Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Září 2017

Krycí jméno: Vlk (El lobo)

30. září 2017 v 22:17 | paulito |  Filmy
70%
2004
Thriller
Režie: Miguel Courtois
Hrají: Eduardo Noriega, José Coronado, Mélanie Doutey, Silvia Abascal, Santiago Ramos, Patrick Bruel, Jorge Sanz, Fernando Cayo, José Luis García Pérez, Saturnino García

Mladý podnikatel se dostane do rozporu se zákonem za podporu teroristické organizace ETA. Může si vybrat: vězení nebo práci agenta tajných služeb. Časem se mu podaří proniknout až do nejvyššího vedení ETA. Naplánuje její likvidaci, ale nejvyšší místa náhle nemají zájem. Při útoku policie málem přijde o život. O vlásek unikne smrti. Nechá si udělat plastiku obličeje a snaží se zmizet. ETA na něj vypsala odměnu a agent s krycím jménem VLK je stále na útěku.

A jo, nebylo to špatné, jen asi lehce černo-černé.. a možná to tak i je.



30.9.2017: Třemošná - Bitva o Isonzo 1917

30. září 2017 v 19:21 | paulito |  Ostatní
Krásné sobotní odpoledne přímo vybízelo k nějaké vycházce a tak jsme se vydali po šesti letech do nedaleké Třemošné na bitvu o Isonzo. Oproti té minulé tam scházely létající modely letadel i obrněné auto, ale i tak to díky kapele, produkující všelijaké staré válečné skladby a pot= bitvě mezi německo-rakouskými a italskými jednotkami bylo poměrně zábavné.











Konteradmiral Helmut Grube

30. září 2017 v 18:58 | paulito |  Historie

7.5.1893, Hohen-Sprenz
5.12.1978, Schleswig

Poradce Testovacího velení pro stavbu nových válečných lodí (10.10.1938 - 13.11.1939)
Náčelník štábu Testovacího velení pro stavbu nových válečných lodí (14.11.1939 - 7.1.1941)
Náčelník oddělení elektrických systémů, Hlavní kancelář stavby válečných lodí, OKM (8.1.1941 - 19.1.1943)
Důstojník u štábu Velení námořní skupiny West a ředitel zásobovacího oddělení (20.1.1943 - 31.12.1944)
Náčelník Testovacího velení pro stavbu nových válečných lodí (1.2.1945 - 8.5.1945)
V zajetí (8.5.1945 - 1.1947)

Německý kříž ve stříbře (28.8.1944)
Železný kříž (1914) 1. třídy
Železný kříž (1914) 2. třídy
Čestný kříž 1914/1918
Válečný kříž za zásluhy (1939) 1. třídy s meči
Válečný kříž za zásluhy (1939) 2. třídy s meči
Vyznamenání za dlouhou službu ve Wehrmacht 4. až 1. třídy


Awakening The Zodiac

30. září 2017 v 18:03 | paulito |  Filmy
70%
2017
Režie: Jonathan Wright
Hrají: Shane West, Leslie Bibb, Matt Craven, Stephen McHattie, Nicholas Campbell, Kenneth Welsh, John Bregar, Eva Link

Zoe (Leslie Bibb) je obyčejná žena, která touží po jediné věci: přestěhovat se se svým partnerem Mickem (Shane West) z karavanu do normálního domu, ve kterém by si konečne založili rodinu. Jenže jejich finanční situace ani omylem není růžová. A tak, když jednoho dne za pomoci starého známého narazí na autentické videozáběry vražd sériového vraha, nazývaného "Zodiac", rozhodnou se udělat cokoliv, aby získali odměnu za jeho dopadení.

Tenhle film mohl být tak dobrý, měl na to potenciál, jen to v poslední čtvrtině šlo s ním hodně z kopce, jinak průměrní Američani jsou totální paka :-)



Ruské pušky Mosin v carské armádě (1)

30. září 2017 v 10:38 | paulito |  Historie
Počátky historie pušky Mosin sahají do rusko-turecké války (1877-1878), kdy se ukázalo, že ruská pěchota, vyzbrojená jednorannými karabinami Berdan, zaostávala v palebné síle za Turky, kteří používali opakovací karabiny Winchester. Již v roce 1882 se pokoušeli Rusové zavést takovou karabinu a po nepovedeném projektu adaptace karabiny Berdan zkoušeli různé dostupné modely Mauser, Lee-Metford a Lebel. Tehdy se před komisí, která měla vybrat model zbraně pro armádu, objevil mladý ruský kapitán Sergej Ivanovič Mosin, který představil svoji karabinu ráže 7,62 mm model 1890. První práce na karabině zahájil před sedmi lety, jeho cílem byla opakovací zbraň, zpočátku ráže 10,6 mm. Sice byl jeho projekt horší, než karabina belgické firmy Nagant, ale protože to byl ruský projekt, získal sympatie ruských porotců v soutěži. Byl dokončen ve zbrojním závodě v Tule, pod vedením Mosina a ten představil komisi 30 vylepšených karabin. Byly již srovnatelné s belgickými a mohly být zadány do sériové výroby rychleji. 13.4.1891 obdržel car report o karabině Mosin, pojmenované karabina vzor 1891 a rozhodl o její výrobě. Výroba nového modelu byla zahájena v roce 1892 ve zbrojních závodech v Tule, Iževsku a Sestrorjecku. Protože však nebyly dostatečné výrobní kapacity, bylo také 500.000 kusů objednáno ve francouzské zbrojovce Manufacture Nationale dArmes de Chatellerault. Zbrojní závod v Tule byl největším výrobcem pro carskou armádu. První továrna zde byla založena v roce 1632 Franzem Marcellusem. Carové ji rozvíjeli a v roce 1896 vyráběla 916 kusů pušek denně a pracovalo tu 8.937 dělníků. V posledních letech 19. století se továrna značně rozvíjela díky výrobě Mosinů a dodávkám strojů, především z Francie. Vyráběla též revolvery, lovecké zbraně a munici. Druhým výrobcem Mosinů byla továrna v Iževsku. Byla založena v roce 1760, vyráběla střelné zbraně a děla. V roce 1825 byl Iževsk největším výrobcem zbraní v Rusku, v letech 1807-1907 vyrobila 4.000.000 karabin. V roce 1900 zde byly nainstalovány nové stroje z Francie a Švýcarska, které doplnily stávající anglické, které pocházely ze 70. let. V roce 1896 dosáhla výroba pušek Mosin 1.000 kusů denně, o tři roky později poklesla na 600 kusů denně, kdy závod přešel na výrobu jiných modelů. Iževsk vyráběl také díly Mosinů pro výrobu v Tule a Sestrorjecku. Sestrorjeck byl třetím výrobcem Mosinů. Továrna byla založena v roce 1721. Mosiny vyráběla v letech 1894 až 1918 a byly to pušky, montované z dílů z ostatních závodů. Jedny z prvních Mosinů byly do Ruska dodány z francouzského závodu Chatellerault. Rusko bylo v obtížné vojenské i hospodářské situaci a obávala se některých svých spojenců (v roce 1884 uzavřela smlouvy s Německem a Rakousko-Uherskem). Monrachie se tak sblížila s republikánskou Francií, se kterou uzavřela smlouvu v roce 1892. Již o dva roky dříve Rusko objednalo 300.000 jednoranných karabin z továrny Saint Etienne. O něco později byla objednávka změněna na 500.000 opakovacích karabin s tím, že nebylo specifikováno, jaký typ a za jakou cenu. Změněn byl také zbrojní závod na Chatellerault. Prvních pět vzorků bylo dodáno do Ruska 1.6.1891. 19.12.1891 byla uzavřena s,louva na dodávku 503.750 karabin vzor 1891 v letech 1892-1894. Do Chatellerault přišli ruští důstojníci, kteří měli dohlížet na výrobu, ale zpočátku s nevyrábělo nic, protože až v dubnu 1892 přišly z Ruska vzorová hlaveň a bajonet. První sériová karabina byla vyrobena v červenci 1892. Nakonec bylo do Ruska dodáno 503.539 kusů, v roce 1892 22.000, 1893 128.000, 1894 330.000 a 1895 24.000 kusů. Dodané karabiny byly nasazeny v roce 1904 během rusko-japonské války. Do té doby měli Rusové již 3.800.000 karabin. Ale vstup do první světové války vyžadoval více zbraní. Proto byla navýšena výroba modelu pro pěchotu a dragouny a jejich výroba byla zahájena i v USA.

Satyricon: Deep Calleth Upon Deep

29. září 2017 v 22:49 | paulito |  Hudba
70%
2017

Nejnovější LP norské black metalové kapely z Oslo, hrající od roku 1991. Hraje ve složení Satyr (zpěv, kytara, klávesy, baskytara) a Frost (bicí).




Necrophagist: Onset Of Putrefaction

29. září 2017 v 22:45 | paulito |  Hudba
80%
1999

LP německé technické death metalové kapely z Karlsruhe, hrající v letech 1992-2010. Hrála ve složení Muhammed Suiçmez (kytara, zpěv), Stefan Fimmers (baskytara), Sami Raatikainen (kytara) a Romain Goulon (bicí).





Jean-Luc Bannalec: Bretaňské poměry

29. září 2017 v 22:37 | paulito |  Knihy
První případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně - na konec světa V malebné pobřežní vesničce je jednoho horkého červencového rána nalezen zavražděný stařičký majitel slavného hotelu. Komisař Georges Dupin se v bretaňské letní idylce záhy dostává na stoupu podivuhodného tajemství…

Hodně dobrá detektivka.. a Bretaň musí být také super, tip na výlet.


Trapped (Ófærð)

28. září 2017 v 21:49 | paulito |  Filmy
90%
2016
Krimi / Drama / Thriller
Režie: Óskar Thór Axelsson, Baldvin Zophoníasson, Baltasar Kormákur, Börkur Sigþórsson
Hrají: Ólafur Darri Ólafsson, Ilmur Kristjánsdóttir, Ingvar Eggert Sigurðsson, Nína Dögg Filippusdóttir, Bjarne Henriksen, Þorsteinn Bachmann, Pálmi Gestsson, Þorsteinn Gunnarsson, Hanna María Karlsdóttir, Steinunn Ólína Þorsteinsdóttir, Sigrún Edda Björnsdóttir, Jóhann Sigurðarson

Desetidílný kriminální seriál odehrávající se v malém islandském městečku, kde rybáři vytáhnou z moře torzo zavražděného muže. Nález vyvolá v sousedské komunitě, kde se všichni znají, vlnu strachu a podezřívání a atmosféra zhoustne ještě více, když sněhová bouře odřízne městečko od okolního světa. Nedostane se tam ani kriminalistický tým z Reykjavíku a tak tíha vyšetřování, které neustále narušují další a další nástrahy severské přírody, leží na bedrech místního policejního náčelníka a jeho dvou policistů. Postupně zjistí, že zločin souvisí s tragickými událostmi, které zasáhly městečko před několika lety, a cesta k jeho objasnění vede přes rozkrytí spletitých vztahů mezi obyvateli a odhalení tajemství z jejich minulosti.

Pecka, pomalejší rozjezd, ale pak to člověka vtáhne do děje a jen si pouští další a další díly....





Major der Reserve Johannes Baasch

28. září 2017 v 20:25 | paulito |  Historie

Johannes Baasch se narodil 18.8.1905 v Kowallu a vstoupil 1.7.1926 jako Schütze do 14. Kompanie, 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment, 1.3.1927 byl převelen k 1. Kompanie. Po povýšení do hodnosti Oberschützen 1.7.1928 byl povýšen do hodnosti Unteroffiziers-Anwärter 15.5.1929 a 1.2.1930 Unteroffizier. Od 1.4.1930 byl poslán ke kadetnímu výcviku do Schiffsstamm-Division Ostsee. Baasch se nacházel 1.10.1930 až 29.4.1931 ve výcviku pro poddůstojnické čekatele v Neustettinu a od 18.8.1931 v Königsbrücku. Od 27.1.1932 se zúčastnil výcvikového kurzu ve Wünsdorf-Zossenu a po povýšení 1.10.1934 do hodnosti Feldwebel byl převelen do 5. Kompanie, Infanterie-Regiments 26 ve Schleswigu, kde byl 1.4.1937 povýšen do hodnosti Oberfeldwebel. Jako záložní důstojnický čekatel byl Baasch 24.10.1938 z Heer propuštěn. Během mobilizace přišel 26.8.1939 jako velitel muniční čety v leichte Infanterie-Kolonne, Infanterie-Regiment 458, se kterým se zúčastnil tažení v Polsku. Po skončení bojů byl 20.12.1939 povýšen do hodnosti Leutnant a během nasazení na Westwallu Oberleutnant der Reserve. Po jmenování velitelem čety v 10. Kompanie, převzal 2.4.1940 velení této roty a zúčastnil se s ní tažení na Západě. Po skončení bojů byl 9.10.1940 až 9.1.1942 velitelem 10. Kompanie, Infanterie-Regiment 410, s ní se zúčastnil tažení v Rusku. 16.7.1941 byl zraněn v Litvě. Po uzdravení se stal 10.1.1942 velitelem 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 410. 1.4.1942 obdržel rozkaz překročit se svojí rotou železnici Staraja Russa-Děmjansk a obsadit silnici severozápadně od Syčeva. Díky tomu mohly ustoupit německé jednotky z kotle u Děmjansku. Baasch obdržel za svoji statečnost 3.5.1942 Ritterkreuz a 30.5.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve. 24.8.1942 převzal Baasch velení II. Bataillon, Infanterie-Regiment 411 a 26.10. až 21.11.1942 se zúčastnil výcviku na velitele praporů. 26.12.1942 převzal velení III. Bataillon, Grenadier-Regiment 410. 23.2.1943 byl zraněn v boji střepinou granátu a převezen do lazaretu. 16.2.1944 přišel k Führer-Grenadier-Ausbildungs-Bataillon 4, Grenadier-Ausbildungs-Regiment 32 v Ostrowu. Po návratu do čela svého III. Bataillonu, padl Johannes Baasch 10.8.1944 u Valgy v Lotyšsku v boji. 20.8.1944 byl posmrtně povýšen do hodnosti Major der Reserve.

Oberstleutnant Hans-Georg Bätcher

28. září 2017 v 19:44 | paulito |  Historie

Hansgeorg Bätcher se narodil 13.1.1914 ve Finsterwalde. 1.4.1934 byl povolán do Wehrmacht. Nejdříve ke Kraftfahr-Abteilung 3 ve Wunstorfu a v březnu 1935 byl odvelen jako Unteroffizier do Kriegsschule München. Byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich a 1.11.1935 se dobrovolně přihlásil k Luftwaffe, jde prodělal letecký výcvik ve Fliegergruppe Tutow a byl přidělen jako pozorovatel do I. Gruppe, Kampfgeschwader 253. Po povýšení do hodnosti Leutnant 1.4.1936 a přidělení pilotního průkazu v září 1936, se Bätcher stal 1.10.1936 důstojníkem roty ve Flugzeugführer-Ausbildungs Regiment 27 v Halberstadtu. V roce 1938 se stal ordonančním důstojníkem General der Flieger Felmyho, poté byl převelen jako pozorovatel k I. Gruppe, Kampfgeschwader 27. 1.4.1939 se stal adjutantem Gruppe, kde byl na počátku tažení v Polsku i pilotem. Během tažení proti Francii byl 5.6.1940 sestřelen a padl u Rouenu do zajetí, ze kterého byl po skončení bojů propuštěn. Následovalo převelení k 3. Staffel, Kampfgeschwader "Wiking", kde působil chvíli jako letecký učitel. 15.7.1940 převzal velení 1. Staffel a vedl ji v Rusku. Zde zničil 23.8.1941 obranné postavení na železnici, tři vlaky východně od Konotopu v září 1941, potopil 20.2.1942 parník o 2.000 BRT, zasáhl několik cílů během bojů o Sevastopol a 23.2.1942 potopil tanker o 7.500 BRT před přístavem Kerč, díky čemuž byl Kerč o pět dnů později obsazen. Za své úspěchy u Moskvy a později u Stalingradu obdržel 21.12.1942 jako Hauptmann a Staffelkapitän 1. Staffel, Ritterkreuz. 30.7.1943 dosáhl Bätcher jako první bombardovací letec 500 bojových vzletů a 6.10.1943 byl jmenován velitelem I. Gruppe, Kampfgeschwader 4 "General Wever", 1.11.1943 byl povýšen do hodnosti Major. Se svojí Gruppe létal Bätcher proti předmostí Sivaš na Krymu a proti cestám z Kerče, za což obdržel 24.3.1944 Eichenlaub zum Ritterkreuz. 13.2.1944 byl odvelen do štábu Luftflotte 4 a 6.12.1944 jmenován velitelem III. Gruppe, Kampfgeschwader 76. 1.3.1945 se stal Kommodorem Kampfgeschwader (J) 54 a v květnu 1945 padl do amerického zajetí. Hansgeorg Bätcher zemřel 23.4.2003 v Uelzenu.


Saudsko-arabské tanky 1918-1939

28. září 2017 v 15:14 | paulito |  Historie
Dodavatelem výzbroje pro saudskou armádu krále Ibn Sauda byla Velká Británie. Od roku 1933 bylo dodáno několik obrněných aut. Dále bylo dodáno několik tanket Carden Loyd Mk.VIb a lehkých tanků Vickers Light Tank Mk.II.

Albánské tanky 1918-1939

28. září 2017 v 15:13 | paulito |  Historie
Informace o nevelkých obrněných silách Království Albánie jsou jen kusé. Jediným dodavatelem výzbroje byla Itálie, která všechny zbraně převzala po invazi 7.4.1939. Albánská armáda nekladla útočníkům větší odpor a následně byla 13.7.1939 začleněna do italské armády. Několik lehkých tanků (pravděpodobně 6) Fiat 3000 Model 21 bylo dodáno v roce 1929. Kromě toho používali Albánci stará obrněná auta Bianchi a dvě Lancia IZM (také od konce 20. let). V roce 1935 se v albánské armádě nacházelo osm obrněných vozidel. V roce 1938 přišlo šest tanket CV 33. Podle nepotvrzených zpráv se jako jeden z mála albánských oddílů postavily Italům na odpor. Všechna tato vozidla tvořila obrněnou rotu, podřízenou Královské gardě.

Afghánské tanky 1918-1939

28. září 2017 v 15:11 | paulito |  Historie
Prvním obrněným vozidlem Království Afghánistán byl obrněný automobil Lancia IZ, který darovala italská vláda králi Amaullachovi v roce 1928 během jeho návštěvy v Itálii. Ve stejné době byly do Afghánistánu dodány čtyři lehké tanky Renault FT17. Zůstaly ve službě do 40. let, je pravda, že byly používány jen při přehlídkách. Vraky dvou z nich byly nalezeny na vrakovišti u Kábulu po americké intervenci proti Talibanu. V roce 1929 nastoupil na afghánský trůn dosavadní ministr války Nadir Šáh. Během jeho vlády byla ukončena spolupráce se Sovětským svazem a sovětští poradci a technici museli odejít. Proto nebyly dodány plánované dodávky dvouvětvých tanků T-26 a obrněných aut BA-6. Následující obrněná vozidla byla zakoupena v roce 1935 u firmy Henry Disston and Sons v Philadelphii. Bylo to devět opancéřovaných tahačů na podvozku zemědělského tahače Caterpillar 30. Další tři byly ještě pravděpodobně koupeny rozložené a smontovány na místě. Tato unikátní konstrukce, pojmenovaná Disston Tractor Tank, byla vyzbrojena kanónem 37 mm ve věži a kulometem Browning 0,303 (nebo Colt) ve střílně v levé části přídě. Vozidlo vážilo kolem 10 tun a neslo pancéřování o síle 9,5 až 16 mm. Motor měl výkon 50 hp a byl chlazený vodou, což mu umožnilo rychlost 18 km/h a dojezd 200 km. Úkolem tanků Disston bylo zajištění vnitřní bezpečnosti. Účastnily se například potlačení revoluce Ghilzai v provincii Katavaz v roce 1937. Ve službě zůstaly do 60. let a skončily jako výcviková vozidla (v té době byly přezbrojeny na sovětské kulomety KPVT 14,5 mm nebo DŠK 12,7 mm v trupu. V roce 1939 bylo koupeno 12 italských tanket CV 35. Pravděpodobně čtyři byly s plamenometem. Byla z nich zformována pancéřová rota, což vedlo k vytvoření pancéřového praporu (Kandak-i-Tank), podřízeného Centrálnímu sboru armády (podle jiných pramenů Královské gardové divizi). Měl dvě roty, jednu vybavenou tanky Disson a druhou tanketami, které se skládaly ze tří čet (Baluk) po čtyřech vozidlech. Ve stavu se ancházely také stará obrněná auta Lancia (2 kusy?) a Citroen. Byl plánován nákup 10 tanků Škoda S-IIa (T-11) v Československu v roce 1938, ale k nákupu nedošlo z důvodu obsazení Německem.

Renault FT

Disston

28.9.2017: Nová Chmelnice - Malokarpatan, Eggs of Gomorrh, Bölzer, Svartidaudi

28. září 2017 v 14:59 | paulito |  Ostatní
Další akce na Nové Chmelnici, tentokrát ve znamení black metalu, se konala v předvečer svatého Václava a na dopravě do Prahy to bylo znát, ještě nedaleko tančícího domu jeden šikula s náklaďákem díky poruše zcela zasekal dopravu a tak jsme z Malokarpatanu stihli jen dvě skladby. Slováci hrají takový pohodový black, nic rychlého a mají na kontě zcela nové LP Nordkarpatenland, nebylo zas tak čeho litovat. Po nich nastoupila Eggs of Gomorrh, švýcarská black metalová kapely z Ženevy, která má za sebou LP z minulého roku Rot Prophet, ale diváci byli spíše vlažní, i když mně se jejich rychlý a řvoucí projev celkem zamlouval. Pak už nastoupila pro mě (a podle ohlasu asi i pro většinu přihlížejících) hlavní hvězda večera, švýcarská black/death metalová kapela Bölzer z Curychu, která má v sestavě dva hudebníky (bicí a kytara/zpěv), ale oba předvedli peklo plné atmosféry, prostě paráda. Kapela má kupodivu na kontě jediné LP, Hero, z minulého roku. Na to možná trochu doplatila poslední kapely večera, islandská Svartidaudi, jejichž pojetí black metalu určtě nebylo špatné, ale sál pár lidí opustilo a já už byl také řádně utahaný, tak jsme odešel asi deset minut před koncem. Ale večer výborný, black metal v Praze jede :-)









Númenor: Sword and Sorcery, Chronicles From The Realms Beyond

28. září 2017 v 14:34 | paulito
80%

Dvě poslední LP srbské symfonické black/power metalové kapely z Bělehradu, hrající od roku 2009. Hraje ve složení Despot Marko Miranović (zpěv), Srđan "Sirius" Branković (kytara, baskytara), Mladen Gošić (klávesy), Željko Jovanović (zpěv) a Marko Milojević (bicí).


Sword and Sorcery
2015



Chronicles From The Realms Beyond
2017


2017

Nocturnal Rites: Phoenix

28. září 2017 v 14:17 | paulito |  Hudba
80%
2017

Nejnovější LP švédské power metalové kapely z Umea, hrající od roku 1990. Hraje ve složení Nils Eriksson (baskytara), Fredrik Mannberg (kytara), Owe Lingvall (bicí), Jonny Lindqvist (zpěv) a Per Nilsson (kytara).




Myrkur: Mareridt

28. září 2017 v 14:11 | paulito |  Hudba
80%
2017

Druhé LP dánské black metalové zpěvačky Myrkur, hrající od roku 2013.






Ztracená města Čačapojů (Die Versunkene Stadt der Wolkenmenschen)

28. září 2017 v 13:57 | paulito |  Dokumenty
2010

Rozluštěte záhadu původu lidí z oblak neboli Čačapojů. Tento národ je zahalený řadou tajemství. Ta pomáhá odhalit německý archeolog Klaus Koschmieder, který dojde k překvapivým závěrům...Na místě odříznutém od světa, hluboko v džungli na vysočině v Peru, se skrývá jedna z nejvíce fascinujících metropolí v dějinách lidstva. Lid, který tam žil, sám sebe nazýval Čačapojové. Ale Inkové, kteří později Čačapoje porazili, o této civilizaci mluvili jako o Bojovnících z nebes, protože se jejich vysokohorské město takřka nebes dotýkalo. Podle starodávné legendy to navíc bylo místo nesmírného bohatství a hojnosti. Dokumentární film Ztracená města Čačapojů nás tam zavede.


Destruction: Thrash Anthems II

28. září 2017 v 13:53 | paulito |  Hudba
80%
2017

Nejnovější LP německé thrash metalové kapely z Weil am Rhein, hrající od roku 1982. Hraje ve složení Schmier (baskytara, zpěv), Mike (kytara) a Vaaver (bicí).