Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Říjen 2018

Major Otto Benzin

30. října 2018 v 21:58 | paulito |  Historie

Otto Benzin se narodil 23.11.1910 v Pritzwalku a vstoupil v roce 1928 do Reichswehru. Na počátku války byl v hodnosti Oberfeldwebel u Infanterie-Regiment 89. 1.2.1940 byl již jako aktivní důstojník povýšen do hodnosti Leutnant a Oberleutnant. Na počátku tažení do Ruska byl velitelem 9. Kompanie. Za statečnost u Děmjansku obdržel 31.12.1941 Ritterkreuz. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann, 1.2.1943 do hodnosti Major. V zimě 1943-43 převzal velení Grenadier-Regiment 89. Jako jeho velitel obdržel 22.2.1944 Dubové listy. Po zranění byl nasazen jako velitel Grenadier-Regiment 531 u Bobrujsku. Při pokusu o průlom z obklíčení ve městě padl Major Benzin 3.7.1944 v boji u Volčanky.

Generalleutnant Oskar von Beneckendorff und von Hindenburg

30. října 2018 v 21:48 | paulito |  Historie

Oskar von Beneckendorff und von Hindenburg se narodil 31.1.1883 v Königsbergu a zahájil svůj kadetní výcvik 22.3.1903 jako Leutnant v císařské armádě. Přišel k 3. Garde-Regiment zu Fuß. 19.6.1912 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Při vypuknutí války byl nasazen jako adjutant ve vyšších štábech. 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na podzim 1914 byl poslán do štábu VII. Armeekorps. Na podzim 1916 se stal náčelníkem štábu 20. Infanterie Division. Za války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer patřil na jaře 1920 jako pomocný důstojník k Wehrkreiskommando VI. Pak byl převelen do štábu Reichswehr-Brigade 10. V 100.000 Mann-Heer byl jako pomocný důstojník ve štábu 6. Division v Münsteru. Pak byl převelen do štábu Infanterieführer VI. Od června 1921 byl převelen do štábu Infanterieführer VI v Hannoveru. Na jaře 1922 se stal velitelem roty v 16. Infanterie-Regiment. 1.10.1923 byl převelen ke Kavallerieschule Hannover. V roce 1924 byl povýšen do hodnosti Major. 1.5.1925 se stal adjutantem říšského prezidenta Generalfeldmarschall Hindenburga. 1.10.1925 byl převelen do štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. Přesto zůstal dalších 9 let jako adjutant Generalfeldmarschall Hindenburga. 1.2.1929 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.2.1932 Oberst. 3.8.1934 byl dá k dispozici Heer. 30.9.1934 byl propuštěn z aktivní služby jak Generalmajor. V létě 1938 byl dán k dispozici Heer. V létě 1939 se stal velícím generálem Stellvertretenden Generalkommando I. Armeekorps v Königsbergu. Současně byl jmenován do pozice velitel Wehrkreis I. Koncem října 1939 se stal velitelem Division z.b.V. 422. Od března 1940 byl velitelem Division z.b.V. 401. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Generalmajor z.V. Na počátku ledna 1941 byl jmenován velitelem válečných zajatců ve Wehrkreis I v Königsbergu. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant z.V. V prosinci 1944 byl převelen do Führerreserve. 28.2.1945 byl propuštěn z aktivní služby. Zemřel 13.2.1960 v Bad Harzburg.

Generalleutnant Walter Behschnitt

28. října 2018 v 22:03 | paulito |  Historie

Walter Behschnitt se narodil 13.8.1885 v Sokolově a vstoupil 14.3.1905 jako dobrovolník do Kaiserliche Armee. Byl zařazen k 3. Schlesisches Infanterie-Regiment Nr. 156. Po krátké době byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker. Po absolvování Válečné školy byl 18.8.1906 povýšen do hodnosti Leutnant. Od podzimu 1912 byl adjutant praporu. 17.2.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po začátku první světové války šel s plukem na frontu. Po několika týdnech byl těžce zraněn. Teprve na podzim 1914 přišel zpátky k pluku. Do konce roku 1915 byl v různých funkcích u pluku. 18.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Koncem roku 1915 byl převelen ke štábní službě a strávil zbytek války v různých štábech. Od léta 1917 byl ve štábu náčelníka Polních železničních jednotek. Během války nebyl zraněn a obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer byl na jaře 1920 ve štábu Wehrkreiskommando V. V 100.000 Mann-Heer byl ve štábu 5. Division ve Stuttgartu. Na jaře 1921 se stal velitelem roty v 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1923 byl převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Zde byl zařazen k Truppenamt (TA), Heeres-Organisations-Abteilung (T 2). Zde si vybudoval jméno při vytvoření plánů pro budoucí Wehrmacht. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major. Stal se vedoucím skupiny v Heeres-Statistische-Abteilung (T 3). 1.10.1930 byl převelen do štábu Artillerieführer V ve Stuttgartu. 1.4.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se velitelem II. (Thür.) Bataillon, 15. Infanterie-Regiment v Eisenachu. 1.7.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.10.1934 byl jmenován velitelem Infanterie-Regiment Kassel. 15.10.1935 se stal velitelem Infanterie-Regiment 15 v Kasselu. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 12.10.1937 se stal velitelem Heeresdienststelle 9 v Kölnu. 10.11.1938 se stal velitelem Befestigungen Aachen. 1.4.1939 se stal velitelem 15. Infanterie-Division ve Frankfurt am Main. S ní držel v září 1939 postavení na Západě. 1.10.1939 mu byla propůjčena hodnost Generalleutnant. 6.10.1939 odevzdal velení a krátce nato se stal velitelem Ersatztruppe 2./VI v Bielefeldu. V listopadu 1939 se stal velitelem Division Nr. 166. 30.4.1940 se stal velitelem 254. Infanterie-Division. Tu vedl na jaře 1940 při tažení na Západ. 1.9.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Získal obě Spony k Železnému kříži. V létě 1941 vedl svoji divizi do severního Ruska. Koncem března 1942 byl převeden do Führerreserve. 1.5.1942 byl jmenován do funkce Wehr-Ersatz-Inspekteur Hannover. 6.9.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. V únoru 1945 se na dva týdny stal velitelem Magdeburgu. Poté se stal na začátku března1945 opět Wehr-Ersatz-Inspekteur Hannover. 1.4.1945 se stal velitelem Einbecku. Na počátku 9.4.1945 padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl koncem roku 1946. 22.10.1970 zemřel ve Frankfurt am Main.

Generalleutnant Wilhelm Behrens

28. října 2018 v 21:37 | paulito |  Historie

Wilhelm Behrens se narodil 23.8.1888 v Berlíně a vstoupil 25.11.1908 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 2. Brandenburgisches Ulanen-Regiment Graf Haeseler Nr. 11. 16.6.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Při vypuknutí první světové války šel jako velitel čety se svým plukem na frontu. 18.12.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během války nebyl zraněn a obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Železného kříže. Po skončení války byl nasazen k ochraně hranic a poté byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer patřil na jaře 1920 k Reiter-Regiment 11. V 100.000 Mann-Heer byl poté u 11. (Preuß.) Reiter-Regiment jako důstojník eskadrony. 1.3.1922 byl povýšen do hodnosti Rittmeister a byl převelen k 7. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.10.1923 se stal velitelem 3. Eskadron v 11. (Preuß.) Reiter-Regiment v Neustadtu. 1.10.1925 se stal velitelem 3. Eskadron v 1. (Preuß.) Reiter-Regiment v Insterburgu. V roce 1928 se stal velitelem 4. Eskadron v Tilsitu. 1.10.1931 byl převelen do štábu pluku v Tilsitu. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 byl převelen do štábu Reiter-Regiment 12 (mot.) v Drážďanech. 1.5.1935 byl převelen do Infanterie-Regiment Dresden. 1.6.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 15.10.1935 se stal velitelem II. Bataillon, Infanterie-Regiment 10 na Truppenübungsplatz Königsbrück. Později byl jeho prapor přesunut do Kamenz. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na podzim 1938 byl poslán jako vedoucí výcviku do Heeres-Waffenmeister-Schule Berlin. Koncem října 1939 byl jmenován velitelem Infanterie-Regiment 106. Zúčastnil se s ním tažení na Západě na jaře 1940. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. V létě 1941 byl nasazen na střením úseku východní fronty. 9.12.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Koncem prosince 1941 byl pověřen velením nové 328. Infanterie-Division. 1.1.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Jen o několik dnů později byl poslán do lazaretu v Königsbergu. 20.3.1942 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení byl přesunut do Führerreserve. 1.5.1942 byl jmenován velitelem Divisionsstab z.b.V. 413. 1.6.1942 byl jmenován velitelem Division Nr. 193. 1.6.1944 byl převelen do Führerreserve. 1.9.1944 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 30.9.1944 byl propuštěn ze služby. Téměř rok po skončení války byl zatčen a poslán do Ruska, vrátil se v roce 1949. Zemřel 15.8.1968 v Lotte bei Osnabrück.

Generalmajor Hermann-Heinrich Behrend

28. října 2018 v 19:29 | paulito |  Historie

Hermann-Heinrich Behrend se narodil 25.8.1898 v Perleberg an der Stepenitz a vstoupil jako dobrovolník do pruské armády a byl poslán s Füsilier Regiment 90 na východní frontu. V roce 1917 byl Behrend, nyní u 1. Infanterie-Division, povýšen za statečnost do hodnosti Fähnrich a ve stejném roce ještě do hodnosti Leutnant. Po dočasném převzetí do Reichswehru byl Behrend v roce 1920 z aktivní služby propuštěn. Již v roce 1924 byl opět zařazen do armády a přidělen k Infanterie-Regiment 1. Poté byl u Infanterie-Regiment 18 a Infanterie Regiment 64. V roce 1933 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V roce 1936 se při nehodě těžce zranil a byl z armády opět propuštěn. V roce 1938 byl Behrend opět reaktivován a jako Major byl zařazen k Infanterie-Regiment 16. 25.8.1939 se stal velitelem I. Bataillon, Infanterie-Regiment 489. Tento prapor vedl Behrend během tažení ve Francii, kde obdržel obě Spony k Železnému kříži. Poté byl pluk posádkou v Dánsku a v první fázi tažení na východní frontě byl nasazen u Heeresgruppe Nord. Za obsazení jednoho mostu u Tauroggenu obdržel Behrend 15.7.1941 Ritterkreuz. V září 1941 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Při obležení Leningradu byl 10.9.1941 zraněn a byl poslán do lazaretu. Protože Behrend v lazaretu poukazoval na chyby svých nadřízených, nebyl poslán zpět ke svému pluku a byl přeložen k vojenské hlídkové službě. Byl poslán k Heeresgruppe Süd a poté do Norska a Finska. V červnu 1943 se Behrend vrátil na východní frontu a převzal Grenadier-Regiment 154. Tento pluk se zúčastnil na severním úseku východní fronty bojů o Leningrad. Na počátku roku 1944 byl Behrend se svým plukem u Lugy obklíčen Rudou armádou. Všechny útoky ale odrazil a po několika dnech se probojoval k vlastním liniím. Za to obdržel 6.3.1944 Dubové listy. Kromě toho obdržel Verwundetenabzeichen in Gold. V červnu 1944 se stal velitelem Grenadier-Regiment 529, který vedl za těžkých obranných bojů v létě 1944. V lednu 1945 byl poslán do výcvikového kurzu pro velitele divizí. 17.4.1945 převzal 490. Division na západní frontě a byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V dubnu 1945 byla jeho divize obklíčena americkými jednotkami, ale podařilo se mu prolomit na východ a ještě obsadit protiútokem letiště Sage. Za to obdržel 26.4.1945 Meče. Na konci války padl Behrend do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1947. Zemřel 19.6.1987 v Soltau.

Major Gerhard Behnke

28. října 2018 v 18:34 | paulito |  Historie

Gerhard Behnke se narodil 23.12.1910 v Gutenherberge a 1.10.1928 vstoupil do 1./Artillerie-Regiment 1, 1.10.1934 byl převelen k Artillerie-Regiment 21 a 1.10.1935 jako Hauptwachtmeister k II./Artillerie-Regiment 57. S ním se zúčastnil tažení v Polsku a na Západě a 1.3.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 4.3.1941 přišel jako důstojník baterie k Sturmgeschütz-Abteilung 203 a stal se velitelem 1. Batterie. 1.2.1942 byl jako aktivní důstojník povýšen do hodnosti Hauptmann a od srpna 1942 převzal jako zástupce velení Abteilungu. Během těžkých obranných bojů jižně od Stalingradu zničil se svým praporem 44 těžkých a 9 lehkých tanků, 14 samohybných děl, 11 těžkých a 46 lehkých protitankových děl. 28.1.1943 byl převelen do Sturmgeschütz-Schule Jüterbog a dostal se tak z kotle ve Stalingradu. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Major, 8.2.1943 obdržel Ritterkreuz. 17.3.1943 převzal velení Sturmgeschütz-Abteilung 203, jehož velitel, Major Ködel, se zabil při nehodě. V bojích na Donci u Volny a Gusarovky se opět vyznamenal a byl těžce zraněn. Po uzdravení převzal v září 1943 jako velitel Sturmgeschütz-Ersatz-Abteilung 600, v květnu 1944 Sturmgeschütz-Brigade 395 a v srpnu 1944 Sturmgeschütz-Brigade 322. S ní se zúčastnil těžkých obranných bojů u Baranova a zničil 23 nepřátelských tanků. 4.10.1944 obdržel Dubové listy. Poté se zúčastnil kurzu pro velitele pluků a 26.2.1945 se stal velitelem Grenadier-Regiment 893 u Lübecku. Zemřel 9.5.1962 v Kölnu.

General der Artillerie Hans Behlendorff

28. října 2018 v 18:18 | paulito |  Historie

Hans Behlendorff se narodil 13.8.1889 v Allensteinu a vstoupil 25.9.1908 jako Fahnenjunker do Kaiserliche Armee. Byl zařazen do 1. Brandenburgisches Feldartillerie-Regiment General-Feldzeugmeister Nr. 3. Zde navštěvoval Válečnou školu a 22.3.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. S plukem byl poslán na začátku války na frontu. 25.2.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od léta 1915 byl nasazen jako velitel baterie. V té době měl již oba stupně Železného kříže. V létě 1916 byl zraněn a na frontu přišel zpět na podzim 1916. Od jara 1917 byl nasazen jako adjutant u jednoho štábu. 20.5.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Během války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer na jaře 1920 byl zařazen k Reichswehr-Artillerie-Regiment 3. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr přišel k 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment. Zde byl nasazen ve štábu praporu. V roce 1922 se stal velitelem 11. (reitende) Batterie pluku v Postupimi. Na jaře 1928 byl převelen do štábu IV. (reitende) Abteilung v Postupimi. 1.2.1929 byl povýšen do hodnosti Major. Na počátku roku 1930 byl převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Zde byl zařazen do Heeres-Personalabteilung 2 (P2) v Heeres-Personalamt (PA). 1.4.1932 byl přeložen do Heeres-Personalabteilung 1 (P1) v Heeres-Personalamt (PA). 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V roce 1934 se stal vedoucím nového Heeres-Personalabteilung 4 (P4). V dubnu 1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. Během velkých personálních změn po aféře Blomberg-Fritsch byl 4.2.1938 jmenován do funkce Artillerie-Kommandeur 31 (Arko 31). 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V létě 1939 se stal velitelem 34. Infanterie-Division. Na začátku druhé světové války byl se svojí divizí na Západě. 1.2.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na počátku tažení na Západě obdržel obě Spony k Železnému kříži. První den tažení byl těžce zraněn a musel vedení předat, k divizi se vrátil 1.11.1940. Na počátku tažení na Východě vedl 34. Infanterie-Division ve středním Rusku. 11.10.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Na počátku prosince 1941 byl přeložen do Führerreserve. V prosinci 1941 byl pověřen velením Höheres Kommando z.b.V. LX v severní Francii. 17.12.1941 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. Jako takový byl jmenován velitelem Höheres Kommando z.b.V. LX. Přejmenováním štábu koncem května 1942 byl jmenován velícím generálem LXXXIV. Armeekorps. 1.4.1943 byl převelen do Führerreserve. 31.12.1944 byl propuštěn z aktivní služby u Wehrmacht. Zemřel 16.3.1961 v Baden-Baden.

Záhada Hitlerovy smrti (Le mystère de la mort d'Hitler)

28. října 2018 v 13:39 | paulito |  Dokumenty
2017

Vůdce spáchal ve svém bunkru sebevraždu, aby unikl vojákům Rudé armády, kteří vstoupili do Berlína. Po mnoha desetiletích přetrvávají stíny pochybností, které může rozptýlit pátrání v tajných ruských archivech... Tento dokument řeší poslední záhady kolem Hitlerova mrtvého těla. Za účelem jejich vyřešení byl povolán jeden z nejlepších odborníků na podezřelá historická úmrtí. Philippe Charlier je soudní lékař a antropolog. Vyšetřoval už smrt Jindřicha IV., svatého Ludvíka či Richarda Lví srdce. Po dvou letech jednání s ruskými úřady získal přístup k důvěrným spisům uloženým ve vojenském archivu a archivu ruské tajné služby. Zde se ukrývají poslední lidské ostatky, které Moskva vydává za ostatky Hitlera. Jedná se o kus lebky a čelist. Dokumentaristé byli první, kteří měli právo vědecky studovat Hitlerovy zuby. Také si mohli prohlédnout stovky stránek tajných zpráv, které vznikly na základě Stalinova příkazu v případu Hitlerovy smrti. Fascinující vyšetřování kombinující historické dokumenty a špičkové vědecké nástroje, má udělat konečnou tečku za otazníky nad Hitlerovou smrtí.

Tak Hitlerovy zuby v Rusku jsou nejspíš asi opravdu Hitlerovy zuby.. jinak nic zajímavého.


Pohanský král (Pagonių žiedas)

27. října 2018 v 22:38 | paulito |  Filmy
70%
2018
Drama / Historický
Režie: Aigars Grauba
Hrají: Edvin Endre, James Bloor, Aiste Diržjute, Artūrs Skrastiņš, Egons Dombrovskis, Elīna Vāne

Legenda o Namejsově prstenu je příběh, který se odehrává ve 13. století v Semigallii, kde se mladý Namejs (Edvin Endre) má stát novým králem po smrti regenta Viesturse (Egons Dombrovskis). Umírající král s posledním výdechem na smrtelném loži odevzdává královskou moc do rukou neočekávaného dědice. Ten v sobě musí najít sílu, aby sjednotil svůj lid a odvrátil hrozbu kŕižáckých výprav. Jen tak mohou ubránit jejich svobodu.

Tak na to, že to bylo v podstatě béčko, to vůbec nebylo špatné, všichni vypadali věrohodně, zabíjelo se ostošest, dobroi nakonec aspoň na čas zvítězilo.



Generalleutnant Karl von Beeren

27. října 2018 v 22:32 | paulito |  Historie

Karl von Beeren se narodil 10.2.1890 v Essenu a vstoupil 1.5.1909 jako Fahnenjunker do císařské armády. Přišel do 2. Westfälisches Infanterie-Regiment Prinz Friedrich der Niederlande Nr. 15. 22.8.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Při vypuknutí války byl s plukem poslán na frontu jako velitel čety a po několika týdnech těžce zraněn. Teprve na jaře 1916 se vrátil ke svému pluku na frontu. 27.1.1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1918 byl opět zraněn. Během války získal oba stupně Železného kříže. Po skončení války byl krátkou dobu ve Freikorpsu a poté byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer der Reichswehr byl na jaře 1920 v Reichswehr-Infanterie-Regiment 14. V 100.000 Mann-Heer der Reichswehr byl u 18. Infanterie-Regiment. Zde byl v dalších letech jako důstojník roty. 1.4.1922 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a byl ve štábech praporů. V létě 1923 se stal velitelem 8. (MG.) Kompanie v Münsteru. 1.10.1927 se stal velitelem 7. Kompanie v Münsteru. 1.10.1929 byl ve štábu Ausbildungs-Bataillon, 18. Infanterie-Regiment v Detmoldu. Na jaře 1931 se stal adjutantem velitelství Truppenübungsplatz Sennelager. 1.12.1932 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal velitelem Ausbildungs-Bataillon, Infanterie-Regiment Paderborn. 1.7.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Jeho jednotka byla přejmenována 15.10.1935 na II. Bataillon, Infanterie-Regiment 64 v Arnsbergu. 12.10.1937 byl převelen do štábu Infanterie-Regiment 79 v Münsteru. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst. 10.11.1938 se stal velitelem města Köln. V létě 1939 se stal velitelem nového Infanterie-Regiment 193. S ním zaujal na počátku války postavení na Západě. Poté vedl svůj pluk na jaře 1940 při operaci Weserübung proti Norsku. Zde získal obě Spony k Železnému kříži. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 10.2.1942 byl jmenován do funkce Festungskommandant Tromsö. 1.3.1942 byl jmenován do funkce Festungskommandant Stavanger. Koncem dubna 1942 se stal velitelem 280. Infanterie-Division ve Stavangeru. V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na počátku listopadu 1944 byl převeden do Führerreserve. Po několika dnech byl jmenován velitelem 176. Infanterie-Division. V prosinci 1944 předal velení a byl poslán do lazaretu. Na počátku dubna 1945 padl do spojeneckého zajetí. Propuštěn byl koncem roku 1947. Zemřel 13.9.1961 ve Wiedenbrücku.

Oberst der Reserve Dr. jur. Julius Beckmann

27. října 2018 v 22:06 | paulito |  Historie

Julius Beckmann se narodil 9.5.1910 v Hammu a vstoupil 1.11.1934 jako dobrovolník do Wehrmacht. V roce 1935 byl jako záložník propuštěn z aktivní služby. Na začátku války byl opět povolán do Wehrmacht v hodnosti Oberleutnant. 30.1.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve a stal se velitelem I. Bataillonu, Infanterie-Regiment 457. 26.9.1942 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Koncem roku 1942 se stal velitelem Grenadier-Regiment 457 a 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve a 1.1.1944 Oberstleutnant der Reserve. 9.6.1944 obdržel Ritterkreuz. 28.8.1944 padl Julius Beckmann u Jassy v Rumunsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Oberst der Reserve.

General der Artillerie Prof. Dr. ing. Dr. phil. h.c. Karl Heinrich Emil Becker

27. října 2018 v 21:43 | paulito |  Historie

Karl Becker se narodil 14.12.1879 ve Speyeru a vstoupil 16.7.1898 jako Fahnenjunker do Bayerische Armee. Byl zařazen k 2. Königlich Bayerisches Fußartillerie-Regiment. Navštěvoval Kriegsschule München a 7.3.1900 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1906 byl odvelen na Militärtechnische Akademie a zde ho vycvičil Carl Cranz. 1.10.1909 tam byl převelen. 7.3.1910 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1911 byl převelen k Preußischen Artillerie-Prüfungskommission. Na podzim 1913 byl převelen do Preußische Armee. Byl zařazen k 1. Pommersches Fußartillerie-Regiment von Hindersin Nr. 2, zůszal ale u Dělostřelecké komise. 27.1.1914 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na počátku první světové války byl nasazen u Námořního dělostřelectva s baterií 420 mm na frontu. V létě 1916 byl opět poslán k Artillerie-Prüfungs-Kommission, u které byl do konce války. Během války obdržel oba stupně Železného kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. Přišel jako referent k Inspektion für Waffen und Gerät. Ta byla podřízena přímo Chef der Heeresleitung. V letech 1919 až 1922 absolvoval ještě studium chemie. Také ve 100.000 Mann-Heeres der Reichswehr zůstal u své inspekce. Zde byl v roce 1922 povýšen do hodnosti Major. V roce 1922 získal také diplom a doktorský titul jako inženýr. 1.4.1926 byl převelen na nový Heeres-Waffenamt (Wa A). Zde vedl projekty na chemické vedení války pod velením chemika Gerharda Jandera v Göttingenu. 1.4.1927 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na počátku roku 1929 obdržel čestný doktorát na Universität Königsberg. Získal také vedoucí místo ve výzkumu německého raketového výzkumu. 1.4.1930 byl povýšen do hodnosti Oberst. V roce 1930 byl jmenován vedoucím Ballistische- und Munitionsabteilung (Wa Prw 1). Na jaře 1932 obdržel titul profesora. 1.2.1933 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Od jara 1933 byl také čestným profesorem na Friedrich-Wilhelms-Universität Berlin. V roce 1933 hrál rozhodující roli při vyhnání Fritze Habera z Kaiser-Wilhelm-Institut. Chemii a elektrochemii tam poté převzal Gerhard Jander. V létě 1933 byl jmenován profesorem na Technischen Hochschule Berlin-Charlottenburg. 1.10.1934 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na podzim 1935 byl jmenován děkanem na Wehrtechnischen Fakultät, Technischen Hochschule Berlin-Charlottenburg. 1.10.1936 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. V roce 1937 byl jmenován prvním prezidentem Reichsforschungsrat. V únoru 1938 byl během aféry Blomberg-Fritsch jmenován vedoucím Heeres-Waffenamt (Wa A). Jeho hlavním úkolem bylo zajištění munice. Protože se zásobování municí dostalo na počátku druhé světové války dostalo do krize, byl pod stále větším tlakem. Jeho snaha soustředit všechen vojenský výzkum do pod svůj centrální Wehrmachtswaffenamt, bylo opětovně torpédováno. V březnu 1940 byl zbaven priority raketový výzkum v Peenemünde. 8.4.1940 spáchal generál Becker ve svém domě v Berlíně z nejasných důvodů sebevraždu. 12.4.1940 byl na jeho státním pohřbu osobně přítomný Adolf Hitler.

Generalleutnant Fritz Becker

27. října 2018 v 19:01 | paulito |  Historie

Fritz Becker se narodil 7.3.1892 v Heidbergu a vstoupil 29.1.1913 jako Fahnenjunker do císařské armády. Byl zařazen k 7. Rheinisches Infanterie-Regiment Nr. 69. 20.5.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Po vypuknutí první světové války byl poslán jako velitele čety u svého pluku na frontu. Po několika týdnech byl zraněn. Koncem roku 1914 byl nasazen u Reserve-Infanterie-Regiment 257 opět na frontu. 18.6.1917 byl jako velitel roty povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1918 byl zařazen jako adjutant k 77. Reserve-Infanterie-Brigade. Na podzim 1918 se ještě stal ordonančním důstojníkem u V. Armeekorps. Za války obdržel oba stupně Železného kříže. Po skončení války byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer der Reichswehr patřil na jaře 1920 k Reichswehr-Infanterie-Regiment 19. V 100.000 Mann-Heer Reichswehr přišel k 16. Infanterie-Regiment. 1.10.1921 byl převelen do 16. Reiter-Regiment. Odtud byl poslán k velitelskému výcviku ve štábu 6. Division v Münsteru. 1.10.1922 byl převelen k 16. Infanterie-Regiment. 1.10.1923 byl převelen k 4. Eskadron, 13. (Preuß.) Reiter-Regiment v Lüneburgu. Odtud byl poslán na velitelský výcvik do štábu 6. Division v Münsteru. 1.10.1924 byl převelen do štábu 16. Infanterie-Regiment v Oldenburgu. 1.3.1925 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1. 10.1927 se stal velitelem 9. roty pluku. 1.10.1930 byl převelen do 13. (Minenwerfer) Kompanie. Odtud byl převelen do štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 se stal velitelem I. Bataillonu, Infanterie-Regiment Münster. Ten byl 15.10.1935 přejmenován na I. Bataillon, Infanterie-Regiment 64 v Hammu. 1.8.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 20.4.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. V létě 1939 se stal velitelem Infanterie-Regiment 60, který byl na začátku války nasazen na Západě. Poté vedl pluk do Francie. Zde obdržel obě Spony k Železnému kříži. Na jaře 1941 vedl pluk na Balkáně a v létě 1941 při útoku na jižním úseku východní fronty. 22.11.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 20.4.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V květnu 1942 byl přeložen do Führerreserve. V červenci 1942 byl převelen k Oberfeldkommandantur 365 (OFK 365). V září 1942 byl jmenován velitelem 370. Infanterie-Division na Kavkazu. 6.4.1943 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 20.4.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.6.1944 byl převelen do Führerreserve. V červnu 1944 byl poslán do kurzu pro velící generály. V červenci 1944 byl pověřen zastupujícím velením XXXXVI. Panzerkorps. Koncem července 1944 byl poslán do Führerreserve u Heeresgruppe Nordukraine. V srpnu 1944 byl pověřen velením XXIV. Panzerkorps. Koncem září 1944 byl jmenován velitelem 389. Infanterie-Division, se kterou se zúčastnil těžkých obranných bojů na severním úseku východní fronty. 25.3.1945 byl přeložen do Führerreserve. 29.3.1945 byl zraněn při leteckém útoku a poslán do lazaretu. Na počátku dubna 1945 byl jmenován velitelem Verteidigungsbereichs Bremen. Koncem dubna 1945 padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn na začátku roku 1948. Zemřel 11.6.1967 v Herzbergu.

I Still See You

27. října 2018 v 17:45 | paulito |  Filmy
70%
2018
Sci-Fi / Thriller
Režie: Scott Speer
Hrají: Bella Thorne, Dermot Mulroney, Richard Harmon, Louis Herthum, Hugh Dillon, Amy Price-Francis, Shaun Benson, Sarah Thompson, Alicia Johnston, Arden Alfonso

V Chicagu vybuchly laboratoř a ze spousta lidí se stali duchové. A někdy s nimi není úplně snadný život. Záplatka není úplně špatná, atmosféra, stejně jako provedení také ne. Jen hlavní hrdinka je krapet nesympatická :-)



Kapitán (Der Hauptmann)

26. října 2018 v 21:15 | paulito |  Filmy
80%
2017
Drama / Historický
Režie: Robert Schwentke
Hrají: Max Hubacher, Milan Peschel, Frederick Lau, Bernd Hölscher, Waldemar Kobus, Alexander Fehling, Samuel Finzi, Wolfram Koch, Hendrik Arnst, Haymon Maria Buttinger, Blerim Destani

V posledních měsících války nachází mladý svobodník Willi Herold na útěku kapitánskou uniformu. Bez přemýšlení na sebe bere šaty vysoké šarže i roli s nimi spojenou. Brzy se kolem něj začínají sbírat vojáci rozptýlení po okolí - vděční, že nachází někoho, kdo jim bude velet. V obavách z prozrazení vklouzává Herold do role bezskrupulózního kapitána a propadá rauši z moci.

Na konci tak trochu parodie, ale jinak dost šílené a strhující...



24.10.2018: Turín

26. října 2018 v 21:06 | paulito |  Ostatní
V sobotu dopoledne se během služební cesty našla chvíle na procházku centrem Turína a tak jsme s kolegou zaparkovali u parku Giardino Reale a vydali se do středu města. Ta nás vedla kolem věže Mole Antonelliana z 19. století na náměstí Piazza Castello, kde je palác Madama, fontány a před Královským palácem Piazzeta Reale jsou jezdecké sochy Kastora a Polluxe. Za palácem je katedrála San Giovanni Batista a za ní kaple Svatého plátna, kde je uchováváno Turínské plátno. Na dalším náměstí jsme našli jezdeckou sochu Emanuela Filiberta, což byl zakladatel savojské dynastie. Pak už jen rychlá káva a do práce.



















Messerschmitt Me 262 v Kommando Nowotny

26. října 2018 v 20:39 | paulito |  Historie
Historie Kommanda začala 26.9.1944, když Major Walter Nowotny, v té době velitel Jagdgeschwader 101, byl jmenován velitelem nové speciální formace, tvořené v Achmeru, zkušební stíhací jednotky, složené z pilotů EKdo 262 a III./Zg 26. Jednotka měla mít sílu Gruppe, 52 letadel (16 Schwalbe v každé Staffel a 20 ve Stabsstaffel). Ochranu startujících a přistávajících Me 262, které byly v té době prakticky bezbranné a nemohly vykonávat žádné manévry, zajiš´tovaly Fw 190D-9 z III./JG 54, které velel Hauptmann Robert Weiss. První kontakt pilotů Kommanda Nowotny s nepřítelem proběhl 4.10.1944, kdy napadly bombardéry 15th Air Force. Hauptmann Eder sestřelil dva z nich (B-17, náležející k 97th Bomber Group). Ale jednotka měla také první ztrátu, kvůli poruše motoru se u Achmeru zřítil Me 262 Hauptmanna Alfreda Teumera, velitele 2. Staffel. Jeho místo zaujal Oberleutnant Franz Schall, předtím velitel I./JG 52. O dva dny později sestřelil Hauptmann Eder nad letištěm kroužící průzkumný P-38 ze 7th Photo Recon Group. 7.10. napadlo Kommando Nowotny Liberatory, bombardující Magdeburg/Rothensee. Oberleutnant Schall, Feldwebel Lennartz a Oberfähnrich Russel získali po jednom sestřelu. Ale Oberfähnrich Russel a Oberleutnant Bley byli o chvilku později sestřeleni Thunderbolty z 479th FG. Oba dva ale naštěstí vyskočili na padácích. Americkým pilotem, který sestřelil Bleyův stroj, byl známé eso na Thunderboltu, Colonel Hubert Zemke. Mezitím Lt. Urban Drew z 361st FG sestřelil dva do Achmeru se vracející Me 262, zabiti byli Leutnant Gerhard Kobert a Hauptmann Arnold z 2./Kommando Nowotny. 10.10. a 12.10. došlo ke dvěma střetům se spojeneckými stíhačkami. Nejdříve hlásil Oberleutnant Bley sestřelení Mustangu (pravděpodobně to nebyl P-51, ale Spitfire z 341. Squadron) a o dva dny později sestřelil Oberfeldwebel Helmut Lennartz Mustang ze 129. Squadron, ve kterém zahynul W/O Foster. Do konce měsíce piloti z Kommando Nowotny neustále bojovali s 8th Ait Force. 28.10. sestřelili Oberleutnant Schall a Leutnant Schreiber po jednom Mustangu. Ve stejný den zahynul jeden z nejzkušenějších pilotů jednotky, Oberleutnant Paul Bley, který se srazil s ptačím hejnem. O den později sestřelil Leutnant Schreiber Lightning ze 7th Photo Recon Group. Feldwebel Buttner a Oberfeldwebel Gobel se ve stejné době střetli se skupinou P-47 a dva sestřelili. 1.11. napadly nad Gelsenkirchenem čtyři Schwalbe skupinu B-26, eskortovanou Mustangy 20th a 352th FG. Oberfeldwebel Willi Banzhaff zahájil jako první palbu na nepřítele a sestřelil P-51 Lt. Dennise J. Alisona ze 77th FS, který se zřítil k zemi. Jeho Me 262 byl ale okamžitě zasažen jiným P-51 a Banzhaff musel vyskočit z hořícího stroje na padáku. Jeho protivník, lt. Raymond R. Flowers, se ale vrátil a začal ho ostřelovat na padáku, naštěstí ho netrefil a odletěl. 2.11. provedli Američané řadu těžkých náletů na cíle v jižním a středním Německu. Zatímco hlavní skupina 683 Flying Fortressů bombardovala Merseberg, menší skupina Liberatorů a Fortressů, doprovázených Thunderbolty z 56th FG, byla napadena u Mindenu šesti Me 262 z Kommando Nowotny. Během tohoto střetu použili poprvé piloti Me 262 rakety Wurfgranate 21, kterými hauptmann Eder zničil jeden B-17. Kromě toho získali sestřely Feldwebel Buttner (Thunderbolt a Mustang) a Oberfeldwebel Baudach (Thunderbolt). Následující den dostihla smrt Oberfeldwebela Banzhaffa, sestřelil ho Tempest ze 122nd Fighter Wing, který pilotoval Wing Commander John B. Wray. Me 262 byl sestřelen u Hittfeldu. Následujících pět dnů probíhaly neustálé boje s bombardéry a jejich eskortami. 4.11. sestřelil Oberfeldwebel Gobel P-47 a Hauptmann Eder B-17. Po boji musel Godel nouzově přistát na poli u Bohmte, když mu došlo palivo. Následující den Eder sestřelil Mustang z 354th FG, který mu byl přiznán jako pravděpodobný sestřel. Ale není jasné, kdo opravdu tento sestřel získal, nejnovější prameny přiznávají sestřel Oberfeldwebel Baudachovi. 6.11. sestřelil Oberleutnant Franz Schall jeden Thunderbolt. Den, který v podstatě znamenal konec Kommanda Nowotny, byl 8.11.1944. To ráno přijel do Achmeru Generalleutnant Adolf Galland. Měl se setkat s Walterem Nowotnym, aby prodiskutovali problémy s použitím a taktikou Me 262 jako stíhacího stroje. Ale krátce po příjezdu Gallanda se rozezněly sirény, ohlašující poplach a piloti se rozeběhli ke svým letounům. Schall a Wegmann v Hespe, Nowotny a Buttner v Achmeru. Odstartovaly jen dva stroje, protože letouny Nowotnyho a Buttlera měly poruchy motorů, zůstali piloti na zemi. Oba zbývající Me 262 zaútočily na americkés tíhačky a dvě sestřelily (po jednom vítězství Oberleutnant Schall a Oberleutnant Wegmann). Oba dva stroje se vrátily na letiště. O chvilku později přišel další poplach a trojice Messerschmittů vzlétla do vzduchu. Tentokrát odstartovali Schall, Nowotny a Baudach. Když letouny startovaly, byly již vidět první skupiny bombardérů, útočící na Merseberg a Rheine. V té době byla již ve vzduchu ochrana Me 262, Fw 190D-9 z III./JG 54, které vstoupily do boje s Thunderbolty z 259th FG, eskortující B-17 a B-24. Nowotny a Schall zaútočili na bombardéry, ale u Liberatorů a Fortressů byly Mustangy z 357th FG. Schall sestřelil dva z nich. Mezitím sestřelil Oberleutnant Hans Dorteumann z III./JG 54 jeden P-47. V té době se Schall přiblížil na dostřel k bombardérům. Fortressy zahájily po shození bomb obrat, aby se vzdálily od nebezpečného místa. Ale i tentokrát zahradily německému stíhači cestu americké stíhačky. Shall byl napaden Mustangem z 357th FG, který pilotoval Lt. Warren Corwin Jr. Po krátkém boji šel Američan v plamenech k zemi. Poslední letoun, který Schall sestřelil, byl Fortress. Bombardér začal kouřit ze dvou motorů a odtrhnul se od formace a začal ostře klesat. V tě chvíli vypověděl Schwalbe poslušnost, jeden motor vysadil a druhý ztratil výkon. Pilot vyskočil na padáku a letoun bez pilota sestřelil Lt. Ernest Fiebelkorn z 20th FG. V té době Major Nowotny, spojený rádiem s letištěm, kde průběh bojů sledovali Galland a Eder, informoval, že sestřelil jeden Liberator jistě a jeden Mustang pravděpodobně. V následujícím hlášení, po další minutě, informoval, že má problémy s motorem a vrací se na základnu. Poté již rádio zmlklo. Poté vyběhli Galland, Eder a ostatní důstojníci z kontrolní věže na plochu letiště, ale nízké mraky jim neumožnili pozorovat, co se děje nahoře. O chvíli později byla slyšet střelba z palubních zbraní, z mraků vylétl osamocený Schwalbe a zřítil se několik kilometrů od přistávací dráhy. Dodnes se nepodařilo zjistit, kdo a jak přesně sestřelil poškozený Nowotnyho Messerschmitt a proč německý pilot nevyskočil z hořícího stroje. Útočníkem byl velmi pravděpodobně Lt. R.W. Stevens z 364th Fighter Group, který hlásil sestřel Me 262 u Achmeru ve 12:45. Třetí pilot, Oberfeldwebel Baudach, byl rovněž sestřelen, ale bezpečně vyskočil na padáku. O několik hodin později sestřelil nově jmenovaný velitele Kommanda, Hauptmann Georg-Peter Eder (Galland ho funkcí pověřil ještě na letišti hned po smrti Nowotnyho), při jednom letu tři Mustangy a Lightning z 474th Fighter Group! Celkem sestřelili piloti Kommando Nowotny 8.11. 12 nepřátelských letadel při vlastních ztrátách čtyř Me 262 a jednoho pilota. Následující den získal Eder poslední dvě vítězství Kommanda (P-51), které bylo o několik dnů později zrušeno. Část personálu byla přesunuta do Ergänzungsjagdgeschwader 2 (EJG 2), část posílila Jagdgeschwader 7.

Me 262A-1a z Kommando Nowotny

Oberfeldwebel Helmut Baudach před svým Schwalbe v barvách Kommando Nowotny.

Legenda Luftwaffe, Major Walter Nowotny.

Me 262A-1a, Kommando Nowotny, říjen 1944


Richard Bessiére: Hledá se pokusný králík

26. října 2018 v 18:05 | paulito |  Knihy
Známý francouzský spisovatel napsal vynikající román pro milovníky tematiky cest časem a paralelních dějin naší planety. Co se stane, když cestovatelé v čase zaviní požár při plese francouzské královské rodiny, Jindřich Navarrský uhoří a namísto technokratické civilizace nastoupí společnost založená na magii?

Celkem vtipná kniha o alternativních dějinách.


20.10.2018: Nižbor - Samhain fest

21. října 2018 v 21:44 | paulito |  Ostatní
Ná zámku v Nižboru jsme již byli, tentokrát byl důvodem naší zastávky Samhain fest, oslava keltského svátku. Musím se přiznat, že to spíš byla taková pouť na keltský způsob, některá představení byla spíš úsměvná a bylo to cíleno zejména na děti, ani zdejší muzeum Keltů mě úplně nezaujalo, ale vše zachránila výborná folková kapela Coventina a stout od Ravena :-) Takže jsme si nakonec odvezli i nějaké vdolky (byly k snídani výborné) a kachlíček s keltským křížem (jednou bude viset na balkoně). Holkám se to líbilo a pak už jsme jen zamířili směr Plzeň a večeře (která se tak úplně nevyvedla, jídlo nic extra).







20.10.2018: Krakovec

21. října 2018 v 21:36 | paulito |  Ostatní
Prvním cílem našeho sobotního výletu byl hrad Krakovec, který stojí nedaleko Rakovníka. Byl místem, kde byl Jan Hus před odchodem do Kostnice a také kde se točil známý film Ať žijí duchové. Cesta na místo byla poměrně dobrodružná, kvůli různým uzavírkám jsme najeli asi o 20 km víc, ale pak už jsme stáli nedaleko hradu a je to jeden z hradů, kde člověk nemusí lézt do kopce :-) Jinak samotný hrad je celkem zachovalá zřícenina a my si tak můžeme odškrtnout další položku na seznamu navštívených hradů.

Hrad Krakovec:
Druhá nejznámější památka na Rakovnicku se tyčí nad soutokem dvou potoků. Své poslední útočiště zde nalezl Mistr Jan Hus, poté byl odvezen do Kostnice. Stavba vás neuchvátí rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutá mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Patřil však k našim nejluxusnějším hradům. Z toho důvodu byly i jeho obranné prvky sníženy na minimum a důraz byl především kladen na obytnou složku stavby.