Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Leden 2018

Zapomenutí vůdci (Страна советов. Забытые вожди)

31. ledna 2018 v 19:40 | paulito |  Dokumenty
2016

Felix Dzeržinskij
Kliment Vorošilov
Vjačeslav Molotov
Semjon Buďonnyj
Andrej Ždanov
Viktor Abakumov
Lavrentij Berija

Ruský dokument s portréty ruských komunistických vůdců... ano, byli to také krom jiného lidé, ale jinak je to hodně nekritický pohled, který zapomíná na řadu zločinů té doby.


Ponorka Deutschland

31. ledna 2018 v 19:24 | paulito |  Historie
V srpnu 1915 vznikla během první světové války v Německu, které bylo pod námořní blokádou, idea, britskou námořní blokádu jednoduše podplavat. Ponorka nabízela možnost, jak dopravit do Německa nedostatkové strategické materiály. Brémský obchodník Dr. Alfred Lohmann z Norddeutschen Lloyd (NDL) se setkal v září 1915 na tajných rozhovorech s konstruktéry AG Weser v Brémách. Požadavek byl na 500 tun nákladu a předběžné plány předložit již následující měsíc. Lohmann si vzal kontakt na Říšskou pokladnu a založil GmbH. Potřebný kapitál měly poskytnout Deutsche Bank a Norddeutsche Lloyd. GmbH měla financovat stavbu neozbrojeného plavidla. Od Německé říše získal Lohmann pojištění vloženého kapitálu. Vícenáklady měly být přeúčtovány na Německou říši. Dále Lohmann oslovil bývalého kapitána NDL Paula Lebrechta Königa, který pracoval od roku 1896 jako námořní důstojník pro NDL, aby se stal kapitánem ponorky, ten s tím okamžitě souhlasil. 3.10.1915 obdržel Lohmann plány na obchodní ponorku od firmy AG Weser. Protože mohla firma vyrobit i motory, byl předpokládaný čas stavby ponorky 11 měsíců. O den později, předal člen představenstva Germaniawerft v Kielu plán na dopravní ponorku pro náklad 700 tun na Friedrich Krupp AG, s dobou stavby jen sedm měsíců. Lohmann se rozhodl pro nabídku Friedrich Krupp AG a 15.10.1915 objednal stavbu dvou ponorek U Deutschland a U Bremen, 9.11.1915 byl položen kýl první z nich. Delikátní otázkou byla platba za ponorky, jedna stála kolem 2.750.000 zlatých marek, druhou zaplatil sám Krupp, firma měla zájem o dovoz niklu z USA. 8.11.1915 vznikla Deutsche Ozean-Rhederei GmBH, Bremen. Na počátku dubna 1916 následovala dodávka ponorky U Deutschland, oficiální název zněl Handels-Unterseeboot Deutschland (U 200), velel jí Kapitänleutnant der Reserve Paul König. Ponorka měla délku 65 m, šířku 8,9 m a výtlak 1.575 tun. Náklad byl 791 BRT, v nádrži mohlo být 200 tun paliva, což stačilo na cestu do USA a zpět. Trup ponorky měl sedm oddílů, pohon zajišťovaly dva dieselové motory o 400 hp a dva elektromotory o 375 hp. Ponorka se dokázala ponořit za 50 sekund, bezpečný ponor byl 50 m, maximální 70 m. V červnu 1916 vyplula Deutschland na první zámořskou plavbu. Z Kielu přes Brémy a odtud 23.6.1916 do USA. Na palubě bylo kromě kapitána Königa a strážních důstojníků Krapohla a Eyringa 25 mužů. Jako balast vezla ponorka 750 tun zdravotnických chemikálií pro Eastern Forwarding Company. 9.7.1916 doplula ponorka do Baltimore. Britský a francouzský vyslanec ve Washingtonu protestovali proti přítomnosti ponorky, označili ji jako válečnou zbraň a US Navy se rozhodla vykonat 12.7.19106 inspekci. Ta ji označila za čistě obchodní loď. 20.7. ji navštívil německý vyslanec, hrabě Bernstorff. 3.8. vyplula ponorka zpět a bez zvláštních událostí připlula 25.8. do Brém, kde ho vítali tisíce obyvatel. Během oslav vyplula na moře 26.8.1916 i takřka nepozorovaná ponorka Bremen, které velel Kapitänleutnant Schwarzkopf a která v oceánu zmizela. O něco později bylo u Germaniawerft v Kielu objednáno dalších šest ponorek. Protože byla Germaniawerft vytížena stavbou válečných ponorek, byla stavba tří předána Hamburger Reiherstieg-Werft a po jedné Flensburger Schiffbau AG a Bremer Atlas Werken und der Stülcken-Werft. V říjnu vyplula Deutschland na druhou plavbu do Baltimore, odkud vyplula 17.11. s nákladem stříbra, zinku, niklu, mědi a kaučuku. Při vyplutí došlo k nehodě s parníkem Scott a nakonec ponorka vyplula 21.11.1916 a doplula 10.12.1916 do Bremerhavenu. Kapitán König obdržel Železný kříž I. třídy. Protože se vojenská situace Německa nelepšila, vyhlásil císař Vilém II. 1.2.1917 neomezenou ponorkovou válku, což vedlo k tomu, že USA vstoupily do války 6.4.1917. V rámci této války převzalo zbývajících sedm obchodních ponorek válečné námořnictvo a přestavilo je na ponorkové křižníky (U-Kreuzer). Obdržely označení S.M. U 151 (ex U Oldenburg), U 152, U 153, U 154, U 155 (ex U Deutschland, nyní jí velel Kapitänleutnant Eckelmann), U 156 a U 157 (ex U Bayern). Všechny se v boji osvědčily. U 154 byla potopena 11.5.1918 západně od Gibraltaru anglickou ponorkou E 35, U 156 byla ztracena 25.9.1918 na minách v Severním moři. U 152, U 153 a U 155 byly po příměří poslány 28.11.1918 do Velké Británie a U 151 a U 157 do Francie. U 151 byla potopena 7.6.1921 jako terčová loď a U 157 v roce 1921 sešrotována. A U 155? V listopadu 1918 ji prodala britská vláda za 500 liber šterlinků p. Bottomleymu, který jí využíval jako výletní loď. Byla však těžce poškozena a musela být sešrotována v roce 1922.


SS-Hauptscharführer Gustáv Wedrinský

30. ledna 2018 v 21:27 | paulito |  Historie

24.1.1923, Bratislava, Československo
2.1945, padl v boji u Budapešti

Wendrinsky se přihlásil dobrovolně k Waffen-SS. Protože ve Slovenském štátu neexistovala oficiálně německá národnost, musel vstoupit jako cizinecký dobrovolník do Waffen-SS. Sloužil od roku 1940 u SS-Totenkopf-Reiterstandarte u Varšavy a byl vycvičen u protitankového dělostřelectva. Během tažení v Rusku v roce 1941 byl příslušníkem SS-Kavallerie-Regiment 2, SS-Kavallerie-Brigade. V prosinci 1941 byla brigáda nasazena do bojů u Moskvy v prostoru Ržev. Do jara 1942 byla Brigade zdevastována na Kampfgruppe o 700 mužích a byla přesunuta do Polska (Debica) k doplnění. Od června do září 1942 byla na Truppenübungsplatz Debica ustavena SS-Kavallerie-Division. 22.10.1943 následovalo přejmenování na 8. SS-Kavallerie-Division. Byla nasazena do těžkých bojů na východní frontě (v bitvě o Dněpr), v bojích s partyzány a do operace Margarethe. Po 41 zničených nepřátelských tancích (mj. pět T-34 za jeden den) byl SS-Oberscharführer Wendrinsky, vyznamenán Ritterkreuzem. V říjnu 1944 musela 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer ustupovat do Maďarska a v listopadu 1944 došla do Budapešti, kde byla v prosinci sovětskými vojsky obklíčena. Přesto, že byla většina divize zničena při pádu Budapešti 12.2.1945, byly některé jednotky mimo kotel, také Wendrinskyho oddíl (po průlomu z města). Přeživší (170 mužů) byli začleněni do 37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division. Wendrinsky, který byl povýšen do hodnosti SS-Hauptscharführer, padl 13.2.1945 u Csobanky.

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
1. Klasse 1.10.1943
Allgemeines Sturmabzeichen
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 27.1.1945 jako SS-Oberscharführer a velitel čety v 1. Kompanie/SS-Panzerjäger-Abteilung 8, 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer

Generalleutnant Hellmut von der Chevallerie

30. ledna 2018 v 21:05 | paulito |  Historie

9.11.1896, Berlín
1.6.1965, Wiesbaden

Hellmut von der Chevallerie vstoupil 4.8.1914 jako válečný dobrovolník do Kaiserliche Heer. Přišel k Ersatz-Bataillon, Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5. Na počátku září 1914 byl převelen ke Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5 na frontu. V říjnu 1914 byl zraněn a poslán do lazaretu. 30.10.1914 byl povýšen do hodnosti Gefreiter. V listopadu 1914 byl opět u Ersatz-Bataillon. Na počátku roku 1915 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. Rozhodl se pro důstojnickou dráhu a byl povýšen don hodnosti Fahnenjunker. V únoru 1915 byl opět u Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5 na frontě. Zde byl povýšen do hodnosti Fähnrich, v létě byl opět zraněn a poslán do lazaretu. V listopadu 1915 přišel opět na frontu. V květnu 1917 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Do roku 1916 obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Na podzim 1917 padl ve Flandrech do zajetí. Na konci války byl propuštěn. Přidal se k Freiwilligen Garde-Grenadier-Bataillon, Freikorps Hindenburg, kde byl do května 1920. V Reichsheer byl nasazen v Reichswehr-Infanterie-Regiment 102. Při výstavbě 100.000 Mann-Heeres přišel k 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment. 1.12.1922 byl převelen k 5. (Preuß.) Reiter-Regiment. V roce 1924 patřil k 1. Eskadron. 1.4.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. V roce 1927 patřil k Ausbildungs-Eskadron, 5. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.10.1927 byl adjutantem 5. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.2.1931 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. 1.10.1932 se stal velitelem eskadrony. 1.10.1934 se stal velitelem eskadrony v Reiter-Regiment Rathenow. V roce 1935 byl krátce u Inspektion der Kavallerie, Reichswehrministerium. Ještě v roce 1935 přišel do štábu X. Armeekorps. 1.1.1936 byl povýšen do hodnosti Major. 6.10.1936 se stal adjutantem XII. Armeekorps. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 15.1.1940 byl převelen do štábu Schützen-Ersatz-Regiment 83. 20.7.1940 se stal velitelem Schützen-Regiment 86. S touto jednotkou byl nasazen na středním úseku východní fronty. V červenci 1941 obdržel obě Spony k Železnému kříži. 1.12.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst. 19.4.1942 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. Na počátku března 1942 se stal velitelem 10. Schützen-Brigade, která byla přejmenována později na 10. Panzer-Grenadier-Brigade. V létě 1942 byl převelen do Führerreserve. V říjnu 1942 byl pověřen velením 22. Panzer-Division. 1.11.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Ve stejný den byl jmenován velitelem 13. Panzer-Division. Ve stejném měsíci byl těžce zraněn. Musel odevzdat velení do května 1943 Oberst Wilhelmu Crisollimu. 30.4.1943 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.5.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 25.10.1943 byl opět zraněn a převeden do Führerreserve. V listopadu 1943 se stal velitelem 273. Reserve-Panzer-Division. Po postavení divize byl v roce 1944 opět převeden do Führerreserve. V srpnu 1944 byl pověřen velením 233. Reserve-Panzer-Division. Na podzim 1944 velení opět odevzdal. 1.11.1944 se stal velitelem Truppenübungsplatz Bergen. 20.2.1945 byl převeden do Führerreserve. 1.4.1945 byl jmenován Befehlshaber Sudetengau. V květnu 1945 padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl v roce 1947.

Kriegsfreiwilliger 4.8.1914
Gefreiter 30.10.1914
Unteroffizier 27.1.1915
Vizefeldwebel a Offiziers-Stellvertreter 6.4.1915
Fähnrich 7.6.1915
Leutnant 11.5.1917
Oberleutnant 31.7.1925
Rittmeister 1.2.1931
Major 1.1.1936
Oberstleutnant 1.2.1939
Oberst 17.12.1941
Generalmajor 1.11.1942
Generalleutnant 1.5.1943

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
EK II: 24.4.1915
EK I: 20.10.1916
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz 8.12.1919
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 20.12.1934
Dienstauszeichnung der Wehrmacht, IV. bis I. Klasse
II. Klasse 2.10.1936
Schutzwall-Ehrenzeichen 22.11.1940
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II: 8.7.1941
Spange zum EK I: 20.7.1941
Panzerkampf-Abzeichen 13.8.1941
Verwundetenabzeichen (1939) in Gold 20.12.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942" 14.12.1942
Vojenský řád Michala Statečného, III. třídy 20.10.1943 (Rumunsko)
Kubanschild 1.6.1944
Deutsches Kreuz in Gold 19.4.1942 jako Oberst a velitel Schützen-Regiment 86
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 30.4.1943 jako Generalmajor a velitel 13. Panzer-Division

SS-Hauptsturmführer Walter Seebach

30. ledna 2018 v 20:16 | paulito |  Historie

5.11.1920, Heerlen, Holandsko
4.7.2004, Essen

Seebach se narodil v holandském Heerlenu v německé rodině. V dubnu 1937 vstoupil do SS. Walter Seebach vstoupil do Hitlerjugend (1.3.1933 až 1.4.1937). Od 1.4.1937 sloužil v Allgemeine SS (SS-Nr. 405.893), absolvoval pracovní službu (2.11.1938 až 25.3.1939) a od dubna 1939 byl příslušníkem Waffen-SS, na začátku jako SS-Mann v 6. Kompanie, SS-Regiment 9 Germania. V listopadu 1939 navštěvoval SS-Junkerschule Bad Tölz, v dubnu 1940 Junkerschule Braunschweig. Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes obdržel za boje na předmostí Lugaer. Tam zůstal na konci ledna 1944 u svých vojáků bez ohledu na své zranění. Byl velitelem 5. Kompanie/SS-Panzer-Grenadier-Regiment 24 Danmark od ledna 1944 v 11. SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Division Nordland, kde byl těžce zraněn. 1.4. až 3.6.1944 byl po uzdravení zařazen k SS-Panzer-Aufklärungs-Ersatz-Abteilung, SS-Division Wiking. 3.6.1944 přišel k SS-Panzer-Grenadier-Ausbildungs- und Ersatz-Regiment, 27.11.1944 převzal velení taktického výcvikového kurzu na SS-Junkerschule Prag. V konečných bojích o Německo byl Seebach od února 1945 adjutantem SS-Panzer-Grenadier-Regiment 9 Germania, SS-Division Wiking. S divizí padl u Salzburgu do spojeneckého zajetí.

SS-Untersturmführer: 9.11.1941
SS-Obersturmführer: 20.4.1943
SS-Hauptsturmführer: 1.4.1944

SA-Sportabzeichen in Bronze
Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 8.3.1941
1. Klasse 24.12.1941
Medaille Winterschlacht im Osten 9.6.1942
Infanterie-Sturmabzeichen in Bronze 28.3.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber und Gold
Gold 25.3.1943
Nahkampfspange in Gold 16.3.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 12.3.1944 jako SS-Obersturmführer a velitel 5. Kompanie/SS-Freiwilligen Panzer Grenadier Regiment 24 Danmark, 11. SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Division Nordland

General der Infanterie Kurt von der Chevallerie

30. ledna 2018 v 19:55 | paulito |  Historie

Kurt von der Chevallerie se narodil 23.12.1891 v Berlíně a vstoupil 24.2.1910 jako Fahnenjunker do Císařské armády. Syn Generalmajora Hanse von der Chevallerie přišel ke Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5, 11.8.1911 byl povýšen do hodnosti Leutnant. S tímto plukem přišel během první světové války na frontu. Na podzim 1914 přišel k Reserve-Grenadier-Regiment Nr. 262. V červenci 1915 byl zraněn. 11.8.1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na podzim 1915 přišel po uzdravení k Reserve-Grenadier-Regiment Nr. 262. Na konci roku 1915 obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Od léta 1916 byl nasazen v různých štábech, od konce roku 1916 jako adjutant 34. Landwehr-Infanterie-Brigade. 20.9.1918 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po skončení války byl převelen ke Garde-Grenadier-Regiment Nr. 5. Na počátku roku 1919 se stal velitelem roty u Freiwilligen Garde-Grenadier-Bataillon, Freikorps Hindenburg, kam patřil do května 1920. V Reichsheer byl zařazen k Reichswehr-Infanterie-Regiment 102. U 100.000 Mann-Heeres přišel k 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment. Zde byl velitelem 6. Kompanie. Na podzim 1925 byl poslán na tři roky na Reichswehrministerium. V roce 1927 byl u Personalgruppe, Heeres-Personalabteilung (PA). 1.10.1928 byl převelen k 1. Eskadron, 3. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.2.1931 byl povýšen do hodnosti Major. Od ledna 1932 byl ve štábu 6. Division. 1.8.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.9.1933 se stal velitelem II. Bataillon, 17. Infanterie-Regiment. 1.10.1934 se stal velitelem Infanterie-Regiment Göttingen. 1.7.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.10.1935 se stal velitelem Infanterie-Regiment 38. 6.10.1936 se přejmenováním pluku stal velitelem Infanterie-Regiment 87. Nakonec se stal 12.10.1937 velitelem 10. Abteilung v Generalstab des Heeres. 15.8.1938 se stal náčelníkem Zentralabteilung (G Z), Generalstab des Heeres. 1.3.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Po ustavení 83. Infanterie-Division se stal 1.12.1939 jejím velitelem. Vedl divizi při tažení na Západě. Přitom dostal obě Spony k Eiserne Kreuz. 10.12.1940 se stal velitelem 99. leichte Infanterie-Division. 1.1.1941 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Se svojí divizí se zúčastnil tažení v Rusku, kde dostal za výkony divize na jižní Ukrajině 23.10.1941 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.12.1941 byl převelen do Führerreserve. Koncem prosince 1941 byl pověřen velením LIX. Armeekorps. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem LIX. Armeekorps. Za obranné boje sboru u Kyjeva v listopadu 1943 obdržel 19.12.1943 Eichenlaub zum Ritterkreuz. Na počátku února 1944 byl přeřazen do Führerreserve. 2.6. až 5.9.1944 byl pověřen velením 1. Armee ve Francii. S ní bojoval v létě 1944 při ústupových bojích do Lotrinska. Nakonec byl opět přeřazen do Führerreserve a 31.1.1945 propuštěn z aktivní služby. Von der Chevallerie doprovázel transport do Kolberga a byl zabit při přepadu Rudé armády mezi Rottowem a Kolbergem.

Fahnenjunker (24.2.1910)
Fähnrich (18.10.1910)
Leutnant (18.8.1911)
Oberleutnant (11.8.1915)
Hauptmann (20.9.1918)
Major (1.2.1931)
Oberstleutnant (1.8.1933)
Oberst (1.7.1935)
Generalmajor (1.3.1939)
Generalleutnant (1.1.1941)
General der Infanterie (1.2.1942)

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
EK II: 1.10.1914
EK I: 12.12.1915
Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit Kriegsdekoration, 1917
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz 3.3.1918
Ehrenkreuz des Fürstlichen Hausordens von Hohenzollern, III. Klasse mit Schwertern 22.7.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
I. Klasse: 2.10.1936
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914) 12.6.1940
Důstojnický velkokříž Řádu italské koruny 27.8.1940
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.9.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 16.1.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 23.10.1941 jako Generalleutnant a velitel 99. leichten Infanterie-Division
Eichenlaub 19.12.1943 (357.) jako General der Infanterie a velící generál LIX. Armee-Korps

Divoká Kanada: Legendy severu (Wild Canada: Legends of The North)

29. ledna 2018 v 19:51 | paulito |  Dokumenty
2017

Nabízíme vám vzrušující kompilaci záběrů mapujících boj o přežití těch nejznámějších zvířat v Kanadě.


Falkenbach: Havamal, Laeknishendr

28. ledna 2018 v 19:32 | paulito
80%

Dvě dema německého viking/black/folk metalového hudebníka Vratyase Vakyase, skládajícího od roku 1989.


Havamal
1989



Laeknishendr
1995




Elysion: Someplace Better

28. ledna 2018 v 19:26 | paulito |  Hudba
60%
2014

Druhé LP řecké gothic metalové kapely z Athén, hrající od roku 2006. Hraje ve složení Ilias P. Laitsman (bicí), Nid (kytara), FXF (baskytara), Johnny Zero (kytara, klávesy) a Christianna (zpěv).




Colosalist: Pass Into Oblivion

28. ledna 2018 v 19:22 | paulito |  Hudba
80%
2014

První EP ostravské pagan/doom metalové kapely, hrající od roku 2013. Hraje ve složení Petr Hutín (baskytara), David Najbrt (bicí) a Petr Staněk (zpěv, kytara).




Hakka Muggies: Feed The Fairies

28. ledna 2018 v 19:19 | paulito |  Hudba
70%
2010



Nergal: Ljus Mörker, The Wizard Of Nerath

28. ledna 2018 v 19:16 | paulito |  Hudba
80%

Ljus Mörker
1994
Demo



The Wizard Of Nerath
1995
LP



28.1.2018: Helfenburk

28. ledna 2018 v 19:08 | paulito |  Ostatní
Výlet na Helfenburk měl být původně spojen s výletem na Ronov, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme dali ten Helfenburk. Cesta autem (z Plzně asi 170 km) probíhala v pohodě a rychle, zaparkovali jsme u vesnice Ostré na rozmáčené louce, která byla označena jako parkoviště a vydali se po červené směrem k hradu. První kilometr vypadala cesta v pohodě, ale pak jsme se dostali do míst kde ji rozjezdila těžká lesní technika a občas jsme byli po kotníky v bahýnku :-) k tomu šplhání do bahnitých kopců a sjíždění z nich, přelézání padlého obrovského stromu, výstup na věž po schodech, kam jsem se málem nevešel.. po 7 km cest jsme byli rádi, že jsme seděli opět v autě. Jinak zřícenina Helfenburku je jedna z nejrozsáhlejších a nejzachovalejších, co jsem viděl, možná že kvůli komplikovanému přístupu je tento hrad trochu opomíjen, ale určitě jeho návštěva stála za ty strázně cest. Navíc jsme vymysleli geniální teorii o prázdninových návštěvách Mayů ve středověkých vesnicích (viz fotka s kameny) :-) Jo a v Úštěku mají nejlepší pizu, co jsme v posledních 10 letech jedl :-)

Převzato z Wikipedie
Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. století. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát, ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad.[3] Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i jeho nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupina Jana z Jenštejna o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu. V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále biskup Konrád z Vechty (zemřel zde roku 1431). V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil pan Půta z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé, ale zastavili ho Janu Smiřickému. Vdova po něm prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů a ten ho vzápětí postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který byl významným představitelem odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále potom dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku. Jako poslední je uváděn na hradě pan Vilém z Illburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval. Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl. Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye. Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství. Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 1887-1890 zde nechal postavit romantickou třípatrovou věž vysokou 30 metrů, na kterou vede 143 schodů.




















Žraloci u Alcatrazu (Sharkatraz)

27. ledna 2018 v 20:41 | paulito |  Dokumenty
2016

Záliv u San Franciska je domovem nejrůznějších žraloků. Dozorci v Alcatrazu dohlíželi i na to, aby o tom vězni věděli a nepokoušeli se uniknout.


SS-Sturmbannführer Hermann Buchner

27. ledna 2018 v 20:39 | paulito |  Historie

Hermann Buchner se narodil 16.1.1917 v Nürnbergu. Vstoupil do Waffen-SS a po absolvování důstojnické školy byl zařazen k SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 1. Sloužil jako adjutant v 3. Battailonu během tažení ve Francii a obdržel EK II. Během boje u Děmjansku byl zraněn, ale zůstal u své jednotky. Rytířský kříž obdržel jako velitel 3. Battailonu. Buchner byl zabit v boji 17.11.1944 u Modlinu. Byl velmi statečný a jako jeden z mála SS držitelů Rytířského kříže nevstoupil do NSDAP.

SS-Sturmmann 20.12.1937
SS-Junker 1.4.1938
SS-Standartenjunker 11.9.1938
SS-Scharführer 21.12.1938
SS-Hauptscharführer (SS-Standartenoberjunker) 1.2.1939
SS-Untersturmführer 20.4.1939
SS-Obersturmführer 20.4.1941
SS-Hauptsturmführer 21.6.1942
SS-Sturmbannführer 29.7.1944

RK: 16.6.1944, SS-Hauptsturmführer, velitel III./SS-Panzer Grenadier Regiment 5 Totenkopf, 3. SS-Panzer Division Totenkopf
DKiG: 20.11.1942, velitel 9./SS-Totenkopf-Infanterie Regiment 1
EK I: 28.7.1941
EK II: 22.6.1940
KVK II mit Schwertes
Nahkampfspange III. Stufe (Gold): 17.10.1943
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen in Gold
Demjanskschild
Ostmedaille
Medaille zur Erinnerung an den 1.10.38 mit Spange "Prager Burg"

SS-Sturmbannführer Paul Maitla

27. ledna 2018 v 20:32 | paulito |  Historie

Paul Maitla se narodil 27.3.1913 v Karkna v Estonsku. V září 1934 vstoupil Paul Maitla na vojenskou školu jako ženista. Maitla poté v letech 1937 až srpnu 1938 absolvoval důstojnický výcvik. Byl přidělen k 3. pěšímu praporu ve Valga. V roce 1939 byl povýšen do hodnosti poručík. V letech 1939 a 1940 byl instruktorem na vojenské škole v Tartu. Po sovětské okupaci Estonska byl v roce 1940 Maitla zařazen do Rudé armády, kde sloužil do zajetí Němci v červenci 1941. Maitla byl v německém zajetí do listopadu 1941, kdy byl propuštěn a zařazen do 37. Polizei Battailon, který byl určen ke střežení německých letišť. Na podzim 1942 byl Maitla povýšen do hodnosti Leutnant. V říjnu vstoupil do Estonského legionu. Byl poslán k výcviku do Polska. Poté byl poslán do SS Junkerschule Bad Tölz k důstojnickému výcviku. Maitla se vrátil z výcviku v roce 1943 a stal se velitelem 3. roty, 1. Battailon, 45. Regiment. V dubnu 1943 se estonská brigáda Waffen SS zúčastnila bojů o Nevel a 8.12.1943 obdržel za statečnost EK II. Maitla byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer a v dubnu 1944 se stal velitelem 1. Battailon, 45. Regiment nově formované 20. Waffen Grenadier Division SS (1. estnische). Ve stejném roce Maitla se svým praporem zastavil ofenzívu Rudé armády u Auvere a obdržel EK I. 29.7.1944 vedl jeho prapor protiútok v bitvě na Tannenbergově linii a 23.8. obdržel Rytířský kříž. V srpnu 1944 byl Maitla přidělen ke Kampfgruppe Vent, ale onemocněl a byl umístěn do nemocnice v Tartu. V lednu 1945 byl přemístěn do nemocnice v Bregenz. Maitla se poté opět připojil k 45. Regiment a 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer. Paul Maitla byl 9.5.1945 se čtyřmi dalšími estonskými vojáky zajat českými partyzány, mučen a 10.5. zavražděn.

Generaloberst Karl Strecker

27. ledna 2018 v 19:57 | paulito |  Historie

20.9.1884, Radmannsdorf
10.4.1973, Riezlern

Karl Strecker vstoupil 14.3.1905 po svém výcviku v Kadettenkorps jako Leutnant do Königlich Preußisches Heer. Byl zařazen k Deutsch-Ordens-Infanterie-Regiment Nr. 152 v Marienburgu. 14.6.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během první světové války vykonával různé funkce u pluku. 24.7.1915 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Potom byl v různých štábních pozicích a obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Po válce byl 3.1.1920 propuštěn z armády a přešel k Sicherheitspolizei a poté k Schutzpolizei. Zde obdržel hodnost Major der Schutzpolizei. 2.3.1932 byl povýšen do hodnosti Polizei-Oberstleutnant. V té době byl velitelem Polizeischule Münster. 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Polizei-Oberst. O rok později byl povýšen do hodnosti Generalmajor der Polizei. Převzal jako velitel Landespolizei-Inspektion Nord ve Štětínu. S převzetím Landespolizei do Wehrmacht byl převzat jako Generalmajor. 14.6.1935 se stal velitelem Heeresdienstelle 1 v Neustettinu. 1.4.1937 se stal velitelem Infanterie-Regiment 4 v Kolbergu. 10.11.1938 se stal velitelem Infanterie-Kommandeur 34. Po mobilizaci se z něj stal štáb 79. Infanterie-Division. Během tažení v Polsku byla divize na západní hranici. Divizi vedl také ve Francii. 1.6.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Obdržel obě Spange zum Eisernen Kreuz. Také v Rusku velel této divizi. 26.10.1941 obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 12.1.1942 byl převelen do Führerreserve. 1.4.1942 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie. 2.4.1942 převzal jako velící generál XVII. Armeekorps. 1.6.1942 se stal velícím generálem XI. Armeekorps. S tímto sborem postupoval na Stalingrad. V kotli obdržel 25.1.1943 Deutsche Kreuz in Gold. Zde kapituloval 2.2.1943 v severní části kotle. 31.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. Z ruského zajetí se vrátil až v říjnu 1955.

14.5.1905: Leutnant
14.6.1914: Oberleutnant
24.7.1915: Hauptmann
3.1.1920: Major
31.1.1920: Major der Schutzpolizei
2.3.1932: Polizei-Oberstleutnant
1.4.1933: Polizei-Oberst
1.4.1934: Generalmajor der Polizei
1.6.1935: Generalmajor
1.6.1940: Generalleutnant
1.4.1942: General der Infanterie
31.1.1943: Generaloberst

Roter Adlerorden, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Hamburgisches Hanseatenkreuz
Polizei-Dienstauszeichnung
Ehrenkreuz für Frontkämpfer 7.5.1935
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
I. Klasse am 2. Oktober 1936
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 18.8.1942
Vojenský řád Michaela Statečného, III. a II. třídy s meči (Rumunsko)
III. 6.11.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 26.10.1941 jako Generalleutnant a velitel 79. Infanterie-Division
Deutsches Kreuz in Gold 25.1.1943 jako General der Infanterie a velící generál XI. Armeekorps

SS-Obersturmbannführer Vincenz Kaiser

27. ledna 2018 v 17:41 | paulito |  Historie

Vinzenz Kaiser se narodil 28.2.1904 ve Waltersdorfu bei Judenburg ve Štýrsku. V důsledku svého přání sjednocení Rakouska s Německou říší vstoupil v roce 1927 do SA-Sturmu a o čtyři roky později byl jmenován SS-Sturmführerem. Po puči v červenci 1934 v Rakousku musel uprchnout do Bavorska, kde se stal členem Österreichischen Legionu a nakonec se přihlásil k SS-Verfügungstruppe, kde byl po absolvování Válečné školy povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer. Vykonával svoji službu ve Stammabteilung Junkerschule Bad Tölz a poté byl převelen do Berlína k Leibstandarte. Po připojení Rakouska v roce 1938 vstoupil jako velitel roty do nově ustavené SS-Standarte Der Führer ve své vlasti. Po změně na Regiment se připojil k Division Das Reich a zúčastnil se všech bojů divize. Během tažení v Rusku prokázal zvláštní výkony u Jelni, Kyjeva a Borovina u Možajska před Moskvou.
Během obranných bojů divize v prostoru Valuki-Doněc byl Kaiser velitelem samostatně operující Kampfgruppe a zadržoval protivníka tak dlouho, dokud nebyly ustaveny obranné linie. Krátce nato převzal Schützenpanzer-Bataillon, Regiment Der Führer a vedl jej při ofenzívě mezi Doncem a Dněprem. Tak bojoval se svými muži u Losovaji, Novo Novolaga a Charkova. Během těchto bojů zničil v boji zblízka vlastnoručně čtyři nepřátelské tanky. Tak se stal jediným velitelem pluku ve Waffen-SS s tímto vyznamenáním. Za své úspěchy obdržel jako SS-Hauptsturmführer a velitel III. (gepanzerten) Bataillonu, SS-Panzergrenadier-Regiment 4, 6.4.1943 Rytířský kříž, který převzal 20.4. u Charkova. V roce 1944 převzal jako SS-Obersturmbannführer SS-Panzergrenadier-Lehr-Regiment (z SS-Panzer-Grenadier-Schule Prosetschnitz), ze kterého byla 12.3.1944 ustavena 16. SS-Panzer-Grenadier Division RFSS. Tato jednotka byla nasazena v Maďarsku při operaci "Margarethe". Při ní zajistil pluk 26.3. západní část Budapešti. S koncem operace zůstal pluk ve východním Maďarsku. V květnu 1944 byl pluk přesunut na ligurské pobřeží do Itálie. Zde působil proti nepříteli v oblasti Piombino, Cecina a Livorno. Poté byl nasazen severně od Říma. 16.6.1944 byl pluk zařazen zpět do 16. SS-Panzer-Grenadier-Division RFSS. Kaiser byl převelen k SS-Division Götz von Berlichingen a zúčastnil se bojů na Západě. Tak bojoval na Západním valu, v Pfälzer Bergland, přepravil se přes Rýn u Germersheimu a přišel do prostoru Nürnbergu, kde 19.4.1945 byl navržen nejvyšším stranickým vedením na vyznamenání Dubovými listy. Chybí však k tomu oficiální potvrzení OKH. Při bojích u Nürnbergu předal Kaiser svému adjutantovi SS-Hauptsturmführer Kukulovi velení I. Bataillonu, SS-Panzergrenadier-Regiment 38 (velitel Kaiser). Od té chvíle neexistují o obou vojácích žádné zprávy.

Rytířský kříž: 6.4.1943
Dubové listy: 19.4.1945
Německý kříž ve zlatě: 29.10.1942
Železný kříž I. třídy: 24.8.1941
Železný kříž II. třídy: 28.7.1941
Útočný odznak pěchoty, bronzový
Odznak za zničení tanku (4)
Odznak za zranění
Zlatý stranický odznak

Major Horst Freiherr Grote

27. ledna 2018 v 16:05 | paulito |  Historie

12.5.1912, Gleiwitz
5.6.2008, Hannover

Freiherr Grote, který pocházel z lüneburské větvě rodu von Grote, vstoupil v roce 1935 jako Fahnenjunker do Wehrmacht a sloužil u Nachrichtentruppe. 1.11.1936 přestoupil k Luftwaffe, byl povýšen do hodnosti Leutnant a vycvičen jako pilot. 1.6.1939 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Freiherr Grote byl pilotem v II. Gruppe, Lehrgeschwader 2, která byla v roce 1938 v Tutowě postavena jako Schlachtflieger-Gruppe z Schlachtfliegergruppe 10. II. Gruppe byla vybavena stroji Henschel Hs 123 a od června 1940 Bf 109. Oberleutnant Grote létal nad Francií v roce 1940, kde Gruppe např. podporovala výsadkáře při dobývání pevnosti Eben-Emael. Poté podporovala 6. Armee a především 7. Panzer Division. Vyznamenala se v bitvě u Arrasu 20.5.1940 proti silným tankovým silám britského BEF. 26.6.1940 byl Freiherr Grote jmenován Kapitänem 4. Staffel/LG 2. Freiherr Grote obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.7.1940 jako Oberleutnant a Staffelkapitän. II. (Schlacht-)Gruppe byla 13.1.1942 přejmenována na I. Gruppe/Schlachtgeschwader 1. Po tažení na Západě v roce 1940 převzal nakrátko velení 5. Staffel/LG 2, 1.12.1940 byl jmenován německým leteckým atašé v Sofii. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 14.2.1943 se stal zpravodajským důstojníkem v 2. Fallschirmjäger-Division, od 1.9.1943 absolvoval Generalstabsausbildung na Luftkriegsakademie Berlin-Gatow a 1.5.1944 byl přidělen do štábu Luftwaffe. 1.6.1944 byl povýšen do hodnosti Major i.G. V červenci 1944 byl Freiherr Grote převelen do štábu 6. Fallschirmjäger-Division. Divize byla nasazena na invazní frontě. Od června 1944 byla v prostoru Amiens, v červenci u Evreux, kde byla z větší části zničena. Zbytky divize byly nakonec začleněny do nově budované 7. Fallschirmjäger-Division. Znovuustavení divize následovalo v září 1944 v severním Holandsku u Meppelu. Po výcviku byla divize nasazena do prostoru mezi Antverpy a Albertův kanál. Zde čelila spojenecké operaci Market-Garden. Britský XXX. Armádní sbor pronikl mezi 85. Infanterie-Division a 6. Fallschirmjäger-Division a postupoval na Eindhoven. 6. Fallschirmjäger-Division bojovala jihovýchodně od Eindhovenu, než skončila bitva o Arnhem. Do února 1945 se divize nacházela na Maase. Poté ustupovala v rámci II. Fallschirmjäger-Korps přes Gennep, Kleve, Xanten a Hochwald k Enschede a Hengeleo. V březnu 1945, po zranění, byl Major i.G. Grote převelen na Fallschirm-Waffenschule, kde byl do konce války.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 15.2.1943
Frontflugspange in Silber und Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.7.1940 jako Oberleutnant a Kapitän 4. Staffel/II. (Schlacht-)Gruppe/Lehrgeschwader 2

Generalleutnant Woldemar Freiherr Grote

27. ledna 2018 v 14:50 | paulito |  Historie

2.7.1877, Trendelburg
16.4.1957, Braunschweig

Woldemar Freiherr Grote vstoupil 9.3.1895 jako Fahnenjunker do Königlich Preußische Armee. Byl zařazen k Rheinisches Dragoner-Regiment 'Freiherr von Manteuffel' Nr. 5. Zde byl 18.10.1895 povýšen do hodnosti Fähnrich. Po absolvování Kriegsschule Metz byl 18.8.1896 povýšen do hodnosti Sekondeleutnant. 1.1.1899 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Od roku 1900 byl spojovací důstojník u Remontekommission. Koncem září 1902 se stal adjutantem pluku. Tuto funkci vykonával čtyři roky. 13.9.1906 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1906 byl odvelen k Militär-Reitinstitut. 19.11.1909 se stal adjutantem 5. Kavallerie-Brigade. 18.10.1911 byl povýšen do hodnosti Rittmeister a stal se velitelem eskadrony v Pommersches Dragoner-Regiment 'von Wedel' Nr. 11. Po vypuknutí první světové války odešel s touto jednotkou na frontu. V září 1915 se stal adjutantem Generalkommando z.b.V. 57. 18.10.1917 se stal na tři měsíce velitelem II. Bataillon, Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 76. V prosinci 1917 se stal velitelem praporu v Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 35. 22.3.1918 byl povýšen do hodnosti Major. V červnu 1918 byl převelen k Metzer Infanterie-Regiment Nr. 98 a nasazen zde jako jeho velitel. 21.6.1918 se stal velitelem II. Bataillon, Metzer Infanterie-Regiment Nr. 98 a bojoval zde do konce první světové války. Během války nebyl nikdy zraněn, za což obdržel jen Verwundetenabzeichens in Schwarz. Kromě Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens von Hohenzollern mit Schwertern a obou stupňů Eiserne Kreuz obdržel další vyznamenání. V únoru 1919 byl opět převelen k Pommersches Dragoner-Regiment 'von Wedel' Nr. 11. V roce 1919 byl jako Major převzat do Reichsheer a nasazen u Reichswehr-Infanterie-Regiment 40. V říjnu 1919 přišel k Reichswehr-Infanterie-Regiment 120. Byl nasazen jako velitel III. Bataillonu. 1.4.1920 se stal velitelem eskadrony u Reiter-Regiment 11. Zde byl nasazen také v 200.000 Mann-Übergangsheer v roce 1920 a při výstavbě 100.000 Mann-Heeres Reichswehr byl převelen k 11. (Preuß.) Reiter-Regiment. Zde byl nasazen jako velitel eskadrony. Od léta 1921 byl ve štábu 11. (Preuß.) Reiter-Regiment. 1.11.1923 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.5.1925 se stal velitelem 16. Reiter-Regiment v Kasselu. Se štábem byl ještě ve stejném roce převelen do Erfurtu. 1.11.1928 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.2.1929 se stal velitelem 1. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Königsbergu. 31.1.1931 byl propuštěn z aktivní služby v Reichswehru. 1.10.1934 byl opět reaktivován do Wehrmacht. Stal se inspektore Wehrersatzinspektion Kassel. 1.12.1934 se stal vedoucím Werberstelle Gießen IV. V roce 1935 byl převelen do Darmstadtu. 6.10.1936 se stal velitelem Wehrbezirkskommando Darmstadt. 6.10.1936 byl jmenován do funkce Landwehr-Kommandeur Berlin. 1.10.1937 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 26.8.1939 se stal velitelem 218. Infanterie-Division. Vedl svoji divizi při tažení v Polsku. 1.11.1939 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Se svojí divizí zůstal do roku 1940 v Polsku jako okupační jednotka. V červnu 1940 byla divize přesunuta do Oberrhein. Zůstal velitelem divize do konce prosince 1941, kdy byl přeložen do Führerreserve. 31.8.1942 byl penzionován.

Fahnenjunker 8.3.1895
Fähnrich 18.10.1895
Sekondeleutnant 18.8.1896
umbenannt in Leutnant 1.1.1899
Oberleutnant 13.9.1906
Rittmeister 18.10.1911
Major 22.3.1918
Oberstleutnant 18.12.1923
Oberst 1.11.1928
Generalmajor 1.10.1937
Generalleutnant 1.11.1939

Zentenarmedaille
Eisernes Kreuz (1914), II. und I. Klasse
Königlich Bayerischer Militär-Verdienstorden, IV. Klasse mit Schwertern
Hamburgisches Hanseatenkreuz
Fürstlich Waldecksches Verdienstkreuz, IV. Klasse mit Schwertern
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Preußisches Dienstauszeichnungskreuz, 1920
Ehrenritter des Königlich Preußischen Johanniter-Ordens
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Rechtsritter des Königlich Preußischen Johanniter-Ordens (Halsorden)
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)