Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Listopad 2016

Major Josef Prentl

30. listopadu 2016 v 20:38 | paulito |  Historie

Josef "Sepp" Quirin Prentl (14.10.1916 Fürstätt, 16.7.1994 Mittenwald)

Po maturitě se Prentl stal 1.10.1936 jako Fahnenjunker příslušníkem Luftwaffe, kde chtěl být pilotem. Po nehodě byl ale "letuneschopný" a v srpnu 1937 byl převelen k Flak-Artillerie a vycvičen na Luftkriegsschule Wildpark-Werder. 1.9.1937 byl povýšen do hodnosti Leutnant a byl velitelem čety v 5. Batterie, Flak-Regiment 29. Od března 1940 byl adjutant v III. Abteilung, Flak Regiment 29, zúčastnil se s ním tažení na Západě v roce 1940 a byl 1.8.1940 povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od listopadu 1940 byl Taktik- und Waffenlehrer na Luftkriegsschule 8 v Göppingenu, v červnu 1941 byl převelen k 3. Batterie/Flak Abteilung 391 do Brestu. V květnu 1942 byl převelen jako velitel baterie k 2. Batterie, Flak Regiment 231, vyznamenal se na východní frontě u Voroněže, jeho baterie zničila během dvou dnů 25 tanků, za což byl 21.10.1942 vyznamenán Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.8.1942 byl náčelníkem štábu v 10. Flak-Division a 1.2.1943 povýšen do hodnosti Hauptmann. 14.1. až 15.2.1943 velel Flak-Kampfgruppe Prentl u Staroběsku na Donu, vyznamenal se během ústupových bojů u Charkova. Od června 1943 byl Lehrgruppenleiter na Erdkampfschule I. Flakkorps a od 1.10.1943 byl Leiter Flakerdkampfschule Süd v Itálii. Po bojích u Anzia-Nettuna, v Operationszone Adriatisches Küstenland a v severní Itálii, byl jako velitel Flak-Regimens 116 v Brückenkopfu ve Východním Prusku vyznamenán 28.4.1945 Eichenlaub zum Ritterkreuz, konec války prožil po evakuaci přes Balt jako velitel Flak-Regiment 166 v Kielu, kde padl 13.5.1945 do zajetí Spojenců, ze kterého byl propuštěn 23.7.1945.

Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
2. Klasse 8.10.1940
1. Klasse 10.2.1942
Flak-Kampfabzeichen der Luftwaffe
Erdkampfabzeichen der Luftwaffe
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Nahkampfspange der Luftwaffe 5.4.1945
Deutsches Kreuz in Gold 1.1.1945 jako Hauptmann a velitel Flak-Kampfgruppe Prentl
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes mit Eichenlaub
Ritterkreuz 21.10.1942 jako Oberleutnant a velitel 2. Batterie/Flak-Regiment 231
Eichenlaub 28.4.1945 (851.) jako Major a velitel Flak-Regiment 116 (mot.)

Oberstleutnant Adolf Abel

29. listopadu 2016 v 21:03 | paulito |  Historie

Adolf Abel se narodil 18.10.1914 v Gerdt bei Baerl a vstoupil 15.6.1934 jako Fahnenjunker do 5. Kompanie, Infanterie-Regiment 2. Občas byl u 6. Kompanie a 1.12.1934 byl přeložen do 12. Kompanie. Po odvelení do Kriegsschule Dresden v lednu 1935, se 1.6.1935 vrátil k Infanterie-Regiment Allenstein (přejmenovaný Infanterie-Regiment 2). 25.10.1935 obdržel pluk své staré jméno zpět. 13.2.1936 byl převelen k Infanterie-Regiment 23 a absolvoval 22.2.1938 až 2.3.1938 výcvikový kurz pro velitele čet Panzer-Abwehr-Einheiten v Döberitz. 26.8.1939 byl Abel mobilizován do Panzer-Abwehr-Ersatz-Kompanie 206 a na počátku války nasazen jako velitel 14. Kompanie, Infanterie-Regiment 23, 11. Infanterie-Division. 1.11.1939 se stal velitelem 14. Kompanie, Infanterie-Regiment 206, 28.12.1939 velitel 14. Kompanie, Infanterie-Regiment 364, 161. Infanterie-Division. Se svojí rotou se zúčastnil bojů ve Francii. Na počátku bojů na východní frontě byl Abel 13.8. a 5.11.1941 lehce zraněn a 7.11.1941 se stal adjutantem v Infanterie-Regiment 371. 23.1.1942 převzal velení I. Bataillon a 7.3.1942 velení III. Bataillon, Infanterie-Regiment 371. Za tyto boje obdržel 1.4.1942 Deutschen Kreuz in Gold. Zraněn byl opět 13.8.1942, po uzdravení byl 20.11.1942 jako Hauptmann jmenován velitelem I. Bataillon, Grenadier-Regiment 364. Za boje u Golubova (jižně od Charkova) obdržel jako Major a velitel I. Bataillon, Grenadier-Regiment 364 23.9.1943 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 2.9.1943 převzal Abel velení pluku a 11.2.1944 byl zařazen do Führerreserve ve Wehrkreis I. 29.2.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 571, 302. Infanterie-Division. 12.4.1944 převzal velení Grenadier-Regiment 570. 20.6.1944 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Během bojů o Gura Galbena byl Adolf Abel od 26.8.1944 pohřešován.

Wardruna: Runaljod - Ragnarok

29. listopadu 2016 v 20:16 | paulito |  Hudba
70%
2016

Třetí LP norské folk/ambient kapely z Bergenu, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Kvitrafn (nástroje, zpěv) a Lindy Fay Hella (zpěv).




Oberstleutnant Wilhelm Knapp

29. listopadu 2016 v 7:09 | paulito |  Historie

Wilhelm Knapp (25.8.1912 Lübeck, padl v boji 10.6.1944 u Gießenu)
2.7.1934 vstup do Reichswehr jako Fahnenjunker
1.10.1935 přeložení k Luftwaffe, Fliegerschule Braunschweig pro pozorovatele
10.3.1936 pozorovatel u Aufklärungsgruppe 122 (Prenzlau)
16.4.1936 Flieger-Bildschule Hildesheim (do 16.7.1936)
6.11.1936 Aufklärungsstaffel (F) A/88, Legion Condor, účast na občanské válce ve Španělsku
4.8.1937 Flieger-Ersatz-Abteilung 14 v Detmoldu, pilotní výcvik
15.11.1937 Flugzeugführerschule Schönweide
1.3.1938 Aufklärungs-Gruppe 22 jako pozorovatel
1.11.1938 pilot u Aufklärungs-Gruppe 121
1.4.1939 Flughafen-Betriebs-Kompanie, Aufklärungs Gruppe 121
27.3.1940 Oberleutnant, krátce nato Hauptmann a Staffelkapitän 3.(F)/Aufklärungs Gruppe 121 (do 9.10.1941), tažení na Západě 1940 u Luftflotte 3, průzkum pro II. Flieger-Korps nad Belgií a Francií (He 111 a Bf 110), Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes jako Staffelkapitän 3.(F)/Aufklärungs-Gruppe 123
10.10.1941 náčelník štábu IV. Fliegerkorps
20.12.1941 Ob.d.L./Luftwaffenpersonalamt, Reichsluftfahrtministeriums a Stab/Luftgaukommando Rostow, Staffelkapitän 3.(F)/Aufklärungs Gruppe 121
5.4.1942 Stab/IV. Fliegerkorps
1.11.1942 Generalstab der Luftwaffe
1.1.1943 Major
10.4.1943 Gruppenleiter Ia ve Stab/IV. Flieger-Korps
1943 Luftwaffen-Verbindungsoffzier zum Chef des Generalstabes des Heeres
29.3.1944 náčelník štábu Transportfliegerführer 2
18.5.1944 velitel Aufklärungs-Gruppe 123
10.6.1944 zabit v boji
8.10.1944 posmrtně povýšen do hodnosti Oberstleutnant

Major Wilhelm Knapp padl (s třemi muži) v noci 10.6.1944 nad Obernau u Gießenu, jeho Junkers Ju 188 byl sestřelen nepřátelským letadlem.
Beobachterabzeichen (Wehrmacht) 1.10.1936
Flugzeugführerabzeichen (Wehrmacht) 4.11.1938
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939), 2. und 1. Klasse
Frontflugspange in Gold
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 2.11.1940 jako Hauptmann a Staffelkapitän 3. (Fernaufklärer-)Staffel/Aufklärungsgruppe 123
Deutsches Kreuz in Gold 5.2.1942 jako Hauptmann a Staffelkapitän 3.(F)/Aufklärungsgruppe 121



Generalleutnant Richard Schimpf

28. listopadu 2016 v 21:08 | paulito |  Historie

Narozen 16.5.1897 v Eggenfeldenu, Bavorsko, vstoupil Schimpf do Bavorské armády 11.2.1915 jako kadet a byl povýšen o 13 měsíců později na poručíka. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil do roku 1925 jako velitel čety. V roce 1925, nyní jako nadporučík, prodělal civilní pilotní výcvik a byl zařazen do generálního štábu, který byl stále ještě v utajení. Od září 1929 do září 1930 prodělal vojenský pilotní výcvik v Lipecku, německém tajném výcvikovém centru v SSSR. Poté studoval na Berlínské univerzitě a graduoval jako inženýr. Povýšen na kapitána se Schimpf rozhodl pro kariéru v novém německém letectvu (Luftwaffe), kam byl přeložen v únoru 1935. Původně sloužil jako velitel průzkumné eskadry a po povýšení na majora náčelník leteckého fotografování a geodézie na ministerstvu letectví. V roce 1937, nyní jako podplukovník, sloužil v Legionu Kondor ve Španělsku. 1.9.1938 byl Schimpf přidělen ke generálnímu štábu Luftwaffe a začal válku jako důstojník generálního štábu a poté jako plukovník hlavního stanu leteckých sil přidělených k Armee Gruppe A na Západě. Po krátkém účinkování na ministerstvu letectví sloužil od listopadu 1940 jako náčelník štábu 4. Luftflotte a od února 1941 do září 1942 jako náčelník štábu několika oblaszních velitelství Luftwaffe na východní frontě. V září 1942 byl jmenován velitelem 21. Luftwaffe Feld Division, původně Luftwaffe Division Meindl. V říjnu 1943, po jmenování generálmajorem, byl převelen do velitelské zálohy velitelství Luftwaffe. Od února 1944 velel Schimpf 3. Fallschirmjäger Division a obdržel pochválení ve Wehrmachtsberichtu z 19.6. za své působení během invaze v Normandii. 20.8.1944 byl těžce zraněn v kapse u Falaise. Jeho muži ho provezli na obrněném transportéru při průlomu částí 3. a 5. Fallschirmjäger Division. Po uzdravení se Schimpf vrátil ke své divizi, která byla přesunuta do Holandska. 8.3.1945 se vzdal se zbytky své divize v Bad Godesbergu, aby předešel dalšímu zbytečnému ničení. Schimpf byl propuštěn z amerického zajetí v prosinci 1947, poté pracoval jako inženýr. Od října 1957 do odchodu do důchodu v červenci 1962, sloužil jako generálmajor Bundeswehru a velitel III oblastního obranného okruhu v Düsseldorfu. Zemřel 30.12.1972.

11.2.1915 Fahnenjunker
25.10.1915 Leutnant
1.4.1925 Oberleutnant
1.4.1932 Hauptmann
1.4.1935 Major
1.4.1937 Oberstleutnant
1.10.1939 Oberst
18.3.1943 Generalmajor
1.8.1943 Generalleutnant

Eisernes Kreuz (1914) II. und I. Klasse
Bayerisches Militärverdienstkreuz IV. Klasse mit Schwertern
Verwundetenabzeichen (1918) in Schwarz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wehrmachtdienstauszeichnung IV. bis I. Klasse
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. und I. Klasse (1914)
II. Klasse 5.8.1940
I. Klasse 17.2.1941
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42" 1942
Maďarský Pilotní odznak
Zvláštní odznak náčelníka úřadu maďarského letectva
Namentliche Nennung im Wehrmachtbericht 19.6.1944
Verwundetenabzeichen (1939) in Silber 8/1944
Deutsches Kreuz in Gold 26.8.1944
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 6.10.1944 jako Generalleutnant a velitel 3. Fallschirm-Jäger-Division

Vader: The Empire

28. listopadu 2016 v 20:43 | paulito |  Hudba
70%
2016

Nejnovější LP polské death/thrash metalové kapely z Olsztyna, hrající od roku 1986. Hraje ve složení Peter (kytara, zpěv), Spider (kytara), Hal (baskytara) a James Stewart (bicí).




Ulcerate: Shrines Of Paralysis

28. listopadu 2016 v 20:39 | paulito |  Hudba
70%
2016

Nejnovější LP novozélandské technické death metalové kapely z Aucklandu, hrající od roku 2002. Hraje ve složení Jamie Saint Merat (bicí), Michael Hoggard (kytara) a Paul Kelland (baskytara, zpěv).




Zkáza francouzského loďstva: Toulon 1942 (Toulon 1942, le sabordage de la Marine française)

28. listopadu 2016 v 20:28 | paulito |  Dokumenty
27. listopadu 1942 potopili francouzští námořníci jádro své floty, aby nepadla do rukou Němců... Onoho osudného dne bylo během několika hodin zničeno v Toulonu 85 moderních plavidel nejrůznějšího druhu. Francouzští námořníci své lodě potopili, aby nepadly do rukou Němců. Tato - z hlediska historie 2. světové války ojedinělá záležitost - měla své specifické příčiny související s nepříliš šťastným osudem Francie v letech 1940 - 1942. Zdánlivě neporazitelná francouzská armáda musela po útoku nacistů požádat o příměří. Bylo podepsáno 22. června 1940 v Compiegne. Tři pětiny Francie okupoval wehrmacht, ve zbývajících dvou vznikl tzv. Francouzský stát v čele s maršálem Pétainem. Onen nový státní útvar se sídlem ve Vichy neměl lehkou pozici. Pod heslem zachránit to, co se dá, s Němci více méně kolaboroval. Hitler Francouzům slíbil, že si nebude dělat nároky na jejich válečné námořnictvo, které bylo soustředěno v Toulonu. Situace se vyostřila po vylodění spojenců v severní Africe 8. listopadu 1942. Tři dny poté Němci obsadili i onu svobodnou zónu a potají připravovali akci vedoucí k získání francouzských válečných lodí. 27. listopadu 1942 v ranních hodinách přístav v Toulonu obsadily německé jednotky. Francouzští námořníci vyřešili tuto situaci po svém a jádro své floty vlastnoručně potopili. Ještě dlouho po válce se diskutovalo o tom, zda Marine nationale neměla raději vyrazit do Alžírska a přidat se ke generálu de Gaullovi a spojencům. Osud francouzského loďstva reflektuje myšlení a jednání mnoha francouzských politiků a vojáků, kteří ve složité situaci oněch let hledali odpověď na otázku, na čí stranu se přidat.


Kapitänleutnant Siegfried Wuppermann

28. listopadu 2016 v 20:25 | paulito |  Historie

Siegfried Wuppermann se narodil 15.12.1916 v Berlíně a vstoupil v roce 1935 do Kriegsmarine, kde byl v roce 1938 povýšen do hodnosti Leutnant zur See a převelen jako adjutant k U-Boot-Schulflotille. V březnu 1939 přišel k Schnellbootflotille a převzal velení člunu z 1. Schnellboot-Flotille a zúčastnil se s ním bojů o Polsko, v Severním moři, na Baltu a v Kanálu. Na počátku listopadu 1940 se stal Gruppenführer ve 3. Schnellboot-Flotille a 21.12.1940 převzal velení nad S60. S tímto člunem prožil křest ohněm 16.1.1941 u Boulogne. V únoru 1941 převzal na čas velení 3. Schnellboot-Flotille, když byl velitele na dovolené. 7.3.1943 vedl Wuppermann akce, během níž byly potopeny dva nepřátelské torpédoborce a tři parníky. S S60 se zúčastnil bojů na Baltu proti Rusku, kde 21.6.1941 položil 30 min do přístavu Windau. 3.8.1941 obdržel jako Oberleutnant zur See a velitel S60 Ritterkreuz. Poté, co byla 3. Schnellboot-Flotille v listopadu 1941 přeložena do Středomoří jako podpora pro DAK a za nasazení v tomto prostoru obdržel 14.4.1943 jako Oberleutnant zur See a velitel S56 Dubové listy. 15.6.1942 provedl Wuppermann první úspěšný útok S-Bootů proti nepřátelskému křižníku. V květnu 1943 postavil jako Kapitänleutnant 21. a 22. Schnellboot-Flotille v Eckernförde a poté byl převelen do štábu Führers der S-Boot. V březnu 1945 převzal velení 1. S-Boot-Division a do konce války s ní bojoval v Egejském a Jaderském moři. Siegfried Wuppermann zemřel 15.4.2005 v Osnabrücku.

Insomnium: Since the Day It All Came Down, One For Sorrow

27. listopadu 2016 v 19:09 | paulito |  Hudba
70%

Since the Day It All Came Down
2004



One For Sorrow
2011



27.11.2016: Naučná stezka Kožlany

27. listopadu 2016 v 15:49 | paulito |  Ostatní
Poslední listopadovou neděli jsme se vydali do rodiště našeho prezidenta Edvarda Beneše, Kožlan. Je třeba říct, že tahle stezka nepatřila k nejzajímavějším, v muzeu jsme nebyli a ani židovský hřbitov a zříceninu hradu jsme nenašli, ale zase, po dvoudenním tahu, byla procházka, i když částečně na dešti, moc fajn :-)








Theocracy: Ghost Ship

27. listopadu 2016 v 15:21 | paulito |  Hudba
50%
2016

Nejnovější LP americké epické progressive metalové kapely z Athens, hrající od roku 2002. Hraje ve složení Jonathan Hinds (kytara), Matt Smith (zpěv, klávesy), Jared Oldham (baskytara), Val Allen Wood (kytara) a Patrick Nickell (bicí).





Testament: Brotherhood Of The Snake

26. listopadu 2016 v 12:17 | paulito |  Hudba
70%
2016

Nejnovější LP americké thrash metalové legendy z Oaklandu, hrající od roku 1986. Hraje ve složení Eric Peterson (kytara), Alex Skolnick (kytara), Chuck Billy (zpěv), Gene Hoglan (bicí) a Steve DiGiorgio (baskytara).




Solothus: No King Reigns Eternal

26. listopadu 2016 v 12:14 | paulito |  Hudba
70%
2016

Druhé LP finské death/doom metalové kapely z Turku a Helsinek, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Veli-Matti Karjalainen (kytara), Kari Kankaanpää (zpěv), Juha Karjalainen (bicí), Sami Iivonen (kytara, zpěv) a Tami Luukkonen (baskytara).




Michal Lukeš: Špionážní případy

26. listopadu 2016 v 12:06 | paulito |  Knihy
Většina lidí si práci tajných služeb představuje jako velice romantickou činnost, plnou odvážných činů a dobrodružství. Vlastní realita je však mnohem prozaičtější a všednější. Podstatou práce tajných služeb a jejich špionů je získat co nejvíce informací, které se protivník naopak snaží utajit. Získané informace správně vyhodnotit, vytvořit si tak co nejpřesnější obrázek o protivníkovi a co nejsprávněji předvídat budoucí vývoj věcí. Špionážní případy z období první republiky nejsou z tohoto hlediska jiné, přesto jsou však do určité míry unikátní. Díky této knize se čtenář může seznámit se špionážními případy například Emanuela Vosky, tajné organizace "Maffie", Ludvíka Otčenáška, Vojtecha Tuky, Josefa Steinera, Jaroslava Falouta či Aloise Wünsche.

Velmi zajímavé příběhy špionů v meziválečném období...


Major Martin Schächter

24. listopadu 2016 v 19:03 | paulito |  Historie

Major Martin Schächter (14.3.1915 Petershagen, 2007)

Schächter vstoupil po maturitě do Reichswehru 1.4.1934. 1.4.1935 byl Fahnenjunker v Pionier-Bataillon 18, 1.4.1936 byl odvelen na své přání do Luftwaffe, kde byl podroben výcviku pozorovatele. 1.7.1937 byl povýšen do hodnosti Leutnant a zařazen k IV. Gruppe Kampfgeschwader 152. 1.8.1938 byl převelen k III. Gruppe/Kampfgeschwader 355 a 1.1.1939 k 1. Kompanie/Fallschirmjäger-Regiment 1. 1.3.1940, před Západním tažením, byla 1./FJR 1 změněna na Versuchs-Abteilung Friedrichshafen kvůli zkouškám k dobytí pevnosti Eben Emael. Schächter byl u Sturm-Abteilung Koch velitelem Pionier-Kompanie a v květnu 1940 se zúčastnil útoku na pevnost Sturm Eben-Emael jako velitel Sturmgruppe Eisen. Přistání Sturmgruppe Stahl a Beton bylo přesné, Sturmgruppe Eisen se zpozdila o 15 minut a přistála v 5.35. Belgičané se mezitím dozvěděli o útoku a most přes Albertův kanál u Kanne, který měl Schlächter zajisti, byl obsazen jejich vojáky. Probíhaly o něj těžké boje a Schächter byl těžce zraněn. Ze 120 mužů 22 padlo a 26 jich bylo zraněno. Přesto Sturmgruppe Eisen, pod velením Schächterova zástupce Joachima Meißnera, most udržela. Devět měsíců strávil Schächter v lazaretu. Za to obdržel Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes a byl 16.5.1940 povýšen do hodnosti Oberleutnant. V únoru 1941 se vrátil k FJR 1 a byl poté ordonančnímm důstojníkem ve štábu Luftlande-Sturm-Regiment 1. Zúčastnil se výsadku na Krétě. Velel 20.5.1941 útočné skupině, která měla obsadit mosty u Maleme. 21.5. byl opět těžce zraněn a strávil dlouhý čas v lazaretu. 1.2.1942 byl Schächter povýšen do hodnosti Hauptmann a sloužil do srpna 1943 v Luftwaffenführungsstab v Berlíně. 1.9.1943 se stal Ib u 3. Fallschirmjäger-Division, 1.10.1943 byl odvelen do štábu XI. Fliegerkorps. 1.1.1945 byl povýšen do hodnosti Major a sloužil jako Ib v 2. Fallschirmjäger-Division. Předtím byl opět zraněn na invazní frontě. 15.3.1945 padl Schächter s 3. Fallschirmjäger-Division v Poruří do amerického zajetí, ze kterého byl propuštěn 12.11.1945.

Beobachterabzeichen (Wehrmacht)
Fallschirmschützenabzeichen der Luftwaffe
Wehrmacht-Dienstauszeichnung, IV. Klasse
Eisernes Kreuz (1939) 2. und 1. Klasse
Ärmelband "Kreta"
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 12.5.1940 jako Leutnant a velitel Sturmgruppe Eisen, Sturm-Abteilung Koch

Finntroll: Nivelfind

24. listopadu 2016 v 19:00 | paulito |  Hudba
90%
2010

LP finské folk metalové kapely z Helsinek, hrající od roku 1997. Hraje ve složení Tundra (baskytara), Skrymer (kytara), Trollhorn (klávesy, kytara), Routa (kytara), Vreth (zpěv), Virta (klávesy) a MörkÖ (bicí).




Juraj Červenák: Ohnivé znamení

24. listopadu 2016 v 18:34 | paulito |  Knihy
Nález lidských ostatků v podunajských lesích přivede Barbariče na stopu bezohledných lupičů a překupníků s otroky. Notář musí povolat na pomoc Steina a Jaroše. Společně putují do Prešpurku, který se po pádu Budína stal hlavním městem Uher. Zdánlivě jednoduchý případ se rychle zkomplikuje. Vyšetřovatelé musí zjistit, jak únosy mladých žen souvisí s odvěkým soupeřením měšťanů s hradní šlechtou, tajemnou sebevraždou bývalého rychtáře a hlavně běsněním přízraku, jehož oběti bývají nalezeny s ohavnými popáleninami. Poslední, co Prešpurk v předvečer voleb a velkého výročního jarmarku potřebuje, je rozsáhlé vražedné spiknutí… Ve třetím románu cyklu historických detektivek Juraje Červenáka ožívá dobová Bratislava. V napínavém příběhu se splétají místní strašidelné pověsti s historickými souvislostmi a působivě vykreslenou atmosférou města a jeho okolí.

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem tento rok četl....


Guadalcanal Ostrov smrti (Guadalcanal The Island of Death)

23. listopadu 2016 v 21:28 | paulito |  Dokumenty
1999

Třídílná dokumentární série. Psal se rok 1942 a Američané se ještě těžce vzpamatovávali z japonského útoku na Pearl Harbor a dalších vítězství fašistů v Pacifiku. Bylo jen otázkou času, kdy americká armáda přejde do protiútoku. 7. srpna 1942 konečně došlo k vylodění spojeneckých jednotek na Guadalcanalu. A urputné boje o strategicky důležitý ostrov následně trvaly dlouhých šest měsíců. Proběhly zde tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a téměř nepřetržité vzdušné konflikty. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili Japonci další pokusy o převzetí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se zdáli do té doby neohrožení.

Zajímavé, ale hodně mizerný překlad...




Generalleutnant Fritz Schlieper

23. listopadu 2016 v 21:26 | paulito |  Historie

Fritz Albert Otto Schlieper (1911-1977) z Koldrombu
Fritz Schlieper vstoupil 24.2.1911 jako Fahnenjunker do Königlich Preußische Armee. Přišel k 1. Pommersches Fußartillerie-Regiment "von Hindersin" Nr. 2. 1.4.1911 byl převelen k 2. Westpreußisches Fußartillerie-Regiment Nr. 17. 18.10.1911 byl povýšen do hodnosti Fähnrich. Po absolvování Kriegsschule Hersfeld byl 18.8.1912 povýšen do hodnosti Leutnant. Stal se důstojníkem baterie u 2. Westpreußisches Fußartillerie-Regiment Nr. 17. S plukem se pak dostal na frontu. 25.11.1914 byl převelen do 1. Garde-Reserve-Fußartillerie-Regiment. 12.1.1916 se stal adjutantem pluku u Reserve-Fußartillerie-Regiment Nr. 17. 27.1.1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od 19.7.1916 byl velitelem 3. Batterie, Reserve-Fußartillerie-Regiment Nr. 1. V listopadu 1917 byl převelen k Ersatz-Bataillon, 1. Pommersches Fußartillerie-Regiment "von Hindersin" Nr. 2. Od 16.3.1918 se stal velitelem 1. Batterie, Fußartillerie-Bataillon Nr. 142. Koncem srpna 1918 byl přidělen k Ersatzbataillon, Magdeburgisches Fußartillerie-Regiment "Encke" Nr. 4 a poté k Ersatzbataillon, 1. Pommersches Fußartillerie-Regiment "von Hindersin" Nr. 2. Na konci války byl adjutantem Fahnenjunkerschule Jüterbog. Během první světové války byl vyznamenán oběma Eisernen Kreuzen. V listopadu 1918 byl přidělen k Generalkommando I. Armeekorps. Po válce byl od 1.5.1919 jako adjutant II. Abteilung, 2. Westpreußisches Fußartillerie-Regiment Nr. 17. V srpnu 1919 byl ve štábu 36. Division. 1.10.1919 byl jako Oberleutnant převzat do Reichsheer. Byl přidělen do štábu Reichswehr-Brigade 17, později Reichswehr-Brigade 9. V Übergangsheer v roce 1920 byl u Reichswehr-Artillerie-Regiment 9. V Reichswehru byl zařazen do 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment. 1.1.1921 byl ve štábu 2. Division ve Stettinu. Poté patřil ke štábu 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Stettinu. V roce 1921 byl převelen k II. Bataillon, 4. (Preuß.) Infanterie-Regiment v Deutsch Krone. V roce 1922 byl u 7. (Bayer.) Nachrichten-Abteilung, 7. (Bayer.) Kraftfahr-Abteilung a 7. (Bayer.) Pionier-Bataillon. 1.5.1922 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.10.1922 byl převelen k 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment. Poté byl zařazen k Transport-Kommandantur Stettin. 1.10.1923 byl odvelen na Reichswehrministerium (RWM) v Berlíně. V roce 1924 patřil ke štábu I. Abteilung, 2. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Stettinu. 1.10.1924 byl převelen do štábu 5. Division ve Stuttgartu. 1.10.1928 byl převelen do štábu II. (Bad.) Abteilung, 5. Artillerie-Regiment v Ulmu. 1.10.1929 se stal velitelem 5. Batterie, 5. Artillerie-Regiment. 1.10.1931 byl povýšen do hodnosti Major. 1.4.1930 byl převelen do štábu Gruppenkommando 1 v Berlíně. 1.10.1932 byl opět na RWM v Berlíně. Zde byl přidělen k Inspektion der Artillerie (In 4). 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 15.10.1935 byl jmenován velitelem Artillerie-Regiment 17 v Nürnbergu. 1.3.1936 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.5.1938 byl jmenován Artilleriekommandeur 24 (Arko 24). V létě 1939 se stal náčelníkem štábu Stellvertretenden Generalkommando XIII. Armeekorps v Nürnbergu. 22.10.1939 byl jmenován náčelníkem štábu Grenzabschnitts-Kommando Mitte. 1.11.1939 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a jmenován Oberquartiermeister 18. Armee. S tímto štábem byl nasazen na západní frontě. Koncem listopadu 1940 byl přeřazen do Führerreserve. 1.5.1941 byl jmenován velitelem 45. Infanterie-Division, kterou vedl na východní frontě. 1.11.1941 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a 27.12.1941 vyznamenán Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. Koncem února 1942 byl přeřazen do Führerreserve. 15.4.1942 byl jmenován náčelníkem německé vojenské mise na Slovensku. 1.8.1944 byl přeřazen do Führerreserve. 17.8.1944 byl jmenován náčelníkem Sonderstab II des OKH. V květnu 1945 padl do spojeneckého zajetí.