Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Říjen 2015

30.10.2015: Vodopád Dírka u Darové

31. října 2015 v 21:28 | paulito |  Ostatní
Tenhle výlet si budu pamatovat ještě dlouho, teda spíše moje noha, která je ještě pořádně oteklá, i když jí vlastně nic není :-) Plán byl poodívat se s kamarádkou na největší vodopád západních Čech u Darovanského dvora. Dojeli jsme i bez navigačky bez problémů, a vyrazili od Dvora po červené značce, která nás dovedla k potoku a pak dále po jeho toku, příroda nádherná tak, jak dokáže být podzim. A u samotného vodopádu, v posledních pěti metrech, jsem nějak nezvládnuil sestup k němu, seknul s sebou, moje noha zůstala zaháknutá za strom. Naštěstí existují dobří lidé a paní z nedalekého domečku nás odvezla zpět k autu, ale dnes tu sedím s nohou ovázanou a oteklou, naštěstí se krom toho nic jiného nestalo.














Euthanasia: The Last Gate

29. října 2015 v 20:37 | paulito |  Hudba
70%
2000
EP



Euthanasia: Nazi a mrtvi

29. října 2015 v 20:34 | paulito |  Hudba
70%
1997



Euthanasia: V chrámu bezbolestných

29. října 2015 v 20:32 | paulito |  Hudba
70%
1996



Euthanasia: Demo 1994

29. října 2015 v 20:28 | paulito |  Hudba
70%

První demo české gothic/folk metalové kapely z Havířova, hrající od roku 1994. Hraje ve složení Robert "Sikki" Kyselica (baskytara, zpěv), Jan Jaglarz (bicí), Petr "Pedy" Šmukař (kytara) a Petr "Žabák" Trunečka (kytara).






4. Panzer Division 1943-1944 (1)

29. října 2015 v 19:53 | paulito |  Historie
V druhé polovině července a na počátku srpna 1943 se 4. Panzer Division zúčastnila krvavých obranných bojů na jihozápad od Kromy. Po stažení se za linii polních opevnění, tzv. Hagen-Stellung, byla od 14.8. umístěna v oblasti Lokoty. Shodně s rozkazy velení 9. Armee měla být v záloze XXXV. Armee Korps, zodpovědného za obranu části Hagen-Stellung na úseku mezi řekami Navla a Něrussa. Na velení 4. Panzer Division spočívala tíha protitankové obrany celého úseku. Z toho důvodu jí byla podřízena řada tankových jednotek, jako 505. Schweres Panzer Abteilung, 244. a 909. StuG Abteilung a Kampfgruppe Kahl, ve které se nacházely Ferdinandy a Sturmpanzer IV z 656. Schweres Panzerjäger Abteilung. Již 16.8. se ukázalo, že rozhodnutí velení 9. Armee bylo správné. Jednotky Rudé armády se pokoušely prolomit německou obranu u Chotajeva, s podporu značných tankových sil. Nasazená 4. rota z 35. Panzer Regiment zničila dvě samohybná děla SU-122 a 7 tanků. K dalšímu střetu došlo 18.8. u Lesek, kde za oběť tankům 4. roty a dělům StuG 40 z 244. StuG Abteilung padlo za oběť 9 nepřátelských tanků. V následujících dnech panoval klid. Nepotvrdily se obavy velení XXXV. Korps, že na jeho úseku zahájí Sověti hlavní útok. Díky tomu bylo možné část sil 4. Panzer Division nasadit do protipartyzánských operací v okolních lesích, evakuaci místních obyvatel z přifrontových oblastí a posilování pozice mezi Leskami a Lokoty. Do těchto akcí byly zejména nasazeny 4. Aufklärungs Abteilung a 12. a 33. Panzergrenadier Regiment. Během té doby, tj. do 26.8., sílily dezerce Hilfswillige z jednotek divize, či-li bývalých vojáků Rudé armády, plnících ve Wehrmacht pomocné služby. Dezerce se dotkly rovněž dvou Ostkompanie, umístěných v Počepách. Nedávná porážka u Kurska a stále častější kontakty se sovětskými partyzány vedly k rychlému úpadku morálky mezi těmito vojáky. Dle záměru trvalé obrany na Hagen-Stellung přešly všechny jednotky k přípravám na podzim a zimu. Stabilizace fronty tyto práce umožnila. Bylo možné také udělovat vojákům dovolené. Byla také udělována vyznamenání, Dubové listy Rytířského kříže získal generál von Saucken 22.8.1943. Díky návratu uzdravených vojáků vzrostly stavy v jednotkách. Nejnižší stavy měl 33. Panzergrenadier Regiment, ve kterém měly jeho prapory 350-380 mužů. V dělostřeleckém pluku byl nedostatek specialistů a obrněných aut pro pozorovatele. Byl také nedostatek obrněných transportérů. Pro vojáky byla pořádána různá školení, kino a sportovní akce, došlo také k pravidelnému odvšivení. 25.8.1943 měla 4. Panzer Division bojeschopných 4 velitelské tanky, 47 PzKpfw IV, 10 PzKpfw III, 18 děl Marder, 10 děl Wespe, 3 děla Hummel a 10 děl Grille. 26.8. se Sovětům podařilo prolomit německou obranu u Sjevska, na jih od úseku, drženého XXXV. Korps. Znamenalo to vážné ohrožení týlu celé fronty a velitel Armee Gruppe Mitte přikázal, aby byla 4. Panzer Division přesunuta k Seredina Buda (na západ od Sjevska). Jednotka byla podřízena 2. Armee, které velel generál Weiss, s cílem zastavit další postup sovětské ofenzívy. První oddíly divize přijely do oblasti již 27.8. Generál von Saucken dostal rozkaz převzít velení sborové skupiny, kromě jeho divize také 31. a 251. Infanterie Division a získat ztracený terén u Sjevska. Proto zahájila 4. Panzer Division spolu s 31. Infanterie Division 28.8. protiútok z Bukoviště na Kňagino. Postup probíhal podle plánu až do momentu, kdy byl II./12. Panzergrenadier Regiment na špici útoku napaden sovětským bitevním letectvem a poté pěchotou u Berestoku. Měl vážné ztráty, byl vážně zraněn velitel praporu kapitán Heumann. Krizi zažehnalo teprve nasazení I./12. Panzergrenadier Regiment a I./35. Panzer Regiment. Přes podporu tanků PzKpfw IV ztratili Němci po poledni iniciativu. Sověti podnikali další protiútoky a Berestok přecházel z rukou do rukou. Udržet terén se 4. Panzer Division podařilo jen díky silné podpoře vlastního letectva, dělostřelectva a tanků, během bojů ztratil I./12. Panzergrenadier Regiment dalšího velitele. Den skončil se ztrátami 59 padlých, 233 raněných a jedním ztraceným PzKpfw IV. Celodenní boje způsobily vyčerpání dělostřelecké munice a problematická byla i evakuace poškozených vozidel. Ale na bojišti hořely vraky 23 zničených sovětských tanků a jeden útočící letoun byl sestřelen. Zabito a raněno bylo několik set rudoarmějců a do zajetí se dostalo 12 sovětských vojáků. 29.8. rozkázal generál Weiss 4. Panzer Division pokračovat v ofenzívě, ale tentokrát koordinovaně s 8. Panzer Division. Ale z důvodu zdržení na pochodu vešla tato divize do boje teprve po poledni a útočení 4. Panzer Division se omezilo na odrážení útoků nepřítele. V té chvíli bylo zničeno nebo poškozeno 22 sovětských tanků, ztraceny byly dva Mardery, 16 zabitých a 120 raněných. Ani útok 8. Panzer Division u Čemyšle, podporovaný 103. Panzerartillerie Regiment, nepřinesl větší úspěch. O tvrdost bojů svědčil fakt, že večer 29.8. ve 4. Panzer Division zůstaly bojeschopné jen 4 velitelské tanky, 21 PzKopfw IV a 3 PzKpfw III. Byla to cena za zastavení postupu na západ 3. gardového mechanizovaného sboru, v jehož sestavě se mj. nacházela 3. gardová tanková armády. Po stabilizaci frontu u Sjevska dostal generál von Saucken rozkaz soustředit 4. Panzer Division na jihovýchod od Seredina Buda, jako zálohu LVI. Panzer Korps. To bylo zahájeno večer 30.8., předtím ale 12. a 33. Panzergrenadier Regiment odrážely sovětské útoky u Berestoku, během kterých PzKpfw IV a Mardery zničily dalších 19 sovětských obrněných vozidel. Společně se stahováním 4. Panzer Division z fronty byla rozpuštěna Korpsgruppe von Saucken. Při zaujetí pozic se oddíly divize z pochodu připravovaly k obraně, již 31.8. zahájili Sověti ofenzívu od Orla. V jejich odrážení hrály hlavní úlohu oddíly 103. Artillerie Regiment, které zahájily masivní palbu do pochodujícího protivníka. Byla zničena poloviny sovětských zásob. Ten samý den byla z divize vydělena Kampfgruppe Mauss, posílený 33. Panzergrenadier Regiment, který byl přesunut k Šostkám s cílem obrany pravého křídla LVI. Panzer Korps. Srpen 1943 přinesl vážné ztráty. Padlo 241 mužů, 70 bylo pohřešováno a 952 raněno. Doplnění a návraty uzdravených nestačily ztráty doplňovat, přišlo jen 551 mužů. Bylo vydáno 600 vyznamenání, hlavně Železných křížů. 1.9.1943 měla 4. Panzer Division 11.331 mužů a bojeschopných 3 PzKpfw III, 16 PzKpfw IV, 152 obrněných vozidel, 11 Marder II a III, 7 protitankových děl PaK 40, 28 děl a houfnic 100-150 mm, 10 polních děl leIG 18 75 mm, 8 Grille, 23 minometů 81 mm, 26 protiletadlových děl 20 a 37 mm, 8 protiletadlových děl 88 mm a 558 kulometů. Znepokojující byl technický stav zbývajících vozidel. Stálé boje měly i vliv na morálku vojáků. Byla pozorováno narůstající rezignace a apatie. 1.9. se oddíly 4. Panzer Division nacházely u Seredina Buda, angažované opět v boji. Sověti prolomili obranu 251. Infanterie Division mezi Orlem a Světovou. 4. Panzer Division zorganizovala protiútok silami 12. Panzergrenadier Regiment a 4. Aufklärungs Abteilung, při podpoře tanků z I./35. Panzer Regiment. Podařilo se získat ztracené pozice. V několikahodinových bojích bylo zajato 400 vojáků nepřítele, což bylo koncem léta 1943 stále řidším jevem. 2.9. dostala 4. Panzer Division za úkol podpořit obranu 8. Panzer Division a vytlačit nepřítele z Glinek. Během bojů získala značný úspěch 1. rota 12. Panzergrenadier Regiment. Její vojáci, útočící na transportérech SdKfz 251, za podpory 7 PzKpfw IV z 35. Panzer Regiment, obsadili kótu 193,6 a zničili jeden sovětský pěší prapor, na bojišti zůstalo padlých 180 rudoarmějců. Rovněž 2.9. bojoval o Šostki 33. Panzergrenadier Regiment. Pro posílení obrany pluku, na kterou útočila přesila nepřítele, byly přesunuty oddíly 103. Artillerie Regiment, 290. Flak Abteilung a 79. Pionier Bataillon. Ale vzhledem k nedostatku vlastních jednotek a velikosti místa bylo třeba město večer opustit pod neustálým tlakem nepřítele. Podařilo se pouze evakuovat 77 vagónů s materiálem a vyhodit do vzduchu některé objekty. Následně zaujaly oddíly divize obranu podél řeky Ivotka. 3.9. dostal generál von Saucken za úkol zorganizovat obranu předmostí Sobič na východním břehu Ivotky a sem také přenesl své velení. Kromě 4. Panzer Division mu byly podřízeny 25. Panzergrenadier Regiment z 12. Panzer Division a 167. Grenadier Regiment z 86. Infanterie Division. Během dne vyvstal problém, kdy pro nedostatek tahačů zůstalo v blízkosti fronty 51 poškozených tanků, hlavně s poruchou motoru. 4.9. došlo k dramatickým bojům u Serenova, které bránil 12. Panzergrenadier Regiment. Německá pěchota musela ustoupit. Nepříteli, který se dostal do týla divize, se mohly postavit jen tři Mardery z 3. roty 49. Panzerjäger Abteilung. Zpozdily sovětský postup, za což byly jejich posádky vyznamenány vysokými vyznamenáními. Ale celý pluk musel večer ustoupit do Černackého. Během dne probíhaly rovněž boje o Sobič a město přecházelo z rukou do rukou. V následujících dnech byla část 4. Panzer Division přesunuta do Novogrodu Severského. Do večera 7.9. zorganizovala 4. Panzer Division obranu za řekou Desna. Ale bojová hodnota divize byla už spíše iluzorní. Stav čtyř praporů pěchoty a 4. Aufklärungs Abteilung klesl na 863 mužů. Bylo rozhodnuto rozpustit některé roty v 12. Panzergrenadier Regiment. Stav bojeschopných vozidel byl tři velitelské tanky, dva PzKpfw III, 9 PzKpfw IV a 14 Marderů. Protože měla být divize zálohou LVI. Panzer Korps, bylo z ní třeba vyčlenit zálohu v sestavě 33. Panzergrenadier Regiment, I./103. Artillerie Regiment a část 49. Panzerjäger Abteilung. Již 9.9. byly tyto síly podřízeny 12. Panzer Division s úkolem likvidace sovětského předmostí na jih od Novogrodu Severského. Večer toho dne vykonal oddíl útok na Čulagov na břehu Desny. Byla obsazena část vsi, ztraceno bylo 50 mužů. Pokus obsadit ves následující den nebyl úspěšný. 11.9. bylo přikázáno přeskupit síly 4. Panzer Division u Kirova s cílem obsadit výšiny severně od Komaně, kde se přepravovali Rusové přes Desnu. Následující den převzal iniciativu nepřítel, útočil na pozice divize severozápadně od Komaně. Útoky odrážel zejména 79. Pionier Bataillon. Sovětské letectvo bombardovalo velitelské stanoviště divize, několik důstojníků bylo zraněno.

Střední tank M2

28. října 2015 v 19:49 | paulito |  Historie
Tank M2, zavedený do sériové výroby, se lišil od prototypu T5 Phase I. Byl vyzbrojen kanónem M3 ráže 37 mm. Korba a věž byly z ocelových plátů, spojených nýty z niklované oceli. Síla pancéřování sahala od maximálních 29 mm na předku vozidla po 6 mm na podlaze. Sériové tanky byly vybaveny silnějším motorem Wright o síle 258 kW. Vozidlo mělo bojovou hmotnost 19 tun. Rychlost vozidla byla 42 km/h, šířka pásů 317 mm. Sériová výroba 18 vozidel byla zahájena v létě 1939 v Rock Island Arsenal. Druhý sériový stroj byl poslán ke zkouškám do Aberdeenu v srpnu 1939. Výroba následujících 54 strojů byla zrušena ve světle změn mezinárodní situace, díky rozvoji v programu středních tanků a zkušeností s používáním sériových strojů. Ukázaly potřebu silnějšího pancéřování a výkonnějšího motoru. Nejvážnější změnou bylo zvětšení věže. Pancéřování bylo zesíleno na 32 mm a průlez přesunut ze zadní části věže do horní. Modifikovaný střední tank, označený jako M2A1, byl vybaven motorem Wright R975 EC2 o výkonu 294 kW. Při hmotnosti 21 tun měl maximální rychlost 42 km/h. Pásy byly rozšířeny o 25 mm. Lůžko M19 kanónu 37 mm bylo podobné lůžku tanku M2, ale dodatečně opancéřováno. Kulomety v bočních kasematech byly také dodatečně opancéřovány. Další modifikace se týkaly podvozku, mechanismu otáčení věže a palivových vedení. Tank M2A1 měl nahradit M2 na montážní lince v roce 1940, ale události v Evropě si vynutily drastické změny ve výrobních plánech. Bylo jasné, že tank M2A1 bude zastaralý dříve, než bude zařazen do sériové výroby. Byla zahájena realizace široce pojatého programu výstavby amerických tankových sil a bylo rozhodnuto o sériové výrobě tanku M3. Tank M2A1 byl pro bojové nasazení zastaralý, ale mohl být nasazen pro výcvik, tím spíše, že Rock Island Arsenal je mohl vyrábět ještě do nasazení nového tanku do sériové výroby. Byl podepsán kontrakt na výrobu 126 M2A1, která byla zahájena v prosinci 1940. V srpnu 1941 se ukázalo, že výroba tanku M3 dosahuje 80 vozidel měsíčně a stále roste. V této situaci byl kontrakt na M2A1 zrušen po dokončení 94 vozidel.


Tank T5

28. října 2015 v 19:45 | paulito |  Historie
Tankové podvozky Christie nezískaly v americké armádě velké uznání a zvláště v Oddělení výzbroje. Proto následující typ středního tanku, projektovaný v Rock Island Arsenal, měl více konvenční konstrukci. Nové vozidlo, označené jako T5 bylo vyvíjeno od května 1936 podle objednávky Zbrojní komise 21. Přijetí tohoto programu vedlo v důsledku ke vzniku středního tanku M3 a následně nejvíce vyráběného tanku v historii USA, M4 Sherman. Z důvodů ekonomických i standardizace byly využity díly z lehkého tanku M2. T5 byla v zásadě jeho zvětšená verze, vybavená lepší ochranou a větší palebnou silou. První vozidlo, vážící 15 tun, neslo název střední tank T5 Phase I. Bylo vyzbrojeno kulomety 7,62 mm, rozmístěnými symetricky v každém rohu nástavby. Na obou bocích korby byly umístěny držáky pro kulomety k protiletadlové palbě. Hlavní výzbrojí tanku byl protitankový kanón 37 mm a vyšší úsťové rychlosti, umístěný v otočné věži na korbě. Výzbroj se ale nacházela ještě ve fázi vývoje a tank byl zatím vyzbrojen atrapou, která byla později vyměněna za dvojkanónem M2A1 v loži T10.

T5 Phase I

V počáteční fázi zkoušek, prováděných od 16.11. do 29.12.1937 měl tank ještě dřevěnou věž a horní část korby. Na počátku roku 1938 byla dokončena železná konstrukce korby a věže, která byla použita namísto oceli. Vozidlo bylo posláno 16.2.1938 do Aberdeen Proving Ground. Hmotnost T5 Phase I s posádkou 5 mužů překračovala neznatelně 15 tun. Tři vozíky na každé straně korby přenášely výkon motorů na pásy s gumovými částmi o šířce 295 mm. Tank byl vybaven motorem Continental o výkonu 197 kW. Byl to pro lehký tank M2 adaptovaný letecký hvězdicový motor. Maximální rychlost tanku byla 50 km/h, nádrže pojaly 550 litrů paliva a dojezd byl 200 km. Během zkoušek byly prováděny různé modifikace. Jednou z nich byla instalace deflektorových desek na obou zadních stranách korby, jejichž úkolem bylo přesměrovat palbu kulometů do mrtvých úhlů za vozidlem a do hloubi zákopů. Výsledky zkoušek v Aberdeenu a Fort Benningu byly dobré a velení pěchoty doporučilo standardizaci tanku T5 s kanónem 37 mm. Nakonec byl T5 Phase I začleněn do výzbroje Výzbrojní komisí 2.6.1938 jako střední tank M2. Po akceptování tanku T5 Phase I byly zahájeny práce na verzi s lepším pancéřováním s hmotností 20 tun, označené T5 Phase III (T5 Phase II byla použita pro studijní verzi). Toto vozidlo bylo testováno v listopadu a prosinci 1938 v Aberdeen Proving Ground a připomínalo svého předchůdce. Největší vnitřní změnou bylo přenesení sedadla řidiče na podlahu řídícího prostoru, po levé straně převodové skříně, což vynutilo změny předního pancéřování. Byla také změněna konstrukce nosných vozíků podvozku. Výzbroj kulomety zůstala beze změn, v nové lité věži byl instalován kanón 37 mm v lůžku T1. Síla pancéřování korby byla maximálně 32 mm a věže 37 mm. Pancéřování bylo spojováno ocelovými nýty s příměsí niklu. Hvězdicový 9-válec Wright, vzduchem chlazený, dosáhl během zkoušek výkon 255 kW (výrobce udával 294 kW). Tank o hmotnosti 21 tun dosahoval rychlosti 53 km/h. Dojezd klesl na 166 km a nádrže paliva se zvětšily na 581 litrů. Šířka pásů vzrostla na 406 mm. Tank byl vysoce oceněn jako vozidlo splňující taktické požadavky. S cílem vyzkoušet tank pro zbraně větší ráže, požadovala Výzbrojní komise zkonstruování tanku se 75 mm houfnicí M1A1. K tomuto cíli byl využit tank T5 Phase III, který byl modifikován pro zabudování houfnice v pravém střelišti trupu, kde nahradila jeden z kulometů. Na korbě byla instalována malá věž s kulometem 7,62 mm a dělostřeleckým zaměřovačem. Tank dostal označení T5E2. Zkoušky byly prováděny v Aberdeenu od 20.4.1939 do 8.2.1940 a zabudování houfnice do trupu bylo ohodnoceno jako praktické. V té době začala válka Evropě a poznatky z ní se ukázaly jako velmi cenné.

T5E2

Eufory: Flying Island Eufory

28. října 2015 v 19:39 | paulito |  Hudba
60%
2015

První LP slovenské heavy/power metalové skupiny z Martina, hrající od roku 2008. Hraje ve složení Miriama Hodoňová (bicí), Štefan Hodoň (kytara), Luboš Senko (zpěv), Aďo Benca (baskytara) a Peter Drábik (kytara).




Dragony: Shadowplay

28. října 2015 v 19:35 | paulito |  Hudba
60%
2015

Druhé LP melodické power metalové kapely z Vídně, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Herbert Glos (baskytara), Frederic Brünner (bicí), Andreas Poppernitsch (kytara), Siegfried Sammer (zpěv), Simon Saito (kytara) a Manuel Hartleb (klávesy).




Camilla Läckbergová: Andělíčkářka

28. října 2015 v 19:27 | paulito |  Knihy
Osmý případ Eriky Falckové a Patrika Hedströma, tentokrát v audioknize! O Velikonocích roku 1974 zmizela z ostrova Valö rodina Elvanderových, rodiče se třemi dětmi. V domě zůstala jen roční dcera Ebba. O mnoho let později se Ebba vrací zpět do domu, který sloužil také jako internátní škola, aby se zde s manželem usadili. Společně se pustí do rekonstrukce domu, během které po nich někdo neznámý střílí a dokonce se je pokusí podpálit. Následně pod starou podlahou v jídelně, která byla svědkem zmizení rodiny Ebby, nacházejí zaschlou krev. Andělíčkářka je osmou knihou detektivní série, v níž se setkáváme se sympatickou manželskou dvojicí vyšetřovatelů - spisovatelkou Erikou Falckovou a policistou Patrikem Hedströmem. Erika s Patrickem rozplétají při vyšetřování žhářského útoku na Ebbu a jejího manžela i linii druhého případu, starého a tajemného, ve kterém se zlo přenáší z rodičů na jejich děti.

Tak trochu levičácká propaganda, ale jinak je kniha téhle autorky plná fakt divných lidí...


Paul Christopher: Michelangelův zápisník

28. října 2015 v 19:25 | paulito |  Knihy
Děj napínavého thrilleru je inspirován dohady o existenci tajemného zápisníku italského renesančního umělce Michelangela Buonarrotiho. Studentka Newyorské univerzity Finn během stáže v jistém newyorském muzeu umění nachází v archivu zastrčenou a mylně označenou ilustraci. Poznává v ní Michelangelův záznam průběhu pitvy, jež byla v dobách renesance přísně trestaným zločinem. Poté, co se o svém překvapivém objevu zmíní, začnou se kolem ní dít podivné věci.

Ukradené umění za války, obrazy, vraždy, církev, nacisti... prostě velmi dobře čitelná kniha.


Vladimír Liška: Po stopách nevysvětlitelných jevů a skutečností

28. října 2015 v 19:21 | paulito |  Knihy
Náš svět je světem vědy. Žijeme v přesvědčení, že věda jediná může dospět ke správným a objektivním závěrům v poznávání naší existence. Vesmír prý vznikl obrovskou explozí, člověk se vyvinul z opice, dinosauři vymřeli před desítkami milionů let, náboženství je jenom odrazem nepochopení přírodních jevů… to jsou jen některé všeobecně rozšířené názory, jež věda lidstvu dala. A přece existuje celá řada dosud nevysvětlených skutečností, záhad, paranormálních jevů, jež těmto názorům odporují… Autor zve čtenáře do světa vědeckých mystérií, novátorských přístupů, myšlenek, hypotéz a teorií, jež dosud reprezentují bílá místa na mapě vědy, ale která zároveň představují pro vědecká bádání nového tisíciletí velkou výzvu. Možná to, co bylo dříve považováno za pseudovědecké a zavrženíhodné, bude postupně prozkoumáváno bez někdejších předsudků a předpojatosti... možná se bílé mezery začnou postupně zaplňovat a věda se z čistě materialistické disciplíny stane otevřeným odvětvím uznávajícím i neměřitelné, intuitivní, spirituální… ostatně toto proudění již pod povrchem nějakou dobu probíhá. Ať již věda a společnost vezmou jevy alternativní reality za své, nebo nikoli, tato kniha bude pro čtenáře jistě bohatým zdrojem informací o pozoruhodných a dosud nevysvětlených fenoménech našeho bytí. Zda se jedná o bludy, nebo jen netradiční, těžko pochopitelné, avšak významné skutečnosti, to nechť posoudí každý sám.

Tahle kniha je poměrně obtížně čitelná, navíc je tam přece jen pro mě příliš radikálních názorů...


Curtiss Mohawk v Jižní Africe

27. října 2015 v 21:56 | paulito |  Historie
Když bylo koncem roku 1940 jasné, že Bitvu o Británii vyhráli Britové a že se není třeba obávat německé invaze, nebyly již Hawky, držené v záloze pro všechny případy, již potřebné. Zvláště, když působily řadu problémů pozemní obsluze a vyžadovaly jiné zacházení než standardní Hurricane a Spitfire. Stíhačky s hvězdicovým motorem, kromě Gladiatorů, nebyly nikdy u RAF v oblibě. V té době se o pomoc s výzbrojí obrátila na Velkou Británii Jižní Afrika. Chtěla zvláště moderní stíhačky. Protože Hurricany a Spitfiry nemohla Británie dodat, zbývaly Mohawky. SAAF (South African Air Force) mělo dostat 90 letadel tohoto typu. Dodatečně tam šla dávka strojů z nedodané dodávky do Adenu. Letouny byly nejdříve dodány do Takoradi v Západní Africe, kde se nacházel závod, schopný montovat různé letouny v počtu 200 měsíčně. Odtud byly letouny posílány k jednotkám v Indii, Súdánu a Egyptu. Debut Mohawků IV nebyl příliš úspěšný. První čtyři stroje byly smontovány 17.12.1940. Pozemní testy trvaly ještě týden a teprve 27.12. byl první stroj (AR673) připraven k letu. Za řízení usedl Wing Commander A. Sweeney z RAF a bez větších problémů vzlétl. Problémy nastaly, když se letoun nacházel ve výšce 150 metrů. Motor ztratil sílu a letoun se zřítil do moře půl míle od břehu. Pilot zahynul. Po havárii se začala hledat její příčina. Zjistilo se, že letoun měl ještě francouzské vybavení a pilot se zmýlil a nebyl schopen včas nahradit svoji chybu. Byla vykonána prohlídka zbývajících letounů a byly zbaveny francouzského vybavení. 13.7.1941 byly Hawky zase uvolněny ke vzletu. Stálé problémy s motory Wright Cyclone byly působeny nekvalitním olejovým vedením. 3.10.1941 byly opět zakázány lety na všech Mohawcích. Firma Curtiss-Wright poslala nové vedení a mechanici je vyměnili. 13.7.1941 Britové revidovali kontrakt s Jižní Afrikou a snížili počet dodaných Mohawků na 70. Ten den jich bylo 20 vyloženo v Mombase a převezeno do Nairobi, 24 se nacházelo ještě na lodi na moři a 26 čekalo v Británii na nalodění. Posledních 16 strojů přišlo do Nairobi na přelomu dubna a května 1941. Byly to pravděpodobně letouny určené pro Řecko, kam se nedostaly před jeho kapitulací. Staly se výzbrojí jednotek operačních a poté výcvikových, kde vydržely až do roku 1945.

Jihoafrický Mohawk Mk.IV ze 71. OTU v Rhodesii, 1942.

Thajské Curtiss H-75

27. října 2015 v 20:10 | paulito |  Historie
Kontakty firmy Curtiss s letectvem Siamu započaly na počátku 30. let. V roce 1934 mu bylo předáno 12 Hawk II s licencí na jejich výrobu. O rok později bylo dodáno ještě 24 Hawk III. Koncem 30. let koupila Siam 12 Hawk 75 v exportní verzi s pevným podvozkem. Curtiss upravil tento letoun z čínského H-75H, takže nemusel vyrobit prototyp, ale stačilo implementovat několik změn. Především chladič byl shodný se standardem Y1P-36. Měl prosklené panely za kabinou a několik drobnějších modifikací. Změněn byl také podvozek, který byl posunut dopředu a kapotován větší ochranou. Značně se změnila výzbroj. Zůstala výzbroj kulometů v trupu, ale byla změněna výzbroj v křídlech. Bylo možno instalovat dva kulomety 8 mm nebo dva kanóny Madsen ráže 23 mm do aerodynamických gondolek pod křídly. Ty mohly být zaměněny za držáky na bomby. Letoun byl označen Hawk 75N a v Siami Stíhač 11. První z nich vzlétl 1.11.1938 a do 9.12. bylo dodáno všech 12 strojů v ceně 31.074,50 dolarů za kus. Jeden ze strojů podlehl nehodě 22.3.1939, zbývajících 11 bylo v jednotce na letišti Don Muang u Bangkoku. Byly využívány během války s Francií v letech 1940-41. Když se Siam stala součástí japonské Velké asijské sféry, byly Hawky nasazeny do bojů se spojeneckými bombardéry, které bombardovaly Bangkok. V té době byly kulomety Browning 12,7 mm vyměněny za Madsen 11,35 mm.

Curtiss 75N z 60. letky na základně Lampang v roce 1942.


Hitman: Agent 47

27. října 2015 v 20:08 | paulito |  Filmy
60%
2015
Akční / Krimi / Thriller
Režie: Aleksander Bach
Hrají: Rupert Friend, Hannah Ware, Zachary Quinto, Ciarán Hinds, Thomas Kretschmann, Jürgen Prochnow, Emilio Rivera, Rolf Kanies, Dan Bakkedahl, Michaela Caspar

Agent 47 (Rupert Friend) není obyčejný člověk, představuje vyvrcholení desetiletí trvajícího tajného genetického výzkumu. Stojí na konci vývojové řady, jeho existence navazuje na čtyřicet šest předchozích klonovaných agentů obdařených neuvěřitelnou silou, rychlostí, vytrvalostí a inteligencí. Agent 47 je elitním a dokonalým zabijákem, který byl pomocí genetických experimentů vyšlechtěn jako dokonalý vražedný stroj. Jeho nadcházejícím cílem je korporace, která má v úmyslu zmocnit se vytvořeného genu a pomocí něj vytvořit armádu zabijáků, jejichž schopnosti předčí dokonce i vlastnosti agenta 47. Uspěje? Nebo se stane její kořistí a zdrojem další zkázy? Ve svém osamělém boji se 47 spojí s Katiou van Dees (Hannah Ware), mladou ženou, která je schopná zodpovědět většinu otázek týkajících se jeho původu a zároveň střeží tajemství umožňující odhalit a především zničit nepřátelskou spikleneckou korporaci. Vše směřuje k závěrečné epické bitvě, v níž proti nim stojí v čele armády protivníků lstivý John Smith (Zachary Quinto).

Takové hodně samoúčelné a naprosto o ničem...



Zabijáci (Fasandræberne)

25. října 2015 v 17:17 | paulito |  Filmy
70%
2014
Thriller / Krimi
Režie: Mikkel Nørgaard
Hrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Pilou Asbæk, David Dencik, Danica Curcic, Sarah-Sofie Boussnina, Søren Pilmark, Michael Brostrup

Kdo stojí za 20 let starou sérií vražd a znásilnění? Všechny stopy vedou ke skupině studentů prestižní internátní školy, jako pachatel byl však odsouzen místní podivín. Složka s případem se dostává do speciálního kriminálního oddělení Q na stůl detektiva Carla Mørcka (Nikolaj Lie Kaas). Carl a jeho asistent Assad (Fares Fares) okamžitě poznají, že v případu něco nesedí a znovu jej otevřou. Ve složce najdou poznámku o tísňovém volání zoufalé mladé dívky. Ta však zmizela beze stopy. Brzy se ukáže, že Carl a Assad nejsou jediní, kdo se snaží najít dívku, jejíž svědectví by mohlo nepříjemně zasáhnout ty nejvyšší vrstvy uhlazené dánské společnosti.

Četl jsem to jako knihu a ta byla o hodně lepší, ale je mi jasné, že film musí hodně zjednodušit...



23.10. + 24.10.2015: Phantoms of Pilsen 9

25. října 2015 v 17:12 | paulito |  Ostatní
Další ročník tradičních Phantoms of Pilsen na Božkově jsme bohužel nemohli prožít tak, jak jsme si úplně přáli, díky pracovnímu vytížení jsme stihnuli jen většinu pátka a v sobotu poslední dvě kapely, čtvrteční warm up jsme raději ani nezkoušeli. V pátek jsme přišli na Selbstentleibung, rakouské black metalisty z Vídně, kteří vydali minulý rok své třetí LP Null I Negativ a jejich vystoupení pro nás začalo fest velice dobře. Lidí bylo tak akorát, řekl bych i možná, že méně než minulý rok, ale to byl jen můj subjektivní dojem. Pravda je, že řada našich známých nepřišla a cizinců zde bylo tak 80%, většinou Němců. Další výborné vystoupení předvedla atmosférická black metalová kapela The Committee s mezinárodním složením, která má za sebou minulý rok první LP Power Through Unity. Další byl na řadě tentokrát black metal norský, kapela Den Sakaaldte z Nottodenu má za sebou tři LP, poslední v roce 2014, Kapittel II: Faen i Helvete. Další severskou kapelou byli švédští doom metal v podání October Tide a pak už přišla poslední kapela, švédská black/thrash metalová Nifelheim, která večer výborným způsobem uzavřela. Pak už nás čekala jen cesta domů a ráno vstávání do práce. Oproti minulému roku to měla PoP crew víc pod kontrolou, takže to bylo hlavně o muzice. Druhý den jsme stihnuli jen dvě závěrečné kapely, ale německá black/thrashová kapela Ketzer, která má za sebou dvě LP, nás moc nezaujala a tak situaci zachraňovali Australané, žijící v Holandsku, Deströyer 666, se svojí verzí black/thrash metalu. Tahle kapela má za sebou čtyři LP, ale také staršího data. Na to, že tenhle ročník nevystupovala žádná opravdová hvězda, to bylo docela dobré, slyšel jsem zase řadu nových kapel, ale úbytek českých posluchačů mě trochu zneklidňuje.



















Demon´s Gate: Dark Majestic Metal

25. října 2015 v 16:12 | paulito |  Hudba
70%
2015

Demo



Children Of Bodom: I Worship Chaos

25. října 2015 v 16:09 | paulito |  Hudba
100%
2015

Nejnovější LP finské melodické death metalové kapely z Espoo, hrající od roku 1997. Hraje ve složení Henkka T. Blacksmith (baskytara), Jaska W. Raatikainen (bicí), Janne Warman (klávesy) a Alexi Laiho (zpěv, kytara).