Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Leden 2019

A Pale Horse Named Death: When The World Becomes Undone

31. ledna 2019 v 20:00 | paulito |  Hudba
60%
2019

Nejnovější LP americké doom/gothic metalové kapely z New York City, hrající od roku 2010. Hraje ve složení Eric Morgan (baskytara), Sal Abruscato (zpěv, kytara, bicí), Eddie Heedles (kytara), Johnny Kelly (bicí) a Joe Taylor (kytara).










1914: The Blind Leading The Blind

31. ledna 2019 v 19:53 | paulito |  Hudba
90%
2018

Druhé LP ukrajinské blackened deat/doom metalové kapely ze Lvova, hrající od roku 2014. Hraje ve složení Rusty Potoplacht (bicí), Vitalis Winkelhock (kytara), Armin fon Heinessen (baskytara), Liam Fessen (kytara) a Ditmar Kumarberg (zpěv).





James Rollins: Pohřbeno v hlubinách

31. ledna 2019 v 8:47 | paulito |  Knihy
Krátce poté, co mladí badatelé odeslali do laboratoře ve Spojených státech odkrytou mumii, objeví vchod do podzemí, k údivu všech označený křesťanským symbolem - křížem. Ačkoli dosud neznají výsledky ohledání nálezu, odvážně se vydají na průzkum. Netuší, že vstupují do pasti plné nebezpečných nástrah, z níž není návratu po vlastních stopách. Proto nezbývá než pokračovat až do prastaré podzemní nekropole skrývající smrtonosný poklad, jehož se chce zmocnit také někdo jiný... Poklidný archeologický výzkum se tak mění v sedmidenní boj o přežití.

Téma je celkem zajímavé, knížka napínavá, jen je prstě tak nějak jasné, jak to dopadne a kdo vyhraje. Ale o tom to asi také je :-)


Michael Freeman, Claude Jacques: Ancient Angkor

31. ledna 2019 v 7:26 | paulito |  Knihy
Průvodce dějinami khmerských království a jednotlivými stavbami sítě Angkor, včetně největší náboženské sravby světa - Angkor Watu.


Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (Fantastic Beasts: The Crimes of Grindelwald)

30. ledna 2019 v 21:25 | paulito |  Filmy
70%
2018
Dobrodružný / Rodinný / Fantasy
Režie: David Yates
Hrají: Eddie Redmayne, Katherine Waterston, Dan Fogler, Johnny Depp, Jude Law, Alison Sudol, Ezra Miller, Zoë Kravitz, Claudia Kim, Carmen Ejogo, Jessica Williams, Ólafur Darri Ólafsson, Callum Turner, Victoria Yeates

Na konci prvního filmu KOKUSA (Kouzelnícký kongres USA) zajme s pomocí Mloka Scamandera (Eddie Redmayne) mocného černokněžníka Gellerta Grindelwalda (Johnny Depp). Grindelwald ale splnil svou hrozbu, že uteče z vazby, a začal shromažďovat své stoupence, z nichž většina vůbec nic netušila o jeho skutečných cílech: připravit vládu čistokrevných čarodějů nad všemi nemagickými bytostmi. Ve snaze zmařit Grindelwaldovy plány, Albus Brumbál (Jude Law) získá svého bývalého studenta Mloka Scamandera, který souhlasí s tím, že pomůže, aniž by si uvědomoval, jakému nebezpečí se tím vystavuje. Bitevní linie jsou vytyčeny a ve stále více znesvářeném světě čarodějů je podrobena zkoušce láska a loajalita, dokonce i mezi nejvěrnějšími přáteli a rodinou.

Po vynikajícím začátku už jen dlouhotrvající nuda o ničem, ještě, že jsem na to nešel do kina....



General der Panzertruppen Hermann Breith

30. ledna 2019 v 21:08 | paulito |  Historie

Hermann Breith se narodil 7.5.1892 v Pirmasensu a vstoupil 16.4.1910 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 7. Brandenburgisches Infanterie-Regiment "Markgraf Carl" Nr. 60. Zde absolvoval Kriegsschule Hersfeld a 13.9.1911 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Se svým plukem byl nasazen na frontu, od jara 1915 jako adjutant pluku. 25.11.1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na podzim 1917 byl přeřazen ke štábní službě. Během války získal Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba Železné kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 18. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl zařazen k 6. Infanterie-Regiment jako důstojník roty. 1.10.1923 byl poslán do štábu III. (Preuß.) Bataillon ve Flensburgu. 1.3.1924 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1925 byl poslán do štábu pluku v Lübecku a poté k 6. (Preuß.) Kraftfahr-Abteilung. 1.10.1926 byl převelen k 1. (Preuß.) Kraftfahr-Abteilung v Königsbergu. Na počátku roku 1927 se stal velitelem 1. roty. 1.2.1931 byl poslán do štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. 1.10.1931 byl poslán na Reichswehrministerium do Berlína. Zde byl zařazen k Inspektion der Kraftfahrtruppen (In 6). 1.12.1933 byl povýšen do hodnosti Major. V létě 1934 byl poslán ke Kraftfahr-Lehr-Kommando Zossen. 15.10.1935 se stal velitelem II. Abteilung, Panzer-Regiment 5. 1.4.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 10.11.1938 se stal velitelem Panzer-Regiment 36 ve Schweinfurtu. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. Vedl pluk v létě 1939 v Polsku. Zde obdržel obě Spony k Železnému kříži. 15.2.1940 se stal velitelem 5. Panzer-Brigade. Tu vedl na jaře 1940 v tažení proti Francii. 3.6.1940 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na podzim 1940 byl přeložen do OKH do štábu General der Schnellen Truppen. Na počátku června 1941 byl převelen do Führerreserve. 2.7.1941 byl opět poslán ke General der Schnellen Truppen v OKH. 1.8.1941 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 2.10.1941 se stal velitelem 3. Panzer-Division. Generalmajor Breith vedl svoji divizi na východní frontě v tvrdých bojích v zimě 1941-42. 31.1.1942 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Ve stejný den byl jmenován ve Wehrmachtsbericht za boje severovýchodně od Kyjeva. Nakonec vedl Breith divizi u Charkova a Těreku. 1.10.1942 byl převelen do OKH-Reserve. 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.1.1943 byl odvelen do štábu Heeresgruppe A. 13.2.1943 převzal velení III. Panzerkorps. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppen a stal se velícím generálem III. Panzerkorps. Velel sbor v bojích na severní Ukrajině a v bitvě u Kursku. V únoru 1944 se sbor zúčastnil průlomu u Čerkass, za co obdržel 21.2.1944 Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. 20.2.1944 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. 9.9.1944 byl opět jmenován ve Wehrmachtsbericht, tentokrát za boje na Visle u Baranova. 30.10.1944 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht po bojích u Debrecenu. Hermann Breith vedl III. Panzerkorps do konce války. Poté padl do zajetí, propuštěn byl na jaře 1947. Zemřel 3.9.1964 v Pech am Godesberger.

General der Infanterie Kurt Brennecke

30. ledna 2019 v 20:20 | paulito |  Historie

Kurt Brennecke se narodil 16.12.1891 v Ringelheimu a vstoupil 18.2.1910 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 2. Westfälisches Infanterie-Regiment "Prinz Friedrich der Niederlande" Nr. 15. 18.8.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Při vypuknutí první světové války se stal adjutantem II. praporu. Na podzim 1914 byl na západní frontě těžce zraněn. Teprve v roce 1915 se vrátil ke svému pluku jako jeho adjutant. 18.8.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během roku získal oba Železné kříže. V roce 1916 se stal adjutantem 26. Infanterie-Brigade. Krátce před koncem války byl ještě nasazen u jezera Drisvisty v Litvě s Infanterie-Regiment 353. 18.8.1918 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po válce byl převzat do Reichsheer. Byl zařazen do Reichswehr-Infanterie-Regiment 14 v Braunschweigu. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr přišel k 17. Infanterie-Regiment v Braunschweigu. V roce 1921 se stal zpravodajským důstojníkem pluku. 1.10.1923 se stal velitelem 2. roty v Braunschweigu. 1.10.1924 byl poslán k výcvikové eskadroně 2. (Preuß.) Reiter-Regiment v Allensteinu. 1.10.1925 byl převelen do štábu 2. Division ve Štětíně. Zde obdržel velitelský výcvik. 1.1.1929 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1930 byl poslán na Reichswehrministerium do Berlína. Zde byl umístěn v Heeres-Ausbildungsabteilung (T 4). 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1933 byl převelen do 2. Kraftfahr-Abteilung ve Štětíně a 1.1.1934 byl jmenován jeho velitelem. Jeho jednotka byla přejmenována na Kraftfahr-Abteilung Stettin. 1.4.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.6.1935 byl jmenován náčelníkem štábu VII. Armeekorps. Na podzim 1938 byl jmenován náčelníkem štábu Heeresgruppen-Kommando 6. 1.8.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Při mobilizaci 26.8.1939 byl jeho štáb přejmenován na 4. Armee. Během tažení v Polsku získal obě Spony k Železnému kříži. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na podzim 1940 byl jmenován náčelníkem štábu Heeresgruppe C. S ní se v létě 1941 zúčastnil tažení do severního Ruska, kde byl jeho štáb přejmenován na Heeresgruppe Nord. 13.10.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 17.1.1942 byl přeložen do Führerreserve. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. Ve stejný den byl jmenován velícím generálem XXXXIII. Armeekorps. 12.7.1942 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V lednu 1943 byl uvolněn do Führerreserve. Koncem jara 1943 převzal jako vedoucí kurzy pro divizní velitele a velící generály. Ty vedl na různých místech do konce války. Při kapitulaci padl do spojeneckého zajetí. Propuštěn byl na jaře 1948. Zemřel 30.12.1982 v Bonnu.

General der Infanterie Kurt von Briesen

30. ledna 2019 v 19:14 | paulito |  Historie

Kurt von Briesen se narodil 3.5.1886 v Anklamu a vstoupil 16.9.1904 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k Kaiser-Franz-Garde-Grenadier-Regiment Nr. 2. 27.1.1906 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1910 se stal adjutantem Füsilier-Bataillon, Kaiser-Franz-Garde-Grenadier-Regiment Nr. 2. 19.7.1913 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 1.10.1913 byl převelen na Válečnou akademii. Při mobilizaci byl výcvikový kurz ukončen. 1.8.1914 se stal adjutantem Reserve-Infanterie-Regiment 15. 23.8.1914 byl zraněn a poslán do lazaretu. 28.10.1914 se stal adjutantem 26. Reserve-Infanterie-Brigade. 27.1.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V roce 1916 byl převelen do štábu IV. Armeekorps. V září 1916 byl převelen současně na Generalstab der Armee. V roce 1918 se stal náčelníkem štábu 239. Infanterie-Division. V první světové válce získal Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba Železné kříže. V lednu 1919 se Hauptmann von Briesen stal velitelem Freiwilligen-Bataillon 52. O tři měsíce později se stal náčelníkem štábu Wehrkreiskommando II. 9.3.1920 byl z armády propuštěn v hodnosti Major. 1.5.1922 byl zařazen k L-Dienst u Wehrkreis II. Zde byl pověře organizací Grenzschutz v Pomořanech. 1.4.1934 byl jako Oberstleutnant převzat do Reichswehru. Byl jmenován velitelem Neu-Stettinu. 1.5.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.10.1935 byl jmenován velitelem Infanterie-Regiment 69 v Hamburku. 1.8.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 4.2.1938 byl jmenován velitelem 30. Infanterie-Division v Lübecku. 27.8.1939 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Vedl svoji divizi v září 1939 do Polska. 10.9.1939 byl zraněn. Získal zde obě Spony k Železnému kříži. 27.10.1939 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na jaře 1940 vedl 30. Infanterie-Division při tažení na Západ. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. 25.11.1940 byl jmenován velícím generálem LII. Armeekorps. V létě 1941 vedl svůj sbor do jižního Ruska. 20.11.1941 padl v boji u Andrejevky na Donci. 22.11.1941 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht.

General der Infanterie Walter Graf von Brockdorff-Ahlefeldt

29. ledna 2019 v 21:54 | paulito |  Historie

Walter Graf von Brockdorff-Ahlefeldt se narodil 13.7.1887 v Perlebergu a vstoupil 25.4.1907 jako Fahnenjunker do Brandenburgische Jäger-Bataillon Nr. 3. 18.8.1908 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Při vypuknutí první světové války byl adjutant u Reserve-Jäger-Bataillon Nr. 3. 18.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1916 byl jako velitel roty těžce zraněn u Verdunu. V lazaretu byl 18.4.1916 povýšen do hodnosti Hauptmann. Po uzdravení byl v roce 1917 poslán k výcviku Generálního štábu, na konci války byl ve štábu IV. Armeekorps. V roce 1919 bojoval ve Freikorps Dohna a poté byl převzat do Reichsheer. Zde byl nasazen jako velitel roty v Reichswehr-Infanterie-Regiment 30. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl velitelem roty v 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1924 byl převelen do štábu 2. Division. 1.4.1927 byl povýšen do hodnosti Major. 1.3.1930 byl převelen do štábu Infanterieführer II ve Štětíně. 1.10.1931 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a byl převelen k 9. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.2.1932 se stal velitelem I. praporu v Postupimi. 1.3.1934 byl jmenován velitelem 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.10.1934 se stal velitelem Infanterie-Regiment Frankfurt. 15.10.1935 se stal velitelem Infanterie-Regiment 8. 1.4.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.3.1938 se stal velitelem 23. Infanterie-Division. 1.3.1939 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Tuto divizi vedl při tažení v Polsku, kde získal obě Spony k Železnému kříži. 1.6.1940 byl pověřen velením XXVIII. Armeekorps, se kterým se zúčastnil tažení na Západě. 21.6.1940 byl pověřen velením II. Armeekorps. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem II. Armeekorps, který vedl při útoku do severního Ruska. Za úspěchy sboru v bojích o Kovno obdržel 15.7.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Během zimních bojů 1941-42 byl sbor obklíčen u Děmjansku. Po 10 týdnech sbor obklíčení prolomil. Za to byl Graf von Brockdorff-Ahlefeldt 27.6.1942 vyznamenán Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V červnu 1942 ho zastoupil Generalleutnant Otto von Knobelsdorff. V listopadu 1942 onemocněl tak těžce, že se musel vrátit do Německa. Zemřel 9.5.1943 v Reservelazarett 123 v Berlíně-Zehlendorf.

Generalleutnant Friedrich Fritz Freiherr von Broich

29. ledna 2019 v 21:25 | paulito |  Historie

Fritz Freiherr von Broich se narodil 1.1.1896 ve Štrasburku a vstoupil 2.7.1914 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 2. Pommersches Ulanen-Regiment Nr. 9. Zde byl na frontě povýšen 24.12.1914 do hodnosti Leutnant a nasazen jako důstojník eskadrony a od léta 1918 jako velitel eskadrony. 18.10.1918 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během války získal oba Železné kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reiter-Regiment 6. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr zůstal u 6. (Preuß.) Reiter-Regiment jako důstojník eskadrony. Na jaře 1924 patřil k 3. eskadroně v Demminu. 1.10.1924 byl převelen do štábu pluku v Pasewalku. Od začátku roku 1925 byl nasazen jako adjutant pluku. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. 1.10.1928 se stal velitelem 2. eskadrony v 8. (Preuß.) Reiter-Regiment v Oelsu. Koncem roku 1933 byl nasazen jako adjutant ve štábu 1. Kavallerie-Division ve Frankfurt an der Oder. 1.1.1935 byl povýšen do hodnosti Major. 15.10.1935 byl převelen na Reichskriegsministerium Berlin. Zde byl nasazen u Inspektion der Kavallerie (In 3). 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 12.11.1938 se stal velitelem II. Abteilung, Kavallerie-Regiment 6 v Darmstadtu. 26.8.1939 se stal velitelem Aufklärungs-Abteilung 34. S ním byl nasazen na západní frontě. Na počátku prosince 1939 se stal velitelem Reiter-Regiment 21. Ten vedl na jaře 1940 při tažení na Západě. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst. Koncem září 1940 byl jmenován velitelem Reiter-Regiment 22. V létě 1941 vedl svůj pluk v sestavě 1. Kavallerie-Division do středního Ruska. 30.9.1941 se stal velitelem 1. Reiter-Brigade. 2.11.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.12.1941 byla 1. Kavallerie-Division přejmenována na 24. Panzer-Division a on se stal velitelem 24. Schützen-Brigade. Ta byla v červenci 1942 přejmenována na 24. Panzer-Grenadier-Brigade. 29.8.1942 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. V říjnu 1942 byl přeložen do Führerreserve. Na počátku listopadu 1942 byl pověřen velením Brigade von Broich v severní Africe. Byla také označována jako Division von Broich. Na počátku února 1943 byl pověřen velením 10. Panzer-Division. 15.2.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 10. Panzer-Division. 1.5.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 12.5.1943 padl u Gombalie v Tunisku do britského zajetí, propuštěn byl v říjnu 1947. Zemřel 24.9.1974 v Leoni.

Hell Fest: Park hrůzy (Hell Fest)

29. ledna 2019 v 20:59 | paulito |  Filmy
60%
2018
Horor
Režie: Gregory Plotkin
Hrají: Amy Forsyth, Reign Edwards, Bex Taylor-Klaus, Tony Todd, Roby Attal, Christian James, Matt Mercurio, Courtney Dietz, Cecil Elmore Jr., Quandae Stewart

Představte si, že na Matějské pouti vjedete do strašidelného zámku a do klína vám tam spadne nepříjemně skutečná useknutá hlava. Nemůžete ani mluvit, ovšem nikoho jiného to nevzrušuje, protože useknutá hlava ke strašidelnému zámku tak nějak patří. Přesně tak se cítí hrdinové hororu Hell Fest: Park hrůzy. Sériový zabiják v masce si totiž z celého lunaparku Hell Fest udělal dokonalé maskování a svoje vlastní smrtonosné hřiště. Panoptikum strašidel skropí skutečná krev, na velevážené publikum čeká opravdový děs a smrt.

Začátek hrozný, naštěstí ty největší debily poměrně rychle zavraždí, konec celkem ujde a úplný konec super, i když, už vidím, jak běhá v pohodě s bodnutím v břiše :-))



Generalmajor Heinrich Bronsart von Schellendorf

28. ledna 2019 v 20:50 | paulito |  Historie

Heinrich Bronsart von Schellendorff se narodil 21.9.1906 v Neu-Strelitz a vstoupil 1.4.1924 jako Fahnenjunker do Reiter-Regiment 6. 1.4.1924 byl povýšen do hodnosti Leutnant a od roku 1935 byl velitelem eskadrony v pluku. 1.12.1939 se stal velitelem Aufklärungs-Abteilung 36, kterému velel ve Francii. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Major. 24.5.1942 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. 1.11.1942 se stal velitelem Panzergrenadier-Regiment 13. 1.6.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. Vyznamenal se v bitvě u Kursku a v následných obranných bojích. Za to obdržel 10.9.1943 Ritterkreuz. Za udržení důležité ústupové cesty v lednu 1944 v oblasti Pripjati západně od Gomelu obdržel 12.2.1944 Dubové listy. Nakonec byl poslán v březnu 1944 ke štábnímu výcviku a od dubna 1944 je ve štábu 8. Armee. Na počátku září 1944 převzal velení 111. Panzer Brigade na Západě. Brigáda byla zničena 22.9.1944 u Châteaus-Salins americkou přesilou, přičemž Heinrich Bronsart von Schellendorff padl v boji. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Generalmajor.

Generalleutnant Otto-Hermann Brücker

28. ledna 2019 v 20:37 | paulito |  Historie

Otto-Hermann Brücker se narodil 17.10.1899 v Berlíně-Friedenau a vstoupil 1.3.1918 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 2. Lothringisches Pionier-Bataillon Nr. 20. V létě 1918 byl nasazen na frontu. Po válce byl po nasazení u Freikorpsu převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 6. V 100.000 Mann-Heeres der Reichswehr byl zařazen jako Fähnrich do 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.4.1922 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na jaře 1924 patřil k 9. rotě v Rostocku. 1.10.1926 byl převelen k 13. (Minenwerfer-) rotě ve Štětíně. 1.2.1927 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na podzim 1928 byl odvelen na Infanterieschule Dresden. V letech 1929-30 patřil k 16. rotě v Greifswaldu. 1.10.1932 byl převelen do štábu 3. Division v Berlíně. Odtud byl odvelen na tajnou Válečnou akademii. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na jaře 1935 byl převelen do štábu Infanterieführer V v Gießenu. 15.10.1935 byl převelen do štábu 9. Infanterie-Division. 12.10.1937 se stal velitelem roty u Infanterie-Regiment 5. 1.8.1938 byl povýšen do hodnosti Major. V září 1938 se stal zpravodajským důstojníkem u II. Armeekorps ve Štětíně. V této funkci se zúčastnil tažení v Polsku, kde obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. Při tažení na Západě byl náčelníkem štábu XXIV. Armeekorps a obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. 20.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Také v létě 1941 se zúčastnil tažení do Ruska jako náčelník štábu XXIV. Armeekorps (mot.). Zde byl zraněn. Na počátku dubna 1942 byl převelen do Führerreserve. Koncem dubna 1942 byl poslán jako náčelník štábu k AOK 7 na pobřeží Atlantiku. V květnu 1942 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. V prosinci 1942 byl přeřazen do Führerreserve. 2.1.1943 převzal velení Grenadier-Regiment 419. Na počátku února 1944 byl pověřen zastupujícím velením 17. Infanterie-Division. 30.3.1944 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. V dubnu 1944 převzal opět na 14 dnů velení 17. Infanterie-Division. Na počátku května 1944 byl krátkou dobu velitelem 9. Infanterie-Division. V té době byl jmenován velitelem Grenadier-Regiment 21. Po několika dnech byl pověřen velením 76. Infanterie-Division, které odevzdal v létě 1944. V červenci 1944 byl pověřen velením 552. Grenadier-Division. Koncem července 1944 byla divize přejmenována na 6. Grenadier-Division a v říjnu 1944 na 6. Volks-Grenadier-Division. 20.10.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 6. Volks-Grenadier-Division, která byla v lednu 1945 těžce poničena. Poté se zúčastnila těžkých bojů o Lauban v únoru a březnu 1945. Poté, co se svými muži zničili přes 100 nepřátelských tanků a odrazili ruský průlom u Hennersdorfu. Za to obdržel 14.4.1945 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Ten mu udělil General der Panzertruppe Friedrich Kirchner v Lisse severně od Görlitz. 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 8.5.1945 padl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn až 8.10.1955. Zemřel 12.12.1964 ve Weinheim an der Bergstrasse.

Major Walter Brüning

28. ledna 2019 v 20:09 | paulito |  Historie

Walter Brüning se narodil 2.4.1915 v Grabowě a zúčastnil se jako Leutnant der Reserve tažení v Polsku a Francii jako adjutant III./Infanterie Regiment 508. Během tažení v Rusku se vyznamenal v říjnu 1941 v bojích u Vjazmy a na západním břehu Tarusy u Maurina, kdy zastavil se svojí jednotkou ruský úder. Za to obdržel 12.1.1942 Ritterkreuz. 19.2.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. Po převzetí do sboru aktivních důstojníků vedl od 13.9.1943 jako Hauptmann II./Grenadier-Regiment 508, 20.6.1944 byl povýšen do hodnosti Major. Konec války prožil Brüning jako velitel Grenadier Regiment 508. Zemřel 1.3.1971 v Mnichově.

Halloween

28. ledna 2019 v 20:01 | paulito |  Filmy
50%
2018
Horor
Režie: David Gordon Green
Hrají: Jamie Lee Curtis, Judy Greer, Andi Matichak, James Jude Courtney, Nick Castle, Haluk Bilginer, Will Patton, Rhian Rees, Jefferson Hall, Toby Huss, Virginia Gardner, Miles Robbins

Před čtyřiceti lety dokázala Laurie Strode (Jamie Lee Curtis) jako jedna z mála přežít řádění maskovaného zabijáka Michaela Myerse. Útok, který se odehrál o halloweenské noci, v ní však zanechal hluboké jizvy na duši. Od noci, během které vyšinutý mladík ubodal její přátele, jen aby mohl připravit o život i ji, se důsledně připravuje na jeho návrat. Žije v ústraní, v domě plném důmyslných pastí, zoufale si nerozumí s dcerou (Judy Greer), která ji kvůli téhle posedlosti považuje za blázna, a velmi těžce si hledá i cestu k dospívající vnučce. To vše navzdory tomu, že Myers dožívá v jedné z nejpřísněji střežených psychiatrických léčeben a možnost jeho útěku je jen teoretická. Blíží se však Halloween a všechny Lauriiny obavy se rázem zhmotní po havárii vězeňského autobusu, který převážel nebezpečné psychiatrické pacienty do nového ústavu. Některým z nich se podařilo uprchnout. Michael Myers byl mezi nimi a o svou nezdravou fixaci na Laurii nepřišel.

Další zbytečný a mnohokrát opakovaný film, co nemůže přinést ale vůbec nic nového nebo nečekaného...



Messerschmitt Bf 109 ve Finsku

28. ledna 2019 v 16:59 | paulito |  Historie
Situace, v níž se nacházelo finské letectvo v roce 1942, byla stejně kritická, jako situace italského letectva o rok dříve. Standardní výzbrojí byl zastaralé letouny a ještě jich byl nedostatek. Některé stroje už byly spíše zralé do muzea, než k použití jako frontové stroje. Krize narůstala každé čtvrtletí, nejvíce byla viditelná ve stíhacích jednotkách. Nejlepšími stíhacími letouny Finů byly britské Hurricane Mk.I a americké P-36, stroje dosahující rychlosti 500 km/h a dostupu 5.000 metrů. Ale počet těchto strojů v jednotkách byl minimální. Mnoho z nich mělo za sebou dlouhé bojové nasazení, a proto se stalo prioritou rychlé přezbrojení finských stíhacích jednotek na nejlepší výzbroj, německé Bf 109G. Jednání probíhala v druhé polovině roku 1942 a v prosinci 1942 byla podepsána smlouva a přezbrojení Ilmavoimat podle německého modelu. Finové dostali od Němců garanci na dodávky strojů, náhradních dílů a školení personálu. Smlouva byla podepsána oběma stranami 1.2.1943. Dokument potvrzoval dodávku 30 Bf 109G-2 během dalších dvou měsíců, 80 motorů DB 605A a rovněž pokrytí ztrát. Navíc otevírala možnost realizace dalších dodávek Bf 109G v budoucnu. Finové, potřebujíce rychle novou výzbroj, nečekali s realizací smlouvy dlouho a již 10.2.1943 poslali do Německa skupinu 17 pilotů na převzetí prvních 16 Messerschmittů. Skupině velel major O. Ehrnrooth, velitel elitní LeLv 34, určené k přezbrojení. Po měsíčním pobytu v Německu ho skupina 10.3. opustila a 13.3. přiletěla do Finska na svých nových strojích. Messerschmitty byly standardní sériový model Bf 109G-2 z roku 1942. Některé z nich byly tropikalizované a pravděpodobně všechny měly zvětšené ocasní kolečko. Nové stroje byly okamžitě nasazeny do služby ve všech třech eskadrách LeLv 34 v polovině března a první sestřel byl dosažen již 24.3. Skupiny Messerschmittů z 1. eskadry, které velel kapitán P. Ervin, narazila na osamělý Pe-2 a sestřelila ho nedaleko Tallinu. O tři dny později ale došlo k tragédii, při letecké nehodě zahynul velitel jednotky, major Ehrnrooth. Na jeho místě stanul jeden z nejslavnějších stíhačů Ilmavoimat, major E. Luukkanen. Ten vedl 7.5.1943 další skupinu pilotů do Německa pro zbývajících 14 Bf 109G. Všichni piloti již na ně byli přeškoleni ve Finsku, po příjezdu do Německa převzali letouny a 12.5. odstartovali k návratu do Malmi, kde přistáli 16.5. Z 14 Messerschmittů přiletělo 13, jeden musel zůstat v Německu kvůli havárii. Tak měli Finové koncem května 1943 27 Bf 109G-2, protože kromě letounu, ztraceného v Německu, ubyly ze stavu LeLv 34 ještě další dva stoje (MT-203 a MT-211) při nehodách. K první ztrátě v boji došlo teprve 2.6.1943, kdy MT-212, který pilotoval Juutilainen, byl zničen úlomky z explodujícího Pe-2. Do konce roku 1943 bylo ztraceno ještě 8 Bf 109, z toho polovina v boji s nepřítelem. Dodáno, k nahrazení ztrát, bylo šest Bf 109G-2 v srpnu 1943. Později byla smlouva prodloužena a dodávky pokračovaly do května 1944. Do té doby bylo dodáno dalších 18 Bf 109G-2, což již s dodanými stroji dělalo 47 Messerschmittů v této verzi. Spolu s druhou skupinou Messerschmittů byla 8.5. poslána z Německa také dodávka prvních osmi motorů DB 605, ale další dodávky motorů postihly problémy a v druhé polovině roku 1943 se nepodařilo dodat žádný, dle smlouvy měly být dodány od července 1943 každý měsíc dva motory. Na počátku března 1944 Finové podepsali další smlouvu s Německem o dodávkách výzbroje. Díky tomu se mohl stav Ilmavoimat zvýšit o dalších 30 Bf 109G, dodaných do nové stíhací jendotky, HLeLv 24. Tentokrát to byly Bf 109G-6, z nichž byla část vybavena podtrupovými závěsníky pro dodatkové nádrže. Většina z nich byla modernizována na standard Bf 109G-6/U2, což znamená, že byly připraveny k instalaci vybavení GM 1. Prvních 16 kusů přišlo již 16.3.1944 a další 8.4., zbývající v polovině dubna. Finové v té době už uvažovali o příměří, ale v situaci první poloviny roku 1944, měl pro Německo každý spojenec cenu zlata, i když Finsko nevázala s Německem žádná spojenecká smlouva. Proto se německá diplomacie snažila svázat osud Finska s Německem. V tomto případě to ale nemělo žádný úspěch, protože před koncem května 1944 se situace v Karélii začala rychle zhoršovat, průzkum hlásil ukončení příprav Sovětů k ofenzívě na Karelské šíji. Kvůli hrozící ofenzívě začaly oba státy rychle spolupracovat a již 1.6.1944 přišlo do Finska 4 Bf 109G-6 a jeden Bf 109G-2, které měly pokrýt ztráty. 9.6.1944 zahájili Sověti ofenzívu v Karélii, která směřovala k Viipuri. Síla Sovětů se ukázala tak velká, že silná finská obrana se začínala hroutit. Po prvních dnech se maršál Mannerheim začal u Němců domáhat podpory a obnovení dodávek vojenského materiálu. Když Němci viděli na finské straně snahu pokračovat v boji, rychle přistoupili na další dodávky materiálu, mimo jiné až 54 Bf 109G do konce června. První dodávka 14 Bf 109G-6 přistála ve Finsku již 19.6., ale kromě dobrého začátku se smlouvu nepodařilo realizovat do konce. Během dalších 11 dnů přišlo do Finska dalších 26 Bf 109G, což zvětšilo jejich počet na 40. V té době byla při návštěvě Joachima Ribbentropa ve Finsku domluvena další smlouva a vyzbrojení. Do Finska mělo být dodáno ještě dalších 45 Messerschmittů. Dva první, ve verzi Bf 109G-8, byly dodány již 2.7.1944 a 18 dalších bylo dodáno do 18.7.1944. Poslední část letadel byla dodána v srpnu, 24 Bf 109G. Poslední přišel poslední den v srpnu, jen tři dny předtím, než Finové zahájili boj proti Německu! Celkem poslalo Německo v létě 1944 do Finska 78 Messerschmittů, z toho několik (zřejmě 6) vyzbrojených dodatečnými kanóny pod křídly. Mezi Bf 109G-6 se nacházela část v modifikaci U2, asi ca 50% strojů. Několik strojů mělo ve výbavě FuG 16ZY. Finové obdrželi celkem 159 Bf 109, z toho 48 Bf 109G-2, 108 Bf 109G-6 a tři Bf 109G-8. Tyto průzkumné Messerschmitty byly zbaveny speciálního zařízení a používány jako stíhací. Finské Messerschmitty hrály od začátku důležitou roli v akcích Ilmavoimat. Je pravda, že první dva měsíce služby v LeLv 34 na nich byly dosaženy jen sporadické úspěchy, ale počátkem května se situace změnila. Během jedné bitvy, 21.5., získali piloti LeLv 34 první větší úspěchy. Během střetu sestřelili tři I-153, dva Il-2 a čtyři Lavočkiny. Ztráty čítaly jeden Messerschmitt, který se ve vzduchu srazil s I-153. Pilotem ztraceného MT-228 byl poručík T. Saalasti, který před srážkou hlásil vítězství nad jiným I-153. Další vítězství se Finům podařilo získat následující den, kdy piloti, které vedl Luukkannen, zaskočili nepřítele a hlásili sestřel pěti LaGG-3 z devíti, které se boje zúčastnily. Podobná situace se opakovala 8.9.1943, kdy šestice pilotů Bf 109G pod velením stejného důstojníka, zachytila formaci dvou Il-2 a čtyř LaGG-3 a během krátké doby všechny sestřelila. Střety s nepřítelem probíhaly celý rok a LeLv 34 získala 109 sestřelů při ztrátě osmi Messerschmittů, většinou při nehodách. LeLv 34 byla jedinou jednotkou Ilmavoimat, létající na Bf 109G až do jara 1944. Tehdy se rozhodlo velení finského letectva přezbrojit na ně další dvě jednotky. Výběr padl na HLeLv 30 v březnu a HLeLv 24 v dubnu 1944. Ale obě jednotky měly jinou kvalitu. Slabší HLeLv 30 se stala prakticky doplňovací jednotkou pro HLeLv 24. Na počátku června 1944 tak měla jednotka jen dvě neúplné eskadry Messerschmittů, které příliš intenzívně nevyužívala. Důvodem byla i jedna z mála porážek, která finské Messerschmitty potkala. 20.7. napadla dvojice pilotů z HLeLv 30 dva bombardéry A-20, nacházející se pod ochranou dvou La-5 a hlásila sestřel jednoho Lavočkinu. Nezkušení piloti si zapomněli hlídat své ocasní plochy a za chvíli byli oba sestřeleni horní ochranou bombardérů. Jeden Fin zahynul, druhý vyskočil na padáku. Celkem získala tato jednotka jen tři sestřely, ztratila pět Messerschmittů, z toho dva v boji. V HLeLv 24 vypadala situace jinak. Jednotka dostala své první Messerschmitty 4.4.1944 a již koncem měsíce měly tento typ všechny eskadry. Žádná z nich nebyla přezbrojena úplně, piloti létali dále i na Buffalech. Jednotka se aktivně zúčastnila bojů nad Karélií a získala řadu úspěchů. Od počátku dubna do konce bojů se Sověty získala jednotka 300 sestřelů, zatímco HLeLv 34 za celý rok 1944 236 vítězství. Ztráty byly nižší než v předchozím roce. Celkem ztratily všechny jednotky, operující na Bf 109G, 54 strojů, z toho 34 v boji, 27 z nich sestřelili sovětští piloti. Piloti všech tří jednotek s Bf 109 sestřelili celkem 648 strojů, což dělá poměr 24:1!


SS Totenkopf France 1940

28. ledna 2019 v 11:56 | paulito |  Knihy
Vynikající kniha, mapující nasazení divize SS Totenkopf při jejím tažení ve Francii v roce 1940. Popis nasazení, řada fotek a vysvětlujících textů k těmto fotkám.


Oberst Alfred Bruer

27. ledna 2019 v 21:36 | paulito |  Historie

Alfred Bruer se narodil 4.11.1897 ve Schwäbisch Gmünd a v roce 1914 vstoupil jako dobrovolník do první světové války. Na konci války byl v hodnosti Leutnant u II. Bataillonu, 5. Hannoverschen Infanterie-Regiment Nr. 165. V roce 1920 nastoupil k Sicherheitspolizei Berlín. Když byla v roce 1936 jednotka policie převzata do Wehrmacht, vedl toto převzetí a sám byl převzat jako poslední 1.9.1936. Převzal v Ulmu velení 6. Batterie, Artillerie-Regiment 41. S baterií byl zařazen do II. Abteilung, Artillerie-Regiment 71. V roce 1938 se stal velitelem II. Abteilung, Artillerie-Regiments 61 v Schwäbisch Gmünd. S ním se zúčastnil tažení na Západě. Poté, co se jako velitel Artillerie-Regiment 612 zúčastnil tažení na Balkáně, byl v červnu 1941 jmenován velitelem Panzer-Artillerie-Regiment 155 v severní Africe. V červenci 1942 vedl Alfred Bruer v zastoupení 21. Panzer-Division. Odrazil britský tankový útok a zničil řadu britských tanků a za to obdržel 30.7.1942 Ritterkreuz. 12.5.1943 padl po kapitulaci jednotek Osy v Tunisu Oberst Bruer do zajetí. V táboře Quarzazate byl jmenován velitelem tábora. Ze zajetí se vrátil v červenci 1947. Zemřel 11.2.1976 ve Schwäbisch Gmünd.

Major Eduard Brunner

27. ledna 2019 v 21:23 | paulito |  Historie

Eduard Brunner se narodil 8.12.1918 v Mnichově a vstoupil 1.10.1938 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment 62 a zúčastnil se tažení v Polsku. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant a zúčastnil se jako velitel čety tažení ve Francii. Od června 1941 bojoval v Rusku, kde byl ordonančním důstojníkem pluku. Pak byl velitelem 2. roty a 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann, 24.3.1943 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. Na podzim 1943 převzal velení I./Grenadier-Regiment 62, se kterým bojoval v prostoru Pripjať. 27.2.1944 obdržel za tyto boje Ritterkreuz. 1.9.1944 byl povýšen do hodnosti Major. V prostoru Rozan držel důležitý bod několik dnů proti ruským útokům, za což obdržel 28.10.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Zemřel 13.5.2006.

Oberst Albert Brux

27. ledna 2019 v 21:03 | paulito |  Historie

Albert Brux se narodil 11.11.1907 v Laubanu a vstoupil 1.10.1926 do Infanterie-Regiment 8, kde byl v roce 1934 povýšen do hodnosti Leutnant a 1935 Oberleutnant. 1.10.1935 přišel k Infanterie-Regiment 66 a stal se velitelem 1. roty, se kterou se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě. Od června 1941 se zúčastnil tažení v Rusku a 6.8.1941 se stal velitelem I. Bataillonu, Schützen-Regiment 66. S praporem se zúčastnil obrany předmostí Perevoz u Irpenu, za to obdržel 12.9.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Major a zúčastnil se se svým praporem postupu na Kavkaz. 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 23.1.1943 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. 1.8.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. V srpnu 1943 byl těžce zraněn a po uzdravení převzal v prosinci 1943 jako velitel Panzer-Grenadier-Regiment 40. U Umaně se se svým plukem zúčastnil obranných bojů, za což obdržel 24.6.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.12.1944 se stal velitelem 17. Panzer-Division. 17.1.1945 byl u Kielců zraněn a padl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn v lednu 1956.