Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Letecké boje nad Hongkongem v prosinci 1941

25. června 2015 v 22:12 | paulito |  Historie
Formace bombardérů Mitsubishi Ki-51 z 44. Sentai při letu nad Čínou. V prosinci 1941 se tato letadla často objevovala nad Hongkongem.

V prosinci 1941 byla britská vojenská posádka v Hongkongu dost početná, ale slabě vyzbrojená. Tvořilo ji šest praporů pěchoty s 14.000 vojáky britských, kanadských a indických a místních dobrovolníků (velitel Major General Christopher M. Maltby). Dělostřelectvo (28 děl ráže od 102 do 233 mm) bylo namířeno na odražení námořního výsadku (podobně jako v Singapuru) a nedisponovala výbušnými náboji. Byly zde rovněž umístěny nevelké námořní síly a jen symbolické letecké. Navíc po zahájení války byly do Singapuru odeslány torpédoborce HMS Thanet a HMS Scout a zůstal zde jen starý torpédoborec HMS Thracian a několik desítek menších plavidel. Na letišti Kai Tak na východ od Kowloonu byla umístěna eskadra Royal Air Force v síle tří zastaralých dvouplošníků Vickers Vildebeest, eskadra Fleet Air Arm se dvěma létajícími čluny Supermarine Walrus a Hong Kong Volunteer Defende Force (HKVDF) se dvěma De Havilland Hornet Moth, dvěma Avro Cadet a jedním Avro Tutor. Všechny tato letadla se hodila jen pro výcvik nebo pro průzkum, ale nebyla to reálná bojová síla. Co hůře, geogrefické umístění Hongkongu a vývoj válečné situace vylučovaly vyslání dalších posil. Pro Japonce bylo dobytí Hongkongu jednou z priorit a bylo plánováno zároveň s útoky na Pearl Harbor, Malajsko a Filipíny. Hongkong byl posledním velkým přístavem na pobřeží Číny, který ještě nebyl v japonských rukou. Navíc Japonci nemohli připustit, aby jim v týlu zůstala nepřátelská základna, ačkoliv izolovaná a zabvená možnosti vést bojové operace. K invazi do Hongkongu byla připravena 38. pěší divize (velitel Chujo T. Sano) ze sestavy 23. armády (Chujo Takashi Sakai). Její hlavní ofenzivní sílu tvořila pěší brigáda (Shosho Takeo Ito) s 228., 229. a 230. pěším plukem (celkem 9.000 mužů), vyzbrojené kanóny 75 mm a minomety. Palebnou podporu poskytovala dělostřelecká brigáda (Shosho K. Kitajima). Z moře operaci zabezpečovala operaci tato plavidla: lehký křižník Isuzu, torpédoborce Ikazuchi a Inazuma, torpédovky Tsuga, kari, Kiji, Kasasagi a Hiyodori a několik menších plavidel. Námořní výsadek neměl být v první fázi nasazen, ofenzívu podél poloostrova Kowloon na jih měla provést 38. divize.
Japonské letouny nad Hongkongem.

Leteckou podporu měla zajistit 1. Hikodan (letecká brigáda, velitel Shosho T. Akiyama) armádního letectva. 1. Hikodan operovala dříve v různých oblastech Číny. 8.11.1941 byl vydán rozkaz na podporu invaze v Hongkongu, převelelo velení 1. Hikodan do Kantonu 44. Sentai (Taisa K. Otsubo), 45. Sentai (Taisa H. Tsuchio) a 10. Dokuritsu Chutai (Shosa Akira Takatsuki). Ve výzbroji 44. Sentai se nacházelo 24 bombardérů Mitsubishi Ki-51 a 8 průzkumných Mitsubishi Ki-15-II, 45. Sentai 36 bitevních Tachikawa Ki-36 a 10. Dokuritsu Chutai 10 stíhacích Nakajima Ki-27 Otsu. Kromě toho v kantonu byly umístěny tři průzkumné Ki-15-II z 18. Dokuritsu Chutai (Taii A. Hideo). K prvnímu náletu na Hongkong došlo kolem 08.00 ráno 8.12.1941, šest hodin po zahájení útoku na Pearl Harbor. 12 Ki-36 z 45. Sentai s eskortou 9 stíhačů Ki-27 z 10. Dokuritsu Chutai nalétly od západu v nevelké výšce na letiště Kai Tak. Japonské letouny zaútočily bombami a kulomety na letouny na letišti a sousední instalace a také na kotviště létajících člunů v zátoce Kowloon. Několik bomb spadlo rovněž na blízké domy a kasárna Sham Shui Po. Ki-36 byly lehké průzkumné stroje a mohly nést maximálně 10 lehkých bomb o hmotnosti 12,5 kg. Nebyl to žádný masový nálet, ale přesto byly jeho důsledky vážné. Díky průzkumu a vyzvědačům Japonci věděli o slabosti britského letectva v Hongkongu. Úkolem stíhaček Ki-27 nebyla ochrana vlastních bombardérů, ale ostřelování různých cílů z kulometů. Během náletu a následujících požárů shořely oba Walrusy, jeden Vildebeest (druhý byl poškozen), zničeny byly všechny stroje HKVDF a také mnoho civilních strojů, nacházející se na letišti Kai Tak. Bylo mezi nimi pět pasažérských dvouplošníků Curtiss T-32 Condor aerolinií CNAC a tři pasažérské Ju 52/3m aerolinek Eurasia Air Corporation. Byl také zničen létající člun Sikorsky S-42B Hong Kong Clipper II společnosti Pan Am. Explodovala v kouli ohně v 8.10. Kapitánovi letadla Fredu Ralphovi a jeho posádce se později podařilo dostat z Číny do Indie. Jedna z bomb zasáhla hangár, ale nevybuchla, což zachránilo tři pasažérské Douglasy (dva DC-3 a jeden DC-2), Curtiss T-32 z CNAC a dva Junkersy (jeden Ju 52 a jeden W34) z Eurasia Air. Posádka T-32 se později pokusila přeletět do Manily, ale pro poruchu motoru se musela vrátit do Hongkongu. Poté padl do rukou Japonců, kteří ho dále používali. Japonští piloti hlásili zničení 12 letadel a zemi bez vlastních ztrát. Britské a čínské ztráty byly o polovinu větší, celkem 17 letadel. Vše díky slabosti protiletadlové obrany a tomu, že letouny nebyly rozmístěny kolem letiště, ani zamaskovány. Britové věděli o zahájení války již od 05.12 ráno, ale nepodnikli prakticky žádná opatření. Do večera 8.12. se mechanikům podařilo opravit poškozený Vildebeest a piloti obou bojeschopných letounů, Flight Lieutnant Donald S. Hill a Flying Officer Hector B. Gray, hlásili veliteli RAF v Hongkongu Wing Commander Humphrey G. Sullivanovi úmysl provést odvetný noční nálet na Kanton. Akce ale nezískala souhlas generála Maltbyho. Sullivan následující den přikázal evakuaci letiště Kai Tak do čínského Kweilinu, s cílem bombardovat po cestě japonské pozice u Nam Tan. Také tentokrát Maltby akci nepovolil a oba letouny byly spálené pozemní obsluhou na letišti Kai Tak. Večer 8.12. přeletěly všechny civilní letouny, pilotované americkými a čínskými posádkami a naplněné civilisty do 320 km vzdáleného čínského Namyung. Během dne byly letouny zamaskovány. Večer 9.12. se letouny vrátily do Hongkongu, aby nabraly další uprchlíky. Celkem bylo během dvou nocí a 16 letů evakuováno z Hongkongu 275 Američanů a Číňanů. Zároveň s prvním náletem na Hongkong překročily oddíly 38. divize hraniční řeku Shenzen a začaly pochod na jih. Britové rezignovali na obranu Nových teritorií, tvoříc první linii obrany na poloostrově Kowloon (tzv. Gin Drinkers Line). Japonci pokračovali s nálety na Hongkong také v následujících dnech. 9.12. napadli mj. britské lodě v zátoce Aberdeen a od 11.12. také pozice britských vojsk na Gin Drinkers Line, což přineslo úspěch, o půlnoci se Britové stáhnuli. 12.12. byly bombardovány vojenské objekty na poloostrovu Stonecutters na západ od Kowloonu. Zasažen a vážně poškozen byl dělový člun HMS Moth. Nálet na Stonecutters byl opakován následující den a vyřadil z akce tři dělostřelecká postavení 152 mm. Ráno toho dne obránci pod japonským tlakem opustili poloostrov Devils Peak a ustupovali do Hong Kongu. V té chvíli se celá kontinentální část Hongkongu ocitla v japonských rukou. V rámci přípravy na invazi na ostrov Hong Kong se 16.12. nad britskou kolonií poprvé objevily těžké japonské bombardéry. 18 Mitsubishi Ki-21 z 14. Sentai, 4. Hikodan, bombardovalo dělostřelecká stanoviště v západní části ostrova Hong Kong. Několik náletů provedly také bombardéry Mitsubishi G3M ze základny Hankow z 1. Kokutai námořního letectva. Japonské letectvo dosáhlo také úspěchů proti britské flotile. Například 15.12. byl nedaleko Aberdeenu bombardována a potopena pomocná loď HMS Indira. Následující den byl při náletu na Aberdeen potopen torpédový kutr MTB-08. 19.12. byl u Kowloonu potopen další kutr, MTB-26. 21.12. japonské letouny těžce poškodily v úžině West Lamma Channel dělové čluny HMS Cicala. Neovladatelná loď, která dostala tři zásahy, byla později potopena torpédovým kutrem MTB-09. Večer 18.12. se japonské oddíly přepravily přes zátoku Kowloon a úžinu Lye Mun a zahájily vyloďování v severovýchodní části ostrova Hongkong, v oblasti North Point, Breamer Point a Sau Ki Wan. Během následujících dnů byly zbytky britských vojsk zatlačeny do západní části ostrova a města Victoria. Organizovaný odpor trval do 24.12.1941. Následující den, po 17 dnech bojů, nejvyšší představitelé britské vlády, v čele s guvernérem Sirem Markem Aitchisonem a generálem Maltbym, podepsali kapitulaci. Britové ztratili během bojů 1.500 mužů a 6.500 se dostalo do zajetí. V zajateckých táborech zemřelo 3.000 zajatců. Britové také ztratili většinu plavidel, z nichž několik padlo do rukou Japonců (včetně torpédoborce HMS Thracian). Japonské ztráty byly 700 padlých a 1.500 raněných. Armádní letectvo ztratilo and Hongkongem dva letouny, díky palbě protiletadlových děl (jedno sestřelili z HMS Tern). 45. Sentai byla po vítězství odeslána na jih, 10. Dokuritsu Chutai zůstala na letišti Kai Tak do poloviny března 1942.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama