
Erwin Koopmann se narodil 1.1.1900 v Oldenburgu. Po krátkém pěchotním výcviku přišel 30.8.1918 na frontu. Prožil v řadách Infanterie-Regiment Bremen (1. Hanseatisches) Nr. 75, 34. Infanterie-Brigade, 17. Division poziční boje na Veste, ústupové boje jižně od Aisne, boje v Champagne a 16. až 25.10.1918 krvavé boje v Argonu. Válka však byla ztracena. Mladý poddůstojník se ale nevrátil domů, ale připojil se k Freikorps Caspari, se kterým bojoval proti Brémské republice rad, poté bojoval mj. v Eisernen Division nebo Baltischen Landeswehr proti bolševikům v Kurlandsku do roku 1919. Za boje obdržel Baltenkreuz, zúčastnil se osvobození Rigy s Baltische Landeswehr a Freikorps 22.5.1919. Po skončení vysoké školy vstoupil do Stahlhelmu. V roce 1933 byl Stahlhelm včleněn do SA a Erwin Koopmann se stal státním sekretářem na ministerstvu Říšské pošty. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve a zúčastnil se cvičení s Infanterie-Regiment 90. 26.8.1939 byl aktivován a zařazen do Infanterie-Ersatz-Bataillon 90. 1.1.1940 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant der Reserve, krátce na to byl s plukem přeložen na Západ. Tažení na Západě v roce 1940 se zúčastnil s Infanterie-Regiment 90 a byl několikrát vyznamenán. Na počátku tažení do Ruska byl jmenován aktivním důstojníkem a byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na východní frontě se stal Koopmann velitelem 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 90 a 21.7.1941 byl zraněn střepinou granátu. Zůstal u jednotky a 5.11.1941 byl opět zraněn. 6.11.1941 až 23.6.1942 byl přeložen k Infanterie-Ersatz-Bataillon 76 do Hamburku. 1.5.1942 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Přišel zpět k I. Bataillon, Infanterie-Regiment 90 na východní frontu (1.7.1942) a byl opět zraněn 9.8.1942. Aby se vyléčil, byl převelen (20.8. až 16.9.1942) jako velitel Aufklärungsbataillon (Kradschützen-Bataillon 30/KS 30). Od 31.10.1942 do 6.2.1943 byl velitelem Feld-Ausbildungs-Bataillon (FAB 20). Poté, co se Grenadier-Regiment 90 (přejmenován v říjnu 1942) zúčastnil bojů o Velikije Luki, byl převelen k Infanterie-Regiment 76, který se stal v říjnu 1942 Grenadier-Regiment (mot.) 76. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Major a 6.2.1943 se stal velitelem I. Bataillon, Grenadier-Regiment 76 (motorisiert). V bojích u Smolenska 30./31.8.1943 se vyznamenal a byl jmenován v Ehrenblatt des Heeres. 28.8.1943 byl jmenován velitelem Grenadier-Regiment 76 (motorisiert). 10.11.1943 ho zasáhla smrtící kulka, když bojoval v řadách svých granátníků. 28.11.1943 obdržel posmrtně Ritterkreuz a 10.12.1943 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant.
Eisernes Kreuz (1914), II. Klasse
Friedrich-August-Kreuz, II. Klasse
Hanseatenkreuz (Bremen)
Baltenkreuz
Ehrenkreuz für Frontkämpfer
Wiederholungsspange (1939) zum Eisernen Kreuz II. Klasse (1914) 31.5.1940
Eisernes Kreuz (1939), 1. Klasse 19.6.1940
Infanterie-Sturmabzeichen 22.10.1940
Verwundetenabzeichen (1939) in Schwarz und Silber
Medaille "Winterschlacht im Osten 1941/42"
Deutsches Kreuz in Gold 19.1.1942 jako Oberleutnant a velitel 2. Kompanie, Infanterie-Regiment 90
Ehrenblatt des deutschen Heeres
Anerkennungsurkunde des Oberbefehlshabers des Heeres
Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 28.11.1943 jako Major a velitel Grenadier-Regiment 76, 20. Infanterie-Division (posmrtně)