wing. Již další sen vykonaly letouiny z I./KG(J) 54 svojí první bojovou misi, kdy bombardovaly pozice spojeneckých vojsk v Obertraublingu. Stroj Hauptmanna Kornagela byl zasažen protiletadlovým dělostřelectvem a musel nouzově přistát. 29.12. byl protiletadlovým dělostřelectvem sestřelen a zabit Leutnant Wolfgang Oswald. V lednu jednotka vykazovala rovněž nízkou aktivitu. Byl ztracen jeden letoun a pilot I. Gruppe. Sestřelilo ho nejmladší americké eso v Evropě, Lt. Dale E. Karger z 357th FG. Únor přinesl vážné ztráty posádek i výzbroje, ale také první úspěchy. Převážně mladí a nezkušení piloti, létající do té doby na těžkých Ju 88 a He 111, se teprve učili leteckou taktiku. 9.2. deset Schwalbe z I. Gruppe zachytilo u Fuldy formaci B-17 z 94th BG, eskortovanou Mustangy z 357th a 339th FG. Díky špatné taktice německých pilotů byla část strojů sestřelena a zbytek uniknul na základnu. Američané ale ztratili čtyři Fortressy, z toho dva sestřelil Major Otto Sehrt. Ale i on byl ostřelován a musel nouzově přistát v poli u Franfurktu. Byl ale jediný, kdo přežil z šesti sestřelených pilotů Messerschmittů. Zahynul například Geschwaderkommodore Oberstleutnant Volprech Riedesel Freiherr zu Eisenach, Oberleutnant Günther Kalher nebo Oberleutnant Walter Draht. O týden později se z letu nevrátila dvojice pilotů. Unteroffizier Litzinger byl pravděpodobně sestřelen nad Obergrasheimem Lt. D.M. Amossem z 55th FG a Unteroffizier Kurt Lange. Následující den, během útoku amerických bitevních strojů na Neuburg, ztratila III./KG(J) 54 tři stroje, během náletu na Obertraubling byl zničen další. 17.2. ztratila eskadra dalšího pilota, Oberleutnant Franz Theeg se nevrátil z akce. Jediné potvrzené spojenecké vítězství toho dne získal Lt. T.B. Westbrook z 365th FG východně od Würzburgu. 21.2. se stala základna Giebelstadt opět cílem amerického útoku. Poškozeny byly dva letouny I. Gruppe. O dva dny později se s letouny z Totenkopf setkali Poláci z 309. Squadron. W/O Pietrzak poškodil jeden z nich. O několik hodin později sestřelil pilot z KG(J) 54 na Oldenburgem Mustang z 55th FG. Lt. Thomas Love přistál nouzově na území, obsazeném Němci. Ještě ten den bylo bombardováno letiště Neuburg, kde byla umístěna III. Gruppe. Jeden Me 262 byl zničen a pět poškozeno. K masakru proudových bombardérů došlo 25.2. 16 Me 262 z I. a II. Gruppe odstartovalo ráno z Giebelstadtu. V momentu, kdy letouny nabíraly výšku, napadly je Mustangy z 55th FG. První letoun sestřelil Cpt. Donald Penn. Po jednom sestřelu získali ještě Cpt. Donald Cummings, Lt. Milliard Anderson, Lt. Donald Menegy, Lt. John ONeil a Lt. Billy Clemmonds. O několik minut později sestřelil Cummings ještě jednoho Němce, který se pokoušel přistát a rozbil se o přistávací dráhu. Během několika minut zahynuli Leutnant Hans-Georg Knobel, Leutnant Josef Lackner a Feldwebel Heinz Clausner z 5. Staffel a Feldwebel Felix Enhardt z I. Gruppe. Leutnant Wolf Zimmermann vyskočil na padáku a jako jediný se zachránil. Nebyl to ale ještě konec. Odpoledne se nad Giebelstadtem objevila další americká letadla a zničila dalších pět strojů. Ještě večer se o zem rozbily při přistání dva Me 262, jejichž piloti zahynuli. Ten den ztratila eskadra 14 letounů a řadu již vycvičených pilotů. 1.3. večer se u Ingolstadtu setkaly Me 262 s Mustangy z 355th FG. Během boje sestřelili piloti z I./KG(J) 54 dva nepřátelské stíhače (Cpt. Beckmann a F/O Montague), při ztrátě čtyř strojů a dvou pilotů (Leutnant Hans Peter Haberle a Feldwebel Josef Herbeck). Ten poslední o několik hodin dříve sestřelil nad Treuchtlingem osamělý B-17. Příští den sestřelili dva Me 262 u Würzburgu Cpt. Bruno Peters a Lt. Theo Sedvert z 357th FG. V troskách sestřelených Messerschmittů našli smrt Feldwebel Günter Görlitz a Feldwebel Heinrich Griem. 9.3. byl Leutnant Bernhard Becker napaden u Giebelstadtu Mustangy z 55th FG. Na proděravělém letounu přistál nouzově u Kitzingenu. Stroj byl zničen, ale Becker byl nezraněn. O deset dnů později se nad základnou v Neuburgu objevilo 125 Liberatorů z 2nd Air Force. Těžce poškozené byly přistávací plochy, hangáry a další budovy. 16 Messerschmittů bylo zničeno a dalších 15 těžce poškozeno. Američané ztratili jeden B-24. Další nálety 21.3. a 24.3. bombardéry 15th AF znemožnily provoz na základně a poslední z 9.4. ji zničil. Odpoledne 19.3. Me 262 z I. Gruppe sestřelily jeden B-24 a další poškodily. 21.3. se Fortressy z 15th AF objevily podruhé nad Neuburgem. Pod deštěm z bomb nemohly letouny III. Gruppe odstartovat a byly všechny zničeny na zemi. Zahynuli Unteroffizier Rolf Dahlmann a Unteroffizier Hans Kelwin ze 7. Staffel, Obergefreiter Lothar Martius a Hauptmann Clemens Kippke z 8. Staffel a Unteroffizier Josef Biebel z 9. Staffel. Řada dalších byla těžce zraněných. Odstartovat se podařilo jen jednomu stroji z I. Gruppe (Unteroffizier Willi Ehrecke), ale byl rychle sestřelen palubními střelci B-17. Celkem bylo zničeno 12 Me 262 a 38 poškozeno. 22.3. došlo ke střetu Messerschmittů ze Stab a I. Gruppe KG(J) 54 s Mustangy z 27th a 78th FG, během kterého bylo sestřeleno sedm Schwalbe. Zahynuli dva piloti, Oberleutnant Hans Knig a Unteroffizier Adalbert Egri, který zemřel v nemocnici na utrpěná zranění. Mezitím Thunderbolty z 9th Air Force opět napadly německá letiště. V Giebelstadtu ztratila I./KG(J) 54 ztratila tři letouny a jednoho pilota, Unteroffiziera Ernesta Frankeho. Všechny tři letouny byly zničeny během startu. Dalších devět Me 262 bylo zničeno na letišti Kitzingen. Dva další Me 262 byly sestřeleny v okolí Neuburgu, kde je sestřelily Mosquita z Fighter Experimental Flight. Byl sestřelen také jeden Fw 190A, který se připletl do boje. 24.3. byl cílem náletu Neuburg. Nezůstal žádný hangár nebo budova a vzletová dráha připomínala měsíční krajinu. III. Gruppe přestala prakticky existovat, protože neměla žádný bojeschopný letoun. 4.4. získal pilot z 2. Staffel Leutnant Becker sestřel B-17. Druhý Fortress sestřelil Unteroffizier Richter, nejslepší stíhač eskadry (získal 7 sestřelů na Me 262). O tři dny později již operovaly I. a II. Gruppe z travnatého letiště Hagenow. Ten den několik Schwalbe zachytilo formaci B-17. Tři Fortressy byly sestřeleny jistě a jeden pravděpodobně. Sestřely získali Hauptmann Tronicke, který havaroval během návratu 3 kilomerty od letiště a dva sestřelil Richter. 8.4. sestřelili Němci další čtyři B-17, z toho tři sestřely získal Unteroffizier Richter. 10.4. naapdlo sedm Schwalbe z I. Gruppe nad Magdeburkem skupinu bombardérů z 100th BG. Během boje bylo sestřeleno 10 Fortressů. Sestřely získali krom jiného Leutnant Paul Palenda (dva B-17), Leutnant Rossow a Leutnant Bernhard Becker, ale Palenda, Rossow a Leutnant Beck byli sestřeleni a zahynuli. Zasažen byl rovněž Becker, ale podařilo se mu nouzově přistát. O den později byly obě skupiny KG(J) 54 přesunuty do Čech na letiště Praha-Ruzyně. Tam se spojily se zbytky KG(J) 51 a nově zformovaným Gefechtsverband Hogeback. Piloti a personál III. Gruppe byli přesunuti na letiště Erding. 14.4. zahynul, napaden Mustangy z 354th FG, Unteroffizier Ludwig Ehrhardt z 9. Staffel, který pravděpodobně ztratil orienatci a pokoušel se přistát na zničené základně Neuberg. O tři dny později napadlo devět pilotů z I./KG(J) 54 a JV 44, pod velením Generalleutnant Adolfa Gallanda, americké bombardéry nad Riemem. Bylo sestřeleno devět Fortressů (6 jistě a tři pravděpodobně). Jeden z nich sestřelil Unteroffizier Richter. 19.4. zahynul Unteroffizier Bruno Rieschke, sestřelený Mustangem z 357th FG, který pilotoval Cpt. Robert S. Fifield. Leutnant Mai sestřelil B-17, ale sám havaroval u Kotsche, sestřelen britským stíhačem. Koncem dubna již probíhaly operace jen proti sovětským jednotkám a zejména jejich tankovým kolonám na východní frontě. Během těchto akcí ztratila eskadra několik letadel. Zahynuli například Hauptmann Spadiut a Leutnant Paukner. 30.4.1945 došlo nad Prahou k několika střetům se sovětskými letouny. Byl sestřelen jeden Il-2. Poslední akce KG(J) 54 proběhly 4.5., kdy napadla sovětské tanky. Tehdy utrpěla eskadra poslední ztrátu, protiletadlovým dělostřelectvem byl zasažen Unteroffizier Andreas Rupprecht. 7.5. byly spáleny zásoby paliva a přerušeny lety. Jen dva piloti, kteří nechtěli padnout do zajetí Rudé armády, odletěli do Insbrucku, kde již byli Američané. Zbytek jednotky zůstal na Ruzynim, zničil své letouny a čekal na příchod Rudé armády.

Messerschmitt Me 262 v Kampfgeschwader (J) 51 Edelweiss

14. listopadu 2018 v 15:45 | paulito
V polovině května 1944 Hitler rozhodnul, že všechny do té doby vyrobené Me 262 ( s výjimkou strojů, přidělených EKdo 262), budou zařazeny do bombardovacích jednotek. Výsledkem této koncepce, nasazení proudových letounů jako lehkých bombardérů (Blitzbomber), podle Führera, měla být změna situace na frontě ve prospěch Německa. 29.5.1944 svolal Göring poradu do Berlína, které se zúčastnili generálové Galland, Bodenschatz a Korten a plukovník Petersen. Reichsmarschall přikázal přezbrojit na Me 262 bombardovací pluky a jeho využití jako stíhacího stroje ponechat na později. Pět dnů po schůzce v Berlíně, 3.6.1944, Oberst Wolf-Dietrich Meister, v té době velitele III./KG 51, dostal rozkaz předat používané Junkers Ju 88 a přesunout se s jednotkou do Lechfeldu s cílem přeškolit se na proudové Messrschmitt Me 262. Gruppe měla získat bojeschopnost do srpna, měly jí být dodávány vyrobené sériové stroje. IV. Gruppe měla zahájit výcvik v srpnu na letišti Mnichov-Riem a I. a II. Gruppe na začátku října v Rheine-Hopsten. Změněno bylo také označení jednotky. Místo KG 51 byla nyní nazývána KG(J) 51. Poté, co se 6.6.1944 vylodili Spojenci v Normandii, činovník NSDAP Otto Saur na setkání s Hiltlerem prohlásil, že Me 262 by jako bombardéry smetly nepřátelská vojska do moře. Svědčí to o tom, jak velké naděje spojovali s novým letounem vedoucí činitelé Říše. Museli ale ještě počkat několik týdnů, než byla KG(J) 51 bojeschopná. Bojový křest Schwalbe (přezdívané Sturmvogel) přišel teprve 27.7.1944, kdy prvních deset strojů, tvořící 3. Staffel pod velením Hauptmanna Wolfganga Schenka, provedlo nálet na spojenecká vojska na pláži v Normandii. Útok nepřinesl zamýšlený efekt a nezpůsobil větší škody. Německé letouny neměly ještě zamontovány zaměřovače a piloti shazovali bomby v podstatě naslepo. Do zformování I. Gruppe působila 3. Staffel samostaně a vešla do historie pod názvem Kommando Schenk. 12.8. byla I./KG(J) 51 přesunuta na letiště Etampes u Chartres a o čtyři dny později do Creil u Paříže. Zde byly stroje do 27.8., kdy byly přesunuty do Juvincourtu, odkud byly již dalšího dne, kvůli ohrožení bristkými stíhačkami, přesunuty do Chievres v Belgii. Ještě ten den letouny napadly cíle v Seine a Melunu, kam již došli Američané. Tehdy došlo k prvnímus etkání letounů KG 51 se spojeneckými stíhačkami. V 19.15 byl na letiště se vracející Oberfeldwebel Hieronymus Lauer napaden Thunderbolty ze 78th FG z Duxfordu. Vedoucí P-47 (Maj. Joe Myers) zahájil palbu na letící Schwalbe. Ten zavadil křídlem o zem a rozbil se. Německý pilot z něj vyskočil s schoval se mezi nedalekými stromy. Poté vytáhnul služební Walther a ostřeloval americký letoun. 30.8. byla I./KG(j) 51 přemístěna do Volkelu a Eindhovenu v Holandsku, kde měla být použita proti nepříteli na linii Albertova kanálu a v Antverpách a Lourain. Mezitím vznikla IV.(Erg)/KG(J) 51 v Mnichov-Riem, kde byly školeny nové posádky. Ale tato Gruppe nebyla nikd ynasazena do boje. Díky náletům ztratila 45% výzbroje a byla přesunuta do Neuburg-Donau, kde zůstala do května 1945, nedosáhla nikdy bojeschopnosti. Zde zničil personál před koncem války všechny Schwalbe a Američané našli jen kolem 50 vraků. Spojenecké velení se nových německých bombardérů obávalo. Proto podniklo 3.9.1944 několik desítek Lancasterů a Halifaxů nálet na letiště Volkel. Není jasné, kolik Me 262 bylo zničeno ebo poškozeno, ale I. Gruppe již z Holandska žádnou operaci neprovedla. Místo toho byal stažena na letiště Rheine-Hoerstel a Hopsten. 8.9. byl sestřelen Leutnant Rolf Weidemann u Diestu, o dva dny později potkal stejný osud Oberleutnanta Wernera Gartnera, kdy se jeho stroj dostal do silné protiletadlové palby nad Lutychem. 12.9. byl protiletadlovým dělostřelectvem sestřelen další letoun z KG(J) 51. Tentokrát padl Unteroffizier Herbert Schauder za oběť německým nábojům, když si ho baterie flaku u Arnhemu spletla s Mosquitem. 26.9. bombardovali piloti I. Gruppe neúspěšně most u Nijmegenu. Během této akce byl ztracen jeden letoun, sestřelený dělostřelci roty C, 405. baterie, 123. pluku lehkého protiletadlového dělostřelectva. 30.9. v 9.30 potkala hlídka šesti Spitfire ze 411. Squadron RCAF v okolí mostu dva plně naložené proudové bombardéry. Kanaďané je napadali, německé letouny odhodily náklad bomb a odlétaly největšéí rychlostí pryč. Následující den provedla skupina Me 262 nálet na letiště Grave u Nijmegenu, kde byl 127. stíhací wing RAF. Němci zničili pět Spitfirů, ztráty měli piloti i pozemní personál. Těžce zraněn byl i velitel 80. Squadron S/L R.A. Ackworth. 2.10. se Oberfeldwebel Lauer setkal s Thunderbolty. Cpt. J. Beandrault z 386th FS spatřil v okolí Düsseldorfu čtveřici Me 262, vracejících se z akce. Zaútočil na vedoucího, kterým byl Lauer. Messerschmitt se zřítil na zem a rozbil se, ale pilot měl opět štěstí, dostal se z trosek, utekl do nedalekého lesa a po několika dnech překročil frontu a vrátil se k jednotce. Ten den Schwalbe opět napadly Angličany v Grave, kd ebyly v té době dvě eskadry (80. a 274. Squadron) Tempestů a dvě (130. a 402.) nových Spitfire XIV. Útočníci zasypali bombami letiště a zničili jistě sedm Spitfirů. Zahynulo také několik holandských civilitů, protože bomby spadly i na okolní domy. Také tentokrát protiletadlová obrana nestačila včas zareagovat. Vracející se Schwalbe se ještě snažili zachytit piloti Tempestů z 3. Squadron a potom Kanaďané z 442. Squadron, ale neměli šanci Me 262 dostihnout. 5.10. ztratila I./KG(J) 51 dva piloty, Hauptmann Hans-Christof Buttmann byl sestřelen Spitfirem z 401. Squadron RCAF. Němec vyskočil na padáku, ale ten se mu neotevřel. Večer zahynul při nehodě Unteroffizier Gerhatd Franke, jehož letoun se rozbil u Nordhornu. Další den hlásil Lt. C.W. Müller z 353rd FG sestřelení Heinkelu He 280, z něhož se stal Schwalbe. Jeho pilotem byl Feldwebel Joachim Fingerloos, který se zřítil u Rheine. 7.10. Major R.E. Connor ze 78th FG sestřelil jeden Me 262. Letoun patřil do KG(J) 51 a byl napaden, když se blížil k letišti u Osnabrücku. 13.10. získali první sestřel nad Schwalbe Angličané. P/O Bob Cole z 3. Squadron, létající na Tempestu, sestřelil Me 262 Edmunda Delatowskiho, který se zachránil na padáku. O dva dny později ztratila eskadra další dva letouny a piloty. Lt. H.H. lamb z 78th FG sestřelil u Rheine Me 262 Feldwebela Edgara Junghanse, který se těžce zranil a zemřel po několika dnech v nemocnici. Druhý Me 262 zničil Lt. Wilson z 400. Squadron RCAF nad Bohnte. 2.11.1944 byl nad Grave ostřelován Hauptmann Eberhard Winkel, Staffelkapitän 5. Staffel. Musel nouzově přistát a zbytek války strávil v anglickém zajetí. 14.11. provedly spojenecké letouny nálet na základnu Rheine. Během útoku shořelo několik strojů. Větší ztráty byly na personálu. Zahynuli piloti Oberleutnant Merlau a Oberfeldwebel Hoffmann a raněný byl Oberfeldwebel Kohler. 25.11. napadly letouny 1. Staffel americké pozice západně od Helmondu. Sestřelen byl protiletadlkovou palbou Hauptmann Roesch. Zbytek měsíce přinesl ještě několik takových náletů, během kterých zahynuli Hauptmann Rudolf Ruchs a Unteroffizier Horst Sanio. Během bojů se stíhačkami z 50th FG byl sestřelen Oberleutnant Hans Lechmann. V té době získala bojeschopnost II. Gruppe, umístěná na letišti Hopsten ve Schwäbisch-Hall. Nyní obě Gruppe společně napadaly americká vojska v obalsti Euskirchen-Düren-Julich. 3.12. sestřelily dva Tempesty z 80. Squadron letoun Oberleutnanta Joachima Valeta z I./KG(J) 51. 8.12. sestřelil Lt. Harry L. Edwards z 358th FG nad Schwäbisch Hall Me 262 ze 4. Staffel, ve kterém zahynul Stabsfeldwebel Hans Zander. O dva dny později byl v boji nad Bevergenem zaskočen letoun Leutnanta Waltera Rotha, který nouzově přistál na poli. O několik hodin později byl nad Cáchami sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem Feldwebel Herbert Leuke a o den později potkal stejný osud Oberfeldwebela Hanse Kohlera. 17.12. Němci napadli spojenecké pozice v okolí Weertu. Na zachycení bombardérů vystartovaly Typhoony ze 122. Wing a W/C John B. Wray sestřelil Leutnanta Wolfganga Lubkeho. 25.12. sestřelil F/L Jack Boyle z 411. Squadron osamocený Schwalbe nad Erpem, pilotem byl Oberleutnant Hans-Georg Lamke. Bylo to první vítězství Spitfiru nad Me 262. Již o tři hodiny později byl úspěšný další pilot Spitfiru, tentokrát to byl S/L J.E. Collier ze 403. Squadron a jeho protivníkem byl Feldwebel Hans Meyer. 1.1.1945 podnikla Luftwaffe poslední velkou operaci války, novoroční útok na spojenecká letiště pod názvem Bodenplatte. 21 Me 262 z KG(J) 51 se zúčastnilo náletů na základny Eindhoven a Hertogenbosch v Holandsku. Protiletadlová obrana sestřelila dva proudové bombardéry. Další sestřelil Spitfire F/L J. MacKaye z 401. Squadron. O dva dny později se z letu nevrátil Leutnant Erich Kaiser z 2. Staffel, sestřelený pravděpodobně nad Lingenem. 14.1. hlásil pilot Mustangu z 10th PRG, Lt. Logothetis, sestřel He 280 v okolí Bastogne. Zajímavé je, že si spojenečtí piloti pletli tyto dva letouny, přičemž He 280 do služby zaveden vůbec nebyl. 14.2. napadlo 55 Schwalbe z KG(J) 51, chráněné Fw 190D z III./JG 54, americké tankové kolony u Kleve. Stíhací eskorta se zapletla do boje se Spitfiry z 41. Squadron. O chvílim později se do boje zapletly i další z 610. Squadron, které se do oblasti dostaly při stíhání Arado Ar 234, které rovněž operovaly nad pozicemi Američanů, ale snadno útočníkům unikly. Z akce se nevrátil jeden Me 262, který pilotoval Feldwebel Richard Hoffman. Ten den večer byly ztraceny ještě dva další letouny z 5. Staffel, které sestřelily Typhoony ze 184. Squadron SAAF. Zahynuli Feldwebel Werner Witzmann a Leutnant Hans-Georg Richter. 21.2. byl nad Štětínem sestřelen Oberfähnrich Gerhard Rhode z II./KG(J) 51. Ve stejnou dobu narazily Thunderbolty z 365th FG na skupiny Me 262, které bombardovaly americké jednotky na dálnici Duren . P-47 napadly Němce a i když se jim nepodařilo žádný letoun sestřelit, zbavily oddíl SS, bránící dálnici, podpory ze vzduchu. 24.2. sestřelily Tempesty z 274. Squadron Me 262 z II. Gruppe. Ale během návratu byly dva britské letouny sestřeleny vlastním protiletadlovým dělostřelectvem. Počátek března přinesl jednu ztrátu, když v boji s Mustangy z 10th PRG zahynul Staffelkapitän 5. Staffel Fritz Abel. Jeho Messerschmitt se rozbil o zem nedaleko Kölnu. Po obsazení mostu přes Rýn u Remagenu byla vytvořena speciální úderná skupina, složená z osmi bombardérů Arado Ar 234 z KG 76 a 30 Me 262 z I./KG(J) 51, která měla most zničit. První nálet se nepodařil, stejně jako následujících dvanáct. Oberst Robert Kowalski na Ar 234 most poškodil, ale američtí ženisté ho rychle opravili. Situace došla tak daleko, že Göring přikázal velitelovi I./KG(J) 51, aby našel několik dobrovolníků, kteří by most zničili při sebevražedné misi. K této misi nikdy nedošlo i vzhledem k tomu, že most se nakonec sám zřítil, přetížen americkými tanky. Navíc Spojenci překročili Rýn i na dalších místech. Během bojů o most u remagenu ztratila eskadra jednoho pilota (Oberfähnrich Jürgen Hohne) a dvě letadla (jedno sestřelil F/L Pierre Closterman). 13.3.1945 byly všechny stroje KG(J) 51 přesunuty do Giebelstadtu kvůli spojenecké ofenzívě. Tam byly rozmístěny blízko dálnice do Leipcheimu, která byla používána jako záložní letiště. První (a jediné zdokumentované) vítězství KG(J) 51 bylo získáno 16.3. Leutnant Wilhelm Batel z I. Gruppe sestřelil P-47 Thunderbolt. 21.3. zahájily letouny 9th Air Force ofenzívu proti letištím v jižním Německu. Nálety neminuly ani KG(J) 51. Nejdříve, spolu s třemi dalšími, zahynul při náletu nový velitel I. Gruppe, Oberstleutnant Halesleben, kdy se jeho přistávající letoun stal cílem Thunderboltů. Následující útok vedl na Gieblstadt, kde shořely tři Me 262, které přistávaly. Zahynuli Hauptmann Eberhard Winkel, Leutnant Erwin Diekmann a Unteroffizier Heinz Erben. Na počátku dubna byla většina letounů přemístěna do Bavorska, kde byly umístěny na základnách Riem, Furth a Memmingen. Zbytek jednotky přeletěl na letiště Praha-Ruzyně, kde se spojily se zbytky KG(J) 54. Několik strojů dostala také KG(J) 6, kde se vytvořilo Gefechtskommando Hogeback. 12 Me 262 z IV.(Erg.)/KG(J) 51 bylo předáno do Gallandova JV 44 v München-Riem. Poslední operační lety provedla I. Gruppe 18.4. a 22.4.1945, kdy Me 262 bombardovaly Dillingen. Ten samý den obsadily americké jendotky letiště Strasskirchen, kde kapitulovala II. Gruppe, které velel Oberleutnant Wolfgang Baetz. 25.4., během útoku Mustangů na letiště Riem, shořelo několik Me 262, zrovna připravovaných k letu. 6.5.1945 piloti KG(J) 51, pod velením Hauptmanna Rudolfa Abrahamczika, vykonali poslední bojový úkol, napadli sovětské tanky na předměstích Prahy. Z této mise se nevrátili Leutnant Schimmel, Leutnant Strothmann a Feldwebel Pohlig. Zbytky I. Gruppe se spolu s JV 44 vzdaly Američanům na letišti München-Riem poté, co letci vyhodili své stroje do vzduchu.
 
 

Reklama