Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Leden 2017

General der Infanterie Erich Buschenhagen

30. ledna 2017 v 22:32 | paulito |  Historie

* 8.12.1895, Štrasburk
+ 13.9.1994, Kronberg

Erich Buschenhagen byl jmenován 15.7.1942 velitelem 15. Infanterie-Division. Jeho divize byla složena z Infanterie-Regiment 81, 88 a 106 a Artillerie-Regiment 15, byla z La Rochelle (Francie) přesunuta na východní frontu, kde byla divize nasazena k obranným bojům severně od Krivoj Rog. 2.10.1943 byl pověřen velením LII. Armee-Korps. Kromě toho převzal od 16.10. do 28.10.1943 velení na Kampfgruppe Buschenhagen přejmenované divize. 15.10.1943 se podařil nepříteli na levém křídle 1. Panzer-Armee průlom na Pjatčatki. Jako velitel Kampfgruppe Buschenhagen, skládající se z 9. Panzer-Division, SS-Kavallerie-Division a Grenadier-Regiment 88 z 15. Infanterie-Division, stabilizoval frontu. Za to obdržel jako Generalleutnant a velitel 15. Infanterie-Division 5.12.1943 Ritterkreuz. 4.2.1944 převzal za nemocného Generalleutnant von Scheele velení LII. Armee-Korps a byl 20.2.1944 jmenován velícím generálem sboru. 12.5.1944 byl zmíněn ve Wehrmachtsbericht. Buschenhagen padl 4.9.1944 v Moldavsku do sovětského zajetí. Byl umístěn v táborech č. 48 a 27, v Butyrce v Moskvě a táboře č. 1 ve Sverdlovsku. Ze zajetí byl propuštěn 8.10.1955.

RK: 5.12.1943, Generalleutnant, velitel 15. Infanterie Division / LII. Armee-Korps / 1. Panzer Armee / Heeresgruppe Süd
EL (521.): 4.7.1944, General der Infanterie, velitel LII. Armee-Korps / 6. Armee / Heeresgruppe Südukraine
DKiG: 19.7.1942
1939 Spange zum 1914 EK I: 26.9.1939
1939 Spange zum 1914 EK II: 17.9.1939
1914 EK I: 7.10.1917
1914 EK II: 22.11.1914
Wehrmachtbericht: 12.5.1944

Leutnant 27.1.1915
Oberleutnant 18.10.1918
Kavallerie-Hauptmann 1.12.1925
Major 1.4.1933
Oberstleutnant 1.10.1935
Oberst 1.3.1938
Generalmajor 1.8.1941
Generalleutnant 10.7.1943
General der Infanterie 20.2.1944

Důstojnický čekatel 3. Telegrafní-Battalion (9.3.1914 - 3.8.1914)
Telefonní-Battalion VIII. Reserve-Korps (3.8.1914 - 1.11.1914)
Velitel Telefonní-Kompanie 16. Reserve-Division (1.11.1914 - 15.1.1915)
Rádiová stanice 33 XXXX. Reserve-Korps (1.3.1915 - 9.3.1915)
Motorizovaný-technický výcvik u Telegraf-Ersatz-Inspekce Berlin (9.3.1915 - 1.6.1915)
Velitel Rádiové stanice 33 XXXX. Reserve-Korps (1.6.1915 - 8.6.1916)
Dekódovací kancelář Štábu motorizovaných stanic (8.6.1916 - 26.10.1916)
Velitel Nachrichten-Battalion 20 (26.10.1916 - 14.12.1916)
Spojovací důstojník Gruppe B Garde-Reserve-Korps (14.12.1916 - 15.2.1917)
Adjutant Armee-Radio-Führer 1 (15.2.1917 - 10.3.1917)
Armee-Radio-Führer 7 (10.3.1917 - 22.3.1917)
Velitel Radio-Battalion 91 (22.3.1917 - 15.11.1917)
Velitel Pevnostní rádiové stanice Charleville (15.11.1917 - 28.11.1917)
Velení Spojovacího úřadu A (28.11.1917 - 3.12.1917)
Styčný spojovací důstojník u rakousko-uherské Armee-Gruppe-Kommando Conrad Von Hötzendorff (3.12.1917 - 20.7.1918)
Styčný spojovací důstojník u rakousko-uherské Armee-Gruppe-Kommando Erzherzog Josef (20.7.1918 - 30.10.1918)
Štáb Spojovacího úřadu (30.10.1918 - 20.11.1918)
Ředitel Kódovacího úřadu u Překladatelské školy Berlin (20.11.1918 - 10.3.1919)
Vedoucí Analytického úřadu (10.3.1919 - 1.10.1919)
Spojovací škola a Ministerstvo obrany, Úřad T1, ředitel kódovací kanceláře (1.10.1919 - 16.5.1920)
4. Nachrichten-Battalion (16.5.1920 - 1.10.1920)
3. Nachrichten-Battalion (1.10.1920 - 30.9.1920)
Statistický úřad (T3) Ministerstvo obrany (30.9.1920 - 1.10.1921)
14. Gebirgs-Regiment, Úřad T3 - kódovací kancelář (1.10.1921 - 11.10.1925)
3. Nachrichten-Battalion (11.10.1925 - 1.2.1926)
Artillerie-Schule (11.10.1925 - 12.12.1925)
Velitel roty 2. Nachrichten-Battalion (1.2.1926 - 1.10.1928)
Expert Ministerstvo obrany, Úřad T4 (1.10.1928 - 1.12.1932)
Štáb 1. Division (1.12.1932 - 1.6.1934)
Ministerstvo obrany, Úřad T4 (1.6.1934 - 1.8.1934)
Expert Ministerstvo obrany (1.8.1934 - 21.5.1935)
Expert Ministerstvo války (21.5.1935 - 1.7.1935)
Expert Generální štáb, 4. úřad (1.7.1935 - 6.10.1936)
Velitel Nachrichten-Abteilung III (6.10.1936 - 12.10.1937)
Štáb 67. Infanterie-Regiment (12.10.1937 - 1.3.1938)
Velitel 5. Infanterie-Regiment (mot) (1.3.1938 - 10.8.1939)
Náčelník štábu XXI. Armee-Korps (10.8.1939 - 1.4.1940)
Náčelník štábu Armee-Gruppe XXI (1.4.1940 - 19.12.1940)
Náčelník štábu Armee-Höhere-Kommando Norwegen (19.12.1940 - 15.4.1942)
Führer-Reserve OKH (15.4.1942 - 18.6.1942)
Velitel 15. Infanterie-Division (18.6.1942 - 20.11.1943)
Velitel LII. Armee-Korps (20.11.1943 - 1.2.1944)
Velitel LII. Armee-Korps (1.4.1943 - 4.9.1944)
V sovětském zajetí (4.9.1944 - 10.10.1955)



Oberst Erich Bloedorn

30. ledna 2017 v 22:18 | paulito |  Historie

Bloedorn vstoupil v roce 1924 do Reichswehru a v roce 1928 byl povýšen do hodnosti Leutnant v Infanterie Regiment 2 v Lötzenu. V roce 1930 byl Bloedorn propuštěn z Reichswehru a sloužil ve štábu Generaloberst a.D. Hanse von Seeckta, který cvičil v Nankingu a Šanghaji vojáky generála Čankajška. Po několika zvláštních úkolech, například i v Turecku, byl Bloedorn v roce 1936 přijat jako Hauptmann do Luftwaffe v Berlíně. Jako velitel III./KG 4 General Wever vstoupil v roce 1939 do války a v roce 1940 se stal Kommodorem Kampfgeschwader 30, která byla nasazena proti Francii, Holandsku, Anglii, Scapa Flow a Norsku. 13.10.1940 byl Bloedorn vyznamenán Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz. Jeho eskadra létala s Ju 88 z Kirkenesu proti cílům v Severním moři. Byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a v roce 1943 byl Bloedorn nasazen do štábu Generalfeldmarschall Kesselringa. V roce 1944 prožil převrat v Rumunsku v Bukurešti. Na konci války byl v hodnosti Oberst v Kesselringově štábu.

Flugzeugführerabzeichen
Frontflugspange
Eisernes Kreuz (1939)
2. Klasse
1. Klasse
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 13.10.1940 jako Major a Gruppenkommandeur III./Kampfgeschwader 4 General Wever
Deutsches Kreuz in Gold 2.9.1942 jako Major v Kampfgeschwader 30
Adlerschild

28.1.2017: Allwetterzoo Münster

30. ledna 2017 v 19:59 | paulito |  Ostatní
Pár obrázků ze ZOO v Münsteru, zvířat venku moc nebylo, ale i tak to byla příjemná procházka :-)


















Lavinia Meijer: The Glass Effect

30. ledna 2017 v 19:28 | paulito |  Hudba
70%



Jantarová stezka (Terra X: Die Bernsteinstraße - Das magische Siegel)

30. ledna 2017 v 19:23 | paulito |  Dokumenty
2012

Jantar byl kdysi žádanou surovinou mezi bohatými ruskými cary i mezi starými egyptskými panovníky. Jak se ale jantar pocházející z pobřeží Baltu dostal do 4 000 km vzdálených egyptských hrobek? Tuto otázku se pokusí zodpovědět šlesvický archeolog Timo Ibsen, který velí vykopávkám na baltském jantarovém pobřeží. Před mnoha miliony let stával na pobřeží Baltu les, který s postupem času zmizel v moři. Pryskyřice z těchto stromů se proměnila v jantar, který pak příboj vyplavil na pobřeží. Hmyz, který před 50 miliony lety uvízl v odkapávající smůle, zůstal v jantaru navždy uvězněn. Před 3 500 lety byl ve faraonově paláci dopaden syrský obchodník, v jehož zavazadle byly nalezeny podivné kameny. Tyto kameny měly zcela ojedinělé vlastnosti - hořely, pluly na vodě a uvnitř některých byl uvězněn život v podobě hmyzu. Leštěním získal kámen elektrický náboj a dokázal přitahovat lehké předměty. Faraon byl magickým kamenem zcela uchvácen a prohlásil ho za dar od boha, poté vyslal svého rádce Horuse a svého syna Ramose, aby vypátrali naleziště magických kamenů. Timo se vydává po stopách obchodníků doby bronzové, je odhodlán najít důkazy o existenci tajných obchodních stezek mezi tehdejší severní Evropou a Afrikou. Tehdy všechny země na pobřeží Středozemního moře vzkvétaly, cennou komoditou byl především bronz. Měď a zinek, ze kterých bronz vyrábí, se nacházely na mnoha různých místech a lidé byli nuceni cestovat čím dál větší vzdálenosti. Do nehostinné severní Evropy se výdobytky doby bronzové dostaly až se zpožděním, zdejší lidé neměli představu o tom, v jakém luxusu žijí lidé v povodí Nilu. Faraonův syn Ramos a jeho družina dorazili po dlouhé a namáhavé cestě do domova syrského obchodníka, do země Akadů. Země Akadů, která se nacházela na území dnešní Sýrie a Iráku, byla díky vzkvétajícímu obchodu velmi bohatou zemí, také zde byly v hrobkách nalezeny obřadní předměty, vyrobené z baltského jantaru. Po nebezpečné plavbě po rozbouřeném Středozemním moři dorazili do města Uluburun které se nacházelo na pobřeží dnešního Turecka. Archeologické nálezy z této oblasti umožňují jedinečný pohled na život v době bronzové. Podle nálezů vyzvednutých z mořského dna je jisté, že obchodní lodě převážely kromě mykénské keramiky, egyptského skla, mědi a zinku také drahocenný jantar. Významným obchodním uzlem mezi orientem a Evropou byly Mykény. Opevněné město, kterému vládl vojevůdce Agamemnón, bylo mocenskou a vládní centrálou období první globalizace. Když Ramos doplul do Mykén, byl překvapen rozmanitostí a bohatstvím tohoto světa. Místní obchodník jim za nemalou úplatu prozradil, odkud pocházejí "slzy bohů", tedy jantar. Vysokou hodnotu a vzácnost jantaru dokazuje fakt, že byly jantarové šperky ukládány spolu se zlatem do hrobek bohaté mykénské šlechty, jantaru byly připisovány také léčivé účinky. Jak se ale dostal jantar ze severní Evropy až na pobřeží Středozemního moře? Ramos a jeho družina se rozhodli následovat mykénského obchodníka po staré obchodní trase až k úpatí Alp. Ramos a jeho druzi byli synové pouště, sníh byl pro ně velkým zážitkem. Cesta skrz zasněžené a mrazivé Alpy byla pro Ramose a jeho druhy velkou zkouškou, znalosti mykénského obchodníka a najatého horského vůdce jim však umožnily přežít. Znali tajné stezky skrz průsmyky i obchodní základny a pevnosti, skryté v horách. Jantar zde sloužil jako předmět obchodu i jako platidlo a zosobňoval nákladný životní styl. Po náročném a vyčerpávajícím putování překročila výprava Alpy a došla až na území dnešního Bavorska, kde se nacházelo bohaté a vyspělé město Bernstorf. Jeho existenci dnes potvrzují pouze archeologické vykopávky. Nalezené zlaté artefakty jsou totožné se zlatem egyptských faraonů ze zlatých dolů v Núbii, což dokazuje existenci prastaré obchodní stezky. A právě po této stezce se dostal jantar z území dnešního Německa až do paláců a hrobek egyptských faraonů.


Ingar Johnsrud: Vídeňské bratrstvo

29. ledna 2017 v 20:18 | paulito |  Knihy
První díl série o Fredriku Beierovi. Když je vyšetřovatel Fredrik Beier přivolán k masové vraždě na předměstí Osla, vše vypadá na případ náboženské msty. Oběti totiž patří k podivné sektě Boží světlo, která se připravuje na soudný den. Fredrik a jeho nová kolegyně Kafa však mají své pochybnosti a brzy objeví podezřelé souvislosti, které vedou až k hrůzným vědeckým experimentům z dob druhé světové války. Fredrik a Kafa se musí ponořit do temné minulosti členů sekty a to, co na začátku vypadalo jako tragický, ale jasný případ, se náhle mění v dramatický hon na brutálního zabijáka. Prvotina Ingara Johnsruda Vídeňské bratrstvo ohlašuje příchod smělého a nápaditého nového hlasu skandinávské krimi. Johnsrud ukazuje své schopnosti mistrovského vypravěče v důmyslně utkaném a akčním thrilleru.

Hodně komplikované a složité a až na ten konec celkem dobré....


Jeff Healey Band: Just Gotta Have One

29. ledna 2017 v 20:15 | paulito |  Hudba
70%
2017




Kreator: Live Antichrist

29. ledna 2017 v 20:12 | paulito |  Hudba
70%
2017

Nejnovější živé LP německé thrash metalové kapely z Essenu, hrajííc od roku 1984. Hraje ve složení Ventor (bicí), Mille Petrozza (kytara, zpěv), Christian "Speesy" Giesler (baskytara) a Sami Yli-Sirniö (kytara).




Echelon: The Brimstone Aggrandizement

29. ledna 2017 v 20:08 | paulito |  Hudba
80%
2016

Druhé LP britsko-švédské death metalové kapely, hrající od roku 20158. Hraje ve složení Johan Berglund (baskytara), Travis Ruvo (bicí), Kjetil Lynghaug (kytara), Rogga Johansson (kytara) a Dave Ingram (zpěv).




Jack Reacher: Nevracej se (Jack Reacher: Never Go Back)

27. ledna 2017 v 20:02 | paulito |  Filmy
60%
2016
Akční / Krimi / Drama / Thriller
Režie: Edward Zwick
Hrají: Tom Cruise, Cobie Smulders, Robert Knepper, Aldis Hodge, Danika Yarosh, Patrick Heusinger, Holt McCallany, Christopher Heskey, Jason Douglas, Michael Papajohn

Reacher nejraději pracuje tam, kde by byl oficiální postup příliš zdlouhavý. Jako bývalý major vojenské policie má rád zločiny s armádní příchutí a vůbec nejraději ty, které na první pohled nedávají smysl. Jako třeba obvinění velitelky Susan Turnerové (Cobie Smulders) ze špionáže. Krásku s dosud neposkvrněnou pověstí, kolem které začali náhle v podezřelém tempu umírat lidé, chtěl původně pozvat na večeři. Teď ji musí vytáhnout z basy, aby pomohl dokázat její nevinu. Někomu se to samozřejmě nelíbí a ten Někdo bude chtít Reachera pořádně klepnout přes prsty. Neváhá k tomu přitom využít i ty nejodpornější prostředky, jako je likvidace Reacherovy dcery, o jejíž existenci on sám dosud neměl tušení. Tady jde totiž o hodně.

Knížky od Lee Childa řady Jack Reacher na rozdíl od jiných nečtu, film jsem skouknul, ale žádná pecka to nebyla....



Kapitänleutnant Wilhelm Anhalt

27. ledna 2017 v 19:23 | paulito |  Historie

Wilhelm Anhalt se narodil 28.3.1917 v Berlíně a vstoupil 10.8.1936 do Kriegsmarine. Po základním a námořnickém výcviku byl 1.10.1938 povýšen do hodnosti Leutnant zur See a převzal 1.4.1939 velení R38. Se začátkem tažení proti Polsku patřil jeho člun k 3. Räumboot-Flottille, která zajišťovala námořní trasy pod velením Kapitänleutnant Heydela. Do dubna 1940 se zúčastnil zajišťovacích operací v Severním moři. Při operaci Weserübung byla R38 také nasazena a patřila ke Kriegsschiffgruppe 11 v prostoru Tyborön a Limfjord. 3. Räumboot-Flottille velel Kapitänleutnant Küster. Poté se zúčastnil tažení proti Holandsku a později byl nasazen v prostoru Calais-Boulogne. V těchto bojích byl Anhalt zraněn a vrátil se 1.5.1942 jako Oberleutnant zur See (od 1.10.1942) a velitel R39. 18.9.1942 se stal velitelem minolovky M85 v 6. Minensuch-Flottille. 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant a 16.5.1943 převzal velení 4. Räumboot-Flottille, nasazené v Kanálu. Tam utrpěla velké ztráty a byla nasazena proti invazi Spojenců. Za úspěchy své flotily obdržel Anhalt 3.7.1944 Ritterkreuz. Zbytek flotily byl převelen do Norska, kde z Arendalu hlídkoval ve Skagerraku a u jižního pobřeží Norska. Na konci války byl Anhalt převelen k 3. Minenräum-Division, kde byl nasazen při čistění pobřežních vod do 20.12.1947. Wilhelm Anhalt zemřel 13.5.1979 v Huntsville v Kanadě.

Major Gerhard Walther

27. ledna 2017 v 18:39 | paulito |  Historie

Gerhard Walther se narodil 17.6.1920 v Cottbusu a vstoupil 1.10.1938 do Luftwaffe. V roce 1940 byl povýšen do hodnosti Leutnanta během bitvy o Anglii byl ansazen u II./Zerstörer Geschwader 76. Zúčastnil se také nasazení nad Krétou. U eskadry byl také během tažení na Východě, 11.6.1942 byl jmenován Staffelkapitänem, na počátku roku 1943 byl převelen k II./Schnellkampf geschwader 10 ve Francii, která byla vybavena stíhacími bombardéry Fw 190. Od března do května 1943 létal proti jižní Anglii a od června 1943 v Itálii, 16.9.19436 byl jmenován Gruppenkommandeurem a jako velitel II./Schlachtgeschwader 4 získal v únoru 1944 Ritterkreuz. 18.5.1944 byl u Scandriglie v Itálii napaden dvěma Spitfiry a když vyskočil na padáku, ten se mu neotevřel a zabil se pádem na zem. Posmrtně byl v září 1944 povýšen do hodnosti Major. Gerhard Walther odlétal 300 bojových letů a dosáhl jediný sestřel.

Canvasser: Destroying Of Ritual, Reign Of The Underground Darkness

27. ledna 2017 v 17:42 | paulito |  Hudba
80%

Dvě první dema slovenské symfonické death/doom metalové kapely ze Štúrova, hrající v letech 1992-1999. Hrála ve složení Suňovský (bicí), Lozy (kytara, zpěv), Miki Dudek a Bobino.



Destroying Of Ritual
1995



Reign Of The Underground Darkness
1995


Oberst Hans von Wolff

26. ledna 2017 v 21:40 | paulito |  Historie

Hans Freiherr von Wolff se anrodil 19.3.1903 v Lindenbergu u Rigy v Lotyšsku a jako důstojnický čekatel vstoupil v roce 1920 do německé armády. Jako Leutnant sloužil v 1. Preussischen Reiter-Regiment v Tilsitu. 1.2.1930 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a v roce 1932 se stal velitelem výcvikové eskadrony svého pluku. 1.4.1937 byl povýšen do hodnosti Rittmeister a přeložen jako velitel eskadrony ke Kavallerieregiment 15 v Paderbornu. Při ustavení Kavallerieschützen Regiment 8 v Cottbusu byl jmenován velitelem 5. Schwadron. Pluk byl 1.4.1940 přejmenován na Schützen Regiment a začleněn do 8. Panzer Division. Freiherr von Wolff obdržel jako Hauptmann a velitel I./Schützen Regiment 8 13.7.1940 Ritterkreuz. Pazději byl jmenován velitelem I. (Panzerbau)-Bataillon, Schützen Regiment 28 a obdržel 16.1.1942 Dubové listy. Ve stejný den obdržel velení Kradschützen Bataillon 8. Byl povýšen do hodnosti Major a stal se velitelem Kosakenreiterbrigade 1, 1. Kosaken Division a byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.11.1943 Oberst. 25.4.1944 převzal velení 3. Kavallerie Brigade. 27.6.1944 byl při výcviku s minomety těžce zraněn a o den později zemřel v lazaretu v Pinsku.

Sedm statečných (The Magnificent Seven)

26. ledna 2017 v 20:56 | paulito |  Filmy
70%
2016
Akční / Western
Režie: Antoine Fuqua
Hrají: Denzel Washington, Chris Pratt, Ethan Hawke, Vincent D'Onofrio, Byeong-heon Lee, Manuel Garcia-Rulfo, Martin Sensmeier, Haley Bennett, Peter Sarsgaard, Luke Grimes, Matt Bomer, Billy Slaughter, Ritchie Montgomery

Městečko Rose Creek neustále ohrožuje banda lotrů bezohledného průmyslníka Bartholomewa Boqua (Peter Sarsgaard), který se v honbě za ziskem nezastaví před ničím. Zoufalí obyvatelé pod vedením Emmy Cullenové (Haley Bennett) se rozhodnou požádat o pomoc sedm mužů, pro které, stejně jako pro Boqua, žádné zákony neplatí. Nesourodá skupina pistolníků, hazardních hráčů a nájemných lovců se rozhodne nevinné lidi ochránit a zastavit Boquovo jednání. Během příprav na rozhodující souboj si těchto sedm najatých žoldnéřů postupně uvědomí, že v tomto případě půjde více než o peníze.

Dobře, nebyl to takový průser, jak jsem se obával, přesto, politicky korektní western... hmmm, to je, jako kdyby do remaku Anděla na horách dali v hlavní roli cikána.



Gefreiter Eugen Flad

26. ledna 2017 v 20:44 | paulito |  Historie

Eugen Flad se narodil 12.3.1921 ve Wendlingenu. 31.1.1943 byl odveden k Ersatz-Jäger-Regiment 56, 5. Jäger-Division v Kolmaru, kde prodělal základní vojenský výcvik. Poté byl nasazen jako střelec z kulometu. Následovalo převelení k 297. Infanterie Division, která byla po zničení u Stalingradu nově postavena v dubnu 1943 v Bordeaux a v této době byla nasazena k obraně pobřeží Atlantiku v Bretagni. Od května 1943 převzala okupační službu u Bělehradu. V prosinci 1943 obdržel Flad rozkaz hlásit se u 2. (Radfahr) Kompanie, Divisions-Füsilier-Bataillon 252 (A. A.), 252. Infanterie-Division, kde byl jako kulometčík nasazen severovýchodně od Vitebsku, v blízkosti jezer Losvida. Zde byl tento prapor nasazován vždy na problémová místa na frontě. Tak odrazila 252. ID útoky dvou sovětských armád během pětitýdenní bitvy na přelomu let 1943-44. Také během druhé bitvy o Vitebsk v únoru 1944 byla Rudá armáda odražena. Na jaře 1944 dostala Rudá armáda nové posily a 22.6.1944 zahájila velkou letní ofenzívu. Během bojového chaosu byla 252. ID převelena od Heeresgruppe Mitte k Heeresgruppe Nord. Během tvrdých obranných bojů o přežití bojoval vždy Gefreiter Flad statečně. Za tyto boje obdržel 4.7.1944 Eisernen Kreuz II. Klasse. Během dalších dnů intenzita bojů narůstala. Eugen Flad opakoval své statečné činy a byl vždy se svým kulometem připraven k boji. Jednou tak odrazil celou rotu nepřítele a za to obdržel 8.7.1944 Eisernen Kreuz I. Klasse. Představení ho navrhli na Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes, ten obdržel 20.7.1944. Předal mu ho osobně Feldmarschall Model. Konec války prožil v lazaretu v Eislebenu, kde padl do amerického zajetí. Zemřel 24.10.2002 ve Wendlingenu.

Eisernes Kreuz (1939) II. und I. Klasse
II. Klasse 4.7.1944
I. Klasse 8.7.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 20.7.1944 jako Gefreiter a kulometčík v 2.(Radf.), Div.Füs.Btl. 252 (A.A.), 252. Infanterie-Division

Generaloberst a NSKK-Obergruppenführer Bruno Loerzer

26. ledna 2017 v 19:27 | paulito |  Historie

Bruno Loerzer se narodil 22.1.1891 v Berlíně. V roce 1909 vstoupil jako Fahnenjunker do 4. Badische Infanterie-Regiment "Prinz Wilhelm" Nr. 112, ve kterém byl také Hermann Göring, se kterým se spřátelil. Během absolvování Kriegsschule v Potsdami vzlétl poprvé se známým aviatikem Viktorem Stöfflerem. Krátce před vypuknutím první světové války byl převelen do Fliegerschule Holsheim a po vypuknutí války do Freiburgu. S Göringem létal ve Flieger-Abteilung 25 císařské Fliegertruppe, kde létal Loerzer jako pilot a Göring jako pozorovatel. V létě 1915 se Bruno Loerzer stal stíhacím pilotem, v březnu 1916 získal první sestřel. Po těžkém zranění byl Bruno Loerzer v lednu 1917 pověřen výcvikem Jagdstaffel, ke které patřil také Hermann Göring, který se mezitím stal stíhacím pilotem. Po 20. sestřelu obdržel Bruno Loerzer Pour le Mérite. Jako velitel Jasta 26 a tří dalších Jagdstaffel byl velmi úspěšný. Ty se svými letouny Fokker D.VII působily Spojencům těžké ztráty. U Cambrai bojoval se svojí letkou proti tankům. Na konci války dosáhl hodnosti Hauptmann a získal 44 sestřelů. Po válce vstoupil do Eiserne Division (Fliegerstaffel 427) a bojoval poté v různých Freikorps v Pobaltí, než byl 31.3.1920 jako Hauptmann propuštěn z Reichswehru. V roce 1933 se stal nejdříve prezidentem Deutschen Luftsportverbandes a Reichsluftsportführer, v roce 1935 byl reaktivován jako Oberst Luftwaffe (od března 1936 byl jeden rok nasazen u Jagdgeschwader 132) a 1.3.1937 Kommodore Jagdgeschwader 334 v Mannheim-Sandhofen. V roce 1938 se stal Inspekteur der Jagdflieger. Na počátku války byl Loerzer Generalmajor a velitel 2. Fliegerdivision. V říjnu 1939 se stal Kommandierenden General II. Fliegerkorps, 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a 19.7.1940 General der Flieger. V únoru 1943 byl Göringem povýšen do hodnosti Generaloberst a byl jmenován Chef des Luftwaffenpersonalamtes a Chef der personellen Rüstung und der NS-Führung der Luftwaffe. 20.12.1944 byl přeložen do Führerreserve a 29.4.1945 propuštěn. 22.8.1960 zemřel v Hamburku.

Fahnenjunker-Unteroffizier 9.3.1912
Fähnrich 22.5.1912
Leutnant 27.1.1913
Oberleutnant 18.4.1916
Hauptmann 2.10.1918
Oberst 1.4.1935
Generalmajor 1.4.1938
Generalleutnant 1.1.1940
General der Flieger 19.7.1940
Generaloberst 16.2.1943
NSFK-Obergruppenführer 20.4.1944

Militär-Flugzeugführer-Abzeichen (Preußen)
Ehrenbecher für den Sieger im Luftkampf
Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Königlicher Hausorden von Hohenzollern Ritterkreuz mit Schwertern
Pour le Mérite 12.2.1918
Orden vom Zähringer Löwen Ritterkreuz II. Klasse mit Schwertern 27.4.1915
Militär-Karl-Friedrich-Verdienstorden Ritterkreuz 8.8.1918
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnung IV. und III. Klasse
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange "Prager Burg"
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
Královský italský pilotní odznak
Flugzeugführer- und Beobachterabzeichen in Gold mit Brillanten
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 29.5.1940 jako Generalleutnant a Kommandierender General II. Fliegerkorps

General der Infanterie Karl Eibl

26. ledna 2017 v 18:55 | paulito |  Historie

Karl Eibl se narodil 23.7.1891 ve Steegu u Bad Goisern am Hallstättersee v Rakousku. V letech 1908 až 1911 navštěvoval Landwehr-Kadettenschule Wien a dále Theresianische Militärakademie Wiener Neustadt. Během první světové války byl v hodnosti Leutnant u Landwehr-Regiment 21 (od 1.8.1914), byl velitelem čety v 2. Kompanie a 8.9.1914 byl poprvé zraněn. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Byl nasazen jako velitel roty v Rusku a Itálii. Po válce vstoupil do Deutschösterreichischen Volkswehr. Velel od 4.11.1918 rotě v Technischen Volkswehr-Bataillon Krems, který patřil ke Kreis I, Befehlsbereich Wien-Land. Ještě ten rok byl podruhé zraněn. 14.6.1920 byl převzat do rakouské Bundesheer a nasazen Hauptmann v Infanterie-Regiment 6. 14.3.1938 byl převzat do Wehrmacht v 6. Österreichischen Infanterie-Regiment, 1.8.1938 byl jmenován Standort-Offizier Krems. Byl nasazen jako výcvikový důstojník v Infanterieschule Bruck-Neudorf. V únoru 1939 byl Oberstleutnant Eibl jmenován velitelem Infanterie Regiment 131, 44. Infanterie Division. Byla nasazena v Polsku. V rámci XVII. Armeekorps bojovala divize u Krakova a Lembergu. Eibl obdržel oba stupně Eisernen Kreuz. V roce 1940 se 44. Infanterie Division zúčastnila tažení na Západě. Po velkém úspěchu v severní Francii byla ve druhé fázi divize překročila 16.6.1940 Seine u Auneau jižně od Paříže. Zatímco byl převelen k Infanterie Regiment 132, prolomil Eibl linii francouzské brigády a obsadil město Chuignolles. Za to obdržel Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz. Po posádkové službě ve Francii byla 44. ID umístěna v červnu 1941 k operaci Barbarossa na Slovensku. Příští měsíc se zúčastnila ofenzívy pod velením Panzergruppe 1 (von Kleist). Poté, co III. Armeekorps prolomil pozice sovětské 6. armády, byl obsazen prostor severně od Lembergu. Dále byla divize nasazena u Kyjeva, Tarasovka-Bělgorodka a Charkova. Zde obsadil Oberst Eibl se svým Infanterie Regiment 132 u Žitomiru předmostí přes Umaň a za to obdržel 31.12.1941 jako 50. voják Eichenlaub zum Ritterkreuz. V létě byl Oberst Eibl zmíněn v Ehrenblatt des Heeres. Několik dnů poté převzal jako Generalmajor 385. Infanterie Division. Ta byla nasazena v těžkých bojích na Donu a u Voroněže. Na podzim 1942 se 385. ID zúčastnila v rámci 6. Armee ofenzívy proti Stalingradu. V listopadu bojovala Eiblova divize, ve spojení s Rumuny a Italy, severně od města. Když začala 19.11.1942 sovětská protiofenzíva proti křídlům 6. Armee, která skončila vytvořením kotle u Stalingradu. Eibl vyvedl svoji divizi ze smrtícího kotle a tím ji zachránil před zničením (jeho stará 44. ID byla zničena v lednu 1943 u Stalingradu). Za své vojenské výkony na Donu obdržel Karl Eibl 19.12.1942 po Erwinu Rommelovi jako druhý voják Heer Schwerter zum Ritterkreuz mit Eichenlaub. 385. Infanterie Division měla během ústupových bojů těžké ztráty a zbylo jí jen 2.000 mužů! Generalleutnant Eibl byl pověřen velením XXIV. Panzerkorps, který se pokoušel v rámci 4. Panzerarmee Generaloberst Hermanna Hotha prolomit sovětské obklíčení. Po kapitulaci Stalingradského kotle bojovala Heeresgruppe Don o přežití v ústupových bojích na západ. 17.1.1943 zahájily sovětské tanky Voroněžského frontu neočekávanou ofenzívu a obešly u Nikolajevky Eiblův Korps, stejně jako několik italských horských divizí sboru Alpini. Jen díky svému umění a tvrdému odporu svých jednotek předešel Eibl zničení sboru na Donu. Při doprovodu kolony svých vozidel při průlomu se Karl Eibl dostal se svým velitelským vozem do přestřelky a byl těžce zraněn granátem. Eibl byl svými vojáky rychle převezen do polního lazaretu u Nižne Georgijevskoje. Díky velké ztrátě krve ale přežil jen několik hodin.

Leutnant 1.8.1914
Oberleutnant 1.5.1915
Hauptmann 1.1.1921
Major 25.9.1928
Oberstleutnant 1.1.1939
Oberst 1.2.1941
Generalmajor 1.2.1942
Generalleutnant 19.12.1942
General der Infanterie 1.3.1943 (posmrtně)

Österreichisches Militärverdienstkreuz III. Klasse mit der Kriegsdekoration (zweimal verleihen)
k. u. k. Österr. Bronzene Militär-Verdienst-Medaille ("Signum Laudis") am Bande des Militär-Verdienstkreuzes mit Schwertern
k. u. k. Österr. Silberne Militär-Verdienst-Medaille ("Signum Laudis") am Bande des Militär-Verdienstkreuzes mit Schwertern
Orden der Eisernen Krone III. Klasse mit der Kriegsdekoration und Schwertern
Österreichische Verwundetenmedaille mit zwei Mittelstreifen
Österreichisches Karl-Truppenkreuz
Österr. Kriegs-Erinnerungs-Medaille mit Schwertern
Ungar. Kriegs-Erinnerungs-Medaille mit Schwertern
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmacht-Dienstauszeichnungen
Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 23.9.1939
1. Klasse 5.11.1939
Infanterie-Sturmabzeichen
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber
Ehrenblattspange des Heeres 8.8.1941 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 132
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 15.8.1942
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub und Schwertern
Ritterkreuz 15.8.1940 jako Oberstleutnant a velitel Infanterie-Regiment 132
Eichenlaub 31.12.1941 (50.) jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment, 44. Infanterie-Division
Schwerter 19.12.1942 (21.) jako Generalmajor a velitel 385. Infanterie-Division


Oni: Ironshore

26. ledna 2017 v 18:12 | paulito |  Hudba
70%
2016

První LP kanadské progressive death metalové kapely z Ontaria, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Chase Bryant (baskytara), Joe Greulich (bicí), Martin Andres (kytara), Brandon White (kytara), Jake Oni (zpěv) a Johnny DeAngelis (xylosynth).