Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Historie

Major Waldemar von Gazen

Pátek v 20:50 | paulito

6.12.1917, Hamburk
13.1.2014, Göttingen

Von Gazen vstoupil v roce 1936 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment 66. 1.9.1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Jako velitel čety se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V Rusku se stal velitelem 2. Kompanie, Schützen-Regiment 66. Za své výkony u Rostova v létě 1942 obdržel 18.9.1942 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Krátce poté se stal velitelem I. Bataillonu. Ba počátku roku 1943 se vyznamenal jako velitel Kampfgruppe na Kubáni a obdržel 18.1.1943 Eichenlaub zum Ritterkreuz. V dubnu 1943 se stal velitelem Schützen-Regiment 66. Koncem září 1943 byl se svým plukem u Melitopolu, kde byl v obranných bojích těžce zraněn. Za výkony svého pluku obdržel 3.10.1943 jako Major Meče. Po uzdravení byl 1.7.1944 převelen do Generalstab des Heeres, kde obdržel výcvik generálního štábu. Na počátku září 1944 se stal náčelníkem štábu 13. Panzer-Division v Maďarsku. V únoru 1945 se stal náčelníkem štábu 2. Panzer Division. 4.4.1945 byl pověřen velením 2. Panzer Division. Na konci války byl zajat a propuštěn ze zajetí v roce 1946.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 29.9.1939
1. Klasse 14.10.1939
Panzerkampfabzeichen des Heeres in Bronze
Kubanschild
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 15.11.1941 jako Oberleutnant
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 3.10.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 18.9.1942 jako Oberleutnant a velitel 2. Kompanie/I. Bataillon/Panzergrenadier-Regiment 66, 13. Panzer-Division
Eichenlaub 18.1.1943 jako Hauptmann a velitel Kampfgruppe v 13. Panzer-Division
Schwerter 3.10.1943 jako Major a velitel Panzergrenadier-Regiment 66, 13. Panzer-Division

Hauptmann Helmut Mertens

Pátek v 20:36 | paulito

11.11.1917, Essen
17.1.1984, Usingen

1937 vstup do Luftwaffe
9.1939 tažení v Polsku jako Leutnant v I. (Jagd-)Gruppe/Lehrgeschwader 2 (LG 2) s Bf 109
5.1940 tažení na Západě
19.5.1940 první sestřel Hawker Hurricane (RAF)
3.6.1940 druhý sestřel (francouzský stíhač)
10.1940 převelen k III. Gruppe/Jagdgeschwader 3, 9. Staffel
26.10.1940 třetí sestřel Hawker Hurricane (RAF)
16.7.1941 tři sestřely v jednom dni v Rusku
23.7.1941 velitel 9. Staffel na východní frontě (do 2.1942)
6.4.1942 Oberleutnant ve štábu III. Gruppe
7.1942 Kapitän 1. Staffel/JG 3
2.10.1942 pověřen velením I. Gruppe/JG 3 (do 2.11.1942)
23.9.1943 Kapitän 4. Staffel/Ergänzungs-Jagdgruppe Ost (so 7.1.1944)
1.10.1943 Hauptmann
8.1.1944 Kapitän 7. Staffel/JG 3
20.2.1944 v leteckém boji se svým Bf 109G-6 byl těžce zraněn, když sestřelil B-17 USAAF a když mu došla munice, taranoval Consolidated B-24. Jeho stroj se zřítil u Andernachu, Mertens vyskočil na padáku.
14.4.1944 Kapitän 1. Staffel/Ergänzungs-Jagdgruppe Ost, krátce nato pověřen velením I. Gruppe/Jagdgeschwader 3
30.6.1944 ve štábu General der Jagdflieger Adolfa Gallanda
1.11.1944 Kapitän 2. Staffel/Ergänzungs-Jagdgruppe Ost
10.11.1944 Kapitän 10. Staffel/Ergänzungs-Jagdgeschwader 1
4.1945 2. (Einsatz-)Staffel/Ergänzungs-Jagdgeschwader 1
3.5.1945 velitel III. Gruppe/Ergänzungs-Jagdgeschwader 1

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 1940
1. Klasse 7.1941
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Deutsches Kreuz in Gold 27.5.1942 jako Oberleutnant
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 4.9.1942 jako Oberleutnant a Kapitän 1. Staffel/I. Gruppe/Jagdgeschwader 3

Messerschmitt Bf 109F-4 Oberleutnant Helmut Pitt Mertens 1./JG 3, východní fronta 1942

Fregattenkapitän Günther Hessler

Středa v 22:29 | paulito

14.6.1909, Beerfelde
4.4.1968, Bochum-Laer

Günther Hessler vstoupil do námořnictva v 4.1927. Po ukončení důstojnického výcviku sloužil několik let na torpédových člunech a řadové lodi Schlesien. V 4.1940 byl přesunut k ponorkám a po šesti měsících obdržel Type IX B U-107. Byl nezvyklé, aby důstojník převzal velení bez předchozí zkušenosti jako strážní důstojník nebo velitel ve výcviku (Kommandanten-Schüler), ale Hessler byl zkušený námořní důstojník a díky svým správným rozhodnutím potopil již během první plavby čtyři lodi o 18.514 tunách. Stal se ale slavným díky své druhé hlídce na U-107. Kptlt. Günther Hessler vyplul z Orientu 29.3.1941 v 19:30 na hlídku, která se stala nejúspěšnější během celé války proti spojeneckým obchodním lodím. Opustil základnu spolu s U-94, které velel Kptlt. Kuppisch, ale poté zamířila U-107 na jih. Jeho operační oblast byla kolem Kanárských ostrovů a u Freetownu, kde potopil 14 lodí o 86.699 tunách, jako první britskou obchodní loď SS Eskdene, na kterou spotřeboval dvě torpéda a 104 nábojů z kanónu 105 mm. Největší potopenou lodí na hlídce byl britský Calchas o 10.305 tunách. 1.6.1941 potopil britský stíhač ponorek Alfred Jones o 5.013 tunách. U-107 se vrátila do Lorientu 2.7.1941. Poté Günther Hessler, než v 11.1941 předal U-107, vykonal třetí plavbu, kdy potopil tři lodi o 13.641 tunách. Poté sloužil do konce války na štábu BdU jako první štábní důstojník (1. Asto). Kptlt. Hessler si vzal za manželku Dönitzovu dceru Ursulu v 11.1937. V té době sloužil Hessler na torpédových člunech. Protože byl Hessler jeho zeť, nechtěl Dönitz podepsat jeho doporučení na Rytířský kříž, nakonec podepsal papíry admirál Raeder. Po válce byl Hessler přes rok ve spojeneckém zajetí. V letech 1947 až 1951 psal pro Royal Navy knihu The U-boot War in the Atlantic, za asistence Korvkpt. Alfred Hoschatta, bývalého velitele U-378 a později také člena štábu BdU.

19 lodí potopeno, 108.411 GRT
2 pomocné válečné lodě potopeny, 10.411 GRT

Offizieranwärter 5.4.1927
Seekadett 1.10.1927
Fähnrich zur See 1.4.1929
Oberfähnrich zur See 1.6.1931
Leutnant zur See 1.10.1931
Oberleutnant zur See 1.7.1933
Kapitänleutnant 1.10.1936
Korvettenkapitän 1.9.1941
Fregattenkapitän 1.12.1944

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. und III. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 18.11.1939
1. Klasse 1.3.1941
2x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 1.5.1941 a 8.6.1941
U-Boot-Kriegsabzeichen (1939) 3.7.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 24.6.1941 jako Kapitänleutnant a velitel U-107
Deutsches Kreuz in Gold 9.11.1944 jako Korvettenkapitän a Erster Führungsstabsoffizier, Befehlshaber der Unterseeboote

SS-Sturmbannführer der Reserve Helmut Kämpfe

Středa v 22:22 | paulito

31.7.1909, Jena
10.6.1944, zastřelen maquisty v zajetí v Breuilaufa

Kämpfe vstoupil v roce 1933 do NSDAP (NSDAP-Nr.: 2.387.476) a v červnu 1933 do Allgemeine SS (7. Sturm/47. SS-Standarte v Geře) a 16.12.1934 do Reichswehru, kde byl naposled Leutnant der Reserve v Aufklärungs-Regiment (motorisiert) 7. 9.11.1939 přestoupil z Heer k Totenkopfverbände (SS-Nr.: 124.465), sloužil nejdřív jako velitel čety v 5. Kompanie/II./SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 1/SS-Division Totenkopf, od 1.5.1940 byl u SS-Totenkopf-Standarte 12, naposledy jako velitel roty v II. Bataillonu, 25.2. až 25.6.1941 velitelem 8. Kompanie/II. Bataillon/SS-Infanterie-Regiment 14. Byl převelen do Aufklärungs-Abteilung, SS-Division Das Reich, byl velitelem čety v 2. Kompanie, po zranění přišel 20.10.1941 k SS-Kradschützen-Ersatz-Bataillon 1, 29.1.1942 se vrátil k Aufklärungs-Abteilung, kde velel Kradschützen-Kompanie. Od léta 1942 se stal velitelem 2. Kompanie/Aufklärungs-Abteilung Das Reich, později SS-Aufklärungs-Abteilung 2 a nakonec SS-Panzer-Aufklärungs-Abteilung 2 Das Reich. Krátkou dobu byl velitelem II. Bataillonu a v srpnu 1943 velitelem III. (gepanzerten) Bataillon Der Führer. Krátce před jeho smrtí byl prapor nasazen do boje s maquisty, kteří ho 9.6.1944 zajali a o den později popravili.

SS-Untersturmführer d. R. 1.3.1940
SS-Obersturmführer d. R. 30.1.1941
SS-Hauptsturmführer d. R. 20.4.1942
SS-Sturmbannführer d. R. 1.9.1943

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 26.8.1941
1. Klasse 7.11.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze 2.4.1942
Allgemeines Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 13.7.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
Gold 11.3.1943
Nahkampfspange in Bronze, Silber und Gold
Kriegsverdienstkreuz (1939) 2. Klasse mit Schwertern
Deutsches Kreuz in Gold 11.3.1943 jako SS-Hauptsturmführer der Reserve a velitel 2. Kompanie/SS-Panzer-Aufklärungs-Abteilung 2 Das Reich
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 10.12.1943 jako SS-Sturmbannführer der Reserve a velitel III. (gepanzerten) Bataillon/SS-Panzergrenadier-Regiment 4 Der Führer

Generalmajor Max Lemke

Středa v 22:02 | paulito

7.4.1895, Schwedt/Oder
29.5.1985, Hannover

Lemke vstoupil 1.8.1914 do Königs-Ulanen-Regiment (1. Hannoversches) Nr. 13. Jako záložní důstojnický čekatel byl během první světové války velitel čety a adjutant pluku u jezdectva a pěchoty. 18.12.1918 byl propuštěn z aktivní služby. V únoru 1935 se přihlásil do zálohy Wehrmacht. Zúčastnil se záložních cvičení, 1.3.1937 byl jmenován záložním důstojníkem. 26.8. až 1.12.1939 byl adjutant v Infanterie-Regiment 386. 31.12.1939 se stal aktivním důstojníkem a byl jmenován velitelem Aufklärungs-Abteilung 218, 218. Infanterie-Division. 17.3.1941 byl Abteilung rozpuštěn. Lemke, jeho štáb a 1. Schwadron přišli k Aufklärungs-Abteilung 17. 26.1.1943 se stal velitelem Panzer-Grenadier-Regiment 25 a 19.10. až 15.11.1944 prodělal 15. Divisions-Führer-Lehrgang v Hirschbergu. 5.1.1945 byl Lemke, jako zástupce Generalleutnant Karla Mausse, pověřen velením 7. Panzer-Division (do 22.1.1945), 9.2.1945 byl pověřen velením Fallschirm-Panzer-Division 1 Hermann Göring. Lemke padl 12.5.1945 do spojeneckého zajetí, propuštěn byl 18.6.1945.

Reserve des Heeres 1.8.1914
Leutnant der Reserve 1.1918
Oberleutnant der Reserve 1.7.1936
Rittmeister (E) 1.3.1937
Major 1.7.1940
Oberstleutnant 1.9.1942
Oberst 1.9.1943
Generalmajor 20.4.1945

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 18.10.1941 jako Major a velitel Aufklärungs-Abteilung 17
Deutsches Kreuz in Gold 23.6.1942 jako Major a velitel Aufklärungs-Abteilung 17

Unteroffizier Johann Passeger

Středa v 21:32 | paulito

Johann "Hans" Passegger se narodil 24.7.1920 v Köflachu v Rakousku. Po službě v RAD byl v říjnu 1940 povolán do Gebirgsjäger-Regiment 138. Zde obdržel svůj vojenský výcvik. Sloužil v jednom Ersatzbataillonu, 1.5.1941 byl povýšen do hodnosti Oberschütze. V září 1941 byl Hans Passegger převelen k Infanterie-Regiment 480, 260. Infanterie-Division na východní frontu. Passegger byl nasazen u Nachrichten-Staffel, II. Bataillon. Zúčastnil se bojů u Moskvy, Juchnova a na postavení Vjazma-Ržev. V lednu 1942 obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse a Infanteriesturmabzeichen. Jako Gefreiter (povýšen 1.2.1942) byl v květnu 1942 poprvé zraněn a obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. V bojích u Vjazmy v létě 1943 se obzvláště vyznamenal jako Fernsprech-Truppführer v II. Bataillon, Grenadier-Regiment 480 a obdržel Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres a Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení byl Hans Passegger poslán k Infanterie-Nachrichten-Ersatz-Kompanie v Konstanci, v roce 1944 byl v rámci jedné Infanterie-Division poslán do Normandie, kde obdržel Nahkampfspange des Heeres a byl opět zraněn. V Alsasku padl do amerického zajetí, propuštěn byl v roce 1947. Johann Passegger zemřel 17.3.2001 v Leobenu v Rakousku.

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres 16.8.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 27.8.1943 jako Unteroffizier a Fernsprech-Truppführer v Nachrichten-Staffel, II. Bataillon, Grenadier-Regiment 480

Leutnant Paul Baumann

Pondělí v 22:42 | paulito

Paul Baumann se narodil 4.7.1914 v Allensteinu a vstoupil 1.4.1932 do 2. Kompanie, 2. (Preuß.) Infanterie-Regiment, kde byl dalších 12 let. 1.10.1934 byl převelen do štábu III. Bataillon, Infanterie-Regiment 2 a zúčastnil se s ním tažení v Polsku a Francii. Později byl ve štábu I. Bataillon, Infanterie-Regiment 422, s ním se zúčastnil pochodu do Sovětského svazu. Po povýšení do hodnosti Oberfeldwebel byl Baumann 1.10.1941 převelen do 1. Kompanie. 9.3.1942 byl opět ve štábu pluku a 17.6. až 8.7.1942 se nacházel ve Verfügungskompanie, Infanterie-Ersatz-Bataillon 37. 9.7.1942 byl zpět na frontě, přišel jako velitel čety do Radfahr-Kompanie, Grenadier-Regiment 422. Pluk byl během 3. bitvy o Ladožské jezero nasazen západně od výšin Sinjavino. 9.8.1943 zaútočil nepřítel a 14.8.1943 probíhaly tvrdé boje o sídlo Posjelok 6. Nepřítel se tohoto bodu zmocnil a Oberfeldwebel Baumann ho se svojí četou protiútokem vytlačil a zničil přitom dvě nepřátelské roty. Za to obdržel Paul Baumann 1.9.1943 Ritterkreuz. 26.1.1944 byl Baumann u Kainelaisi těžce zraněn a 6.2.1944 na Hauptverbandsplatz Luga svým zraněním podlehnul.

Korvettenkapitän Friedrich Kemnade

Pondělí v 21:54 | paulito

Friedrich Kemnade se narodil 12.12.1911 ve Schwarmstedtu. 1.4.1931 vstoupil jako důstojnický čekatel do Reichsmarine a 1.10.1931 obdržel hodnost Seekadett. Obdržel základní výcvik a sloužil na cvičné lodi. V roce 1932 se zúčastnil výcvikové plavby na křižníku Karlsruhe a 1.4. byl povýšen do hodnosti Gefreiter. V letech 1933 a 1934 byl na Marineschule Mürwik, kde prodělal zbraňový výcvik a byl jako divizní poddůstojník na křižníku Königsberg. 1.1.1933 byl povýšen do hodnosti Fähnrich zur See a 1.7.1933 Obermaat. V roce 1935 byl divizní poručík a 2. torpédový důstojník na křižnících Köningsberg a Nürnberg. 1.1.1935 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich zur See a 1.4.1935 Leutnant zur See. V roce 1936 byl velitelem rychlého člunu v 1. S-Halbflottille. 2.10.1936 obdržel Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. Klasse. 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See a převzal post instruktora v torpédové škole. V roce 1939 byl 1. torpédový důstojník a adjutant na křižníku Emden a 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. 30.4.1940 obdržel Eiserne Kreuz II. Klasse a 23.5.1940 převzal velení 3. Schnellbootflottille. 11.9.1940 byl Kemnade při náletu britských bombardérů na přístav Vlissingen ve 22.04 na S 13 těžce zraněn. Za toto zranění obdržel 20.9.1940 Verwundetenabzeichen in Schwarz. 24.12.1940 obdržel Eiserne Kreuz I. Klasse, 11.3.1941 Schnellbootkriegsabzeichen, 2.2.1942 Deutsche Kreuz in Gold, 21.5.1942 italskou Medaglia d'argento (první z celkově tří), 23.7.1942 Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz, 5.12.1942 Erinnerungsmedaille Afrika, 2.1.1943 Flottenkriegsabzeichen, 12.1.1943 Medaille deutsch-italienischer Feldzug in Libyen, 24.1.1943 druhou Medaglia d'argento, 17.3.1943 italský Croce al Valore militare, 27.5.1943 249. Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a 12.10.1943 Ärmelband Afrika. Byl také nositelem Schnellbootkriegsabzeichens mit Brillanten. Dalším vyznamenáním byl italský Komturský kříž a byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. Po předání velení 3. Schnellbootflottille se stal referentem na Oberkommando der Kriegsmarine a tento post zastával až do kapitulace 8.5.1945. Po kapitulaci se stal styčným důstojníkem Oberkommando der Kriegsmarine u spojenecké námořní komise.

Oberstleutnant Hans Heise

14. ledna 2018 v 21:13 | paulito

1.2.1913 - 18.5.1992

Heise vstoupil 1.4.1934 jako důstojnický čekatel do Reichsmarine, kde byl zařazen do II. Schiffsstamm-Division der Ostsee ve Stralsundu a prodělal základní výcvik. Po absolvování důstojnického výcviku na Marineschule Mürwik od června 1934 do března 1935, přišel Heise, od 1.7.1935 Fähnrich zur See, 1.10.1935 jako velitel čety k V. Marineausbildungsabteilung v Pillau. Zde byl 1.4.1936 povýšen do hodnosti Leutnant zur See. Ještě ve stejném roce přestoupil k Luftwaffe. Tam Heise absolvoval do roku 1936 pilotní výcvik na Flugzeugführerschule Celle, Ludwigslust a Tempelhof a dále na Waffenschule der Luftwaffe Berlin-Gatow. Po skončení výcviku byl Heise nasazen jako technický důstojník k 1. Staffel, Kampfgeschwader 155, předchůdkyně Kampfgeschwader 55. V roce 1938 se stal technickým důstojníkem I. Gruppe, Kampfgeschwader 76. S touto Geschwader se Heise zúčastnil, od 1.2.1939 Oberleutnant, tažení v Polsku a na Západě. Nakonec se zúčastnil Bitvy o Británii. V červnu 1940 byl Heise Staffelkapitän a jako takový byl nasazen na východní frontě v prostoru Heeresgruppe Mitte, později Heeresgruppe Süd. Dále létal v Kampfgeschwader 76 od listopadu 1942 do května 1943 jako velitel IV. Gruppe. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Major a 9.5.1943 se stal Kommodorem Kampfgeschwader 51, kterou vedl do ledna 1944 na východní frontě. Od února do dubna 1944 byl Kommodorem Kampfgeschwader 2, která létala proti jižní Anglii a lodní dopravě v Kanálu. 1.5.1944 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a po krátké době, kdy byl inspicient u General der Kampfflieger od června do srpna 1944, byl Heise v září 1944 jmenován Kommodorem Kampfgeschwader 40, kterou vedl do prosince 1944 na západní frontě. V únoru 1945 převzal jako Kommodore Kampfgeschwader 30. Protože již na konci války německé bombardovací letectvo neexistovalo, převzal Heise velení Luftwaffe-Bataillonu v pozemních bojích. 8.5.1945 byl zajat Spojenci, propuštěn byl v červenci 1947.

Generalleutnant Wolf Hagemann

14. ledna 2018 v 20:23 | paulito

20.7.1898, Glashutte
12.9.1983, Evian, Francie

Po skončení první světové války byl převzat do Reichswehru a 1.4.1938 se jako Major stal velitelem III. Bataillon, Gebirgsjäger-Regiment 139 a zúčastnil se s ním tažení v Polsku a Norsku. Za své výkony během bojů o Narvik obdržel 4.9.1940 jako Oberstleutnant Ritterkreuz. V roce 1941 byl přidělen ke štábu německé vojenské mise v Rumunsku a 1.11.1941 povýšen do hodnosti Oberst. 16.12.1941 se stal velitelem Jäger-Regiment 49 na východní frontě. S ním bojoval na Krymu a na Kerč. V létě 1942 byl po pádu Sevastopolu přeřazen do Führerreserve a 8.12.1943 se stal velitelem 336. Infanterie-Division. 1.3.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a velel své divizi v bojích na Krymu. V těžkých obranných bojích o Sevastopol byl těžce zraněn a evakuován. 4.6.1944 obdržel Dubové listy. 1.9.1944 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a v červenci 1944 se stal velitelem 541. Volksgrenadier Division ve Východním Prusku. Od 1.3.1945 velel ještě nově postavenému Korps Oder a nakonec XXXXVIII. Panzerkorps.

RK: 4.9.1940, Oberstleutnant, velitel III./Gebirgs Jäger Regiment 139
EL (484.): 4.6.1944, Generalmajor, velitel 336. Infanterie Division
1939 Spange zum 1914 EK I: 10.5.1940
1939 Spange zum 1914 EK II: 24.10.1939
1914 EK I: 5.7.1917
1914 EK II: 6.7.1916
Ostmedaille
Medaille zur Erinnerung an den 1. Okt. 1938
Ordin Coronei Romaniei

Fahnenjunker-Oberjäger Ernst Clemente

14. ledna 2018 v 14:01 | paulito

Ernst Clemente (1922-1991) z Freilassingu

Ernst Clemente vykonal 5.1. až 13.10.1941 svoji službu u Reichsarbeitsdienst v Belgii a severní Francii a 17.10.1941 byl povolán do Gebirgs-Panzerjäger-Ersatz-Kompanie 1 ve Füssenu. Od května do července 1942 navštěvoval výcvikový kurz pro důstojnické čekatele a vysokohorský výcvik. 21.8.1942 byl převelen k II. Bataillon, Gebirgsjäger-Ersatz-Bataillon 98 v Garmischi. 16.9.1942 byl zařazen do 16. (Panzerjäger-) Kompanie, Gebirgsjäger-Regiment 13. 23.12.1942 byl Clemente povýšen do hodnosti Gefreiter a 1.11.1943 Obergefreiter der Reserve. V září 1944 se vyznamenal v bojích v rumunské Ceklesi jako velitel děla 7,5-cm Pak. U Csikseredy odrazil ruský tankový průlom a zničil několik ruských tanků, mezi nimi i jeden IS. Za to obdržel 30.9.1944 Ritterkreuz. 3.7.1944 byl zraněn. 29.3.1945 byl převelen k Gebirgs-Panzerjäger-Ersatz- und Ausbildungs-Kompanie 1 v Sonthofenu. V březnu 1945 byl Clemente povýšen do hodnosti Fahnenjunker-Oberjäger der Reserve. V dubnu 1945 měl být poslán na Kriegsschule, ale to již nebylo díky válečné situaci možné. V dubnu 1945 padl v Tyrolsku do amerického zajetí, propuštěn byl v červnu 1945.

Hauptmann Gerhard Stüdemann

14. ledna 2018 v 13:43 | paulito

Gerhard Stüdemann se narodil 19.6.1920 v Romu a vstoupil jako Fahnenjunker 1.10.1939 do Flieger-Ausbildungs-Regiment 10, Luftwaffe v Neukuhrenu. Po absolvování Stukaschule Graz byl převelen k Ergänzungs-Stuka-Staffel, VIII. Fliegerkorps a po povýšení do hodnosti Leutnant přišel 1.2.1941 k 2. Staffel, Sturzkampfgeschwader 77, létající proti Anglii, u které zůstal až do kapitulace v roce 1945. S touto Geschwader provedl Stüdemann 996 vzletů, většinou na východní frontě a stal se velitelem III. Gruppe, Schlachtgeschwader 77. Létal na středním úseku východní fronty v zimě 1941-42, na jižním úseku při postupu na Krym. Dále létal nad Stalingradem, kde byl 17.8.1942 jmenován adjutantem Gruppe. 17.8.1943 provedl Stüdemann svůj 500. vzlet během ofenzívy u Kursku. Gerhard Stüdemann nebyl nikdy sestřelen. Celkem zničil během bojů 117 tanků. Za tyto úspěchy obdržel Ritterkreuz 22.4.1944 jako Oberleutnant a Staffelkapitän 9./StukaG 77 a Dubové listy 28.3.1945 jako Hauptmann a velitel III. Gruppe, StukaG 77, kterou vedl od 20.2.1945 do konce války. Gerhard Stüdemann zemřel 6.12.1998 v Trieru.

Konteradmiral Gerhard Wagner

13. ledna 2018 v 23:41 | paulito

23.11.1898, Schwerin
26.6.1987, Altenkirchen

Velitel torpédoborce Leberecht Maaß 5.10.1937 - 4.4.1939
Vedoucí skupiny v Operačním oddělení, OKM 5.4.1939 - 12.6.1941
Náčelník operačního oddělení, OKM 13.6.1941 - 28.6.1944
Admiral z.b.V. u velitele Kriegsmarine 29.6.1944 - 30.4.1945
Admiral u Großadmirala Dönitze 1.5.1945 - 23.5.1945
V zajetí 23.5.1945 - 4.7.1947

Německý kříž ve zlatě 15.6.1944 jako Konteradmiral a náčelník operačního oddělení, OKM
Železný kříž (1914) 2. třídy
Železný kříž (1939) 1. třídy
Spona (1939) k Železnému kříži 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918 s Meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 2. třídy
Medalla de la Campaña 1936−1939 (Španělsko)
Španělský kříž ve stříbře s Meči
Al Merito En Campana Cruz de Guerra (Španělsko)



Generaloberst Rudolf Schmidt

13. ledna 2018 v 20:46 | paulito

12.5.1886, Berlín
7.4.1957, Krefeld

Rudolf Schmidt vstoupil jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment "von Wittich" (3. Kurhessisches) Nr. 83 v Kasselu a v roce 1906 byl povýšen do hodnosti Leutnant.
11.1911 až 9.1912 Telegraphen-Bataillon 4, Karlsruhe
4.1913 Telegraphen-Bataillon 5, Berlín
5.1914 Fernsprechabteilung, I. Reserve-Korps
1.10.1914 Kriegsakademie
4.1915 velitel Fernsprechabteilung, 1. Landwehr-Division
1.10.1915 adjutant Telegraphentruppe, 12. Armee
4.1916 velitel Garde-Fernsprechabteilung a Fernsprechtruppe, Garde-Korps
4.1917 štáb Chef der Feldtelegraphen, Großen Hauptquartier
10.6.1917 štáb 28. Reserve-Division
1.9. až 30.9.1917 velitel II. Bataillon, Reserve-Grenadier-Regiment 110
1.1918 zpravodajský důstojník XIV. Korps a poté VII. Reserve-Korps
10.1918 štáb 4. Armee
11.1918 poslán Armeeoberkommando 4 se svým Sonderbataillonen do Hamburku do boje proti Spartakovcům
12.1918 Garde-Nachrichten-Ersatz-Abteilung, Berlín
3.1919 Preußischen Kriegsministerium
1.10.1919 Reichswehrministerium
1.10.1923 velitel 1. Kompanie, 3. (Preuß.) Nachrichten-Abteilung, Potsdam
1.10.1925 v Inspektion der Nachrichtentruppen (In 7), RKM
1.2.1927 vedoucí šifrovací stanice, Heeres-Abwehr-Abteilung (Abw), Truppenamtes (TA), RWM
1.10.1928 vedoucí kurzu a učitel taktiky ve štábu 6. Division, Münster
1.10.1929 vedoucí kurzu ve štábu 3. Division, Berlín
1.6.1931 náčelník štábu Inspektion der Nachrichtentruppen (In 7), RKM
1.7.1932 velitel důstojnických výcvikových kurzů Berlín
1934 jako Oberst velitel 13. Infanterie-Regiment v Ludwigsburgu. 1.10.1936 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a byl ve funkci Oberquartiermeister III, Generalstab des Heeres a v roce 1937 se stal velitelem 1. Panzer-Division ve Weimaru. S 1. Panzer-Division se zúčastnil tažení v Polsku. 1.2.1940 se stal velitelem a později velícím generálem XXXIX. Panzer-Korps. V červnu 1940 obdržel za tažení na Západě Ritterkreuz. Vedl jednání o kapitulaci města Rotterdam a pokusil se zastavit nálet bombardérů Luftflotte 2, ale neúspěšně. 1.6.1940 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppe. Zúčastnil se tažení na východní frontě a 10.7.1941 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 15.11.1941 převzal velení 2. Armee a 26.12.1941 velení 2. Panzerarmee. 1.1.1942 byl Schmidt povýšen do hodnosti Generaloberst a jmenován do funkce Oberbefehlshaber 2. Panzerarmee. 15.1.1942 předal velení 2. Armee Generaloberst von Weichsovi. 11.4.1943 byl odvolán ze svých postů a přeřazen do Führerreserve, protože jeho bratr byl zatčen za velezradu a byly u něj nalezeny diskreditující dopisy od Generalobersta, kde se velmi ostře vyjadřoval na adresu Führera. Zemský rada Hans-Thilo Schmidt (spáchal sebevraždu 19.9.1943 ve vězení) prováděl aktivní špionáž pro Francii. Rudolf Schmidt ztratil důvěru Führera a 30.9.1943 byl propuštěn z Wehrmacht a přes přímluvy např. Rudolfa Schmundta a Wilhelma Burgdorfa se již do armády nevrátil. Žil civilním životem do konce války, ale při cestě do sovětské zóny byl 25.12.1947 u Nordheimu zatčen Sověty a poslán do zajateckého tábora NKVD č.48 Černcy, Ležnevo. 4.2.1952 byl odsouzen za válečné zločiny na 25 let vojenským tribunálem v Moskvě. Do Německa se vrátil teprve 7.1.1956 a brzy nato zemřel na následky věznění.

25.9.1906 Fahnenjunker
18.5.1907 Fähnrich
27.1.1908 Leutnant
28.11.1914 Oberleutnant
18.12.1915 Hauptmann
1.2.1927 Major
1.4.1931 Oberstleutnant
1.10.1933 Oberst
1.10.1936 Generalmajor
1.6.1938 Generalleutnant
1.6.1940 General der Panzertruppe
1.1.1942 Generaloberst

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ritterkreuz II. Klasse des Ordens vom Zähringer Löwen mit Schwertern und Eichenlaub
Orden Heinrichs des Löwen, IV. Klasse
Militärverdienstkreuz, III. Klasse mit der Kriegsdekoration (Rakousko-Uhersko)
Železný půlměsíc (Turecko)
Důstojnický kříž Vojenského řádu za zásluhy (Bulharsko)
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum Eisernen Kreuz II. Klasse 22.9.1939
Spange zum Eisernen Kreuz I. Klasse 2.10.1939
Panzerkampfabzeichen des Heeres in Silber 15.2.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 3.6.1940 jako Generalleutnant a Kommandierender General XXXIX. Panzer-Korps
Eichenlaub 10.7.1941 (19.) jako General der Panzertruppe a Kommandierender General XXXIX. Panzer-Korps

Hauptmann Alexander Gläser

13. ledna 2018 v 19:49 | paulito

4.1.1914, Büdingen
13.9.2003, Büdingen

Alexander Gläser vstoupil v roce 1932 do Reichswehr, v roce 1935 přestoupil jako Unteroffizier do Luftwaffe, kde byl vycvičen na pilota, v roce 1936 byl průzkumným letcem a v červenci 1936 byl zařazen k I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 165 v Kitzingenu, kde létal s Heinkel He 51, Arado Ar 65 a nakonec s Henschel Hs 123. 1.5.1939 byla jeho jednotka přejmenována na Sturzkampfgeschwader 77 a vybavena Junkers Ju 87B. Gläser sloužil u 1. Staffel. Létal v Polsku, na Západě v roce1940 a 28.5.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Nakonec létal proti Anglii. V roce 1941 přišel na východní frontu a svůj 500. vzlet provedl ve Stalingradu. Dubové listy obdržel po svém 1.000 vzletu a 17.5.1943 se stal velitelem IV. Gruppe/Sturzkampfgeschwader 151. 1.2.1944 se stal velitelem II. Gruppe/Schlachtgeschwader 77. Celkem vykonal Gläser 1.123 vzletů, z toho 500 na Fw 190F.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 14.9.1939
1. Klasse 10.5.1940
Ehrenpokal der Luftwaffe 24.11.1941
Frontflugspange für Kampf- und Sturzkampfflieger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Frontflugspange für Schlachtflieger
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "1000"
Ostmedaille
Krimschild
Deutsches Kreuz in Gold 18.5.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 19.2.1943 jako Oberleutnant a Kapitän 4. Staffel/Sturzkampfgeschwader 77
Eichenlaub 28.3.1945 (811.) jako Hauptmann a Kommandeur II. Gruppe/Schlachtgeschwader 77

Oberfeldwebel Rudolf Müller

13. ledna 2018 v 19:30 | paulito

Rudolf "Rudi" Müller se narodil 21.11.1920 ve Frankfurt am Main. Vstoupil do armády a sloužil u spojařů. Byl přesunut k Luftwaffe v roce 1940 a prodělal pilotní výcvik. V srpnu 1941 byl přesunut z Ergänzungsgruppe/JG 77 v Rumunsku k 1./JG 77 v severním Norsku. 12.9. získal první vítězství, když sestřelil ruský I-16. V březnu 1942 byla 1./JG 77 přejmenována na 6./JG 5. 23.4. sestřelil pět ruských Hurricanů (11. - 15.). Müller byl proti ruským Hurricanům úspěšný, v dubnu zaznamenal 15 vítězství, z toho 12 Hurricanů. V květnu získal 13 vítězství, z toho 12 Hurricanů, celkem jich bylo 38. Některé prameny uvádějí, že Müller sestřelil a zabil ruské eso podplukovníka Borise Safanova (15 + 14 společných vítězství) nad konvojem PQ-16 30.5. Zaznamenal 40. vítězství 17.6., když sestřelil jeden ze dvou Hurricanů v tomto dni. Feldwebel Müller byl vyznamenán Rytířským křížem 19.6., v té době měl 46 vítězství. Poté dostal krátkou dovolenou. Po návratu získal 16 vítězství v srpnu, včetně 50. 4.8., opět Hurricane a 60. 25.8. V září zaznamenal 18 vítězství, včetně sedmi letadel 27.9. (75. - 81.). Získal 6./JG 5 500. vítězství 13.3., jako své 92. a poslední vítězství. 19.4.1943 musel Müller nouzově přistát se svým Bf 109 G-2/R6 (W.Nr. 14810) "žlutá 3" na zamrzlé jezeře Bolšoje po boji s 30-40 letadly nad Murmanskem. Müllera sestřelil ruské eso, poručík Nikolaj Bokij (14 + 1 společné vítězství) z 2. GvIAP, VVS. O několik hodin později byl zajat ruskou hlídkou na lyžích. Nikdy se nevrátil, zemřel 21.10.1943 v zajateckém táboře 58 v temnikově. "Rudi" Müller získal 92 vítězství, všechna na východní frontě, včetně 35 Hurricanů.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Frontflugspange für Jäger in Gold
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 1.7.1942
Deutsches Kreuz in Gold 27.5.1942 jako Feldwebel a pilot v 6./Jagdgeschwader 5
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 19.6.1942 jako Feldwebel a pilot v 6./Jagdgeschwader 5

Messerchmitt Bf 109F-4, Feldwebel Rudolf Müller, 6./JG5, léto 1942.



Messerchmitt Bf 109G-2/R6, Rudolf Müller, duben 1943.

Major Arminius Köhler

12. ledna 2018 v 22:58 | paulito

31.3.1912, Thalheim
30.8.2000, Gießen

515 vzletů, 69 sestřelů (55 na západní frontě), z toho 13 čtyřmotorových bombardérů

Köhler vstoupil do Luftwaffe a byl poslán do Kamenze na Jagdfliegervorschule 1 k výcviku na pilota a dál na Jagdfliegerschule 1 ve Werneuchenu. V roce 1941 byl Feldwebel Köhler nasazen na JFS 1 jako instruktor a v roce 1942 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V březnu 1942 přišel k I. Gruppe/JG 77 na východní frontu. 21.4.1942 získal jako pilot v 3. Staffel/JG 77 svůj první sestřel. 27.6.1942 byla I. Gruppe přesunuta z Krymu na Sicílii, kam přišla 3.7. I. Gruppe byla podřízena Stab JG 53 a byla nasazena proti Maltě. Nasazení proti Maltě a spojeneckým konvojům trvalo do října 1942. Po zahájení spojenecké ofenzívy u El Alameinu 23.10.1942 byla I. Gruppe přesunuta do severní Afriky, kde byla podřízena Stab JG 27. 27.10.1942 dosáhla Gruppe Bir el Abd. 3.11. byla podřízena Stab Jagdgeschwader 77. 4.11. musela opustit Bir el Abd a 6.11.1942 přišla do Bir el Arca. 14.11.1942 přišla do Arco Philaenorum. Dva roje z 1. a 3. Staffel (s Köhlerem) byly nasazeny v Sidi Ahmed el Magrun. 15.12. byla Gruppe přeložena do Wadi Tamet, 18.12. do Tauorga a 25.12. do Bir Dufan. V severní Africe onemocněl Köhler malárií. 1.2.1943 se Oberleutnant Köhler stal Kapitänem 2. Staffel/I. Gruppe/JG 77 (do července 1944). Když byl jeho přítel Major Heinz Bär po střetu s Hermannem Göringem odvolán, stal se Köhler na tři týdny velitelem I. Gruppe. V květnu 1944, mezitím Hauptmann, byl pověřen velením I. Gruppe, v srpnu 1944 velitelem III. Gruppe/JG 77. III. Gruppe byla v květnu 1944 převelena na východní frontu. Část III. Gruppe byla 20.8.1944 nasazena v Husi, 11. Staffel v Jassy. 22.8. byla III. Gruppe přesunuta do Focșani. 25.8.1944 do Mizilu a 28.8. do Budaku. V září 1944 byla Gruppe přesunuta do Mezőpetri a 15.9. do Wien-Seyring. 13.10. byla Gruppe přesunuta do Neuruppinu, kde obdržela první Messerschmitty Bf 109K. 16.12. byla Gruppe přesunuta do Düsseldorfu a zúčastnila se ofenzívy v Ardenách. 17.1. byla přesunuta do Ohlau na východní frontě. Na východní frontě byla III. Gruppe takřka zničena, zůstalo jí jen sedm stíhaček. 22.1. byla přesunuta do Breslau-Schöngarten a 24.1. do Benešova. Zde byla Gruppe 13.4.1945 rozpuštěna. 4.4.1945 se Ritterkreuzträger Major Köhler stal velitelem II. Gruppe/JG 77, která byla nasazena při obraně Říše. II. Gruppe byla 15.4.1945 přeložena do Eckersdorfu. Po dalším přesunu do Olomouce byla Gruppe od 5.5.1945 ve Skutči, kde padla na konci války do sovětského zajetí. Köhler uprchnul z transportu na východ, a protože byl jeho domov obsazen Rusy, uprchnul do Jižní Ameriky, odkud se vrátil v roce 1953.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 25.1.1943
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Deutsches Kreuz in Gold 17.10.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 7.2.1945 jako Hauptmann a velitel III. Gruppe/Jagdgeschwader 77

General der Panzertruppen Friedrich Kirchner

12. ledna 2018 v 21:40 | paulito

26.3.1886, Zöbigker
6.4.1960, Fulda

Friedrich Kirchner vstoupil 1.5.1899 jako Fähnrich do Königlich Sächsische Armee. Byl zařazen do 8. Königlich Sächsisches Infanterie-Regiment 'Prinz Johann Georg' Nr. 107. 27.1.1907 byl v tomto pluku povýšen do hodnosti Leutnant. V roce 1911 byl převelen k 1. Königlich Sächsisches Ulanen-Regiment 'Kaiser Franz Josef von Österreich, König von Ungarn' Nr. 17. Zde byl v dalších letech nasazen jako důstojník eskadrony. 11.7.1913 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Se svým plukem byl na začátku první světové války nasazen na západní frontě. V září 1914 byl jeho pluk převelen na východní frontu. 24.7.1915 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Do konce války byl v různých funkcích. Za války obdržel Ritterkreuz des Königlich Sächsischen Militär St. Heinrichs-Ordens a oba stupně Eiserne Kreuz. Po skončení války byl převzat do Reichswehru. U 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 byl zařazen k Reiter-Regiment 12. Zde byl velitelem eskadrony. I ve 100.000 Mann-Heeres zůstal v této funkci u 12. (Sächs.) Reiter-Regiment. Později byl od roku 1924 byl velitelem 4. Eskadron, 12. (Sächs.) Reiter-Regiment v Großenhainu. V roce 1928 byl převelen do štábu 12. (Sächs.) Reiter-Regiment v Drážďanech. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major. Od roku 1929 byl ve štábu 2. Kavallerie-Division v Breslau. 1.10.1932 byl převelen k 10. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.12.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1933 se stal velitelem 11. (Preuß.) Reiter-Regiment v Geře. 1.10.1934 se stal velitelem Reiter-Regiment Gera. 1.11.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.10.1935 byl jmenován velitelem Schützen-Regiment 1. 10.11.1938 se stal velitelem 1. Schützen-Brigade. 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. S 1. Schützen-Brigade se v roce 1939 zúčastnil tažení v Polsku. Při něm obdržel obě Spange k Eiserne Kreuz. Po skončení tažení v Polsku převzal 17.11.1939 velení 1. Panzer-Division. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Vedl svoji divizi při tažení na Západě v roce 1940. Za úspěchy své divize ve Francii obdržel 20.5.1940 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V létě 1941 velel své divizi na severním úseku východní fronty. 15.11.1941 převzal velení LVII. Armeekorps. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppe. Současně byl jmenován velícím generálem LVII. Armeekorps. 22.4.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Po přejmenování sboru na LVII. Panzerkorps zůstal jeho velitelem do konce války. 12.2.1944 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 26.1.1945 obdržel Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. Na konci války padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1947.

Fähnrich 28.2.1906
Leutnant 27.1.1907
Oberleutnant 11.7.1913
Rittmeister 24.7.1915
Major 1.2.1928
Oberstleutnant 1.12.1932
Oberst 1.11.1934
Generalmajor 1.3.1938
Generalleutnant 1.4.1940
General der Panzertruppe 1.2.1942

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse 1.10.1914
I. Klasse 26.9.1917
Ritterkreuz II. und I. Klasse des Albrechts-Ordens
II. Klasse mit Schwertern
I. Klasse mit Schwertern und mit der Krone
Militärverdienstkreuz III. Klasse mit Kriegsdekoration (Rakousko-Uhersko)
Ritterkreuz des Militär-St. Heinrichs-Ordens 19.7.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Kriegserinnerungsmedaille (Rakousko)
Pamětní medaile na světovou válku (Maďarsko)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 22.9.1939
Spange zum EK I 4.10.1939
Panzerkampfabzeichen in Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
2x namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 4.2.1943 a 27.11.1944
Deutsches Kreuz in Gold 22.4.1942 jako Generalleutnant a velitel 1. Panzer-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 20.5.1940 jako Generalleutnant a velitel 1. Panzer-Division
Eichenlaub 12.2.1944 (391.) jako General der Panzertruppe a Kommandierender General LVII. Panzer-Korps
Schwerter 26.1.1945 (127.) jako General der Panzertruppe a Kommandierender General LVII. Panzer-Korps

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS Herbert-Otto Gille

12. ledna 2018 v 20:30 | paulito

8.3.1897, Gandersheim am Harz
26.12.1966, Stemmen bei Hannover

Herbert Gille vstoupil v roce 1910 do královského pruského Kadettenkorps. Na začátku války byl jako Leutnant u Feldartillerie-Regiment 55, později byl převelen k Feldartillerie-Regiment 30. Za své výkony byl dekorován Železným křížem. V roce 1919 byl jako Oberleutnant z armády propuštěn. V roce 1934 vstoupil do SS-Verfügungstruppe, kde byl v roce 1937 povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer. V roce 1938 absolvoval výcvik velitelů praporů na Infanterieschule Döberitz a byl jmenován velitelem II. Bataillonu, SS-Regiment Der Führer. V polském a francouzském tažení byl velitelem I. Abteilung, SS-Artillerie-Regiment 5. 30.1.1941 byl povýšen do hodnosti SS-Standartenführer. Na začátku tažení do Sovětského svazu byl Gille velitelem předvoje SS-Division Wiking. 1.10.1941 byl za své výkony povýšen do hodnosti SS-Oberführer. Po obsazení Kubáně byl 8.10.1941 vyznamenán Rytířským křížem a krátce nato jmenován do funkce Korps-Artillerie-Führer. 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer a 1.5.1943 převzal Gille velení SS-Division Wiking. Za úspěchy své divize v boji u Charkova byl Gille 1.11.1943 vyznamenán Dubovými listy a 9.11.1943 povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer. Po obklíčení v kotli u Čerkass od 29.1.1944 vyvedl Gille svoji SS-Panzer-Division Wiking z obklíčení. Během ústupu z kotle padl jeho velitel General Stemmermann a Gille převzal velení. Za své výkony byl 20.2.1944 vyznamenán Meči. SS-Panzer-Division Wiking byla stažena do Německa k odpočinku a doplnění. Gille byl poslán Hitlerem do Kovle. Město bylo obklíčeno Rusy a Gille měl zorganizovat obklíčené jednotky. Gille držel Kovel 22 dnů, než německé jednotky (mezi nimi i SS-Panzer-Division Wiking) otevřely na 48 hodin průchozí koridor a Gille mohl jednotky evakuovat. Za to byl Gille 19.4.1944 vyznamenán Brillianty. V srpnu 1944 převzal velení IV. SS-Panzerkorps a 9.11.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer. Na konci války padl Gille do amerického zajetí, odkud byl propuštěn v 21.5.1948.

Velitel IV. SS-Panzer-Korps: 6.8.1944 (ve štábu Korpsu od 20.7.1944) - 8.5.1945
Velitel 5. SS-Panzer-Division Wiking: 1.5.1943 - 8.1944
Velitel Regiment Westland, SS-Division Wiking: 7.1942 - 1.12.1942
Artillerie-Kommando SS-Generalkommando: 20.6.1942 - 7.1942
Velitel SS-Artillerie-Regiment 5, SS-Division Wiking: 1.12.1940 - 1.5.1943
Velitel I. Abteilung / SS-Artillerie-Regiment, SS-Verfügungstruppe: 5.1939 - 1.12.1940
Führer II. Sturmbann/SS-Standarte Germania: 15.2.1937 - 1.5.1939
Stabsführer SS-Standarte Germania: 1.10.1936 - 15.2.1937
Führer 12. Sturm / III. Sturmbann / SS-Standarte Deutschland (přejmenován na 19. Sturm / IV. Sturmbann / SS-Standarte Deutschland 1.7.1936): 9.11.1935 - 1.10.1936
Führer 11. Sturm / III. Sturmbann / SS-Standarte 1 (později SS-Standarte Deutschland): 20.5.1934 - 9.11.1935
Führer z.b.V. u II. Sturmbann / 49. SS-Standarte (Goslar): 10.1933 - 20.5.1934
Stabsführer SS-Abschnitt IV (Braunschweig): 20.4.1933 - 4.4.1934
Führer Motorstaffel, 49. SS-Standarte: 27.1.1933 - 20.4.1933
Führer 5. Sturm / I. Sturmbann / 49. Standarte: 10.10.1931 - 27.1.1933
Člen Stahlhelm: 1922 - 1926
Propuštěn z Reichswehru jako Oberleutnant: 31.3.1919
Reserve Artillerie-Regiment 55 / 75. Infanterie-Division (Zugführer a Batterieoffizier): 12.1914 - 3.1919
Fähnrich, 2. Badischen Feldartillerie-Regiment 30 (Rastatt): 8.1914 - 1.11.1914
Kadettenhaus Berlin-Lichterfelde: 1914 - 8.1914
Kadettenhaus Bensburg-am-Rhein: 4.1910 - 1914
V americkém zajetí 5.1945 - 21.5.1948

NSDAP-Nr.: 537.337 (1.5.1931)
SS-Nr.: 39.854 (10.10.1931)

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS: 9.11.1944
SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS: 9.11.1943
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS: 9.11.1942
SS-Oberführer: 1.10.1941
SS-Standartenführer: 30.1.1941
SS-Obersturmbannführer: 19.10.1939
SS-Sturmbannführer: 20.4.1937
SS-Hauptsturmführer: 9.11.1935
SS-Obersturmführer: 20.4.1935
SS-Untersturmführer: 20.4.1933
SS-Truppführer: 27.9.1933
SS-Scharführer: 25.9.1932
SS-Anwärter: 12.1931
Oberleutnant: 31. 3.1919
Leutnant: 27.1.1915

1914 Železný kříž II. třídy
1914 Železný kříž I. třídy
Kříž cti 1914-1918
Rytířský kříž: 8.10.1942
Dubové listy: 1.11.1943 (315.)
Meče: 20.2.1944 (47.)
Diamanty: 20.4.1944 (12.)
Železný kříž II. třídy spona: 26.10.1939
Železný kříž I. třídy spona: 21.11.1939
Německý kříž ve zlatě: 4.3.1942
SS čestný prsten
SS čestný meč
Finský kříž svobody s meči 1. třídy
Allgemeine-Sturmabzeichen in Silber: 5.1942
Ostmedaille: 15.9.1942
Braunschweigisches Verdienstkreuz I. und II. Klasse (WW I)
Kriegsverdienstkreuz 3. Klasse (Österreich)(WW I)
SA-Sportabzeichen in Silber
Wehrmachtbericht: 6.4.1944, 2.9.1944
1939 Spange zum 1914 Eisernes Kreuz 1. Klasse: 21.11.1939
1939 Spange zum 1914 Eisernes Kreuz 2. Klasse: 26.10.1939
Wehrmachtbericht: 6.4.1944 a 2.9.1944
Medaille zur Erinnerung an den 1. Okt. 1938
Medaille zur Erinnerung an den 13. 3.1938
SS-Dienstauszeichnungen
Reichssportabzeichen in Silber

SS-Standartenführer der Reserve Waldemar Fegelein

9. ledna 2018 v 20:47 | paulito

9.1.1912, Ansbach
20.11.2000, Obermeitingen

Fegelein byl členem NSDAP (Nr. 2.942.829) a SS (SS-Nr. 229.780)

Během druhé světové války byl Fegelein příslušníkem SS-Verfügungstruppe a Kommandostab RF-SS podřízené SS-Kavallerie-Brigade, která byla v létě 1941 nasazena v Pripjati. Stal se velitelem 1. SS-Kavallerie-Regiment a jeho 1. Schwadron. Později velel SS-Reiter-Regiment 2, 8. SS-Kavallerie Division Florian Geyer. 26.2.1945 převzal velení nově založené 37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division Lützow, kterou vedl do března 1945. V hodnosti SS-Sturmbannführer obdržel 16.12.1943 od Heinricha Himmlera Ritterkreuz. Deutsche Kreuz in Gold obdržel 2.12.1944. Na konci války nosil hodnost SS-Standartenführer der Reserve. V dubnu 1945 dostal Waldemar Fegelein rozkaz jako velitel Kampfgruppe zajistit průsmyky k Alpské pevnosti.

Deutsches Reiterabzeichen in Gold
Ehrendegen des Reichsführers SS
SS-Ehrenring
Deutsches Reichssportabzeichen in Gold
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 15.12.1940
1. Klasse 10.7.1941
Allgemeines Sturmabzeichen in Silber 10.10.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Nahkampfspange in Bronze
Deutsches Kreuz in Gold 2.12.1944 jako SS-Sturmbannführer
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 16.12.1943 jako SS-Sturmbannführer a velitel SS-Reiter-Regiment 2

Leutnant Johannes Lutz

9. ledna 2018 v 19:29 | paulito

11.3.1920, Laisacker
26.8.2005, Augsburg

Johann Lutz nastoupil 1.4.1938 pracovní službu (Reicharbeitsdienstabteilung 2/285 ve Scheinfeldu) a 1.10.1938 jako Schütze do Wehrmacht k 7. Kompanie/Infanterie-Regiment 63 v Ingolstadtu, kde byl jako kulometčík. Zúčastnil se tažení v Polsku a ve Francii, 11.10.1940 byl u II. Bataillon das Kradschützen-Bataillon. Poté bojoval v Rusku jako velitel 3. Infanterie-Gruppe, Kradschützenbataillon 17 a byl přeložen k Panzergrenadier-Regiment 63, kde v hodnosti Feldwebel fungoval často jako velitel roty. Nakonec absolvoval důstojnickou školu v Ohrfrufu a Groß Glienicke. Na počátku roku 1944 přišel do Panzertruppenschule Krampnitz. Jako Leutnant byl u 116. Panzer Division v Normandii, bojoval u Arnhemu a později se zúčastnil obrany Říše (Aachen, Hürtgenwald a Poruří). V dubnu 1945 byl v Harzu zajat Američany jako adjutant Kampfkommandanta Harzu, Obersta i. G. Lindemanna. V říjnu 1945 byl ze zajetí propuštěn.

1.4.1940 Gefreiter
1.8.1940 Unteroffizier
1.7.1942 Feldwebel
1.12.1943 Fahnenjunker
2.4.1944 Leutnant
1.1.1945 Oberleutnant

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 2.7.1941
1. Klasse 28.8.1942
Panzerkampfabzeichen in Bronze 22.5.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
in Schwarz 11.11.1941
in Silber 9.11.1944
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 20.7.1942
Nahkampfspange in Bronze, 1944
Sonderabzeichen für das Niederkämpfen von Panzerkampfwagen durch Einzelkämpfer in Gold 15.1.1945
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 9.12.1944 jako Leutnant a velitel čety v Divisions-Begleit-Kompanie, 116. Panzer Division

Hauptmann Erwin Fischer

9. ledna 2018 v 18:49 | paulito

14.8.1912, Drážďany
10.12.1996, Hamburk

Erwin Fischer vstoupil 1.1.1934 l policii. 1.3.1935 byl převzat jako důstojnický čekatel k Luftwaffe a 1.12.1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na počátku války byl technickým důstojníkem v 1. (F)/Aufklärungs-Gruppe 121. V květnu 1940 provedl při tažení na Západě svůj první bojový vzlet. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant, 1.4.1941 se stal Staffelkapitänem 1. Staffel. 21.4.1941 obdržel Rytířský kříž. V létě 1941 létal k průzkumným letům v severní Africe. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po 273 vzletech obdržel 8.2.1943 Dubové listy. Od 16.3.1943 byl Kommodorem Nahaufklärungs-Geschwader 102, 1.5.1944 byl povýšen do hodnosti Major. 20.11.1944 převzal Nahaufklärungs-Geschwader 103. V květnu 1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl v srpnu 1945.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Frontflugspange in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Deutsches Kreuz in Gold 26.2.1942 jako Oberleutnant a pilot v 1.(Fern) Staffel/Aufklärungsgruppe 121
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 21.4.1941 jako Oberleutnant ua pilot v 1. (Fern-)Staffel/Aufklärungsgruppe 121
Eichenlaub 8.2.1943 (191.) jako Hauptmann a Staffelkapitän 1.(Fern-)Staffel/Aufklärungsgruppe 121

Major Michael Pössinger

8. ledna 2018 v 20:41 | paulito

18.1.1919 Ettal
23.5.2003 Garmisch/Partenkirchen

Michael Pössinger vstoupil k horským jednotkám Wehrmacht v říjnu 1937 a zúčastnil se bojů v Polsku a Francii. Rytířský kříž obdržel 19.7.1940. V roce 1941 bojoval na Balkáně a během operace Barbarossa. Na konci roku 1941 byl zařazen do Ski Kompanie, 1. Gebirgs Division. Dva měsíce operoval za ruskými liniemi, útočil na opěrné body a zásobovací linie a vrátil se v únoru 1942. Vedl svoji rotu na Kavkaz, kde byl v létě 1942 vážně zraněn. 16.2.1943 obdržel Pössinger Německý kříž ve zlatě. Povýšen do hodnosti Hauptmann 1.10.1943, převzal velení I. Battalion, 98. Gebirgsjäger-Regiment. V říjnu 1944 se Pössinger stal velitelem II. Battalion, Grenadier-Regiment 1123. Za protiútok u Allensteinu obdržel 28.2.1945 Dubové listy. V květnu 1945 obdržel Sponu za boj zblízka ve zlatě a vzdal se Američanům.

RK 19.7.1940, jako Leutnant a velitel čety 16./Gebirgs-Jäger-Regiment 98
EL 28.2.1945 jako Major a velitel I./Grenadier-Regiment 1123

Hauptmann Lothar Keller

6. ledna 2018 v 16:46 | paulito

Lothar Keller se narodil 7.4.1914 v Drážďanech. Keller sloužil v občanské válce ve Španělsku v Condor Legion. Leutnant Keller byl přidělen k 1. Staffel J 88 od jara do konce roku 1938. Získal tři vítězství během konfliktu. Keller byl vyznamenán Španělským křížem ve zlatě s meči. Při vypuknutí války sloužil Keller u 1./JG 3. 1.2.1940 byl Oberleutnant Keller jmenován Staffelkapitänem 1./JG 3. Získal 10 vítězství během tažení ve Francii, 10. 23.5., když sestřelil RAF Spitfire u Béthune. Keller se zúčastnil bitvy o Británii. Získal sedm vítězství nad Anglií během roku 1940. 5.9. se zúčastnil eskorty bombardérů, která byla napadena stíhači RAF u ústí Thames. Jeho Bf 109 E-1 (W.Nr. 3882) byl zasažen do chladiče a on musel nouzově přistát u Calais. 11.9. se Keller zúčastnil eskorty Ju 88 nad Londýn. Ale protiletadlová palba nad Doverem zahnala bombardéry zpět. Navíc se Keller srazil s kolegou. Vyskočil na padáku ze svého Bf 109 E-4 (W.Nr. 5276) a přistál v Kanálu. Kellerův kolega doletěl na základnu a zalarmoval záchrannou službu. Keller byl zachráněn o 90 minut později. 24.11.1940 byl Keller jmenován Gruppenkommandeurem II./JG 3 v Arques, Francie. Vedl Gruppe během invaze do Ruska. 22.6. sestřelil čtyři ruské stíhače (17. - 20.). Keller se srazil s Fi 156 u Stojanova a byl zabit při této nehodě 26.6.1941. Posmrtně byl vyznamenán Rytířským křížem 9.7. Lothar Keller získal 23 vítězství.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Polní medaile s Meči (Španělsko)
Válečný křáž (Španělsko)
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Pilotní odznak (Itálie)
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 9.7.1941 jako Hauptmann a velitel II. Gruppe/Jagdgeschwader 3 (posmrtně)

Oberfeldwebel Heinrich Bartels

6. ledna 2018 v 16:42 | paulito

Narodil se v roce 13.7.1918 v Linci. Fw. Heinrich Bartels byl jedním z nejúspěšnějších pilotů 8. letky stíhací eskadry 5 (8./JG 5), které velel Hptm. Hermann Segatz (40 v., DK-G). 11. září 1942 absolvoval svůj stý operační let na frontě u Severního ledového moře a během krátké doby dosáhl 45 vítězství. 19. listopadu 1942 mu byl za tento výkon udělen Rytířský kříž (Ritterkreuz des Eisernes Kreuzes). U JG 5 přidal ještě čtyři sestřely, než byl na jaře 1943 přeložen do Středomoří, kde se podílel na výstavbě IV. Gruppe JG 27. U její 11. Staffel nyní již v hodnosti Oberfeldwebel dosáhl dalších úspěchů. 1. října 1943 poslal k zemi dva Bostony. O čtyři dny později 5. října mu padly za oběť dva Liberatory. Byly to jediné dva "čtyřmotoráky", které Heinrich Bartels sestřelil. O tři dny později, 8. října 1943, přidal na své konto tři stíhačky P-38 Lightning a 15. listopadu 1943 se po opakovaných útocích Messerschmittu Bf 109 G-6 "Marga" (pojmenovaném po Bartelsově manželce) zřítily na zem čtyři Lightningy. Do 23. prosince 1944 dosáhlo konto Heinricha Bartelse čísla 98. V té době byl členem 15./JG 27, která byla zformována 12. června 1944 a stala se součástí IV. Gruppe. Onoho osudného 23. prosince 1944 usedl do své "Gé desítky" a vzlétl s rojem na poplach v 11.00 hod. Jako číslo mu letěl Oberfh. Rolf Brand. Za stálého stoupání udržovali kurz Kolín-Bonn. Nad Bonnem ve výšce 7.500 metrů před sebou zpozorovali padající přídavné nádrže, které patřily Thunderboltům "Red Noses" od 56. Fighter Group. Čtyři P-47 se zavěsily za Heinze Rossingera z Bartelsovo roje. Bartels se ostrou levotočivou zatáčkou vrátil na pomoc Rossingerovi a odstřelil mu od ocasu dotírajícího Američana. Bylo to jeho 99. a zároveň poslední vzdušné vítězství. Potom se v divokém dogfightu pomíchali stroje a nastal zmatek. Až na základně se piloti IV./JG 27 dozvěděli, že Oberfeldwebel Bartels byl sestřelen. Po 24 letech, 26. ledna 1968, se objasnily okolnosti jeho smrti. Bartelsův Bf 109 G-10 W.Nr. 130 359 "žlutá 13" se zřítil nedaleko vodního zámku Gulden při Villip u Bad Godesbergu. Messerschmitt se zabořil do zamrznuté půdy. Po otevření kokpitu se našel složený padák. Tak zahynul pilot, o kterém kolovaly řeči, že létat s Bartelsem je polovina životní pojistky. Prý ho obklopovala svatozář neporazitelnosti. Pro nováčky byl vzorem. S Bartelsem ožívala doba neporazitelnosti německých stíhačů Luftwaffe. Heinrich Bartels vykonal asi 500 bojových letů a sestřelil 99 strojů, z toho 49 sestřelil na východní frontě u JG 5 a 50 letounů sestřelil, když sloužil u JG 27.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 22.6.1940
1. Klasse 18.6.1941
Frontflugspange für Tagjäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger)
Ärmelband "Afrika"
Ehrenpokal für besondere Leistungen im Luftkrieg 5.10.1942
Deutsches Kreuz in Gold 20.10.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 13.11.1942 jako Unteroffizier a pilot v 8. Staffel/III. Gruppe, Jagdgeschwader 5 Eismeer

Bf 109G-6, Oberfeldwebel Heinrich Bartels, 11./JG27, Kalamaki, Řecko, 8.10.1943, 56 sestřelů.


Bf 109G-6/R6, Feldwebel Heinrich Bartels, 11./JG 27, Kalamaki, Řecko, 9.1943.
 
 

Reklama