Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Duben 2015

Stephen Booth: Desátá panna

29. dubna 2015 v 20:02 | paulito |  Knihy


Odlehlá oblast Peak District je světem dávných povídaček a tajuplných názvů. Černou a Bílou horu tu doplňují Čarodějnice, Obři a řada dalších podivných přírodních útvarů. Stojí tu i Devět panen - řetězec skal obklopený temnou legendou. Blíží se zima a do kruhu přibývá panna desátá. Je totiž objeveno tělo neznámé ženy, jíž kdosi nastavil ruce a nohy tak, jako by tančila.Seržantka Diane Fryová a její zasmušilý partner Ben Cooper, kterého místní lidé přímo zbožňují, dostávají za úkol vyřešit vraždu, k níž ovšem nemohou nalézt jediný motiv. Zdá se, že vodítko by mohla poskytnout jen jiná přepadená žena, která útok přežila. Ale ta si na nic nepamatuje. Poté je objevena další mrtvola.A pátrání po vrahovi dovede Coopera s Fryovou zase jednou ke zjištění, že místní bažiny ukrývají mnohem víc než jen legendy.

Není to tak dobrá kniha, jak to vypadá, ve dvou třetinách poměrně nudná, hodně psychologie, rozjíždí se až na konci, ale pak už je zase celkem rychle jasné kdo a co.. nezaujala mě.

Dark Witch: The Circle of Blood

29. dubna 2015 v 20:00 | paulito |  Hudba
70%
2015

První LP brazilské power metalové kapely ze Santosu a Sao Paula, hrající od roku 1999. Hraje ve složení André Kreidel (bicí), Décio Andolini (kytara), Cesar Antunha (kytara) a Abilio "Bil" Martins (zpěv, baskytara).




Freedom Call: Eternity - 666 Weeks Beyond Eternity

29. dubna 2015 v 19:56 | paulito |  Hudba
60%
2015

Nejnovější LP německé power metalové kapely z Nürnbergu, hrající od roku 1998. Hraje ve složení Ilker Ersin (baskytara), Chris Bay (zpěv, kytara, klávesy), Lars Rettkowitz (kytara) a Ramy Ali (bicí).




Anacreon: Daná doba

29. dubna 2015 v 19:52 | paulito |  Hudba
60%
2013

Druhé LP metalové kapely z Prahy, hrající ve složení Veronika Zelníčková (zpěv), Martin Piskáček (kytara), Tomáš Krejza (klávesy), Jirka Lang (baskytara) a Mirek Kašpar (bicí).




The Grotesquery: Curse Of The Skinless

28. dubna 2015 v 18:10 | paulito |  Hudba
80%
2015

Třetí LP americko-švédské death metalové akpely, hrající od roku 2009. Hraje ve složení Herr R. Johansson (kytara), Master K. Lee (zpěv), Grand Master J. Berglund (baskytara) a Notorious B. Helgetun (bicí).




Wovoka: Saros

28. dubna 2015 v 18:07 | paulito |  Hudba
80%
2015

První LP americké doom/sludge/post metalové kapely z Los Angeles, hrající od roku 2013. Hraje ve složení Rashid Nadjib (baskytara), Troy Schoenbaum (bicí), Cody Schnieders (kytara, zpěv) a Eric Kniss (kytara, zpěv).




Pohřbené duše (The Haunted Airman)

27. dubna 2015 v 20:59 | paulito |  Filmy
60%
2006
Drama / Thriller / Válečný
Režie: Chris Durlacher
Hrají: Julian Sands, Rachael Stirling, Robert Pattinson, Scott Handy

Mladý pilot bombardéru je během válečné operace raněn a upoután na vozíček. Dostane se na léčení do odlehlé kliniky pod dohled doktora Burnse. Tam musí nenadále čelit nástrahám podivných lidí, záhadného starého domu i vlastní duše…

Atmosféru to i mělo a nakonec se z toho stal psychologický film o jednom zešílevším letci, co podřeže svoji tetu, kterou miloval...



Cryptic: Prophecy Of Hate, Once Holy Realm

27. dubna 2015 v 18:46 | paulito |  Hudba
80%

Demo a LP americké black/death metalové kapely z Fort Wayne, hrající v letech 2001-2004. Hrála ve složení Rick Lasalle (baskytara), Jason Hatzell (bicí), Bill Klug (kytara) a Keeb Sutton (kytara).



Prophecy Of Hate
Demo
2001



Once Holy Realm
LP
2004







Skyforger: Perkonkalve

27. dubna 2015 v 18:39 | paulito |  Hudba
70%
2002



Skyforger: Kauja Pie Saules, Latviesu Strelnieki

27. dubna 2015 v 18:38 | paulito |  Hudba
Kauja Pie Saules
70%
1998




Latviesu Strelnieki
2000
80%



Polští letci nad Biskajským zálivem 1942-44 (3)

27. dubna 2015 v 18:29 | paulito |  Historie
Léto 1943 - doba nejintenzivnějších bojů
V polovině června zahájili "Lwowskije Puchacze" první mise Instep, či-li hlídky nad vyznačeným prostorem proti letounům Luftwaffe. 19.6. během hlídky z letiště Predannack, dostihly tři polské posádky a jedna kanadská ze 410. Squadron německý průzkumný létající člun Blohm und Voss BV-138C-1 z 1.(F)/SAGr 129. S/Ldr Stanislaw Szablowski, vedoucí formace, přikázal před útokem se seřadit, ale kanadská posádka ho buď ignorovala, nebo mu nerozuměla a zaútočila samotná. Německý letoun zatáčkou Kanaďanům unikl a prchal do mraků. Ty ale nedostihl, protože po čtyřech útocích byl tak poškozen, že musel přistát na vodě. Tři členové posádky se zachránili ve člunu a brzy byli zachráněni. Vítězství bylo rozděleno mezi všechny posádky hlídky: S/Ldr Stanislaw Szablowski a F/Sgt Henryk Gajewski, F/O Jan Bienkowski a F/O Czeslaw Borzemski, F/O Jerzy Pelka a F/Sgt Mieczyslaw Zakrocki a F/O E.A. Murray a F/O P.R. Littlewood. V hlídkách Instep eskadra pokračovala do 5.7., ale bez dalších úspěchů. Ten samý den hlásila posádka Wellingtonu, které velel F/O Boleslaw Porebski, hlásila kontakt se čtyřmi Junkersy 88, které pravděpodobně z důvodu špatného počasí na polské letadlo nezaútočily. V té době již posádky létaly na novější verzi Mk.X, která byla rychlejší a lépe vyzbrojená a již v červenci přišly stroje verze Mk.XIII, vybavené radary ASV Mk.II. Z druhé červencové hlídky (3.7.) se nevrátila posádku Wellingtonu Mk.XIII v sestavě F/O Marian Nowak, Sgt. Roman Strek, F/O Jerzy Balchowski, Sgt. Jerzy Fedak, Sgt. Stefan Pilak a Sgt. Henryk Szulgin. Příčina ztráty tohoto bombardéru není známá, ten den stíhačky V./KG 40, operující nad Biskajem, nehlásily žádný sestřel. Posádka mohla být obětí Obfw. Friedricha Maye z 8./JG 2, který hlásil sestřel Wellingtonu. 25.7. svedla boj se třemi Ju 88 posádka F/Sgt Jozefa Bialeckého, stíhačky nebyly příliš agresivní a vykonaly jen dva útoky. Zadní střelec Sgt. Leon Abakanowicz viděl zásah na jednom z Junkersů. Následující den došlo k dalšímu střetu Wellintonu se třemi Junkersy, tentokrát byl průběh zcela jiný. Sestřel Wellingtonu XIII byl přiznán Lt. Gerhardu Blankenbergovi z 13./KG 40. Padli F/Lt Stanislaw Rolinski, Sgt. Romuald Zagorowski, F/Lt Wladyslaw Jagiello, Sgt. Adam Zawilinski, Sgt. Stanislaw Ehrlich a F/O Jozef Kulickiu. V srpnu byl Fliegerführer Atlantik podřízen Kriegsmarine a značně navýšils voji angažovanost nad zálivem. Bylo to vidět na počtu střetů, jejichž účastníky se staly posádky "Ziemi Slaskiej". K posílení stíhacích jednotek, operujících nad Atlantikem, byla v červenci přesunuta z Itálie na základnu Lorient II./ZG 1, vybavená Messerschmitty Bf 110G-2. Od počátku srpna začala jednotka operovat nad Biskajským zálivem z letiště Brest-Süd. Od 7.8. již byla celá eskadra "Lwowskie Puchacze" v Predannacku a operovala nad zálivem. Již 2.8., během protiponorkové hlídky, mohla posádku F/O Hieronima Czyzuna potkat tragédie, letoun byl napaden třemi Mosquity. První dávka jen o centimetry minula Wellington a zadní střelec palbou odpovídal, protože si nebyl jistý útočníky. Po útoku a přiblížení "nepřátel" si byl F/O Czyzin jistý, že se jedná o britské stíhačky a vystřelil signální raketu. Stíhačky odpověděly stejně a situace se tak vyjasnila. O deset dnů později hlásila posádka F/Sgt Jozefa Skulicze kontakt s Ju 88, ale ke střelbě nedošlo. Následující den, 13.8., byl smolný pro posádku Wellingtonu XIII, kterou sestřelil Lt. Dieter Meister z 13./KG 40. Zahynuli P/O Sylwan Kielan, Sgt. Witold Pastwa, F/Lt Stefan Widanka, Sgt. Jerzy Dankel, Sgt. Kazimierz Czarnecki a Sgt. Franciszek Gorka. O dva dny později došlo ke krátkému střetu, tentokrát se posádka F/Lt Jana Chmura včas ukryla v mracích. V té době zahájily pravidelné mise Instep z Predannacku Mosquita 307. Squadron, zpočátku ale bez kontaktu s Luftwaffe. To bylo až do 22.8., kdy eskadra vyslala do akce tři letky po čtyřech strojích. První z nich, pod velením S/Ldr Maksymiliana Lewandowského, vystartovala v 8.30. Formace, letící nízko nad mořem, narazila 120 km západně od Brestu na formaci čtyř Fw 190 z 1./SAGr 128. Poláci se snažili uniknout boji, což se nepodařilo. Fw 190 přešly po spatření Mosquit do útoku. První dávka šla ze vzdálenosti 500 metrů proti stroji S/Ldr Lewandowského, ale radiotelegrafista F/Lt Czeslaw Krawiecki pozorně pozoroval nepřítele a pilot provedl zatáčku, díky kterému ho nepřátelé minuli. Pilot Focke Wulfu pokračoval v útoku proti stroji F/Sgt Tadeusze Eckerta. Rychle se přibližujíc, díky převaze výšky a rychlosti, vyslal německý pilot dvě smrtící dávky ze vzdálenosti 50 a 30 metrů, které odstřelily Mosquitu ocas. Zatímco vítěz kroužil na hořícím a do moře padajícím strojem, pustily se ostatní Focke Wulfy za prchajícími Poláky, ale kvůli nedostatku paliva po třech minutách rezignovali. V Mosquitu Mk.II zahynul se svým pilotem radiotelegrafista F/O Konrad Maluszek. Sestřelil je velitel 1./SAGr 128 Oblt. Heinz Wurm, který byl nakrátko poté za své zásluhy vyznamenán Německým křížem ve zlatě. V tomto případě je možno mluvit o štěstí pro polské posádky, protože podobná střetnutí se většinou končila pro posádky britských dvoumotoráků tragicky. Např. 25.8., tři dny po tomto střetu, sestřelily čtyři Fw 190 z 1./SAGr 128 čtyři ze šesti hlídkujících Beaufighterů ze 143. Squadron RAF. Tři hodiny po smrti posádky F/Sgt Eckerta museli o život bojovat také letci z Wellingtonu F/O Leopolda Antoniewicze, kteří se setkali s Junkersy 88, naštěstí došlo jen k výměně dávek z větší dálky a bombardér uprchnul do mraků. Nebyl to ale konec bojů pro polské posádky, hodinu po tomto stroji odstartoval Wellinton XIII posádky F/O Boleslawa Matuszewského, která byla sestřelena Zerstörery z V./KG 40, o vítězství se podělili Staffelkapitän 14./KG 40 Oblt. Kurt Necesany a Lt. Lothar Wolff. Se svým kapitánem padli pilot F/O Boleslaw Porebski, druhý pilot Sgt. Konstanty Gawlik, radiotelegrafista Sgt. Wiktor Walkiewicz a střelci Sgt. Stefan Szczepaniak a F/Sgt Jan Wojnilowicz. Když se posádky Wellingtonů nepotýkaly s počasím a nepříetlem během dlouhých monotónních denních hlídek, byly pronásledovány Luftwaffe během nočních operací. 25.8., kromě špatného počasí, hlásily čtyři z pěti posádek kontakt s letouny, nevybavenými IFF, které signalizovalo vlastní stroj. Nepřátelské letouny byly rovněž vybaveny radary, ale jen v jednom případě došlo k boji, i když díky špatnému počasí polská posádka unikla. 27.8., během sedmé hodiny hlídky, již za úsvitu, narazila posádka F/O Tadeusze Zieby mezi mraky na osamělý Ju 88. Agresivní Junkers byl při jednom útoku zasažen a jeho levý motor začal kouřit. Přesto pokračoval v útoku, ale již z větší vzdálenosti a celý souboj trval 30 minut. 6.9. musela projít bojem posádka Wellingtonu XIII F/Sgt Franciszka Rybarczyka, která byla v oblačném počasí zachycena v 6.32 čtyřmi Ju 88. Stíhačky zahájily synchronizovaný útok a pálily z blízké vzdálenosti. Zadní střelec Sgt. Roman Lesniak vystřelil na jendoho útočníka 300 nábojů, ten začal hořet a prolétl pod polským bombardérem. Následně letěl kolem předního střelce Sgt. Waclawa Slawinského, který vypálil 80 nábojů. Ostřelovaný Junkers se zřítil bez kontroly směrem dolů. Zbývající tři stíhačky pokračovayl z větší vzdálenosti (400-500 metrů) a polskému Wellingtonu se po 10 minutách podařilo zmizet v mracích. Bombardér byl těžce poškozen, měl celkem 116 průstřelů. Piloti provedli nouzové přistání na vlastní základně. Hlášený sestřel nebylo není možné potvrdit v německých dokumentech, ten den nebyla u V./KG 40 hlášena žádná ztráta. O dva dny později, 8.9., dostala 304. Squadron rozkaz k přezbrojení na Wellingtony Mk.XIV, což ji na chvíli odvedlo z boje.

25.4.2015: Letecké muzeum Praha-Kbely

26. dubna 2015 v 20:57 | paulito |  Ostatní
Z Chvalského zámku jsme se přesunuli do Kbel, kde jsme po chvilce hledání našli letecké muzeum. Musím říct, že je moc hezké nulové vstupné (vůbe jsme tento víkend za vstupy nikde nedali nic) a spousta zajímavých strojů od počátku letectví u nás až po nejmodernější (dobře, tak jen novější :-) tryskové stíhačky. Nejvíc mě asi zaujaly stroje z období mezi válkami, to jsou opravdu skvosty a pak F-4 Phantom v britských barvách. Ještě jsem oddolal koupi modelu, dali jsme si kofolu a pak už jsme mířili zpátky směr Plzeň.



























25.4.2015: Veteranparty Praha

26. dubna 2015 v 20:30 | paulito |  Ostatní
Náš sobotní výlet do Prahy začal ve Strabucks na Černém mostě, kde jsme si dali šálek kávy a pak šli (úspěšně) vybírat šaty na svatbu. A pak už jen kousek na Chvalský zámek, kde se konala Veteranparty. Byla to taková pohodová akcička, skoukli jsme tu několik desítek aut, včetně pár modelů, které jsme viděli úplně poprvé. Dali jsme si gulášek, poslechli místní kapelku, co hrála vše od Škoda lásky až po Karla Zicha, prostě krásný a pohodový začátek výletu. Nakonec to u nás vyhrál krásný červený Ford Mustang.

























Continuum: The Hypothesis

26. dubna 2015 v 19:58 | paulito |  Hudba
80%
2015

První LP americké technické death metalové kapely ze Santa Cruz, hrající od roku 2009. Hraje ve složení Nick Willbrand (baskytara), Spencer Edwards (bicí), Chase Fraser (kytara), Ivan Munguia (kytara) a Riley McShane (zpěv).





Cavalera Conspiracy: Inflikted, Blunt Force Trauma, Pandemonium

26. dubna 2015 v 19:54 | paulito
80%

Tři LP americké groove/death/thrash metalové kapely z Phoenixu, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Iggor Cavalera (bicí), Marc Rizzo (kytara), Max Cavalera (kytara, zpěv) a Nate Newton (baskytara).



Inflikted
2008




Blunt Force Trauma
2011




Pandemonium
2014



24.4.2015: Start Rallye Vlatava a Šumava, Klatovy

24. dubna 2015 v 21:29 | paulito |  Ostatní
V páteční odpoledne se klatovské náměstí proměnilo ve startovní zónu pro Rallye Vltava a Rally Šumava a protože jsem chtěl vidět nějaké to hezké auto, tak jsem hned z práce vyjel směr Klatovy. Měl jsem trochu strach ze zácpy, ale zaparkoval jsme naprosto v pohodě a kolem prostoru startu na klatovském náměstí také nijak zvláštní nával nebyl. Po počátečních proslovech začala v 15:30 najíždět první auta pro historické Rallye Vltava a byla mezi nimi řada nádherných aut, jak zahraničních, tak českých modelů. Vůbec zahraniční účast byla poměrně široká. Po starších vozech začaly najíždět nové pro Rallye Šumava, většinou s českými posádkami a i tam byly krásné vozy, jsem zvědavý, kdo nakonec zvítězí. To už jsem opustil počáteční msíto u startu a vydal se klatovskými uličkami k místu příjezdu aut a po výborně zmrzlině a kávičce od milé slečny v kavárně jsem zamířil spokojený zpět do Plzně :-)



































Battle At Nightfall: The Final Cataclysm

24. dubna 2015 v 20:50 | paulito |  Hudba
70%
2010

LP brazilské death metalové kapely.




Skyforger: Zobena dziesma, Semigalls' Warchant

24. dubna 2015 v 20:46 | paulito |  Hudba
Zobena dziesma
LP
2003
80%




Semigalls' Warchant
Kompilace
2005
70%




Krásy divokého Íránu (Wild Iran)

23. dubna 2015 v 21:35 | paulito |  Dokumenty
2013

Uznávaný fotograf Benny Rebel se po letech vrací do své rodné země, aby na kameru zachytil její přírodní krásy. Divoké hory i rozsáhlé pouště obývá řada vzácných živočichů. Mnozí jsou ohroženi vyhynutím... Benny Rebel, který je zkušeným fotografem a kameramanem specializovaným na divoká zvířata, se vrací do svého rodného Íránu, aby zdokumentoval neobyčejné krásy místní divoké přírody - od divokých oslů po rychlé gepardy, leopardy, hyeny žíhané, orly skalní a obří ještěry příbuzné drakům z Komoda. Všechna tato úžasná stvoření pracně stopuje prostředím starobylých pralesů, mírných planin, skalistých hor i spalujících pouští. Díky svým důvěrným znalostem místních poměrů se mu v tomto seriálu podařilo zachytit a představit divákům zvířata a lidi ze země, o které většinou slýcháme jen v politických souvislostech.


De Havilland DH.82a Tiger Moth

23. dubna 2015 v 21:33 | paulito |  Ostatní




Tiger Moth je jedním z nejznámějších letadel v historii letectví. Předválečný výcvikový dvouplošník Tiger Moth byl vyvinut z DH 60 Gipsy Moth z roku 1924. Vzlétl poprvé 26.10.1931 a během 30. let byl vyvinut jako vojenský výcvikový. DH 82 byl vybaven motorem 120 hp Gipsy II, ale v roce 1939 obdržel DH 82a motor 145 hp Gipsy Major. Více než 1.000 Tiger Moth bylo dodáno před WWII a dalších 4.005 bylo vyrobeno v Británii a dodáno do celého světa. 1.747 jich bylo vyrobeno v Kanadě (zejména DH 82c s uzavřenou kabinou, brzdami a ocasním kolem), 1.085 v Austrálii a 345 na Novém Zélandu. Řada Tiger Moth byla přestavěna na čtyřmístný pod názvem Jackaroo. Tiger Mothy vyškolily naprostou většinu britských a hodně spojeneckých pilotů všech stupňů před válku, v jejím průběhu a ještě nějaký čas po ní. V roce 1925 postavila britská firma de Havilland malý dvousedadlový sportovní dvouplošník DH-60 pojmenovaný Moth (mol). Jméno nesymbolizovalo jen malé rozměry a lehký let, ale i zálibu pana de Havillanda v entomologii. Moth slavil úspěchy nejen v mateřské zemi, ale hodně se exportoval a také napodoboval jinde. Všeobecně se tehdy považoval za první skutečně vydařený sportovní letoun, malý, bezpečný a s dostatečně výkonným moto­rem (začínal u 44 kW - 60 k). Celkem vzniklo 2186 kusů Mothu růz­ných verzí původního typu DH-60. Jméno ­Moth se pak stalo firemním talismanem - pro další lehká letadla a připojovaly se k němu různé přídomky. Rok 1931 byl významný pro budoucnost Mothu. Dostaly invertní řadové motory Gipsy III o 88 kW (120 k), nahrazující dosavadní typy se stojatými válci. Tím se vrtule dostala výše, mohl se zkrátit podvozek a motor se lépe ­kapotoval. První DH-60G III záhy následo­val DH-60T Moth Trainer, odpovídající ­specifikacím ministerstva letectví 15/31 na nový standardní elementární školní letoun. Kromě základních náležitostí akrobacie se požadoval i snadný nouzový výstup s padákem z prostoru obou letců. Na to firma reagovala posunutím vzpěr baldachýnu dopředu. Zároveň se vnější části křídel nastavily do mírného šípu, aby se vyhovělo pohybům těžiště při všech situacích při cvičném létánl a různém zatížení stroje. Po těchto úpravách se stroji začalo říkat DH-60T Tiger Moth. Prototyp registrovaný E-5 (později G-ABNJ) přelétl tovární pilot 18.8.1931 z továrního letiště Stag Lane na základnu RAF Martlesham Heath k přejímacím zkouškám. Jediná kritika se ozvala proti nízko položeným koncům spodního křídla, takže u všech dalších strojů se pak stavělo se vzepětím. DH-60T se stal vítězem soutěže proti konkurenčnímu typu Avro 631 Cadet. Osm zkušebních strojů DH-60T létalo s civilními poznávacími značkami a postupně se dostalo za hranice, šest z nich zakoupilo Švýcarsko. Všechny změny opravňovaly k tomu, aby se Tiger Moth považoval za nový typ a proto se u stroje E-6, zalétaného 26.10.1931, objevilo poprvé typové označení DH-82. Přejímací zkoušky RAF potvrdily schopnost plné akrobacie při hmotnosti 795 kg a to byl pokyn k vystavení objed­návky na prvních 35 sériových strojů. Nazývaly se Tiger Moth Mk.I, poháněl je motor de Havilland Gipsy III a měly plátnem potaženou hřbetní část trupu. Listopadem 1931 začíná zprvu postupný, ale stále mohutnící příliv Tiger Mothu do britských výcvikových středisek. Se zhor­šující se politickou situací se stupňovala výroba DH-82 i počet pilotů na nich vyškolených. Ještě v roce 1931 vznikly tři ­a v roce 1934 čtyři DH-82 na kovových plovácích firmy Short. Dostaly se na Dálný Východ. Původních Mk.I vzniklo 114. Ex­portovaly se do pěti států, ale hlavním odběratelem bylo RAF. Jen 15 bylo civilních. Skutečnou masovou verzí se stal Tiger Moth Mk.II z počátku roku 1932 s továrním­ označením DH-82A. Lišil se motorem Gipsy Major o 96 kW (130 k) a překližkovým potahem hřbetu trupu. První objednávka zněla na 50 kusů, ale potom, co Německo začalo nezakrytě zbrojit, násle­dovaly rychle další zakázky pro RAF, Royal Navy a také pro civilní elementární a kondiční školy, podporované ministerstvem letectví. Po roce 1937 už výrobu Tiger Mothů zcela převzalo ministerstvo letectví a omezovalo civilní zakázky i export. I tak se DH-82A dostal celkem do 25 států. V "podivné ­válce" v období 1939-40 sloužilo hodně Tiger Mothů ve spojovací službě, v době ohrožení Británie se pod spodní křídla montovaly i pumové závěsníky a uvažovalo se i o tom, řezat kosou spuštěnou na laně padáky nacistických výsadkářů, kdyby se nad Británií objevili. V Indii zase upravili několik Tiger Mothů na sanitní. Od roku­1941 se výroba stěhovala z mateřské továrny do jiných podniků. Zejména produkce automobilky ­Morris, navyklé na pásovou výrobu, byla obrovská. Kanadské DH-82C létaly obvykle na lyžích, dostaly kryté a vytápěné kabiny a poháněly je americké motory Menasco Pirate o 92 kW (125 k). Na 200 ­z nich sloužilo v USA jako typ PT-24. Po válce zaplavily Tiger Mothy z vojenských přebytků britský a světový trh lehkých letadel. Jeden čas se exempláře v horším stavu prodávaly i za 10 liber. Ještě dnes jich létá několik desítek.


Výrobce: De Havilland Aircraft Co. Ltd., původně ­Stag Lane, pak Hatfield, výroba 1975 kusů. Morris Motors Ltd., Cowley (3508 kusů), kanad­ská produkce 1747 kusů, australská 1085 kusů, novozélandská 345 kusů, indická 200 kusů (z dodaných dílů). Licence v Portugalsku (91 kusů), Norsku (37 kusů) a Švédsku (23 kusy). ­Celkem postaveno 8811 kusu bez montáže v Indii.