Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Prosinec 2016

Hauptmann Wilhelm Stuhlberger

31. prosince 2016 v 10:36 | paulito |  Historie

Hauptmann Wilhelm Stuhlberger (1917-1947), pohřešován od roku 1947 v sovětském zajetí

Wilhelm Stuhlberger se narodil 5.4.1917 v St. Aerding v Rakousku. V roce 1938 se přihlásil dobrovolně do Luftwaffe k Flakartillerie. Polské tažení prodělal jako Unteroffizier ve Flak Abteilung 76, 6. Panzer Division. Potom byl nasazen na Západě v roce 1940, kde obdržel EK II. Prodělal také důstojnický výcvik a 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Balkánské tažení prodělal jako velitel 1./ Flak Abteilung 76, Flak Regiment 6. Když začalo 22.6.1941 tažení proti Rusku, Stuhlberger byl opět podřízen 6. Panzer Division a v říjnu 1941 obdržel EK I za boje proti tankovým jednotkám Rudé armády. Pod Moskvou bojoval tvrdě v zimě u Syčevky a Bělyje. V dubnu 1942 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a v září převelen do Flak Abteilung 29, 18. Flak Division. Za 10 zničených nepřátelských tanků obdržel 24.9.1942 Deutsche Kreuz in Gold, následoval Abzeichen der Flakartillerie a Erdkampfabzeichen. V roce 1943 bojoval v bojích u Rževa a Vitebsku. Na počátku roku 1944 byl velitelem speciální Kampfgruppe, skládající se z Flaku, pěchoty a protitankových děl. S touto Kampfgruppe odrazil velký ruský útok, za což obdržel 9.6.1944 Ritterkreuz. V roce 1945 byl převelen do Flakartillerieschule Rerik, ale v dubnu 1945 byl opět velitelem Kampfgruppe v bojích o Berlín. Zde padl do ruského zajetí a z tábora u Mogileva přišla v roce 1947 poslední zpráva o něm. Zřejmě byl odvezen na Sibiř, kde zahynul. Wilhelm Stuhlberger byl prohlášen za mrtvého v roce 1998.

Mi-24/35 v letectvu Srí Lanky

30. prosince 2016 v 22:20 | paulito |  Historie
Do roku 1995 bylo nasazení srílanského letectva proti povstalcům z organizace Tygři osvobození tamilského ílamu spíše sporadické. Letectvo mělo v roli bitevních strojů argentinské IA-58 Pucará a jako bitevní vrtulníky Bell 212. Když povstalci získali moderní protiletadlové střely, bylo rozhodnuto vést válku s moderními bitevními vrtulníky a v té době byl nejlepší ruský Mi-24. Po rozpadu SSSR a Varšavské smlouvy byla řada těchto vrtulníků dostupných za nízké ceny. V roce 1995 přijela na Ukrajinu srílanská delegace, která měla prověřit možnost nákupu Mi-24. Vrtulník se delegaci líbil, ale neměla finanční možnosti na nákup strojů a proto nejdříve převzala tři Mi-24V na leasing. 4.11.1995 dopravil letoun An-124 na ostrov tři rozebrané vrtulníky. Již 16.11. odletěla dvojice vrtulníků na novou základnu Minnerija, nedaleko fronty s povstalci. Zde z nich byla zformována 9. eskadra. Následující den přeletěly oba vrtulníky na předsunutou základnu v Palali. Ve stejný den (18.11.) povstalci sestřelili z lodě transportní Y-8 (čínská kopie An-12). Ze čtyř členů posádky přežil jen jeden. Oba Mi-24V zaútočily a potopily několik povstaleckých plavidel u Tondamannary. Ne tak snadno vyšel vzlet následující den, kde byl nepřátelskou palbou poškozen vrtulník s číslem CH-612 a po výpadku hydrauliky musel stroj nouzově přistát. Dokud se tento stroj nacházel v opravě, byl na základnu Katunajka nasazen třetí dodaný vrtulník. Dvojice vrtulníků se aktivně zúčastnila operace Rivirasa na osvobození poloostrova Džaffa. Po dokončení operace bylo rozhodnuto zakoupit vrtulníky tohoto typu. Všechny stroje byly vybaveny ukrajinským zařízením, takže přeškolení místních kádrů (5 pilotů a 26 techniků) probíhalo během přestávek v bojích. Na přeškolení z Bell 212 bylo potřeba 18 hodin. Do března 1996 nalétaly tři Mi-24V 180 hodin a 9 pilotů se zúčastnilo bojových operací. Ukrajinci se poté soustředili na výcvikovou práci, poslední odešel v roce 2000. Po roce 1996 začalo masové vyzbrojování srílanského letectva vrtulníky Mi-24/35. Z Ukrajiny přišly tyto dodávky: 1996 - dva Mi-24V a jeden Mi-24P, 1997 - dva Mi-24V, 1998 - jeden Mi-24V, 1999 - jeden Mi-24V a dva Mi-24P, 2000 - dva Mi-24V a tři Mi-24P a 2001 - čtyři Mi-24P. Dalších šest Mi-24V bylo koupeno v Rusko (po třech v letech 1998 a 1999) a dva Mi-24V prodala v roce 2002 Česká republika. Za 14 let bojů Mi-24/35 proti Tygrům byly tyto vrtulníky široce nasazeny při podpoře pozemních jednotek a proti námořním cílům. Chránily také všechny lety dopravních vrtulníků v bojové zóně. V roce 2001 byly všechny vrtulníky modernizovány v Rusku. Mi-24 byly také využívány jako součást protiletecké obrany. Když v roce 2005 začaly Tygři využívat lehké letouny pro bitevní útoky, tak se Mi-24/35, vybavené podvěsnými raketomety 23 mm, byly nasazeny proti této hrozbě. Na konci války mělo letectvo 10 Mi-24/35 na základnách Anuradchapura, Džaffna, Katunajka, Vavunija a Minnerija.





Inferno

30. prosince 2016 v 19:26 | paulito |  Filmy
60%
2016
Mysteriózní / Thriller
Režie: Ron Howard
Hrají: Tom Hanks, Felicity Jones, Omar Sy, Irrfan Khan, Sidse Babett Knudsen, Ben Foster, Ana Ularu, Paul Ritter, Fortunato Cerlino, Attila Árpa, Francesca Inaudi, Maria Grazia Mandruzzato

Ve snímku Inferno se známý symbololog (opět v podání Toma Hankse) pouští do pátrání po stopách, které souvisí se samotným Dantem. Když se Langdon probouzí se ztrátou paměti v italské nemocnici, spojí své síly se Siennou Brooksovou (Felicity Jones), doktorkou, do které Langdon vkládá naděje, že mu pomůže ztracené vzpomínky znovu získat. Společně se pouští do závodu s časem, který je provede napříč celou Evropou ve snaze zabránit smrtícímu globálnímu spiknutí.

Už kniha byla slabší, než předchozí dva díly a film jí jen následoval....



53. tankový pluk Rudé armády

30. prosince 2016 v 18:50 | paulito |  Historie
81. motorizovaná divize, jejíž součástí 53. tankový pluk byl, byla od chvíle svého vytvoření dislokována ve Lvově, když byla v lednu 1940 zformována z 81. kalužské střelecké divize. 53. tankový pluk divize byl zformován z 305. tankového praporu. Velitelem divize byl od 20.7.1941 plukovník Petr Michajlovič Varypajev, velitelem 53. tankového pluku od 20.3.1941 plukovník Andrej Ananevič Kobec, náčelníkem štábu 53. tankového pluku od 22.4.1941 major Alexandr Petrovič Kodenec (v roce 1942 se stal velitelem 169. tankové brigády), politickým komisařem pluku byl praporní komisař Stěpan Lavrentěvič Passarar. 53. tankový pluk byl vybaven tanky BT-7(M-17), které mu zůstaly od 305. tankového praporu. Ale již v prosinci 1940 dostal pluk 104 tanků BT-7M z Pribaltského vojenského okruhu. 1.4.1941 dostal pluk dalších 91 BT-7M. 1.5.1941 měl pluk 238 tanků, z toho 97 kusů BT-7M, 31 kusů BT-7(M-17), 98 BT-7M s radiostanicí a 12 kusů BT-7(M-17) s radiostanicí. 22.6.1941 pluk dostal ještě 32 tanků BT-7 od 8. tankové divize, což dělalo celkem 270 tanků. Tankisté 53. tankového pluku bojovali proti pěchotě německé 71. Infanterie Division v Nemirově, proti 68. a 257. Infanterie Division a 1. Gebirgsjäger Division u Javorového, proti 4. Gebirgsjäger Division u Kamenobrodu a u Čudnova bojovali proti Kleistovým tankům. Bojová cesta pluku nebyla dlouhá, koncem července byly jeho zbytky začleněny jako samostatný oddíl do 4. mechanizovaného sboru pod velením plukovníka Fotčenkova a poté do sestavy 12. tankové divize.



Lamb Of God: The Duke

30. prosince 2016 v 17:19 | paulito |  Hudba
80%
2016

Nejnovější EP amrické groove metalové/metalcore kapely z Richmondu, hrající od roku 1999. Hraje ve složení John Campbell (baskytara), Chris Adler (bicí), Mark Morton (kytara), Willie Adler (kytara) a Randy Blythe (zpěv).




Katatonia: The Fall Of Hearts

30. prosince 2016 v 17:15 | paulito |  Hudba
80%
2016

Nejnovější LP švédské depressive metalové kapely ze Stockholmu, hrající od roku 1991. Hraje ve složení Anders "Blakkheim" Nyström (kytara, zpěv), Jonas Renkse (zpěv, kytara, klávesy), Niklas "Nille" Sandin (baskytara), Daniel Moilanen (bicí) a Roger Öjersson (kytara).




30.12.2016: Okolí Žihle

30. prosince 2016 v 16:55 | paulito |  Ostatní
Poslední turistika v roce 2016 byla za velkými kameny do okolí Žihle. Začínala hned za městečkem a vedla asi 6 km, většinou po žluté značce, kolem balvanů Dědek, Bába a nakonec Viklan. Hezká procházka krásným tichým lesem nás nabila pozitivně do závěru roku... nee, mám chuť na pivo, ale jdeme až zítra :-D















Korvettenkapitän Heinz Birnbacher

30. prosince 2016 v 16:23 | paulito |  Historie

Heinz Birnbacher se narodil 26.5.1910 ve Villachu. 9.10.1930 vstoupil jako Seekadett do Reichsmarine. 1.4.1939 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant a převzal 1.12.1939 od Kapitänleutnant Kurta Sturma velení 1. Schnellbootsflottille a za její velení obdržel 17.6.1940 Ritterkreuz. Se svojí flotilou se Birnbacher zúčastnil operace Weserübung. Zde se Flottille v rámci Gruppe 3 účastnila obsazení Bergenu, přitom potopila norský torpédový člun Sael. Dále naložil vojáky v Haugesundu. Se svojí lodí a spolu s minolovkou M1 Kapitänleutnant Hanse Bartelse, zajistil v Ulviku německý parník Afrika, než byl potopen. Norská palba přitom zabila německého důstojníka a zranila 12 námořníků. Jako odvetné opatření zahájil Bartels palbu na přístav a zničil 54 domů. Během tažení na Západě byla Flottille přesunuta 19.5.1940 z Bergenu do Borkumu a od 21.5.1940 byla nasazena do bojů. Britskému konvoji CW.8 potopila tři lodě o 2.480 BRT. Další úspěšné nasazení bylo proti konvoji CW.9 a další proti konvoji 4.9.1940. Při útoku na další konvoj v noci 7.3.1941 potopila Flottille 5 lodí. Během operace Barbarossa přišel Birnbacher se svojí Flottille na Balt, kde se zúčastnil odminovacích akcí a 24.5.1942 byl přesunut do Konstanzi v Černém moři. Po převelení na Krym se zúčastnil od 17.6.1942 bojů na přístupech k pevnosti Sevastopol. 19.10.1942 byl převelen jako první strážní důstojník na torpédoborec Z23 a 11.8.1943 jako kapitán na torpédoborec Z25 a 1.12.1943 na Z24. Birnbacher se zúčastnil doprovodu italského prorážeče blokády Himalaya v Biskajském zálivu. Jako kapitán Z24 patřil Birnbacher k 8. Zerstörer-Flottille pod velením Kapitän zur See Erdmengera a byl nasazen v Biskajském zálivu a Severním Atlantiku. Během operace Trave 26.12. až 28.12.1943 doprovázel spolu s 11 dalšími loděmi v Biskajském zálivu prorážeč blokády Alsterufer do Gironde. Když byl Z24 v noci 24.8. na 25.8.1944 u Le Verdon potopen britskými bombardéry, převzal Birnbacher 26.8.1944 velení Marine-Bataillon Narvik ve Festung Gironde-Süd, kde padl 22.4.1945 do francouzského zajetí, ze kterého byl propuštěn v říjnu 1947. Heinz Birnbacher zemřel 5.12.1991 ve Villachu.

Vikingové - Na křídlech draka (Viking Voyages: The Dragons Wings)

29. prosince 2016 v 21:37 | paulito |  Dokumenty
2002

Příběh Vikingů začíná ve Skandinávii v roce 750 n. l. Pojmenování pochází ze slovního spojení "vyrazit na viking", což znamená "vyrazit na nájezd". Vikingové byli farmáři a živili se i lovem ryb. Každá vesnice měla loděnici. Pro pevnost konstrukce lodi byly klíčové nýty. Na stavbě se podílely ženy, které vyráběly silné plachty z vlny. Právě plachta udělala z Vikingů dobyvatele, díky ní byla jejich plavidla silná a rychlá. Zásluhou lodí se z Vikingů stali obchodníci žijící městským stylem života. Farmaření se od určité chvíle stalo minulostí a věnovaly se mu hlavně ženy. Největší bylo město Hedeby. Vikingové brzy ovládli obchod s kožešinami. V Hedeby se také prodávali otroci, vybíralo clo. Vikingové přes říční síť pronikali do Evropy. Nejprve se plavili podél pobřeží, navigace tak byla snadná. Na volném moři ale panovala jiná pravidla. Podle některých vědců museli mít sluneční kompas...


Deepwater Horizon: Moře v plamenech (Deepwater Horizon)

28. prosince 2016 v 20:59 | paulito |  Filmy
80%
2016
Akční / Drama / Thriller / Katastrofický
Režie: Peter Berg
Hrají: Mark Wahlberg, Dylan O'Brien, Kate Hudson, Kurt Russell, John Malkovich, Gina Rodriguez, Joe Chrest, Chris Ashworth, J.D. Evermore, Deneen Tyler, Nazeema Bartek, Devin Posey

Příběh popisuje události na plovoucí vrtné plošině Deepwater Horizon, která se v dubnu 2010 potopila následkem exploze a způsobila největší ropné zamoření v americké historii.

Tak má vypadat katastrofický film, žádné proslovy hrdinů, žádná hrdinství, prostě jen boj o život bez keců...



26.12.2016: Skryje, Týřov

28. prosince 2016 v 20:53 | paulito |  Ostatní
Náš povánoční výlet nás zavedl do Skryjí, kde jsme se pustili po stopách panna Barranda stezkou nazvanou Po stopách trilobita. zastavili jsme ve Skryjích u kostela a vydali se po značené naučné stezce, dali jablko koníkům po cestě a pak došli do temného údolí, které připomínalo atmosféru z filmu Blair Witch. V polovině stezky jsme se ocitli u Berounky a u mostu, který přes ní vedl a podél řeky jsme přešli úzkou stezkou až pod hrad. Podél potoka plném raků (bohužel asi schovaných pod kameny :-) ) jsme došli k cestě na hrad Týřov a vydali se do kopce na hrad, který opravdu stál za prohlídku, nehledě na krásnou vyhlídku na Berounku. Pak už jsme šli stejnou cestou podél řeky zpět, napojili se na pokračování stezky a snažili se najít v suťovém sesuvu nějaký ten pravěký otisk... a já našel, sice to nebyl trilobit, ale jen nějací červi, ale našel jsem. A to nemluvím o tom, že jsme si cestou do Skryjí užili s autem i brodění přes říčku :-)













Hauptmann Wilhelm Ahrens

28. prosince 2016 v 19:40 | paulito |  Historie

Wilhelm Ahrens se narodil 1.10.1912 v Goslaru a 1.10.1931 vstoupil do Reichswehru a stal se poddůstojníkem. 25.8.1939 patřil k 9. Kompanie, Infanterie-Regiment 17. Na počátku tažení proti Francii se Ahrens zúčastnil bojů a 17.6.1940 byl v 11. Kompanie, III. (Jäger) Bataillon svého pluku. 10.7.1940 byl povýšen do hodnosti Leutnant a stal se velitelem 11. Kompanie. Zúčastnil se bojů v Sovětském svazu a 18.12.1941 byl velitelem 9. (Jäger) Kompanie, Infanterie-Regiment 17. 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Hauptmann a 22.1.1944 se stal velitelem III. Bataillonu. Jeho prapor se musel v březnu 1944 bránit těžkým sovětským útokům u Mogileva. 25.3.1944 vedl tvrdé útoky východně od Dněpru také proti 31. Infanterie-Division. Do 26.3. trvaly útoky na levém křídle divize, všechny byly odraženy. 29.3. a 30.3.1944 byl útok veden proti středu divize, západně od silnice Bobrujsk-Mogilev. 31.3.1944 byly vedeny těžké obranné boje na silnici Propojsk-Mogilev, kde se vyznamenal prapor pod Ahrensovým velením. Za to obdržel 4.5.1944 Ritterkreuz. Wilhelm Ahrens zemřel 26.8.1998 v Gummersbachu.

Hrdinové od Sommy (Heroes Of The Somme)

27. prosince 2016 v 9:13 | paulito |  Dokumenty
2015

Připomeňte si 7 vyznamenaných hrdinů z bitvy na Sommě, při které za 141 dní zemřel asi milion vojáků. Předvedli odvážné činy, při kterých s nasazením vlastního života zachránili své spojence a kamarády... Dokumentární film Hrdinové od Sommy využívá archivní záběry z bojů na Západní frontě a vypráví příběh sedmi statečných mužů, kteří za své skutky v roce 1916 získali nejvyšší možné britské vojenské ocenění - Victoriin kříž.


Divočinou Nového Zélandu (Wild About New Zealand)

26. prosince 2016 v 22:33 | paulito |  Dokumenty
2013

Nový Zéland je zvláštní místo: dlouho izolované v rozlehlém Pacifiku se stalo evoluční "laboratoří". Hluboko v pralesích žijí bizarní, unikátní a výstřední formy života; zvláštní ptáci, kteří odmítají létat, obrovský hmyz a živé fosilie z dávnověku. Cestování napříč Novým Zélandem a neustále se měnící krajinou, deformuje smysly: krajina alpského Švýcarska přechází do vyprahlého Španělska, tropické Borneo se mění na vysoké Andy - a to vše na souostroví, které je velké jako polovina Francie! Od výšin hory Aoraki/Cook, nejvyššího vrcholu Nového Zélandu, po mlhavou krajinu (Žádný návrh) a velkolepé hlubiny námořního parku Hauraki. Objevte kouzlo, které lze najít pouze v národních parcích Nového Zélandu.


Boje u Sinjavinu, 1942 (2)

26. prosince 2016 v 22:06 | paulito |  Historie
Sovětský postup pokračoval. Sovětské jednotky chtěly rozvinout svůj úspěch a dojít k železnici Mga-Volchov na jihu a přetnout cestu Mga-Schlüsselburg na západě, obsadit Sinjavino na severu a zlikvidovat obranný bod v Gontové Lipce. Nepodařilo se splnit žádný z těchto úkolů, nehledě na to, že byly do průlomu nasazena 2. úderná armáda. 30.8. byla nasazena 16. tanková brigáda, která měla společně s 98. a 122. tankovou brigádou napadnout 9.9. Sinjavino z jihu. 29. tanková brigáda dostala 12.9. úkol postupovat na západ k Něvě od sovchozu Torfjanik. Dvě první dekády září se úsilí Němců soustředilo na udržení sovětských vojsk uvnitř perimetru průlomu a ostřelovat je děly a útočit na ně ze vzduchu. Což měla za úkol Luftflotte 4. Sovětské letectvo ve vzduchu vidět nebylo. 10.9.-11.9. se Němci pokoušeli zaútočit s cílem uzavřít průlom u Tortolova, ale byli odraženi s velkými ztrátami. V těchto dnech byla nasazena do boje 1. Kompanie/Panzer-Abteilung z.b.V.66. 10.9.1942 bylo nasazeno šest Pz. IF do útoku na Tortolovo, jen dva z nich boj přečkaly a další dva byly opraveny do 19.9. Zde se ukázala slabina těchto těžce pancéřovaných strojů, slabá odolnost proti minám. Z šesti bojeschopných VK 16.01 (Pz. IIJ) k 11.9. zůstaly dva, dva se během útoku u Tortolova utopily v bahně a dva byly zničeny. Velitel roty Hauptmann Betke byl 12.9. smrtelně zraněn a během dvou dnů zahynul v nemocnici v Sologubovce. 21.9. ukončil Manstein soustředění vojsk s cílem přejít do protiútoku s úkolem hlavním úderem od Tortolova směrem na sever ke Gontové Lipce a rozbít na části perimetr sovětských útočících jednotek. Tanky 12. Panzer Division měly postupovat z Tortolova. Ve stejné oblasti měly být nasazeny i Tigery. 16.9. přijely do Mgy dva nové Tigery a 18.9. ještě jeden (celkem jich v oddílu bylo 7) а 22.9. byly Tigery oficiálně nasazeny do boje. Ale jen 4 Tigery a několik Pz. III útočilo na pozice 170. krymské pěší divize. Během útoku byl jeden Tiger a jeden Pz. III zničen. Během bojů Němcům přišla posila v podobě 226. StuG Abteilung. Dojel do Mgy a dostal za úkol zaútočit při podpoře 3. Gebirgsjäger Division, nasazené jižně od úseku Michajlovskij-Apraksin. 30.9. bylo v 502. schweres Panzer Abteilung 9 Tigerů, 18 Pz. IIIN a 7 Pz. IIIL. Ale tento den byl oddíl stažen do týlu, do Tosna. První bitva o Ladožské jezero, ve které Němci získali vítězství a vytlačili sovětská vojska ze Sinjavinského průlomu, skončila 2.10. již bez účasti oddílu, takže nasazení Tigerů bylo minimální. Sověti však měli přesto velké ztráty, v hlášení Stavce 25.9. Mereckov uvádí, že 2. úderná a 8. armáda mají dohromady jen 10 bojeschopných tanků. Němci podle svého hlášení zničili nebo ukořistili 244 sovětských tanků. Podle Mereckova Němci ztratili 197 tanků a 7 bylo ukořistěno, což bylo více, než měla mít 12. Panzer Division (166 strojů) a 502. schweres Panzer Abteilung dohromady. 10.9. bylo v sestavě 29. Panzer Regiment 20 Pz.III kurz, 5 Befehlspanzer III, 1 Pz.IV kurz a З Pz.IV lang, celkem 29 tanků.

Goldstone

26. prosince 2016 v 21:48 | paulito |  Filmy
70%
2016
Thriller
Režie: Ivan Sen
Hrají: David Wenham, Kate Beahan, Alex Russell, Jacki Weaver, David Gulpilil, Michael Dorman, Aaron Pedersen, Pei-pei Cheng

Australský film noir v příběhu ze současnosti odráží i problematickou historii kontinentu. Detektiv Jay Swan, konfliktní muž s domorodými kořeny, je odklizen do australského vnitrozemí s úkolem pátrat po pohřešované osobě. Na cestě do těžebního městečka Goldstone je okamžitě zatčen místním mladým policistou Joshem kvůli požití alkoholu za volantem. Když je Swanův motelový pokoj zničehonic ostřelován, je jasné, že jde o mnohem víc než jen o ztracenou osobu. Oba policisté musejí překonat vzájemnou nevraživost, aby se spravedlnosti dostali na kloub. Film využívá to nejkrásnější z australského vnitrozemí, aniž by zakrýval jeho bolesti a šrámy - ekologické i sociální.

Nebylo to ani tak napínavé, jako spíš zajímavé, australské vnitrozemí je opravdu konec světa...



Christ Agony: Legacy

26. prosince 2016 v 18:00 | paulito |  Hudba
80%
2016

Nejnovější LP polské melodické black metalové kapely z Olsztynu, hrající od roku 1990. Hraje ve složení Cezar (kytara, zpěv), Reyash (baskytara, zpěv) a Mlody (bicí).





Freedom Call: Master Of Light

26. prosince 2016 v 17:55 | paulito |  Hudba
70%
2016

Nejnovější LP německé power metalové kapely z Norinberku, hrající od roku 1998. Hraje ve složení Ilker Ersin (baskytara), Chris Bay (zpěv, kytara, klávesy), Lars Rettkowitz (kytara) a Ramy Ali (bicí).




Rupert Butler: Hitlerjugend

26. prosince 2016 v 17:30 | paulito |  Knihy
Podrobný přehled mužů, vybavení a bojů divize Hitlerjugend - jednotky Waffen-SS, kterou tvořili mladí chlapci z organizace Hitlerjugend a prošedivlí veteráni, převelení z divize Leibstandarte. Kniha obsahuje vzácné fotografie divize a jejích klíčových postav od jejího vzniku až do konce války, včetně hrdinského usílí, které vyvinula v bitvách v Normandii, pasti u Falaise, při ofenzivě v Ardenách a bojích v Maďarsku. Historicky věrohodný text je doplněn speciálními mapami, které znázorňují tažení a bitvy, jichž se divize Hitlerjugend účastnila.

Přes hodně špatný překlad paní Eriky Stařecké zajímavá kniha....


Boje u Sinjavinu, 1942 (1)

25. prosince 2016 v 22:35 | paulito |  Historie
Nápad obklíčit Armee Gruppe Nord (nebo aspoň její větší část) dostala Stavka již koncem roku 1941. Operační úspěchy v bitvě o Moskvu, v bitvách u Tichvinu a Rostovu, vnukly Stalinovi myšlenku zorganizovat další strategickou ofenzívu na východní frontě. Pro tento úkol byl vybrán v severozápadní části fronty vytvořený Volchovský front. 11.12.1941 vyšla Direktiva Stavky a večer 17.12. byl jmenován velitelem Volchovského frontu armádní generál K.A. Mereckov. Dostal za úkol vést vojska v útoku od linie řeky Volchov ve dvou směrech úderu. Dvě pravokřídelní armády měly zaútočit napřed ve směru na západ a potom na severozápad. Přitom 4. armáda, nacházející se blíže osy úderu, měla postupovat po linii Tichvin-Kiriši-Tosno a 59. armáda po linii Čudovo-Siverskij-Volosovo. Tyto armády se podle představ J.V. Stalina a B.M. Šapošnikova měli stát kladivem a kovadlinou měla být vojska Leningradského frontu. Mezi nimi, jižně od Ladožského jezera, mělo být rozbito německé uskupení. Levokřídelní armády Volchovského frontu měly postupovat nejdříve na západ a pak na jihozápad: 2. úderná armáda po ose Spasskaja Polisť-Časča-Nizovskaja-Luga a 52. armáda po ose Novgorod-Solce. Tyto armády, ve spolupráci s jednotkami Severozápadního frontu, měly očisti od nepřítele území Novgorod-Luga-Dno-Staraja Russa. Mezi Čudovem a Siverskim bylo 200 km tajgy a řeka Tigoda a mezi Čaščí a Nizovskou se nacházely Mšinské bažiny s jezerem. K.A. Mereckov byl před půl rokem propuštěn z vězení a jako velitel 4. armády byl reaktivován během Tichvinské operace a nechtěl diskutovat se Stavkou. Odsouhlasil přípravu úderu, i když nevěřil možnosti úspěchu úderu. Za měsíc, 13.1.1942, útok začal. Nepřátelskou obranu prolomila jen 2. úderná armáda pod velením generálporučíka Klikova a obsadila Kiriši, Čudovo a Novgorod ubránili. Vojska Severozápadního frontu, která zahájila útok o týden později, byla zastavena na přístupech ke Staré Russe. Plány Stavky byly zmařeny. 2. úderná armáda do Lugy nedošla a zpět ji také nestáhnuli a dostala rozkaz obsadit Lubaň. Zde opět neuspěla, ale armáda zůstala v německém týlu do jara. Velitel N.K. Klikov byl 16.4. evakuován a úkolem vyvést vojska z obklíčení byl pověřen A.A. Vlasov. Díky jeho aktivnímu přístupu se podařilo zachránit značné množství těžké techniky a kolem třetiny vojáků 2. úderné armády. Koncem června byl ukončen boj ve Volchovském kotli a velitel armády A.A. Vlasov padl do zajetí a s ním 33.000 mužů. Během měsíce byla 2. úderná armáda opět postavena na základě 13. jezdeckého sboru, velitelem armády se opět stal generál Klikov. To se stalo 24.7. a již 3.8. měl Volchovský front připraven plán nového útoku v Mgivsko-sinjavinském směru. Neměl již být obsazen Novgorod nebo Luga, cíle byly skromnější, mělo být dosaženo linie Moskovskaja Dubrovka-Krasnyj Bor s cílem dosažení dotyku s Leningradským frontem. Průlom měly provést ve směru Mga-Otradnoje 8. armáda generálporučíka F.N. Starikova, 2. úderná armáda generálporučíka N.K. Klikova a 4. gardový střelecký sbor generálmajora N.A. Gagena. Podporu nastupující pěchotě mělo podle plánu poskytovat 6 tankových brigád a 7 samostatných tankových praporů. Během přípravy plánů bylo v sestavě Volchovského frontu sedm tankových brigád (7. gardová, 16., 29., 98., 122., 124. a 185.) a čtyři tankové prapory (107., 193., 501. a 503.). 501. a 503. prapor byly plamenometné, právě zformované v Kuzminkách a měly ve výzbroji novější plamenometné tanky KV-8 a OT-34 (každý 10 KV-8, 9 ОТ-34 a 2 Т-34). 22.8. - 24.8. přišly 500., 502. a 507. plamenometný prapor. Ve skutečnosti byly k dispozici na začátku operací jen čtyři brigády (16., 29., 98. a 122.) a 5 praporů (107., 500., 502., 503. a 507.), 501. se dostal na místo bojů pozdě a 7. gardová, 124. a 185. tanková brigáda byly nasazeny u Kiriši. 16. brigádě velel podplukovník V.G. Petrovský, 29. plukovník M.M. Klimenko, 98. podplukovník Z.G. Pajkin a 122. podplukovník J.A. Davydov. Sestava brigád byla pestrá, zahrnovala tanky BT, KV, Т-34, Т-60, Т-70 v různých počtech. Každá brigáda měla kolem 40 tanků. Ve čtyřech brigádách bylo tak 160 tanků, v šesti samostatných praporech 130, celkem tedy 290 tanků. Polovinu tvořily Т-60 (72 kusů) a Т- 70 (10), T-34 bylo 40, КV-1 jen jeden. 30 tanků ze samostatných praporů tvořily BT. Zajímavé je, že ze 102 v roce 1942 vyrobených plamenometných KV-8 bylo 50 v sestavě 8. armády. Němci se také nechtěli jen bránit, 19.7.1942 rozkázal generální štáb zahájit útok na Leningrad. Měla mu předcházet šestidenní dělostřelecká a bombardovací příprava. Z Krymu, kde byl obsazen Sevastopol, přišlo těžké dělostřelectvo a některé pěší divize Mansteinovy 11. armády. Operace dostala 23.8. od Hitlera název Nordlicht. Začátek operace byl určen na 14.9. Kromě nově nasazených tanků Tiger přikázal Hitler přesunout pod Mgu od Děmjansku speciální útočnou jednotku, 1. Kompanie/Panzer-Abteilung z.b.V.66, v jejíž sestavě byly tanky s 80 mm pancéřováním, 7 Pz. IF, 7 Pz. IIJ a 15 Pz. IVL/43. Úkolem roty byl boj s opevněními Rudé armády ve směru na Leningrad. Ve stejný den, 23.8., přišly čtyři první Tigery a čtyři Pz. III (З L a 1 N) ze sestavy 1. roty 502. oddílu těžkých tanků. Zde, jižně od Ladožského jezera, představovala německá tanková vojska 12. Panzer Division. P střetu u Tichvinu, kde přišla o většinu výzbroje, byla opětovně vystavena v Estonsku na jaře 1942 a obdržela tanky Pz. IIIJ, několik Pz. IVF1 a čtyři Pz. IVF2. Divize se již zúčastnila likvidace Volchovského kotle a při odrážení sovětských útoků na Staro-Panovo a Ivanovské. 1.9. byla do sestavy 29. Panzer Regiment divize začleněna 1. Kompanie/Panzer-Abteilung z.b.V.66. Kromě toho se v sestavě 18. Armee, blokující Leningrad, nacházel 185. StuG Abteilung se útočnými děly StuG III. Sovětský útok na Mgu začal 27.8. K podpoře 8. armády bylo soustředěno mnoho pluků dělostřelectva, 5 armádních, 2 sborové, 8 pluků houfnic, 2 pluků polních děl a také 5 gardových minometných pluků a 7 gardových minometných oddílů, vyzbrojených raketomety М-13 a М-30. Plán operace předpokládal průlom obrany nepřítele na úseku Voronovo-Rabočij poselok N.7, postup hlavních sil podél železnice Mga-Volchov a postup na linii Sinjavino-Michajlovskij-Sigolova, Mustolovo-Nikolskoje s obsazením Mgy a nakonec spojení s Leningradským frontem na linii Moskovskaja Dubrovka-Otradnoje-Krasnyj Bor. Ale nepodařilo se zlikvidovat Voronovský bod odporu nepřítele na úder musel být veden severněji, podél vedení vysokého napětí, spojujícího Nižněsvirskou GES v Svirstrém a Ižorský závod v Kolpinu. Sovětská vojska překročila říčku Černaja západně od Gajtolova a prolomila frontu. Němci nečekali nasazení plamenometných tanků. Ve středu průlomu postupovaly 500. (na Voronovo) a 502. (na Tortolovo) plamenometný prapor, na pravém křídle 503. (na Gontovou Lipku). V den zahájení sovětského útoku dojel 502. oddíl Tigerů teprve do Lugy. O dva dny později, 29.8., když se transport Tigerů dostal do Mgy, vojska sovětské 8. armády již postoupila daleko podél elektrovedení a sváděla boj u Sinjavinské výšiny na severu a u Michajlovského na jihu. Do Mgy byl už jen kousek. Jednou z jednotek byl 107. samostatný tankový prapor kapitána Sobčenka, který koncem března 1942 během bojů u Pogosti ukořistil 10 opuštěných tanků z 12. Panzer Division, opravil je a vytvořil z nich 3. rotu svého praporu. Některé z nich se dožily těchto bojů. 29.8. se tři ze čtyř Tigerů 502. oddílu porouchaly během přesunu k obranným pozicím. Němci ustanovili nové obranné pozice na linii Mga-Volchov a využili přitom jednotky, které přišly z Krymu. Od Něvy dělilo sovětská vojska 7 kilometrů.