Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Říjen 2017

Oberleutnant Fritz Sengschmitt

31. října 2017 v 21:02 | paulito |  Historie

13.1.1919, Vídeň
11.1.1944, padl v boji nad Elbingerode

Po absolvování Reichsarbeitsdienst vstoupil Sengschmitt, který byl již v Hitler-Jugend pilotem kluzáku, jako Fahnenjunker k Luftwaffe. Po absolvování Luftkriegsschule, Flugzeugführerschule (FFS), FFS C 12 a nakonec Großen Kampffliegerschule (KFS) 1 v Tutowě. Po výcviku byl povýšen do hodnosti Leutnant a poté byl odvelen na Blindflugschule (BFS). Na podzim, po tažení na Západě v roce 1940 a útokům proti Anglii, byl Sengschmitt převelen k 2. Staffel/KG 2. Kampfgeschwader měla na Západě těžké ztráty a tak potřebovala doplnění. Koncem března 1941 byla Geschwader převelena k Luftflotte 4 a v rámci VIII. Fliegerkorps se zúčastnila tažení na Balkáně. Na začátku byly Stab a tři Gruppe umístěny na letišti Wien-Zwölfaxing. Odtud vzlétly 6.4. k náletu na Bělehrad. Během dalšího tažení podporovala KG 2 postupující pozemní jednotky a později obsazení Kréty. Během tažení ztratila eskadra 18 letadel a 37 příslušníků jednotky. Při operaci Barbarossa byl Stab, I. a III. Gruppe podřízeny VIII. Fliegerkorps, Luftflotte 2. Z Arys-Rostkenu a Lycku bojovala na středním úseku východní fronty a zúčastnil se boje o Moskvu. 19.8.1942 byl opět na západní frontě a Sengschmitt létal proti invazi u Dieppe. V září 1942 obdržel po 186 vzletech Ritterkreuz. Koncem roku 1942 se Sengschmitt stal na krátkou dobu Kapitänem 4. Staffel/Kampfgeschwader 40, v roce 1943 se stal pilotem těžkých stíhaček a 7.4.1943 se stal Kapitänem 2. Staffel/I. Gruppe, Zerstörergeschwader 1. V červenci 1943 byla I. Gruppe stažena z fronty a přesunuta do Wunstorfu a v srpnu 1943 do Bad Lippspringe. 13.10.1943 byla Gruppe přejmenována na I. Gruppe, Zerstörergeschwader 26 Horst Wessel a Sengschmitt se stal Kapitänem 2./ZG 26. Oberleutnant Fritz Sengschmitt padl v boji 11.1.1944 při obraně Říše, když byl jeho Bf 110G-2 napaden nad Harzem čtyřmi P-51 USAAF a sestřelen. S ním padl jeho palubní radista/střelec Feldwebel Wilhelm Krebs.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe 5.1.1942
Frontflugspange in Gold
Goldenes HJ-Ehrenzeichen
Deutsches Kreuz in Gold 21.8.1942 jako Oberleutnant a pilot v 2. Staffel, Kampfgeschwader 2
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 24.9.1942 jako Oberleutnant a pilot v I. Gruppe/Kampfgeschwader 2

Major Walter Bornschein

31. října 2017 v 20:15 | paulito |  Historie

Walter Bornschein se narodil 7.9.1914 v Obergeißlau bei Weißenfels. 1.11.1935 vstoupil dobrovolně k Luftwaffe na tři roky. Od 15.12.1937 patřil k I. Gruppe, Kampfgeschwader 153 v Merseburgu a poté přišel k II. Gruppe, Kampfgeschwader 2 na letiště Liegnitz. Poté se rozhodl stát aktivním důstojníkem a zúčastnil se tažení v Polsku, kde zničil například tři vlaky a ve Francii, kde provedl 11.5.1940 s dalšími stroji z 4. Staffel hloubkový nálet na letiště Vaux u Sissone-La Malmaison. Zde stojící stroje ze 114. Squadron Royal Air Force byly zcela zničeny. Poté byl nasazen proti Anglii. 11.7.1940 letěl jako pozorovatel ve stroji Oberleutnant Joachima Genzowa, když jejich Do 17Z napadly u Harwiche britské Hurricany z 85. Squadron, pod velením Sqd. Leader Townsenda. Letoun měl 200 zásahů a tři členové posádky, včetně Bornscheina, byli zraněni. Přesto stroj doletěl zpět na základnu. 20.6.1942 byl jmenován Kapitänem 4. Staffel, kterou vedl do 15.2.1943. Bojoval nad Dieppe a St. Nazaire. Nakonec byl pozván na hlášení k Adolfu Hitlerovi a obdržel obraz s osobním věnováním. Poté potopil dva parníky o 9.000 BRT, za což obdržel 24.9.1942 jako Oberleutnant a pilot v II. Gruppe, Kampfgeschwader 2 Ritterkreuz. 16.2.1943 se stal velitelem roty na Flugzeugführerschule A/B 3 v Gubenu, kde se stal instruktorem. 17.5.1943 byl přeložen jako Staffelkapitän k Führer-Kurierstaffel na letišti Berlín-Staaken. Letištěm nasazení byl Rastenburg ve Východním Prusku. 27.4.1944 byl na letišti München-Riem s Ju-88, vybaveným radarem Lichtenstein. Vzlétl proti nepřátelským bombardérům, které mířily na Schweinfurt. Nad Schweinfurtem zaútočil na Lancaster. Oba stroje byly zasaženy a Lancaster se zřítil ve 2.25 u Schraudenbachu. Přežil jen navigátor Flight Sergeant Burns a další člen posádky, kteří se zachránili na padáku. Pět dalších členů posádky zahynulo ve stroji. Toto vítězství nad Lancasterem byl Bornscheinův jediný sestřel. Zřejmě zasažen nebo díky infarktu padl Bornschein na řídící páky a jeho Ju-88 se zřítil střemhlav u Schweinfurtu. Spolu s ním zahynul radista Stabsfeldwebel Wilhelm Steuer a palubní mechanik Feldwebel Josef Schmitz.

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 28.9.1939
1. Klasse 31.5.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz
Frontflugspange in Bronze, Silber und Gold
Deutsches Kreuz in Gold 7.2.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 24.9.1942 jako Oberleutnant a pilot v II. Gruppe, Kampfgeschwader 2

Enslaved: E

31. října 2017 v 19:02 | paulito |  Hudba
70%
2017

Nejnovější LP norské progressive black/viking matelové kapely z Bergenu, hrající od roku 1991. Hraje ve složení Ivar Bjørnson (kytara, klávesy, zpěv), Grutle Kjellson (zpěv, baskytara), Arve Isdal (kytara), Cato Bekkevold (bicí) a Håkon Vinje (klávesy, zpěv).




Einsamtod: Grey Days, Spiritual Sorrow

31. října 2017 v 18:56 | paulito |  Hudba
90%

Grey Days
Demo
2009



Spiritual Sorrow
EP
2017



Oberleutnant Peter Broich

30. října 2017 v 22:16 | paulito |  Historie

Peter Broich se narodil 22.5.1914 v Altenrathu. 1.1.1934 se přihlásil jako Polizeianwärter na Polizeischule Münster. Po základním výcviku byl převelen k 1. Hundertschaft ve Weselu. V roce 1935 byl převeden k Luftwaffe. Napřed byl nasazen ve stráži na letiště Celle, poté se přihlásil jako pilot. Pilotní výcvik proběhl na Flugzeugführerschule Celle a Zeltweg, Große Kampffliegerschule Fassberg a Blindflugschule Wien-Aspern. 10.11.1938 obdržel pilotní průkaz CII a 16.3.1940 pilotní průkaz pro let naslepo CII. 16.3.1940 byl Broich přeložen ke Kampfgeschwader 2 a nasazen jako pilot u 3. Staffel. Během tažení na Západě a bojů nad Anglií byl 10.7.1940 nad Doverem napaden jeho Do 17Z Hurricany z 32. a 111. Squadron. Byl zraněn a členové jeho posádky, radista Unteroffizier Karl Meyer a mechanik Unteroffizier Walter Süptitz byli zraněni těžce. Později bylo v jeho stroji napočítáno 190 průstřelů, přesto ho Broich dovedl na letiště Brusel. Jeho mechanik následující den zemřel. Po uzdravení byla jeho další posádka pozorovatel Hauptmann Krempel a mechanik Oberfeldwebel Rutkowski, se kterou podnikal další denní a noční nálety na Anglii. Od roku 1942 patřil Broich k 2. Staffel. Po bojích nad Anglií následovalo nasazení na Balkáně, proti Řecku a Krétě a nakonec proti Rusku. Vyznamenal se při náletech na kotle Bialystok-Minsk a Smolensk. Podporoval pozemní jednotky při postupu na Leningrad, u Ilmeňského jezera a v kotli Vjazma-Brjansk. V květnu 1942 byl přeškolen na Do 217 a následovalo nasazení proti Anglii, kde vykonal dalších 36 letů. Po 165. vzletu byl navržen na Ritterkreuz, který jako Oberfeldwebel a pilot v 2. Staffel, Kampfgeschwader 2 24.9.1942 obdržel. V srpnu 1942 byl nasazen jako instruktor v 12. Staffel a 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.12.1943 přeložen jako instruktor k IV. Gruppe. Od června 1944 přišel jako pilot k I. Gruppe. Když byla KG 2 na podzim 1944 rozpuštěna, přišel Broich k V. Gruppe, Nachtjagd-Geschwader 2, kde sloužil do konce války. Peter Broich zemřel 21.9.1995 v Neunkirchen-Seelscheid.

Dienstauszeichnung der 4. Klasse 2.1939
Flugzeugführerabzeichen 2.1940
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 5.1940
1. Klasse 7.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz 7.1940
Ärmelband "Kreta" 6.1943
Bulharský Pilotní odznak
Frontflugspange für Kampfflieger in Silber und Gold mit Einsatzzahl "200"
Silber 5.1941
in Gold 7.1941
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "200" 6.1944
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg
Deutsches Kreuz in Gold 19.1.1942 jako Oberfeldwebel a pilot v 2. Staffel/I. Gruppe, Kampfgeschwader 2
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 24.9.1942 jako Oberfeldwebel a pilot v 2. Staffel/I. Gruppe, Kampfgeschwader 2

Oberst Oskar Bauer

30. října 2017 v 21:36 | paulito |  Historie

13.3.1900, Mannheim
20.1.1975, Essen

Za tažení na Západě v roce 1940 byl Bauer navržen na vyznamenání Ritterkreuzem, ale návrh byl odmítnut a místo toho obdržel Ehrenpokal für Besondere Leistungen im Luftkrieg za své nasazení jako velitel mobilního lehkého Flak-Abteilung. Bauer obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.10.1941 jako Major a velitel Abteilungu v jednom Flak-Regimentu. Během bojů o Bialystok byl jeho Abteilung nasazen na pravém křídle 9. Armee a zničil 57 nepřátelských tanků a 5 letadel. Na konci války padl do britského zajetí, propuštěn byl 1.4.1946.

15.12.1917 Fahnenjunker, 2. Kompanie/I. Ersatz-Bataillon, Infanterie-Regiment "Landgraf Friedrich I. von Hessen-Cassel" (1. Kurhessisches) Nr. 81
30.5.1918: Fahnenjunker-Gefreiter
9.9.1918: Fahnenjunker-Unteroffizier
26.11.1918 propuštěn z armády
11.8.1922: Leutnant
16.10.1934 Fahr-Abteilung Wurzen
19.10.1934 Hauptmann
1.8.1939: Major
1.3.1942: Oberstleutnant
1.10.1943: Oberst

Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Dienstauszeichnung der Wehrmacht, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. (1914) 10.10.1939
Eisernes Kreuz (1939), I. Klasse 4.6.1940
Kriegsverdienstkreuz (1939), II. Klasse mit Schwertern
Ehrenpokal für besondere Leistung im Luftkrieg 23.10.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Allgemeines Sturmabzeichen 30.1.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Kampfabzeichen der Flakartillerie 20.2.1942
Erdkampfabzeichen der Luftwaffe 16.8.1942
Bulharský Čestný kříž 17.12.1943
Rumunská Medaile za křížové tažení proti komunismu 27.12.1943
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.10.1941 jako Major a velitel II. Abteilung/Flak-Regiment 4

1922 (dle S. Kinga)

30. října 2017 v 20:56 | paulito |  Filmy
80%
2017
Krimi / Drama / Horor / Mysteriózní / Thriller
Režie: Zak Hilditch
Hrají: Thomas Jane, Molly Parker, Brian D'Arcy James, Neal McDonough, Dylan Schmid, Kaitlyn Bernard, Anna Louise Sargeant, Tanya Champoux, Eric Keenleyside, Peter New

Jedna z dalších adaptací novel od S. Kinga. Četl jsem a i jako film to bylo hodně dobré, i když možná zbytečně na konci hororové.. žena chce utéct do města, farmář a jeho syn ženu zabijí a už se vše hroutí... otázka je, jestli by to bylo v opačném případě lepší.



Generalleutnant Carl Rodenburg

30. října 2017 v 19:55 | paulito |  Historie

Carl Rodenburg se narodil 17.5.1894 v Geestermünde. V roce 1912 vstoupil do Infanterie Regiment 113. S tímto plukem se zúčastnil bojů první světové války a skončil v hodnosti Oberleutnant. Po převzetí do Reichswehru byl velitelem roty v Infanterie Regiment 14 a později velitelem Infanterie Regiment 12, v roce 1938 se stal jako Oberstleutnant velitelem výcvikového štábu na Infanterieschule Döberitz. Během tažení ve Francii byl Rodenburg velitelem Infanterie Regiment 203, se kterým bojoval v prostoru Verdun a Toul. Zúčastnil se s ním i tažení v Rusku, kde překročil Dněpr a prolomil Stalinovu linii. 26.1.1942 převzal jako Generalmajor velení 76.Infanterie Division. Za své velení obdržel Generalmajor Rodenburg 8.10.1942 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.12.1942 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. Za své výkony v kotli u Stalingradu obdržel ještě 31.1.1943 Eichenlaub zum Ritterkreuz, ale to již padl do sovětského zajetí a byl propuštěn v roce 1955. Carl Rodenburg zemřel 5.11.1992 v Grevenu.

1.10.1913 vstup jako jednoroční dobrovolník do 5. Badische Infanterie-Regiment Nr. 113, Freiburg
1915 velitel čety a roty v Infanterie-Regiment Nr. 113
4.3.1916 adjutant praporu a ordonanční důstojník v Infanterie-Regiment Nr. 113
28.8.1918 adjutant pluku v Infanterie-Regiment Nr. 113
21.3.1919 adjutant v Badischen Freiwilligen-Bataillon IV, Freikorps Badisches Volksheer
6.1919 Reichswehr-Brigade 14, Karlsruhe
1.10.1919 Reichswehr-Schützen-Regiment 113, Reichswehr-Brigade 13, Stuttgart, Übergangsheeres
15.5.1920 adjutant praporu v Reichswehr-Schützen-Regiment 113
1.10.1920 14. (Badischen) Infanterie-Regiment, Konstanz
1.10.1921 Reiter-Regiment 14, Ludwigslust
1.10.1922 14. (Badischen) Infanterie-Regiment
1.4.1924 12. (MG) Kompanie, 14. (Badischen) Infanterie-Regiment, Konstanz
1.10.1924 zpravodajský důstojník ve štábu 14. (Badischen) Infanterie-Regiment, Konstanz
1.4.1928 velitel 5. Kompanie, 14. (Badischen) Infanterie-Regiment, Tübingen
1.11.1932 propuštěn
1.6.1934 přijat do štábu Kommandantur Glogau
1.10.1934 štáb Grenzschutzabschnittskommando Glogau
1.6.1935 velitel II. Bataillon, Infanterie-Regiment Halberstadt, Quedlinburg
1.6.1935 velitel II. Bataillon, Infanterie-Regiment 12, Quedlinburg
10.11.1938 velitel Lehrstab Infanterieschule Döberitz
26.8.1939 velitel Lehrabteilung II, Schule für Offiziers-Anwärter der Infanterie, Döberitz
3.1.1940 velitel Infanterie-Regiment 203
26.1.1942 pověřen velením 76. Infanterie-Division
1.4.1942 velitel 76. Infanterie-Division
31.1.1943 padl do zajetí v kotli u Stalingradu
10.10.1955 propuštěn ze zajetí

1.10.1913 Einjährig-Freiwilliger
12.2.1915 Fähnrich
11.3.1915 Leutnant
1.2.1922 Oberleutnant
1.2.1927 Hauptmann
1.10.1934 Major
1.4.1937 Oberstleutnant
1.4.1940 Oberst
1.4.1942 Generalmajor
1.12.1942 Generalleutnant

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
EK II 25.4.1915
EK I 15.5.1917
Ritterkreuz II. Klasse des Großherzoglich-Badischen Ordens vom Zähringer Löwen mit Schwertern
Hanseatenkreuz Bremen
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Spange zum EK II 17.5.1940
Spange zum EK I 25.5.1940
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/1942"
Deutsches Kreuz in Gold 7.3.1942 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 203
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 8.10.1942 jako Generalmajor a velitel 76. Infanterie-Division
Eichenlaub 31.1.1943 (189.) jako Generalleutnant a velitel 76. Infanterie-Division

Einsamtod: Einsamtod, Einsamkeit

30. října 2017 v 19:30 | paulito |  Hudba
90%

LP a EP slovenské black metalové kapely z Nitry, hrající od roku 2006. Hraje ve složení Smrtislav (nástroje) a Nefasvm (zpěv).


Einsamtod
LP
2012



Einsamkeit
EP
2015



Crafteon: Cosmic Reawakening

30. října 2017 v 19:16 | paulito |  Hudba
80%
2017

První LP americké black metalové kapely z Denveru, hrající od roku 2012. Hraje ve složení Lord Mordiggian (zpěv, kytara), Rhagorthua (bicí), Ithaqua (baskytara, zpěv) a Fthaggua (kytara, zpěv).




General der Flieger Josef Kammhuber

29. října 2017 v 21:58 | paulito |  Historie

19.8.1896, Burgkirchen
25.1.1986, München

Josef Kammhuber se zúčastnil jako dobrovolník v bavorském Pionier Bataillonu první světové války a byl v roce 1917 povýšen na Leutnanta. Po válce byl převzat do Reichswehru a byl zodpovědný za nábor rekrutů v Landshutu a Lindau. 1.4.1925 byl povýšen na Oberleutnanta a zúčastnil se kurzu Generálního štábu. Nakonec pracoval Kammhuber v Reichswehrzentrale v Berlíně v operačním oddělení. Od roku 1929 byl Kammhuber přeškolen na pilota, v letech 1930-31 v Lipecku v SSSR. V září 1933 byl Kammhuber jako Gruppenleiter převelen do organizačního oddělení Reichsluftfahramtu. V roce 1936 se stal Kammhuber Majorem a velitelem Jagdfliegergruppe v Dortmundu. V roce 1937 byl jmenován vedoucím organizačního oddělení na Ministerstvu letectví. 1.12.1938 byl povýšen na Obersta. Při mobilizaci v roce 1939 byl náčelníkem štábu Luftflotte 2 a v lednu 1940 se stal Kommodorem Kampfgeschwader 51. Při letu nad Francií byl 3.6.1940 Kammhuber sestřelen a padnul do francouzského zajetí, ze kterého byl osvobozen postupujícími německými jednotkami. Poté Göring pověřil Kammhubera ustavením 1. Nachtjagddivision. 16.10.1940 byl povýšen na Generalmajora a 9.7.1940 byl vyznamenán Rytířským křížem. V srpnu 1941 byl jmenován Generálem nočních stíhačů a převzal XII. Fliegerkorps. Se svými oddíly postavil tzv. "Kammhuber-Riegel", linii na francouzském pobřeží s radary a nočními stíhači. Na podzim 1943 byl General Kammhuber velitelem Luftflotte 5 v Norsku. V únoru 1945 byl Kammhuber ještě jmenován Zvláštním pověřencem pro boj se čtyřmotorovými letadly. Tento úřad však neměl prakticky žádný význam. Na konci války padl Kammhuber do amerického zajetí. 6.6.1956 byl Josef Kammhuber jako Generalleutnant zařazen do nové Luftwaffe a jmenován Vedoucím oddělení Luftwaffe na Ministerstvu obrany. Nakonec byl jmenován prvním inspektorem Bundesluftwaffe a Generalem. 30.9.1962 byl penzionován.

Gefreiter 21.5.1915
Fahnenjunker-Unteroffizier 5.9.1915
Fähnrich 26.10.1916
Leutnant 10.9.1917
Hauptmann 1.2.1931
Major 1.10.1934
Oberstleutnant 1.10.1936
Oberst 1.1.1939
Generalmajor 17.10.1940
Generalleutnant 1.10.1941
General der Flieger 1.1.1943

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Königlich Bayerischer Militärverdienstorden, IV. Klasse mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Flugzeugführerabzeichen
Frontflugspange für Kampf- und Sturzkampfflieger
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachter-Abzeichen in Gold mit Brillanten
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 9.7.1941 jako Generalmajor a velitel 1. Nachtjagd-Division

Oberleutnant Paul Gildner

29. října 2017 v 21:47 | paulito |  Historie

1.2.1914, Nimptsch
24.2.1943, padl v boji nad Gilze-Rijn, Holandsko

44 vítězství (2 s ZG 1 ve dne, 42 v noci), 160 vzletů

Gildner vstoupil do Reichswehru v roce 1933 a přišel k 7. (Preußisches) Infanterie-Regiment ve Schweidnitz. V roce 1937 přestoupil k Luftwaffe a 1.9.1937 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. Byl pilotem u průzkumných jednotek. V září 1939 se jako Oberfeldwebel zúčastnil tažení v Polsku, v roce 1940 přešel k těžkým stíhačům. Za nasazení nad Francií a Anglií v roce 1940 v rámci I. Gruppe/Zerstörergeschwader 1 obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. Nakonec se přihlásil k nočním stíhačům. V noci z 2.9.1940 získal první noční sestřel celé Luftwaffe. V červenci 1941, kdy získal Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes, dosáhl (mnoha se svým palubním radistou Unteroffizier Müllerem) 15 sestřelů. Vyznamenání mu předal Generalleutnant Kammhuber. V roce 1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po smrti Reinholda Knackeho se stal Kapitänem 3. Staffel. Po své smrti v boji získal jako 196. voják Wehrmacht Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Jeho Messerschmitt Bf 110G-4 měl během letu poruchu motoru a v noci z 24.2.1943 se zřítil. Jeho radista, Unteroffizier Heinz Huhn, se zachránil na padáku.

1.9.1937: Unteroffizier
9.7.1941: Oberfeldwebel
1.8.1941: Leutnant
1.4.1942: Oberleutnant

Fronflug-Spange für Nachtjäger in Gold
Wehrmachtbericht: 19.6.1941, 13.3.1942, 27.3.1942, 23.4.1942
Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Ehrenpokal der Luftwaffe
Deutsches Kreuz in Gold 18.5.1942 jako Oberfeldwebel v 5./Nachtjagdgeschwader 2
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 9.7.1941 jako Oberfeldwebel a pilot v 3./Nachtjagdgeschwader 1
Eichenlaub 26.2.1943 jako Oberleutnant a Staffelkapitän 3./Nachtjagdgeschwader 1 (posmrtně)

General der Panzertruppen Georg Stumme

29. října 2017 v 21:19 | paulito |  Historie

29.7.1886, Halberstadt
24.10.1942, podlehl infarktu v El-Alameinu

Generalleutnant Georg Stumme byl prvním velitelem 2. Leichte Division a vedl ji v Polsku jako část XV. Armee Korps (mot) Hermanna Hotha. Ve Francii jeho XL Armee Korps (mot) zůstal v záloze po většinu tažení, nebyla aktivní do 11. června. Protože se Korps zúčastnil operace "Marita" na jaře 1941, neúčastnil se operace "Barbarossa" do srpna 1941. Během posledního týdne v srpnu jeho Korps, nyní se skládající ze dvou Panzer Division, dobyl Velikije Luki v operační zóně 9. Armee SV od Vitebska.Během operace "Taifun" byl XL Panzer Korps uzavřen v kapse u Vjazmy jako část 4. Panzer Armee, po ústupu od Moskvy. Do 2. prosince jeho jednotky dosáhly Lenino, jen 20 km SZ od Moskvy. V prosinci 1941 General Stumme dočasně velel 4. Armee. V únoru 1942 se Stumme vrátil k XL Panzer Korps a brzy poté dobyl Charkov v přípravě k operaci "Blau". Když v červnu 1941 Major Reichel, Ia 23. Panzer Division ztratil německé plány pro operaci "Blau", byl Stumme zbaven velení.O tři měsíce později se stal dočasným velitelem Panzer Armee "Afrika", když ji Rommel opustil. Když britská 8. Army o měsíc později zaútočila, zemřel na infarkt. Když začaka bitva u El Alameinu, 23. října 1942, byl Rommel od konce září v Německu a dočasně ho zastupoval generál George Stumme. Za úsvitu začalo pálit anglické dělostřelectvo na německé a italské linie, jejich děla neuměla odpovědět, protože měla málo munice. 25. října je v prvních hodinách dne General Stumme pohřešován a o několik hodin později nalezen mrtev.

velitel 2. Leichte Division (1.9.1939 - 18.10.1939)
velitel 7. Panzer Division (18.10.1939 - 5.2.1940)
velitel XL Armee Korps (15.2.1940 - 6.9.1941)
velitel XL Panzer Korps (6.9.1941 - 14.1.1942 a 15.2.1942 - 20.7.1942)
dočasný Oberbefehlshaber 4. AOK (12.1941)
dočasný Oberbefehlshaber Panzer Armee Africa (20.9.1942 - 1.10.1942)
dočasný Oberbefehlshaber "Deutsche-Italienische" PzAOK (1.10.1942 - 24.10.1942)

General der Kavallerie (1.6.1940), 4.6.1941 změněno na General der Panzertruppen

1914 Železný kříž II. třídy
1939 Železný kříž II. třídy spona
1914 Železný kříž I. třídy
1939 Železný kříž I. třídy spona
Rytířský kříž: 19.7.1940

Oberfeldwebel Johann Port

29. října 2017 v 21:10 | paulito |  Historie

3.2.1915, Bernkastel-Kues
27.3.2006, Bernkastel-Kues

Johann Port vstoupil 2.11.1937 do Wehrmacht. Základní výcvik získal jako Schütze u Infanterie-Regiment 105 v Trieru, kde se stal kulometčíkem v 8. Kompanie. Pluk byl podřízen 34. Infanterie-Division. Při mobilizaci byl podřízen Grenz-Division Trier na Westwallu. Od 19.9.1939 byl podřízen nové 72. Infanterie-Division.

1938: Gefreiter, 8./ Infanterie-Regiment 105
1.3.1940: Unteroffizier, 8./Infanterie-Regiment 105
24.10.1940: 8./II. Bataillon/Infanterie-Regiment 266
1.3.1942: Feldwebel, velitel čety a roty v 8./Infanterie-Regiment 266
12.6.1942: zraněn a v lazaretu
1.12.1942: Oberfeldwebel
1943 a 1944: instruktor v Grenadier-Ersatz-Bataillon 125, Trier
1944: velitel čety v Grenadier-Regiment 714
16.3.1945: padl do spojeneckého zajetí

Deutsches Reichssportabzeichen in Bronze
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen 20.3.1940
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 21.9.1941
1. Klasse 15.12.1941
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber 1.11.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 15.7.1942
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Schwarz 12.6.1942
Silber 17.1.1945
Erinnerungsmedaille an den Kreuzzug gegen den Kommunismus
Krimschild
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 25.8.1942 jako Feldwebel a velitel čety v 8. Kompanie, II. Bataillon, Infanterie-Regiment 266, 72. Infanterie-Division

Ďáblova lest

29. října 2017 v 21:02 | paulito |  Filmy
70%
2009
Krimi / Drama / Fantasy
Režie: Jiří Strach
Hrají: Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Aňa Geislerová, Tereza Voříšková, Vojtěch Dyk, Barbora Munzarová, Hana Vagnerová, David Prachař, Filip Cíl, Josef Somr, Jitka Schneiderová, Stanislav Zindulka

Znalec černé magie Ivan Trojan a policejní komisař Jiří Dvořák pátrají po pachateli série rituálních vražd. Napínavý kriminální příběh inspirovaný existencí tajemné Ďáblovy bible.

Na české poměry hodně slušné, přes řadu trochu divokých scén.. poměrně zajímavé.. a aspoň už vím, kdo zavraždil Václava III.



Major Gottfried Geissler

29. října 2017 v 20:00 | paulito |  Historie

17.10.1914, Homberg
21.7.2006, Moers

Geißler vstoupil v roce 1934 do Reichsmarine, od roku 1935 Kriegsmarine, naposledy jako Fähnrich (Waffenoffizier). 1.1.1937 přestoupil do Heer, kde byl zařazen k lehkému dělostřelectvu v Koblenci. V roce 1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant, 1940 Oberleutnant a v listopadu 1942 Hauptmann. Byl nasazen u Sturmartillerie-Abteilung 185, který byl vytvořen 10.8.1940 v Jüterbogu a 7.2.1941 byl přejmenován na Sturmgeschütz-Abteilung 185. V listopadu 1941 byl Geißler poslán do lazaretu a poté k Sturmgeschütz-Abteilung 232. Bojoval při postupu ke Stalingradu, jako velitel Sturmgeschütz-Lehrabteilung u Monte Cassina a v Kurlandech (jako zpravodajský důstojník a poté náčelník štábu jedné Infanterie-Division). V konečných bojích převzal Major i.G. Geißler jeden zdecimovaný pěší pluk. V noci 7.5.1945 byl pluk zachráněn Kriegsmarine a převezen do Kielu, kde padli do spojeneckého zajetí.

3.1940 ve Stab/Artillerie-Regiment 34
5.1940 v Artillerie-Regiment 70
7.1941 velitel 3. Batterie/Sturmgeschütz-Abteilung 185
11.11.1942 až 14.2.1944 velitel Sturmartillerie-Abteilung 232
14.2.1944 až 5.1944 velitel Sturmgeschütz-Brigade 232
Od 11944 Generalstabsausbildung

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Deutsches Schutzwall-Ehrenzeichen
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 20.5.1940
1. Klasse 2.7.1941
Allgemeines Sturmabzeichen, I. Stufe 12.7.1941
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz, Silber und Gold
in Schwarz 23.6.1941
in Silber 2.7.1941
in Gold 6.10.1941
Ärmelband "Kurland"
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 21.8.1941 jako Oberleutnant a velitel 3. Batterie/Sturmgeschütz-Abteilung 185

Záhada ztracené lodi (The Mystery Of The Lost Ship)

29. října 2017 v 16:30 | paulito
2014

Archeologové se snaží zjistit příběh náhodně objevené potopené lodě u břehů rutlandského ostrova. Patřila snad španělské armádě? V roce 1588 flotila lodí španělské armády obklopila pobřeží irského hrabství Donegal. Domů se vrátily jenom tři z nich. Před šesti lety objevil americký potápěč Liam Miller trup vraku u ostrova Rutland v severním Donegalu. Nestává se často, aby došlo k nálezu 400 let starého neporušeného lodního trupu. Connie Kelleherová, která se specializuje na podmořskou archeologii, proto vede tým odborníků na misi vyzvednout a uchovat nalezený trup. Zároveň se má pokusit určit jeho původ. Mohlo by jít o jednu z mnoha ztracených lodí španělské flotily? Snímek Záhada ztracené lodi využívá tuto jedinečnou příležitost a podniká dobrodružnou cestu do minulosti, do zlatých časů dobyvačné mořeplavby. Osudy vraku od ostrova Rutland prozrazují podrobnosti velkolepých námořních konfliktů, které se odehrávaly u pobřeží Irska.



Exhumed: Death Revenge

29. října 2017 v 16:26 | paulito |  Hudba
80%
2017

Nejnovější LP americké death metal/grindcore kapely ze San Jose, hrající od roku 1990. Hraje ve složení Matt Harvey (zpěv, kytara), Ross Sewage (zpěv, baskytara), Bud Burke (kytara) a Mike Hamilton (bicí).




Blood: Inferno

29. října 2017 v 16:19 | paulito |  Hudba
80%
2017

Nejnovější LP německé death metalové kapely ze Speyeru, hrající od roku 1986. Hraje ve složení Satanic Taki (baskytara), Destroyer Eisen (kytara), Ventilator (bicí), Chuck (kytara) a Martin Witchskinner (zpěv).




Black Vomit 666: Guerreros De Casta Inmortal, Los Cantos De Maldoror

29. října 2017 v 16:12 | paulito |  Hudba
80%

Dvě LP kolumbijské black/thrash metalové kapely z Bogoty, hrající od roku 2012. Hraje ve složení Atollyon (bicí) a Damaniac (kytara, zpěv).


Guerreros De Casta Inmortal
2015



Los Cantos De Maldoror
2017