Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Červenec 2017

Hauptmann Robert-Georg von Malapert

31. července 2017 v 21:01 | paulito |  Historie

7.8.1912, Darmstadt
21.5.1942, padl v boji u Moskvy

Robert-Georg Freiherr von Malapert-Neufville vstoupil v roce 1934 do Infanterie-Regiment 19 v Augsburgu. V roce 1935 byl převelen na Kriegschule Potsdam. V říjnu 1936 přišel jako Oberfähnrich k Luftwaffe a byl odvelen do Flugzeugführer-Schule (FFS) Salzwedel, kde byl 1.4.1937 do hodnosti Leutnant. Jako pilot byl přidělen k I. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 165 (I./165) ve Schweinfurtu, kde létal na Hs 123 a Ju 87. 1.8.1939 byl jako Oberleutnant přidělen k II./Stuka-Geschwader 1. Po tažení v Polsku a Francii se stal v červnu 1940 Kapitänem 5. Staffel. V boji proti Anglii byla jednotka po velkých ztrátách stažena. Na jaře 1941 létal na Balkáně, proti Krétě a také proti Maltě. Od června 1941 byl nasazen v Rusku a 17.10.1941 obdržel Deutschen Kreuz in Gold. Po 315 vzletech obdržel 6.1.1942 jako Oberleutnant Ritterkreuz. V březnu 1942 převzal velení II. Gruppe, Stuka-Geschwader 1. Byl také povýšen do hodnosti Hauptmann. Při svém 510. vzletu proti mostu u Moskvy byl jeho Ju 87R-4 zasažen flakem do chladiče. Gruppenkommandeur Hauptmann von Malapert-Neufville musel přistát v zemi nikoho. On a jeho radista, Oberfeldwebel Otto Mees, zůstali nezraněni. Při pokusu o dosažení vlastní linie byl severně od Bolchova zabit. Otto Mees se ke svým dostal. Posmrtně obdržel 8.6.1942 Eichenlaub zum Ritterkreuz.

Flugzeugführerabzeichen
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen, IV. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 27.9.1939
1. Klasse 28.5.1940
Medaile za statečnost ve stříbře (Itálie)
Frontflugspange für Kampf- und Sturzkampfflieger in Gold
Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42
Deutsches Kreuz in Gold 15.10.1941 jako Oberleutnant v II. Gruppe/Stukageschwader 1
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 6.1.1942 jako Oberleutnant a Staffelkapitän 5./Stukageschwader 1
Eichenlaub 8.6.1942 (99., posmrtně) jako Hauptmann a Kommandeur II. Gruppe/Sturzkampf-Geschwader 1

Detonator 666: At the Dawn Of Sadistic Infernal Holocaust, Supremacy & Tyranny

31. července 2017 v 20:31 | paulito |  Hudba
80%

Dvě LP žatecké black metalové kapely, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Nekromancer (baskytara), Ragnar (bicí) a Nebulah Frost (zpěv).

At the Dawn Of Sadistic Infernal Holocaust
2004



Supremacy & Tyranny
2008



Ochránci (Zaščitniki)

30. července 2017 v 21:27 | paulito |  Filmy
50%
2017
Akční / Dobrodružný / Sci-Fi
Režie: Sarik Andreasjan
Hrají: Anton Pampušnyj, Sanžar Madijev, Valerija Škirando, Vjačeslav Razběgajev, Sebastien Sisak, Alina Lanina, Jevgenij Venědiktov

Během studené války dostala tajná vojenská organizace "Patriot" za úkol vytvořit skupinu superhrdinů, kteří budou chránit svou vlast před nadpřirozenou hrozbou. Vědci vybrali čtyři jedince z různých koutů Sovětského svazu a úpravami jejich DNA u nich rozvinuli superschopnosti. Časy se však změnily a hrdinové museli po dlouhá léta žít v utajení. Když se ale objeví nová hrozba, strašlivější a nebezpečnější než cokoliv, s čím se "Ochránci" kdy setkali, musí se vydat znovu do akce...

O nic lepší, než americké protějšky.. spíš o něco horší....





Demencia Mortalis: No God Is Here, The Forgotten

30. července 2017 v 21:00 | paulito |  Hudba
70%

No God Is Here
LP
2008



The Forgotten
EP
2009


Decrepit Birth: Axis Mundi

30. července 2017 v 20:52 | paulito |  Hudba
90%
2017

Nejnovější LP americké technické death metalové kapely ze Santa Cruz, hrající od roku 2001. Hraje ve složení Matt Sotelo (kytara), Bill Robinson (zpěv), Sam Paulicelli (bicí) a Sean Martinez (baskytara).





Generalmajor a SA-Gruppenführer Georg von Neufville

30. července 2017 v 20:40 | paulito |  Historie

27.10.1883 Frankfurt/M
3.11.1941 padl v boji u Panovy, východní fronta

Georg von Neufville vstoupil na podzim 1902 jako Fahnenjunker do Pruské armády a byl zařazen do Jäger-Regiment zu Pferde Nr. 3. 27.1.1904 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Krátce před začátkem první světové války byl v roce 1914 přidělen k Leib-Garde-Husaren-Regiment. 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. Za války velel Neufville praporu v Lein-Garde-Husaren-Regiment a od roku 1916 byl jako Hauptmann v Generálním štábu. Koncem roku 1918 ustavil jako Rittmeister Freikorps von Neufville/Schwarze Garde, který byl také nazýván Landesschützen-Brigade von Neufville a Garde-Landesschützen-Korps von Neufville. Poté byl převzat do vorläufige Reichswehr. 30.11.1921 byl propuštěn z aktivní služby v Reichswehru v hodnosti Major. Von Neufville se stal Stahlhelm-Landesführer Baden und Württemberg a od roku 1933 Präsident des Reichskuratorium für Jugendertüchtigung. Ve štábu Obersten SA-Führung a Chef des Wehrstabes byl zodpovědný za předvojenský výcvik ve spolupráci s Wehrmacht podle Führerova rozkazu od 19.1.1939. 10.4.1938 byl povýšen do hodnosti SA-Brigadeführer. Byl zodpovědný za výcvik Landwachtu. Jako Oberst se Neufville zúčastnil tažení na Západě v roce 1940. Obdržel Sponu k EK II ve Francii a EK I v Rusku. V září 1941 obdržel jako velitel pluku Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz. 3.11.1941 byl v prostoru Mihajlovskoje, 60 kilometrů západně od Moskvy, těžce zraněn. Další den zemřel na Hauptverbandsplatz Panovo. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Generalmajor.

SA-Brigadeführer 10.4.1938
SA-Gruppenführer 30.1.1941
Oberst z.V. 1941
Generalmajor z.V. posmrtně

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
II. Klasse 18.7.1940
I. Klasse 3.7.1941
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.9.1941 jako Oberst zur Verwendung (z.V.) a velitel Infanterie-Regiment 195, 78. Infanterie-Division

Generaloberst Eberhard von Mackensen

30. července 2017 v 14:34 | paulito |  Historie

Eberhard von Mackensen se narodil 24.9.1889 v Brombergu a 1.10.1908 vstoupil jako Fahnenjunker k XVII. Armeekorps v Gdaňsku. 22.3.1910 byl povýšen do hodnosti Leutnant. 25.2.1915 byl jako adjutant pluku povýšen do hodnosti Oberleutnant. O půl roku později byl zraněn a poté přišel jako ordonanční důstojník k jedné Heeresgruppe. 20.5.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na konci války byl ve štábu Heeresgruppe Scholtz. Po válce byl ve štábu 5. Reiter Regiment v Belgradu. O něco později převzal velení 1. Eskadron. V roce 1925 byl poslán k Heerestransportabteilung des Truppenamtes, Reichswehrministerium v Berlíně. V roce 1926 byl ve štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. 1.2.1928 byl povýšen do hodnosti Major a byl převelen k Heeresabteilung (T1), Truppenamt. V roce 1930 přišel do štábu 1. Kavallerie Division do Frankfurt an die Oder. 1.10.1932 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.11.1933 se stal náčelníkem štábu Kavallerieinspektion a později Kavalleriekorps. 1.9.1934 byl povýšen do hodnosti Oberst. 16.6.1935 přišel jako náčelník štábu do X. Armeekorps v Hamburku. O dva roky později se Mackensen stal velitelem 1.Kavallerie Brigade v Insterburgu. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na jaře 1939 přišel k Heeresgruppenkommando 5 ve Vídni. 1.5.1939 se stal náčelníkem štábu. 1.9.1939 se stal náčelníkem štábu 14. Armee. Ta byla přejmenována na 12. Armee umbenannt. S ní se jako Generalleutnant (od 1.1.1940) zúčastnil tažení na Západě. 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti General der Kavallerie. 15.1.1941 se stal Kommandierender General III. Armeekorps. Ten byl později reformován na Panzerkorps a nasazen na východní frontě. 27.7.1941 obdržel Ritterkreuz. 22.11.1941 se stal Befehlshaber 1. Panzerarmee. Za bitvu u Charkova obdržel 26.5.1942 Ritterkreuz mit Eichenlaub. 6.6.1943 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. 5.11.1943 se stal Oberbefehlshaber 14. Armee v Itálii, 5.6.1944 byl penzionován. Po válce byl 6.5.1947 odsouzen k smrti, později byl trest změněn na 21 let vězení. 2.10.1952 byl propuštěn. Zemřel v Altmühlendorfu 19.5.1969.


General der Infanterie Friedrich Sixt von Arnim

30. července 2017 v 13:58 | paulito |  Historie

27.11.1851, Wetzlar
30.9.1936, Magdeburg

Sixt von Armin vstoupil v roce 1870 jako Fahnenjunker do Königin Augusta Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4. Bojoval během německo-francouzské války, byl těžce zraněn a obdržel Eisernen Kreuz II. Klasse. Na počátku první světové války velel sboru, který byl nasazen do bitva na Marně. Za boje u Arrasu, bitvy u Loretta, u La Bassée a na Sommě obdržel 10.8.1916 Pour le Mérite. 1.3.1917 byl Sixt von Armin jmenován velitelem 4. Armee ve Flandrech. Za tři těžké bitvy ve Flandrech byl Sixt von Armin přezdíván Lev z Flander a obdržel Schwarzen Adlerorden a Eichenlaub k Pour le Mérite. Velel své armádě také během německé jarní ofenzívy v roce 1918. 7.5.1918 obdržel od saského krále Komturkreuz I. Klasse des Militär-St.-Heinrichs-Ordens.

16.7.1870 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, Berlín (Fahnenjunker)
19.7.1870 Německo-francouzská válka 1870-1871
10.5.1871 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, Berlín
9.3.1872 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (10. a 12. Kompanie, Koblenz)
31.12.1874 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (adjutant praporu, Koblenz)
18.4.1876 "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4 (adjutant, Koblenz)
1.4.1881 3. Garde-Infanterie-Brigade, Berlín (adjutant)
1.5.1884 Großer Generalstab, Berlín
26.5.1888 22. Infanterie-Division, Kassel
12.1.1889 Preußisches Kriegsministerium, Berlin (Heeresabteilung A1)
15.7.1890 Grenadier-Regiment "König Friedrich Wilhelm IV." (1. Pommersches) Nr. 2, Stettin (velitel roty)
22.3.1891 VII. Armeekorps, Münster (štáb)
17.5.1893 Großer Generalstab, Berlín
18.8.1896 Magdeburgisches Füsilier-Regiment Nr. 36, Halle (velitel praporu)
20.7.1897 XIII. Armeekorps (Königlich Württembergisches), Stuttgart (náčelník štábu)
18.10.1900 Infanterie-Regiment ,,Graf Bülow von Dennewitz" (6. Westfälisches) Nr. 55 - Detmold (velitel)
14.11.1901 Garde-Korps, Berlín (náčelník štábu)
18.6.1903 Preußisches Kriegsministerium, Allgemeines Kriegsdepartement (AD), Berlin (vedoucí)
27.7.1908 13. Infanterie-Division, Münster (velitel)
20.3.1911 IV. Armeekorps, Magdeburg (Kommandierender General)
25.2.1917 4. Armee (Oberbefehlshaber)
21.11.1918 Heeresgruppe "Kronprinz Rupprecht"
Poté, co u Passchendaele 6.11.1918 Němci prohráli, byl Sixt von Arnim do ledna 1919 převelen k Heeresgruppe des Kronprinzen Rupprecht von Bayern
15.1.1919 penzionován

Fahnenjunker: 16.7.1870
Portepée-Fähnrich: 10.11.1870
Sekonde-Lieutenant: 12.1.1871
Premier-Lieutenant: 17.2.1880
Hauptmann: 17.4.1886
Major: 22.3.1891
Oberst-Lieutenant: 22.3.1897
Oberst: 27.1.1900
Generalmajor: 18.4.1903
Generalleutnant: 25.10.1906
General der Infanterie: 7.4.1911

Eisernes Kreuz (1870), II. Klasse
Kriegsdenkmünze für die Feldzüge 1870-71 (Deutsches Reich)
Dienstauszeichnungskreuz
Wiederholungsspange (1914) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1870)
Zentenarmedaille
Roter Adlerorden, II. Klasse mit Eichenlaub und Krone
Eisernes Kreuz (1914), I. Klasse
Albrechts-Orden, Ritterkreuz
Friedrichs-Orden, Ritterkreuz
Militär-Verdienstmedaille (Österreich)
Orden Berthold des Ersten, Ritterkreuz
Königlicher Hausorden von Hohenzollern, Ritterkreuz
Pour le Mérite mit Eichenlaub
Verdienstorden 10.8.1916 jako General der Infanterie a Kommandierender General IV. Armee-Korps
Eichenlaub 3.8.1917 jako Oberbefehlshaber 4. Armee
Schwarzer Adlerorden, 1917
Roter Adlerorden, Großkreuz, 1917
Großkreuz des Militär-Max-Joseph-Ordens 9.3.1918
Komturkreuz I. Klasse des Militär-St.-Heinrichs-Ordens 7.5.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer

Generalfeldmarschall Friedrich Heinrich Ernst von Wrangel

30. července 2017 v 13:22 | paulito |  Historie

13.4.1784, Stettin
1.11.1877, Berlín

Friedrich Freiherr von Wrangel pocházel za staré baltskoněmecké-švédské-pomořanské důstojnické rodiny Wrangelů, která kolem roku 1200 přišla z Vestfálska do Livonska a později Estonska a Švédska. V srpnu 1796 vstoupil jako Junker (Gefreiter-Korporal) k Dragoner-Regiment "von Werther" Nr. 6 Pruské armády. 15.8.1796 složil přísahu královi Friedrichu Wilhelmovi II. 8.6.1797 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 15.10.1798 Sekondeleutnant. V roce 1805 byl převelen k Leib-Eskadron do Königsbergu ke Dragoner-Regiment Nr. VI "von Auer". 23.10.1806 prodělal Leutnant Freiherr von Wrangel svůj křest ohněm u 4. koaliční války, kdy jen s 35 dragouny napadl dvě francouzské švališerské eskadrony. 20.3.1907 se zúčastnil bitvy u Preußisch Eylau a poté také u Heilsbergu. Za tyto bitvy, kde byl také zraněn, obdržel Pour le Mérite a ruský Vladimirův řád. Později se zúčastnil bojů proti Napoleonově Grande Armee. Vyznamenal se zvláště v bitvě u Lipska. V roce 1823 byl Wrangel povýšen do hodnosti Generalmajor a stal se tak nejmladším generálem pruské armády. V roce 1848 vedl již jako von Wrangel v květnu 1848 Bundes-Korps ve válce proti Dánsku o Šlesvicko. 10.11.1848 vstoupil General der Kavallerie Freiherr von Wrangel, od září Oberbefehlshaber der Truppen in den Marken, do Berlína během revoluce v roce 1848 a odzbrojil bez bojů Bürgerwehr. V roce 1857 obdržel Generalfeldmarschall von Wrangel z rukou krále Friedricha Wilhelma IV. Svoji maršálskou hůl. Během Tříleté války vedl Bundesheer a během německo-dánské války v roce 1864 německou armádu, která se skládala z pruské a rakouské.

8.6.1797 Fähnrich
15.10.1798 Sekondeleutnant
19.3.1808 Premierleutnant
18.4.1809 Stabsrittmeister
29.7.1813 Major
31.5.1814 Oberstleutnant
3.10.1815 Oberst
30.3.1823 Generalmajor
30.3.1838 Generalleutnant
20.11.1839 Kommandierender General I. Armee-Korps v Königsbergu
7.4.1842 Kommandierender General II. Armee-Korps ve Stettinu
20.4.1848 General der Kavallerie
13.11.1849 Kommandierender General III. Armee-Korps v Berlíně
15.8.1856 Generalfeldmarschall

Pour le Merité mit Eichenlaub und Krone
Verdienstorden 17.7.1807
Eichenlaub 13.9.1848
Krone 13.1.1857
Eisernes Kreuz (1813), II. und I. Klasse
II. Klasse
I. Klasse 16.10.1813
Roter Adlerorden
Roter Adlerorden I. Klasse 8.9.1840
Eichenlaub und Brillanten zur I. Klasse, 1846
Schwerter zur I. Klasse 13.9.1848
Grosskreuz des Roten Adlerordens in Brillanten mit Schwertern 13.4.1865
Oldenburgischer Haus- und Verdienstorden des Herzogs Peter Friedrich Ludwig, Großkreuz mit der goldenen Krone, 1848
Schwarzer Adlerorden mit Stern und Ordenskette
Ordenskleinod 15.10.1849
Ordenskanzler des Hohen Ordens vom Schwarzen Adler 1859
Brillanten zur Ordenskette 18.10.1861
Kronen-Orden
I. Klasse mit Eichenlaub und Schwertern 8.1866
Königlicher Hausorden von Hohenzollern
Großkomtur mit Schwertern und Collane
Stern der Groß-Comthure (Großkomtur) 17.3.1863
Brillanten-Insignien des Sterns und des Kreuzes der Groß-Comthure 16.6.1871
Schwerter zum Stern der Groß-Comthure in Brillanten 2.9.1873
Ehredegen mit Brillanten 15.8.1876
Řád svatého Vladimira, IV. třídy
Řád svaté Anny, I. třídy
Řád svatého Ondřeje
Preussisches Dienstauszeichnungskreuz (Sonderstufe)
Königlicher Seraphinenorden
Dannebrogorden
Hausorden der Wendischen Krone
K.u. Sankt Stephans-Orden, Großkreuz
Leopoldův řád, Velkokříž (Belgie)

Generalleutnant Hans-Heinrich von Arnim

30. července 2017 v 12:43 | paulito |  Historie

Hans-Heinrich Sixt se narodil 6.11.1890 ve Stettinu. 18.2.1909 vstoupil jako Fahnenjunker do armády a patřil k "Königin Augusta" Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4, kde byl v roce 1910 povýšen do hodnosti Leutnant a stal se důstojníkem Garde-Korps. Během první světové války byl nasazen jako adjutant a velitel roty na všech frontách. Těžce zraněn byl 15.5.1915. Po uzdravení byl 13.4.1916 přeložen na Kriegsministerium v Berlíně. 24.12.1918 patřil Sixt von Armin k 3. Landesschützen-Brigade v Berlíně a 5.1.1919 v Garde-Grenadier-Regiment Nr. 3 v Berlin-Charlottenburg. V Reichswehru sloužil nakonec v roce 1935 jako velitel praporu.

Oberquartiermeister I v Generalstab des Heeres do 1.9.1939
Náčelník štábu 5. Armee
Velitel 95. Infanterie-Division: 25.9.1939 - 10.5.1942
Velitel 113. Infanterie-Division: 10.5.1942 - 20.1.1943

V květnu 1942 převzal velení 113. Infanterie-Division, která se zúčastnila bojů o Stalingrad. Zde padl 2.2.1943 do sovětského zajetí, kde zemřel 1.4.1952 na srdeční nemoc. Sixt von Armin, přestože byl věrným následovníkem Friedricha Pauluse, byl velkým protivníkem stalinistického protifašistického hnutí (NKFD a BDO) v sovětských zajateckých táborech.

Fahnenjunker 18.2.1909
Leutnant 16.6.1910
Oberleutnant 25.2.1915
Hauptmann 18.10.1917
Major 1.4.1929
Oberstleutnant 1.10.1932
Oberst 1.10.1934
Generalmajor 1.3.1938
Generalleutnant 1.3.1940

Eisernes Kreuz
EK II 7.10.1914
EK I 22.12.1917
Ritterkreuz II. Klasse mit Schwertern des Großherzoglich Badischen Ordens vom Zähringer Löwen
Braunschweigischer Orden Heinrich des Löwen, IV. Klasse
Verwundetenabzeichen 1918 in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 22.9.1941 jako Generalleutnant a velitel 95. Infanterie-Division
Deutsches Kreuz in Gold 6.9.1942 jako Generalleutnant a velitel 95. Infanterie-Division

Oberleutnant Rudolf Pflanz

30. července 2017 v 12:02 | paulito |  Historie

Rudolf "Rudi" Pflanz se narodil 1.7.1914 v Ichenheimu, Lahr, Baden. V roce 1938 sloužil u JG 131. 1.5.1939 byla JG 131 přejmenována na JG 2. Při vypuknutí války sloužil Pflanz u 3./JG 2. Zaznamenal první vítězství nad Francií 30.4.1940, když se zúčastnil sestřelu Potez 63-11 se dvěma kolegy z 3./JG 2. Pflanz získal první individuální vítězství 14.5., když sestřelil RAF Blenheim. Během bitvy o Británii létal s Majorem Helmutem Wickem (56 vítězství, RK-EL) v Stabschwarme I./JG 2 a sestřelil britské eso Flt Lt Johna Dundase (13.333/2/4.5 vítězství) z 609 Sqn, RAF poté, co Dundas sestřelil a zabil Wicka 28.11.1940. Do konce roku 1940 měl Pflanz 8 vítězství. 23.7.1941 sestřelil pět Spitfirů a Hurricanů. Po 20. vítězství byl vyznamenán Rytířským křížem 1.8.1941. Do konce roku 1941 měl 23 vítězství. Oberleutnant Pflanz byl jmenován Staffelkapitänem 11./JG 2 1.5.1942. 5.6. sestřelil tři Spitfiry nad ústím řeky Somme. Zaznamenal 49. a 50. vítězství, když sestřelil další Spitfiry 28.7. 31.7.1942 se Pflanz střetl se Spitfiry. Sestřelil jeden, ale poté byl sestřelen a zabit v Bf 109 G-1 (W.Nr. 10318) "bílá 1" nad Berck-sur-Mer. Byl posmrtně povýšen na Hauptmanna. Rudolf Pflanz získal 52 vítězství, včetně 45 Spitfire.

Flugzeugführerabzeichen
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 16.9.1940
1. Klasse 5.5.1940
Ehrenpokal der Luftwaffe 24.7.1941
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1.8.1941 jako Oberleutnant a pilot v Geschwaderstab/Jagdgeschwader 2
Deutsches Kreuz in Gold 16.7.1942 jako Oberleutnant a pilot ve Stab I. Gruppe/Jagdgeschwader 2


Decapitated: Anticult

30. července 2017 v 11:39 | paulito |  Hudba
80%
2017

Nejnovější LP polské death/groove metalové kapely z Krosna, hrající od roku 1996. Hraje ve složení Vogg (kytara), Rafał Piotrowski (zpěv), Młody (bicí) a Hubert Więcek (baskytara).




Dark Angels: Symphony Of Bridal Veil, Forever & Ever

30. července 2017 v 11:35 | paulito |  Hudba
60%

LP a EP symfonické gothic metalové kapely z Domažlic, hrající od roku 2004. Hraje ve složení Václav Votruba (kytara), Jakub Vondrka (kytara), Petra Došková (klávesy), Radek Fiala (bicí), Radek Popel (zpěv) a Tomáš Trávníček (baskytara).


Symphony Of Bridal Veil
LP
2007



Forever & Ever
EP
2011


After Rain: Beyond The Underground, Hammered To The Ice

30. července 2017 v 11:28 | paulito |  Hudba
90%

Dvě LP doom/symfonické metalové kapely z Českých Budějovic, hrající od roku 2009. Hraje ve složení Jakub Vondrka (kytara), Václav Votruba (kytara), Petra Došková (klávesy), Radek Popel (zpěv), Honza Kapák (bicí), David Hradílek (baskytara) a Andrea Michálková (zpěv).


Beyond The Underground
2012



Hammered To The Ice
2013



Filip Vávra: Těžký boty to vyřešej hned!

29. července 2017 v 7:36 | paulito |  Knihy
Těžký boty to vyřešej hned je příběh pražských skinheads z druhé poloviny 80. let do roku 1992. Popisuje začátky této subkultury, její masivní vzestup v divoké době po listopadu 1989, i konec skinhead mánie, ke kterému došlo v průběhu roku 1992. Několik desítek tehdy kluků a holek po více než 25 letech vzpomíná na své roky ve scéně, na svou motivaci, na zážitky z koncertů, i z ulice. Kniha také přibližuje historii pražských kapel Orlík, Braník a všech dalších z té doby na základě vzpomínek jejich přímých členů. Popis tehdejší vlny násilí je syrový, bez příkras, s osobním příběhem jeho aktérů.

Vynikající... víc takových knih.


Stíny plamenů: Šum v pološerech

28. července 2017 v 21:31 | paulito |  Hudba
80%
2015



Generalleutnant Gerhard Engel

28. července 2017 v 21:28 | paulito |  Historie

Gerhard Michael Engel se narodil 13.4.1906 v Lausitz a vstoupil 5.10.1925 jako Schütze do 5. (Preuß.) Infanterie-Regiment Reichswehru. 5.7. až 7.7.1927 absolvoval úspěšně zkoušky na Fahnenjunkera a 1.10. byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a přidělen k Infanterie-Schule, kde byl 1.8.1928 povýšen do hodnosti Fähnrich. 1.8.1929 byl povýšen do hodnosti Oberfähnrich a 1.9.1930 přidělen k 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 5. 1.9.1930 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 1.4.1932 převelen do 3. Kompanie. 1.7.1933 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 10.9.1933 se stal adjutantem III. Bataillonu. O měsíc později se stal adjutantem III. Bataillon, Infanterie-Regiment Rostock, později Infanterie-Regiment 27. 1.1.1935 se stal adjutantem pluku a 12.10.1936 převzal velení 11. Kompanie. 16.3.1937 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Po výcviku velitelů rot v Infanterie-Schule Döberitz 10.1. až 22.1.1938 byl přidělen jako adjutant Heer u Führera a nakonec se stal 1.5.1938 adjutantem Wehrmacht u Führera. 24.12.1940 byl povýšen do hodnosti Major a 12.3.1943 Oberstleutnant. 18.10. až 13.11.1943 se zúčastnil výcviku velitelů praporů na Bataillons-Abteilungs-Führerschule/Lehrgruppe A v Antverpách. Krátce po návratu absolvoval Waffentechnischen Kurz a Regiments-Führer-Lehrgang v Döberitz. 1.2.1944 byl jmenován velitelem Füsilier-Regiment 27. Během bojů pluku v sestavě 12. Infanterie-Division v červnu 1944 byl obklíčen u Mogileva. Engel převzal velení divize a nakonec se mu podařil průlom. Kampfgruppe ustoupila do Minsku, kde byla opět obklíčena. Po dalším průlomu dosáhly jednotky u Baranoviči vlastní linie. Za velení vojáků obdržel Engel 4.7.1944 jako Oberstleutnant a velitel Füsilier-Regiment 27 Ritterkreuz. 19.7.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 1097, 549. Grenadier-Division a 22.7.1944 velení 12. Infanterie-Division, kde byl v kotli u Minsku zraněn. 20.8.1944 byl povýšen do hodnosti Oberst. 9.11.1944 se stal velitelem 12. Volks-Grenadier-Division, nově ustavené v prostoru Cách a 15.11. byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Během obranných bojů se nacházela 12. Volks-Grenadier-Division u Stolbergeru. Za své výkony byla divize 26.11.1944 jmenována ve Wehrmachtsbericht a Engel obdržel 11.12.1944 679. Eichenlaub zum Ritterkreuz jako Generalmajor a velitel 12. Volks-Grenadier-Division. 30.12.1944 byl zraněn a 5.1.1945 převezen z Kriegs-Lazarett II/652 (Adenau) do Reserve-Lazarett Tegernsee (Steinmetz-Lazarett). Po návratu převzal 25.3.1945 opět svojí divizi. 12.4.1945 se stal velitelem Infanterie-Division Ulrich von Hutten a byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 7.5.1945 padl u Tangermünde do britského zajetí, propuštěn byl v prosinci 1947. Zemřel 9.12.1976 v Düsseldorfu.

Oberstleutnant Helmuth Mahlke

28. července 2017 v 20:09 | paulito |  Historie

Helmut Mahlke (1913-1998) z Berlína

Po vypuknutí druhé světové války přišel Mahlke jako Staffelkapitän k Trägersturzkampfstaffel 2./186 do Kielu, později Wertheimu. 1.4.1940 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Zúčastnil se tažení na Západě. 2.7.1940 se stal velitelem III. Gruppe, Sturzkampfgeschwader 1. S touto Gruppe létal Mahlke do listopadu 1940 nad Anglii. V únoru 1941 byla jeho Gruppe přesunuta na Sicílii, odkud létala proti Maltě a severní Africe. 21.5. až 2.6.1941 létal nad Krétou. 20.11.1941 obdržel italskou Medaili za statečnost ve stříbře. V prvních dnech války proti Rusku na počátku července 1941 byl Mahlke dvakrát sestřelen. Za své zranění při sestřelu obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. V lazaretu Borisov obdržel 16.7.1941 po 145 vzletech Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Po uzdravení byl Mahlke v září 1941 náčelníkem štábu 1. Fliegerdivision. Stejnou funkci vykonával do konce války u Luftwaffenkommando Ost a od 11.5.1943 u Luftflotte 6. Zde obdržel 31.3.1944 Deutsche Kreuz in Gold. 1.6.1942 byl Mahlke povýšen do hodnosti Major (od 1.1.1943 Major im Generalstab) a 1.5.1944 Oberstleutnant im Generalstab. 9.5.1945 padl do zajetí, propuštěn byl 9.9.1947.

General der Infanterie Waldemar Erfurth

28. července 2017 v 19:56 | paulito |  Historie

4.8.1879, Berlin
2.5.1971, Tübingen

General Erfurth vstoupil 20.9.1897 jako dobrovolník do Füsilier-Regiment Prinz Heinrich von Preußen (Brandenburgisches) Nr. 35 v Brandenburg an der Havel. V roce 1906 byl převelen do Kriegsakademie a nakonec do Großen Generalstab. V první světové válce byl Erfurth nasazen k XX. Armeekorps, kde byl v různých štábních funkcích. Na konci války sloužil ve štábu V. Reservekorps. Po skončení války byl převzat do Reichswehru a nasazen ve Wehrkreiskommando I v Königsbergu. V roce 1921 byl náčelníkem štábu 1. Division. Po různých velitelských postech byl Erfurt 30.9.1931 penzionován. 1.9.1934 byl zapojen do práci na Reichswehrministerium a 1.11.1935 reaktivován. V roce 1938 byl Erfurth jmenován do funkce Oberquartiermeister V, Oberkommando des Heeres (OKH). V roce 1941 sloužil jako velitel Verbindungsstabes Nord ve Finsku a v roce 1942 se stal německým generálem ve finském hlavním štábu. V roce 1944 byl přeložen do Führerreserve, 6.5.1945 padl do amerického zajetí, propuštěn byl 30.6.1947.

General der Infanterie: 1.4.1940
Generalleutnant: 1.5.1931
Generalmajor: 1.10.1929
Oberst: 1.2.1926
Oberstleutnant: 1.6.1921
Leutnant: 27.1.1899 (Füsilier Regiment 35)
Fahnjunker: 20.9.1897

Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern: 8.11.1944