Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Duben 2017

Oberstleutnant Gerhard Willing

29. dubna 2017 v 22:21 | paulito |  Historie

28.11.1910, Bautzen, padl v boji 29.10.1943 u Krivoj Rogu

Vstup do Reichswehru 1.4.1930
1.4.1930 až 30.4.1930 13. Kompanie/Infanterie-Regiment 12
1.5.1930 až 30.9.1932 16. Kompanie/Infanterie-Regiment 10
1.7.1931 Fahnenjunker
1.8.1932 Fähnrich
1.6.1933 Oberfähnrich
1.8.1933 Leutnant
1.10.1935 Oberleutnant
24.9.1936 až 14.9.1937 velitel 2. Panzer-Kompanie, Gruppe Drohne v Legion Condor
15.9.1937 až 31.1.1938 Aufklärungs-Abteilung 4 v Sondershausenu
1.2.1938 až 19.6.1940 výcvikový střelecký kurz v Panzertruppenschule Wünsdorf
1.12.1938 Hauptmann
20.6.1940: Adjutant 5. Panzer-Brigade
10.9.1940: velitel Panzer-Beutestab 2
15.10.1940: Panzer-Regiment 35
6.1941: velitel roty v Panzer-Regiment 3
21.11.1941 až 12.1.1942 velitel II. Abteilung, Panzer-Regiment 3
26.1.1942: velitel I. Abteilung, Panzer-Regiment 3
1.3.1942 Major
Velitel III. Abteilung, Panzer-Regiment 33, III. Abteilung byl 8.5.1943 bez 10. Kompanie změněn na schweren Panzer-Abteilung 506
Velitel schweren Panzer-Abteilung 506
Abteilung byl ustaven 8.5.1943 v St. Pölten, Wehrkreis XVII. 16.8. až 27.8.1944 obdržel Abteilung 45 tanků Tiger I. Mezi 9.9. a 12.9.1943 byl Abteilung odeslán na východní frontu. 17.9. až 20.9.1943 dosáhl Abteilung Záporoží a byl podřízen XVII. Armeekorps. 20.10.1943, po těžkých bojích v sestavě XXXX. Panzerkorps u Záporoží, bylo jen 7 Tigerů bojeschopných. Zbývající Tigery byly teprve 25.12.1943 přesunuty do Kirovogradu, ztráty byly příliš vysoké. Kdo nepadl, byl zraněn.
29.10.1943 padl Willing v boji
Posmrtně byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant

Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Válečný kříž (Španělsko)
Medaile za polní tažení (Španělsko)
Panzertruppenabzeichen der Legion Condor
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern 6.6.1939
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
2. Klasse 15.10.1941
1. Klasse 30.11.1941
Panzerkampfabzeichen in Silber 12.11.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1.8.1942
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres 5.10.1942
Deutsches Kreuz in Gold 26.6.1942 jako Major a velitel I. Abteilung, Panzer-Regiment 3, 2. Panzer-Division
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 7.3.1943 jako Major a velitel III. Abteilung, Panzer-Regiment 33, 9. Panzer-Division




SS-Sturmbannführer und Major der Schupo Hans Hauser

29. dubna 2017 v 19:23 | paulito |  Historie

Hans Hauser se narodil 31.1.1916 v Insbrucku v Tyrolsku. Zde navštěvoval v letech 1922 až 1935 lidovou a reální školu. 1.4.1934 vstoupil jako 18-letý do 8. Kompanie, SS-Standarte Deutschland v Mnichově. Od 1.4.1937 do března 1938 se zúčastnil velitelského výcvikového kurzu v Junkerschule Braunschweig, byl ve Vídni povýšen na SS-Untersturmführera a jako Leutnant převelen k Schutzpolizei do Mannheimu. Nakonec se zúčastnil od května 1938 do srpna 1939 2. a 3. výcvikového kurzu pro policejní důstojníky na Polizeischule Fürstenfeldbruck. Zde velel četě v Polizei-Bataillon Heidenheim. 30.1.1940 byl Hauser povýšen do hodnosti Oberleutnant der Schutzpolizei a převzal 30.9.1940 Einsatzkompanie u Schutzpolizei Mannheim. Od 1.10.1940 absolvoval Hauser nejdříve 1. koloniální výcvikový kurz pro policejní důstojníky na Orientálním institutu University Frankfurt am Main a poté 2. koloniálního výcvikového kurzu na Polizei-Kolonialschule v Berlin-Oranienburg. Mezi oběma kurzy byl osm měsíců velitelem Einsatzkompanie a adjutantem u Abschnittskommandeur Nord (Standort Mannheim). 1.3.1942 byl převzat do Heer jako Oberleutnant, kde byl nejdříve zástupcem a od dubna 1942 velitelem Feldgendarmerie Truppe 498b (mot.) v Catanii na Sicílii, poté v Tripolisu a Benghází v Libyi u Deutsche Afrika-Korps. 20.4.1943 byl povýšen na Hauptmanna. 1.10.1942 se Hauser vrátil zpět do vlasti, zde byl generálem Wünnenbergem povolán do SS-Polizei Division. Obdržel hodnost SS-Hauptsturmführer. V divizi převzal 2. Kompanie, I. Bataillon (mot.), SS-Polizei-Schützen Regiment 3, který byl nově ustaven v Debici v Polsku. Od 8.2.1943 byla jednotka nasazena na severním úseku fronty před Leningradem v těžkých obranných bojích a zamezila u Sablina průlomu nepřítele. Zde Hauser obdržel 17.2.1943 Železný kříž II. třídy.
V létě byl Hauser jmenován velitelem II. Bataillonu, Kampfgruppe SS-Polizeidivision, která byla v listopadu přidělena k Luftwaffe-Feld Division v kotli Oranienbaum. Od ledna 1944 bojoval Bataillon Hauser mezi jednotkami Heer jako pohotovostní jednotka u Babina. Dále se Hauser zúčastnil obranných bojů od Volchova přes Lugu, Oredeš, Pleskau až k postavení Panther-Stellung. Přitom fungoval Bataillon Hauser většinou jako zadní voj. 10.3.1944 byl Hauser těžce zraněn a byl po vyléčení v červnu 1944 zařazen ke Kampfgruppe SS-Polizeidivision. Byl poté jmenován velitelem Rekrutendepot Kurland a 9.11.1944 povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer und Major der Schutzpolizei. Zde obdržel 2.10.1944 Železný kříž I. třídy. 21.1.1945 se stal velitelem Kampfgruppe Kurmark u Meseritz/Posen v těžkých obranných bojích. Následovaly ústupové boje do Gubenu. 10.3. byl přidělen jako velitel pluku k 13. SS-Division Handschar, díky intervenci SS-Obergruppenführera Steinera. Tak převzal Hauser 2.4. Kampfgruppe složenou z uzdravených a dovolenkářů. Tato Kampfgruppe byla nasazena u Münchedorfu jižně od Vídně a držela město tak dlouho, dokud 2. SS-Division Das Reich ustavila frontu. Zbytek Kampfgruppe byl začleněn do Regiment Der Führer a Hauser převzal velení I. Bataillonu. Následovaly ústupové boje k Florisdorfskému mostu a 29.4. urychlený přesun pluku do prostoru jižně od Drážďan. Tam odrazil útok 4. polské tankové divize. 5.5. byl pluk přesunut k potlačení povstání v Praze a Hauser obdržel 6.5.1945 Rytířský kříž. Poslední akcí pluku byl průlom z Prahy k americkým liniím u Rokycan. Hans Hauser zemřel 21.11.2001 v Gaggenau.

SS-Sturmbannführer und Major der Schupo: 9.11.1944
SS-Hauptsturmführer
Hauptmann: 20.4.1942
přesunut do Heer jako Oberleutnant: 1.3.1942
Oberleutnant der Schupo: 30.1.1940
SS-Untersturmführer

RK: 6.5.1945, SS-Sturmbannführer und Major der Schupo, velitel Kampfgruppe "Hauser" / 2. SS-Panzer Division "Das Reich" / 6. Panzer Armee, východní fronta
EK I: 2.10.1944
EK II: 17.2.1943
KVK II m. Schw.
Nahkampfspange II.Stufe (Silber)
Nahkampfspange I.Stufe (Bronze)
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundetenabzeichen in Silber
Medaille zur Erinnerung an den 1. Okt. 1938
Medaille zur Erinnerung an den 13. Mar. 1938

SS-Oberscharführer Johann Fiedler

29. dubna 2017 v 18:55 | paulito |  Historie

Johann Fiedler se narodil 28.4.1922 v Stangendorfu v Československu. 15.5.1941 se dobrovolně přihlásil k Waffen-SS a byl povolán do Prahy. Zde obdržel 15.5. až 7.6.1941 pěchotní výcvik. 7.6.1941 byl poslán k SS-Totenkopf-Division do Pogegenu ve Východním Prusku. Když začala operace Barbarossa, byl 22.6.1941 nasazen s SS-Totenkopf-Regiment 3, SS-Totenkopf-Division v severním úseku východní fronty. V těžkých bojích u Děmjanska byl 27.10.1941 poprvé zraněn, zůstal ale u jednotky. Za statečnost obdržel Eiserne Kreuz 2. Klasse. V létě 1942 obdržel Eiserne Kreuz 1. Klasse. V dalších bojích na jižním úseku fronty byl útok u Pascani zastaven silnou sovětskou palbou z křídla. Do té doby devětkrát zraněný SS-Unterscharführer Fiedler zjistil, že je další postup jeho pluku nemožný a se skupinou mužů zničil v bojích muže proti muži sovětský bunkr, zajal 39 nepřátel, ukořistil protitankové dělo a sedm kulometů. Za tyto výkony obdržel 16.6.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání mu předal 24.6.1944 velitel divize SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Hermann Priess na velitelství divize v Pascani. 24.6.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Oberscharführer a v prosinci 1944 byl nasazen jako velitel roty v bojích východně od Frankfurt an der Oder. Tam byl opět raněn, Vánoce 1944 strávil v ruském zajetí, ze kterého v lednu 1945 uprchnul a byl poslán do lazaretu Neuzelle an der Oder. Po uzdravení byl poslán v únoru 1945 jako instruktor k SS-Ersatz-Bataillon v Ellwangenu. 8.5.1945 padl u Jenbachu do amerického zajetí, ze kterého uprchnul 10.5.1945. Johann Fiedler zemřel 23.9.1999 ve Wechingenu.

1939 Železný kříž II. třídy: 3.6.1942
1939 Železný kříž I. třídy: 14.10.1943
Rytířský kříž: 16.6.1944, SS-Unterscharführer, velitel čety v 5. Kompanie/SS-Panzer Grenadier Regiment 6, 3. SS-Panzer Division Totenkopf
Medaile za zimní tažení v Rusku 1941-1942
Odznak za boj zblízka (stříbrný)
Útočný odznak pěchoty
1939 Odznak za zranění (stříbrný)
Děmjanský štít

Fahnenjunker-Unteoffizier Walter Fiedler

29. dubna 2017 v 18:24 | paulito |  Historie

Walter Fiedler se narodil 26.4.1926 v Braunau v Československu. Na jaře 1944 byl povolán do Wehrmacht a byl vycvičen jako spojař. Krátce nato přišel na východní frontu a padl do ruského zajetí. Po útěku a návratu ke své jednotce prodělal v roce 1944 radistický výcvik ve Znojmě a na podzim 1944 se stal radistou ve Stabsbatterie, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219 na západní frontě. Za boje v prostoru Cách obdržel 28.12.1944 jako Gefreiter a radista Stabsbatteri, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219, 183. Volks-Grenadier-Division Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Toto vyznamenání mu předal 8.1.1945 General der Infanterie Gustav von Zangen, Oberbefehlshaber 15. Armee. Poté byl převelen do Artillerieschule v Gross Born. Pro boje o Pomořansko byla Artillerie-Schule II pod velením Generalleutnant Wilhelma Raithela 14.1.1945 převelena k Einsatz-Division Bärwalde. Z Schule für Fahnenjunker der Artillerie, kde se nacházel Walter Fiedler, bylo postaveno pět Fähnrich-Regimentů, tři byly okamžitě nasazeny v rámci Einsatz-Division Deutsch-Krone (také známá jako Alarm-Division Deutsch Krone, později Division Märkisch Friedland), které velel Oberst Dr. Ernst, později Oberst Dr. Curt Lehmann. Fähnrich-Regiment 1, 2 a 3 tvořily základ Einsatz-Division Deutsch-Krone, Fähnrich-Regiment 5 byl od 22.1.1945 převelen k Einsatz-Division Bärwalde. Podle posledních zpráv přišel Walter Fiedler v dubnu 1945 z Berlína do Prahy. Od té doby je Fahnenjunker-Unteroffizier Walter Fiedler pohřešován.

Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Ritterkreuz 28.12.1944 jako Gefreiter a radista ve Stabsbatterie, II. Abteilung, Artillerie-Regiment 219, 183. Volks-Grenadier-Division

29.4.2017: Skomelno - NS Putování s dubíky

29. dubna 2017 v 17:58 | paulito |  Ostatní
Nedaleko od Plzně je městečko Skomelno a z něj vede naučná stezka Putování s dubíky, která začíná nedaleko velkého a 600 let starého dubua poté vede okolní a musím říct, že nádhernou, přírodou.

















Signum Regis: Decennium Primum

29. dubna 2017 v 17:42 | paulito |  Hudba
70%
2017

Nejnovější LP slovenské progresivní power metalové kapely ze Sence, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Ronnie König (baskytara), Filip Koluš (kytara), Ján Tupý (klávesy), Jaro Jančula (bicí) a Marián "Mayo" Petranin (zpěv).




Scordatura: Self-Created Abyss

29. dubna 2017 v 17:36 | paulito |  Hudba
100%
2017

Druhé LP skotské brutal death metalové kapely z Glasgowa, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Tam Moran (bicí), Owen McKendrick (kytara), Daryl Boyce (zpěv) a Derek Wright (baskytara).




Coldworker: Rotting Paradise

29. dubna 2017 v 17:31 | paulito |  Hudba
80%
2008

Druhé LP švédské death metalové kapely z Örebro, hrající v letech 2006-2013. Hrála ve složení Oskar Pålsson (baskytara), Anders Jakobson (bicí), Anders Bertilsson (kytara), Joel Fornbrant (zpěv) a Daniel Schröder (kytara).




Exhorder: Slaughter In The Vatican

29. dubna 2017 v 17:25 | paulito |  Hudba
80%
1990

První LP americké thrash/groove metalové akpely z New Orleans, hrající s přestávkami od roku 1985. Hrají v ní Vinnie LaBella (kytara) a Seth Davis (bicí).




Sam Was Here

27. dubna 2017 v 21:55 | paulito |  Filmy
60%
2016
Horor / Mysteriózní / Thriller
Režie: Christophe Deroo
Hrají: Rusty Joiner

Práce prodejce v americké poušti je nepříjemná, což ví hlavně Sam. Ten to má opravdu těžké, protože to vypadá, že s emu každý vyhýbá. Jeho marketingu vůbec nepomáhá ani skutečnost, že v rádiu opakují, že se v oblasti pohybuje sériový vrah. A najvětší šok přichází vr chvíli, když v rádiu oznámí, že jeho jméno je Sam.

Tak jsem asi úplně blbej, ale nepochopil jsem to... :-)



General der Flieger Karl Koller

27. dubna 2017 v 21:01 | paulito |  Historie

Karl Koller se narodil 22.2.1898 v Glonnu a vstoupil 11.8.1914 jako Kriegsfreiwilliger do císařské armády. Jeho základní výcvik proběhl v Rekruten-Depot, Bayerischen-Eisenbahn-Ersatz-Bataillon. 5.11.1914 byl strojvůdce v Ersatz-Bataillon. 16.1.1916 byl odvelen k Flieger-Ersatz-Abteilung 1 ve Schleißheimu a 1.2. až 3.4.1916 navštěvoval Kraftfahrzeug-Schule v Oberurselu. 4.4.1916 se stal pilotem ve Staffel 34 a od 3.5.1917 navštěvoval Fliegerschule, 12.5.1917 byl převelen k Fliegerschule 4, kde byl 4.8.1917 povýšen do hodnosti Gefreiter. Po službě v Armeeflugpark 3 byl od 4.12.1917 pilot ve Flieger-Abteilung 273, kde byl 13.12.1917 povýšen do hodnosti Unteroffizier a od 28.2.1918 ve Flieger-Abteilung 47, kde byl 27.2.1918 povýšen do hodnosti Vizefeldwebel. Po absolvování Jagdstaffel-Schule 2 17.3. až 2.4.1918 se stal pilotem ve Flieger-Staffel 76 a 25.5.1918 padl do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v prosinci 1919. 12.2.1920 nastoupil k policii jako Polizei-Oberwachtmeister a byl pilotem v Polizei-Fliegerstaffel Schleißheim. Od 1.10.1922 do roku 1928 byl velitel čety a instruktor u Landespolizei München a byl povýšen 10.2.1922 do hodnosti Polizei-Leutnant a 1.8.1925 Polizei-Oberleutnant. V roce 1932 byl přidělen jako adjutant k Abschnittskommandant III, Landespolizei München a po velitelském výcviku byl 1.1.1933 povýšen do hodnosti Polizei-Hauptmann a stal se instruktorem na Polizeioffiziersschule München a patřil k Führungsstab Landespolizei. 1.8.1935 vstoupil jako Hauptmann do Luftwaffe a obdržel 31.10.1935 výcvik pozorovatele ve Faßbergu a navštěvoval Luftkriegsschule Berlin-Gatow. 1.3.1936 se stal Staffelkapitänem ve Kampfflieger-Lehrgang v Jüterbogu a Oldenburgu a 21.8.1936 byl povýšen do hodnosti Major. Potom přišel na Luftkriegschule Berlin-Gatow a 1.1.1938 byl převelen jako náčelník štábu Luftkreiskommando V. Poté se stal náčelníkem štábu Luftwaffengruppenkommando 3 a 1.2.1939 náčelníkem štábu Luftflottenkommando 3, 1.10.1939 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.1.1941 byl povýšen do hodnosti Oberst a stal se náčelníkem štábu Luftflotte 3. 10.4.1942 obdržel jako Oberst a náčelník štábu Luftflotte 3 Ritterkreuz. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 4.9.1943 až 31.8.1944 byl náčelník Führungsstab Luftwaffe a 1.12.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti General der Flieger a 12.11.1944 byl jmenován do funkce Luftwaffengeneralstabschef. Při atentátu na Hitlera byl zraněn a do 31.10.1944 byl v lazaretu. Tuto pozici zastával do konce války. Na konci války padl do britského zajetí, ze kterého byl propuštěn v prosinci 1947. Karl Koller zemřel 22.12.1951 v Glonnu.

Disincarnate: Dreams Of The Carrion Kind

27. dubna 2017 v 19:24 | paulito |  Hudba
80%
1993

Jediné LP americké death metalové kapely z Tampy, hrající od roku 1992. Hraje ve složení Mike Fiscina (baskytara), Jason Carman (kytara), Thomas Viator (bicí), James Murphy (kytara) a Bryan Cegon (zpěv).




Zázračný ostrov (Miracle Island)

27. dubna 2017 v 19:18 | paulito |  Dokumenty
2006

V Indickém oceánu, 1700 kilometrů od afrických břehů, leží unikátní jeviště přírodního života - Réunion. Před třemi miliony let se kdesi uprostřed Indického oceánu z obrovského mračna mlh vynořila pustá skála. A přece se zde, jako zázrakem, usídlil život. Ostrov Réunion, jehož prvními osadníky byly rostliny a živočichové, pocházející ze vzdálených končin, je z hlediska historie naší planety podivuhodně mladý. A právě příběh tohoto zázračného ostrova vypráví francouzský cestopisný cyklus. Réunion je pozoruhodnou laboratoří života, představující přírodu v neustálém vývoji. Bezpochyby zná tajemství vzniku ekosystému a oné neuvěřitelné alchymie, která řídí soužití všech živočišných a rostlinných druhů.



Demolition Hammer: Tortured Existence

27. dubna 2017 v 19:15 | paulito |  Hudba
70%
1990

První LP americké thrash metalové kapely z New Yorku, hrající od roku 1986. Hraje ve složení Steve Reynolds (baskytara, zpěv), James Reilly (kytara), Derek Sykes (kytara) a Angel Cotte (bicí).




Condemned: Desecrate The Vile, Realms Of The Ungodly, His Divine Shadow

26. dubna 2017 v 22:08 | paulito |  Hudba
80%

Tři LP americké brutal death metalové kapely ze San Diega, hrající od roku 2004. Hraje ve složení Steve Crow (kytara), Ryan Tyler (baskytara), Sam Townsley (zpěv) a Tyson Jupin (bicí).


Desecrate The Vile
2007



Realms Of The Ungodly
2011



His Divine Shadow
2017



Hauptmann Kurt Prinz

26. dubna 2017 v 21:43 | paulito |  Historie

Kurt Prinz se narodil 3.4.1920 v Breslau a 3.11.1937 vstoupil jako pěšák do Wehrmacht. Po základním výcviku přišel Prinz do štábu II. Bataillon, Infanterie-Regiment 28 a zúčastnil se obsazení Sudet. 1.10.1938 byl Prinz povýšen do hodnosti Gefreiter. V roce 1939 se zúčastnil tažení v Polsku a 18.10.1939 obdržel EK 2. 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier a 1.4.1940 Feldwebel. Po důstojnickém kurzu byl Kurt Prinz povýšen 1.6.1940 do hodnosti Leutnant der Reserve. Následovalo převelení k 62. Infanterie-Division, s níž se zúčastnil operace Barbarossa. Po povýšení do hodnosti Oberleutnant 1.6.1942 převzal velení 1. Kompanie, Grenadier-Regiment 190, 62. Infanterie-Division. Po zraněních 23., 26. a 27.11. a 18.12.1942 obdržel Verwundetenabzeichen in Silber. Za své nasazení obdržel 21.3.1943 Eisernes Kreuz 1. Klasse, 26.3.1943 následoval Infanteriesturmabzeichen a po dalším zranění 13.5.1943 Verwundetenabzeichens in Gold 15.6.1943. Od 1.11.1943 byl Oberleutnant der Reserve Kurt Prinz převzat jako aktivní důstojník do Heer. Od jara 1944 velel praporu v jižním Rusku. 29.3.1944 obdržel Nahkampfspange in Bronze. 62. Infanterie-Division byla koncem léta 1944 nasazena v Besarábii a 9.10.1944 zničena. Znovu ustavení následovalo od konce září 1944 jako 62. Volks-Grenadier-Division. Byla nasazena během ofenzívy v Ardenách. V únoru 1945 byly zbytky divize přesunuty do Eifelu. V březnu 1945 se divize zúčastnila obranných bojů u Remagenu. 17.3.1945 obdržel Oberleutnant Kurt Prinz rozkaz obsadit Großen Ölberg. S částí Kampfbataillon 162, který se skládal z mužů z Feldersatz-Bataillon 162, výšinu obsadil, ale pak dostal rozkaz se zase stáhnout. Za tyto boje obdržel Oberleutnant Kurt Prinz jako velitel I. Bataillon v Grenadier-Regiment 164 14.4.1945 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a byl povýšen do hodnosti Hauptmann. V dubnu 1945 padl v Porúří do amerického zajetí. V únoru 1946 byl Prinz na vlastní žádost převeden ze spojeneckého zajetí do východní zóny. Zde byl zatčen a s 5.000 dalšímu muži odvezen do Ruska, propuštěn byl v listopadu 1949. Kurt Prinz zemřel 7.4.2009 v Kronach-Neuses.

Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange Prager Burg
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 18.10.1939
1. Klasse 21.3.1943
Verwundetenabzeichen (1939) in Gold
in Silber 18.12.1942
in Gold 15.6.1943
Infanterie-Sturmabzeichen 26.3.1943
Nahkampfspange in Bronze 29.3.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 14.4.1945 jako Hauptmann a velitel 1./Grenadier-Regiment 164

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen SS Theodor Wisch

26. dubna 2017 v 21:20 | paulito |  Historie

Theodor Wisch se narodil 13.12.1907 ve Wesselburenerkoogu. Jako aktivista Landvolku vstoupil 1.11.1930 do NSDAP (Nr. 369.050) a o den později do Allgemeine SS (Nr. 4.759). Poté byl přidělen k 1. Sturmbann, 53. SS-Standarte Dithmarschen ve Wesselburenu. 17.3.1933 byl převelen k SS-Sonderkommando Berlin, kde pod velením Seppa Dietricha na jaře 1933 vstoupil do Leibstandarte-SS Adolf Hitler. Wisch byl až do konce války jen příslušníkem Leibstandarte. Dále patřil jako velitel čety k Sonderkommandu a od 1.7.1933 k Wachkommandu na Berghofu. 7.10.1933 převzal velení nad 1. Kompanie Leibstandarte. Úkolem této roty bylo reprezentovat. Tak byla 1. Kompanie pod Teddy Wischem k vidění při státních návštěvách a oslavách. Spolu se svojí rotou se zúčastnil obsazení Rakouska a Sudet. 1.9.1939 se zúčastnil tažení v Polsku. Za úspěšné nasazení obdržel oba stupně Eiserne Kreuz. V listopadu 1939 byl přeložen přes Prahu do Nassau, předal Wisch velení 1. Kompanie 4.1.1940 svému nástupci Martinu Grossovi a od prosince 1939 převzal velení nové IV. (Wach-) Bataillon Leibstandarte. Tento prapor převzal úkoly 1. Kompanie a zúčastnil se tažení na Západě a na Balkáně. Koncem května 1941 se stal velitelem II. Bataillon, SS-Infanterie-Regiment LSSAH, kterému velel do 15.7.1942. Se svým praporem se zúčastnil tažení do Ruska a 15.9.1941 obdržel Ritterkreuz, jako SS-Sturmbannführer a velitel II. Bataillon, za těžké boje západně od Žitomiru 11.7.1941. V únoru 1942 byl zraněn, vrátil se v červenci 1942, od 5.7.1942 se stal velitelem SS-Infanterie-Regiment 2 zpět na východní frontě. Za těžké boje o Charkov v roce 1943 obdržel Deutsche Kreuz in Gold. Poté, co byl Dietrich jmenován velitelem II. SS-Panzerkorps, stal se Wisch jeho následníkem jako velitel 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte, již o května 1943 byl ve štábu divize. Jeho následníkem ve velení pluku byl Hugo Kraas, Wisch převzal velení divize oficiálně 4.6.1943. 12.2.1944 obdržel jako SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a velitel 1. SS-Panzer-Division LSSAH 393. Eichenlaub. Po obnovení divize v Belgii přišla divize na invazní frontu a vytvořila druhou linii obrany u Brugg. 18.6.1944 byla divize přesunuta ke Caen a bojovala zde spolu s 12. SS-Panzer Division Hitlerjugend a pokoušela se o průlom na Avranches. Tak zničila divize 18.7.1944 80 britských tanků a odrazila pokus o průlom nepřítele u Caen. V bojích u Falaise byl Wisch těžce zraněn a zachráněn vojáky 2. SS Panzer Division Das Reich. Čas do konce války strávil v SS-Lazarett Hohenlychen. Velení Leibstandarte převzal Franz Steineck. Za boje u Caen obdržel Wisch 30.8.1944 94. Schwerter zum Eichenlaub. Na konci války byl Wisch zatčen Angličany a v roce 1948 ze zajetí propuštěn. Theodor Wisch zemřel 11.1.1995 v Hamburg-Norderstedt.

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS: 30.1.1944
SS-Oberführer: 1.7.1943
SS-Standartenführer: 30.1.1943
SS-Obersturmbannführer: 27.9.1941
SS-Sturmbannführer: 30.1.1940
SS-Hauptsturmführer: 1.10.1933
SS-Sturmführer: 28.7.1933
SS-Oberscharführer: 17.3.1933
SS-Mann: 1930

Rytířský kříž: 15.9.1941
Dubové listy (393.): 12.2.1944
Meče (94.): 30.8.1944
Německý kříž ve zlatě: 25.2.1943
Železný kříž I. třídy: 8.11.1939
Železný kříž II. třídy: 24.9.1939
Wehrmachtbericht: 31.12.1944
Odznak za zranění, černý: 28.7.1941
Útočný odznak pěchoty: 4.9.1943
Medaile za tažení na východní frontu: 10.3.1943
Spona Pražský hrad
Pamětní medaile 1.10.1938
Pamětní medaile 13.3.1938
SS-služební odznak
Říšský sportovní odznak, bronzový
SA-sportovní odznak, zlatý
SS čestný meč
SS čestný prsten
Ordin Corona Romaniei: 3.9.1942


Oberst Günther Lützow

25. dubna 2017 v 21:36 | paulito |  Historie

4.9.1912 se narodil jako syn admirála Friedricha Lützowa v Kielu. Po škole se přihlásil k leteckému výcviku do Deutsche Verkehrsflieger-Schule v Schleissheimu. V roce 1932 úspěšně ukončil výcvik pro stíhací letce v Lipecku v Rusku. Přes Infanterie-Regiment 5 ve Štětíně přišel Günther Lütztow do Kriegsschule Dresden. V říjnu 1934 byl povýšen na Leutnanta a převelen k Reklamestaffel Döberitz. V srpnu 1936 patřil k prvním letcům Legion Condor ve Španělsku. Během ročního nasazení dosáhnul pěti vítězství. Byl vyznamenán Španělským křížem ve zlatě s brilianty a Cruz de Guerra a po návratu do Německa byl povýšen na Hauptmanna a přidělen k Jagdgeschwader 2 Richthofen do Jüterbog-Damm. Tam byl v listopadu 1938 jmenován Staffelkapitänem a vedoucím výcviku v Jagdfliegerschule Werneuchen. Koncem srpna 1939 v Bernburgu byl zařazen do Jagdgeschwader 3 Udet, převzal v listopadu velení I. Gruppe. Pět dnů po začátku tažení ve Francii, v květnu 1940 sestřelil prvních pět letadel, jeho Gruppe dosáhla 50 vítězství. V srpnu 1940 byla Geschwader nasazena u Kanálu a létala jako doprovod bombardovacích svazů v bitvě o Anglii. Do září se střelil, nyní již Major, 15 nepřátel a balón a zničil tři letadla na zemi. General Christiansen mu předal 19.9.1940 v Haagu Rytířský kříž a byl jmenován Kommodorem. Po těžkých bojích nad Anglií byla Geschwader přemístěna v dubnu 1941 k odpočinku do Mannheim-Sandhofen. Od prvního dne ruského tažení bojovala Jagdgeschwader 3 na středním úseku. 8.7.1941 dosáhnul Lützow 40. sestřelu, za to obdržel 20.7. Dubové listy. Během tvrdých bojů v létě a na podzim byl Lützow sestřelen u Krasnogradu za ruskou linií a musel se probojovat k německým jednotkám. Po 89. sestřelu obdržel 11.10. Meče. A již 25.10.1941 měl Günther Lützow 101. sestřel a byl po Werneru Möldersovi druhým německým pilotem, který dosáhnul sta sestřelů. Přes zákaz startů se střelil ještě dva sovětské stroje. 29.10. byl Kommodore povýšen na Oberstleutnanta. Koncem listopadu 1941 byla Jagdgeschwader 3 převelena do Říše, do Wiesbaden-Erbenheim, než se v březnu 1942 vrátila na východní frontu. Po několika měsících jako Inspizient West u General der Jagdflieger v Berlíně se Lützow stal velitelem 1. Jagddivision v Döberitz. V dubnu 1943 byl povýšen na Obersta a v lednu 1944 převzal velení 4. Fliegerschul-Division. Revoltu komodorů v lednu 1945 prožil Günther Lützow jako mluvčí pilotů proti Göringovi. Günther Lützow upadl proto v nemilost u vrchního velení. Lützow byl převelen k Jafü Italien a krátce nato k Generalleutnantu Adolfu Gallandovi a jeho tryskové elitní Jagdverband 44 do München-Riem. Zde byl Lützow přeškolen na Me 262. 24.4.1945 vzlétnul k poslednímu nasazení s Me 262, kdy dosáhnul 110. sestřelu, B-26 nad Augsburgem. Během tohoto letu byl Günther Lützow pohřešován.

Vítězství: 110
Jednotka: J/88, JG 3, JG 51, JV 44

Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht)
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Spanienkreuz in Gold mit Schwertern und Brillanten
Medalla de la Campaña
Medaile za statečnost (Španělsko)
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 26.5.1940
1. Klasse 3.6.1940
Frontflugspange für Jäger in Gold
Anhänger zur goldenen Frontflugspange mit Einsatzzahl "300"
Deutsches Kreuz in Gold
Gemeinsames Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen in Gold mit Brillanten
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 25.10.1941
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 18.9.1940 (120.) jako Major a velitel Jagdgeschwader 3
Eichenlaub 20.7.1941 (27.) jako Major a Kommodore Jagdgeschwader 3
Schwerter 11.10.1941 (4.) jako Major a Kommodore Jagdgeschwader 3




Generalfeldmarschall Wilhelm List

25. dubna 2017 v 21:27 | paulito |  Historie

Sigmund Wilhelm Walther List (14.5.1880, Oberkirchberg, 16.8.1971, Garmisch-Partenkirchen)

1.4.1939 byl povýšen do hodnosti Generaloberst. Jako velitel 14. Armee se List zúčastnil tažení v Polsku v roce 1939 a obdržel 30.9.1939 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Během tažení na Západě v roce 1940 prolomil s 12. Armee Maginotovu linii. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Generalfeldmarschall. Během tažení na Balkáně byl List stále velitelem 12. Armee a velitelem německých operací zde. 21.4.1941 převzal List řeckou kapitulaci, již 17.4.1941 kapitulovala Jugoslávie. List přijal řeckou kapitulaci bez účasti italského spojence a poté, co Mussolini protestoval u Hitlera, poslal Hitler Alfreda Jodla do Řecka, aby byla kapitulace podepsána ještě jednou, tentokrát s italskou účastí. Po ukončení tažení na Balkáně byl List jmenován Wehrmachtbefehlshaber Südost. V této funkci mu podléhali Militärbefehlshaber Serbien, Nord- a Südgriechenland. Po onemocnění List tuto funkci v říjnu 1941 odevzdal. Na počátku roku 1942 obdržel List od Hitlera rozkaz k inspekční cestě do obsazeného Norska k vyhodnocení obrany pobřeží proti možnému britskému vylodění. 1.7.1942 se List stal velitelem Heeresgruppe A na jižním úseku východní fronty. V tomto postavení měl brzy rozpory s Hitlerem kvůli svému velení. 10.9.1942 byl proto z této pozice odvolán a nebylo mu již do konce války svěřeno žádné velení. Byl zatčen 30.4.1945 byl během procesu před tribunálem v Nürnbergu odsouzen k doživotnímu vězení za své působení na Balkáně. Generalfeldmarschall a. D. List byl díky těžké nemoci propuštěn 24.12.1952 z vězení v Landsbergu a zemřel 16.8.1971 v Garmisch-Partenkirchenu.


Generalmajor Walter Grabmann

25. dubna 2017 v 21:07 | paulito |  Historie

Walter Grabmann (1905-1992) z Bad Reichenhall

Ritterkreuz 14.9.1940 jako Kommodore Zerstörergeschwader 76

Walter Grabmann vstoupil 24.5.1924 do bavorské Landespolizei v Nürnbergu. Zde byl povýšen 1.11.1926 do hodnosti Polizei-Leutnant a 1.11.1930 Polizei-Oberleutnant a nasazen jako velitel čety a roty. Nakonec byl instruktorem u policie ve Fürthu. Od 1.4.1931 absolvoval pilotní výcvik u Luftpolizei a byl nasazen u Flug-Überwachung Bayern-Nord ve Fürthu. 1.10.1934 vstoupil Walter Grabmann jako Oberleutnant do Luftwaffe a stal se pilotem na Kampffliegerschule Lechfeld. 1.4.1935 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a absolvoval stíhací výcvik na Fliegerschule Schleißheim. 1.8.1935 se stal instruktorem na Fliegerschule Salzwedel. 7.3.1936 se stal adjutantem v Jagdgeschwader 134 Horst Wessel, 15.3.1937 se stal velitelem nově ustavené I. Gruppe, Jagdgeschwader 234 Schlageter v Köln-Butzweilerhof. 9.9.1938 převzal velení Jagdgruppe 88 v Legion Condor ve Španělsku. Získal zde 6 sestřelů. 1.12.1938 byl povýšen do hodnosti Major. 17.7.1939 převzal velení nad v Jesau zformovanou V. (Zerstörer-) Gruppe. Ta byla vybavena stroji Bf 110C a D během tažení v Polsku. 15.4.1940 předal velení Gruppe Hauptmannu Horstu Liensbergerovi a stal se velitelem Zerstörer-Geschwader 76. Současně byl jmenován Jagdfliegerführer Norwegen. Se svým štábem měl sídlo v Stavanger-Forus. 19.7.1940 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.8.1941 se Grabmann stal velitelem Zerstörerschule 2 v Memmingenu, kde byl 1.4.1942 povýšen do hodnosti Oberst. 20.8.1942 byl jmenován do funkce Jagdfliegerführer Holland-Ruhrgebiet a 11.11.1943 převzal velení 3. Jagd-Division v Porúří. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 5.4.1945 se stal velitelem 1. Jagd-Division v Ribbecku. 30.4.1945 se stal nakonec ještě velitelem 15. Flieger-Division. 7.7.1945 padl do britského zajetí, propuštěn byl 17.5.1948.