Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Dokumenty

Major Bruno Dilley

21. srpna 2016 v 15:28 | paulito


Bruno Dilley (29.8.1913 v Gumbinnenu, 31.8.1968 v Landsberg am Lech) byl německý důstojník Polizei a Wehrmacht a pilot ve Sturzkampfgeschwader 2 Immelmann v Luftwaffe. Dosál hodnosti Major a po 700 vzletech se stal velitelem Schlachtfliegerschule Metz.

Bruno Dilley přišel z důstojnické výcvikového kurzu policie v Höheren Polizeischule Potsdam Eiche jako Leutnant v roce 1935 k Luftwaffe. 1.6.1938 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a byl Staffelkapitän 3. Staffel/(Schlacht-)Fliegergruppe 10, vyzbrojené letouny Henschel Hs 123 na letišti Tutow (Kampffliegerschule Tutow). Po obsazení Sudet v říjnu 1938 byla Schlachtfliegergruppe 20 1.11.1938 přeložena do Insterburgu, kde byla přejmenována na I. Gruppe/Sturzkampfgeschwader 160. Dilley však Schlachtfliegergruppe 20 opustil a byl přeřazen k Schlachtfliegergruppe 10, která byla přejmenována na II.(Schlacht-) Gruppe/Lehrgeschwader 2 v Garzu. I. Gruppe/Sturzkampfgeschwader 160 byla vyzbrojena Henschely Hs 123, později Junkersy Ju 87B. 1.5.1939 byla tato Gruppe zařazena jako I. Gruppe/Sturzkampfgeschwader 1. Na počátku války 1.9.1939 letěl Dilley se svým Ju 87B k prvnímu bojovému letu proti nepříteli ve 4.45. Jeho úkolem bylo zabránit zničení mostů přes Dirschau. Sice zasáhl rozvodnou stanici k náložím, ale Poláci ji rychle opravili a stejně mosty vyhodili do vzduchu. Během tažení na Balkáně musel se svým strojem nouzově přistát za nepřátelskou linií a musel projít ke svým. Také později na východní frontě měl štěstí. Při nouzovém přistání 12.2.1942 převrátil svůj stroj a z vraku ho musel zachránit jeho radista. Od října 1943 byl Dilley několik dnů Kommodorem Schlachtgeschwader 103, do konce války byl také velitelem Schlachtfliegerschule Metz, 22.10.1944 byl jako Major zařazen do Schlachtgeschwader 10 (SG 10). V únoru 1945 byl ještě velitelem Flugzeugführerschule (FFS) A7 ve Schweinfurtu. Celkově byl za celou válku čtyřikrát sestřelen. V roce 1956 vstoupil Dilley do Bundeswehru a byl 1.8.1956 povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Byl velitelem Flugzeugführerschule A v Landsbergu a k tomu byl velitelem Verteidigungskreis Reutlingen. Bruno Dilley zemřel v roce 1968 b kruhu rodiny.

  • Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
  • Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
  • Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
  • Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes
  • Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
  • Narvikschild 30.1.1941
  • Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 13.6.1941
  • Frontflugspange in Gold 16.6.1941
    • Anhänger zur goldenen Frontflugspange (Sternenanhänger),
    • Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl 600
  • Italský Pilotní odznak
  • Italská Medaile za statečnost ve stříbře
  • Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
  • Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42", 1942
  • Demjanskschild 1943
  • Deutsches Kreuz in Gold 19.12.1941 jako Hauptmann v 1./Sturzkampfgeschwader 1
  • Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
    • Ritterkreuz 8.6.1942 (478.) jako Hauptmann a velitel I./Sturzkampfgeschwader 2 Immelmann po 325 vzletech
    • Eichenlaub 8.1.1943 (174.) jako Hauptmann a velitel I./Sturzkampfgeschwader 2 Immelmann po 600 vzletech

Kamikaze: V barvě (Kamikaze In Color)

30. července 2016 v 21:36 | paulito
2002

Celovečerní dokument, na kterém se podílela řada válečných veteránů, představuje vyváženou prezentaci historie japonských sebevražedných letců 2. světové války, známých pod pojmem kamikaze. Jejich nasazení do bojů prosadil v říjnu 1944 japonský admirál Takidžiró Óniši a od té doby se často sotva dospělí mladíci vrhali s letouny napěchovanými výbušninami střemhlav na spojenecké lodě. Měli být novým "božským větrem", který spasí Japonsko, ale tento cíl nebyl v lidských silách. Kamikaze sice dosáhli určitých úspěchů, ale ty byly příliš draze vykoupeny. Každý úspěch znamenal ztrátu zkušeného pilota i letadla a takové plýtvání si Japonsko nemohlo dovolit. Po počátečních úspěších začaly být používány i jiné formy sebevražedných útoků. A to sebevražedné bárky, pilotované bomby "óka" a pilotovaná torpéda "kaiten". Dokument sleduje v osmi kapitolách počátky působení kamikaze na Filipínách, následuje bitva o ostrov Iwodžima a vše vrcholí monstrózní akcí při obraně ostrova Okinawa.


Elba stopami císaře

24. července 2016 v 16:36 | paulito
1997

Návštěva jednoho z nejkrásnějších ostrovů Středozemního moře. Podle prastaré legendy vystoupila tyrrhenská Venuše z pěny mořských vln. Perla, která ji zdobila, se roztříštila a její drahocenné střepiny dopadly právě tam, kde se později vynořily ostrovy Elba, Gorgona, Capraia a další. Tak začíná stará báj o jednom z nejkrásnějších ostrovů Středozemního moře. Říkalo se mu také Aethalia - Jiskra - podle ohně v tavících pecích, ve kterých již 900 let př. n. l. dovedli vyrobit železo Etruskové. Po nich přišli Řekové, Feničané, Římané, piráti Saracéni, Španělé, Angličané, Pisánci, Francouzi. Právě proto, že ostrov v té době již krátce vlastnila Francie, sem 3. května 1814 v šest hodin večer připlul poražený císař Napoleon Bonaparte. Přistál v rejdě Porto Ferraio, což znamená Železný přístav. Na Elbě strávil necelý rok, velmi si ostrov oblíbil, věnoval se zde všemu, co jen stihl, navštívila ho zde jeho polská milenka, hraběnka Maria Walewska. Ale protože byl mužem činu a měl v sobě energii hráče, který se předem nikdy nevzdává, v noci 26. února 1815 vyplul znovu na moře. Vstříc sto dním císařství a bitvě u Waterloo. Krásný ostrov Elba, navždy poznamenaný jeho jménem, zůstal pro něj jen pouhou epizodou gigantické kariéry.


Výprava do Timbuktu (Sur la piste des manuscrits de Tombouctou)

6. července 2016 v 18:20 | paulito
2013

Putování do mýty opředeného města, ale i do dalších tajemných končin v Mali. Oázové město Timbuktu na jižním okraji Sahary v Mali bylo založené v 11. století Tuaregy. Díky své poloze blízko řeky Niger se brzy stalo centrem saharského karavanního obchodu. Ve středověku proslulo jako středisko obchodu se zlatem, slonovinou a solí. Po staletí bylo významným střediskem islámu, mělo vlastní univerzitu a více než sto škol. Je tam i archiv arabského písemnictví starověku. Než však do Timbuktu doputujeme, projedeme i další tajuplná místa. Například vesnice Dogonů, kteří tam přišli ve 14. století. Dále navštívíme město Djenné, jež se pyšní proslulou mešitou, největší hliněnou stavbou na světě. Nahlédneme i do přístavu Mopti, kterému se přezdívá "Benátky Mali".

Evropská divočina (Europe's Great Wildernesses)

6. července 2016 v 15:10 | paulito
2016

Od středozemních korkových lesů po stále zelenou tajgu pod polárním kruhem představují zalesněné oblasti v Evropě ta nejkrásnější místa na planetě.

Třídílný britský seriál, přibližující přírodu po celé Evropě.

Madagaskar - legendy o lemuřím ostrově (Madagascar: Legends Of Lemur Island)

4. července 2016 v 20:38 | paulito
2016

Mnoho zvířat Madagaskaru mělo velký vliv na první lidské osadníky, avšak jedna skupina primátů jim dokonce pomohla zformovat jejich kulturu.

Madagaskar je prostě nádherný kout tohoto světa, plná krásných zvířat.

Přírodní krásy Tchaj-wanu (Natural Formosa)

12. června 2016 v 19:52 | paulito
2008

Osmnáctiměsíční pouť filmařů po pozoruhodném ostrově, který návštěvníky pro své neopakovatelné kouzlo snad nikdy neomrzí. Ke zformování ostrova Tchaj-wan došlo zhruba před deseti miliony let v důsledku proměn zemského povrchu. Díky těmto změnám se zrodila nádherná přírodní scenérie. Najdeme tu vlhké horské lesy, úchvatné rokliny, podmořské činné sopky, velehory, mangrovové močály i tropický deštný prales. Na tomto malém ostrově existuje hned šest typů klimatu. Proto řada vědců považuje Tchaj-wan za mikrokosmos všech světových pásem podnebí.

Hon na císařské křižníky (Unter kaiserlicher Flagge)

28. května 2016 v 21:41 | paulito
2006

1. Karavana námořníků (Die Karawane der Matrosen)
Německý přepadový křížník Emden potopil v roce 1914 v Indickém oceánu desítky britských lodí. Když byl nakonec zničen, zbytek jeho posádky se celý rok probíjel domů. V pouštích Arábie vítr zavál stopy nespočetných karavan. Jedna z nich se však stala legendou. Byla to karavana námořníků na útěku přes půl světa. Krátce po vypuknutí první světové války se německý admirál von Spee rozhodl stáhnout do vlasti celou výchdoasijskou eskadru, ohroženou teď mnohem silnější britskou flotilou. Na místě zanechal jedinou loď - křižník Emden - která měla krýt ústup eskadry a útočit na britské obchodní lodě. Nakonec byla zničena u Kokosových ostrovů a zachránilo se jen 50 námořníků, kteří v té době byli na ostrově. Čekalo je strastiplné putování Indickým oceánem až do Arábie, kde se po vyčerpávající cestě pouští nakonec dostali k hidžázské železnici a přes Turecko domů. Po porážce Německa se na ně zapomnělo - ale v Arábii si lidé ještě dlouho vyprávěli neobyčejný příběh karavany námořníků, putujících pouští.

2. Poslední loď (Hetzjagd vor Kap Hoorn)
Rychlý německý křižník Dresden jako poslední unikal britskému pronásledování po bitvě u Falklandských ostrovů v prosinci 1914. Velitelovým pobočníkem byl Wilhelm Canaris. Ve vodách u západního pobřeží Jižní Ameriky se v roce 1915 odehrál legendami opředený příběh německého křižníku Dresden, nejpronásledovanější lodě 1. světové války. U chilského přístavu Coronel se odehrála bitva mezi britskou a německou eskadrou, která skončila pro Angličany tragicky. Hlavní roli v jejich porážce sehrál křižník Dresden, který se proto stal cílem britské odvety. První lord admirality Winston Churchill vypravil těžce vyzbrojenou eskadru, aby pomstila porážku a obnovila britskou nadvládu v Tichém oceáně. V bitvě u Falkland byly německé lodě potopeny - a zachránila se jediná: Dresden. Britové na ni uspořádali doslova honičku, ale německý křižník se stal jejich noční můrou a legendou současně. Teprve 14. března 1915 byl dostižen a potopen. Britové tak konečně pomstili porážku u Coronelu.

Neuvěřitelný svět pavouků (Incredible Spiders)

25. května 2016 v 23:08 | paulito
2015

Prohlédněte si skrytý svět chlupatých osminohých monster, která jsou jedněmi z nejvšestrannějších a nejefektivnějších strojů na zabíjení na Zemi.


Benátky, ostrovní klenot (Venise, trésor d'îles)

13. května 2016 v 20:08 | paulito
2012

Romantické dostaveníčko na pobřeží Jaderského moře. Benátky leží mezi mořem a nebem. Neopakovatelné kouzlo tohoto místa je dáno i horší dostupností. Musíte je objevovat pomalu, proplétat se uličkami a ctít přístupové trasy diktované mořem. Aby se mohly Benátky v případě potřeby ubránit, byly vybudovány na více než stovce ostrovů a ostrůvků. Domy udržují rovnováhu na husté spleti dřevěných pilířů, zapuštěných do jílovité půdy, prosycené slanou vodou. Přes benátské kanály zpočátku nevedly prakticky žádné mosty, bylo tu jen pár lávek pro pěší. Dnes lze ve městě napočítat na čtyři sta nejrůznějších mostů či můstků. Město na laguně není jen oblíbeným cílem turistů, jsou na ně hrdí i jeho obyvatelé. Jejich počet však klesá. Dnes žije v Benátkách necelých tři sta tisíc lidí, leckoho odrazují vysoké životní náklady.

Mravenci útočí (Ant Attack)

8. května 2016 v 20:41 | paulito
2005

Tropický prales ve východní Africe je domovem mravenců rodu Dorylus. Jsou to jedni z nejschopnějších zabijáků v živočišné říši. Jejich kolonie čítají kolem 20 milionů členů... Tropický prales ve východní Africe je domovem mravenců rodu Dorylus. Jsou to predátoři a jedni z nejschopnějších zabijáků v živočišné říši. Jejich kolonie má kolem 20 milionů členů. Jsou to nomádi a po vyplenění svého území se musejí stěhovat na jiné místo. Loví v početných skupinách a skolí tvora většího, než jsou sami. Kolonii stráží velcí vojáci s ostrými kusadly a spolu se středně velkými dělníky se starají o ulovení kořisti. Nejmenší dělníci mají na starosti stavbu hnízda, jeho čištění a péči o královnu. Hlavou rodiny je královna, která je vůbec největším mravencem na světě, měří 5 centimetrů. Žije v srdci hnízda obklopena valem z živých mravenců. Po oplodnění samečkem z jiného hnízda dokáže za měsíc snést až 2 miliony vajíček. Dělníci dopraví vajíčka do líhně, kde vyklubané larvy krmí. Mezitím střední dělníci loví a přinášejí naporcovanou potravu do spižírny. Když vyloví celé okolí, musí se kolonie stěhovat za potravou jinam. Mravenci jsou pro prales prospěšní, udržují v mezích stavy brouků a slimáků. I farmáři jsou za jejich nájezdy vděční, protože z polí odstraní všechny škůdce plodin.

Americké národní parky (America's National Parks)

1. května 2016 v 17:22 | paulito
2015

Americké národní parky fascinují miliony návštěvníků. S Nat Geo Wild budete moci navštívit yellowstonské gejzíry, členité pobřeží Tichého oceánu na Olympijském poloostrově či největší soutěsku na Zemi - Grand Canyon.

Hindenburg a Hitler (Hindenburg und Hitler)

17. dubna 2016 v 11:42 | paulito
2012

Paul von Hindenburg /1847-1934/ byl prototypem pruského důstojníka. Armáda, vojenská služba a země, které sloužil, pro něj byly vším. Za 1. světové války se stal nejúspěšnějším a nejoblíbenějším německým generálem, doslova lidovým hrdinou. Z tohoto důvodu byl v neklidných poválečných letech požádán, aby se zapojil do politického života jako symbol německé národní jednoty. Byl přijatelný pro většinu tehdejší německé společnosti a dvakrát byl zvolen říšským prezidentem. Jeho politickým konkurentem v té době byl jiný voják. Bývalý svobodník a politický hochštapler Adolf Hitler /1889-1945/. Generál jím i jeho NSDAP opovrhoval, ale nakonec "českého frajtra", jak Hitlerovi nelichotivě přezdíval, jmenoval 30. ledna 1933 říšským kancléřem. Hindenburg i jeho političtí přátelé z pravice se domnívali, že Hitler bude epizodní figurkou, která ztlumí rozbouřenou politickou hladinu v zemi. Džin však vyletěl z láhve, aby se do ní už nikdy nevrátil...

Skotsko, zrcadlo času (Écosse, miroir du temps)

9. dubna 2016 v 16:13 | paulito
2007

Bohatá historie i poutavá současnost na severu Velké Británie. Skotsko je charakteristické svým členitým povrchem. Nížinné oblasti Skotska, nazývané Lowlands, jsou typické pro jih země. Topografie Skotské vysočiny, Scottish Highlands, má zase blíže ke Skandinávii než k Velké Británii. Skotsko razí své vlastní mince a odedávna se snaží prosadit svoji identitu. Symbolem země je bodlák. Být vyznamenán řádem s touto rostlinou znamenalo ve středověku tu nejvyšší možnou poctu. Hlavnímu městu Edinburghu dodává patřičné vážnosti hrad, tyčící se na vrcholku vyhaslé sopky. Množství historických památek ve skotské metropoli je pak skutečným dokladem jeho slavné historie. Současné Skotsko je do značné míry stále prodchnuto minulostí. A dnešek je často jen zrcadlem jeho dějin.

Vzpomínka na krásné chvíle ve Skotsku...

Sturmbocky – porážka (2)

3. dubna 2016 v 17:55 | paulito
Uffz. Kaptein vyskočil bezpečně na padáku a padl do zajetí. Během své poslední bojové akce sestřelil dva B-17, bylo to jeho 3. a 4. vítězství. Ostatní piloti IV. Sturm/JG 3 sestřelili osm bombardérů B-17, jejich ztráty byly šest strojů, jeden padlý pilot a pět se jich dostalo do zajetí. Úplně jiný průběh měla akce pilotů II. Sturm/JG 300. Skupina byla nasměrována proti do Anglie se vracejícím Fortressům z 1. Bomb Division. Poněvadž byl velitel skupiny Major Peters raněn do nohy, velení převzal osvědčený Staffelkapitän 5. Staffel, držitel Rytířského kříže, Leutnant Klaus Bretschneider. Poblíž B-17 byly Sturmbocky napadeny Mustangy. Němci se tvrdě bránili a hlásili sestřelení 7 P-51. V tak nerovném boji však neměli šanci a ztratili 17 strojů, šest padlých a sedm zraněných pilotů. Mezi padlými byl rovněž Leutnant Klaus Bretschneider (31 sestřelů). Utrpěné ztráty způsobily týdenní pauzu v akcích II. Sturm/JG 300. Piloti skupiny vzlétli do vzduchu teprve 31.12.1944. A znovu stejná historie, než Němci stihli zaútočit, napadly je Mustangy. Během boje padlo sedm pilotů a jeden byl zraněn. Zdecimovaná skupina Sturmbocků potřebovala tentokrát dva týdny na doplnění ztrát. Krásný zimní den 14.1.1945 přinesl velkou operaci 8th Air Force USAAF nad Třetí Říší. Tentokrát byly hlavním cílem bombardérů skaldy paliva Wehrmacht v Derben-Ferchlandu u Magdeburgu. Ochranu nalétávajících formací prováděla 357. Fighter Group, které velel Colonel Dregne. Rovněž tentokrát přinesla taktika Američanů úspěch. Jen nepočetné Sturmbocky se dostaly až k bombardérům.
Leutnant Klaus Bretschneider v kabině Fw 190A-8/R2, na křídle stojí mechanik Obergefreiter Schmidt.
Unteroffizier Ernst Schröder z 5. Sturm/JG 300 na křídle svého Fw 190A-8.

Tajemné Seychely (Secret Seychelles: D'arros)

2. dubna 2016 v 17:19 | paulito
2014

Nejtajuplnější součástí Seychellských ostrovů je ostrov D'Arros. Tento chráněný kout divoké přírody je domovem želv, jak sloních, tak karet pravých, a buřňáků. Ve zdejších vodách se rádi zdržují delfíni, kladivouni a žraloci tygří. Tento ostrov byl právem prohlášen za chráněnou přírodní oblast, protože klenoty přírody, které zde nacházíme na každém kroku, jsou světovou raritou.


Divoký Egypt (Wild Egypt)

27. března 2016 v 19:49 | paulito
2015

V místech, kde téměř neprší, je k oživení přírody potřeba něco jiného než voda. Pro Egypt je zdrojem života poušť.


Země pum (Cougar Country)

26. března 2016 v 17:04 | paulito
2014

Coloradská náhorní plošina je drsná a nezkrocená divočina, která je domovem mnohých zvířat, od nepolapitelné pumy po vynalézavého kojota.


Odkaz neandrtálců (Decoding Neanderthals)

25. března 2016 v 21:14 | paulito
2013

Měli světlou pleť, často ryšavé vlasy a postavu těžkých atletů. Patřili k násilníkům doby ledové. I když byli jednou z ratoletí našeho lidského rodokmenu, vnímali jsme je jako slepou uličku hkuboko v naší prehistorické minulosti. Jmenovali se neandrtálci. Živořili na pokraji života a smrti. K lovu používali hrubou sílu a jednoduché kamenné nástroje. Byli považováni za primitivy bez jazyka, bez umění, bez vyšší úrovně myšlení vyspělých druhů jako jsme my. Prý postrádali inteligenci moderních lidí. Začali mizet před čtyřiceti tisíci lety, když se na scéně objevili moderní lidé našeho druhu. Původně velmi zjednodušený obraz neandrtálců je však zvolna nahrazován zcela jiným. Přivádí je mnohem blíž k nám, protože genetické důkazy přehodnocují náš lidský rodokmen a odhalují záhadnou přítomnost neandrtálců přímo v našich genech.

Kamčatka - místo, kde se otřásá země (Kamtchatka, là ou la terre tremble)

21. března 2016 v 20:12 | paulito
2007

Ohnivá země na "konci světa" je rájem geologů a vulkanologů, kteří zde mohou v reálném čase studovat, jak žhavé nitro Země neustále mění podobu krajiny. Poloostrov Kamčatka patří díky své nedotknuté přírodě a drsnému klimatu k nejkrásnějším, i když nejméně pohostinným místům světa. Je zde 29 činných sopek, a protože takováto hustota vulkánů na relativně malé ploše poloostrova je světovým unikátem, bylo 19 z nich dokonce zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Že se tedy z geologického hlediska jedná o stále dosti horkou půdu, to může potvrdit i vulkanoložka Ljudmila Osipenková, pro kterou se Kamčatka se svými sopkami a gejzíry stala životní láskou. Kamčatka má totiž vše, co si jen geolog může přát. A co všechno zahrnuje pracovní náplň takového vulkanologa? Inspekce výzkumného tábora, kontroly stavu jednotlivých sopek, výzkum gejzírů, experimenty v terénu, laboratorní práce ve vulkanologickém institutu a publikační činnost v domácích i zahraničních odborných časopisech. Je toho opravdu hodně, ale Ljudmila to všechno miluje, i když za jednoznačně nejlepší část své práce považuje vždy účast v expedicích, které míří k právě se probouzejícím sopkám. Pro místní vědce však není důležité jen to, co se děje pod povrchem, ale i to, co se děje na povrchu. Pro velké množství gejzírů se Kamčatka stala ohromnou přírodní laboratoří, kde by své výzkumné stanice rády umístily i zahraniční vědecké instituce. To pomáhá Ljudmile a vulkanologickému institutu rozvíjet bohatou mezinárodní spolupráci a realizovat velké výzkumné projekty. Díky společnému úsilí mezinárodních týmů, zaměřenému na výzkum vzniku organických sloučenin ve zdejších drsných podmínkách, mohou být třeba již brzy zodpovězeny všechny otázky týkající se vzniku života na Zemi.

Skvosty britského muzea (Secrets Of The British Museum)

20. března 2016 v 14:40 | paulito
2012

Britské muzeum v Londýně bylo založeno v roce 1753. Vystavuje darovaná umělecká díla ze soukromých sbírek. V muzeu se nachází přibližně osm milionů předmětů, ovšem vystaveno je jediné procento. Zbytek leží v podzemních skladištích. Egyptská galerie patří k nejnavštěvovanějším. Příběhy faraonů jsou podrobně zaznamenány, ovšem o historii obyčejných lidí, tedy o většině staroegyptského obyvatelstva, panuje stále minimální povědomí. Jaký život vedli obyčejní lidé? Japonští filmaři získali zvláštní povolení k přístupu do muzejního zázemí.


Odkrývání Bermudského trojúhelníku (Drain The Bermuda Triangle)

11. března 2016 v 21:16 | paulito
2014

S pomocí dat z technologicky vyspělých sonarových průzkumů se podíváte, co se nachází pod hladinou bájného Bermudského trojúhelníku.

Maova studená válka (Mao's Cold War)

11. března 2016 v 21:14 | paulito
2011

Nově zpřístupněné archivy vrhají světlo na strategie čínské studené války a taktiky, jaké praktikovali čínští vojáci během korejské a vietnamské války.

I během bojů s Indií a se SSSR, takže velice zajímavé.

Magie Venezuely

11. března 2016 v 21:12 | paulito
2011

Pobřeží Venezuely objevil Kryštof Kolumbus v roce 1492. Za tři desetiletí tu pak Španělé založili první trvale obývané osady. Tak začala kolonizace země, která má největší jezero v Jižní Americe a nejvyšší vodopády na světě. Venezuela ve španělštině znamená "malé Benátky". Na západě se tyčí zasněžené vrcholky And, na jihu se rozkládají amazonské pralesy. 30 % území zabírá rozsáhlá planina Llanos, kterou protéká třetí nejdelší jihoamerická řeka Rio Orinoco. Autor dokumentu, Stanislav Slavický, působil několik let ve Venezuele jako diplomat. Zaznamenal, jak zde žijí potomci španělských dobyvatelů, Indiánů a Afričanů. V jejich komunitách jsou Boží tělo, Svatý duch a fiesty na počest svatých, nejpopulárnější katolické svátky.


Island, země ledu (Iceland)

5. března 2016 v 22:59 | paulito
2013

Island vděčí za svou nynější podobu podzemní sopečné aktivitě a vlivu ledovců. Podle jedné teorie se v 8. století na Islandu začali usazovat irští mniši a počínaje 9. stoletím byla země kolonizována Vikingy. Ostrov černých čedičových skal, lávových polí s povrchem ze sopečného popela a ledovců charakterizovali první misionáři jako "poušť v oceánu". Současný cestovní ruch však sopky, gejzíry a jezírka bublajícího bahna dokáže velmi dobře využít k nabídce atraktivních zájezdů. Dnešní Island se pyšní silnou národní identitou a všemi prostředky se snaží uchovat svoji prastarou kulturu.


 
 

Reklama