Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Březen 2019

Korvettenkapitän Ismus Nicolai Clausen

30. března 2019 v 22:16 | paulito |  Historie

Nicolai Clausen se narodil 2.6.1911 ve Flensburg a vstoupil do Reichsmarine v říjnu 1929 jako námořník. Strávil několik let na torpédových člunech (T-185 a G-10) a školní lodi Gorch Fock. V září 1935 byl přesunut k ponorkám a po několika měsících výcviku byl zařazen na U-26 pod Kptlt. Wernerem Hartmannem v dubnu 1936. V březnu 1937 vstoupil do Marineschule Mürwik a obdržel důstojnický výcvik. Příští dva roky sloužil na křižníku Admiral Graf Spee a minolovce M-134. Po vypuknutí války na podzim 1939 si ho vyžádal jeho bývalý velitel Werner Hartmann a tak se stal Niko Clausen I. strážním důstojníkem na U-37. Po dokončení tří hlídek, většinou v Atlantiku, obdržel EK II osobně od Katla Dönitze. Opustil ponorku v létě 1940 a v srpnu 1940 obdržel Typ IID U-142. Po dvou měsících se vrátil na U-37 a nahradil velitele Victora Nehrna. Během dalších tří hlídek potopil Niko Clausen 12 lodí, většinou malých. V květnu 1941 předal U-37, která se stala výcvikovou ponorkou. O tři týdny později dostal U-129. První tři hlídky, většinou v Atlantiku, skončily neúspěšně, ale na čtvrté hlídce v Karibiku potopil Niko Clausen 7 lodí o 25.613 tunách. Během této hlídky obdržel Rytířský kříž. V květnu 1942 předal velení ponorky Hans-Ludwig Wittovi. V červenci 1942 obdržel Niko Clausen U-182, Typ IXD. Na první hlídce v Indickém oceánu potopil 5 lodí o 30.071 tunách. Během návratu byla U-182 ztracena s celou posádkou 16.5.1943, když byla potopena americkými torpédoborci USS Mackenzie a Lamb.

Admiral Otto Ciliax

30. března 2019 v 22:11 | paulito |  Historie

Otto Ciliax se narodil 30.10.1891 v Neudietendorfu a vstoupil 1.4.1910 jako Seekadett do císařského námořnictva. Po základním výcviku byl převelen na těžký křižník Victoria Louise a bitevní loď Hannover a v prosinci 1915 absolvoval jako Leutnant zur See ponorkový výcvik. V březnu 1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See a byl nasazen jako strážní důstojník na U-52. V listopadu 1917 byl odvelen na ponorkovou školu. Koncem roku 1917 se vrátil k II. Unterseebootsflottille. 24.6.1918 se stal velitelem UB 96. V červenci 1918 velení odevzdal a 24.9.1918 převzal velení UC-27 a velel jí do ledna 1919. Po krátkém přidělení u Inspektion des Ubootwesens se stal velitelem různých torpédových člunů, T 92, T 107, T 181, T 140 a T 145. Byl poté na různých služebních místech, jako například Marinestation Ostsee a Marinearchiv. 1.10.1923 převzal jako Kapitänleutnant Torpedoboot G 8. Po onemocnění se stal v březnu 1925 velitelem Schnellboot S 18, 23.9.1926 se stal velitelem 1. Torpedobootshalbflottille. V říjnu 1928 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän a stal se referentem ve Flottenabteilung, Marineleitung. Pak byl přidělen do štábu Befehlshaber der Seestreitkräfte der Ostsee a štábu Befehlshaber der Aufklärungsstreitkräfte a také na Marineleitung. 1.7.1935 byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See a 22.9.1936 se stal kapitánem obrněné lodi Admiral Scheer. V březnu 1938 převzal také pozici Befehlshaber der Seestreitkräfte in Spanien. 30.10.1938 byl jmenován do funkce Befehlshaber der Panzerschiffe. 7.1.1939 se stal kapitánem bitevní lodě Scharnhorst. 28.9.1939 byl jmenován do funkce velící admirál Marinestation der Nordsee a 1.11.1939 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral. V červnu 1941 byl povýšen do hodnosti Vizeadmiral a jmenován do funkce Befehlshaber der Schlachtschiffe. 21.3.1942 obdržel Ritterkreuz. 26.6.1942 byl jmenován do funkce Inspekteur des Torpedowesens a od 4.3.1943 do konce války Oberbefehlshaber Marineoberkommando Norwegen. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Admiral. Zemřel 12.12.1964 v Lübecku.

Korvettenkapitän Georg Christiansen

30. března 2019 v 21:51 | paulito |  Historie

Georg Christiansen se narodil 21.10.1914 ve Flensburgu a vstoupil v roce 1934 jako důstojnický čekatel do Reichsmarine. Po svém výcviku na flak a torpédového důstojníka byl 1.4.1937 povýšen do hodnosti Leutnant zur See a zařazen k Schnellbootswaffe. V roce 1938 převzal jako velitel Schnellboot S-18. V roce 1939 se poté stal velitelem S-23 a nakonec S-101. Při svém nasazení s S-101 potopil u anglických břehů sedm obchodních lodí a dva torpédoborce. Za to obdržel 8.5.1941 jako Oberleutnant zur See Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Poté, co byl S-101 potopen ve Finském zálivu, převzal Oberleutnant zur See Christiansen 8. S-Flottille v Ledovém oceánu. V srpnu 1942 převzal 1. Schnellbootsflottille v Černém moři. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. Za úspěchy flotily obdržel 13.11.1943 Dubové listy. V září 1943 byl převelen do štábu Führer der Schnellboote. Na konci války byl ve funkci 2. Admiralstabsoffizier ve Schnellbootwaffe. Zemřel 14.6.1997.

Iljušin Il-2 - bojové nasazení (2)

30. března 2019 v 20:52 | paulito |  Historie
V bojích nad Kubání byly na přelomu května a června 1943 poprvé nasazeny legendární kumulační bomby PTAB-2,5-1,5, Němci však neměli v této oblasti větší tankové síly. Tato výzbroj nalezla široké využití během Kurské operace v červenci 1943, kde bylo nasazeno kolem 1.500 Il-2 šesti sovětských leteckých armád v největší tankové bitvě. Přes pravidelné dodávky, které čítaly kolem 25 strojů denně, byly některé bitevní pluky redukovány na eskadry. Před nasazením do akce Stepního frontu, byl nucen generál I. Koněv nucen požádat Stavku o doplnění jeho 1. ŠAK 60 Il-2. První den bojů, 2.8., měl 181 Il-2 (čili měl plné stavy), z nichž bylo jen během prvních 2-4 dnů sestřeleno 25 Il-2 německými stíhači. Sovětské letectvo však bylo přesto největším nepřítelem německých tanků. Bojující ve značné převaze, byly v podstatě jedinou silou, která mohla plnit své úkoly bez ohledu na podobu bojů. Ale jejich úspěšnost nemohla být příliš vysoká vzhledem ke stávající výzbroji, protože bomby PTAB a kanóny 23 mm mohly německé tanky poškodit, ale ne zničit. Zničení Tigeru nebo Pantheru (hlášené posádkami) bylo více dílem štěstí, kdy se podařilo několik průstřelů, které zničily palivový systém tanku, díky čemuž tank shořel. Podobné problémy byly v případě zásahu raketami, sice měl velký vizuální efekt, ale k proražení pancíře nedošlo. Největším nebezpečím pro tanky byly bomby PTAB, na jejichž naložení bylo potřeba jen 30 minut, proto měly některé eskadry odstavené letouny, vyzbrojené tímto typem bomb a čekající, na rozkaz k útoku na skupinu tanků. Zásah bombou byl však problém, protože pilot neměl žádný zaměřovač. Piloti pak sice tank poškodili, ale hlásili ho jako zničený. Tak velení dostávalo nerealistické zprávy o ztrátách nepřítele. Jen jedna divize, 291. ŠAD, měla během pěti prvních dnů zničit 422 tanků, čili 50% vozidel, nacházejících se v sestavě Mansteinovy skupiny! Ve skutečnosti ze stavu Panzerarmee 4 ubylo 383 tanků. Na šturmovicích se bojovalo také v noci (zvláště během bojů u Stalingradu), ale brzy se to ukázalo jako nemožné, a tak byly operace přeneseny na rozednění nebo stmívání. Takové noční operace vykonávaly například posádky 7. GŠAP, ale z důvodu oslepení posádek ohněm ze spalin z výfuku a problémem při přistání na polních letištích v noci, byly tyto akce zrušeny. Operace za rozednění nebo setmění dávaly lepší výsledky. Například v noci 5.5.1943 pět posádek Il-2 z noční eskadry 288. ŠAP hlásilo za setmění zničení 25 letadel nepřítele na letišti Tulbielia, přistávaly na svém letišti za úsvitu. S postupem fronty na západ se rozšiřoval počet úkolů, které měly posádky bitevních pluků. Jedním z takových úkolů bylo vyhledávání a ničení ukrajinských a později polských partyzánů. Na přelomu léta a podzimu 1944 dostaly posádky 90. GŠAP za úkol najít (u Sandoměře, na východním břehu Visly) a napadnout oddíl "banderovců", který postřílel 10 sovětských vojáků. Během boje oddíl AK, vyzbrojený lehkými ručními zbraněmi, ostřeloval čelně jeden z Il-2 a těžce zranil jeho pilota! Cílem jednotek Iljušinů byla nejen partyzánská území, ale také německé policejní jednotky, které bojovaly s těmito partyzány. Takové boje prodělala například 335. ŠAD a zvláště 683. ŠAP, který několikrát bojoval s německými obrněnými vlaky. 23.6.1944 se během bojů v Bělorusku dostalo jedno z polních letišť 335. ŠAD pod palbu obrněného vlaku. K jeho zničení byla vyslána eskadra kapitána Denisova, která ho zasáhla a znehybnila. Podobné to bylo u Jelgavy, kde jiný vlak blokoval postup sovětských vojsk. I tentokrát byla poslána Denisovova eskadra, ale cíl se jí nepodařilo nalézt. V oblasti se nacházel jen vlak Červeného kříže, který nenapadla. Ale když byla opět zahájena palba, zjistila eskadra, že je to tento maskovaný vlak a zasáhla ho bombami. Do další akce byly nasazeny Il-2 z 1. GŠAK během Berlínské operace, když se na nebi ukázaly proudové Me 262, před kterými byla obtížná obrana. V polovině dubna odstartovala z jednoho letiště dvojice šturmoviků, aby sehrála roli návnady, kdy by útočící Me 262 napadly stíhačky z 3. IAK, které hlídaly ve výšce 5.000 metrů. Akce se vydařila a jeden z útočících Me 262 byl sestřelen. Ne vždy se ale dařilo, při jedné z akcí několik Me 262 z JG 7 způsobilo 27.4.1945 pohromu sovětských šturmoviků, kdy při hlídkovém letu narazily na formaci 20 Il-2 a šest z nich sestřelily. Poslední bitevní lety nad Evropou vykonaly Il-2 z 90. ŠAP 11.5.1945 nad Čechami. Létající tank nalezl také široké využití v námořním letectvu. Tyto stroje dobře plnily bojové úkoly proti menším plavidlům. Jejich využití však omezoval malý dolet a tak od roku 1944 začaly Il-2 dostávat pod trup přídavné nádrže. Ty byly poprvé použité v září 1944 u 11. ŠAD VVS Baltské flotily. Pravděpodobně nejslavnější námořní akcí Il-2 bylo potopení německého protiletadlového křižníku Niobe v Kotce v létě 1944. První, nepovedený útok, byl proveden 8.7. Druhý byl naplánován pečlivěji a bylo nasazeno 132 letounů, z toho 23 Il-2 z 47. ŠAP, jejichž úkolem bylo umlčet protiletadlové dělostřelectvo v přístavu. Úkol byl proveden, nevrátily se 4 letouny, z toho jeden Il-2. Il-2 byly také v Polární flotile, kam byl v červnu 1943 přesunut 46. ŠAP z Baltské flotily. Již 7.6. posádky pluku potopily jednu loď a poškodily druhou a 23.6. v těžkém boji s 12 plavidly a letkou Bf 110 z 13.(Z)/JG 5, potopily 4 Il-2, pod ochranou 16 stíhaček, další plavidlo a dva malé čluny. Nejznámějším pilotem Polární flotily byl kapitán S.A. Guljajev z 46. ŠAP, 14. ŠAD, který od března 1943 do května 1944 potopil 5 plavidel během 15 bojových letů. Il-2 se nacházel také ve výzbroji Černomořské flotily, i když v daleko menším množství, než na severu Sovětského svazu. Flotila měla jen jednu 11. ŠAD, v sestavě 8. GŠAP a 47. ŠAP. V 47. ŠAP byla od konce roku 1943 nasazena skupina 6 Il-2 s kanóny 37 mm, kterým velel poručík Akajev. Zkušební let vykonaly 13.3.1944, ale se špatným výsledkem, protože malá plavidla byla příliš malá a rychlá, aby bylo možné je zasáhnout. Ale již v dubnu 1944 hlásil tento pluk potopení 8 lodí a 12 člunů. Il-10 přišla k jednotkám teprve v zimě 1944, ale frontové testy provedl teprve na počátku dubna 1945 108. GŠAP z 6. GŠAD, první pluk, vyzbrojený tímto letounem. Po první sérii letů z nich byla komise, kterou vedl plukovník P.T. Abroščenko, tak nadšená a rozdíl mezi Il-2 a Il-10 byl tak velký, že všechny vady Il-10 byly bezvýznamné. Pluk provedl během posledního měsíce války 450 bojových vzletů, ale nedosáhl zvláštních úspěchů, vzhledem k minimálnímu odporu nepřítele. Například 20.4.1945 skupina Il-10, pod velením Žigarina, zničila během 12 útoků 15 aut a 1 tank a 26.4. zničilo 9 Il-10, vedených Železňakovem, při jedné akci u Schleusingenu, 30 koňských potahů nepřítele. Do 1.5.1945 vyslala 1. ZAB na frontu 12 pluků Il-10, z nichž se většina již bojů nezúčastnila. Jednou z posledních jednotek, přezbrojených na Il-10, byl 4. ŠAK z 206. ŠAD, který přibyl do Kujbyševa na počátku dubna a bojovou pohotovost získal 1.5.1945. Po válce v Evropě byl Il-10 nasazen do boje s Japonskem, přičemž nejznámějším se stal čin kapitána I.F. Voronina. 10.8.1945 na čele svého 37. ŠAP z 12. ŠAD napadl přístavy Rasin a Juki. V prvním z nich potopil Voronin loď (dvěma bombami 250 kg) a jeho palubní střelec sestřelil japonskou stíhačku. Za tento čin obdržel Voronin 14.9.1945 Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu. Během své služby dostaly Létající tanky řadu nezvyklých úkolů, byly používány například jako transportní. V létě 1941, s cílem rychlého přesunu pozemního personálu, vydalo velení 671. ŠAP rozkaz odvézt mechaniky v gondolách podvozku, díky čemuž letělo v Il-2 až pět lidí! Jako transportní byly také použity Il-2 z 230. ŠAD v zimě 1943 při zásobování výsadku v Malé zemi. Na bombové závěsníky byly zavěšeny zásobníky s municí nebo potravinami a shazovány za letu v minimální výšce. Přesto však se zásobníky často rozbily. Nejednou piloti přistáli za frontou, aby zachránili své sestřelené kolegy. V březnu 1943 byl sestřelen stíhací letoun z eskorty 503. ŠAP a na jeho záchranu přistál nadporučík Milonov. Němci však na zemi jeho stroj střelbou znehybnili a nemohl vzlétnout. Proto se rozhodnul přistát poručík Demjechin, který se štěstím dostal svůj Iljušin z bahna na pevnou půdu a odstartoval s třemi pasažéry Němcům před nosem. Nezvyklá událost se stala v 90. GŠAP, kdy při nouzovém přistání byl Il-2 zničen, pilot zahynul, ale přežil střelec. Přitom málokdy střelec přežil svého pilota při kritické situaci. Pancéřovaný trup chránil pilota, ten mohl přežít probourání zdí a lámání stromů, přičemž počet padlých střelců převyšoval počet pilotů 7:1. Občas to ale bylo naopak. Například, když u Černomořské flotily musel poškozený Il-2 přistát na vodu. Ze zadní kabiny se střelec dostal včas, ale pilot zůstal zaklíněn v rychle se potápějícím letadle. To se stávalo, že náboji promáčknutý pancíř zablokoval překryt kabiny a pilot nemohl rozbít ani pancéřované sklo. Z toho důvodu měl Il-10 již boční otevírací dveře. Kromě nedokonalostí byl Il-2 v rukou schopného pilota i dobrým stíhacím letounem. Koncem září 1942 vyzval nadporučík A.A. Nosov (velitel 2. eskadry 288. ŠAP) na souboj velitele 402. IAP majora Ševčenka, pilotujícího MiG-3 a během několika minut se dostal třikrát za jeho ocas, čímž přivedl důstojníky 6. letecké armády, včetně jejího velitele, genrála D.F. Kondraťjuka, k zamyšlení.

30.3.2019: Oppidum Závist

30. března 2019 v 20:39 | paulito |  Ostatní
Nedaleko Dolních Břežan u Prahy je její část Lhota a kousek za Lhotou, na kopci Hradiště, jsou pozůstatky keltského hradiště (oppida) Závist, největšího u nás. Kolem hradiště vede naučná stezka, kde je na popisných deskách popsán život Keltů v jejich době. Na akropoli hradiště byly prováděny vykopávky, na jednu stranu škoda, že byly opět zasypány, na druhou je to pochopitelné, protože už by z nich nezbylo nic. Z hradiště vede cesta kolem Vltavy, na jejímž druhém břehu stojí Záběhlice, dolů, do Břežanského údolí, kde stojí mini zoo, pro děti asi super. A pak už jsme šlapali zpět, kolem Hálkova pomníku, zpět na parkoviště. Kelty jsme žádné nepotkali, nicméně procházka to byla příjemná.








Lik: Carnage

30. března 2019 v 20:20 | paulito |  Hudba
80%
2018

Druhé LP švédské death metalové kapely ze Stockholmu, hrající od roku 2014. Hraje ve složení Chris Barkensjö (bicí, zpěv), Niklas "Nille" Sandin (kytara, baskytara), Tomas Åkvik (zpěv, kytara) a Joakim "Myre" Antman (baskytara).




Legion Of The Damned: Slaves Of The Shadow Realm

30. března 2019 v 20:15 | paulito |  Hudba
90%
2019

Nejnovější LP holandské death/thrash metalové kapely z Heldenu, hrající od roku 2005. Hraje ve složení Erik Fleuren (bicí), Maurice Swinkels (zpěv), Harold Gielen (baskytara) a Twan van Geel (kytara).




Leah: The Quest

30. března 2019 v 20:09 | paulito |  Hudba
80%
2018

Keltská hudba kanadské zpěvačky.




Krolok: At The End Of A New Age, Flying Above Ancient Ruins

30. března 2019 v 20:05 | paulito |  Hudba
80%

EP a LP slovenské atmosférické black metalové kapely z Bratislavy, hrající od roku 2011. Hraje ve složení Peter (baskytara), Miroslav (bicí) a HV (zpěv, kytara, klávesy).


At The End Of A New Age
EP
2016


Flying Above Ancient Ruins
LP
2017



King Diamond: Songs For The Dead Live

28. března 2019 v 18:23 | paulito |  Hudba
100%
2019

Nejnovější video dánské heavy metalové kapely, hrající od roku 1985. Hraje ve složení Andy LaRocque (kytara, klávesy), King Diamond (zpěv, klávesy), Mike Wead (kytara), Matt Thompson (bicí), Livia Zita (zpěv) a Pontus Egberg (baskytara).




Iron Savior: Kill Or Get Killed

28. března 2019 v 18:13 | paulito |  Hudba
70%
2019

Nejnovější LP německé speed/power metalové kapely z Hamburku, hrající od roku 1996. Hraje ve složení Piet Sielck (zpěv, kytara), Jan-Sören Eckert (baskytara, zpěv), Joachim "Piesel" Küstner (kytara) a Patrick Klose (bicí).




Azory - ráj v nekonečné modři

27. března 2019 v 20:43 | paulito |  Dokumenty
2008

Před miliony let se ze žhavých a klokotajících hlubin země vynořilo nad hladinu moře devět ostrovů. Přestože, je vytvořily ničivé síly, stala se z nich oáza života. Jako nějakou tajemnou silou jsou k nim stále přitahováni nejrůznější živočichové ze všech koutů světa. Hlubiny oceánu kolem těchto ostrovů se staly domovem mnoha neobvyklých tvorů. Jak sem najdou cestu? Ve které ročním období se objevují? A proč vyhledávají právě tento zvláštní ekosystém? To jsou záhady Azorských ostrovů.

Generaladmiral Rolf Carls

27. března 2019 v 20:39 | paulito |  Historie

Rolf Carls se narodil 29.5.1885 v Rostocku a 1.4.1903 vstoupil jako Seekadett do námořnictva. 11.5.1903 byl poslán na školní loď Stein a 1.4.1904 byl převelen na námořní školu. 15.4.1904 byl povýšen do hodnosti Fähnrich zur See a 29.11.1905 převelen na těžký křižník Fürst Bismarck. 28.9.1906 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See a 3.10.1906 se stal strážním důstojníkem na torpédovém člunu Taku. 15.6.1907 byl převelen na těžký křižník Fürst Bismarck a 22.11.1907 se stal adjutantem na bitevní lodi Schwaben. 27.1.1909 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See a 15.9.1910 byl převelen na lehký křižník Dresden, kde se stal strážním důstojníkem. Stejné postavení zastával na bitevní lodi Wittelbach, kde sloužil od 1.10.1912. 13.5.1914 se stal dělostřeleckým důstojníkem na lehkém křižníku Breslau, který byl 16.8.1914 převzat jako Mililli do tureckého námořnictva. 16.12.1914 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. 16.1.1917 se stal dělostřeleckým důstojníkem na bitevní lodi König. 15.4.1917 byl Carls převelen k ponorkám. Byl odvelen na ponorkovou školu a 1.7.1917 se stal instruktorem na těžkém křižníku Kaiserin Augusta. 4.2.1918 byl převelen jako instruktor na školní lodi Württemberg a 31.3.1918 se stal velitelem U-9 na U-Bootsschule. 21.7.1918 převzal velení bojové U-124, ale nevykonal již žádnou bojovou plavbu. V dubnu 1919 se stal velitelem roty a praporu v 3. Marine-Brigade von Loewenfeld a v roce 1922 byl převzat do Reichsmarine. 1.12.1921 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän a 8.10.1923 se stal dělostřeleckým důstojníkem na bitevní lodi Hannover. 10.9.1925 převzal velení Reichsmarinedienststelle Königsberg. 18.3.1927 se stal referentem na Flottenabteilung ve velení námořnictva. 1.10.1928 byl povýšen do hodnosti Fregattenkapitän a stal se vedoucím Ausbildungsabteilung na velení námořnictva. 1.5.1930 byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See. 1.10.1930 se stal náčelníkem štábu Reichsmarine a 3.10.1932 velitelem bitevní lodě Hessen. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral a 29.9.1934 byl jmenován do funkce Velitele bitevních lodí. 24.7.až 24.8.1936 byl také velitelem námořní plavby u Španělska. 1.10.1936 byl jeho pozice přejmenována na Velitel obrněných lodí. 5.10. - 13.11.1936 se opět stal velitelem plavby u Španělska. 21.12. až 31.12.1936 byl Carls pověřen velením flotily a 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Vizeadmiral. 1.1.1937 byl jmenován velitelem flotily a 1.6.1937 povýšen do hodnosti Admiral. 1.11.1938 se Carls stal velícím admirálem Marinestation Ostsee a 31.10.1939 současně velitelem Marinegruppenkommando Ost. 14.6.1940 obdržel Ritterkreuz. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Generaladmiral a 21.9.1940 se stal velitelem Marinegruppenkommando Nord. 28.2.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Na počátku března 1943 byl Carls dán k dispozici veliteli Kriegsmarine a 31.5.1943 penzionován. 15.4.1945 byl zabit při náletu RAF na Bad Oldesloe.

Admiral Wilhelm Canaris

27. března 2019 v 20:13 | paulito |  Historie

Wilhelm Canaris se narodil 1.1.1887 v Aplerbeku a vstoupil 1.4.1905 jako námořní kadet do císařského námořnictva. V roce 1906 byl povýšen do hodnosti Fähnrich zur See a v roce 1908 Leutnant zur See. V roce 1910 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See. V září 1913 se stal Canaris adjutantem kapitána SMS Dresden. 14.3.1915 byla jeho loď po bitvě u ostrova Robinsona Crusoe potopena ve střetu s britskými loděmi. Na podzim 1915 prchnul z chilské internace přes Argentinu do Německa a hlásil se zpět do služby. V roce 1916 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. V té době shromažďoval první zpravodajské zkušenosti. Ve Španělsku zakládal opěrně body pro ponorky a v roce 1917 sloužil u U-Boot-Einsatzstab, kde byl zástupcem velitele ponorek. V roce 1919 byl Canaris členem válečného soudu, který soudil členy Freikorpsu, kteří popravili Rosu Luxemburgovou a Karla Liebknechta. V roce 1920 se zúčastnil Kappova puče. Za to byl zatčen, ale po krátké době zase osvobozen. V roce 1921 byl jmenován prvním štábním důstojníkem u velení Marinestation Ostsee. Ve 20. letech ochraňoval Reinharda Heydricha, který byl v té době námořním důstojníkem. V roce 1924 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. V roce 1925 byl poslán k Flottenabteilung ve velení námořnictva. V roce 1927 se stal referentem u náčelníka štábu námořního velení. V roce 1929 byl Canaris povýšen do hodnosti Fregattenkapitän. V roce 1930 se stal prvním důstojníkem na bitevní lodi Schlesien. V roce 1931 se stal náčelníkem štábu Marinestation Nordsee. Na podzim tohoto roku byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See. V roce 1935 se Canaris stal náčelníkem Abwehru a byl povýšen do hodnosti Konteradmiral. Využil svoji znalost španělštiny a vybudoval ve Španělsku špionážní síť. Canaris řídil německou vojenskou podporu generála Franca ve španělské občanské válce. V roce 1938 byl povýšen do hodnosti Vizeadmiral a byl náčelníkem vojenské zpravodajské služby. Před tažením proti Polsku vydal svoji špionážní na Ukrajině Rusům, což bylo později považováno za velkou chybu. Ještě před začátkem války měl pochybnost o Hitlerově politice, což se časem jen zhoršovalo. Jak náčelník Abwehru se tvářil jako loajální služebník, ale se svými spolupracovníky Hansem Osterem a Hansem von Dohnanyi, připravovali plány na změnu režimu. Aby byl krytý, udržoval kontakt s Reinhardem Heydrichem, náčelníkem Sicherheitsdienst (SD) SS. 1.1.1940 byl Canaris povýšen do hodnosti Admiral. 11.11.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Silber. V roce 1944 byl Canaris jmenován také vedoucím OKW pro vedení válečného průmyslu. V únoru 1944 byl Canaris odvolán jako náčelník Abwehru a 30.6.1944 byl propuštěn. Tři dny po atentátu na Adolfa Hitlera 20.7.1944 zatkl Canarise jeho rival z Reichssicherheitshauptamt VI (SD Ausland), SS-Brigadeführer Walter Schellenberg. Na počátku dubna 1945 našli dva vojáci v jednom trezoru na velení Abwehru v Zossenu jeho osobní deníky, které předložil 5.4.1945 Ernst Kaltenbrunner, náčelník Sicherheitspolizei a SD, osobně Hitlerovi a ten rozkázal popravu spiklenců. 9.4.1945 byl Canaris oběšen spolu s Dietrichem Bonhoefferem a Hansem Osterem v koncentračním táboře Flossenbürg.

SS-Unterscharführer Fritz Christen

27. března 2019 v 19:38 | paulito |  Historie

Fritz Christen se narodil 29.6.1921 ve Wredenhagenu, okres Waren v Meklenbursku, jako syn lesníka Wilhelma Christena. V květnu 1940 vstoupil jako dobrovolník do Waffen-SS. Po základním výcviku přišel do 2. Kompanie, SS-Panzerjäger Abteilung, SS-Totenkopf Division. 20.7.1941 obdržel Železný kříž II. třídy a 24.9.1941 I. třídy. Během bojů u Lužna 24.9. až 29.9.1941 v prostoru Heeresgruppe Nord obdržel Rytířský kříž. Christen jej obdržel 20.10.1941 a byl prvním příslušníkem mužstva Waffen-SS, který obdržel Rytířský kříž. Ruský útok byl veden především tanky T-34, proti kterým byla německá protitanková obrana standardní zbraní 37 mm PaK neúčinná. Panzerjäger Abteilung Totenkopf-Division měl jen malý počet 50 mm PaK, které mohly T-34 do jisté míry čelit. Již první den ruské ofenzívy zničil Christen jako SS-Sturmmann 6 tanků v boji zblízka z 15 a zabránil tak průlomu. Nový útok příštího dne byl zahájen dělostřeleckou přípravou, při které byl Christen těžce zraněn, ale zůstal na svém místě. Zaměřovač děla byl zničen a on zaměřoval nepřátelské tanky přes hlaveň děla, zničil jich dalších 7 a přinutil nepřítele k ústupu. S tímto výkonem na ztraceném postu vstoupil SS-Sturmmann Christen do válečné historie jako "Die Pak von Dubrowka". Později byl povýšen do hodnosti SS-Oberscharführer u Lauenburgu. Fritz Christen zemřel 23.9.1995 v Neusorgu.

Insanity Alert: 666-Pack

26. března 2019 v 19:44 | paulito |  Hudba
70%
2019

Nejnovější LP rakouské thrash metal/crossover kapely z Innsbrucku, hrající od roku 2011. Hraje ve složení Don Melanzani (bicí), Dave Dave Dave (kytara), Heavy Kevy (zpěv) a Green-T (baskytara).




Innersphere: Amnesia

26. března 2019 v 19:41 | paulito |  Hudba
70%
2018

První LP plzeňské melodické death/thrash metalové kapely, hrající od roku 2015. Hraje ve složení Míra Litoměřický (kytara, zpěv), Kaťas (baskytara), Tomáš "Lebi" Lebenhart (bicí) a Lukáš Mai (kytara).




Choria: Black Secret Beyond Of Nature

26. března 2019 v 19:37 | paulito |  Hudba
90%
2018

První LP indonéské atmosférické black metalové kapely z Bogoru, hrající od roku 2016. Hraje ve složení Vakh (baskytara), RSHarsh (kytara, zpěv), Vart (bicí), Zard (kytara) a Steew (klávesy).






Humanity Zero: Proselytism

26. března 2019 v 19:33 | paulito |  Hudba
80%
2018

Nejnovější LP řecké death/doom metalové kapely z Athén, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Dimon's Night (bicí, kytara, klávesy, baskytara) a Kydoimos (zpěv).




Simon Scarrow: Orlova kořist

26. března 2019 v 14:54 | paulito |  Knihy
Od okamžiku, kdy na britských březích přistála mocná římská armáda, uběhl už víc než rok. Přestože legie neočekávaly výrazný odbor místních obyvatel, barbarský vojevůdce Caratacus jim neustále znepříjemňuje život. Císař Claudius však musí dosáhnout v Británii vítězství, protože potřebuje upevnit svou vládu. Nadešel čas, aby Římané své nepřátele nadobro umlčeli. Vojáci se v předvečer rozhodující bitvy připravují k boji a centurioni Cato a Macro pevně doufají, že už se jejich pobyt na vzdáleném ostrově chýlí ke konci. Zanedlouho zasadí Caratacovi rozhodný úder, kterým ho srazí na kolena. Jenomže bitva nedopadne podle předpokladů a důstojníci neodvratně začnou svalovat vinu jeden na druhého. Nejnelítostnější armáda v tehdy známém světě se chystá vynést rozsudek právě nad muži, kteří mohou vítězně završit dlouhé tažení Británií.

Další dobrodružství Cata a Macra a jejich napínavé zážitky z bojů římských legií v Británii.