Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Únor 2018

El secreto de Marrowbone

27. února 2018 v 23:22 | paulito |  Filmy
70%
2017
Drama / Horor / Thriller
Režie: Sergio G. Sánchez
Hrají: Charlie Heaton, Anya Taylor-Joy, George MacKay, Kyle Soller, Mia Goth, Robert Nairne

Nebyl to zrovna úplně horor, možná to bylo poměrně zbytečně dlouhé, ale tak úplně špatné také ne, vždy, když už jsem si myslel, že jsem mimo.. tak jsem s ezase chytnul :-) takový příběh o jedné zajímavé rodince.



Everlasting Dark: Symphony For Death, Lygophobia

27. února 2018 v 20:11 | paulito |  Hudba
Dvě dema olomoucké symfonické doom metalové kapely, hrající o roku 1997. Hrají v ní Zdeněk Kaczor (zpěv, kytara) a Petr Sova (kytara).


Symphony For Death
40%



Lygophobia
70%



The Ritual

26. února 2018 v 22:50 | paulito |  Filmy
70%
2017
Horor
Režie: David Bruckner
Hrají: Rafe Spall, Arsher Ali, Rob James-Collier, Sam Troughton, Paul Reid, Matthew Needham, Maria Erwolter

Parta čtyř britských chlapíků zboudí na treku ve Švédsku v lese a narazí na uctívače starých kultů a jednoho starého boha. Celkem dobré, jen ten konec jsem moc nepobral, možná, že jsem cestou něco přehlédl. Ale první dvě třetiny vynikající.



SS-Obersturmbannführer Anton Ameiser

26. února 2018 v 22:14 | paulito |  Historie

Anton Ameiser se narodil 1.8.1907 v Mnichově. V roce své maturity vstoupil do NSDAP s číslem 1.663.557 a do SS s číslem 156.587. 13.9.1936 byl povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer, v roce 1938 přišel k SS-Reiterstandarte 15, které velel SS-Obersturmbannführer Karl von Pichl, v Mnichově. Po zahájení války se dobrovolně přihlásil k SS-Kavallerie a byl nasazen v Polsku. Zde byl povýšen 1.8.1940 do hodnosti Untersturmführer der Reserve a velel muniční četě Leichten Kavallerie-Kolonne, SS-Kavallerie-Regiment 1. V roce 1942 byl u SS-Kavallerie-Brigade a zúčastnil se nasazení v Rusku. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer der Reserve, 27.9.1944 převzal velení Kampfgruppe Ameiser. Tato Kampfgruppe patřila k jednotkám, nasazeným v Maďarsku v době, kdy se v Německu dozvěděli o plánech admirála Horthyho, který chtěl uzavřít mír se Spojenci. Tak přišla Kampfgruppe Wiedemann do Debrecenu. Zde byl v bojích SS-Hauptsturmführer Wiedemann smrtelně zraněn a Ameiser převzal velení této Kampfgruppe a také SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 52 "Ungarn". Die Kampfgruppe se skládala z jednotek SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 52 pod velením SS-Hauptsturmführer Vandiekena, 7,5-cm-Infanterie-Geschütz-Kompanie pod velením SS-Obersturmführer Suedekuma, Flak-Vierling-Zug, Inst-Kolonne pod velením SS-Oberscharführer Faigleho a Aufklärungs-Abteilung z LVII. Panzerkorps. 30.9.1944 postoupila Kampfgruppe von Gyula-Szolonta z Maďarska do Aradu v Rumunsku a zde spolu s 9. Honvédskou divizí ustavila obranu. 2.10.1944 přišel útok nepřítele a Kampfgruppe Ameiser byla nasazena 6.10.1944. V bojích byla Kampfgruppe rozbita 8.10. na dvě části a jen jedné části skupiny se podařilo probít k německým liniím. Tato skupina měla 48 vojáků a velel jí Anton Ameiser a dosáhla 30.10.1944 vlastní linie u Dunafoldvaru, jižně od Budapešti. Muži prošli 200 km nepřátelským územím. Za boje u Aradu a poté průlom a další boje u Koerese a Theise, obdržel Ameiser jako SS-Sturmbannführer der Reserve a velitel SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 52 "Ungarn" 1.11.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes, od velícího generála LVII. Panzerkorps, General der Panzertruppe Kirchnera. Na jaře 1945 převzal velení SS-Freiwilligen-Kavallerie-Regiment 94 a velel mu až do konce války. Anton Ameiser zemřel 20.2.1976 v Mnichově.

SIM II

26. února 2018 v 22:00 | paulito |  Historie

Letoun SIM-II byl první samostatný projekt konstruktéra Simy Milutinoviče. Projekt školního letadla zahájil Sima Milutinović během stáže ve francouzské letecké továrně koncem 20. let. Po návratu do Jugoslávie začal pracovat na letadle jménem SIM-II. Konstrukční práce byly zahájeny na přelomu let 1929 a 1930. Prototyp byl vyvinut v letecké továrně v Bělehradu S. Vlajković a synové, s finanční pomocí Milutinovičových bratrů, motor Siemens Sh-14 100 hp byl koupen na úvěr. První vzlet se konal 29.5.1930 a v letadle letěl testovací pilot Dragisa Stanisavljević, student techniky a záložní vojenský pilot. Po úspěšných testech v továrně ho testovalo jugoslávské letectvo v pilotní škole Novi Sad. Letadlo bylo armádou odmítnuto, protože nebylo dostatečně pevné konstrukce, také byla zamítnuta nová koncepce, kdy seděl instruktor vedle žáka. Letoun byl jednoplošník s motorem Siemens 100 hp se dvěma členy posádky, sedícími vedle sebe. Trup byl dřevěný, potažený překližkou, křídla byla kryta plátnem. Palivová nádrž byla umístěna ve střední části pod křídlem. Podvozek byl pevný, odpružený gumovými bloky. Letadlo bylo předáno do pilotní školy záložních letců v Zemuni, kde byl používán několik let pro výcvik. Letoun SIM-II byl často používán pro propagandistické lety a na počátku roku 1935 byl předán aeroklubu. Letadlo dostalo civilní registraci YU-PCV a létalo do roku 1937.

Posádka: 2
Délka: 7.80 m
Rozpětí: 12.40 m
Výška: 2.68 m
Prázdná hmotnost: 520 kg
Vzletová hmotnost: 770 kg
Motor: 1× Siemens Sh 14 7-válec, 82 kW (110 hp)
Max. rychlost: 148 km/h
Dolet: 750 km
Dostup: 5.000 m

Darkside: Shadowfields

26. února 2018 v 21:07 | paulito |  Hudba
70%
1997

LP rakouské melodické death metalové kapely z Wiener Neustadt, hrající od roku 1991. Hraje ve složení Alvarez (baskytara), The Wolf (zpěv, klávesy), Urmuz (bicí), Pylath (kytara), Padre (kytara) a Jaro (kytara).




Graham Masterton: Bílé kosti

25. února 2018 v 19:43 | paulito |  Knihy
Jednoho deštivého listopadového rána vydá pole na Meagherově farmě kosti jedenácti žen. V této části Irska jsou neoznačené hroby běžné. Tyto kosti se však datují do roku 1915, do doby dlouho předtím, než začal konflikt mezi katolíky a protestanty. A co víc, zdá se, že jejich kat odvedl velice pečlivou práci. Ženy byly téměř jistě zaživa staženy z kůže. Inspektorka Katie Maguireová z Corku je na mrtvá těla zvyklá. Ale tohle je hotová řezničina. Její tým je přesvědčen, že je to jen mrhání časem, že nemá cenu zabývat se dávno mrtvými ženami. Avšak Katie je rozhodnutá pomoci jim dojít spravedlnosti. A pak se ztratí mladá americká turistka a její kosti, pečlivě zbavené masa, jsou nalezeny na stejné farmě. Katie se bude muset vypořádat nejen s dávnými zločiny, ale i s jejich hrůznou ozvěnou v přítomnosti. Podaří se jí vyřešit rituální vraždy spáchané před desítkami let, než brutální vrah udeří znovu?

Vynikající kniha o vraždách a keltské mytologii, jen ten vrah a vysvětlení trochu pokulhává.


25.2.2018: Velký Javor (Grosser Arber)

25. února 2018 v 19:38 | paulito |  Ostatní
A tak jsem si zase řekl, že když už je taková zima, jaká by to byla zima bez sněhu a vydali jsme se zase na Šumavu a protože se nám výlety dle nově koupené knihy výletů na Šumavě zdály pro prohýřené noci moc dlouhé, zajeli jsme na bavorskou stranu a od jezera Grosser Arbersee se vydali do kopce až na Velký Javor (1456 mnm). Cestu jsem chtěl asi třikrát vzdát, ale pak jsem se vždy vydal dále a odměnou byla nádherná zimní pohádková příroda a krásný výhled a na vrcholku také pekelná zima (vytáhnout mobil a fotit bylo o ruce). Pak zase po stejné cestě dolů (celkem nějakých 8 km) a protože vypadám bavorsky, všichni se mi po cestě ptali, jak je to ještě daleko :-) pozdní oběd v Přešticích na náměstí a pak už jsem nemohl ani vylézt z auta a ve vaně jsem usnul :-)













Leutnant Josef Abel

24. února 2018 v 15:22 | paulito |  Historie

Josef Abel se narodil 3.1.1914 v Bad Kissingenu a prodělal 16.10.1936 až 26.10.1938 svoji vojenskou službu v 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 63. Službu skončil v hodnosti Waffen-Unteroffizier. 26.8.1939 se stal velitelem družstva v 1. Kompanie, Infanterie-Regiment 217. Po tažení v Polsku a na Západě byl 1.5.1941 povýšen do hodnosti Oberfeldwebel a na počátku tažení v Rusku byl velitelem čety v 7. Kompanie. V bojích o Staroj-Životov se vyznamenal a 23.11.1941 obdržel Ritterkreuz. 14.7.1943 byl povýšen do hodnosti Fahnenjunker a o dva dny později převelen do 2. Stammkompanie, Grenadier-Ersatz-Bataillon 217. 24.11.1943 byl poslán na Kriegsschule Wiener Neustadt a 20.4.1944 povýšen do hodnosti Leutnant. 8.2.1945 byl poslán na Schule II für Fahnenjunker der Infanterie Wiener-Neustadt. 27.4.1945 padl do ruského zajetí, ze kterého uprchnul. U Salzburgu byl zatčen Američany a propuštěn v září 1945. Josef Abel zemřel 1.12.1984 v Donauwörthu.

Generalmajor Erich Abberger

24. února 2018 v 15:10 | paulito |  Historie

Erich Abberger se narodil 6.4.1895 v Kölnu a vstoupil 24.3.1914 jako Fahnenjunker do Pionier-Bataillon 8. 3.10.1914 byl povýšen do hodnosti Fähnrich, 31.12.1914 do hodnosti Leutnant. 20.10.1915 byl těžce zraněn a poslán do lazaretu. Po uzdravení byl převelen 1.3.1916 k Ersatz-Pionier-Bataillon 8 a 3.7.1916 k Pionier-Bataillon 8 na frontě. 7.11.1916 se Abberger stal adjutantem Pionier-Bataillon 8, 12.5.1917 velitelem 1. Reserve-Kompanie. V lednu 1918 těžce onemocněl a byl převelen k Ersatz-Pionier-Bataillon 8. 1.6.1918 byl adjutantem Ersatz-Pionier-Bataillon 8. 18.10.1918 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a po skončení války byl převzat do Reichswehru a po nějaké době ve štábu Garde-Kavallerie-Schützen-Division se 21.7.1919 stal adjutantem Reichswehr-Pionier-Bataillon 30. 21.5.1919 se stal adjutantem v Reichswehr-Pionier-Bataillon 16 a 1.10.1920 byl převelen do Pionier-Bataillon 4. V roce 1923 byl Erich Abberger převelen do štábu Kommandantur Breslau. 19.12.1923 byl poslán jako dozorčí důstojník k Festungsbau-Lehrgang na Pionierschule München. 1.4.1924 byl převelen k Reiter-Regiment 1 a 1.10.1926 k Pionier-Bataillon 1, kde byl 1.2.1928 povýšen do hodnosti Hauptmann a stal se velitelem roty. V říjnu 1928 navštěvoval Kampfschul-Lehrgang A v Döberitz. 1.10.1932 následovalo převelení k Artillerie-Regiment 1 a odvelení ke Kommandantur Berlin. 18.9.1933 byl Erich Abberger převelen do štábu Kommandantur Königsberg, kde byl 1.11.1934 povýšen do hodnosti Major. 1.5.1935 byl jmenován velitelem Pionier-Bataillon Ulm A. 15.10.1935 se stal velitelem Pionier-Bataillon 5 v Ulmu. 1.4.1937 byl jmenován vedoucím důstojnických výcvikových kurzů na Pionierschule I Berlin-Karlshorst. Zde byl Erich Abberger 1.8.1937 povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Při mobilizaci 26.8.1939 byl jmenován Armee-Pionier-Offizier 5. Armee. 1.10.1939 se stal Gruppenleiterem u General der Pioniere und Festungen, Chef der Heeresrüstung und Befehlshaber des Ersatzheeres. 1.7.1940 byl povýšen do hodnosti Oberst a 2.9.1942 se stal Armee-Pionierführer 11. Armee. 5.12.1942 byl zařazen do Führerreserve Wehrkreis III a 1.5.1943 se stal Höherer Pionier-Offizier 3. 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na konci války padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn 27.6.1947. Erich Abberger zemřel 3.5.1988 ve Wiesbadenu.

Arnošt Vašíček: Mexické záhady

24. února 2018 v 14:06 | paulito |  Knihy
V nové knize Arnošta Vašíčka se podíváme se na záhadu Zakleté Pyramidy čaroděje, obří lebky z Chochuly, děsivé příšery Onza nebo potomků nebešťanů. Jsou mayské svatyně střeženy vraždící kletbou? Kdo vystavě studny božího světla? Co skrývá tupená pyramida?

Přiznám se, že mě Mexiko a Mayové začínají lákat... :-)


Patrick Galliou, Michael Jones: Bretonci

22. února 2018 v 18:45 | paulito |  Knihy
Hojnost archeologických nálezů i písemných pramenů pomáhá vytvořit barvitý obraz dějin Bretaně od nejstarších dob téměř 5000 př. n. l., přes gallské osídlení, až po příchod Bretonců v 5.-6. století, kdy začínají dějiny tohoto keltského národa.

Zajímavá procházka historií národa v současné Bretani, od keho římsko-galských počátků, přes středověké Bretoňské vévodství, až do jeho začlenění do Francie.


General der Infanterie Karl Friedrich Schulz

20. února 2018 v 9:17 | paulito |  Historie

15.10.1897, Polnisch Nettkow
30.11.1976, Freudenstadt

Friedrich Schulz vstoupil po vypuknutí první světové války 19.9.1914 jako Fahnenjunker do Königlich Preußische Armee a byl zařazen k 7. Pommersches Infanterie-Regiment "von der Goltz" Nr. 54. S ním byl v roce 1915 nasazen na frontu. V roce 1916 byl jako Fähnrich převelen k 3. Posensches Infanterie-Regiment Nr. 58. Zde byl 26.6.1916 povýšen do hodnosti Leutnant. Po skončení války byl převelen ke Grenzschutz. 1.10.1919 byl převzat jako Leutnant do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer v roce 1920 patřil k Reichswehr-Infanterie-Regiment 9. V 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl převelen k 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment. Od roku 1924 patřil k 6. Kompanie, 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Glogau. 31.7.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Byl nasazen v 9. Kompanie, 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Görlitz. 1.10.1926 se stal adjutantem III. Bataillon, 8. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.10.1930 byl převelen do štábu 4. Division v Drážďanech. 1.11.1931 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.9.1933 byl převelen na Reichswehrministerium (RWM) do Berlína. 1.10.1934 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment Görlitz. 15.10.1935 se stal náčelníkem štábu 23. Infanterie-Division. 1.1.1936 byl povýšen do hodnosti Major i.G. Od 12.10.1937 sloužil na Generalstab OKW, kde byl 1.2.1939 povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. Stal se Gruppenleiterem II (Organisation), Abteilung L, Wehrmachtführungsamt. 20.4.1940 se stal náčelníkem štábu XXXXIII. Armeekorps, se kterým se v roce 1940 zúčastnil tažení na Západě. Zde obdržel obě Spangen zu Eisernen Kreuzen. 1.4.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. Se sborem se zúčastnil v létě 1941 bojů na středním úseku východní fronty. Za boje u Kalugy obdržel 29.3.1942 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 12.5.1942 se stal náčelníkem štábu 11. Armee. 1.7.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Od listopadu 1942 do února 1943 se stal náčelníkem štábu Heeresgruppe Don a v únoru 1943 Heeresgruppe Süd. 1.3.1943 byl přeřazen do Führerreserve. 1.5.1943 převzal velení 28. Jäger-Division v severním Rusku. 1.7.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. V listopadu 1943 se stal zastupujícím velitelem III. Panzerkorps v jižním Rusku. V lednu 1944 byl opět přeřazen do Führerreserve. 8.2.1944 převzal velení LIX. Armeekorps. 14.3.1944 byl jmenován ve Wehrmachtsbericht. 20.3.1944 obdržel Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 22.3.1944 byl pověřen velením XXXXVI. Panzerkorps. 1.4.1944 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem XXXXVI. Panzerkorps. V červenci 1944 byl odvolán a přeřazen do Führerreserve. Koncem července 1944 byl jmenován velitelem 17. Armee. Za své velení během bojů v Horním Slezsku obdržel 26.2.1945 Schwertern zum Ritterkreuz. V té době byl zraněn u Laubanu. 25.3.1945 byl přeřazen do Führerreserve. 5.4.1945 se stal ještě velitelem Heeresgruppe G na západní frontě. 30.4.1945 byl jmenován velitelem Heeresgruppe C a současně do funkce Oberbefehlshaber Südwest v Itálii. Ve štábu Heeresgruppe v Recoaru byl zatčen 1.5.1945 odvolaným náčelníkem štábu, jímž byl General der Panzertruppen Hans Röttiger. Ten pak vyjednal kapitulaci 2.5.1945. Potom byl zase propuštěn. 3.5.1945 byl jmenován velitelem nově ustavené Heeresgruppe G v prostoru Českého lesa, která kapitulovala Američanům 6.5.1945. Z amerického zajetí byl propuštěn 30.3.1948.

19.9.1914 Fahnenjunker
26.6.1916 Leutnant
1.8.1925 Oberleutnant
1.11.1931 Hauptmann
1.1.1936 Major
1.2.1939 Oberstleutnant i.G.
1.1.1941 Oberst i.G.
1.7.1942 Generalmajor
1.7.1943 Generalleutnant
1.4.1944 General der Infanterie

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
II. Klasse am 2.6.1916
I. Klasse am 27.1.1918
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum 1914 Eisernes Kreuz II. Klasse 6.4.1940
Spange zum 1914 Eisernes Kreuz I. Klasse 14.6.1940
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Krimschild
Vojenský řád Michala Statečného, III. třídy 6.10.1942 (Rumunsko)
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 14.3.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 29.3.1942 jako Oberst i.G. a náčelník štábu XXXIII. Armee-Korps
Eichenlaub 20.3.1944 (428.) jako Generalleutnant a velitel III. Panzer-Korps
Schwerter 26.2.1945 (135.) jako General der Infanterie a Oberbefehlshaber 17. Armee


Major der Reserve Karl-Heinz Schulz-Lepel

19. února 2018 v 21:07 | paulito |  Historie

14.3.1914, Groß Labenz
16.1.1993, Bad Neuenahr

Karl-Heinz Schulz-Lepel vstoupil v roce 1937 jako Soldat k Infanterie-Regiment 69. Během tažení na Západě byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a Offiziersanwärter a zúčastnil se útoku na Maastricht a Namur, kde obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. Po skončení tažení na Západě byl povýšen do hodnosti Feldwebel a na počátku tažení v Rusku Leutnant der Reserve. U Tauroggenu se zúčastnil průlomu ruské linie, za což obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. V srpnu 1941, mezitím povýšení do hodnosti Oberleutnant, prolomil jako velitel roty postavení Petersburg-Krasnogvarděisk a zajal přitom ruského generála. V těchto bojích byl se svojí rotou obklíčen, ale podařilo se mu prolomit. Byl těžce zraněn a musel do lazaretu. Po uzdravení byl převelen k nově ustavené 329. Infanterie-Division. Zde převzal jako velitel 6. Kompanie, Infanterie-Regiment 552. S ní se zúčastnil bojů v kotli u Děmjansku. Karl-Heinz Schulz-Lepel velel své rotě v Rusku dál a obdržel Deutschen Kreuz in Gold. V září 1944 provedl se svojí rotou průlom ruských linií během páté obranné bitvy u Starej Russy, za což obdržel 13.9.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Jako Hauptmann převzal Schulz-Lepel II. Bataillon, Grenadier-Regiment 552 a velel mu během ústupových bojů v Lotyšsku a Kurlandsku. Byl zraněn a po uzdravení převzal Feldersatz-Bataillon 329. Na konci války padl se svojí jednotkou u Frauenburgu do sovětského zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1949.

Abzeichen des SA-Treffens Braunschweig 17./18.10.1931
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Dienstauszeichnung der NSDAP in Bronze, 1941/1942
Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42
Ehrenblattspange des Heeres
Nahkampfspange des Heeres in Silber, 1942
Demjanskschild, 1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
Deutsches Kreuz in Gold 12.11.1942 jako Oberleutnant der Reserve
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 13.9.1943 jako Oberleutnant der Reserve a velitel 6. Kompanie/Grenadier-Regiment 552, 329. Infanterie-Division

Kurt Meyer: Granátníci

19. února 2018 v 18:15 | paulito |  Knihy
Brigadeführer SS a generálmajor Waffen-SS Kurt Meyer (1910-1961) vstoupil v roce 1929 do řad meklenburské policie. Během přípravky na Policejní akademii ve Schwerinu dostal od svých druhů přezdívku "Panzermeyer", neboť se zotavil z ošklivého pádu ze střechy, při němž utrpěl mnohočetné zlomeniny. Přezdívka měla vyjádřit, že je odolný jako tank. V roce 1934 přešel jako voják z povolání k Leibstandarte (gardové jednotce). Během tažení proti Polsku vedl rotu stíhačů tanků a během tažení na Západě rotu střelců na motocyklech. Za války na Balkáně byl velitelem průzkumného oddílu. Po ukončení kurzu velitelů pluku obdržel velení nad 25. plukem pancéřových granátníků a v roce 1944 velení nad 12. tankovou divizí SS Hitlerjugend. Byl nejmladším velitelem divize v německých ozbrojených silách. Válečné paměti Kurta Meyera představují v německé poválečné memoárové literatuře poměrně ojedinělý pokus skloubit popis bojových operací na západní i východní frontě s napínavým, takřka beletristickým podáním. V roce 1957, kdy poprvé vyšly, se rázem staly bestsellerem a byly postupně přeloženy do několika jazyků. Na jejich oblíbenost neměla vliv ani autorova zjevná snaha lakovat bojové nasazení proti Spojencům na růžovo a jednostranná obhajoba jednotek Waffen-SS. Své vzpomínky promýšlel Meyer již ve vězení a jejich vydání mu zajistilo širokou publicitu - kladnou i zápornou. Kritikové právem poukazovali na jeho snahu glorifikovat Waffen-SS. Toto hodnocení je zcela jistě příliš příkré, protože autorovi nelze upřít značný literární talent včetně smyslu pro dramatično. Přesto je k pamětem třeba přistupovat s vědomím, že byly psány jako obhajoba vojenských jednotek, které měly pro Adolfa Hitlera a jeho suitu vybojoval "životní prostor" na východě a donutit Evropu přijmout nacistický "nový řád".

Na příběh Kurta Meyera se dá pohlédnout dvěma způsoby... ano.. příslušníci Waffen-SS určitě budili hrůzu, i když nemyslím, že na bojišti by se chovali o mnoho hůře než ostatní jednotky jak na německé, tak na spojenecké straně. Na stranu druhou, Kurt Meyer válku nevymyslel ani nezačal, ta byla zahájen na úplně jiné úrovni soudobého světa a nemyslím, že by jeho odsouzení bylo úplně v pořádku.


17.2.2018: Naučná stezka Kolem Zelené hory, Žďár nad Sázavou

18. února 2018 v 18:38 | paulito |  Ostatní
Tak tohle je určitě jedno z míst, které chci navštívit i v létě, už jen proto, abych viděl interiéry staveb a také přírodu, i když zimní měla také své nádherné kouzlo. Zaparkovali jsme před zámkem, zastavili se v informacích, kde jsme koupili nějaké turistické známky a já i knihu Památky Vysočiny, na kterou už se těším a vydali se do kopce na Zelenou horu, kde leží rotunda sv. Jana Nepomuckého (bohužel zavřená) a je z ní i nádherný výhled na zámek pod kopcem. Z kopce vedla cesta kolem Konventského rybníka, na jehož březích je Přírodní památka Louky u Černého lesa (ale tady to léto chce ještě více :-) a zastavili jsme se i na zámku (bývalý klášter), který jsme prolezli, ale zase bohužel bez interiérů.


















Obří kladivoun (Mega Hammerhead)

16. února 2018 v 20:56 | paulito |  Dokumenty
2016

Dr. Neil Hammerschlag hledá nepolapitelného velkého kladivouna, žraloka, který dorůstá až sedmi metru a váží přes 450 kg.


Atheretic: Apocalyptic Nature Fury

16. února 2018 v 19:42 | paulito |  Hudba
80%
2006

Druhé LP kanadské technické brutal death metalové kapely z Quebeku, hrající v letech 1999-2006. Hrála ve složení Dominic "Forest" Lapointe (baskytara), Jean-Sébastien Gagnon (bicí), Dany LeBlanc (kytara) a Alex LeBlanc (zpěv).




Leaves' Eyes: Sign Of The Dragonhead

16. února 2018 v 19:38 | paulito |  Hudba
80%
2018

Nejnovější LP symfonické metalové mezinárodní kapely, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Thorsten Bauer (kytara, baskytara, mandolína), Alexander Krull (zpěv, klávesy), Joris Nijenhuis (bicí), Pete Streit (kytara) a Elina Siirala (zpěv).




Clive Cussler: Vyzvedněte Titanic!

16. února 2018 v 19:24 | paulito |  Knihy
Stárnoucí americký prezident se snaží završit své končící volební období dokončením významného obranného systému USA, zvaného Sicilský projekt. Potřebuje však k tomu byzanium - vzácný radioaktivní prvek, který se podle družicového průzkumu dá nalézt jen na území bývalého Sovětského svazu. Začíná rozsáhlé pátrání, které nakonec vyústí v přesvědčení, že vzácná ruda byla začátkem století dopravena do Anglie a naložena na parník, směřující do Ameriky. Loď se jmenovala Titanic... Díky podmořské misi je Titanic lokalizován a jsou zahájeny práce na jeho vyzdvižení. Hlavní postavou a koordinátorem celé akce se stává Dirk Pitt, náměstek ředitele Národní podmořské a oceánské agentury USA. Jeho aktivity však neuniknou pozornosti sovětské špionáže, která se snaží byzanium sama získat. Podaří se Titanic vyzvednout a dopravit do doků v New Yorku? Co skrývá jeho nákladový prostor? Najde Dirk Pitt nakonec cenné byzanium?

Jedna z autorových starších knih (1976), kterou historie jednak překonala, za druhé ukázala jako nemožnou. Sovětský svaz padl, Titanic vyzvednout nepůjde :-) Přesto napínavé čtení.