Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Březen 2018

Emil Hruška: Pán protektorátu

31. března 2018 v 8:53 | paulito |  Knihy
Kniha o Karlu Hermannu Frankovi, nacistovi, který se nejprve agilně podílel na rozbití Československa a poté výrazně a někdy i zásadním způsobem ovlivňoval dění v Protektorátu Čechy a Morava, není jen tradičním životopisem. Zkušený autor se soustředil i na ty momenty z Frankova života, které jsou dnes již zapomenuté, neznámé či méně známé. Můžeme se tak dočíst nejen o Frankovi samotném a jeho rodině, ale také o jeho poměru k jiným nacistickým veličinám (Henleinovi, von Neurathovi, Heydrichovi, Daluegovi či Frickovi). Seznámíme se s jeho poradci, s koncipováním protektorátní politiky, s Frankovým podílem na vyhlazení Lidic a Ležáku, či s posledními měsíci jeho života. Text je zpestřen poněkud odlehčenými kapitolami o jeho údajných aférách, okradení či o "tajné sekretářce".

Zajímavé nejen z pohledu na Franka a jeho vztah s různými ososbnostmi Říše, ale i na atmosféru v protektorátu.


Insidious: Poslední klíč (Insidious: The Last Key)

30. března 2018 v 21:16 | paulito |  Filmy
60%
2018
Horor / Mysteriózní / Thriller
Režie: Adam Robitel
Hrají: Lin Shaye, Javier Botet, Spencer Locke, Kirk Acevedo, Josh Stewart, Bruce Davison, Leigh Whannell, Angus Sampson, Caitlin Gerard, Jerrika Hinton, Hana Hayes, Tessa Ferrer

Čtvrtá část kultovní série Insidious odhalí záhadnou minulost vyhledávané parapsycholožky Elise. Ta v mládí žila v malém městě v Novém Mexiku, její domov však byl zároveň domovem temných sil, a tak netrvalo dlouho a její život se obrátil naruby. Nyní ji nejnovější klient přivádí zpět do domu hrůzy a Elise se musí vyrovnat s vlastní děsivou minulostí.

Není to úplně špatný duchařský horor, jen trochu komplikovaný...



Saljut-7

30. března 2018 v 12:49 | paulito |  Hudba
70%
2017
Akční / Drama / Historický
Režie: Klim Šipenko
Hrají: Vladimir Vdovičenkov, Ljubov Aksjonova, Marija Mironova, Pavel Děrevjanko, Nikita Panfilov, Oksana Fandera, Vitalij Chajev, Igor Ugolnikov, Alexandr Samojlenko, Natalja Kudrjašova

Je rok 1985. Saljut 7 je sovětská orbitální sanice, která obíhá Zemi v bezpilotním režimu. Náhle však přestane reagovat na signály pozemního řízení. Pád této stanice, pýchy sovětské vědy a vesmírného průmyslu, by nejenom poškodil obraz země, ale také způsobil tragédii, stejně jako ztráty na životech. Na stanici proto musí být vysláni astronauti, aby zjistili, co způsobilo poruchu a zabránili katastrofě. Nikomu se však dosud ještě nepodařilo spojit s neovladatelným objektem ve vesmíru. Dodnes se jedná o technicky nejsložitější misi v historii vesmírné navigace.

Je to samozřejmě trochu upravené, aby to bylo divácky přivětivější, ale jinak dobré, z vesmíru toho moc není.



Rogožarski SIM-XI

30. března 2018 v 11:08 | paulito |  Historie
Jeden SIM-XI prototyp byl dodán na počátku roku 1938 pro testování a vývoj. Jednomístný stroj s křídlem parasol měl být akrobatický výcvikový y byl vyvinut ze SIM-X. Byl vybaven motorem 150 hp Siemens Sh 14a. V dubnu 1941 byl prototyp ukořistěn Němci a zařazen do chorvatského letectva.


Rogožarski SIM-X

30. března 2018 v 11:01 | paulito |  Historie
Jeden SIM-X prototyp byl dodán na počátku roku 1937 pro testy a vývoj. Byl to výcvikový letoun s křídlem typu parasol. Po testování bylo objednáno 20 letadel. Poslední stroje byly dodány v roce 1938, poslední tři byly dodány Jugoslávskému královskému aeroklubu. Sériové stroje byly lehce odlišné od prototypu, nesl kryty motorů NACA. Stroje byly vybaveny motory 120 hp Vlajkovic Walter NZR, ačkoliv jeden stroj obdržel motor 132 hp Gipsy Major I. Typ byl používán JKRV, stejně jako místními aerokluby pro tažení kluzáků. SIM-X prototyp byl modifikován na počátku roku 1940 jako výcvikový stroj s čelním krytem kokpitu a motorem 120 hp Walter Major 4. Byl označen Si-Gip, nová verze ale nebyla úspěšná. Původní motor Walter NZR byl opět nainstalován na počátku roku 1941 a letadlo přejmenováno na SIM-Xa. Před útokem Německa v dubnu 1941 bylo pět civilních strojů zařazeno do služby JKRV. Většina těchto letadel bylo zničeno německými nálety, tři byly ukořistěny Němci a jeden byl předán chorvatskému letectvu.


General der Infanterie Helge Auleb

30. března 2018 v 10:28 | paulito |  Historie

Helge Auleb se narodil 24.3.1887 v Gehrenu a vstoupil 1.3.1907 jako Fahnenjunker do Kaiserlich Armee. Přišel k 12. Königlich Sächsiches Infanterie-Regiment Nr. 177. Zde byl 18.8.1908 povýšen do hodnosti Leutnant. Se svým plukem přišel po vypuknutí první světové války na frontu. 28.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 18.4.1916 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po zbytek války byl nasazen u různých jednotek a štábů. Od jara 1917 byl v Generálním štábu. Během války obdržel oba stupně Železného kříže. Po skončení války byl krátký čas v Hessischen Freikorps a pak převzat do Reichsheer. U Übergangsheer na jaře 1920 byl velitelem roty v Reichswehr-Infanterie-Regiment 22. Při výstavbě 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl velitelem roty v 15. Infanterie-Regiment. Na počátku roku 1924 přišel do štábu 3. Kavallerie-Division ve Weimaru. 1.10.1927 byl převelen do štábu Artillerieführer I v Königsbergu. 1.2.1929 byl povýšen do hodnosti Major. 1.10.1930 byl převelen do štábu 1. Division do Königsbergu. 1.10.1932 byl převelen ke Kommandantur Königsberg. 1.7.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.10.1933 byl převelen ke Wehrgauleitung Lübeck. 1.10.1934 byl převelen do štábu Reichswehrdienststelle Hamburg. Na jaře 1935 je jmenován náčelníkem štábu Wehrkreiskommando X. 1.6.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. Při přejmenování jednotek se stal 15.10.1935 náčelníkem štábu X. Armeekorps. V létě 1936 se stal velitelem Infanterie-Regiment 77 v Düsseldorfu. 6.10.1936 se stal při přejmenování pluků velitelem Infanterie-Regiment 39 v Düsseldorfu. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Přo mobilizaci v létě 1939 se stal Oberquartiermeister 5. Armee. V říjnu 1939 se stal Oberquartiermeister 2. Armee. 1.11.1939 se stal Oberquartiermeister Heeresgruppe A. Na jaře 1940 se zúčastnil tažení na Západě. V červnu 1940 se stal náčelníkem štábu Militärbefehlshaber Nordfrankreich. 1.7.1940 se stal náčelníkem štábu Militärverwaltung Frankreich. Koncem července 1940 se stal velitelem 72. Infanterie-Division. Na počátku září 1940 byl přeložen do Führerreserve. Po dvou měsících byl pověřen velením 290. Infanterie-Division. Po necelém měsíci se stal velitelem 6. Infanterie-Division. Ta sloužila jako okupační jednotka ve Francii. 1.12.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Na jaře 1941 byla divize přesunuta do Východního Pruska. Na počátku léta 1941 byl se 6. Infanterie-Division mnasazen při útoku do středního Ruska. Na podzim 1941 obdržel obě Spony k Železnému kříži. 26.12.1941 obdržel Deutsches Kreuz in Gold. Koncem ledna 1942 byl převelen do Führerreserve. Na počátku června 1942 byl jmenován General z.b.V. für den Heeresstreifendienst beim Küstenstab Asow. V červenci 1942 byl jmenován General z.b.V. des Heeresstreifendienstes bei der Heeresgruppe A. Koncem roku 1942 se stal velitelem Gruppe Auleb, 1. Panzerarmee na Kavkazu. Byl také velitele za ústup na Krym. 1.2.1943 se stal velitelem Abschnittskommando Auleb na Krymu. Na jaře 1943 byl jmenován do funkce Befehlshaber Krim. Koncem července 1943 byl pověřen velením XXXXIX. Gebirgs-Armeekorps. V srpnu 1943 byl převelen do Führerreserve. V září 1943 byl jmenován do funkce Kommandierenden General der Sicherungstruppen und Befehlshaber im Heeresgebiet A. 1.12.1943 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. V prosinci 1943 byl jmenován do funkce Befehlshaber der deutschen Truppen in Transnistrien. 1.4.1944 byl jmenován do funkce Befehlshaber der deutschen Truppen in Nordrumänien. Na jaře 1944 své vedení předal a v červnu 1944 byl jmenován velícím generálem LXIX. Armeekorps v Chorvatsku. Toto velení držel až do konce války. Potom padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn na podzim 1947. Helge Auleb zamřel 14.4.1964 v Düsseldorfu.

Leutnant (18.8.1908)
Oberleutnant (28.11.1914)
Hauptmann (18.4.1916)
Major (1.2.1929)
Oberstleutnant (1.7.1933)
Oberst (1.6.1935)
Generalmajor (1.2.1939)
Generalleutnant (1.12.1940)
General der Infanterie (1.12.1943)

Důstojnický čekatel 177. Infanterie Regiment (1.3.1907 - 18.8.1908)
2. Kompanie 117. Infanterie-Regiment (18.8.1908 - 6.1913)
Zbrojní továrna ve Spandau (6.1913 - 7.1913)
2. Kompanie 117. Infanterie-Regiment (7.1913 - 1.10.1913)
Velitel čety v kulometné rotě 117. Infanterie-Regiment (1.10.1913 - 22.8.1914)
Velitel kulometné roty 117. Infanterie-Regiment (22.8.1914 - 2.11.1916)
Velitel II. Battalion 117. Infanterie-Regiment (19.5.1916 - 28.5.1916)
Velitel I. Battalion 117. Infanterie-Regiment (15.9.1916 - 23.9.1919)
Ersatz-Battalion 117. Infanterie-Regiment (2.11.1916 - 11.12.1916)
Štáb 117. Infanterie-Regiment (11.12.1916 - 20.12.1916)
Velitel II. Battalion 117. Infanterie-Regiment (20.12.1916 - 6.1.1917)
Štáb 117. Infanterie-Regiment (6.1.1917 - 5.2.1917)
Velitel I. Battalion 116. Infanterie-Regiment (15.1.1917 - 20.1.1917)
Štáb 25. Infanterie-Division (5.2.1917 - 25.2.1917)
Štáb Gruppe P (25.2.1917 - 6.5.1917)
Velitel II. Battalion 116. Infanterie-Regiment (10.4.1917 - 22.4.1917)
Štáb 255. Infanterie-Division (6.5.1917 - 18.9.1917)
Štáb VII. Armee-Korps (18.9.1917 - 21.3.1918)
Kurzy generálního štábu Sedan (8.2.1918 - 6.3.1918)
Štáb VII. Armee-Korps (21.3.1918 - 3.7.1918)
Štáb 4. Kavallerie-Division (3.7.1918 - 21.12.1918)
117. Infanterie-Regiment (21.12.1918 - 5.1.1919)
Velitel roty v Hessischer Freikorps (5.1.1919 - 1.5.1919)
Štáb VII. Armee-Korps (1.5.1919 - 1.7.1919)
Štáb Infanterie-Kommando 18 (1.7.1919 - 1.10.1919)
Štáb 11. Reichswehr-Brigade (1.10.1919 - 15.4.1920)
Velitel roty 36. Reichswehr-Infanterie-Regiment (15.4.1920 - 1.6.1920)
Velitel roty 22. Reichswehr-Regiment (1.6.1920 - 1.1.1921)
Velitel roty 15. Infanterie-Regiment (1.1.1921 - 12.8.1921)
Kulometný výcvikový kurs v Münsingenu (12.8.1921 - 4.11.1921)
Velitel roty 15. Infanterie-Regiment (4.11.1921 - 1.2.1922)
Štáb 15. Infanterie-Regiment (1.2.1922 - 1.10.1922)
Velitel roty 15. Infanterie-Regiment (1.10.1922 - 1.10.1923)
Štáb 15. Infanterie-Regiment (1.10.1923 - 1.2.1924)
Štáb 3. Kavallerie-Division (1.2.1924 - 1.10.1927)
Štáb Infanterie-Kommando I (1.10.1927 - 1.10.1930)
Štáb 1. Division (1.10.1930 - 1.10.1932)
Střelecký kurs pro štábní důstojníky pěchoty v Döberitz (6.10.1931 - 23.10.1931)
Vojenské velitelství Königsberg (1.10.1932 - 1.10.1933)
Vojenské velitelství Lübeck (1.10.1933 - 1.10.1934)
Ministerstvo Reichswehru (19.1.1934 - 27.1.1934)
Štáb Ministerstva Reichswehru, Hamburg (1.10.1934 - 15.5.1935)
Náčelník štábu Wehrkreis X (15.5.1935 - 15.10.1935)
Náčelník štábu X. Armee-Korps (15.10.1935 - 15.7.1935)
Velitel 77. Infanterie-Regiment (15.7.1935 - 6.10.1936)
Velitel 39. Infanterie-Regiment (6.10.1936 - 26.8.1939)
Vrchní ubytovatel 5. Armee (26.8.1939 - 13.10.1939)
Vrchní ubytovatel 2. Armee (13.10.1939 - 1.11.1939)
Vrchní ubytovatel Armee Gruppe A (1.11.1939 - 15.6.1940)
Náčelník štábu Vojenského velitele sevrní Francie (15.6.1940 - 1.7.1940)
Náčelník štábu Náčelníka vojenské administrativy, Francie (1.7.1940 - 25.7.1940)
Velitel 72. Infanterie-Division (25.7.1940 - 5.9.1940)
Führer-Reserve OKH (5.9.1940 - 19.9.1940)
Velitel 290. Infanterie-Division (19.9.1940 - 14.10.1940)
Velitel 6. Infanterie-Division (14.10.1940 - 22.1.1942)
Führer-Reserve OKH (22.1.1942 - 10.6.1942)

Velitel 444. Sicherungs-Division (3.2.1942 - 4.3.1942)
Generál z.b.V. pro Armádní strážní službu u Küsten-Stab Azov (10.6.1942 - 24.7.1942)
Generál z.b.V. pro Armádní strážní službu u Armee Gruppe A (24.7.1942 - 20.12.1942)
Velitel Kampfgruppe Auleb (Kavkaz) (20.12.1942 - 1.2.1943)
Velitel Kommando Auleb (Krym) (1.2.1943 - 27.4.1943)
Befehlshaber Krim (27.4.1943 - 26.7.1943)
Velitel XLIX. Gebirgs-Armee-Korps (26.7.1943 - 15.8.1943)
Führer-Reserve - Armee Gruppe A (15.8.1943 - 17.9.1943)
Befehlshaber Heeresgebiet A (17.9.1943 - 18.12.1943)
Befehlshaber Transnistrien (18.12.1943 - 1.4.1944)
Befehlshaber Nordrumänien (1.4.1944)
Velitel LXIX. Armee-Korps (24.6.1944 - 8.5.1945)

V britském a americkém zajetí (8.5.1945 - 30.9.1947)




Midwinter Of The Spirit

30. března 2018 v 10:11 | paulito |  Hudba
40%
2015
Thriller
Režie: Richard Clark
Hrají: Nicholas Pinnock, Kate Dickie, Anna Maxwell Martin, Leila Mimmack, David Threlfall, Siobhan Finneran, Kai Alexander, Eileen Nicholas, Martin Walsh, Oengus MacNamara

Tato britská třídílná minisérie sleduje ovdovělou vikářku Merrily Watkins, která je jednou z mála žen - kněží, pracující jako exorcista ve Velké Británii. Po smrti nevěrného manžela se odstěhuje s dcerou z města a začne sloužit na místní faře. Když ve zdejší oblasti dojde k příšerné vraždě, policie ji požádá o pomoc.

Dva díly jsem vydržel výlevy dvou ošklivých hysterických Angličanek na pozadí rádoby tajemných událostí.... pak už ne, třetí díl jsem nedal.



Oberst Andreas von Aulock

29. března 2018 v 21:32 | paulito |  Historie


Andreas von Aulock se narodil 23.3.1893 v Kochelsdorfu a 22.3.1912 byl jako Leutnant z Hauptkadettenanstalt poslán k 6. Thüringischen Infanterie-Regiment Nr. 95. 2.8.1914 byl převelen k 3. Kompanie a 27.10.1914 se stal velitelem 4. Kompanie. 13.11.1915 se stal adjutantem v I. Bataillonu a 27.2.1916 adjutant ve štábu pluku. 2.7.1917 byl odvelen k Feldrekruten-Depot 38. Infanterie-Division a 26.9.1917 k Sturmabteilung 38. Infanterie-Division. 18.8.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 18.6.1918 se stal adjutantem 102. Reserve-Infanterie-Brigade a 20.1.1919 byl převelen do Offiziers-Dulag Hannover-Münden. 9.4.1920 byl z armády propuštěn. Jako záložní důstojník byl poslán 1.12.1937 jako Hauptmann der Reserve k Infanterie-Regiment 87. 23.11.1938 byl jako Major převzat do armády a stal se velitelem 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 87. Na počátku roku 1939 navštěvoval výcvikový kurz pro štábní důstojníky a 26.8.1939 se stal velitelem II. Bataillon, Infanterie-Regiment 212. 14.8.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 31.10.1940 se stal velitelem Infanterie-Regiment 226 a 16.3.1942 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.11.1942 těžce onemocněl a 24.2.1943 byl převelen do OKH-Reserve. 30.4.1943 se stal velitelem Kampfgruppe 79. Infanterie-Division. 13.7.1943 se stal velitelem Grenadier-Regiment 226. Za úspěšný protiútok obdržel 6.11.1943 Ritterkreuz. 19.10. až 22.10.1943 vedl 79. Infanterie-Division. 30.11. byl poslán do kurzu pro velitele divizí a nakonec převelen do Führerreserve. 24.3.1944 se von Aulock stal velitelem Festung St. Malo. Za obranné boje obdržel 16.8.1944 Dubové listy. 18.8.1944 padl při kapitulaci pevnosti do zajetí Spojenců. Andreas von Aulock zemřel 23.6.1968 ve Wiesbadenu.


Oberstleutnant Johannes Austermann

29. března 2018 v 21:14 | paulito |  Historie


Johannes Austermann se narodil 24.6.1906 v Castropu a vstoupil 11.4.1928 do 16. Kompanie, Infanterie-Regiment 16. 28.9.1928 byl převelen do 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 16 a 1.4.1932 byl povýšen do hodnosti Gefreiter. 1.9.1934 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a 15.10.1935 byl převelen do 1. Kompanie. 1.12.1937 byl povýšen do hodnosti Feldwebel a 1.9.1939 se stal velitelem čety v 1. Kompanie. 1.3.1940 byl povýšen do hodnosti Oberfeldwebel a o dva měsíce později Stabsfeldwebel. 1.8.1941 byl zařazen do Führerreserve pluku a odvelen do kurzu pro důstojnické čekatele. 22.4.1942 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.8.1942 se stal velitelem 1. Kompanie, Infanterie-Regiment 16. 16.10.1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant, 8.8.1943 Hauptmann. 12.11.1943 se stal styčným důstojníkem v Ausbildungs-Regiment Athen. 23. 3.1944 převzal velení 1. Kompanie, Grenadier-Regiment 16. 8.6.1944 byl převelen do Führerreserve des OKH a 15.1.1945, současně s povýšením do hodnosti Major, se stal velitelem II. Bataillon, Grenadier-Regiment 1146. 1.3.1945 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 12.3.1945 byl pověřen velením Grenadier-Regiment 1144. Během ústupových bojů odrazil Johannes Austermann několikrát ruské tankové útoky a zabránil tak obklíčení divize. Za to obdržel 10.2.1945 Ritterkreuz a 20.4.1945 Dubové listy. 27.3.1945 byl těžce zraněn a na konci války padl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn v listopadu 1945. Zemřel 12.8.1973 ve Waltropu.


Val McDermidová: Hrob tetovaného

29. března 2018 v 18:50 | paulito |  Knihy
Prudké letní lijáky bičující kopce anglického Lake Districtu odplaví staré nánosy rašeliny a obnaží bizarně tetované tělo. Spolu s ním ožije staletí starý příběh o legendárním masakru na Pitcairnu. Co když Fletcher Christian, první důstojník osudem těžce zkoušené Bounty, svou smrt pouze předstíral, aby se mohl tajně vrátit domů? V Lakelandu žije mýtus o tom, že uprchlíka ukrýval proslulý básník a zároveň Fletcherův přítel z mládí William Wordsworth a že jeho příběh využil k napsání epické básně, kterou nemohl za svého života zveřejnit, pokud nechtěl propadnout hrdlem. Odbornice na Wordsworthe Jane Greshamová chce znát pravdu. Jak zjišťuje nová fakta, začnou se kolem případu hromadit vraždy. Na půvabném pozadí anglického Lake Districtu se odehrává drama, dvě stě let stará legenda náhle začíná ohrožovat lidské životy, protože jestli báseň skutečně existuje, má hodnotu přes milion liber.

Hodně zajímavá kniha, spojující historii s detektivkou.. a dávající tip si nastudovat na netu něco více o Williamu Wordsworthi a "jezerních básnících" i o pověsti kolem konce Fletchera Christiana (ne, na 99% se domů nebrátil :-)


Památky Vysočiny 2015

29. března 2018 v 18:47 | paulito |  Knihy
Publikace je ohlédnutím za zajímavými počiny v oblasti památkové péče v roce 2015 v Kraji Vysočina. Seznamuje odbornou i laickou veřejnost s památkami v tomto regionu a inspiruje čtenáře ke kulturním aktivitám. Čtenář zde nalezne nejen témata z archeologie, lidového stavitelství či z dějin umění, ale i vybrané ukázky příkladných obnov památkově významných objektů. Kromě toho jsou zde prezentovány tři příspěvky vycházející ze stavebněhistorických a operativně dokumentačních průzkumů (příspěvek Pavla Borského o domě v ulici Matky Boží v Jihlavě, článek Pavla Macků o unikátně dochovaném vesnickém domě v Daňkovicích na Žďársku a příspěvek Ivana Mináře o proměnách a vývoji Nápravníkova stavení na Zichpilu v Humpolci). K zajímavým určitě patří článek o obnově středověké tvrze v Sudkově Dole na Pelhřimovsku. V tomto čísle se podařilo rozvrhem a náměty jednotlivých příspěvků pokrýt všech pět vysočinských okresů.


Ethereal Pandemonium: A Winter Solstice Eve, Arcanum Lunae

29. března 2018 v 18:42 | paulito |  Hudba
70%

První dvě LP slovenské pagan/black/doom metalové kapely z Bratislavy, hrající v letech 1997-2008. Hrála ve složení Nathuruss (baskytara), Tibor (bicí), Vidar (kytara, zpěv), Rhaa (klávesy) a Koca (zpěv).


A Winter Solstice Eve
1998



Arcanum Lunae
2000



Eternal Helcaraxe: Palest Kingdom, Against All Odds

29. března 2018 v 18:34 | paulito |  Hudba
70%

Demo a LP irské black metalové kapely z Cavanu, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Tyrith (bicí), Praetorian (kytara, klávesy, zpěv) a Maulgrim (kytara, zpěv).


Palest Kingdom
Demo
2008



Against All Odds
LP
2012



Ex Anima: Pliaga

28. března 2018 v 20:30 | paulito |  Hudba
70%
2018

První LP slovenského experimental/atmospheric black metal hudebníka Quasara z Čadce, skládajícího od roku 2014.




Et Cetera: After Dawn

28. března 2018 v 20:25 | paulito |  Hudba
70%
2014

EP slovenského depressive black metalového hudebníka M. z Levice, skládajícího v letech 2014-2018.




Therion: Beloved Antichrist

26. března 2018 v 19:36 | paulito |  Hudba
60%
2018

Nejnovější LP švédské symfonické metalové kapely ze Stockholmu, hrající od roku 1988. Hraje ve složení Christofer Johnsson (kytara, klávesy), Sami Karppinen (bicí), Nalle Påhlsson (baskytara), Thomas Vikström (zpěv, flétna), Christian Vidal (kytara) a Lori Lewis (zpěv).




Falkenbach: Tiurida, Asa

25. března 2018 v 21:56 | paulito |  Hudba
80%

Tiurida
2011


Asa
2013





Ravenhill: Ground Zero

25. března 2018 v 21:52 | paulito |  Hudba
60%
2018

První EP slovenské folk/symfonické metalové kapely z Bratislavy, hrající od roku 2009. Hraje ve složení Peter Áč (baskytara), Martin "Wajo" Krajčík (bicí), Milan Vlačuška (kytara), Matúš "Matt" Považaj (kytara), Andrea Dobrovodská (flétna), Marián Corvis Kronauer (zpěv) a Romana Kolkusová (zpěv).




Everlasting Dark: Return To Darkness

25. března 2018 v 21:49 | paulito |  Hudba
60%
2010



Duben 1945 - Soumrak bohu v Hitlerove bunkru (Les derniers secrets d'Hitler)

24. března 2018 v 22:43 | paulito |  Dokumenty
2016

Finále nacistického režimu, plné pletich a intrik. Od poloviny ledna 1945 do své sebevraždy 30. dubna 1945 si Adolf Hitler za svůj hlavní stan zvolil protiletecký bunkr zbudovaný pod zahradou Říšského kancléřství v Berlíně. Následovala ho tam i jeho družka Eva Braunová. Poslední dny vůdce nacistické říše byly poznamenány jeho podivným chováním, které se vyznačovalo depresemi nebo naopak nekontrolovanými záchvaty vzteku. Hitler žil v představách, že ho jak nejvyšší vojenští činitelé, tak předáci nacistické strany zradili. Ve vůdcově bunkru vládla proto přízračná atmosféra konce neblahé historické epochy, která měla trvat tisíc let. V roce 2013 publikoval Bruno Ledoux, francouzský mediální magnát a sběratel archiválií, materiály, které v listopadu 1945 nalezl přímo v Hitlerově bunkru francouzský major Raymond Rose. Jsou to jak soukromé dopisy Evy Braunové, tak například telegramy, které si ve velmi vzrušeném tónu vyměňovali Hitler a Göring. Pozoruhodné jsou také stenografické záznamy posledních debat Hitlera s Goebbelsem. Tyto dokumenty pomohly upřesnit výklad toho, co se ve druhé polovině dubna 1945 ve vůdcově posledním útočišti dělo, a staly se zároveň historickým podkladem pro dokumentární rekonstrukci, kterou autor snímku Emmanuel Amara veřejnosti nabídl.