Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Historie

Generalleutnant René de l'Homme de Courbière

Včera v 21:34 | paulito

René de l'Homme de Courbière se narodil 24.1.1887 v Sanskowě a vstoupil 14.4.1904 jako Fahnenjunker do Colbergsches Grenadier-Regiment Graf Gneisenau (2. Pommersches) Nr. 9. 18.11.1904 byl povýšen do hodnosti Fähnrich, 18.6.1905 Leutnant a 5.6.1914 Oberleutnant. Se svým plukem šel v srpnu 1914 na frontu a do listopadu 1914 se zúčastnil bitev mezi Gette a Somme, u Cambrai a u Yper. Nakonec byl pluk přeložen na východní frontě a zúčastnil se bitvy u Lodže. Následovaly bitvy na Bzuře, u Bartoszowky, Stegna-Oglenda, na Narewu a u Ostrowu, stejně jako bitev mezi Naročí a jezerem Drysvjaty. 16.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 10.9.1915 se stal velitelem roty v pěší doplňovací jednotce ve Varšavě a 27.3.1916 velitelem roty v kulometném výcvikovém kurzu v Döberitz. Od 24.10.1916 sloužil ve štábu Colbergschen Grenadier-Regiment Graf Gneisenau (2. Pommersches) Nr. 9 na východní frontě. Pluk bojoval u Dünaburgu a zúčastnil se obsazení části Ruska. Od 14.1.1919 byl opět velitelem roty. 1.10.1919 byl převzat do Reichswehru a zařazen do Reichswehr-Infanterie-Regiment 3. Od 1.10.1920 sloužil jako velitel roty v Infanterie-Regiment 4 a od 1.6.1926 ve štábu I. praporu. Od 1.5.1926 byl opět velitelem roty a 1.4.1928 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1928 byl převelen do štábu Infanterie-Regiment 4. 1.3.1929 byl převelen do štábu 2. Division. Od 4.3.1932 velel výcvikovému praporu Infanterie-Regiment 5. 1.2.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1934 byl převelen k Artillerie-Führer I. 1.3.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. 6.10.1936 převzal velení Infanterie-Regiment 96. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 10.11.1938 byl jmenován do funkce Landwehr-Kommandeur Glogau. 26.8.1939 se René de l'Homme de Courbière stal velitelem 216. Infanterie-Division, se kterou se zúčastnil tažení v Polsku. V květnu 1940 byla divize přeložena na Západ a v rámci 7. Armee se zúčastnila tažení na Západě. 1.6.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 15.3.1941 byla divize rozdělena na tři Sicherungs-Division. René de l'Homme de Courbière se stal velitelem 213. Sicherungs-Division, která byla po ustavení v Neuhammeru poslána na Ukrajinu. 18.8.1942 předal velení divize. 15.1.1943 se stal velitelem 153. Feldausbildungs-Division. 8.6.1943 byl přeložen do Führerreserve. 8.9. až 15.10.1943 byl pověřen zastupujícím velením Division Nr. 432 a 1.11.1943 se stal velitelem Division z.b.V. 410. 20.12.1943 byl přeložen do Führerreserve. 10.1.1944 se stal velitelem 338. Infanterie-Division. Ta je umístěna v ústí Rhony a divizi vedl od Lyonu přes Belfort do Vogéz. 18.9.1944 byl převeden do Führerreserve a 19.1.1945 se stal velitelem štábu Wehrkreis VIII. Od 5.3.1945 byl nakonec velitelem štábu u AOK 4. 29.3.1945 onemocněl a byl poslán do lazaretu, kde padl do zajetí. Propuštěn byl v únoru 1946. Zemřel 7.5.1946 ve Wildeshausenu.

Major Hans Dettlef von Cossel

Včera v 21:03 | paulito

Johann-Detloff von Cossel se narodil 1.7.1916 ve Swakopmundu v Německé Jihozápadní Africe. V roce 1934 vstoupil do Reiter-Regiment 6, kde byl 1.4.1937 povýšen do hodnosti Leutnant. Na začátku války byl v hodnosti Oberleutnant v Panzer-Regiment 35. S ním se zúčastní tažení v Polsku a Francii. Jako velitel 1. roty obdržel za přechod Dněpru i Starého Bychova 8.9.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Krátce poté byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Od listopadu 1942 velel I. Abteilungu Panzer-Regiment 35. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Major. 5.5.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Padl v těžkých obranných bojích u Orla 22.7.1943. Posmrtně obdržel 29.8.1943 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Generalmajor Alexander Conrady

Včera v 20:42 | paulito

Alexander Conrady se narodil 16.7.1903 v Neu-Ulmu a vstoupil 1.4.1923 jako Fahnenjunker do 19. (Bayerische) Infanterie-Regiment v Landshutu. Po základním výcviku ve výcvikovém praporu byl v říjnu 1923 poslán do 2. roty. V červenci 1924 absolvoval důstojnické zkoušky a byl povýšen do hodnosti Offiziersanwärter a v listopadu 1924 Unteroffizier. V říjnu 1925 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a v srpnu 1925 Oberfähnrich. Po odvelení na pěchotní školu byl Alexander Conrady 1.12.1926 povýšen do hodnosti Leutnant. Stal se důstojníkem roty v 1. rotě a 1.4.1929 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V květnu 1931 byl převelen k 4. rotě. 30.9.1934 byl poslán na Kriegsakademie Berlin. 1.12.1934 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1936 se stal velitelem 8. roty Infanterie-Regiment 40. Od března 1938 sloužil jako ordonanční důstojník ve štábu 27. Infanterie-Division. Po obsazení Rakouska byl štáb divize umístěn ve Vídni. S divizí se zúčastnil tažení v Polsku a Francii. 1.7.1940 byl povýšen do hodnosti Major a stal se velitelem II. praporu Infanterie-Regiment 91. Od června 1941 byl převelen do štábu 36. Infanterie-Division a v srpnu 1941 se stal velitelem I. praporu Infanterie-Regiment 118. 20.4.1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V těžkých obranných bojích východně od Rževa se prapor vyznamenal a Conrady obdržel 17.10.1942 Ritterkreuz. V říjnu 1942 se stal velitelem Grenadier-Regiment 118. 15.2.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. S plukem se zúčastnil bitvy u Kurska. Během těžkých obranných bojů po skončení ofenzívy se zraněnému Conradymu s jeho plukem podařil průlom proti sovětské přesile u Orla, i když pluk několikrát převálcovaly nepřátelské tanky. Za výkony svého pluku obdržel 22.8.1943 Dubové listy. Teprve v prosinci 1943 se vrátil zpět do služby. Nejdřív byl zastupujícím velitelem 707. Infanterie-Division, poté převzal zastupující velení 6. Infanterie-Division a ve stejném měsíci velení 36. Infanterie-Division. V březnu a dubnu 1944 se zúčastnil 10. výcvikového kurzu pro velitele divizí v Hirschbergu a v květnu 1944 se stal velitelem 36. Infanterie-Division a byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Během sovětské letní ofenzívy v červnu 1944 padl 1.7.1944 do ruského zajetí, ze kterého se vrátil teprve 10.10.1954. Zemřel 21.12.1983 v Augsburgu.

Major Johann Condné

Neděle v 21:01 | paulito

Johann Condné se narodil 9.1.1919 v Mettnichu a v listopadu 1937 vstoupil jako dobrovolník do 8. roty Panzer-Regiment 7. V říjnu 1938 byl se svojí rotou převelen do Eisanechu k postavení Panzer-Abteilung 66. Byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a stal se velitelem čety pro tažení v Polsku. Když byl jeho Panzer II zasažen protitankovým dělem, byl lehce zraněn. 1.4.1940 byl Johann Condné povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve a stal se velitelem tanku Panzer 38 (t). V rámci III. Abteilung Panzer-Regiment 35 se zúčastnil tažení ve Francii. Přitom byl jeho tank zasažen a Leutnant Condné ztratil pravou paži. Po začátku tažení v Rusku byl v červenci 1941 počtvrté zraněn. Po dlouhém pobytu v lazaretu sloužil v Panzergrenadier-Ersatz- und Ausbildungs-Bataillon 404 v Heidelbergu jako velitel roty. Od prosince 1942 do července 1944 sloužil v operačním oddělení Generalstab des Heeres. V červenci 1944 byl převelen do štábu 7. Panzer-Division. Stal se zde ordonančním důstojníkem. V listopadu 1944 byl pověřen velením II. praporu Panzer-Grenadier-Regiment 6. Za protiútok 23.1.1945 u Freystadtu obdržel 5.4.1945 Ritterkreuz. 23.2.1945 byl opět těžce zraněn a vrátil se k jednotce teprve 1.4.1945. Byl opět poslán do operačního štábu Generalstab des Heeres. 23.5.1945 padl do zajetí. Zemřel 26.10.2001 v Heidelbergu.

General der Artillerie Friedrich von Cochenhausen

Neděle v 20:39 | paulito

Friedrich von Cochenhausen se narodil 14.7.1879 v Marburgu a vstoupil 21.9.1897 jako Fahnenjunker k Feldartillerie-Regiment Nr. 11. 27.1.1899 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V roce 1907 byl odvelen na Válečnou akademii. V létě 1909 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Byl určen pro službu v Generálním štábu. 22.3.1913 byl povýšen do hodnosti Hauptmann i.G. a zařazen do Großen Generalstab. Zde zůstal i celou první světovou válku, aniž by velel bojovým jednotkám. 16.9.1917 byl povýšen do hodnosti Major. Během války získal oba Železné kříže a Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern. Po válce byl převzat do Reichsheer a převelen na Reichwehrministerium. 15.11.1922 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1923 se stal velitelem II. Abteilung 6. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Mindenu. Koncem roku 1925 byl opět převelen na Reichwehrministerium do Berlína. Zde byl nasazen jako náčelník štábu Heeres-Inspektion des Erziehungs- und Bildungswesen (In 1). 1.2.1927 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na počátku roku 1928 byl převelen do štábu 4. Artillerie-Regiment v Drážďanech. 1.2.1929 se stal velitelem 4. Artillerie-Regiment. 1.3.1930 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.2.1931 byl jmenován do funkce Artillerieführer IV v Drážďanech. 31.1.1932 byl z armády propuštěn. Na podzim 1935 vstoupil do Luftwaffe a byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a poslán do Luftkriegsschule Berlin-Gatow. 28.2.1938 byl propuštěn z Luftwaffe v hodnosti General der Flieger. Při mobilizaci byl reaktivován v Heer. Byl jmenován velícím generálem XIII. Armeekorps v Norimberku a současně velitelem Wehrkreis XIII. 1.12.1940 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. 30.4.1942 byl přeložen do Führerreserve. 31.5.1942 byl propuštěn z aktivní služby. Zemřel 20.7.1946 v Hochstadtu.

Generalleutnant Conrad von Cochenhausen

Neděle v 20:12 | paulito

Conrad von Cochenhausen se narodil 7.6.1888 v Glogau a vstoupil 25.2.1907 jako Fahnenjunker ke Garde-Füsilier-Regiment. V říjnu 1907 byl povýšen do hodnosti Fähnrich. 18.8.1908 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1913 byl poslán do Válečné akademie, kde byl do vypuknutí války. Od září 1914 byl převelen k Königlich Preußisches Königin-Augusta Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4. 18.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 18.4.1916 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Obdržel oba stupně Železného kříže. V roce 1917 byl opět přeložen ke Garde-Füsilier-Regiment. Od září 1917 byl u 9. Landwehr-Brigade. Na podzim 1918 se stal velitelem Reserve-Jäger-Bataillon Nr. 22 a krátce poté byl nasazen ve štábu 25. Reserve-Division. Po válce byl převzat k Reichsheer a poslán do Infanterieschule München. Na podzim 1919 se stal na škole adjutantem a od jara 1921 se stal adjutantem II. výcvikového kurtu školy. 1.10.1923 se stal velitelem 14. roty 16. Infanterie-Regiment. 1.10.1925 se stal velitelem 3. roty 17. Infanterie-Regiment. 1.3.1927 byl povýšen do hodnosti Major. Na podzim 1927 se stal učitelem na Infanterie-Schule Dresden. 1.5.1931 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se velitelem II. praporu 7. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.12.1933 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.10.1934 se stal velitelem Kriegsschule München. 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.3.1938 se stal velitelem 10. Infanterie-Division. 1.10.1938 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Divizi vedl v tažení do Polska a také v roce 1940 do Francie. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. Divize byla přejmenována na 10. Infanterie-Division (motorisiert). V říjnu 1940 se stal velitelem 134. Infanterie-Division. Tuto divizi vedl v létě 1941 do středního Ruska. 9.9.1941 obdržel Ehrenblatt des Heeres. Na počátku prosince 1941 byla divize obklíčena západně od Rossošnoje a on nakonec propadl nervovému zhroucení a v noci 13.12.1941 se zastřelil ve svém autě u vesnice Krasnaja Sarja.

General der Infanterie Heinrich Clössner

Neděle v 19:25 | paulito

Heinrich Clößner se narodil 17.9.1888 v Giessenu a vstoupil 14.3.1907 jako Leutnant do 9. Rheinisches Infanterie-Regiment Nr. 160. Při vypuknutí války šel se svým plukem na frontu. V září 1914 byl zraněn a poslán do lazaretu. 18.12.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1915 přišel k doplňovacímu praporu pluku a v létě 1915 zpět k pluku na frontu. V té době měl již oba Železné kříže. Od února 1916 byl přidělen v různých štábech. 5.10.1916 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po skončení války se vrátil k 9. Rheinisches Infanterie-Regiment Nr. 160. Odtud byl převelen do štábu II. Armeekorps. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl ve štábu 2. Division. 1.11.1924 se stal velitelem 1. roty 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment. Na podzim 1927 byl převelen do štábu Gruppenkommando 1. 1.7.1929 byl převelen do štábu Infanterieführer VI. 1.12.1929 byl povýšen do hodnosti Major a 1.4.1932 do hodnosti Oberstleutnant. 1.3.1933 byl jmenován velitelem města Neustettin. 1.4.1934 se stal velitelem 14. (Württ.) Infanterie-Regiment. 1.6.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst, který byl 1.10.1934 přejmenován na Infanterie-Regiment Konstanz a 15.10.1935 Infanterie-Regiment 14. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.6.1937 byl jmenován do funkce inspektor Wehrersatzinspektion Innsbruck. 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 15.10.1939 byl jmenován velitelem 25. Infanterie-Division. Vedl divizi v bojích na Západě a obdržel obě Spony k Železnému kříži. 29.9.1940 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Divize byla přejmenována na 25. Infanterie-Division (motorisiert). Na počátku tažení na Východě postupoval s divizí do jižního Ruska. 25.1.1942 převzal velení LIII. Armeekorps. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem LIII. Armeekorps. 15.7.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Na počátku srpna 1943 byl převeden do Führerreserve. 15.10.1943 byl jmenován velícím generálem IX. Armeekorps. Na počátku prosince 1943 byl opět přeložen do Führerreserve. Na počátku roku 1944 byl jako General z.b.V. přidělen k Heeresgruppe F. V létě 1944 byl převelen k OKH. 1.1.1945 byl jako General z.b.V. převelen na ministerstvo propagandy. Po kapitulaci padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl v roce 1947. Zemřel 28.3.1976 v Konstanci.

General der Infanterie Dietrich von Choltitz

12. května 2019 v 21:45 | paulito

Dietrich von Choltitz se narodil 9.11.1894 ve Wiese-Gräflich a zahájil svůj kadetní výcvik 6.3.1914. Přišel jako Fähnrich k 8. Königlich Sächsisches Infanterie-Regiment Prinz Johann Georg Nr. 107. Po vypuknutí války byl nasazen na západní frontě. Na podzim 1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.4.1915 byl jmenován adjutante II. praporu. Koncem roku 1917 obdržel Ritterkreuz des Königlich Sächsischen Militär St. Heinrichs-Ordens. Během války obdržel také oba stupně Železného kříže a Verwundetenabzeichen in Silber. Po válce byl nasazen u Grenz-Jäger-Bataillon Nr. 12 v Löbau. V roce 1919 byl převzat do Reichsheer. Na podzim 1919 byl zařazen do Reichswehr-Infanterie-Regiment 38. Na podzim 1920 byl v 100.000 Mann-Heer der Reichswehr jako Leutnant v 11. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1921 byl nasazen jako důstojník eskadrony v 12. (Sächsisches) Reiter-Regiment. Na jaře 1924 byl nasazen u výcvikové eskadrony. 1.11.1924 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a byl nasazen ve štábu pluku. Na podzim 1928 byl převelen do 1. eskadrony. 1.4.1929 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Byl jmenován velitelem 1. eskadrony. 1.10.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment Tübingen a v květnu 1935 v Infanterie-Regiment Flensburg. 1.8.1935 byl povýšen do hodnosti Major. 15.10.1935 byl jeho pluk přejmenován na Infanterie-Regiment 26. 1.2.1937 se stal velitelem III. praporu v Infanterie-Regiment 16. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Jeho pluk byl transformován na Luftland jednotku. 7.10.1938 se se svým praporem zúčastnil obsazení Sudet. Přitom zajišťoval letecký transport ze Sorau do Freudenthalu. 17.10.1938 se III. prapor vrátil do své posádky. Tento prapor vedl také při vypuknutí války v Polsku. V září 1939 byl pluk nasazen u Litzmannstadtu a na Bzuře. Oberstleutnant von Choltitz vedl prapor také v roce 1940 při tažení na Západě. Zde přistál pluk první den tažení u Waalhavenu. Pluk poté postupoval na Rotterdam. Při tažení obdržel obě Spony k Železnému kříži a 29.5.1940 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V září 1940 byl jmenován velitelem Infanterie-Regiment 16. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. Potom byl nasazen v Rumunsku k zabezpečení ropných polí. Odtud byl pluk nasazen v tažení v Rusku. V srpnu 1941 překročil Dněpr. 3.10.1941 obdržel za boje u Berislavi koncem srpna 1941 Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres. Krátce poté byl pluk přesunut na Krym. 17.12.1941 začal útok na Sevastopol. 8.2.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. V červenci 1942 byl jeho pluk převelen do Řecka. 27.8.1942 byl pověřen zastupujícím velením 260. Infanterie-Division. 1.9.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V říjnu 1942 byl přeložen do Führerreserve. 7.12.1942 byl pověřen zastupujícím velením XVII. Armeekorps na Donu. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 5.3.1943 byl jmenován velitelem 11. Panzer-Division. 1.10.1943 byl pověřen velením XXXXVIII. Panzerkorps. V listopadu 1943 byl přeložen do Führerreserve. Na počátku roku 1944 byl odvelen do kurzu pro velící generály. 28.2.1944 byl pověřen velením LXXVI. Panzerkorps. V dubnu 1944 byl přeložen do Führerreserve. 10.6.1944 byl na několik dnů pověřen velením XXV. Armeekorps. 15.6.1944 převzal velení LXXXIV. Armeekorps, který čelil spojenecké invazi u St. Lo. 30.6.1944 byl přeložen do Führerreserve. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. Obdržel také Verwundetenabzeichen in Gold. Na počátku srpna 1944 byl jmenován velícím generálem a vojenským velitelem Paříže. 9.8.1944 ustavil svůj štáb v hotelu Meurice na Rue de Rivoli. V příštích týdnech předešel zničení města a podepsal kapitulaci 25.8.1944. Padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl na jaře 1947. Zemřel 5.11.1966 v Baden-Baden.

Generalleutnant Kurt Chill

12. května 2019 v 20:56 | paulito

Kurt Chill se narodil 1.5.1895 v Thornu a vstoupil 1.4.1913 jako jednoroční dobrovolník do pruské armády. Byl zařazen k 4. Pommersches Infanterie-Regiment von Borcke Nr. 21, kde byl 1.1.1914 povýšen do hodnosti Unteroffizier. Na jaře 1914 byl převelen k 8. Pommersches Infanterie-Regiment von der Marwitz Nr. 61. S ním šel po vypuknutí války na frontu. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V dalších třech letech zastával u pluku různé pozice. Na jaře 1917 byl poslán jako pozorovatel k letectvu, kde byl nasazen u různých jednotek. Za války obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. Po válce byl nakrátko poslán k 8. Pommersches Infanterie-Regiment von der Marwitz Nr. 61, potom byl nasazen při ochraně hranic. Na jaře 1919 přestoupil jako Leutnant k policii, kde byl nasazen u Sicherheitspolizei Berlin. V létě 1919 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Polizei. Příští roky strávil na různých pozicích u policie v Berlíně. 1.10.1924 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Polizei. V roce 1927 byl přeložen k Schutzpolizei do Východního Pruska, kde byl nasazen v Polizeischule Sensburg. V létě 1934 byl přeložen do jižního Anhaltska. V Merseburgu byl 1.1.1935 povýšen do hodnosti Major der Polizei. Při převzetí Landespolizei do Wehrmacht na podzim 1935 přišel v hodnosti Major k Infanterie-Regiment 65. Zde byl jmenován velitelem 3. roty. 6.10.1936 byl převelen do štábu 30. Infanterie-Division. 1.4.1937 byl jmenován velitelem I. praporu Infanterie-Regiment 1. 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Při vypuknutí války byl nasazen se svým praporem v Polsku. Zde obdržel Spange zum Eisernen Kreuz 2. Klasse. Poté byl poslán jako učitel taktiky do Nachrichtenschule Halle. Koncem roku 1940 převzal velení Infanterie-Regiment 45, 21. Infanterie-Division. 1.3.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. Pluk vedl také v létě 1941 při tažení do severního Ruska. Zde obdržel Eisernes Kreuz 1. Klasse. 1.12.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.8.1942 byl pověřen velením 122. Infanterie-Division, která bojovala v kotli u Děmjansku. 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a byl jmenován velitelem divize. 1.6.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Za boje u Děmjanska a jižně od Starej Russy obdržel Generalleutnant Chill 25.10.1943 Ritterkreuz. 19.12.1943 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht za boje u Newelu. 1.2.1944 předal velení 122. Infanterie-Division a o několik dnů později byl jmenován velitelem 85. Infanterie-Division na pobřeží Kanálu. 5.2.1945 byl pověřen velením LV. Armeekorps ve Východním Prusku. Na konci války padl do britského zajetí, propuštěn byl v roce 1947. Zemřel 5.7.1976 v Grömitzu.

General der Infanterie Friedrich-Wilhelm von Chappuis

12. května 2019 v 20:20 | paulito

Friedrich-Wilhelm von Chappuis se narodil 13.9.1886 v Schubinu a vstoupil 6.3.1906 jako Fähnrich do Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5. 27.1.1907 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 19.6.1914 se stal adjutantem II. praporu pluku a byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 24.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Od roku 1917 byl ve štábu 206. Infanterie-Division. Během první světové války obdržel oba stupně Železného kříže, Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a další vyznamenání. Po válce byl převzat do Reichsheer a nasazen v Reichswehr-Schützen-Regiment 4. Na podzim 1920 byl v 100.000 Mann-Heer der Reichswehr jako velitel roty v 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment. Od 1.10.1921 byl půl roku ve štábu Gruppenkommando 1. Na jaře 1922 byl převelen na Reichswehrministerium. Od roku 1923 do konce roku 1925 byl ve štábu 5. Division. V roce 1926 byl převelen jako velitel 8. (MG.) Kompanie do 15. Infanterie-Regiment. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major. Od roku 1929 byl rok velitelem města Glatz. 1.2.1930 byl převelen do štábu 1. Division. 1.2.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V září 1934 se stal velitelem 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. Jeho pluk byl přejmenován na Infanterie-Regiment Stettin a 15.10.1935 na Infanterie-Regiment 5. 1.3.1938 předal velení pluku. 1.4.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a současně jmenován náčelníkem štábu XIV. Armeekorps. S ním se zúčastnil tažení v Polsku. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Poté byl sbor nasazen k tažení na Západě proti Francii. 6.10.1939 byl jmenován velitelem 15. Infanterie-Division. 15.8.1940 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V srpnu 1940 převzal velení nové 16. Infanterie-Division (motorisiert). 15.3.1941 byl pověřen velením XXXVIII. Armeekorps. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem XXXVIII. Armeekorps. Tento sbor vedl od léta 1941 při útoku v severním Rusku. V dubnu 1942 byl ze svého postu odvolán a přeložen do Führerreserve. To se ho velmi dotklo a 27.8.1942 se v Magdeburgu zastřelil.

Generalleutnant Karl Casper

12. května 2019 v 19:54 | paulito

Karl Casper se narodil 22.2.1893 v Rehdenu a vstoupil 3.8.1914 jako Fahnenjunker do Ersatz-Bataillon, 3. Westpreußisches Infanterie-Regiment Nr. 129. V prosinci 1914 byl s plukem nasazen na frontu. Na jaře 1915 byl převelen k 8. Pommersches Infanterie-Regiment von der Marwitz Nr. 61 a povýšen do hodnosti Fähnrich. V létě 1915 byl zraněn a poslán do lazaretu. Na počátku listopadu 1915 se vrátil k 8. Pommersches Infanterie-Regiment von der Marwitz Nr. 61 na frontu, kde byl 19.11.1915 povýšen do hodnosti Leutnant. Mazitím obdržel oba stupně Železného kříže. Zbytek války zastával různé posty u svého pluku. 31.3.1920 byl z armády propuštěn. Na podzim 1920 vstoupil v hodnosti Leutnant k Schutzpolizei Berlin. Navštěvoval Polizeischule Potsdam Eiche a v létě 1921 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Polizei. Na jaře 1922 byl poslán do Polizeischule Brandenburg. Na jaře 1925 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Polizei. V roce 1929 byl převelen do Recklinghausenu. V létě 1933 byl převelen k Landespolizei Essen. 20.4.1935 byl povýšen do hodnosti Major der Polizei. Při převzetí Landespolizei do Wehrmacht na podzim 1935 přišel v hodnosti Major do štábu Infanterie-Regiment 35. 6.10.1936 se stal velitelem I. Bataillon, Infanterie-Regiment 13. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Při vypuknutí války byl se svým praporem nasazen na Západě. 1.12.1939 byl převelen jako velitel praporu k Infanterie-Regiment 174. 6.2.1940 se stal velitelem Infanterie-Regiment 118, 36. Infanterie-Division. Vedl svůj pluk při tažení na Západě. Zde obdržel obě Spony k Železnému kříži. 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na podzim 1940 byl jeho pluk přejmenován na Infanterie-Regiment (motorisiert) 118. V létě 1941 vedl svůj pluk do severního Ruska. Za boje u Pleskau 8.7.1941 obdržel Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres. 22.7.1941 byl zmíněn v Ehrenblatt des Heeres. 22.9.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.10.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 10.10.1942 byl přeložen do Führerreserve. Koncem října 1942 byl jmenován velitelem 335. Infanterie-Division. S divizí byl poslán na začátku roku 1943 na jižní úsek východní fronty. 8.8.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na počátku září 1943 byl těžce zraněn a byl přeložen do Führerreserve. Obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. 1.2.1944 byl jmenován velitelem nové 48. Infanterie-Division. Tuto divizi vedl až do konce války. Padl do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1948. Zemřel 25.8.1970 v Mnichově.

Obrněné jednotky v ruské občanské válce: Bělogvardějci a Spojenci (2)

7. května 2019 v 13:59 | paulito
Obrněná auta Ruské armády
Po porážce Ozbrojených sil jižního Ruska a evakuaci na Krym, se vrchní velení obrátilo na generála barona P.N. Wrangela, aby reformoval armádu a obnovil morálku v dubnu 1920. Wrangel vytvořil Záložní prapor tanků a obrněných aut, který byl zodpovědný za výcvik, opravy a zásobování. Dva prapory obrněných aut byly zformovány v květnu v Perekopu.

1. prapor obrněných aut
1. oddíl: Ivan Susanin (4 kulomety), Krečet (3 kulomety), Ilja Muromec (5 kulometů), Gromoboi (37 mm kanón Hotchkiss, 3-inch horský kanón, 2 kulomety)
3. oddíl: Krymec (3 kulomety), Diktator (4 kulomety)

2. prapor obrněných aut
4. oddíl: Deržki (kanón a kulomet), Viťaz (2 kulomety)
2. oddíl: měl být zformován
5. a 6. oddíl: všechna auta 6. oddílu měla kanón 37 mm Hotchkiss a k oddílům byla nakonec připojena další obrněná auta, např. Mstitel, Albion, Jekaterinoslavec a Gundorovec.

Celkem 24 obrněných aut podporovalo průlom z Krymu do Tauridy v červnu. Zúčastnily se všech následujících hlavních operací na jižní Ukrajině, včetně překročení Dněpru a konečného ústupu na Krym v říjnu. Příkladem vynalézavosti Bílých byl boj 2.11. proti postupujícímu útoku pluků Jízdní armády S.M. Buďonného. Buďonného rozkaz byl rozpůlit Ruskou národní armádu na dvě poloviny, aby jí znemožnil ustavit obranu Perekopu. Doprovázeno několika eskadronami jízdy, 20 obrněných aut Bílých napadlo v řadě jízdu Rudých. Podle vzpomínek bílého důstojníka S. Mamontova, byla tato šedě natřená vozidla improvizovanými mobilními střeleckými platformami, tvořená ¾-tunovými americkými lehkými nákladními auty Ford s plechovým štítem a třemi kulomety na korbě. Projížděla nepřátelskou formací a střílela Rudé do večera, kdy autům došlo palivo. Hrála významnou a hrdinskou roli v odvracení zkázy. V posledních dnech bylo několik obrněných aut Bílých vyřazeno z akce, zničeno vlastními posádkami nebo ukořistěno. Posledních 17 aut bylo předáno Rudým jejich posádkami u Kerče po kapitulaci.

Obrněná auta Donských kozáků
Jednotky obrněných aut Donských kozáků byly vytvořeny na papíře v květnu 1918 pod velením atamana P.N. Krasnova. Dvě vozidla byla ukořistěna Rudým a opravena v Novočerkassku v srpnu, což nebyl jednoduchý úkol, podle velitele armády S.V. Denisova scházely všechny potřebné díly a zkušení dělníci. Donský prapor obrněných aut měl v dubnu 1919 šest operačních vozidel pod velením atamana A. Bogajevského.

Donský prapor obrněných aut (září 1919):
1. oddíl obrněných aut: Ust-Medvědica (Austin, 2 kulomety), Ataman Kaledin, Stěregušči
2. oddíl obrněných aut: Sokol (Fiat, 2 kulomety), Pečeněg (Fiat, 2 kulomety), Kolonel Bezmolitvenni (kanón, 6 kulometů)
3. oddíl obrněných aut: Lugano-Miťjakinec (Austin, 2 kulomety), Ust-Belokalitvinec, Partizan (Austin, 2 kulomety, ztracen krátce poté u Berdjansku)
Další auta: Kazak (Austin, 2 kulomety), Spolok (Lanchester, kanón, 2 kulomety) a Ust-Belokalitinec (Austin, 2 kulomety). Dva další byly ukořistěny Rudým v říjnu a pojmenovány General Kelčevsky (Austin, 2 kulomety) a General Sidorin (Garford, 76,2 mm horský kanón, 2 kulomety), třetí, Ataman Bogajevsky (Austin, byl darem od Děnikina nebo Britů). Všechna vozidla se zúčastnila tažení na Moskvu. Auta Ataman Bogajevsky a General Kelčevsky, přidělená 3. jízdnímu sboru generála A.G. Škura, často prorazila linie Rudých a rozprášila Buďonného jízdu. Všechna obrněná auta byla ztracena během dlouhého ústupu do Novorossijsku.

Obrněná auta na Sibiři a Dálném Východě
Kozácký ataman G.M. Semenov zahájil útok Bílých proti bolševikům v Mandžusku v zimě 1917-1918. Semenov soustředil kozáky, dobrovolníky a rakouské válečné zajatce do oddílu obrněných aut. Většina v místních dílnách postavených vozidel se skládala z podvozků italských lehkých nákladních aut s motory Minerva. Semenovův poručík, Kalmykov, měl nejméně jedno obrněné auto ve své Samostatné smíšené ussurijské divizi atamana Kalmykova. Další kozáci povstali proti vládě Rudých. Zatímco Orenburští kozáci neměli obrněná auta, zatímco Uralští kozáci jich měli několik, včetně Zmej Gorynyč, které zničili Rudí v červnu 1918. Generál Děnikin je posílil několika v Británii vyrobenými obrněnými auty na počátku roku 1919. Občanská válka na Volze začala v létě 1918, když Lidová armáda neboli KOMUČ, zformovala novou provizorní vládu, která by čelila bolševikům. Dvě skupiny obrněných aut se zúčastnily několika bitev a pomáhaly při obsazení a obraně Kazaně, když ji obsadily elitní důstojnické roty plukovníka V.O. Kappela a čeští legionáři. První jednotka, 1. simbirská obrněná četa, se skládala ze čtyř obrněných aut a 40 mužů. Četa byla začleněna do 1. kazaňského obrněného praporu, který byl zformován 27.8.1918. Admirál A.V. Kolčak soustředil moc na Sibiři v listopadu 1918. Prpaor obrněných aut byl vytvořen v Omsku v prosinci 1918. Tři obrněná auta sloužila v Ufské skupině Západní armády generála Chanzina během bitev na Volze v létě 1919. Další Kolčakův generál, S.N. Rozanov, měl oddíl obrněných aut ve Vladivostoku, který ho použil k potlačení socialistické revoluce ve městě v listopadu 1919. Několik obrněných aut bylo přiděleno českým legiím v letech 1918-1920. Tři byly ukořistěny v Penze v květnu 1918, včetně Grozny (Garford) a Adski (Austin). Následně sloužila obě obrněná auta jako součást obrněného vlaku, než ukončila v roce 1920 kariéru na Dálném východě, opět jako obrněná auta. Několik dalších bylo ukořistěno Rudé armádě během postupu českých legií na Sibiři v roce 1918, včetně tří Fiatů. České jednotky ukořistily další v Kazani, tři v Trojcku a jedno v Omsku, namontované na podvozku Benz, které byly hned montovány na obrněné vlaky. Češi bránili Jekatěrinburg s několika obrněnými auty v září 1918 v době, kdy postupovali na Ural. Poté, co admirál Kolčak převzal moc v listopadu, začaly se české legie stahovat z fronty. V roce 1919 bránily české jednotky Transsibiřskou magistrálu před útoky partyzánů. Několik obrněných aut předaly legie Kolčakovým jednotkám.

Tanky Mark V britského Nortwest Russian Tank Detachment v Revalu, Estonsko, 6.8.1919. Velel mu podplukovník E. Hope-Carson a podporoval Judeničovu Severozápadní armádu.

Tank Mark V, který se vrátil z operací proti Petrohradu, Estonsko, říjen 1919.


Tank Mark V z Jihoruského tankového oddílu, Novorossijsk, 1919.

Oberst Ulrich Maria Freiherr von Canstein

5. května 2019 v 20:22 | paulito

Ulrich Freiherr von Canstein se narodil 16.6.1906 v Dortmundu a vstoupil 1.4.1925 jako Fahnenjunker do 15. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.11.1925 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier, 1.9.1927 Fähnrich. 23.5.1929 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V říjnu 1931 byl převelen do Kavallerie-Schule. 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1933 se stal ordonančním důstojníkem ve štábu 15. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.10.1934 se stal adjutantem pluku, který byl později přejmenován na Kavallerie-Regiment 15. 20.4.1936 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. 12.10.1937 se stal velitelem 3. Schwadron, Kavallerie-Regiment 13. 1.2.1939 byl převelen jako adjutant do Heeres-Reit- und Fahrschule Hannover. V srpnu 1939 byl převelen jako adjutant do štábu 96. Infanterie-Division. 22.12.1939 se stal adjutantem u Oberbefehlshaber des Heeres. 22.2.1941 byl povýšen do hodnosti Major. 22.9.1941 byl převelen k 1. Kavallerie-Division. Zde obdržel o měsíc později Eiserne Kreuz 2. Klasse. 12.2.1942 byl pověřen velením Aufklärungs-Abteilung 22 a poslán s ním na Krym. 17.2.1942 převzal oficiálně velení Aufklärungs-Abteilung 22. 14.5.1942 obdržel Eiserne Kreuz der 1. Klasse. 15.7.1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 29.12.1942 se stal adjutantem ve štábu LV. Armeekorps. 24.8.1943 byl přeložen do Führerreserve. 8.1.1944 byl jmenován velitelem Grenadier-Regiment 220. V bojích severozápadně od Newelu odrazil se štábem pluku dva ruské prapory, kterým se podařil průlom. Za to obdržel 12.2.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 6.3.1944 byl zraněn v bojích na Narwě a poslán do lazaretu. Po uzdravení byl koncem dubna 1944 poslán do Führerreserve. 20.6.1944 byl povýšen do hodnosti Oberst. O týden později byl poslán do štábu Aufklärungs- und Kavallerie-Schule. 24.8.1944 se stal velitelem Aufklärungs- und Kavallerieschule Bromberg. 17.12.1944 byl poslán do Führer-Reserve. 15.3.1945 se stal velitelem Reiter-Regiment 41. 10.5.1945 padl do britského zajetí. Zemřel 10.8.1991 v Mnichově.

Major Johann Canders

5. května 2019 v 19:51 | paulito

Johann Canders se narodil 25.3.1914 v Berlíně a vstoupil 1.4.1931 do 14. Kompanie, 1. preußischen Infanterie-Regiment v Königsbergu. O rok později byl převelen k 2. Kompanie. Po povýšení do hodnosti Obergrenadier 1.4.1933 byl 1.10.1933 převelen do 16. (Unteroffizier-Lehr-) Kompanie. 1.3.1934 byl povýšen do hodnosti Gefreiter a jmenován poddůstojnickým čekatelem. O měsíc později se vrátil jako Unteroffizier k 2. Kompanie. Od srpna do října 1934 byl Johann Canders jako velitel družstva převelen k Wach-Regiment do Berlína. 1.9.1936 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a o měsíc později převelen do 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 1. Na začátku války byl velitelem čety. 1.2.1940 byl převelen do 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 43 a jmenován důstojnickým čekatelem. V dubnu 1940 absolvoval výcvikový kurz pro velitele rot a 23.5.1940 byl jako Leutnant přeložen do 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 43. 26.5.1940 byl zraněn a poslán do lazaretu, 18.6.1940 převzal opět velení své roty. 14.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 1.10.1940 převzal velení 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 408. 28.7.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. 22.12.1942 se Johann Canders stal velitelem III. Bataillon, Grenadier-Regiment 408, 8.4.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 20.1.1944 byl povýšen do hodnosti Major. Za své výkony během bitvy jižně od Ladožského jezera u Gajtolova obdržel 6.4.1944 Ritterkreuz. 8.6.1944 byl těžce zraněn a poslán do lazaretu. 5.12.1944 byl přeložen z lazaretu do Führer-Reserve a 10.12.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 270. 27.2.1945 se stal velitelem Kampfgruppe v 58. Infanterie-Division. 28.2.1945 byl těžce zraněn a poslán do Führerreserve. Z Pillau byl lodí přepraven do Kodaně a odtud lazaretním vlakem do Plönu. V květnu 1945 padl do britského zajetí. Od srpna 1945 se stal vedoucím uprchlických táborů Lübeck-Pöppendorf a Hamburg. Zemřel 23.4.1993 v Neumünsteru.

Generalleutnant Friedrich Cranz

4. května 2019 v 22:03 | paulito

Friedrich Cranz se narodil 3.1.1890 v Memelu a vstoupil 1.8.1908 jako Fahnenjunker do 3. Garde-Regiment zu Fuß. 24.3.1909 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 27.1.1910 Leutnant. Ve svém pluku byl nasazen jako důstojník roty a velitel čety. Na počátku války šel se svým plukem na frontu a bojoval na západní frontě u St. Quentinu, Reims a Arrasu. V říjnu a listopadu 1914 následovaly zákopové boje ve Flandrech a Artois. Od 15.12.1914 absolvoval Friedrich Cranz výcvik leteckého pozorovatele a od 24.1.1915 byl nasazen jako pozorovatel u Feldflieger-Abteilung 50. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od 3.3.1915 sloužil jako pozorovatel u Feldflieger-Abteilung 53 a Flieger-Abteilung A 272. 8.3.1917 se stal adjutantem velitele Fliegertruppe 1 a 18.4.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 25.6.1917 převzal velení Flieger-Abteilung A 248 a 11.1.1918 Flieger-Abteilung Lb 261 v AOK 1. 2.3. až 18.12.1918 byl vedoucím Offiziers-Bildschule u Inspektion des Lichtbildwesens a nakonec byl nasazen německé vojenské mise v Koblenci. 13.6.1919 byl jmenován velitelem Abwicklungsstelle des Fliegerhorstes Hannover. 14.10.1919 byl Friedrich Cranz převzat do Reichswehru a stal se velitelem roty v Reichswehr-Fliegerhorst Paderborn. 2.5.1920 byl převelen do štábu Wehrkreis-Kommando VI, 1.10.1920 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 16. 1.10.1922 přišel do štábu Infanterie-Regiment 16 a 1.10.1924 do štábu 3. Division. Zde byla Ústřední fotografická kancelář Reichsheer, která vedla výcvikové kurzy. 10.11.1928 se stal vedoucím Hauptbildstelle na Reichsluftfahrtministeriu. Současně byl odborným referentem pro fotografování na Reichswehrministeriu. 1.4.1930 byl povýšen do hodnosti Major. 17.5.1933 se stal vedoucím Abteilung Luftbildwesen na Reichsluftfahrtministeriu. 1.9.1933 až 28.2.1936 byl současně vedoucím Hauptbildstelle na Reichsluftfahrtministeriu. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.3.1936 se stal velitelem Aufklärungsgruppe Würzburg a současně byl jmenován do funkce Fliegerhorst-Kommandant Würzburg. 1.3.1936 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.8.1937 byl převelen do štábu Luftgau-Kommando 11 a 1.7.1938 byl jmenován velitelem Fliegerschule a Fliegerersatz-Abteilung 11. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 26.8.1939 se stal velitelem Luftwaffenübungsplatz Dramburg. 23.5. až 30.9.1940 byl zastupujícím velícím generálem Luftgau Warschau a od 1.10.1940 byl ve funkci Wehrersatz-Inspekteur Posen. 1.11.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. V lednu 1945 se stal styčným důstojníkem Luftwaffe ve Festung Posen. Při letu nad frontou jeho letadlo 17.3.1945 havarovalo u Breslau a Friedrich Cranz zahynul.

Generalmajor Hanns Freiherr von Crailsheim

4. května 2019 v 21:38 | paulito

Hanns Freiherr von Crailsheim se narodil 8.10.1888 v Augsburgu a vstoupil 24.7.1908 jako Fahnenjunker do Königlich Bayerische 4. Chevaulegers-Regiment König. 7.3.1909 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 23.10.1910 Leutnant. Navštěvoval Kriegsschule München a byl se svým plukem nasazen po vypuknutí války na frontu. 10.8.1914 byl těžce zraněn. Po pobytu v lazaretu se vrátil k doplňovacímu praporu pluku. 1.6.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 16.9.1915 až 20.3.1916 absolvoval pilotní výcvik u Fliegerersatz-Abteilung Schleißheim a nakonec byl nasazen jako pilot v bavorském Flieger-Abteilung 8. 4.8.1917 převzal velení bavorské Schutzstaffel 22 a 5.3.1918 převzal velení Bombenstaffel 25, Bombengeschwader 8, O.H.L. 17.12.1918 byl převelen k Flugzeug-Bauaufsicht Augsburg. 17.4. až 13.5.1919 byl současně styčným důstojníkem letectva Gruppe Hierl k Abteilung Probstmayr. 1.7.1919 se stal velitelem Abwicklungsstelle Gersthofen, 18.8.1919 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Od 1.9.1919 sloužil u Geräteverwaltung Lechfeld a Bamberg. 22.9.1919 byl převelen ke Königlich Bayerischen 4. Chevaulegers-Regiment König, 9.4.1920 byl z armády propuštěn. 1.5. až 30.9.1920 byl ještě krátký čas nasazen u svého pluku. 20.7.1934 vstoupil do Luftwaffe, kde byl povýšen do hodnosti Major a jmenován průmyslovým pověřencem RLM u firem BMW a Messerschmitt v Mnichově. 20.9.1937 byl jmenován do funkce Gruppenleiter v Abteilung GL 2 v RLM, 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.7.1940 se stal vedoucím Abteilung GL 2. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst a 17.4.1941 byl jmenován do funkce Rüstungs-Inspekteur XIIIb v Norimberku. 2.4.1944 byl přeložen do Führerreserve a 1.9.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 17.4.1945 padl do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn 26.2.1947. Zemřel 14.7.1975 v Bad Windsheim.

General der Fallschirmtruppe Paul Conrath

4. května 2019 v 20:59 | paulito

Paul Conrath se narodil 21.11.1896 v Berlíně a vstoupil 10.8.1914 jako válečný dobrovolník do 4. Garde-Feldartillerie-Regiment v Postupimi. V říjnu 1914 šel s Reserve-Feldartillerie-Regiment 44 na frontu. V říjnu 1916 se stal důstojníkem baterie a později ordonančním důstojníkem praporu v 4. Badischen Feldartillerie-Regiment Nr. 66, který bojoval na západní frontě u Verdunu, na Sommě a ve Flandrech. Po skončení války byl z armády propuštěn a byl přijat do Preußische Sicherheitspolizei v Berlíně. Byl zde nasazen jako velitel čety, ordonančním důstojníkem a adjutant praporu a nakonec byl jmenován do funkce Hundertschaftführer. Nakonec přešel k Schutzpolizei. V roce 1930 se stal učitelem na Polizeischule Spandau. 15.5.1933 byl jako Polizei-Hauptmann adjutantem u Landespolizei-Inspektion Mitteldeutschland v Halle, později v Magdeburgu. 15.6.1934 byl jmenován do štábu pruského ministerského prezidenta Hermanna Göringa. 1.4.1935 byl jako Major převzat do Luftwaffe a stal se adjutantem Oberbefehlshaber der Luftwaffe. 1.10.1936 se stal velitelem baterie u Flak-Regiment 12 a poté Flak-Regiment 22. 1.10.1937 se stal velitelem III. leichten Flakabteilung v Luftwaffen-Regiment General Göring. 1.1.1940 se stal opět adjutantem u Oberbefehlshaber der Luftwaffe. 1.3.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst, 1.6.1940 se stal velitelem Luftwaffen-Regiment General Göring. 4.9.1941 obdržel Ritterkreuz za velení pluku v Rusku. 15.6.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 21.7.1942 převzal velení Luftwaffen-Brigade Hermann Göring, 17.10.1942 byla jednotka přejmenována na Division Hermann Göring a 15.7.1943 Panzer-Division Hermann Göring. 21.8.1943 obdržel Dubové listy za výkony divize v Africe, 1.9.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Divize byla 6.1.1944 přejmenována na Fallschirm-Panzerdivision Hermann Göring. 15.4.1944 se stal velícím generálem Ausbildungs- und Ersatztruppen der Fallschirm-Armee a současně byl jmenován do funkce Inspekteur der Fallschirmtruppe. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti General der Fallschirmtruppe. Zemřel 15.1.1979 v Hamburku.

Generalleutnant Gerhard Conrad

4. května 2019 v 20:36 | paulito

Gerhard Conrad se narodil 21.4.1895 v Pregelmühle a 10.8.1914 jako válečný dobrovolník do Anhaltische Infanterie-Regiment Nr. 93. 3.11.1914 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a 7.12.1914 do hodnosti Fähnrich. 29.1.1915 následovalo povýšení do hodnosti Leutnant. Byl velitelem čety a poté roty. 5.9.1916 se stal adjutantem praporu a zůstal jím až do 18.3.1918, kdy byl zraněn. Po pobytu v lazaretu přišel 8.4.1918 nakrátko do štábu Anhaltischen Infanterie-Regiment Nr. 93, 25.5.1918 byl převelen do doplňovacího praporu pluku. 11.6.1918 se vrátil jako velitelů roty na frontu a 13.7.1918 se stal adjutantem pluku. Od prosince 1918 byl Conrad nasazen ve Freikorps von Pavel, který byl nasazen k ochraně hranic ve Slezsku. V červnu 1919 byl Conrad převzat do Reichswehr a stal se velitelem čety v Reichswehr-Schützen-Regiment 92. Následovalo přidělení jako velitel čety v Infanterie-Regiment 15 (od února 1920), Infanterie-Regiment 5 (od října 1920) a v Infanterie-Regiment 6 (od března 1924). 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.9.1926 byl přeložen na Reichswehrministerium v Berlíně. 1.2.1930 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 1.4.1930 byl jmenován do funkce Gruppenleiter v Heereswaffenamt. Od 1.4.1933 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 11. 1.1.1935 přestoupil Gerhard Conrad k Luftwaffe a byl odvelen do Fliegerschule Faßberg. 1.4.1936 byl jmenován Staffelkapitänem v Kampfgeschwader 1. 1.3.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se ve stejný den velitelem I. Gruppe, Kampfgeschwader 257. 1.4.1939 převzal velení Flugkommando Berlin a 1.6.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. 26.8.1939 byl ustaven štáb Kampfgeschwaders z.b.V. 2 a Conrad se stal Kommodorem eskadry. Štáb velel různým Transportgruppe, vyzbrojenými Junkersy Ju 52. Po úspěšném nasazení eskadry při obsazení Holandska v květnu 1940 obdržel Conrad 24.5.1940 Ritterkreuz a 15.6.1940 se stal Kommodorem Kampfgeschwader 27. Od října do prosince 1940 byl náčelníkem Luftwaffen-Kontroll-Kommission III a nakonec velitelem XI. Fliegerkorps, který byl nasazen při výsadkových operacích v Korinthu a na Krétě. 1.2.1943 se Conrad stal velitelem Luftflotte 4 a 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. S flotilou se zúčastnil v prosinci 1944 bitvy o Budapešť. 10.3.1945 byl jmenován do funkce Wehrersatz-Inspekteur v Lipsku. 20.4.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 11.7.1947. Zemřel 28.5.1982 v Ruhpoldingu.

General der Flieger Joachim Cöler

4. května 2019 v 19:50 | paulito

Joachim Coeler se narodil 1.6.1891 v Poznani a vstoupil 1.4.1912 do císařského námořnictva. Jako důstojnický čekatel absolvoval různý výcvik, mimo jiné na školní lodi Vineta. 22.3.1915 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See. V té době byl pilotem u I. Seeflieger-Abteilung v Putzigu, Holtenau a Flensburgu. Po válce se stal Oberleutnant Coeler velitelem roty v I. Abteilung, Schiffsstamm-Division der Nordsee. 1.3.1922 se stal strážním důstojníkem na bitevní lodi Braunschweig. 1.1.1924 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant a o tři týdny později byl jmenován velitelem roty v Küstenwehr-Abteilung II. Po zařazení jako referent u různých Marine-Abteilung byl 20.3.1930 jmenován druhým navigačním důstojníkem a adjutantem na bitevní lodi Schleswig-Holstein. 1.2.1931 se stal navigačním důstojníkem na bitevní lodi Hessen. 1.10.1931 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. 27.9.1932 se stal velitelem Flieger-Versuchs-Kommando Warnemünde. 1.10.1933 byl převzat do Luftwaffe jako velitel Seebeobachter-Schule Warnemünde. 1.8.1934 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se vedoucím Verbindungsstelle Wilhelmshaven, Luftkreis-Kommando VI (See). 1.4.1935 byl přidělen do štábu Inspekteur der Seeflieger ve štábu Luftkreis-Kommando VI (See). 1.4.1936 byl jmenován do funkce Inspekteur der Seeflieger u Luftkreis-Kommando IV (See). Současně byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 1.2.1939 byl převelen na Reichsluftfahrt-Ministerium. 1.4.1939 byl jmenován do funkce Führer der Marineluftstreitkräfte. 30.6.1939 byl jmenován do funkce Führer der Marineluftstreitkräfte West a 1.2.1940 byl jmenován velitelem 9. Flieger Division. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant, 12.7.1940 obdržel Ritterkreuz. 16.10.1940 byl jmenován velícím generálem IX. Fliegerkorps. 1.1.1942 byl povýšen do hodnosti General der Flieger. 14.12.1942 byl převelen do Führer-Reserve des OKL, 30.4.1943 byl jmenován velícím generálem XIV. Fliegerkorps. 29.8.1944 byl jmenován do funkce General der Transportflieger a 5.2.1945 přeložen do Führerreserve des OKL. Zemřel 14.5.1955 v Garmisch-Partenkirchenu.

Hauptmann Rudolf Cleve

8. dubna 2019 v 20:44 | paulito

Rudolf Cleve se narodil 22.7.1919 v Berlíně a po pracovní službě v RAD-Abteilung 4/181 byl jako Fahnenjunker zařazen do I. Abteilung/Flak-Regiment 7 ve Wolfenbüttelu. Po důstojnickém kurzu byl jako Leutnant zařazen do 5. Batterie, Flak-Abteilung 301. 1.8.1940 byl převelen do 5. Batterie, Flak-Regiment 4. 1.10.1941 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 17.10.1941 se stal velitelem 3. Batterie, Flak-Regiment 4. Za výkony své baterie obdržel Hauptmann Cleve 4.5.1944 Ritterkreuz. Ten obdržel po zranění v lazaretu. Po uzdravení se 17.7.1944 stal učitelem taktiky na Luftkriegsschule VIII v Göppingenu. Po dalších pozicích jako instruktor se 15.4.1945 stal náčelníkem štábu Flak-Brigade Rerik a současně velitelem praporu. 10.5.1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl v srpnu 1945.

Generalleutnant Gaston von Chaulin-Egersberg

8. dubna 2019 v 20:13 | paulito

Gaston von Chaulin-Egersberg se narodil 20.11.1893 ve Wormsu a vstoupil v březnu 1913 do Feldartillerie-Regiment 11. 19.6.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant, 7.9.1914 byl na frontě zraněn. Po uzdravení přišel v listopadu 1914 k Ersatz-Abteilung pluku. V prosinci 1914 se stal ordonančním důstojníkem ve štábu Reserve-Feldartillerie-Regiment 57, od dubna 1915 se stal velitelem čety. Po dalších postech jako adjutant byl 18.10.1917 povýšen do hodnosti Oberleutnant a 19.12.1918 se stal adjutantem Flak-Abteilung 8. Následovala funkce adjutanta u Flak-Abteilung 11 a Flak-Abteilung 29. 31.1.1920 byl z armády propuštěn a převzat k policii. Do prosince 1931 dosáhl hodnosti Polizei-Major a stal se velitelem Kraftfahrschule Landespolizei Preußen. 1.6.1935 přestoupil do Luftwaffe a byl přidělen k Flak-Abteilung Lankwitz. 1.10.1935 se jako Major stal velitelem baterie ve Flak-Regiment 4. 1.10.1936 se stal velitelem II. Abteilung, Flak-Regiment 24, 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 15.11.1938 se stal velitelem Flak-Regiment 24. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst, 22.8.1939 se stal velitelem Flakgruppe Düsseldorf. 22.11.1941 se stal velitelem Flak-Brigade XI a 1.12.1941 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.2.1942 se stal velitelem 13. Flak-Division. 3.7.1943 byl jmenován inspektorem dopravních prostředků Luftwaffe, 1.12.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. V listopadu 1944 byl přeložen do Führerreserve. Ve stejném měsíci byl dán k dispozici General der Flakartillerie, v únoru 1945 byl přidělen k Luftflotte Reich. 6.4.1945 byl jmenován do funkce General der Luftwaffentruppen u Heeresgruppe B. 16.4.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 27.2.1947. Zemřel 30.12.1974 v Herfordu.

Generalleutnant Wolfgang von Chamier-Glisczinski

5. dubna 2019 v 21:08 | paulito

Wolfgang von Chamier-Glisczinski se narodil 16.4.1894 v Hagenu a vstoupil 18.3.1913 jako Fahnenjunker do 4. Unter-Elsässische Infanterie-Regiment Nr. 143, kde byl 20.11.1913 povýšen do hodnosti Fähnrich a 19.4.1914 do hodnosti Leutnant. Ve svém pluku sloužil jako důstojník a poté velitel roty. Od 13.10.1915 absolvoval výcvik leteckého pozorovatele u Armeeflugpark Falkenhausen. Po skončení byl od 12.12.1915 nasazen jako letecký pozorovatel ve Flieger-Abteilung 12. Poté sloužil ve Flieger-Abteilung 23. 31.3.1918 padl do francouzského zajetí, ze kterého byl propuštěn v únoru 1920. Po propuštění byl převzat do Reichswehru a 1.10.1920 se stal důstojníkem roty v Infanterie-Regiment 16. 1.1.1922 přišel jako důstojník roty k Infanterie-Regiment 2, kde byl 1.2.1924 povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1927 až 31.12.1928 absolvoval velitelský výcvik u Wehrkreis-Kommando III. Byl povýšen do hodnosti Hauptmann a poslán do štábu 3. Division v Berlíně. 1.10.1930 přišel do štábu Reiter-Regiment 16 v Kasselu a 1.4.1933 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 15. 1.6.1934 byl převeden k Luftwaffe a stal se Staffelkapitänem v Gothě, kde byl 1.10.1934 povýšen do hodnosti Major. 1.4.1935 byl jmenován do funkce Gruppen-Kommandeur a velitel letiště Cottbus. 1.2.1936 se stal velitelem Flieger-Langstreckenschule a Flugkommando Berlin. 1.4.1939 se stal Kommodorem Kampfgeschwader 3, 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. Se svojí jednotkou se zúčastnil v září 1939 tažení v Polsku. Během tažení na Západě byla eskadra nasazena při podpoře armády při překročení Maasy a nad Dunkerque a Kanálem. Následovala Bitva o Anglii a od 22.6.1941 útok na Sovětský svaz. Za úspěchy své eskadry nad Anglií obdržel 6.10.1940 Ritterkreuz. 1.11.1941 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 30.11.1941 předal velení eskadrony a byl jmenován velitelem Großen Kampffliegerschule Tutow. 1.4.1943 byl jmenován do funkce Fliegerführer Südost-Kroatien. 12.8.1943 padl Chamier-Glisczinski při náletu u Sisaku v blízkosti Agramu v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Generalleutnant.

Generalleutnant Robert Carlsen

5. dubna 2019 v 20:39 | paulito

Robert Carlsen se narodil 13.2.1879 v Rantenu a vstoupil 16.10.1897 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment 128. 27.1.1899 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.10.1905 byl převelen na Vojenskou technickou akademii. Nakonec byl v srpnu 1909 povýšen do hodnosti Oberleutnant a v říjnu 1909 odvelen na Válečnou akademii. 1.10.1913 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a byl odvelen ke Großen Generalstab. 2.8.1914 se stal adjutantem Militär-Eisenbahn-Direktion 1. 14.12.1914 se stal referentem u náčelníka polních železnic na vrchním velení armády. 6.12.1915 se stal náčelníkem štábu 14. Reserve-Division a 6.9.1916 náčelníkem štábu 213. Infanterie-Division. 14.2.1917 byl jmenován velitelem polní železnice v Heeresgruppe Deutscher Kronprinz. 28.9.1919 se stal učitelem na Generalstabs-Schule Sedan. 22.3.1918 byl povýšen do hodnosti Major a stal se náčelníkem štábu 10. Reserve-Division. 10.8.1918 byl povolán do štábu náčelníka polních železnic a 10.1.1919 do štábu Oberkommando Grenzschutz Nord. Zde se stal náčelníkem štábu, než byl 12.8.1919 propuštěn z armády. 20.6.1934 byl reaktivován v Luftwaffe a 1.11.1934 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Stal se náčelníkem štábu a ubytovatelem u Luftkreis-Kommando I. 1.7.1937 byl jmenován velitelem Luftzeuggruppe 7, o tři měsíce později byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 1.10.1940 Generalleutnant. 30.11.1942 byl z Wehrmacht propuštěn a v letech 1943 a 1945 na několik měsíců reaktivován jako průmyslový poradce. Zemřel 7.3.1959 v Hamburku.

Generalmajor Viktor Carganico

5. dubna 2019 v 20:16 | paulito

Viktor Carganico se narodil 15.7.1887 ve Weenzenu a vstoupil 20.3.1907 jako Fahnenjunker do Eisenbahn-Regiment 1. 19.11.1908 byl povýšen do hodnosti Leutnant a stal se velitelem roty. 1.10.1913 se stal adjutantem Flieger-Bataillon 4 a 5.9.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1916 byl Viktor Carganico vycvičen jako pilot a nasazen v různých leteckých oddílech. V roce 1919 byl z armády propuštěn. 1.10.1934 byl reaktivován v Luftwaffe a jako Major se stal velitelem letiště Tempelhof. 1.4.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.1.1939 do hodnosti Oberst. 1.2.1939 se stal vedoucím výcviku ve Staakenu. V srpnu 1939 se stal velitelem letiště Anklam, v září 1939 letiště Okzie v Polsku a v roce 1940 velitelem letiště Schwerin-Görries. 1.12.1941 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a v červnu 1941 se stal velitelem letiště Baranoviči v Rusku. V březnu 1942 se stal velitelem letiště Hagenow a 1.10.1942 byl jmenován velitelem letiště 1/VI a 7/XI v jižním Rusku. 26.11.1942 byl jmenován do funkce velitele leteckého zásobování Stalingradu. 13.3.1943 byl jmenován velitelem letiště 1/VI a 20.10.1944 byl přeložen do Führerreserve. 27.5.1945 byl u Angermünde zastřelen ruskými vojáky.

Major Horst Carganico

5. dubna 2019 v 19:39 | paulito

Horst Carganico se narodil 27.9.1917 v Breslau. Byl synem General der Flieger Victora Carganica. Vstoupil do Luftwaffe v roce 1937 jako Fahnenjunker. Létat se učil v pilotní škole Berlín-Johannisthal. Po vypuknutí války sloužil jako technický důstojník ve štábu JG 1. Od jara 1940 sloužil jako Adjutant II./JG 77. Byl s touto jednotkou v Norsku od 11.4.1940. Získal první vítězství 21.6.1940, kdy sestřelil RAF Hereford u Bergenu. Ve skutečnosti sestřelil RAF Beaufort, pokoušející se svrhnout bomby na Scharnhorst u Bergenu. Následovalo několik vítězství, než byla II./JG 77 přesunuta ke Kanálu 9.11.1940. Získal páté vítězství 30.11., kdy sestřelil RAF Blenheim. V té době byl povýšen na Oberleutnanta. Carganico byl jmenován Staffelkapitänem 1./JG 77 1.1.1941, jednotka operovala ze Soly, Norsko. Byl přesunut s jednotkou do Kirkenesu v květnu 1941. Poté sloužil jako Staffelkapitän u JG zbV, která byla zformována z 1., 14. a 15./JG 77. 25.7. sestřelil ruský létající člun. Carganico byl vyznamenán Rytířským křížem 25.9. za 27 vítězství: jako druhý stíhací pilot na severu (první byl Hugo Dahmer). V lednu 1942 byla I./JG zbV začleněna do JG 5 jako I./JG 5. 1./JG 5 byla přejmenována na 6./JG 5 v březnu 1942. Carganico zůstal velitelem své Staffel. Na jaře 1942 získal 23 vítězství. Hauptmann Carganico byl jmenován Gruppenkommandeurem II./JG 5 v dubnu 1942. 22.7. mu selhal motor jeho Bf 109 F-4 (W.Nr. 10 256) a musel nouzově přistát u Murovské. Vrátil se k jednotce příští den. 12.8. byl v letce, eskortující Fw 189 nad Lizu a Murmansk. Formace byla napadena ruskými stíhači a v boji bylo Carganicovo letadlo zasaženo. Musel přistát nouzově se svým Bf 109 F-4 (W.Nr. 10 132) u Motovska. Unikl zajetí a vrátil se příští den ke své jednotce. 26.3.1944 byl Hauptmann Carganico jmenován Gruppenkommandeurem I./JG 5, účastnící se obrany Říše. V souboji s USAAF B-17 27.5.1944 byl zabit, když Bf 109 G-5 (W.Nr. 110 087) po zásahu drátů vysokého vedení, když se Carganico pokoušel nouzově přistát u Chevry, Francie. Horst Carganico sestřelil 60 letadel v 600 misích.

Messerschmitt Bf 109G-5/R-6, Hauptmann Horst Carganico, velitel II./JG5.



 
 

Reklama