Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Srpen 2018

Down A Dark Hall

30. srpna 2018 v 21:31 | paulito |  Filmy
60%
2018
Thriller / Drama / Fantasy / Horor
Režie: Rodrigo Cortés
Hrají: Uma Thurman, AnnaSophia Robb, Rosie Day, Isabelle Fuhrman, Victoria Moroles, Kirsty Mitchell, Rebecca Front, Noah Silver, Jim Sturgeon, Josep Linuesa

Nápad nebyl úplně špatný, filmová výprava také dobrá, ale film mě nějak vůbec nezaujal, od poloviny jsem ho už jen dokoukával a ten konec...



Generalmajor Ernst von Bauer

30. srpna 2018 v 21:22 | paulito |  Historie

Ernst von Bauer se narodil 20.6.1896 v Elberfeldu a 20.8.1914 vstoupil jako válečný dobrovolník do Infanterie-Regiment Großherzog von Sachsen (5. Thüringisches) Nr. 94. Po základním výcviku byl 9.10.1914 převelen s Grenadier-Regiment Prinz Karl von Preußen (2. Brandenburgisches) Nr. 12 na frontu. 20.11.1914 byl zraněn a poslán do lazaretu. Po uzdravení byl 12.5.1915 převelen do 6. Rheinische Infanterie-Regiment Nr. 68. 2.7. až 28.8.1915 navštěvoval v Döberitz výcvikový kurz pro důstojnické čekatele. 30.12.1915 byl převelen k II./6. Rheinische Infanterie-Regiment Nr. 68, kde byl 30.4.1916 povýšen do hodnosti Leutnant. 9.10.1916 se stal ordonančním důstojníkem Infanterie-Brigade 30 a 24.10.1916 současně zastupujícím ordonančním důstojníkem 6. Rheinischen Infanterie-Regiments Nr. 68. 1.9.1918 byl zraněn a padl do anglického zajetí. 17.8. až 22.8.1919 byl internován v Holandsku a skončil nakonec v Hamburku a Lipsku v lazaretu. Po uzdravení se stal 8.1.1920 velitelem roty v Rheinischen Infanterie-Regiment Nr. 68 a 1.3.1920 velitelem roty v Reichswehr-Infanterie-Regiment 110. 8.5.1920 byl jako velitel roty převelen do Reichswehr-Infanterie-Regiment 20. 26.5. až 5.8.1920 byl současně v Lehr-Infanterie-Regiment 2 v Döberitz. 5.8.1920 se stal důstojníkem roty v Infanterie-Regiment 19 a 1.10.1920 v Infanterie-Regiment 20 a nakonec 1.1.1921 v Infanterie-Regiment 17. 15.1. až 1.4.1922 byl zastupujícím adjutantem v Lehr-Bataillon, Infanterie-Regiment 17 a 21.9.1922 až 8.8.1923 navštěvoval výcvikový kurz na Infanterieschule. 1.10.1924 se stal adjutantem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 17 a 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1930 se stal velitelem 9. Kompanie a 1.1.1931 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment Münster, který byl 15.10.1935 přejmenován na Infanterie-Regiment 39. 1.12.1935 byl povýšen do hodnosti Major. 6.10.1936 se stal adjutantem 2. Division a 1.1.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 31.3.1940 byl přeložen do Führerreserve a 26.7.1940 se stal adjutantem ve štábu II. Armeekorps. 1.11.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.5.1943 byl přeložen do Führerreserve a 25.9.1943 se stal velitelem Heeres-Unteroffiziersschule der Panzertruppe v Arnswalde. 20.3. až 28.4.1944 byl ve Führerreserve. Současně byl jmenován do pozice Feldkommandant u Militärbefehlshaber Frankreich. Do 7.9.1944 byl vojenským velitelem Montpellier. 7.9.1944 byl pověřen velením 716. Infanterie-Division. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se velitelem 189. Infanterie-Division. 5.2.1945 byl nasazen jako General für Sonderaufgaben u Wehrkreiskommando II. Po skončení války padl do britského zajetí. Byl velitelem 402. Infanterie-Division a současně ve štábu Heeresgruppe Müller v britské okupační zóně. 25.9.1945 zemřel v Kembsu.

Generalleutnant Hans von Basse

30. srpna 2018 v 20:53 | paulito |  Historie

Hans von Basse se narodil 23.4.1887 v Kamenu a nastoupil svůj kadetní výcvik 14.3.1907 jako Fähnrich do Königlich Preußische Armee. Přišel k 1. Westfälisches Infanterie-Regiment "Herwarth von Bittenfeld" Nr. 13. Byl mladším bratrem pozdějšího Generalmajora Maxe von Basse. 18.8.1908 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V létě 1913 byl odvelen na jeden rok k Festungs-MG-Bataillon Borkum. S ním byl při vypuknutí první světové války. Po měsíci války byl nasazen jako instruktor kulometných kurzů na Truppenübungsplatz Döberitz. Koncem září 1914 přišel jako velitel čety k Reserve-Infanterie-Regiment 215 na frontu. Tam byl po měsíci zraněn. Na počátku února 1915 se vrátil k Ersatztruppe. 25.2.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Poté se stal velitelem roty v Reserve-Infanterie-Regiment 215. Koncem dubna 1915 byl opět zraněn při plynovém útoku na západní frontě a byl poslán do lazaretu. Od května 1915 byl opět zpět v Reserve-Infanterie-Regiment 215. Na počátku roku 1917 se stal adjutantem 92. Reserve-Infanterie-Brigade. 6.11.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na počátku února 1918 se stal důstojníkem Generálního štábu. Během války obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Po válce byl převzat do Reichsheer. V Übergangsheer byl v roce 1920 velitelem roty v Reichswehr-Infanterie-Regiment 17. V 100.000 Mann-Heer der Reichswehr přišel k 6. Infanterie-Regiment jako velitel roty. V roce 1924 se stal velitelem 5. Kompanie v Lübecku. 1.10.1926 byl převelen do štábu II. (Hanseatisches) Bataillon, 6. Infanterie-Regiment v Lübecku. 1.2.1929 se stal adjutantem Kommandantur Berlin. 1.1.1931 byl povýšen do hodnosti Major. 1.4.1932 se stal velitelem II. Bataillon, 3. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Deutsch Eylau. 1. 5.1934 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1934 se stal velitelem II. Bataillon, Infanterie-Regiment Deutsch Eylau v Deutsch Eylau. 15.10.1935 se stal velitelem Infanterie-Regiment 60 v Iserlohnu. 1.4.1936 byl povýšen do hodnosti Oberst. V roce 1937 byl přeložen se štábem svého pluku do Lüdenscheidu. 1.4.1939 předal velení a stal se Offizier z.b.V. u Oberbefehlshaber des Heeres. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na počátku května 1940 se stal velitelem Division Nr. 182. Na jaře 1941 se stal velitelem 225. Infanterie-Division. Tu vedl v létě 1941 na severním úseku východní fronty. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Koncem září 1942 předal velení 225. Infanterie-Division Oberstu Waltheru Rissemu a byl přeložen do Führerreserve. Mezitím získal obě Spony k Eiserne Kreuz. Koncem ledna 1943 byl propuštěn z aktivní služby. 1.6.1943 byl dán k dispozici Heer. V létě sloužil jako Offizier z.b.V. u velitele 18. Armee. Na jaře 1944 se stal zastupujícím velitelem 30. Infanterie-Division. V srpnu 1944 byl přeložen do Führerreserve. 1.9.1944 byl jmenován velitelem Oberfeldkommandantur 397 (OFK 397) a současně velitelem západního Maďarska. Koncem října 1944 byl přeložen do Führerreserve. 28.2.1945 byl konečně penzionován. V dubnu 1945 byl zajat Spojenci, propuštěn byl v létě 1947. Zemřel 11.10.1979 v Baden-Badenu.

Hyenism: Wolfram III, Untitled 2015

30. srpna 2018 v 20:12 | paulito |  Hudba
70%

EP a demo bratislavských atmsferických black metalových hudebníků Orthruse a Norhella, skládajících od roku 2014.


Wolfram III
EP
2017


Untitled 2015
Demo
2018



Funeral Mist: Hekatomb

30. srpna 2018 v 20:05 | paulito |  Hudba
80%
2018

Nejnovější LP švédského black metalového hudebníka Ariocha ze Stockholmu, skládajícího od roku 1993.




Frostagrath: A Defective Incarnation

30. srpna 2018 v 20:00 | paulito |  Hudba
90%
2015

LP egyptského atmosferic black metalového hudebníka Lorda Mista z Káhiry, skládajícího od roku 2011.




Exorcizphobia: Something Is Wrong, About Us Without Us

30. srpna 2018 v 19:56 | paulito |  Hudba
70%

Something Is Wrong
2012


About Us Without Us
2018



Exorcizphobia: Disease Inside

30. srpna 2018 v 19:52 | paulito |  Hudba
70%
2009

První EP trutnovské thrash metalové kapely, hrající od roku 2005. Hraje ve složení Jan "Honza" Erben (baskytara), Ondrej Šíma (kytara), Tomáš Skořepa (kytara, zpěv) a Filip Kudrna (bicí).




Operační nasazení německých ponorek 1916

30. srpna 2018 v 19:42 | paulito |  Historie
Druhá ponorková ofenzíva byla zahájena v únoru 1916 v pokusu o převzetí iniciativy. Britská blokáda vážně poškodila přísun strategických materiálů. Ztráty válečného materiálu díky akcím britské flotily byly třikrát vyšší, než ztráty Velké Británie akcemi německých ponorek. Koncem prosince 1915 navrhnul geenrál Erich von Falkenheyn dvousměrý úder proti britsko-francouzskému válečnému úsilí. Nová pozemní ofenzívy měla být zahájena proti Verdunu, což mělo opotřebovat a zničit francouzskou armádu. K podpoře pozemní ofenzívy měla být zahájena nová neomezená ponorková kampaň proti obchodním lodím. Ale obava německých politiků, že to přinese zhoršení vztahů s USA vedla k tomu, že císař povolil ofenzívu u Verdunu, ale ke zklamání námořnictva již nikoliv ponorkovou válku. Sekretář námořnictva, admirál Tirpitz, na protest rezignoval na svůj post. Je to ironie, že muž, který v Reichstagu vyhlašoval, že ponorky nejsou potřebné, rezignoval na protest proti jejich nedostatečné aktivitě. Ofenzíva začala menšími úspěchy ponorek typu UB v Kanálu, bylo potopeno několik lodí jejich torpédy a další minami z minonosných UC. Politická katastrofa zasáhla Německo 24.3.1916, když UB-29 torpédovala parník, vplouvající do Dieppe. Nevezl vojáky, byl to pasažérský parník Sussex a utopilo se 50 z 325 pasažérů, polovina byli Američané. Americká reakce byla tvrdá a prezident Wilson přerušil diplomatické vztahy s Německem do zastavení ofenzívy. Po tlaku svých poradců dal císař příkaz postupovat při potopení dle omezení z minulého roku. Několik ponorek již ale bylo potopeno tzv. Q-loděmi. Byly to obchodní lodě, které vezly balastní materiál, jako korek a prázdné sudy, které jim pomáhaly při zásahu torpédem a nesly skrytá děla. Hrály roli bezmocné oběti a čekaly, až se ponorka vynoří a bude chtít loď dorazit palubním kanónem a zahájily palbu na ponorku. U-27 narazila na Q-loď, když útočila na obchodní loď Nicosian. Ponorka byla potopena a její posádka se pokusila evakuovat na dříve napadenou obchodní loď. Ozbrojení námořníci z Q-lodi, Barralong, všechny německé námořníky zabili, aby nemohli odhalit totožnost Q-lodi v Německu. Tažení pokračovalo, UC-5 najela na mělčiny u Harwiche a byla ukořistěná. Ofenzíva nebyla úplným selháním, protože ponorky potopily přes 150 lodí. Skončila 25.4., když velitel flotily, admirál Scheer, povolal zpět ponorky na jejich základny. Nový plán na efektivní využití ponorek byl vytvořen v květnu 1916. Měl být podniknut útok bitevní flotily na Sunderland a po stažení je měly pronásledovat silnější britské lodě. Německé námořnictvo mělo položit minová pole a nasadit clonu hlídkujících ponorek. Pro mechanické poruchy ponorek a zpoždění útoku byly k dispozici vždy jen tři ponorky, takže tento střet s britskou flotilou byl odvolán a povrchová loďstva se střetla až u Jutska. Druhý takový pokus byl podniknut v srpnu, kdy bylo připraveno 24 ponorek. Bohužel pro Němce, britská rozvědka plán odhalila. Plán sice selhal, ale ponorky nakonec potopily dva lehké křižníky, HMS Nottingham a HMS Falmouth. S pokračující britskou blokádou byla jediným řešením třetí ofenzíva proti obchodním lodím. Ačkoliv většina politiků akceptovala neomezenou ponorkovou válku, měla se ofenzíva, zahájená v říjnu, stále držet starých pravidel. Ofenzíva byla zahájena útoky ponorek UB na obchodní plavidla v Kanálu ponorkami z flotil ve Flandrech. Větší a silnější UBII hlídkovaly v Irském moři a na Západních a Jihozápadních přístupech. Během čtyř měsíců bylo potopeno 290 obchodních lodí. Ještě více znepokojivé bylo z britského pohledu to, že ponorky dosáhly východního pobřeží USA, kde potopila U-53 pět obchodních lodí. Další úspěšnou oblastí ponorek bylo Středomoří. Zde potopil velitel U-35, Kapitänleutnant Lothar Arnauld de la Periere, přes 50 obchodních lodí za tři týdny. Navíc použil jen čtyři torpéda a většinu zničil palubním 88 mm kanónem. Tento důstojník, který se stal největším ponorkovým esem všech dob, dal vždy námořníkům potopených lodí možnost k úniku. Ačkoliv bylo ztraceno 10 ponorek, bylo potopeno 768 lodí a dalších 178 vážně poškozeno. To dosáhla síla 96 ponorek. Potěšeno úspěchy a po odmítnutí návrhů na mírová jednání v prosinci, došlo Německo k názoru, že neomezené nasazení ponorek je jedinou šancí na vítězství. Doufalo, že porazí Británii a Francii před vstupem USA do války a ponorková ofenzíva srazí Británii na kolena za šest měsíců. Situace v Německu se začala zhoršovat, nedostatek potravin ničil morálku civilistů.

Ponorková půlflotila v Pule, v popředí U-35 Kapitänleutnanta de la Periere.


Temný Wales (Hinterland)

28. srpna 2018 v 21:07 | paulito |  Filmy
70%
2013
Krimi / Drama / Mysteriózní
Režie: Marc Evans, Gareth Bryn, Rhys Powys, Julian Jones, Ed Thomas
Hrají: Richard Harrington, Matthew Gravelle, Gruffudd Glyn, Aneirin Hughes, Rhodri Miles, Ifan Huw Dafydd, Hywel Morgan, Lisa Palfrey, William Thomas, Dyfed Thomas

Městečko Aberystwyth. Místo spalující krásy, které tady stálo už před staletími. Kosmopolitní univerzitní město leží na západním pobřeží Walesu, na hranici mezi Irským mořem a hornatou krajinou osamocených farem a těsně semknutých vesniček. Je to přirozená křižovatka dvou rozdílných světů, kde se dějiny, mýty a tradice střetávají tváří v tvář s moderní dobou. Za okouzlujícími výhledy a idylickým pozlátkem se však ukrývá nespočet hříchů. Žije se tady podle vlastních pravidel. Zloba a zášť hnisají jako ošklivá rána. A na každém kroku zůstávají hluboko pohřbená ničivá tajemství minulosti. Do Temného Walesu vstoupí detektiv šéfinspektor Tom Mathias (Richard Harrington). Osmatřicetiletý hlavní hrdina je geniální muž sužovaný problémy, který utíká před minulostí. Londýn vyměnil za potlučený přívěs na okraji města, kam se slézají pochybné existence s temným osudem. Jeho pravou rukou se stává inspektorka Mared Rhysová (Mali Harries). Třiatřicetiletá inteligentní žena musí bojovat se svými vlastními démony.

1. a 4. díl vbýborné, 2. poměrně o ničem a 3. zamotaný a ne moc zajímavý, celkově je to slušné.



General der Artillerie Franz Barckhausen

28. srpna 2018 v 20:58 | paulito |  Historie

Franz Barckhausen se narodil 21.12.1882 v Rittergut Wittingen u Isenhagenu a vstoupil 4.9.1901 jako Fahnenjunker do Königlich Preußische Armee ein. Přišel k 1. Oberschlesisches Feldartillerie-Regiment "von Clausewitz" Nr. 21. Zde byl po absolvování Kriegsschule Danzig povýšen 27.1.1903 do hodnosti Leutnant. 1.10.1913 byl jako Oberleutnant jmenován adjutantem pluku. S ním přišel na počátku první světové války na frontu. 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Do léta 1916 byl nasazen na různých pozicích u pluku. Potom byl byl na různých štábních pozicích. Za války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a oba stupně Eiserne Kreuz. Po válce byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 byl přidělen k Reichswehr-Artillerie-Regiment 8. V 100.000 Mann-Heeres der Reichswehr přišel k 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment jako velitel baterie. V letech 1924 a 1925 byl velitelem 2. Batterie ve Schweidnitz. 1.2.1926 byl povýšen do hodnosti Major a převelen na Reichswehrministerium v Berlíně. Zde byl nasazen v Heeres-Waffenamt (WaA). Na podzim 1929 se stal velitelem 1. (Preuß.) Fahr-Abteilung v Königsbergu. 1.11.1930 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 31.8.1931 odevzdal velení a 1.10.1931 byl opět převelen na Reichswehrministerium jako náčelník Heeres-Nachschubabteilung (Wa N). 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.4.1934 byl jmenován do funkce Feldzeug-Inspekteur. 1.4.1935 byl jmenován do funkce Heeres-Feldzeugmeister. 1.4.1936 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 12.10.1937 byl jmenován do funkce Artillerie-Kommandeur 24 (Arko 24). 1.3.1938 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.5.1938 předal velení a byl dán k dispozici náčelníkovi OKW. 15.3.1939 se stal pověřencem OKW ve koncernu Škoda v Praze a Plzni. 1.5.1939 se stal vedoucím Deutschen Militärmission na Slovensku. Na počátku listopadu 1939 byl zařazen do Führerreserve. Poté byl jmenován do funkce Rüstungs-Inspekteur Ober-Ost v Krakově. V červnu 1940 byl jmenován do funkce Rüstungs-Inspekteur Nordfrankreich. 3.7.1940 byl jmenován do funkce náčelníka Wehrwirtschafts- und Rüstungs-Stabes Frankreich. 1.7.1942 byl současně jmenován do funkce náčelník Hauptverkehrsleitung für Frankreich und Belgien v Paříži. 1.7.1943 byl povýšen do hodnosti General der Artillerie. 20.7.1943 byl převelen do Führerreserve. 31.8.1943 byl penzionován a ve stejný den obdržel za zásluhy Deutsches Kreuz in Silber. Zemřel 3.5.1956 v Berlíně.

Oberst Hans-Levin von Barby

28. srpna 2018 v 20:31 | paulito |  Historie

Hans-Levin von Barby se narodil 25.7.1899 v Berlíně a 1.4.1937 byl povýšen do hodnosti Major. Koncem roku 1938 se stal velitelem I. (Ergänzungs-) Bataillon, Infanterie-Regiment 37 v Lingen an der Ems. V září 1939 se stal velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 474. Se svým praporem byl nasazen na západní hranici Německa. Na jaře 1940 se zúčastnil tažení na Západě. 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Poté se stal velitelem III. Bataillon, Infanterie-Regiment 255 a byl s ním nasazen v Africe. Zde převzal velení verstärkte Afrika-Regiment 361, který byl později přejmenován na leichtes Infanterie-Regiment 361. Během bojů v severní Africe byl nasazen v rámci Panzerarmee Afrika, von Barby osobně vedl pluk proti Angličanům u Marmarice a dosáhl velkých úspěchů. 30.11.1941 zatlačil Angličany u Sidi Rezegh. Za to obdržel 13.12.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Byl těžce zraněn u Derny. 27.5.1942 podlehl svým zraněním v lazaretu. Ve stejný den byl povýšen do hodnosti Oberst.


Elbe: Sudety

28. srpna 2018 v 19:54 | paulito |  Hudba
70%
2018

Post rock psychedelic kapela ze Šumperka.




Operační nasazení německých ponorek 1915

28. srpna 2018 v 19:36 | paulito |  Historie
1.1.1915 přinesl první větší úspěch, když britskou bitevní eskadru, hlídkující v kanálu La Manche, spatřila posádka U-24. Britové, kteří si naivně mysleli, že v oblasti nebudou žádné nepřátelské síly, vyslali těžké lodě bez eskorty torpédoborců. Byl to drahý omyl, U-24 plula za eskadrou a neměla šanci jí dohonit, ale poté německý velitel zjistil, že se eskadra otočila a pluje k němu. Natočil svoji ponorku k optimálnímu výstřelu, vypustil dvě torpéda a potopil HMS Formidable. Britská reakce byla předvídatelná. Více protiponorkových sítí, více minových polí, více hlídek, ale stále byly německé U-Booty schopné pronikat obranou. Ale i ponorková zbraň utrpěla v lednu 1915 zásah, v pátek 13. Tři ponorky, U-22, U-31 a U-32 byly vyslány na hlídku. U-31 se potopila na mině s celou posádkou. U-22 hlásila potopení nepřátelské ponorky, než se zjistilo, že to byla vlastní ponorka U-7. U-32 se vrátila do přístavu, aniž by narazila na nepřítele. 5.2. vyhlásil císař Wilhelm vody, obklopující Velkou Británii, za válečnou zónu. Německé ponorky tak získaly daleko širší možnosti k útokům. Každá země byla nyní zasažena blokádou, ať už britským hladinovým loďstvem, nebo německými ponorkami. Do února 1915 měla většina ponorkových útoků jen místní dosah a úspěchy, ačkoliv dramatické, byly spíše dílem štěstí a náhody. Většina ponorek ve službě byly starší předválečné modely, které byly relativně primitivní a trpěly problémy se spolehlivostí, zejména motorů. Ale přiklad Weddigena a U-9 ukázal, jak dokáží být v rukou zkušených velitelů smrtící. 22.2.1915 bylo zahájeno provedení císařova prohlášení a začalo první ponorkové tažení. Do té doby bylo dodáno 12 nových, větších a silnějších ponorek, což zvýšilo sílu ponorkového loďstva na 30, dalších 29 bylo ve výrobě. Množství nových kontraktů na výrobu ponorek svědčilo o tom, že největší německá naděje na úspěch proti britskému námořnictvu je vkládána do ponorek. Bylo ale neobvyklé, aby byla na moři třeba víc než třetina ponorek. Německá invaze do Belgie poskytla císařskému námořnictvu další přístavy na pobřeží Kanálu, zejména Zeebrugge, Bruggy a Ostende, odkud mohly na britské lodi útočit menší ponorky typů UB a UC. Obecně, starší ponorky s parafínovým motorem z Unterseebootsflotille 1 měly operovat v Kanálu La Manche, zatímco dieselové ponorky z Unterseebootsflotille 2 operovaly v Irském moři a na Jihozápadních přístupech. První úspěch nového tažení získala opět jedna ze starších ponorek, U-8, která potopila pět britských obchodních lodí z celkem osmi, zničených ponorkami v únoru. V březnu jich bylo potopeno 29, v dubnu 33 a v květnu 53, celkem 123 potopených během tří měsíců. Bylo potopeno také několik válečných lodí. Na jaře 1915 bylo nasazeno několik pobřežních minonosných ponorek třídy UC, které pokládaly miny podél francouzského pobřeží a v anglických přístavech, což komplikovalo zásobování BEF ve Francii. 7.5.1915 potopila U-20 Kapitänleutnanta Waltera Schwiegera parník Lusitania. 128 ze 1.201 utopených pasažérů byli občané USA. Amerika zuřila a prezident Woodrow Wilson požadoval okamžité zrušení ponorkového tažení. Lusitania, i když nevezla vojáky, vezla munici a zakázaný kontraband. Po tímto tlakem muselo Německo garantovat, že nebude potápět neutrální lodě a osobní parníky, i když pluly pod nepřátelskou vlajkou. Tažení však pokračovalo, za další čtyři měsíce bylo potopeno dalších 365 obchodních lodí. Počet potopených lodí začínal převyšovat počet nově postavených. Tažení bylo nakonec zastaveno, když byly během dvou týdnů potopeny další dvě pasažérské lodi, jedna, Arabic, vezla opět americké občany, ale naštěstí bylo ztraceno jen několik životů. Druhý parník, Hesperina, potopil opět Schwieger v U-20. Velení admirality okamžitě přerušilo útoky na obchodní lodě pod hladinou a přikázalo nejdříve vylodění, prověření identity a nákladu a nalodění posádky na záchranné čluny před potopením. Ponorky však mohly být snadno napadeny, když byly na hladině. Dalším důležitým posunem v ponorkové válce bylo ustavení základen ve Středomoří. Půlflotila s pěti ponorkami byla v Pule (Rakousko-Uhersko) a další půlflotila v Konstantinopoli. Během prvních devíti měsíců roku bylo ztraceno 17 ponorek.

U-49


26.8.2018: Kozí Hrádek

28. srpna 2018 v 19:30 | paulito |  Ostatní
Dalším navštíveným místem byl Kozí Hrádek u Tábora, který těží z toho, že na něm kdysi kázal Mistr Jan Hus. Je to celkem slušná zřícenina, obehnaná kolovou hradbou, kolem ní vede naučná stezka, kde je v komiksu vyložen život Mistra Jana Husa a jeho působení zde a v nedaleké hospůdce mají slušné utopence a klobásy. No a pak už jsme zase jeli směr Plzeň :-)

Kozí Hrádek:
Zříceninu gotického hradu Kozí Hrádek najdete v lese na úzkém nevysokém ostrohu při levém břehu Kozského potoka. Z původního hradu se do dneška dochovaly zbytky obvodového zdiva, které zde vytváří bludiště, ve kterém si nejvíce užijí děti. V areálu zříceniny je 18,5 metrů hluboká studna. V blízkosti se nachází lesní restaurace, kde se můžete občerstvit. Při vstupu dostanete tištěného průvodce. Konají se zde kulturní a společenské akce. Zřícenina je národní kulturní památkou.







26.8.2018: Hrad Kámen

28. srpna 2018 v 19:22 | paulito |  Ostatní
První zastávkou na cestě z Vysočiny byl hrad nedaleko Pelhřimova, Kámen. Pod hradem je ve stejnomenné vesniččce parkoviště, je to jeden z hradů, ke kterým se nemusíte šplhat a tam místo obligátního důchodce byla mladá slečna :-D Prohlídku jsme nakonec nedali, ale i tak stála prohlídka zahrady kolem hradu za to, exotické dřeviny a k tomu krásné jezírko s lotosy, prostě nádhera.

Hrad Kámen:
První zmínky o hradu pocházejí z počátku 14. století. V letech 1356-66 jej nechal Jindřich z Ziegelheinu, mistr královské kuchyně, přestavět na hradní palác. V letech 1640-77 za Malovců proběhla další přestavba, tentokrát na barokní zámek. Současná podoba sídla je však výsledkem pseudogotických úprav z let 1860-70, které provedl Václav Enis z Atteru. V současnosti jsou zde pro vás připraveny dva prohlídkové okruhy, z nichž jeden vám představí způsob bydlení a životního stylu na panském sídle v 19. a počátkem 20. století. Druhá trasa nabízí prohlídku expozice historických jednostopých vozidel a ukázku starého paláce.







Generalleutnant Rudolf Bamler

27. srpna 2018 v 22:14 | paulito |  Historie

Rudolf Bamler se narodil 6.5.1896 v Osterburgu a vstoupil 12.3.1914 jako Fahnenjunker do císařské armády a byl zařazen k Bergisches Feldartillerie-Regiment Nr. 59. 31.12.1914 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Byl v té době důstojníkem baterie u pluku. Během první světové války zastával různé pozice u svého pluku. 18.10.1918 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Po válce byl ve Freikorpsu a pak byl převzat do Reichsheer. Byl zařazen k Reichswehr-Artillerie-Regiment 15, v 200.000 Mann Übergangsheer na jaře 1920 patřil ke stejné jednotce. V 100.000 Mann-Heeres der Reichswehr byl v 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment. U něj byl ve štábu pluku v Saganu. 1.10.1923 byl odvelen k velitelskému kurzu ke štábu 3. Division v Berlíně. U svého pluku byl nasazen v 12. (reitende) Batterie a 13. (reitende) Batterie v Potsdami. 1.10.1925 byl převelen k 5. Batterie pluku ve Frankfurt an der Oder. 1.10.1927 byl odvelen na Reichswehrministerium v Berlíně, kde byl v Heeres-Statistische-Abteilung (T 3). 1.11.1927 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1932 byl převelen k 1. (Preuß.) Artillerie-Regiment jako velitel baterie. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1934 byl nasazen jako velitel baterie v Artillerie-Regiment Königsberg. Koncem roku 1934 byl napřed na Reichswehrministeriu, pozdější Reichskriegsministerium v Berlíně. 1.8.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na jaře 1938 se stal náčelníkem Abwehr-Abteilung III. 1.3.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se velitelem Artillerie-Regiment 74. V létě 1939 se stal náčelníkem štábu Stellvertretenden Generalkommando VII. Armeekorps v Mnichově. Po dvou týdnech se stal náčelníkem štábu Militärbefehlshaber Danzig-Westpreußen. Koncem října 1939 byl štáb přejmenován na Stellvertretenden Generalkommando XX. Armeekorps v Gdaňsku. Koncem listopadu 1940 se stal náčelníkem štábu XXXXVII. Armeekorps (mot.). 12.3.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V květnu 1942 se stal náčelníkem štábu Armeeoberkommando Norwegen (AOK Norwegen). 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 30.4.1944 byl přeložen do Führerreserve. 1.6.1944 se stal velitelem 12. Infanterie-Division na středním úseku východní fronty. Při sovětské ofenzívě, která vedla ke zničení Heeresgruppe Mitte, padl Generalleutnant Bamler v Mogilevu do zajetí. Zde se stal členem Bund deutscher Offiziere (BDO) a Nationalkomitee Freies Deutschland (NKFD). Ze zajetí byl propuštěn na jaře 1950. Zemřel 13.3.1972 v Groß-Glienicke.

Generalleutnant Richard Baltzer

27. srpna 2018 v 21:41 | paulito |  Historie

Richard Baltzer se narodil 1.6.1886 v Gdaňsku a absolvoval od dubna 1904 základní výcvik v císařském námořnictvu. Koncem března 1905 byl převelen k armádě a přišel jako Fahnenjunker k 1. Litthauisches Feldartillerie-Regiment "Prinz August von Preußen" Nr. 1. Zde byl 18.8.1906 povýšen do hodnosti Leutnant. 1.10.1913 byl odvelen na Kriegsakademie, odkud se vrátil v červnu 1914 v hodnosti Oberleutnant. V červenci 1914 byl převelen k Schleswig-Holsteinisches Füsilier-Regiment "Königin" Nr. 86. V srpnu 1914 šel jako adjutant Reserve-Feldartillerie-Regiment 1 na frontu. 18.6.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. O několik týdnů později byl jmenován velitelem baterie. V listopadu 1916 byl poslán do štábu Gouvernement Namur, 5.3.1917 do štábu 45. Reserve-Division. V červnu 1917 byl převelen do štábu Chef des Feldeisenbahnwesens. V první světové válce obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. V březnu 1919 byl Richard Baltzer referent ve Feldeisenbahn-Abteilung v Großen Generalstab. V prosinci 1919 byl jako Major převelen k policii. Na počátku roku 1920 byl propuštěn z armády. V roce 1922 se stal velitelem Polizei-Inspektion Linden v Berlíně. 1.4.1930 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant der Polizei. V roce 1933 byl povýšen do hodnosti Oberst der Polizei a byl jmenován velitelem Schutzpolizei Berlin. Ve stejném roce byl povýšen do hodnosti Generalmajor der Polizei. V červnu 1934 se stal velitelem Landespolizei-Inspektion Brandenburg. 16.3.1936 byl jako Oberst převzat opět do Heer. Na počátku byl ve štábu 26. Infanterie-Division v Kölnu. 1.6.1936 se stal velitelem Infanterie-Regiment 25 ve Stargardu. Byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.3.1938 byl jmenován do funkce Landwehr-Kommandeur Allenstein. V létě 1939 se stal velitelem 217. Infanterie-Division. Tu vedl při tažení v Polsku. Za to obdržel obě Spony k Eiserne Kreuz. 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Divize byla nasazena jako okupační jednotka v Polsku. V létě 1940 byla divize přesunuta jako okupační jednotka do Francie. Na počátku léta 1941 vedl potom divizi do útoku na severním úseku východní fronty. 31.1.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. 15.4.1942 byl převelen do Führer-Reserve. 15.8.1942 se stal velitelem Division Nr. 156. V prosinci 1943 byl převelen do Führer-Reserve. 25.3.1944 se stal velitelem 182. Reserve-Division. 1.3.1945 byla divize přejmenována na 182. Infanterie-Division. 10.5.1945 byl zabit v Praze po kapitulaci Wehrmacht.

25.8.2018: Skanzen Veselý kopec

27. srpna 2018 v 21:13 | paulito |  Ostatní
Sobotní výlet za historií nás i s větší částí rodinky zavedl na Veselý kopec, což je skanzen staveb z Vysočiny nedaleko Hlinska. Můžete zde vidět, jak se žilo v 19. století, je tu řada zajímavých staveb a nejen staveb, ale i technických památek. Stavby jsou roztomilé, nejsou na příliš velké ploše a tak se dá vše obejít za hodinku, i s kočárkem :-) V nedalekém Hlinsku jsme ještě navštívili na chvilku folklorní festival, vidět ty špunty, jak zpívají a tancují je celkem sranda :-)


















Colossus Morose: Seclusion

27. srpna 2018 v 20:53 | paulito |  Hudba
80%
2018

První LP mezinárodní death/doom metalové kapely, hrající od roku 2015. Hraje ve složení C.J. (nástroje) a J.C. (zpěv).