Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Listopad 2014

Jung-28A

30. listopadu 2014 v 15:21 | paulito |  Historie
V roce 1938 bylo do Číny dodáno omezené množství výcvikových strojů Polikarpov UTI-4. Tyto UTI-4 byly pozdějších výrobních modelů s ocasním kolečkem a motorem M-25V. UTI-4 byly předány do Letecké akademie v Kunmingu. Později, v létě 1939, když byla založena výcviková škola v sovětském stylu v I-ning, byla většina UTI-4 přesunuta sem, spolu s Jakovlevy UT-1. Sověti kromě dodávek letadel také podporovali Čínu při vzniku leteckého průmyslu. V roce 1940 zahájila Druhá letecká továrna čínského letectva v Nanchuanu licenční výrobnu UTI-4 pod názvem Jung-28A. Čínská kopie byla identická se sovětskými UTI-4 pozdějších sérií. Když začaly později USA dodávat větší počet svých výcvikových North American NA-16 a AT-6, byla výroba zastaralých Jung-28A v roce 1943 zastavena.


Polikarpov I-16 v čínském letectvu

30. listopadu 2014 v 15:09 | paulito |  Historie
7.7.1937 zahájili Japonci svoji invazi do Číny bez vyhlášení války. V té době mělo čínské letectvo ve výzbroji směs zahraničních letadel a bylo plně závislé na dodávkách ze zahraničí. Mezi Sovětským svazem a čínskou kuomintangskou vládou byl podepsán pakt o neútočení 21.8.1937 a jednou z tajných doložek paktu byla smlouva o dodávkách zbraní čínské armádě a o znovuvyzbrojení čínského letectva, které bylo zničeno Japonci. V roce 1937 přišly do Číny první I-16 Typ 5 a 4. stíhací skupina se stala první jednotkou, která jimi byla vyzbrojena. Jednotka byla přezbrojena z amerických Curtiss Hawk II, které byly dodány v březnu 1936. Šest I-16 Typ 5 ze 4. stíhací skupiny, které vedl plukovník Kao, přiletělo z Ankangu 21.11.1937 a doplňovalo palivo na letišti Chouchiakou v Honanu, když přiletělo deset bombardovacích Mitsubishi G3M2. Plukovník Kao byl zabit, když byl jeho letoun zničen na zemi. 11 bombardérů přiletělo další den, ale to již byly tři I-16 Typ 5 na hlídce a jeden G3M2 sestřelily. 22.11.1937 zaznamenal první sestřel sovětský pilot. 23 I-16 Tyo 5 byla na letišti v Nankingu pod velením kapitána G.M. Prokovjeva. Šest japonských stíhaček Typ 96 se střetlo se šesti I-16 Typ 5 a byl sestřelen japonský pilot Mijazaki. Japonci se vrátili nad Nanking s devíti Mitsubishi Typ 96, šesti bombardéry Aichi Typ 96 a dvěma Mitsubishi G3M2 24.11.1937 a podle japonských pramenů byly sestřeleny tři hlídkující I-16. Japonci postupovali ba hlavní město v prosinci 1937 a Nanking se stal místem opakovaných vzdušných bojů. Osm bitevních dvouplošníků Yokosuka B4Y1 s šesti stíhacími Mitsubishi Typ 96 z 13. stíhací skupiny zaútočilo 2.12.1937 a proti nim vzlétly I-16. Podle Japonců bylo sestřeleno několik I-16 bez vlastních ztrát. Spolu s I-16 Typ 5 byly do Číny v říjnu 1937 dodány i I-16 Typ 6. 450 sovětských pilotů a techniků přijelo vlakem přes Alma-Atu. Byly také dodány první z 225 sovětských letadel do Číny, z toho 115 I-16 Typ 5 a 6. I-16 Typ 6 se také zúčastnily bojů s japonskými letadly. 18.2.1938 15 japonských bombardérů s eskortou 11 Mitsubishi A5M napadlo Wuhan. Napadlo je 19 I-152 a 10 I-16 ze 4. stíhací skupiny. V boji byli zabiti čtyři japonští a pět čínských stíhačů, včetně velitele 4. stíhací skupiny. Nanchang se stal cílem 45 Mitsubishi G3M2 a 18 A5M 25.2.1938. Zde se střetly s 19 I-152 a 11 I-16. Byl sestřelen jeden Polikarpov a další čtyři poškozeny. Během prvních dvou měsíců 1938 vykonaly bránící se čínské stíhačky 250 vzletů a ztratily 41 letadel a 22 pilotů, sestřelily 40 japonských letadel. První I-16 Typ 10 byly dodány do Číny na jaře 1938. Tyto stroje nahradily u prvoliniových stíhacích jednotek Curtiss Hawk II. I-16 bojovaly také v největší letecké bitvě čínsko-japonské války 29.4.1938 nad Wuhanem. 18 bombardérů Mitsubishi G3M bylo eskortováno 27 stíhačkami a bylo napadeno 67 čínskými stíhačkami sovětského původu. Čínští piloti z 3. a 4. stíhací skupiny měli 19 I-152 a šest I-16, zbytek tvořili sovětští piloti. Během bitvy bylo sestřeleno deset japonských bombardérů a jedenáct stíhaček. Číňané ztratili devět letadel a čtyři piloty, zatímco Sověti dvě letadla. 31.5.1938 provedli Japonci další nálet na Wuhan, tentokrát s 18 bombardéry a 45 stíhačkami. Proti nim vzlétlo 41 sovětských a 18 čínských pilotů (43 I-152 a 16 I-16). Během následujícího boje byl zabit jeden čínský pilot, i když Japonci hlásili sestřelení dvaceti stíhaček. V roce 1939 mělo čínské letectvo 135 stíhaček, základ tvořily I-152 a I-16. Proti nim bylo asi 900 japonských letadel ze základen v Číně. Stíhačky Polikarpov byly rozděleny do tří skupin a tří samostatných eskader, bránících Chunking, Chengtu, Lanchow a Kunming. 20.2.1939 vzlétlo 15 čínských a 14 sovětských pilotů ve smíšené formaci I-152 a I-16. Po střetu hlásili sestřel devíti letadel. 23.2. bylo zachyceno 12 japonských bombardérů a hlášen sestřel šesti. V létě 1939 byly dodány do Číny další stíhačky I-16 Typ 10. Byly nasazeny proti japonské strategické bombardovací kampani, zahájené v říjnu 1939. V listopadu 1939 opustily sovětské dobrovolnické skupiny Čínu. Sovětská vojenská pomoc sice posílila čínský odpor proti Japoncům, ale Sověti sami byli frustrovaní a propadli deziluzi. Viděli, jak jsou letadla ničena při haváriích nezkušenými čínskými piloty, kteří nerozuměli sovětským instruktorům. Také viděli, jak byl materiál rozkrádán, místo aby byl používán v boji. Čínští piloti čelili novým stíhačkám Mitsubishi A6M1 Zero poprvé 13.9.1940, když 13 předsériových Zer eskortovalo 47 bombardérů Mitsubishi G3M2 nad Chungking. 9 I-16 a 19 I-152 napadlo bombardéry, ale okamžitě se dostaly pod útok Zer. Celkem 13 čínských stíhaček bylo sestřeleno a 11 poškozeno. Deset čínských pilotů bylo zabito a osm, včetně velitele 4. stíhací skupiny, bylo zraněno. Při dalším střetu osm Zer eskortovalo 27 bombardérů nad Chengtu 4.10. a sestřelily pět I-16. 19 dalších I-16 bylo zničeno na zemi. 7.10.1940 byl Kunming napaden 27 bombardéry, eskortovanými sedmi Zery, které hlásily sestřel 13 I-16 a Curtiss Hawk. Od 19.8.1940 do konce roku provedla Zera 153 vzletů a jejich piloti hlásili sestřel 59 čínských letadel bez vlastních ztrát. V červnu 1941 mělo čínské letectvo 89 zastaralých I-153 a I-16, které mu zůstaly pro boj se vzrůstajícím počtem japonských stíhaček a bombardérů. Čínští stíhači se dále pokoušeli zastavit japonské bombardéry, doprovázené Zery. 11.8.1941 bylo sedm G4M1 nad Chengdu napadeno I-16, na které zaútočilo 16 Zer, které sestřelily tři I-16 (další dva sestřelili palubní střelci bombardérů). To byl poslední souboj čínských stíhačů toho roku. I-16 byly definitivně zastaralé a čínské letectvo přestalo existovat jako síla, schopná napadat pronikající japonské letouny.

I-16 Typ 10



Scarecrow

30. listopadu 2014 v 14:50 | paulito |  Filmy
50%
2013
Horor
Režie: Sheldon Wilson
Hrají: Lacey Chabert, Julia Maxwell, Robin Dunne, Nicole Muñoz, Brittney Wilson, Richard Harmon, Jerry Wasserman, Lanie McAuley

Kukuřičné pole, příšerka, pár studentů, za chvíli pár mrtvých studentů a hlavní hrdinka, co přežije... no, žádné velké napětí, je vidět, že je to TV, ale zase lepší něco, než nic...




A. C. Clarke: Další záhady světa (Arthur C. Clarke's Mysterious Universe)

30. listopadu 2014 v 12:03 | paulito |  Dokumenty
1994

Existují mimozemšťané a mořské panny? Může se člověk samovznítit? Jak pracují jasnovidci? Rozluštěte záhady z archivu A. C. Clarka, slavného spisovatele a vynálezce telekomunikační družice, který odešel na odpočinek na Srí Lanku, kde luští záhady našeho i jiných světů... V oblíbeném 26dílném seriálu zkoumá vizionářský sci-fi spisovatel Arthur C. Clarke nevysvětlitelné jevy nejen na naší planetě, ale i v celém okolním vesmíru. Tato podívaná plně uspokojuje fascinaci lidstva vším fantastickým - od upírů a zážitky se smrtí přes spontánní samovznícení až po záhadné kruhy v obilí. To vše s použitím zajímavých vědeckých metod.


Války koček: Lev versus gepard (Cat Wars: Lion Vs. Cheetah)

30. listopadu 2014 v 11:59 | paulito |  Dokumenty
2011

Poté co zachytil jeden z nejneobvyklejších útoků spatřených v africké savaně, při němž dva lvi brutálně napadli čtyři gepardy, se filmař Reinhard Leo Kuenkel spojí se světově uznávaným odborníkem na lvy Craigem Packerem, aby společně přišli na to, co se přesně událo během tohoto neuvěřitelného masakru. Zároveň, a to především, pak chtějí zjistit, proč k události došlo. Vyzkouší nejznámější vědecké teorie a záběr po záběru projdou celý natočený materiál, aby každý jednotlivý detail útoku dali do správné souvislosti s tím, co doposud věděli o chování těchto predátorů. Co se podaří odhalit o temném vztahu lvů a gepardů? Podaří se přijít na kloub jedné z největších záhad africké divočiny?



28.11.2014 Parlament Plzeň: Parlpárty aneb Terezky narozky

29. listopadu 2014 v 19:29 | paulito |  Ostatní
Páteční party v Parlamentu byla super, ještě teď mě bolí hlava, sešla se tam dobrá partička, dobré pití, atmosféra, terezka měla radost z dárečku, co si přát víc :-) Co se kapel týká, jako první hrála atmosférická black metalová S.O.S. z Plzně, taková pohodová poslechovka. nzahla také plzeňská metalcore Second Side,je fakt, že mi tahle muzika moc neříká. Poslední přišla stochovská hardcore kapela EOS, která to také slušně rozjela. A pak už jsem šel lehce opojen domů.. no v každém případě už se těším na další akci.













Jack Rozparovač: Skutečný příběh (Jack the Ripper: The Definitive Story)

29. listopadu 2014 v 19:10 | paulito |  Dokumenty
2011

Tento neobyčejný dokument vás vezme zpátky do roku 1888 a vyvrací mýty i omyly, které už dlouho obklopují temný případ Jacka Rozparovače. Díky rekonstrukci v trojrozměrné virtuální realitě uvidíte původní budovy i s jejich osvětlením a stanete se svědky událostí, ke kterým skutečně došlo každou osudovou noc brutálního vraždění. Dokument nabízí podrobný pohled na policejní vyšetřování, včetně tehdejších výpovědí svědků a koronerových zpráv. Všechno, co jste si kdy mysleli, že víte o vraždění Jacka Rozparovače, se tím pádem už navždy změní. Teprve tohle je kompletní, ucelený a definitivní příběh.

Velmi zajímavě udělaná rekonstrukce s řadou ne příliš známých faktů.


Strážci Galaxie (Guardians Of The Galaxy)

29. listopadu 2014 v 14:16 | paulito |  Filmy
70%
2014
Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Komedie
Režie: James Gunn
Hrají: Chris Pratt, Zoe Saldana, Dave Bautista, Vin Diesel, Bradley Cooper, Lee Pace, Michael Rooker, Karen Gillan, Djimon Hounsou, John C. Reilly, Glenn Close, Benicio Del Toro

V tomto akcí nabitém, výpravném vesmírném dobrodružství se odvážný dobrodruh Peter Quill stává středem zájmu nájemných zabijáků poté, co Ronanovi, mocnému padouchovi s plány ohrožující celý vesmír, ukradne tajemnou kouli. Aby neúnavnému Ronanovi unikl, je Quill nucen spojit své síly se čtveřicí pozoruhodných hrdinů - Rocketem, po zuby ozbrojeným mývalem, Grootem, humanoidem, který připomíná strom, vražednou a tajemnou Gamorou a pomstychtivým Draxem Ničitelem. Když ale Quill objeví skutečnou moc koule a hrozbu, která se v ní ukrývá a ohrožuje celý vesmír, musí udělat vše pro to, aby nesourodá skupina táhla za jeden provaz a v posledním zoufalém souboji se pokusila zachránit osud celé galaxie.

Pár dobrých hlášek, jinak komiksová klasika...



Cavalera Conspiracy: Pandemonium

29. listopadu 2014 v 9:44 | paulito |  Hudba
80%
2014

Třetí LP groove/thrash/death metalové kapely z amerického Phoenixu, vedené bratry Cavalery ze Sepultury a hrající od roku 2007. Hraje ve složení Iggor Cavalera (bicí), Marc Rizzo (kytara), Mac Cavalera (kytara, zpěv) a Nate Newton (baskytara).




Devilment: The Great And Secret Show

29. listopadu 2014 v 9:42 | paulito |  Hudba
100%
2014

Kapela založená v roce 2011 v níž zpívá Dani Filth z Cradle Of Filth a její první LP. Hraje ve složení Dani Filth (zpěv), Daniel Finch (kytara), Nich Johnson (baskytara), Colin Parks (kytara), Lauren Francis (klávesy, zpěv) a Aaron Boast (bicí).




Giwmür: Varuji nebe!!!

29. listopadu 2014 v 9:38 | paulito |  Hudba
60%
2011

Zatím jediné LP plzeňské heavy metalové kapely, hrající od roku 2011. Hraje ve složení Daniel Švarc (zpěv, kytara), Jarda Hájek (baskytara), Zdeněk Vaník (kytara), Michal Kopecký (kytara), Míla Orcígr (klávesy) a Josef Pazdera (zpěv, bicí).




Dynasty Of Darkness: Empire Of Pain

29. listopadu 2014 v 9:36 | paulito |  Hudba
70%
2014

První LP norské symfonické black/death metalové kapely z Oslo, hrající od roku 2008. Hraje ve složení Amund Svensson (klávesy), Morbid (zpěv, kytara) a Hellhammer (bicí).




Celestial Decay: QuantumX

29. listopadu 2014 v 9:31 | paulito |  Hudba
70%
2014

Druhé LP švédské melodické heavy/power metalové kapely z Gothenburgu, hrající od roku 2008. Hrají v ní na kytary Hobbe Houshmand a Freddy Olofsson.





Grave Halloween

27. listopadu 2014 v 21:28 | paulito |  Filmy
50%
2013
Horor
Režie: Steven R. Monroe
Hrají: Kaitlyn Leeb, Cassi Thomson, Jeffrey Ballard, Hiro Kanagawa, Kevan Ohtsji

Skupina amerických studentů točí v lese sebevražd dokument, jak jedna z nich hledá matku. Krádeží duchy naštvou a už to jede... ze začátku to celkem jde, ale konec už je vyloženě hloupost...



26.11.2014 Meet Factory: Skálmöld, Arkona, Eluveitie

27. listopadu 2014 v 18:43 | paulito |  Ostatní
Další výlet do Prahy na koncert, tentokrát trochu folk metalu, nebo spíše trochu více. Vyrazili jsme v šest večer a pak jsme málem přijeli pozdě, protože musím říct, ohledně začátku koncertu panoval pěkný zmatek, nakonec jsme přišli úplně akorát, zrovna začínal Skálmöld v půl osmé. Sál byl úplně nacpaný, horko, podmínky nic moc, naštěstí na pitivo žádné velké fronty nebyly. Tahle islandská kapela předvedla celkem dobrý viking/folk metal, tenhle rok vydala třetí LP Med vaettum. Pak už přišla Máša a ruská pagan/folk metalová Arkona, také vydali tenhle rok nové LP Jav (Yav) a také předvedla vynikající výkon, i když si pořád nemůžu pomoci a myslím, že téhle kapela svědčí spíš klubová pódia, na Brutal Assaultu to také nebylo úplně ono. Nakonec přišla hlavní hvězda večera, kvůli které přišlo nejvíc lidí, švýcarský folk/melodický death metal Eluveitie, také tenhle rok novým LP Origins a nevím, můžu ještě zhodnotit příští rok v Plzni, také jsem jim nemohl přijít na chuť, zpěv dobrý, ale jinak toho folku bylo asi moc. Ale pustil jsme si cestou domů v autě Devilment a spravil jsem si chuť. Tento rok už jsme byli v Praze naposled, další koncerty jsou plánovány až na ten příští...









Astralion: Astralion

27. listopadu 2014 v 17:33 | paulito |  Hudba
60%
2014

První LP melodické power metalové kapely z finské Lohjy, hrající od roku 2011. Hraje ve složení Dr.K. Lundell (baskytara, zpěv), Arnold Hackman (bicí), Hank J. Newman (kytara), Thomas Henry (klávesy) a Ian E. Highhill (zpěv).




Avatarium: Al I Want

27. listopadu 2014 v 17:29 | paulito |  Hudba
60%
2014
Druhé LP švédské doom metalové skupiny ze Stockholmu, hrající od roku 2013. Hraje ve složení Leif Edling (baskytara), Lars Sköld (bicí), Marcus Jidell (kytara), Carl Westholm (klávesy) a Jennie-Ann Smith (zpěv).





Cales: Savage Blood, KRF

26. listopadu 2014 v 16:08 | paulito |  Hudba
Savage Blood
40%
2007




KRF
70%
2009



Cales: Bonds Of Togetherness, The Pass In Time

26. listopadu 2014 v 16:05 | paulito |  Hudba
První dvě LP brněnského melodického pagan doom black folk metalového hudebníka Petra Hoška, skládajícího od roku 1992.


Bonds Of Togetherness
40%
1997




The Pass In Time
60%
2001



1941 – Na předpolí Leningradu

25. listopadu 2014 v 17:51 | paulito |  Historie
Von Leebova vojska obnovila útok 2.7.1941 v 5:00. Po dělostřelecké přípravě a náletech letectva zaútočily pěchota a tanky. V první linii se pokoušeli útok zastavit výsadkáři 5. sboru a spolu s pěchotou bojující tankisté 21. sboru generála Leljušenka. Tyto jednotky měly 4.200 mužů a 74 děl. Tato skromná síla byla doslovně převálcována tanky LVI. Korpsu generála von Mansteina. Německé tanky se také pokoušely zadržet letouny 4., 6., 7. a 8. letecké divize, ale ty byly odraženy německými stíhačkami a protiletadlovými děly, které sestřelily 64 sovětských letadel. V této situaci se Sověti snažili zacpat průlom tanky 3. tankové divize, nacházející se v záloze 3. mechanizovaného sboru. Tankisté plukovníka Andrejeva, kteří byli v lesích 20 km severně od Pskova, měli zadržet útočícího nepřítele do doby, kdy ze zálohy Vrchního velení poslaný 41. sbor (111., 118. a 235. pěší divize) obsadí pskovský a ostrovský opevněný úsek. Oddíly přicházející na frontu dostaly rozkaz vystavit zábrany a minová pole, byly rovněž posíleny šesti oddíly protiletadlového dělostřelectva, které měly střílet na pozemní cíle. Ráno 4.7.1941 bojová skupina, vedená generálem Krügerem, v jejíž sestavě byly 1. Infanterie Brigade, 113. Infanterie Regiment a vozidly 1. Panzer Regiment, dojela do Ostrova. Zatímco 1. Kradschützen Bataillon vjel do města z jihozápadu, jiná skupina, složená z pancéřových transportérů a 7. baterie 73. Artillerie Regiment, postupovala na sever. Zaskočení Sověti se bránili chaoticky a nestačili ubránit před Němci mosty v Ostrově přes řeku Velika. Všechny padly do rukou vojáků 1. Panzer Division. Sovětské posily s těžkými tanky přijely o 24 hodin později, než aby mohly bránit město. Zaútočily se svými KV-1 a KV-2 na severní okraj Ostrova, ale byly odraženy. 5.7. tanky 1. Panzer Division a Krügerova bojová skupina zahájily postup na Pskov, ale zde se setkaly s masivním protiútokem 3. tankové divize a 111. pěší divize plukovníka Ivanova, kterým velení Severozápadního frontu vydalo příkaz získat zpět Ostrov. První v kontakt s nepřítelem vešly motorizované čety 1. roty 73. protitankového praporu se svými 37 mm protitankovými děly PaK 35/36. Vojáci této jednotky měli smůlu, protože náboje jejich děl se odrážely od silných pancířů sovětských tanků a německá děla byla doslova přejeta. Do akce byl zatažen jako další 3. Oddíl houfnic z 72. Artillerie Regiment (mot). Velitel této jednotky, major von Söth, připravil jednu těžkou houfnici z 9. baterie na palebné stanoviště. Její velitel, kanonýr Georgi, nechal první sovětský KV-2 přijet blíže a následně vypálil na první tank sovětské kolony. Georgi měl v hlavni 150 mm náboj, který používal k ničení bunkrů. Výstřel trefil sovětský tank a doslova ho smetl z cesty. Takto zničil se svojí obsluhou ještě dalších 12 sovětských tanků. Takto přistoupila do obrany také další děla. To vrátilo bránícím se Němcům důvěru v jejich zbraně. Krátce poté mohl generál Krüger ohlásit, že je postup obnoven. Děla 9. baterie pomohla zastavit sovětský postup, ale hlavní zásluhu mělo německé letectvo. Stále útočící německé Stuky způsobily jednotkám Andrejeva a Ivanova velké ztráty. Večer hlásil velitel 27. armády generál Berzarin: Nepřátelské letectvo beztrestně terorizuje naše oddíly. Útočící vojska se stáhla a Reinhardtův sbor pokračoval na Pskov. Sověti měli stále méně tanků a proto již 5.7. vydala STAVKA speciální rozkaz, kterým požadovala vytvoření speciálních skupin ničitelů tanků. Tyto skupiny měly vzniknout v plucích a praporech a měly se skládat z nejodvážnějších vojáků. Jejich výzbrojí měly být granáty a Molotovovy koktejly. 8.7. se tankové sbory von Mansteina a Reinhardta přiblížily k řece Velika před Pskovem. Tentokrát Sověti nezopakovali chybu z Ostrova a všechny mosty vyhodili do vzduchu. Některé, jako například Olginovský most ve Pskově, byly zničeny až ve chvíli, kdy po nich projížděly německé průzkumné oddíly. Problémem bylo, že řada zoufalých sovětských jednotek zůstala na straně řeky, ovládané Němci a byly zničeny německými jednotkami. Na frontu však přicházely další a další sovětské jednotky a jejich odpor stále rostl. 36. Infanterie Division (mot) z Reinardtova sboru, po obsazení západní části Pskova večer 8.7., musela celý následující den vést boje, když zkoušela překročit řeku a obsadit město. Když byly všechny útoky Sověty odraženy, rozhodl se maršál von Leeb nasadit do bojů o Pskov I. Korps generála von Botha ze stavu 18. Armee. Pěchota a tanky XXXXI. Korpsu dobyly Pskov 9.7. O den později byla ve městě Maramorka (35 km severně od Pskova) rozbita sovětská 111. pěší divize a její velitel, plukovník Ivanov, padl v boji. Ve stejný den prorazily von Mansteinovy tanky ve směru na Porchov a tankové svazky na Strugi Krasne. Všechny německé síly pochodovaly na Leningrad, s úkolem dobýt město z chodu. Nebyl to jednoduchý úkol, nejen vzhledem k rostoucímu odporu sovětských jednotek, ale i z důvodu bahnitého a zalesněného terénu kolem města. S cílem lepšího vedení vojsk v oblasti Leningradu založila STAVKA 10.7. vrchní velení Severozápadního strategického směru, do jehož čela povolala maršála Klimenta Vorošilova. Toto velení mělo koordinovat Severní a Severozápadní front. Protože po pádu Pskova se hrozba průlomu německých vojsk do Leningradu stala opravdu reálnou, byly na frontu vyslány jednotky Severního frontu. Hlavní linii obrany zamýšleli Sověti ustavit podél řeky Lugy. Podél řeky se rozvinuly čtyři pěší divize, tři divize leningradské domobrany, posluchači Leningradské Kirovovy důstojnické školy a silné jednotky dělostřelectva. Velení vytvořilo z těchto vojsk tzv. Lužskou operační skupinu, které velel generál Konstantin Pjadyšev. Jednotky u Lugy doprovázelo 60.000 civilistů, kteří pracovali v 18-hodinových směnách na budování opevnění. Obranná linie se skládala ze dvou pásů polních opevnění a zákopů v délce 175 km a hloubce 10-12 km. Před přední kraj obrany zakopali 15.000 min, postavili záseky. Značná část terénu byla zabahněná. V době, kdy byly prováděny opevňovací práce, byla vojska Lužské operační skupiny přesunuta do oblasti Pskov-Luga, aby zadržela rychle postupující německé jednotky a dala tak budovatelům opevnění čas na jejich dokončení. Tak byly nasazeny 24. tanková divize, 177. pěší divize, 5. ženijní pluk, 19. a 106. ženijní prapor a 42. pontonový prapor. Tyto oddíly stavěly protitankové zábrany, kladly na cestách miny, po kterých směřovaly do Leningradu německé jednotky. Protože nemohl prolomit lužskou obrannou linii zepředu, pokusil se Hoepner o postup po křídle. XXXXI. Korps generála Reinhardta byl odkloněn na severozápad, podél železnice Narva-Kingisepp-Krasnogvardějsk. Touto 150 km dlouhou cestou postupovaly dvě tankové a jedna motorizovaná divize, nebezpečně roztáhnuté, po jedné silnici. Malé mosty se prolamovaly pod váhou tanků a transportérů a cesta se rychle měnila v bahno. Ženisté budovali cesty z klád. Průzkumné prapory a zabezpečovací skupiny, skládající se z motocyklové pěchoty, stíhačů tanků a předsunutých protitankových baterií, nemilosrdně ničily vše podél křídel, aby odvrátily případné sovětské protiútoky. Ale tento nezvyklý manévr se podařil. 14.7. vyšel XXXXI. Korps nad Lugou ve vzdálenosti 20-25 km na jihovýchod od Kingiseppu, poblíž Ivanovského a Sabska. Most v Sabsku byl sice Sověty vyhozen do vzduchu, ale to nezabránilo Němcům překročit řeku následující den a vytvořit nevelké předmostí. Toho dne německé oddíly rovněž překročily řeku u Ivanovského. Z těchto předmostí chtěl Hoepner podniknout útok na 115 km vzdálený Leningrad, ale tomu zabránili posluchači leningradské Dělostřelecké školy Rudého října. Brzy kadety podpořily dvě domobranecké divize a silné dělostřelecké svazky a velitel 4. Panzergruppe, když nemohl prolomit sovětskou obranu, musel znovu zastavit postup. Většina Hoepnerových jednotek byla obránci zastavena. Výjimkou byl jedině LVI. Korps von Mansteina, jehož tanky a pěchoty provedly průlom do lužského opevněného prostoru na západ od Šumska. Ale tento rychlý postup div neskončil obklíčením sboru. Na křídle LVI. Korpsu se nacházející 16. Armee generála Busche byla zablokována sovětskými vojsky u Cholmu a Staré Russy a mezi divizemi LVI. Korpsu a 16. Armee se vytvořila mezera o šířce 200 km! To rychle zjistili sovětští vojáci a okamžitě toho využili. Od 14.7. byly v oblasti Solcy soustředěny zbytky 11. armády, díky čemuž byla část sboru odříznuta. Pro LVI. Korps nastaly těžké časy. Velitel Severozápadního strategického směru potřeboval úspěch a tak se snažil velkými útoky zničit obklíčené německé jednotky. Vorošilov nasadil do bojů šest pěších divizí, dvě tankové divize a silné dělostřelectvo a letectvo. Tři následující dny se von Manstein pokoušel soustředit podřízené jednotky. Od ostatních sil odříznutá 8. Panzer Division, napadaná sovětskými tanky a pěchotou, musela být zásobována ze vzduchu a 3. Infanterie Division (mot) se odpoutala od sovětských sil teprve po odražení 17 útoků! Sovětům se nepodařilo německé jednotky porazit, ani způsobit jim větší ztráty, 8. Panzer Division ztratila během čtyř dnů bojů jen 30 tanků. Krize v řadách LVI. Korps byla překonána 18.7., když byla na frontu nasazena divize SS Totenkopf. Dobře vyzbrojené oddíly divize vystřídaly unavenou 3. Infanterie Division (mot) a odrazily nepřítele za cenu 88 důstojníků a 1.620 mužů (celkem 10% stavu divize). Několikadenní boje se sovětskými oddíly postihly také ostatní von Mansteinovy jednotky. Ztráty celého sboru od začátku tažení byly 2.025 zabitých a 6.450 raněných. Byl i nedostatek vybavení, např. 8. Panzer Division měla jen 80 tanků. O den později přikázalo vrchní velení Armee Gruppe Nord přerušit postup na Leningrad a obnovit ho až po příchodu 18. Armee a přeskupení 4. Panzergruppe, které ztratila již polovinu výzbroje. 21.7. přiletěl do štábu maršála von Leeba sám Hitler a požadoval rychlé obsazení Leningradu a očištění břehů Finského zálivu od nepřítele. S cílem posílit Armee Gruppe Nord přikázal Hitler přesunout do jejího směru 3. Panzergruppe od Armee Gruppe Mitte. Následující tři týdny Němci, kteří měli stále větší problémy se zásobováním svých jednotek, značně zmenšily tlak na nepřítele a tak získaly sovětské jednotky asi měsíc času, aby se soustředily v blízkosti Leningradu. V první řadě byla budována polní opevnění kolem Leningradu. Obranná linie č. 1 byla budována na linii Nové Selo (25 km jihovýchodně od Lugy)-Lubeně-Mědvěd-Mšaga-Šymsk. Dvě opevněné oblasti (novogrodská a starorusská) stanovily obranné linie č. 2 a 3 a opevnění na východním břehu řeky Lovat, tvořily pozici č. 4. Hloubka připravené obranné pozice byla až 100 km. Z moře obranu podporovaly lodě Baltské flotily. Již 10.7. začali Sověti do systému obrany Leningradu také začleňovat pobřežní dělostřelecké baterie. 23.7. byla Lužská operační skupina posílena třemi divizemi domobrany a její oddíly byly rozděleny na tři samostatné obranné sektory: kingisepský, lužský a východní. 31.7. byl východní sektor nazván Novgorodská armádní skupina, která byla v prvních srpnových dnech přejmenovaná na 48. armádu a začleněna do Severozápadního frontu. 6.8. posílila front také 34. armáda generála Kašanova. V době, kdy Sověti prováděli reorganizaci svých sil u Lugy, zahájily na severu útok finské divize armády Karélie. Již od 29.6. Finové, spolu s německou Armee Norwegen generála Falkenhorsta, napadli 7. armádu generála Kirylla Mereckova, bránící Murmansk a východní břeh Ladožského jezera. Boje trvaly rovněž na Karelské šíji, kde Finové bojovali se dvěma divizemi 23. Armády generála Gerasimova u Hitoli a Vyborgu (Viipuri). Vojáci generála Mereckova, podporováni Ladožskou vojenskou flotilou, zadržovali Finy dva měsíce, ale byli nejdříve zatlačeni k jezeru Onega a později v září 1941 na linii řeky Svir. Na ústupu se rovněž nacházela Gerasimovova armáda, kterou Finové odrazili na sovětsko-finské hranice z roku 1939. 1.9. padl do rukou Finů Vyborg, kde byly obklíčeny tři sovětské pěší divize. Tyto jednotky ustoupily na pobřeží ke Koivistu (Primorska) a odtud byly pod děly vyborského opevněného rajónu evakuovány loděmi Baltské flotily do Leningradu. Štěstím pro obránce Leningradu byla skutečnost, že přes nátlak Berlína, finská armáda nepřekročila pohraniční linii, dosaženou na počátku září. Až do léta 1944, kdy začala velká sovětská protiofenzíva, boje na tomto úseku fronty prakticky ustaly. Zároveň s finským útokem zahájili svůj útok i Němci. V červenci byla Armee Gruppe Nord reorganizována a v jejím rámci byly vytvořeny tři úderné skupiny, které měly zaútočit na Leningrad. V sestavě první byl I. Korps s 11. a 21. Infanterie Division (posílenou částmi 126. Infanterie Divison) a XXVIII. Korps se 122. Infanterie Division. Druhá skupina se skládala ze značně oslabeného LVI. Panzer Korps generála von Mansteina (3. Infanterie Division (mot), 4. SS Polizei Division a 269. Infanterie Division). Poslední, nejsilnější skupiny, byla složena z XXXXI. Panzer Korps s 1., 6. a 8. Panzer Division, 36. Infanterie Division (mot) a 1. a 58. Infanterie Division. Rovněž zbývající jednotky 18. Armee generála Kühlera měly zlikvidovat v Estonsku ještě bojující sovětské jednotky a udeřit na Leningrad přes průsmyk mezi Finskou zátokou a Čudským jezerem.


2.8. zahájily odpočinuté a posílené von Leebovy jednotky útok na křídlech lužské obranné pozice, z Ivanovského a Sabska na Krasnogvardějsk a Krasnoje Selo a oblasti Porchov a řeky Selon k Ilmeňskému jezeru a Novgorodu. Dobře připravený útok přinesl brzy úspěch. 3.8. obsadily německé oddíly Cholm, o tři dny později Starou Russu. 7.8. se v dešti posunul XXXXI. Korps generála Reinhardta ke Krasnogvardějsku. Vše probíhalo podle německých záměrů, kteří chtěli rychle obsadit Leningrad. Ale brzy přišel silný protiúder sovětských jednotek. Vorošilova příliš nezajímala ztráta Stare Russi. Jeho štáb rychle zjistil, že se rozcházejí útočné směry Armee Gruppe Nord (na Leningrad) a Mitte (na Moskvu), což vytvořilo mezi nimi velkou mezeru. Do této mezery Sověti nasadili 12.8. osm divizí pěchoty, jednu jízdní divizi a jeden mechanizovaný sbor z 11. a 34. armády. Během dvou dnů sovětské divize, útočící na německý X. Korps generála Hansena, posunuly frontu až o 60 kilometrů. Tento útok znepokojil maršála von Leeba a musel sem přesunout jednotky z jiných úseků fronty. Od Novgorodu a Lugy byly přesunuty dvě motorizované divize a velení LVI. Panzer Korps, od Smolenska celý XXXIX. Panzer Korps generála Schmidta. K podpoře těchto jednotek Němci nasadili znační síly Luftflotte 1 a celý VIII. Luft Korps. Německý útok skončil úspěšně. 19.8. 3. Infanterie Division (mot) a 3. SS Division Totenkopf rozbily křídlo sovětské 34. armády a přerušily její spojení s týlem. Již 17.8. hlásila STAVKA Vojenské radě Severozápadního strategického směru nebezpečí obklíčení Leningradu. Hrozba to byla reálná, protože německé síly rozbily všechny sovětské snahy stabilizovat frontu, ale co horší, prolomily obranu v jihozápadním pásu obrany v oblasti Lugy a vyšly v týlu 42. armády generála Nikolaje Astanina. Tento manévr způsobil obklíčení mnoha sovětských jednotek. V bojích byl nejvíc angažován LVI. Korps a jeho nové jednotky, 269. Infanterie Division generála Leysera a 4. SS Polizei Division SS-Brigadeführer und Generalleutnant der Polizei Mülverstedta.

Tanky T-34 tankové jednotky Severozápadního frontu v srpnu 1941.

Rychlá německá vítězství vyvolala rozmíšky mezi sovětskými veliteli. S cílem, upravit velení vojsk rozdělil Hlavní štáb 23.8.1941 Severní front na Karelský front a Leningradský front. Velitelem Karelského frontu se stal generál Frolov, velitelem Leningradského generál Popov. V sestavě Leningradského frontu byly 8., 23. a 48. armáda a Baltská flotila. Rudá armáda stále ustupovala pod náporem německých tankových a motorizovaných jednotek. Již 25.8.1941 došli vojáci 21. Aufklärungs Battailon z 21. Infanterie Division majora von Glasowa do železniční stanice Čudovo. Krátce poté dorazily další jednotky (24. a 45. Infanterie Regiment, 666. StuG Abteilung, 272. Flak Abteilung) a přerušily magistrálu Leningrad-Moskva. Ten den se 16. Armee a 4. Panzer Gruppe rozdělily na tři části a udeřily v těchto směrech: Lubaň-Volchov, Čudovo-Tosno a Budogošč-Tichvin. Na další úspěchy nemuselo velení Armee Gruppe Nord dlouho čekat. 30.8. 8. Panzer Division se silnou leteckou podporou došla do Mgy a rozbila část jednotek na frontě nové 48. armády generála Akimova. Toto klíčové město, spojující Leningrad se zbytkem SSSR, mělo zůstat v německých rukou až do jara 1944. Postup Němců byl tak rychlý, že již na počátku září přesunula STAVKA k Leningradu dvě další armády, 54. maršála Kulika a 52. generála Klikova. První z nich měla bránit Volchov, druhá oblast na jih od tohoto města. V oblasti Krasnogvardějska zformovali Sověti další dvě armády, 42. a 55. generálů Ivanova a Lazarjeva. Během následujících dnů došlo také k reorganizaci velení. Stalinovým rozkazem bylo zrušeno velitelství Severozápadního strategického směru a maršál Vorošilov zaujal místo generála Popova jako velitel Leningradského frontu. Vojska podléhající maršálovi von Leebovi měla za úkol dobýt Leningrad. Na linii Čudovo-Leningrad měl útočit XXVIII. Korps generála Wiktorina (122., 96. a 121. Infanterie Division). Na křídle ho měla podporovat 18. Armee, jejíž 1., 58. a 291. Infanterie Division měly dobýt Krasnoje Selo. Na opevněný krasnogvardějský rajón měly zaútočit divize L. Korpsu generála Lidemanna (269. Infanterie Division a 4. SS Polizei Division). Na jihozápad od města postupoval XXXXI. Panzer Korps generála Reinhardta (1. a 6. Panzer Division, 36. Infanterie Division (mot)). Postup těchto jednotek měly podporovat I. a VIII. Luft Korps generála Förstera a von Richthofena. Komisař obrany Leningradu, Stalinův oblíbenec Ždanov, dobře připravil město k obraně proti německému útoku. Na počátku září 1941 Leningrad bránily 5. samostatná brigáda námořní pěchoty, 11., 118., 125., 191. a 268. pěší divize a 1., 2. a 3. divize domobrany. Tyto divize ještě neměly bezprostřední kontakt s nepřítelem, od Němců je oddělovaly na předpolí Leningradu bojující 42. armáda generála Ivanova a 55. armáda generála Lazarjeva. Všechny tyto jednotky se kryly za opevněním, vybudovaným civilisty. Byly stanoveny dvě linie obrany, vnější a vnitřní. Vnější linie obrany probíhala v půlkruhu 40 km od centra města, od Peterhofu, přes Krasnogvardějsk, až k Něvě. Vnitřní byla půlkruhem opevnění, ve vzdálenosti 25 km od centra města s výšinami Dudehofu jako hlavním bodem obrany. Baštou tohoto opevnění byla osada Kolpino (nacházela se tu továrna na tanky KV a T-26) a Carské Selo. Německé průzkumné letouny tu našly ohromné protitankové příkopy. Systém okopů byl doplněn bunkry. Byl to terén vhodný pro bojové skupiny pěchoty, podporované dělostřelectvem a tanky. Tanky, vzhledem k protitankovým překážkám, měly útočit až v druhé vlně, po prolomení linie obrany. Armee Gruppe Nord vyrazila do útoku 7.9. a již první den útoku dosáhla úspěchu. Pěchota 118. Infanterie Regiment, podporovaná eskadrou Ju 87B z von Richthofenova sboru, prolomila obranu Sovětů a dobyla Aropakosy. Ten den Kampfgruppe Hoppe (424. Infanterie Regiment, část 76. Infanterie Regiment a 29. Panzer Regiment) s vydatnou podporou Ju 87B z VIII. Luft Korps, dosáhla jižního břehu Ladožského jezera a dosáhla Schlisselburgu, který byl u vstupu do Leningradu z východu a blokoval vodní cestu mezi Ladožským jezerem a Baltem. Rudoarmějci tvrdě bránili toto město. Vojáci plukovníka Hoppeho dlouho hledali mezeru v jejich obraně. Nakonec se jim to podařilo v Kelkovu. Ráno 8.9. 424. Infanterie Regiment udeřil ve směru k ústí Něvy a do 10.00 město dobyl. Tak ztratil Leningrad všechno možné spojení se zbytkem SSSR. Město bylo nyní obklíčeno finskými a německými vojáky. Stalin se připravoval k obraně Moskvy a ponechal Leningrad jeho osudu. Sovětské vedení se zabývalo myšlenkami na potopení Baltské flotily a po evakuaci města jeho vyhození do vzduchu. 9.9. prolomily jednotky XXXXI. Korpsu generála Reinhardta sovětskou obranu také u Krasnogvardějsku a Suck-Kolpina. Kampfgruppe Eckinger z 1. Panzer Division udeřila na Duderhof a kótu 167 v jeho blízkosti. Německé tanky se vydaly na kótu, jejíž vršek byl pokryt řídkým lesem a vypadal jako jedna střílející pevnost.


Sověti nepředpokládali, že Němci mohou přijet ze strany a neměli tam děla. Četa PzKpfw IV podporučíka Kocha z 8. roty toho využila a zničila jedno po druhém sovětská obranná stanoviště. V 6.30 poručík Darius, velitel 6. roty 1. Panzer Regiment, podal rádiové hlášení, že vidí Leningrad. Leningrad byl v obklíčení. Jediné spojení se světem byl úzký pás pobřeží, nacházející se mezi Něvou a finskými pozicemi u Suvantojärvi. 10.9. německé bombardéry z I. a VIII. Luft Korpsu shodily na Leningrad několik tisíc zápalných a výbušných bomb. Následující požár spálil např. dřevěné budovy badajevských skladů, kde byly uskladněny potraviny. Pro již tak hladovějící obyvatele to byla tragická zpráva.