Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Září 2018

General der Flieger Hellmuth Bieneck

29. září 2018 v 22:38 | paulito |  Historie

Hellmuth Bieneck se narodil 7.11.1887 v Krotoschinu a vstoupil 27.3.1907 jako Fahnenjunker do Kaiserliche Armee k 4. Schlesisches Infanterie-Regiment Nr. 157. Po absolvování Kriegsschule byl 18.8.1908 povýšen do hodnosti Leutnant a stal se důstojníkem roty. 1.10.1912 byl převelen k 9. Westpreußisches Infanterie-Regiment Nr. 176 jako důstojník roty. 1.6.1913 začal svůj pilotní výcvik. 1.10.1913 se stal pilotem ve Flieger-Abteilung Nr. 1. Na počátku první světové války byl převelen k Festungs-Flieger-Abteilung Posen. Za války sloužil jako pilot v různých jednotkách. 18.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 18.4.1916 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a poslán na tureckou frontu do Palestiny. Během války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba Železné kříže. Po válce byl přejat do jako Hauptmann do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k leichte Kraftfahr-Kolonne 8. Při výstavbě 100.000 Mann-Heeres Reichswehr přišel k 16. Infanterie-Regiment. Zde byl nasazen jako velitel roty. Na jaře 1924 se stal velitelem 10. Kompanie, 16. Infanterie-Regiment v Oldenburgu. V létě 1925 byl převelen k 1. (Mecklenb.) Eskadron, 14. Reiter-Regiment v Ludwigslustu. Poté byl převelen do štábu 6. Division v Münsteru. 1.4.1929 byl povýšen do hodnosti Major. Koncem dubna 1929 byl propuštěn z Reichswehru. Převzal vedoucí funkce při tajném pilotním výcviku v Lipecku v Sovětském svazu a byl podřízen Reichswehrministeriu (RWM). 1.4.1934 vstoupil do Luftwaffe a byl zde jako vedoucí výcviku u Inspektion der Fliegerschulen na Reichsluftfahrtministeriu (RLM). 1.4.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se náčelníkem štábu Kommando Fliegerschulen und Fliegerwaffenschulen. 1.10.1936 byl jmenován do funkce Höherer Fliegerkommandeur 5 v Mnichově. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.7.1938 se přejmenováním štábů stal velitelem 4. Flieger-Division v Mnichově. 1.2.1939 předal velení Generalleutnant Alfredu Kellerovi a stal se velitelem Höheren Luftwaffenschule Berlin-Gatow. Koncem srpna 1939 se stal velitelem Luftwaffe (Koluft) u Heeresgruppe C a zúčastnil se tažení v Polsku. Koncem října 1939 byl poslán jako Koluft k Heeresgruppe B. 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a stal se velitelem Höheren Luftwaffenschulen. V únoru 1941 se stal velícím generálem Luftgau-Kommando II v Poznani. 1.7.1941 byl povýšen do hodnosti General der Flieger. V lednu 1943 byl jeho štáb rozpuštěn a on převelen do Führerreserve. Na jaře 1943 se stal velitelem Luftgau I. V červnu 1943 byl odvelen na šest týdnů k Luftgau-Kommando XVII ve Vídni. 26.7.1943 obdržel Deutsches Kreuz in Silber. V srpnu 1943 se stal velícím generálem Luftgau-Kommando I v Königsbergu. V srpnu 1944 byl převelen do Führerreserve. 31.12.1944 byl propuštěn ze služby u Wehrmacht. Zemřel 8.3.1972 v Kölnu.

Generalleutnant Oskar Bertram

29. září 2018 v 22:15 | paulito |  Historie

Oskar Bertram se narodil 4.11.1890 v Geře a vstoupil 8.3.1911 jako Fahnenjunker do Bergische Feld-Artillerie-Regiment Nr. 59. V tomto pluku byl 18.11.1911 povýšen do hodnosti Fähnrich, 18.8.1912 Leutnant a 27.1.1916 Oberleutnant. Nasazen byl jako důstojník baterie, velitel čety a adjutant praporu a pluku. Se svým plukem bojoval v letech 1914 až 1918 v první světové válce. Pluk se na západní frontě zúčastnil bitev na Marně, v roce 1915 bojů v Champagne a bitvy na Sommě. V listopadu 1916 byl přeložen na východní frontu. V dubnu 1917 se vrátil na západní frontu a bojoval u Verdunu. V květnu 1917 bojoval na Aisne a v Champagne a od července do září 1917 v Lotrinsku. V říjnu a listopadu 1917 byl pluk ve Flandrech. V lednu 1918 byl Oberleutnant Bertram odvelen k německé vojenské misi v Turecku. Zde byl nasazen jako instruktor na Škole polního dělostřelectva v Meteio Truizlib. Na podzim 1919 se Oskar Bertram vrátil do Německa a 1.10.1919 se stal důstojníkem baterie v Artillerie-Regiment 10. Od 1.10.1920 sloužil jako důstojník baterie v Artillerie-Regiment 6, kde byl 1.7.1922 povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.1.1923 se stal velitelem baterie, kterou vedl do 1.4.1928. Nakonec byl převelen do štábu Kommandantur Wilhelmshaven. 1.10.1930 přišel do štábu Kommandantur Münster a 1.10.1932 do štábu Artillerie-Regiment 4. 1.10.1933 byl povýšen do hodnosti Major a ve stejný den se stal velitelem Fahr-Abteilung 4 v Drážďanech. 1.4.1935 byl převzat do Luftwaffe jako velitel I. Abteilung, Flak-Regiment 10. 1.9.1935 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.10.1936 se stal velitelem Flak-Regiment 4. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.6.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a současně byly jmenován do funkce Höheren Kommandeur Festungsflak III. 10.4.1940 se stal velitelem Luftverteidigungskommando 2, pozdější 2. Flak-Division. Ta byla zodpovědná za protileteckou obranu středního Německa a velení měla v Drážďanech. 1.6.1941 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 12.1.1942 se stal důstojníkem na Říšském válečném soudu. Od června do konce roku 1943 byl důstojníkem pro zvláštní úkoly a nakonec velitelem Luftwaffen-Transport- und Kraftwagenverbände. Na konci války padl do sovětského zajetí, propuštěn byl 7.10.1955. Zemřel 12.8.1965 ve Wiesbadenu.

Generalmajor Friedrich Berthold

29. září 2018 v 21:51 | paulito |  Historie

Friedrich Berthold se narodil 26.1.1889 v Ingolstadtu a vstoupil 9.7.1908 jako Fähnrich do Königlich Bayerische 4. Feldartillerie-Regiment König, 23.10.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Od prosince 1913 do 25.10.1914 absolvoval v bavorském Flieger-Bataillon pilotní výcvik a nakonec se stal pilotem ve Feldflieger-Abteilung 5b. 1.6.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od 18.6.1916 byl nasazen ve Feldflieger-Abteilung 300 Pascha na tureckém bojišti. Na počátku března 1917 se vrátil do Německa a byl převelen k 1. bayerische Fliegerersatz-Abteilung. 1.4.1917 se stal adjutantem Gruppenfliegerführer 12 v AOK 6. 12.7.1917 převzal velení Schlachtfliegerstaffel 25, 1.8.1917 byl pověřen vybudováním Fliegerabteilung 304. Od 24.8.1917 vedl Fliegerabteilung 304b a od 2.11.1918 Übungs-Flieger-Abteilung Sonthofen. 20.11.1918 byl jmenován do funkce Fliegerhorst-Kommandant Sonthofen a 18.8.1918 povýšen do hodnosti Hauptmann. 28.4.1919 byl převzat do Reichswehru a přidělen do štábu Gruppen-Kommando West. Od května 1919 sloužil u Fliegerhorst Schleißheim a od června do října 1919 byl velitelem Truppen-Fliegerstaffel 221. Nakonec se vrátil k Fliegerhorst Schleißheim a 15.5.1920 byl převelen ke Kraftwagen-Kolonne 7. 30.9.1920 byl propuštěn z vojenské služby. Friedrich Berthold vstoupil k bavorské policii a byl přidělen jako Polizei-Hauptmann k Polizei-Flugüberwachungsstelle Bayern-Süd. Od roku 1924 byl vedoucím této služebny. 1.5.1934 byl povýšen do hodnosti Polizei-Major, 1.7.1934 se stal vedoucím letiště München Süd. 1.6.1935 vstoupil jako Major a doplňovací důstojník do Luftwaffe a byl vedoucím letiště München-Oberwiesenfeld. Od 1.12.1936 byl vedoucím Luftamt Nürnberg a od 1.4.1937 vedoucím Luftamt München. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Oberst. Při vypuknutí druhé světové války 1.9.1939 byl Oberst Berthold vedoucím Gruppe V (Luftaufsicht) v Luftgau-Kommando VII. Od prosince 1939 do dubna 1940 byl zastupujícím adjutantem u Luftflotten-Kommando 3 a nakonec důstojníkem pro zvláštní úkoly ve štábu Luftgau-Kommando VII. Od 1.8.1940 sloužil ve funkci Flughafenbereichs-Kommandant Morlaix v Bretani, kde byl 1.7.1941 povýšen do hodnosti Generalmajor a převzat jako aktivní důstojník. 1.8.1941 byl převelen do Stab z.b.V. u Luftgau-Kommando Westfrankreich a v květnu 1942 se stal Flughafenbereichs-Kommandant 2/III v Amsterdamu. Od 15.7.1943 byl nakonec ve funkci Flughafenbereichs-Kommandant 6/XII v Künzelsau, než byl 20.3.1945 propuštěn z vojenské služby. 13.9.1946 byl zatčen Američany, propuštěn byl 31.3.1947. Zemřel 3.12.1978 v Mnichově.

29.9.2018: Jezero Laka

29. září 2018 v 21:02 | paulito |  Ostatní
Sobotní návštěvu jezera Laka na Šumavě jsme začali na parkovišti v Nových Hůrkách a z něj začali stoupat po modré značce do kopce k bývalé Hůrce, kde byla hrobka rodiny Abelů a ruiny kostela. Dál vedla cesta podél potoka až k jezeru, kde jsme posvačili, počasí bylo krásné, ale zima. Zpět jsme šli půlku jinou cestou, po červené a žluté, až jsme se zase v Hůrce napojili na modrou. Výletníků bylo plno a 9,5 km nám uběhlo celkem rychle.








28.9.2018: Parlament - Brainshuffle, Hero's Fate

29. září 2018 v 20:49 | paulito |  Ostatní
Tak skoro po čtyřech měsících zase v Parlamentu a i když jsme tam šli spíše za pivem a přáteli, než za hudbou, nakonec akce nebyla špatná. Vystupovat měly dvě německé kapely, lidí nakonec dorazilo kolem 20 a do devíti nehrál nikdo a všichni koukali na televizi na fotbal Plzeň - Sparta :-) pak teprve začala metalcore kapela Brainshuffle, mladí kluci, myslím, že ještě nic nevydali, ale poslechnout se to dalo :-) po pauze a o pěkných pár piv dál zahájila koncert melodická death metalová kapela Hero's Fate. Tahle kapela má přece jen už něco za sebou, dvě EP a tři LP, začali v oparu z mlhy, mám takový pocit, že se, včetně vizáže zpěváka, snažili trochu napodobit Kataklysm, ale tam kde K. přidá, oni ubrali... ale nebylo to úplně špatné, prostě prima večer.





Condor

27. září 2018 v 21:58 | paulito |  Filmy
80%
2018
Thriller
Režie: Lawrence Trilling, Andrew McCarthy, Jason Smilovic
Hrají: Max Irons, William Hurt, Brendan Fraser, Ellen Wong, Bob Balaban, Mira Sorvino, Leem Lubany, Christina Marie Moses, Mouna Traoré, Steve Belford, Kate Vernon, Gabriel Hogan

Měl jsem z toho, jako z každého remaku, docela obavy, ale tahle novodobá předělávka Tří dnů Kondora je hodně dobrá a napínavá.



Bundesmarine 1848

27. září 2018 v 12:37 | paulito |  Historie
Již jednou existovala Bundesmarine, ta z roku 1848. Vznikla v tehdejším Německém spolku (Deutsches Bund). Po vítězství nad Napoleonem vzrůstal v Německu pocit, že by bylo možné vytvořit jeden národní stát, stejně jako Francouzi. Myšlenka se nerealizovala, ale nebyla také zapomenuta. Přerod Německa v polovině 19. století ze zemědělského na průmyslovýs tát vytvářel a nabízel pracovní místa. Ve 40. letech propukaly hladové bouře amnoho lidí odcházelo ze svého rodiště. Situace eskalovala v březnu 1848 do revoluce a prvního svobodně voleného parlamentu. Ale knížecí rekace tento první pokus o demokracii v Německu zničila. U Šlesvicko-Holštýnsko vypukla válka mezi Pruskem a Dánskem, které vedlo německé jednotky na požadavek Německého spolku. Byl pociťován nedostatek válečných námořních plavidel. 21.3.1848 provedl Fridrich VII. Dánský anexi Šlesvického vévodství a jeho připojení k Dánsku. Holštýnsko bylo pod dánskou správou jako zvláštní území. O tři dny později ustavil vévoda v Kielu dočasnou vládu, která požádala Bundestagu ve Franfurktu o pomoc. 29.4. zahájilo Dánsko námořní blokádu pobřeží Severního moře a Baltu. S malou a zastaralou flotilou šesti dřevěných řadových lodí, starých plachetnic, čtyř korvet, šesti malých plachetnic a šesti parníků mohla tato blokáda způsobit jen malé škody. Jedna jediná dánská loď musela například střežit u Helgolandu ústí Labe a Vesery. Německý sněm uspořádal národní sbírku a do 14.7. vybral 6.000.000 tolarů na stavbu německé Bundesmarine. Senátor Duckwitz z Brém se stal vedoucím nového námořního oddělení a měl vést výstavbu flotily. Hamburský rejdař Godefroy a zástupce Hanseatischen Dampfschifffahrts-Gesellschaft Sloman obdrželi 23.7. od hamburské admirality objednávkuna čtyři obchodní lodě, parníky Bremen, Hmaburg a Lübeck a fregatu Deutschland. Všechny čtyři lodě měly být umístěny v Bremerhavenu. 15.10.1848 byly lodě přiděleny k tzv. Hamburger Flotille na Veseře. Na počátku roku 1849 následovaly další tři lodě, které postavila pro novou flotilu Anglie: Inka, Catique a Cora. Od Dánů ukořistěnou fregatu Gefion zařadily do flotily jako Eckenförde. Barbarossa a Erherzog Johann se před nasazením u Bundesmarine plavily v severním Atlantiku u Cunard Line jako Britannia a Acadia. I USA přispěly k budování flotily lodí United States, která v Německu dostala název Hansa. Po první fázi výstavby se Bundesmarine skládala ze tří parních fregat, šesti parních korvet a dva plachetních fregat. Velitel flotily Brommy vsadil na modernizaci. Před rokem 1848 sloužil v řeckém námořnictvu a staral se o výzbroj a výstroj lodí v Bremerhavenu a připravil posádky na jejich úkoly. Německo se však nesjednotilo a dočasná říšská vláda byla v roce 1849 rozpuštěna. S Dány bylo uzavřeno příměří. Flotila se zúčastnila jediné akce proti Dánům 4.6.1849 u Helgolandu. Jinak lodě kotvily v Bremerhavenu. Malé lodě, jako Hamburg, Lübeck, Bremen a Grossherzog von Oldenburg, kotvily u Brake. Bundestag pověřil rozpuštěním flotily dr. Hannibala Fischera. V roce 1852 převzalo Barbarossu a Eckernförde Prusko. Posádkám lodí bylko oznámeno, že flotila bude rozpuštěna do 31.3.1853. Gefion se stal nejznámější lodí flotily, v Prusku sloužil opět pod starým dánským jménem. Loď byla postavena 27.9.1843 v Kodani pro dánské námořnictvo, měla výtlak 1.300 BRT a nesla 48 děl. Prusko převzalo loď 11.5.1852. Po řadě zahraničních plaveb byl Gefion nasazen jako dělostřelecká školní loď, od roku 1870 jako ubytovací loď, umístěná v Kielu. Od roku 1880 sloužil jako uhelná loď, sešrotována byla v roce 1891. Školní fregata Deutschland měla výtlak 853 BRT, délku 38,5 m a 36 děl. Posádka byla 230 mužů. Loď měla kompletní plachtoví. Byla postavena již v letech 1818-19 a musela být v zimě 1848-89 přestavěna. V roce 1852 byla prodána za 9.200 tolarů, nakonec škončila jako loď pro dopravu uhlí mezi Anglií a Čínou. Číňané ji nakonec odkoupili a skončila opět jako válečná loď. Bremen, Hamburg a Lübeck měly plachtoví jako brigy a byly to kolesové parníky. Bremen byl 22.6.1842 pod názvem Leeds postaven u Johann Marbs Werft v Altoně a byl 56 metrů dlouhá, 12,7 m široká a měl výtlak 450 BRT. Hamburg byl postaven v roce 1841 u Bernhard Wencke v Brémách a měl délku 53 m, šířku 12 m a výtlak 436 BRT. Lübeck byl postaven v Anglii jako Robert Napier v roce 1844 v Leithu u S.H. Morton. Měl výtlak 435 BRT, délku 50 m a šířku 12 m. Kolesové parníky nesly dvě kolesa o průměru 6 m. Všechny tři parníky šly na přestavbu do loděnic v roce 1848. 15.12.1848 se připojily k flotile. Vyzbrojeny byly čtyřmi kanóny. Lodě získala společnost General Steam Navigation Co. v Londýně. Z Bremen se stal Hannover, z Hamburg Denmark a z Lübeck Newcastle. Barbarossa byla postavena v roce 1840 pro Cunard Line v Liverpoolu jako Britannia. Loď vykonala 99 plaveb na trase Liverpol-Boston. Prusko převzalo loď jako ubytovací a strážní v Gdaňsku. Poté byla poslána jako ubytovací do Kielu a v roce 1880 byla potopena při zkouškách torpéd. Erzherzog Johann byl sesterskou lodí Barbarossa pro Cunard Line. Byl postaven jako Acadia v loděnici J. Wood v Glasgowě. Navržen byl v roce 1838. Při plavbě z Anglie z Bremerhavenu uvázl v březnu 1849 na mělčině u Terschellingu, ale vyprostil se a doplul. V roce 1852 ho koupilo rejdařství W.A. Fritze und Co. v Brémách. Jmenoval se nyní Germania a byl nasazen na plavby Bremerhaven-New York. V Krymské válce v roce 1855 byl nasazen pro transport britských vojáků a v roce 1857 byl sešrotován. Obě tyto lodě měly výtlak 1.135 BRT, délku 64,7 m, šířku 16,5 m. Kolesa měla průměr 9 m. Řadová fregata Hansa měla výtlak 1.800 BRT a byla největší lodí flotily. Black Ball Line ji vyslaly pod jménem United States čtyřikrát přes Atlantoik, než byla zařazena do Bundesmarine. Od března 1853 byla odkoupena rejdařstvím W.A. Fritze. Během Krymské války byla nasazena pro transport vojáků. Od roku 1857 se plavila na trase Bremerhaven-New York. Poté fungovala jako transportní do Indie, v roce 1858 ji koupila britská Galway Line pod názvem Indian Empire. Zničil ji požár v Deptfordu. Lodě Cora, Inca a Carique obdržely s ohledem na britskou neutralitu ve válce s Dánskem nová jména. Inca byla přejmenována na Grossherzog von Oldenburg, později Belgium. Cora nesla jméno Königlicher Ernst August, od roku 1852 Edinburgh. Carique se jmenovala Franfurkt, později Holland. Všechny tři parníky objednal ministr obchodu Duckwitz u loděnice W.M. Peterson v Bristolu. Na jaře b1849 dopluly lodě do Bremerhavenu. Byly to kolesové korvety, kolesa měla průměr 5,50 m. Grossherzog von Oldenburg měl výtlak 600 BRT, byl 50,3 m dlouhý a 14,8 m široký. Výzbroj se skládala ze dvou kanónů. Königliche Ernst August měla výtlak 900 BRT, délku 55,5 m a šířku 17,1 m. Loď nesla šest kanónů. Franfurkt měl výtlak 625 BRT, délku 51 m a šířku 14,4 m. Posádka Königliche Ernst August byla pět důstojníků a 145 mužů, u dvou dalších lodí čtyři důstojníci a 96 mužů. Stavba tří nových moderních lodí stála 238.000 tolarů. Byly prodány 12.12.1852 General Steam Navigation Co. v Londýně. Poslední loď patřila k Schleswig-Holsteinischen Flotte, která tvořila spolu s Hamburger Flotte jádro Bundesflotte. Tato flotila se skládala kromě pěti větších lodí z řady menších jednotek, jako byly dělové čluny. Tyto lodě byly po skončení války předány Dánsku. V konečných plánech bylo pro Bundesmarine počítáno s 20 parními fregatami, 20 kolesovými korvetami, 10 parními avisy, 5 válečnými škunery a 80 dělovými čluny. Námořnictvo mělo mít 2.500 mužů. Většina z belgických námořních důstojníky přešla po propuštění do služeb Pruska. Prusko po zrušení spolkové flotily založilo vlastní flotilu. Mužstvo se částečně vrátilo ke svým původním povoláním. Obecná politická situace a nedostatek financí vedly nakonec ke konci Bundesmarine. Když Hannibal Fischer flotilu 18.8.1852 oficiálně rozpustil, obdržel za lodě 8% až 31% reálné hodnoty. K 31.3.1853 byla finanční ztráta Bundesflotte 486.300 tolarů, kterou musely uhradit spolkové státy. Kromě finančního fiaska byl důležitý i morální dopad.

Parní fregata Erzherzog Johann a fregata Deutschland německé Říšské flotily.

Jediný střet Reichsmarine. Vepředu Barbarossa, vpravo Hamburg, vlevo dánská Valkyrien.

Gefion/Eckenförde


Oberleutnant der Reserve Karl Berger

26. září 2018 v 22:57 | paulito |  Historie

Karl Berger se narodil 31.10.1919 v Colmaru a absolvoval v roce 1939 pracovní službu v RAD-Abteilung 4/289 v Obererlsbachu. 5.10.1939 byl zařazen do Flieger-Ersatz-Abteilung Neubiberg a poté Fliegerhorst Weimar-Nohra. 1.12.1940 se jako Gefreiter přihlásil dobrovolně k výsadkářům. Byl odvelen k výcviku do Stendalu a 1.5.1941 k Fallschirm-Jäger-Ergänzungs-Bataillon 2 veFaßbergu. V prosinci 1941 byl v hodnosti Oberjäger poslán do štábu Fallschirmjäger-Ergänzungs-Regiment 1. V únoru 1942 byl zařazen do štábu IV. Bataillonu. 1.6.1942 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a v září 1942 navštěvoval důstojnický výcvikový kurz na Luftkriegsschule 2 v Berlin-Gatow. 1.10.1942 byl převelen do I. Bataillon, Fallschirm-Jäger-Ausbildungs-Regiment 1 a současně odvelen k II. Bataillon, Fallschirmjäger-Regiment 1. 29.1.1943 byl převelen k Fallschirmjäger-Regiment 4, kde se stal 1.4.1943 velitelem čety v III. Bataillonu. 1.3.1944 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 1.5.1944 se stal velitelem 10. Kompanie, Fallschirmjäger-Regiment 15. Za své výkony během těžkých bojů v severní Francii v červenci 1944 obdržel 7.2.1945 Ritterkreuz. 1.3.1945 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve. 22.1.2001 zemřel v Mnichově.

Generalmajor Otto Freiherr von Berchem

26. září 2018 v 22:41 | paulito |  Historie

Otto Freiherr von Berchem se narodil 21.1.1877 v Landshutu a vstoupil 6.7.1895 jako Fähnrich do Königlich Bayerische Infanterie-Leib-Regiment. V tomto pluku byl 3.3.1897 povýšen do hodnosti Sekondeleutnant a 26.3.1907 Oberleutnant. 1.10.1905 až 30.9.1908 byl odvelen na bavorskou Kriegsakademie a 24.9.1909 se stal adjutantem u IV. Armee-Inspektion. 26.10.1911 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 19.9.1912 převelen do bavorského Generálního štábu. Od 6.1.1913 sloužil ve štábu I. bayerischen Armeekorps, s ním se zúčastnil první světové války. 22.5.1916 byl převelen do štábu 6. bayerischen Landwehr-Division a 22.12.1916 do štábu 39. Reserve-Division. V obou sloužil jako náčelník štábu. 17.8.1916 byl povýšen do hodnosti Major. 27.8.1917 byl Otto Freiherr von Berchem důstojníkem pro zvláštní účely ve štábu Oberbefehlshaber Ost, od 12.9.1917 u velení rakousko-uherského Heeresfront Erzherzog Joseph. 2.1. až 17.4.1918 byl náčelníkem štábu bavorského General-Kommando z.b.V. 63 a nakonec důstojníkem pro zvláštní účely u náčelníka štábu Polní armády. 27.10.1918 byl převelen jako náčelník štábu k I. Bayerischen Armeekorps. 23.4.1919 byl převzat do Reichswehru jako důstojník Generálního štábu u Gruppenkommando IV a 16.5.1920 jako náčelník štábu Wehrkreis-Kommando VII, poté 7. Division. 1.10.1920 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant, 1.12.1923 převzal velení I. Bataillonu, Infanterie-Regiment 19. 31.1.1925 byl jako Oberst propuštěn z vojenské služby. V roce 1938 vstoupil jako doplňovací důstojník do Luftwaffe a byl v hodnosti Oberst nejdříve na Reichsluftfahrtministeriu a nakonec u Luftgau-Kommando V v Mnichově. 1.2.1939 byl převelen do štábu Luftflotte-Kommando 3. 1.4.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 30.4.1944 byl propuštěn z vojenské služby. Zemřel 29.5.1949 v Hagenu.

Major Erich Beine

26. září 2018 v 22:05 | paulito |  Historie

Erich Beine se narodil 26.6.1914 v Dörentrupu a 15.4.1936 vstoupil do Luftnachrichten-Abteilung I/14 v Münsteru. V roce 1938 byl jmenován do hodnosti Unteroffiziers-Anwärter a 1.4.1939 převelen do 9. Kompanie, III. Flugmelde-Ausbildungs-Abteilung. 15.5.1939 byl převelen do 7. Kompanie, Luftnachrichten-Regiment 1 a 12.9.1939 k Flugmelde-Kompanie v Lübecku, kde byl 1.10.1939 povýšen do hodnosti Feldwebel. 27.7.1940 byl převelen k výsadkářům jako velitel čety k 2. Kompanie, Luftnachrichten-Abteilung 41. Po absolvování Fallschirmschule I Wittstock byl Erich Beine převelen 1.3.1941 do I. Bataillon, Fallschirmjäger-Sturm-Regiment 1, kde byl 15.4.1941 povýšen do hodnosti Leutnant. 27.7.1942 se stal velitelem zpravodajské čety v I. Bataillonu pluku. 22.12.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 15.2.1944 se Beine stal velitelem 5. Kompanie, Fallschirmjäger-Sturm-Regimentu a o den později byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 7.3.1944 se stal velitelem III. Bataillon, Fallschirmjäger-Sturm-Regiment. Za boje v Itálii obdržel 18.11.1944 Ritterkreuz. 15.3.1945 se stal velitelem I. Bataillonu a 1.5.1945 byl povýšen do hodnosti Major. 19.4.1945 obdržel Verwundeten-Abzeichen in Gold. 23.5.1945 padl do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn 16.4.1946. Zemřel 6.2.2004 v Braunschweigu.

Deicide: Overtures Of Blasphemy

26. září 2018 v 21:12 | paulito |  Hudba
90%
2018

Nejnovější LP americké death metalové kapely z Tampy, hrající od roku 1989. Hraje ve složení Glen Benton (baskytara, zpěv), Steve Asheim (bicí), Kevin Quirion (kytara) a Mark English (kytara).




Cast The Stone: Empyrean Atrophy

26. září 2018 v 21:07 | paulito |  Hudba
80%
2018

Nejnovější EP americké death metalové kapely ze St. Louis, hrající od roku 2002. Hraje ve složení Derek Engemann (baskytara, zpěv), Jesse Schobel (bicí), Mark Kloeppel (kytara, zpěv) a Andrew Huskey (zpěv).




Carnation: Chapel Of Abhorrence

26. září 2018 v 21:02 | paulito |  Hudba
80%
2018

První LP belgické death metalové kapely z Heist-op-den-Berg, hrající od roku 2013. Hraje ve složení Yarne Heylen (baskytara), Bert Vervoort (kytara), Jonathan Verstrepen (kytara), Simon Duson (zpěv) a Vincent Verstrepen (bicí).




Generalleutnant Hans Behrendt

23. září 2018 v 21:30 | paulito |  Historie

Hans Behrendt se narodil 28.7.1892 v Breslau a vstoupil 22.3.1912 jako Fähnrich do 1. Masurische Feld-Artillerie-Regiment Nr. 73, kde byl 6.6.1913 povýšen do hodnosti Leutnant a nasazen jako důstojník baterie a velitel čety. Od 11.7.1915 sloužil jako velitel baterie. 15.9. až 4. 10.1915 byl odvelen k Feldflieger-Abteilung 45. Nakonec absolvoval výcvik pozorovatele v Hannoveru a od 5.10.1915 byl nasazen jako pozorovatel u Feldflieger-Abteilung 45. Od 27.6.1916 sloužil u Kampfstaffel 41, Kampfgeschwader 7, 18.8.1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 30.12.1916 až 9.4.1917 byl ve štábu Beobachterschulen, Inspektion der Flieger a nakonec jmenován do funkce velitele školy pozorovatelů u Fliegerersatz-Abteilung 5 v Hannoveru. Od 4.3.1918 byl velitelem Fliegerschützen-Schule u Fliegerersatz-Abteilung 4 v Poznani a od 5.5.1918 velitelem Lehr-Abteilung, Flieger-Schießschule v Aši. 20.11.1918 až 10.1.1919 byl demobilizován u Fliegerersatz-Abteilung 5 v Hannoveru. Vstoupil do Freikorps Hülsen a stal se velitelem Flieger-Abteilung 432. Následovaly další krátkodobé funkce u vorläufigen Wehrmacht a 30.9.1921 byl propuštěn z vojenské služby. 1.7.1933 vstoupil jako důstojník Landwehru do Reichswehru a stal se referentem na Reichswehrministeriu. 1.10.1934 přestoupil do Luftwaffe, byl povýšen do hodnosti Major a stal se referentem na Reichsluftfahrtministeriu. Od 1.6.1935 sloužil jako učitel letecké taktiky u Fliegergruppe Tutow a od 23.1.1936 se stal vedoucím výcvikového kurzu u Fliegergruppe Tutow. 1.10.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.3.1937 se stal velitelem III. Gruppe, Kampfgeschwader 355 a Fliegerhorst-Kommandant Giebelstadt. 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst, 1.2.1939 byl jmenován Kommodorem Kampfgeschwader 27. 15.11.1940 se stal velitelem Großen Kampffliegerschule II a 1.11.1941 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Od roku 1942 byl inspicientem personálního oddělení Luftwaffe na Reichsluftfahrtministeriu, 1.10.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 16.3.1944 až 20.4.1945 byl současně jmenován do funkce náčelníka Luftwaffen-Wehramt, OKL. 20.4.1945 byl převelen do Führerreserve, na konci války padl do zajetí, propuštěn byl 15.3.1949. Zemřel 24.7.1959 v Schulenburgu.

Junkers Ju-87 Stuka v bulharském letectvu

23. září 2018 v 20:17 | paulito |  Historie
Spolu s dalšími německými letouny obdrželo bulharské letectvo (v roce 1942) 12 letounů Ju 87R-2 a R-4 a o rok později dalších 32 Ju 87D-5. Junkersy Ju 87 byly vybaveny tři Jato (eskadry v síle 9-15 letadel), tvořící 1/2. bitevní Orljak. Eskadra tvořila, spolu s 2/2. bitevní Orljak, 2. bitevní Polk. Velitelem pluku byl v roce 1944 kapitán Dimitr Karavanov. Stuky se zúčastnily bojů proti monarchistickým partyzánům v bulharských horách. V září 1944, po přechodu Bulharska na stranu Spojenců, byly bulharské Ju 87 nasazeny v bojích proti Němcům. 9.9.1944 zaútočilo 9 Ju 87D z 1/2. Orljak s posporou 9 Do 17M z 1/5. bombardovací Orljak kolonu Wehrmacht u Vitolje, byla to první akce bulharského letectva proti německé armádě. Další větší akce proběhla 5.10.1944, kdy bombardovaly Ju 87D německé pozice v Belu. Během prvního měsíce bojů proti Němcům ztratilo bulharské letectvo 11 letounů, z toho dva Ju 87D-5. V listopadu 1944 boje na Balkáně pokračovaly. 3.11. bombardovalo 13 Ju 87 a 10 Do 17M vojenské kolony na směru Velej-Skopje a Skopje-Kačanik. Bulharská formace byla napadena 7 německými Fw 190, které sestřelily jeden Ju 87, jehož posádka, podporučík Stojo Kafedžijev a četař Georgi Georgijev vyskočila na padácích. 12.11.1944 bombardovaly Ju 87D z 1/2. Orljak a Avie B.534 a Do 17M německá vojska u Kačaniku. Válku přežilo 20 bulharských Stuk.



Junkers Ju-87 Stuka v italském letectvu

23. září 2018 v 19:59 | paulito |  Historie
První letouny Ju 87B-2 obdržela Regia Aeronautica již v srpnu 1940. Do konce roku 1940 bylo do Itálie dodáno 110 Ju 87B-2 a R-2. Italští piloti byli vycvičeni ve Stukaschule Graz a první italská bitevní jednotka byla vytvořena 22.8.1940 v Comisu, 96. Gruppo Tuffatori, zvaná též Gruppo Bombardamenti a Tuffi, složená z 236. a 237. Squadriglie. Jednotka měla zpočátku 15 Ju 87, velitelem byl Maggiore E. Ercolani. První operační let provedla jednotka 2.9.1940 proti britským lodím u Malty. Krátce poté, v listopadu 1940, byla v Comisu zformována další skupina, 97. Gruppo Tuffatori, složená z 238. a 239. Squadriglie. Velel jí Tenente Colonnello (podplukovník) A. Moscatelli (po něm major Larcher). Skupina měla zpočátku 13 Ju 87B/R. V březnu 1941 vznikla v Lonate Pozzolo 101. Gruppo Tuffatori, složená z 208. a 209. Squadriglie (velitel major G. Donadio), vybavená 16 Ju 87R-2. Dalšími jednotkami, vybavenými letouny Ju 87B a R byly, 102. Gruppo Tuffatori (209. a 239. Squadriglia), zformovaná z 209. Squadriglie, velitelem byl Capitano G. Cenni a 121. Gruppo Tuffatori (206. a 216. Squadriglia), zformovaná 9.7.1943, které velel major L. Orlandi a měla 8 Ju 87B-2. V roce 1943 obdržela Itálie 46 Junkers Ju 87D-2 a D-3, které nahradily Ju 87B-2 ve 121. Gruppo Tuffatori. 12 z nich bylo zařazeno do 1.2.1943 vytvořené 103. Gruppo Tuffatori (207. a 237. Squadriglia), které velel Tenente Colonnello A. Savarino. Italské Stuky se intenzívně zúčastnily operací Regia Aeronautica na Balkáně, v severní Africe a nad Středozemním mořem. 96. Gruppo Tuffatori se od podzimu 1940 zúčastnila bojů proti Řecku. 102. Gruppo Tuffatori se od svého vzniku v roce 1942 zúčastnila náletů na Maltu. 209. Squadriglia byla v červenci 1941 přesunuta do severní Afriky. Italské Stuky se také zúčastnily obrany Sicílie před spojeneckým vyloděním v roce 1943. Po kapitulaci Itálie se jednotky Regia Aeronautica, vyzbrojené Ju 87, zúčastnily bojů s Němci po boku Spojenců.

Ju 87B-2

Ju 87D


Bloody Lair: Warhate

22. září 2018 v 14:43 | paulito |  Hudba
70%
2018

Nejnovější LP pražské black metalové kapely, hrající od roku 2005. Hraje ve složení Lord Obst (kytara, zpěv), Vama Marga (baskytara) a Libor "Skull" Lebánek (bicí).




Pig Destroyer: Head Cage

22. září 2018 v 14:40 | paulito |  Hudba
60%
2018

Nejnovější LP americké grindcore kapely z Washingtopnu, hrající od roku 1997. Hraje ve složení Scott Hull (kytara), J.R. Hayes (zpěv), Blake Harrison (syntetizer), Adam Jarvis (bicí) a John Jarvis (baskytara).




Axis Of Despair: Contempt For Man

22. září 2018 v 14:34 | paulito |  Hudba
80%
2018

První LP švédské grindcore kapely z Örebro, hrající od roku 2013. Hraje ve složení Oskar Pålsson (baskytara), Anders Jakobson (bicí), Kristofer Jankarls (kytara) a Joel Fornbrant (zpěv).




Niadh: The Magnificence Silence Of Death

22. září 2018 v 14:30 | paulito |  Hudba
70%
2012

První demo kolumbijské black metalové kapely z Pasta, hrající od roku 2012. Hraje ve složení Auzter (kytara), Lord Cernunnos (bicí) a Lord Zephus (zpěv).