Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Srpen 2014

MiG-17 v letectvu NDR

31. srpna 2014 v 23:09 | paulito |  Historie
Od léta 1957 se MiG-17F staly prvním víceúčelovým tryskovým stíhačem LSK/LV. Většina z nich byl v Polsku vyrobený Lim-5, nicméně v NDR nesly původní sovětské označení. Podle německých pramenů bylo kolem 100 MiG-17 používáno všemi šesti stíhacími křídly v letech 1957-68. Ale to je zřejmě podhodnocený údaj, protože do NDR bylo dodáno 120 Lim-5 z Polska v letech 1957-58, přeletěných piloty polského 39. PLM (stíhací pluk). A poté zde byla letadla sovětského původu (první dávka MiG-17F byla dodána v roce 1958). JFG 1 (stíhací křídlo) v Cottbusu (později přejmenováno na JG 1 Fritz Schmenkel) mělo 19 MiG-17F v lednu 1961, v roce 1962 byl počet zvýšen na 32. FG 2 v Trollenhagenu (později JFG 2 a JG 2 Jurij Gagarin) mělo MiG-17F v letech 1957-68. 3./FG 3 (později 3./JFG 3 a 3./JG 3 Vladimir Komarov) v Preschenu dostala 16 MiG-17 v říjnu 1957 a používala je do roku 1962. FG 7 (později JFG 7 a JG 7 Wilhelm Pieck) v Drewitz používala MiG-17F v letech 1960-66. 3./FG 8 (později 3./JFG 8 a 3./JG 8 Hermann Matern) v Marxwalde měl 21 MiG-17F dodaných 10.10.1957, které zůstaly ve službě do roku 1968. FG 9 (později JFG 9 a JG 9 Heinrich Rau) v Drewitz (jednotka byla přesunuta do Peenemünde v roce 1961), první MiG-17F vzlétl 13.7.1957. Kupodivu byly MiG-17 dodány až po MiG-17F, byly to ex-VVS letouny. Celkem 122 jich bylo používáno u JG 1, JG 2 a JG 7 a výcvikových jednotek v letech 1960-66. Většina MiG-17 bylo pozdějšího modelu a v NDR dostaly neoficiální označení MiG-17H. V tu dobu přišly také další MiG-17F. Od roku 1959 byly k LSK/LV dodávány MiG-17PF, což posílilo stíhací schopnost za každého počasí. Byly to opět polské Lim-5P, 40 letadel bylo dodáno od ledna do května 1959. První jednotkou, používající tento typ, byla JFG 1. Výcvik v obsluze radarů prodělali technici v Československu. 19 Lim-5P používala JG 2 v letech 1966-68. Typ byl také používán JG 7 a JG 9. Protože NDR mělo omezené prostory a silný vzdušný provoz, byly lety omezeny na tři dny v týdnu. Další tři dny využívaly sovětské stroje a pro koordinaci operací LSK/LV byl v roce 1975 ustaven styčný důstojník u štábu sovětské 16. letecké armády ve Wünsdorfu. Koncem 60. let začalo vyžadovat velení Varšavské smlouvy blízkou spolupráci vzdušných a pozemních jednotek, jako reakci na války na Blízkém východě. Ale letadla ve službě LSK/LV nebyla pro toto nasazení vhodná. Čelíce ekonomickým problémům, hledalo východoněmecké vedení vhodné a levné řešení. Průlom přišel, když byly stíhací jednotky přezbrojeny na MiG-21 v letech 1962-68 a tak mohly být MiG-17F použity jako bitevní. V letech 1973-75 byly východoněmecké MiG-17F a Lim-5 vybaveny přídavnými pylony. Přestavěné stroje byly používány JBG 31 Klement Gottwald v Drewitz, která měla 43 MiG-17F v říjnu 1971, typ byl vyřazen v roce 1983. Mezi lety 1980-85 byly MiG-17F rychle vyřazovány a nahrazovány MiG-23BN. Většina letadel byla sešrotována. 12 MiG-17F však bylo opraveno a dodáno do Mosambiku v srpnu 1981. MiG-17 byly také u podpůrných jednotek LSK/LV, včetně dvou výcvikových jednotek. FAG 15 Heinz Kapelle v Rothenburgu používala MiG-17 od roku 1960 a MiG-17F od roku 1959 (vyřazeny 28.7.1966) a FAG 25 Leander Ratz v Bautzenu měla pět strojů v letech 1963-65. Také ZDK 33 (tažná jednotka) v Peenemünde používala několik MiG-17 od JG 1.
Lim-5P
Lim-5P, JG-1, Cottbus, 1962

Det okända

30. srpna 2014 v 21:41 | paulito |  Filmy
60%
2000
Horor / Mysteriózní / Sci-Fi
Režie: Michael Hjorth

Pět mladých biologů je posláno na sever Švédska prošetřit efekty rozsáhlého lesního požáru. To, co zpočátku vypadá na pár týdnů kempování a snadné práce, se brzy změní v noční můru objevením ostatků podivného tvora a rozhodnutím je prozkoumat.




30.8.2014: Plzeň-Křimice: sraz autoveteránů

30. srpna 2014 v 21:17 | paulito |  Ostatní
Další dávka nádherných aut a motocyklů, tentokrát v zámecké zahradě v Křimicích...
























Obrněné vlaky německé armády (4)

30. srpna 2014 v 9:14 | paulito |  Historie
Bojové nasazení od léta 1944 do května 1945
Během letní ofenzívy Rudé armády v létě 1944 v oblasti Armee Gruppe Mitte, ztratili Němci v krátké době několik obrněných vlaků. Od června do srpna 1944 byly ztraceny vlaky Nr. 1 (27.6. odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Bobrujsku), Nr. 66 (30.6. odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Siedlece) a Nr. 74 (27.7. zničen Sověty v Aníně u Varšavy). Ve stejné době ztratili Němci v oblasti Armee Gruppe Nord Nr. 51 (poškozen 13.8. byl zničen vlastní posádkou v Somerpalu) a Nr. 67 (poškozen 27.7.byl zničen vlastní posádkou u Mitawy). Na jižním úseku východní fronty ztratily německé jednotky 17.7.1944 útokem sovětských jednotek vlak Nr. 63 u Krasne.

Befehlspanzerzug Nr. 72B, duben 1944.

31.8.1944 byl ztracen obrněný vlak Nr. 71 v Rumunsku (odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Slaniče). Na Balkáně byl ztracen 30.8.1944 le.Sp.304 (odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Lavary) a ve Francii byl ztracen 8.9.1944 (dobyt nepřítelem) u St. Berain Nr. 32. Tyto ztráty již nebylo možno v této fázi války nahradit novými vlaky. Od ledna 1944 do 30.9.1944 byly vyrobeny jen čtyři nové obrněné vlaky, které dostaly označení Nr. 71, Nr. 73, Nr. 74 a Nr. 75 (který později dostal název Panzer-Lehr-Zug Nr. 5 a byl nasazen na východní frontě). Kromě těchto obrněných vlaků byly také vyrobeny vlaky le.Sp. (301, 302, 303, 304) a 8 obrněných vagónů s čísly 16, 18, 19, 20, 30, 31, 32, 33 . Bylo plánováno vyrobit v roce 1944 8 obrněných vlaků typu BP 44, 16 vlaků s.Sp, 46 Panzerjägerwagenů a 5 obrněných motorových vagónů. Ale nedostatek materiálu a přenesení výcvikového centra z Varšavy-Rembertowa do Milovic mělo také výrazný vliv na zdržení výroby. Výroba, plánovaná na rok 1944 byla přesunuta na první čtvrtletí roku 1945. Poté, co bylo v druhé polovině roku 1944 ztraceno mnoho obrněných vlaků, což vedlo k pochybám o jejich bojové hodnotě, se výroba ještě zpomalila. Z 16 plánovaných vlaků s.Sp. bylo vyrobeno jen 10 a výroba dvou dalších se plánovala na leden 1945. V vyrobených vlaků s.Sp. na přelomu let 1944 a 1945 jen dva dosáhly bojové pohotovosti. Podobné to bylo i u vlaků BP 44, tam byly jen dva nasazeny na frontu. Byly to Nr. 76 (do Východního Pruska) a Nr. 75 (Balkán). Do vlaku Nr. 75 byl zařazen obrněný vlak Nr. 52. Tento vlak bojoval nejdříve na frontě u Tylže. Plánovaná výroba 46 kusů Panzerjägerwagenů nebyla realizována do konce války. Obrněné vlaky v jižní Francii byly po vylodění Spojenců ve Francii přesunuty do Německa (Nr. 22, Nr. 24, Nr. 25 a Nr. 32). Ale vlak Nr. 32 musel zůstat v St. Berain díky nedostatku vody v kotli lokomotivy. Dostal se nepoškozen do rukou Spojenců. Zbývající tři byly vybaveny vagóny Panzerjägerwagen a dále přesunuty k obraně jižního Polska, kde se nacházely na přelomu října a listopadu 1944. Poslední měsíce roku 1944 přinesly další ztráty. Němci ztratili vlak Nr. 3 (10.9. odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Vainodenu), Nr. 21 (30.9. obsazen nepřítelem v Mozejkách), Nr. 6 (1.9. zničen nepřítelem v Betchkereku), le.Sp.301 (30.11 odříznut od vlastních jednotek byl zničen vlastní posádkou u Kraljeva) a le.Sp.302 (12.11. zničen nepřítelem u Kosova Pole). V roce 1944 došlo ke změně organizace v přidělování obrněných vlaků, protože přidělování jednotlivým Armee Gruppe nebo Armee nebylo efektivní.

Obrněný vlak Nr. 62, březen 1944.

Bylo rozhodnuto vytvořit Regimentsstab zur Führung der Panzerzüge u každé Armee Gruppe. Tato instituce, nazvaná Kommandeur der Panzerzüge byl ustaven již v lednu 1944 u Armee Gruppe F na Balkáně (velitel Oberst Becker). Byl později přejmenována na Panzerzug-Regimentstab Nr. 1. Na východní frontě bylo rozhodnuto vytvořit pohyblivá stanoviště velení. Proto byl rozdělen obrněný vlak Nr. 72 na dva tzv. Befehlszüge, označené Nr. 72a a Nr. 72b. Ale kvůli vysokým ztrátám obrněných vlaků v roce 1944 přišla tato reorganizace pozdě. Štábní vlak Nr. 72a vezl tzv. Panzerzug-Regimentsstab Nr. 2 pod velením Oberstleutnanta von Tückheim zu Aldorf se nacházel nejdříve u Armee Gruppe A a následovně Armee Gruppe Mitte. Byl v Krakově v listopadu 1944. Vlak Nr. 72b vezl Panzerzug-Regimentsstab Nr. 3 pod velením Oberstleutnanta dr. Günthera a anchátel se od září 1944 ve Východním Prusku, napřed u Armee Gruppe Mitte a poté Armee Gruppe Nord. Po zničení Regimentu Nr. 3 v březnu 1945 v Gdyni byl vytvořen štáb se stejným číslem v posledních třech týdnech války v Protektorátu Čechy a Morava u Armee Gruppe Mitte pod velením Majora Neumanna (velitel Panzer-Ersatz-Abteilung). Penzerzug-Regimentsstab měl mít velotelské vagóny, protiletadlové vagóny a Panzerjägerwagen. Takovou sestavu měl jen štáb Nr. 1 v říjnu 1944 na Balkánu, zbývající byly více či méně improvizované. V součinosti s Regimentsstabem měly operovat čtyři Befehlsdraisinen nebo dva Werksstatzuge, ale jen jeden byl použit u štábu Nr. 1 na Balkánu. Na přelomu let 1944 a 1945 byly obrněné vlaky přiděleny následovně: u Armee Gruppe Nord (Kurland) se nacházel vlak Nr. 26, u Armee Gruppe Mitte vlaky Nr. 30, Nr. 52, Nr. 68, Nr. 76 a Nr. 72b a obrněné motorové vagóny Nr. 19, Nr. 21 a Nr. 23, u Armee Gruppe A vlaky Nr. 11, Nr. 22, Nr. 24, Nr. 25, Nr. 62 a Nr. 72a a vagóny Nr. 16, Nr. 18, Nr. 20 a Nr. 22 a u Armee Gruppe Süd vlak Nr. 64 a U Armee Gruppe F vlaky Nr. 23, nr. 75, s.Sp. 201, s.Sp. 202, le.Sp. 303 a vagíny Nr. 15, Nr. 30, Nr. 31, Nr. 32, Nr. 33 a Nr. 35.

Befehlspanzerzug Nr. 72B, duben 1944.

V té době byl vlak Nr. 65 odvolán z Balkánu do Milovic s cílem modernizace. Po zahájení lednové ofenzívy Rudé armády v roce 1945 byly všechny obrněné vlaky u Armee Gruppe Mitte zničeny, zůstal jen štábní Nr. 72a a Nr. 22 (ten byl zničen nepřítelem 11.2. u Szprotawy). Jiná situace byla ve Východním Prusku, kde operoval štáb Nr. 2 ve vlaku Nr. 72b. Zpočátku operoval u 4. Armee s vlaky Nr. 30, Nr. 52, Nr. 68 a Nr. 76. Když 20.1. prolomila sovětská vojska obranu 3. Panzerarmee a 2. Armee, podařilo se vlakům Nr. 30 a Nr. 72b v těžkých bojích prorazit do Marienburgu. Vlaky naložily během ústupu mnoho civilistů. V Marienburgu se nacházela polovina vlaku Nr. 68 a vlak Nr. 52 a jen vlak Nr. 76 byl obklíčen u Sambie a 15.4. vyhozen vlastní posádkou u Seerappenu do vzduchu. Zbývající vlaky bojovaly na počátku března u Gdyně. Vlaky Nr. 30 a Nr. 52 byly dobyty nepřítelem 21.3. u Gross-Katz a vlaky Nr. 68 a Nr. 72b byly 31.3. vyhozeny do vzduchu vlastní posádkou v Oxhöftu.

Pěchota obrněného vlaku Nr. 64, 1944.

Na počátku února 1945 vznikla s cílem posílení obrany na Odře Panzerzug-Kampfgruppe-Weichsel. Velle jí Regimentsstab Nr. 2. Ten se nacházel zpočátku ve Fürstenwaldu, později v Beenzu. Do sestavy skupiny byly zařazeny Panzer-Lehrzug Nr. 5 a Nr. 65 z Milovic a nově vyrobený Nr. 77. Do skupiny byly zařazeny také Streckenschutzzüge Max (přesunutý později na Balkán) a Nr. 83. Na rozkaz generálního inspektora tankových vojsk vznikl také improvizovaný obrněný vlak vybavený tanky typu Panther s názvem Berlin. Na počátku dubna 1945 byl v Berlíně vyroben vlak Streckenschutzzug Nr. 350. Do této skupiny také náležely obrněné motorové vagóny Nr. 22 a Nr. 37, později také Nr. 16 a Nr. 21. Obrněné vlaky Nr. 72a, Nr. 77 a Panzer-Lehrzug Nr. 5 zůstaly v Pomořansku. Panzer-Lehrzug Nr. 5, který byl v únoru přesunut z Pomořanska na Balkán, byl 5.3. po odříznutí od vlastních linií vyhozen do vzduchu vlastní posádkou. Vlak Nr. 77 byl 26.2. zničen nepřítelem u Bublitz. Obrněný vlak Nr. 72a byl vyhozen do vzduchu v obklíčeném Kolbergu. Zbývajícím jednotkám této skupiny se podařilo ustoupit na jih od Berlína. Obrněný vlak Berlin byl 16.4. v okolí Seelow zničen nepřítelem. Obrněné vlaky Nr. 65, Nr. 83 a Nr. 350 ustoupily z prostoru ohroženého sovětským útokem v polovině dubna 1945. Vlak Nr. 75 byl nasazen u Zossenu a Würnsdorfu, kam byl přesunut z Balkánu. Spolu s nimi ustoupily obrněné drezíny Nr. 21 a Nr. 22 (posádky kapitulovaly před Američany 2.5.1945 u Holhusenu), Nr. 16 (vozidlo ukořistily 2.5. polské jednotky u Neustadt/Dosse) a Nr. 37 (pravděpodobně byl ukořistěn Sověty). Poté, co Rudá armáda obklíčila Wroclaw, ztratili Němci hlavního výrobce obrněných vlaků Linke-Hofman Werke (PAFAWAG). Na počátku ledna 1945 německé velení uznalo, že vzhledem k nedostatku surovin, budou dokončeny jen vlaky, jejichž výroba už začala. Poslední rozkaz OKW, týkající se obrněných vlaků, je z 5.4.1945. V prvních třech měsících roku 1945 byly v Milovicích umístěny následující vlaky: Nr. 4 (při přesunu do Chorvatska jeho posádka kapitulovala 10.5. v Kärntenu, spolu s nimi kapitulovala posádka vlaku Nr. 64 a motorového vagónu Nr. 19, ten u Loebenu), Nr. 78 (byl opuštěn 9.5. u Judenburgu v Rakousku), Nr. 79 (27.3. po obklíčený zničen vlastní posádkou u Celldömölku). V Berlíně vyrobený Streckenschutzzug Werner byl také přesunut do Chorvatska.

Obrněný vlak typu BP 42.

Řadě obrněných vlaků, které operovaly v Jugoslávii a Řecku se do Rakouska ustoupit nepodařilo. V květnu 1945 ukořistili Titovi partyzáni vlaky Nr. 23, s.Sp.202, s.Sp.203, s.Sp.204, le.Sp.303, Streckenschutzzüge Max, München a Werner, motorové vagóny Nr. 30, Nr. 31, Nr. 32, Nr. 34, Nr. 35, Nr. 38, Komandozug Nr. 1 a Werkstatzug Nr. 1. Posádky těchto vlaků se probíjely na vlastní pěst do Rakouska. V rámci Armee Gruppe Mitte byly nasazeny vlaky Nr. 7 (7.5. kapituloval v České Třebové), Nr. 27 (9.5. kapituloval v Čechách), Nr. 80 (9.5. kapituloval v Čechách), Nr. 81 (9.5. kapituloval v Čechách), s.Sp.205 (9.5. opuštěn posádkou v Lysé), s.Sp.206 (9.5. kapituloval v Milovicích) a obrněný vagón Nr. 36 (6.5. kapituloval v Čechách).

2 cm Flakvierling 38 20 mm, vlak typu BP 42.

Obrněné vlaky německé armády (3)

30. srpna 2014 v 8:31 | paulito |  Historie
Einheits-Panzerzug BP 44
S cílem zvýšit palebnou sílu obrněného vlaku BP 42, vznikl nový projekt Einheits-Panzerzug BP 44. V novém projektu nebylo příliš zesíleno pancéřování vlaku vzhledem k tomu, že tlak na osy byl již tak velký. V BP 44 byl zabudován nový typ vagónu, tzv. Panzerjägerwagen. Byly to vagóny, na kterých byly umístěny na nízké nástavbě věže z tanků PzKpfw IV Ausf. H/J s kanónem 7,5 cm KwK L/48. Nasazeny byly také v několika případech věže ze sovětských tanků T-34/76. Tato změna umožňovala rovnocenný boj se sovětskými tanky. Jako hlavní dělostřeleckou výzbroj dostal tank houfnice 10,5 cm leFH 18. Byly umístěny ve stejných věžích jako u BP 42. Změny prodělalo také ubytování posádky. Sestava vagónů byla umístěna podobně jako u BP 42, symetricky po obou stranách lokomotivy (typ BR 57) a skládal se z následujících typů vagónů: Abstoffwagen, Panzerjägerwagen, Panzerträgerwagen, Artilleriewagen, Kommando/Infanteriewagen, geschützwagen, Behelfstender. Posádku BP 44 tvořily Führersgruppe, Panzergrenadier-Zug, Granatwerfer Gruppe, Pnazerpionier Gruppe, Panzeraufklärungsgruppe, Aufklärungs Gruppe, Panzerzug Batterie, Panzerjäger Halbzug, Technische Besetzung a Tross. Posádka měla 4 těžké kulomety a 26 lehkých kulometů. První pancéřový vlak typu BP 44 byl dokončen v únoru 1944 a dostal označení Nr. 73. Z důvodu nedostatku německých děl byl vyzbrojen sovětskými děly 7,62 cm FK 295/1(r) ráže 76,2 mm a polskými houfnicemi 10,5 cm FH 14/19(p) ráže 100 mm. Stejně byly vyzbrojeny další vlaky Nr. 74 a Nr. 75, které byly přesunuty na frontu v červnu 1944. Nebyly však vybaveny vagóny typu Panzerjägerwagen. Prvním vlakem, odpovídajíícm typu BP 44, byl vlak Nr. 76. Ve vlaku Nr. 79, který byl zařazen do služby v lednu 1945, chyběl nejen Panzerjägerwagen, ale také věž a dělo, které bylo nahrazeno těžkými minomety ráže 120 mm.

Těžké a lehké pancéřové vagóny Spähwagen
V roce 1943 byl navržen projekt samohybné pancéřové drezíny. Tato koncepce byla navržena v projektu In10. Drezína mohla snadněji manévrovat a být přesouvána, což zvyšovalo její účinnost při obraně komunikací proti partyzánům. Výroba tohoto typu byla označována jako Eisenbahn-Panzerzug (le.Spähwagen nebo s.Spähwagen). le.Sp. měl být složen jen z 10 Panzerspähwagenů. Vagón byl vyzbrojen 4 lehkými kulomety a posádkou 6 mužů. Pancéřováíní bylo 14,5 mm a bojová hmotnost 8.000 kg. Pohon zajišťoval motor Steyr 76 hp. Rychlost byla 70 km/h. Čtyři tyto vlaky (le.Sp.301, 302, 303 a 304) byly nasazeny od února do března 1944 na Balkáně k zajištění železnic.
Obrněný vlak BP 42, Varšava-Rembertow, 1943.

Těžký vlak se měl skládat z 12 drezín. V sestavě vlaku byly Kommandowagen, Führerwagen für den Infanteriezug, Infanteriewagen, Führerwagen für den Artilleriezug, Geschützwagen (vybaven věží z tanku PzKpfw III Ausf.N), Flakwagen (vyzbrojen 2 cm Flakvierling 38). Dodatkově byly do vlaku začleněny Panzerträgerwagen (plošinové vagóny s tankem PzKpfw 38(t)) a Abstosswagen. Tyto vlaky měly také obsahovat pro železnici upravená obrněná auta Panhard 204(f). Palebná síla s.Sp. odpovídala vlaku BP 42, jen měl 25 vojáků, BP 42 50 vojáků. Samostatně operující drezíny byly vhodnější pro ochranu železnice a nebylo je tak snadné vyřadit z boje jako celý obrněný vlak. Bylo plánováno zavést do výzbroje v první polovině roku 1944 10 těchto vlaků, ale do listopadu 1944 byly vyřazeny jen dva tyto vlaky, s.Sp.201 a s.Sp.202, nasazené na Balkánu. V lednu 1945 byly vyslány do této oblasti další dva vlaky s.Sp.203 a s.Sp.204. Krátce před ukončením války se ještě dva další vlaky tohoto typu nacházely u Panzerzug-Ersatz-Abteilung v Milovicích v Čechách. Nesly označení s.Sp.205 a s.Sp.206. Dva další vlaky, s.Sp.207 a s.Sp.208, byly ve fázi dokončení u firmy Steyr.
Obrněný vlak leichte Spähzug 303, Varšava-Rembertow, jaro 1943.
Obrněný vlak schwere Spähzug, podzim 1944.

Výroba s.Sp.209 a s.Sp.210 byla v lednu 1945 přerušena. Důvody nebyly materiálové, ale technické problémy. Proto také nebyly vlaky zařazeny do služby v plánované sestavě. Hlavním problémem u těchto vlaků byl nedostatek paliva. V této situaci byla často využívány klasické lokomotivy, mezi jinými lokomotivy Baureihe 42.

Winter In Eden: Court Of Conscience

29. srpna 2014 v 20:48 | paulito |  Hudba
60%
2014

Třetí LP britské symfonické/gothic metalové kapely z Bishop Aucklandu, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Ian Heddle (baskytara), Sam Cull (kytara), Steve Johnson (klávesy), Vicky Johnson (zpěv) a Steve Hauxwell (bicí).




Pathology: Throne Of Reign

29. srpna 2014 v 20:42 | paulito |  Hudba
100%
2014

Nejnovější LP americké brutal death metalové kapely ze San Diega, hrající od roku 2006. Hraje ve složení Dave Astor (bicí), Tim Tiszczenko (kytara) a Matti Way (zpěv).




Vinterbris: Solace

28. srpna 2014 v 20:46 | paulito |  Hudba
90%
2014

Druhé LP norské melodické black metalové kapely z Bergenu, hrající od roku 2008. Hraje ve složení Kristoffer Aalhus (baskytara), Ivan Rolstad (bicí), Henrik Skar (kytara, zpěv) a Kristoffer Georg (kytara).




Suffer Yourself: Inner Sanctum

28. srpna 2014 v 20:41 | paulito |  Hudba
70%
2014

První LP polské doom/death metalové kapely z Rzeszowa, hrajííc od roku 2011. Hraje ve složení Stanislav Kuksa (baskytara), Eugene Dmitrijev (kytara), Stanislav Gorovucha (zpěv).




Sorath: Voices, Omnes Dii Gentium Daemonia, Vivimos En Perpetua Guerra

28. srpna 2014 v 20:25 | paulito |  Hudba
70%

Voices
1995
Demo




Omnes Dii Gentium Daemonia
2000


Vivimos En Perpetua Guerra
2003



Moonsorrow: Kivenkantaja, Verisäkeet

28. srpna 2014 v 20:18 | paulito |  Hudba
80%

Kivenkantaja
2003


Verisäkeet
2005




Moonsorrow: Suden uni, Voimasta Ja Kunniasta

28. srpna 2014 v 20:11 | paulito |  Hudba
80%
2001

První dvě LP z jednoho roku finské folk/pagan/black metalové kapely z Helsinek, hrající od roku 1995. Hraje ve složení Ville Seponpoika Servali (baskytara, zpěv), Henri Urponpoika Servali (kytara, zpěv, klávesy), Marco Tarvonen (bicí, kytara, zpěv), Mitja Harvilahti (kytara, zpěv) a Markus Eurén (klávesy, zpěv).


Suden uni




Voimasta Ja Kunniasta



U-864 - Hitlerovo poslední smrtící tajemství (Operation Caesar - Jagd auf U-864)

26. srpna 2014 v 20:33 | paulito |  Dokumenty
2006

V únoru 1945 se v severním Atlantiku odehrává jedna z nejdramatičtějších honiček v historii námořní války. Německá ponorka U 864, která veze nejnovější tryskové motory firmy Messerschmitt a raketové naváděcí systémy, míří do Japonska. Netuší, že na ni čeká jedna z nejmodernějších ponorek Královského námořnictva, Venturer, která vypálí čtyři torpéda a U 864 potopí. Zasáhnout cíl pod vodou bylo něco, co doposud nikdo v historii ponorkových válek nedokázal. Kdyby německá ponorka dopravila svůj náklad do Japonska, revoluční tryskové motory by mohly změnit průběh druhé světové války ve prospěch japonského letectva, které svádělo zoufalý boj proti americkému námořnictvu. O 60 let později se ponorku, již náhodně objevili místní rybáři, připravuje prozkoumat norský záchranný tým. Dotyčný vrak je totiž časovanou ekologickou bombou. Podle německých záznamů ponorka vezla rovněž 80 tun vysoce toxické rtuti. Tento smrtelně nebezpečný náklad může kdykoliv začít ze zrezavělého trupu ponorky vytékat a způsobit v Severním moři velkou přírodní katastrofu.


Varšavské povstání: Zapomenutí bojovníci druhé světové války (Warsaw Rising: The Forgotten Soldiers of WWII)

26. srpna 2014 v 20:30 | paulito |  Dokumenty
2004

Před šedesáti lety obyvatelé Varšavy a chatrná armáda odboje povstali a začali bojovat proti nacistickým okupantům, ozbrojení jen skromnými zbraněmi a podomácku vyrobenými granáty. Předpokládali, že Spojenci, kteří obklíčili Hitlerovu armádu, jim za pár dní přijdou na pomoc. Nakonec však bojovali 63 dní a pomoc nedorazila. Málo známý a tragický příběh.


Grimm 3. řada

25. srpna 2014 v 21:18 | paulito |  Filmy
60%
2013
Sci-fi / Horor
Režie: více režisérů
Hrají: David Giuntoli, Russell Hornsby, Bitsie Tulloch, Silas Weir Mitchell, Sasha Roiz, Reggie Lee, Bree Turner, Claire Coffee, atd...Další řada seriálu Grimm, ve kterém Nick Burckhardt bojuje kromě různých příšerek také s královskou rodinou, čarodějnicí Adalind (která porodila konečné své dítě) a nakonec nachází dalšího Grimma (Grimmku) jménem Trubel... jako u všech seriálů i u tohoto kvalita s dalšími díly klesá, tak snad bude 4. řada zase lepší...

10. SS Panzer Division Frundsberg (1)

25. srpna 2014 v 19:41 | paulito |  Historie
PzKpfw IV Ausf. J z 10. SS Panzer Division Frundsberg na západní frontě, podzim 1944.

Vznik jednotky
Po odražení spojenecké operace Jubilee, vylodění Spojenců v Dieppe 19.8.1942, rozhodl Hitler 19.10.1942 o vytvoření zálohy v Normandii v síle dvou divizí Waffen-SS (celkem 40.000 mužů) pod velením Vrchního velení West. Měly to být motorizované jednotky, které by mohly být v případě vylodění Spojenců rychle přesunuty na místo vylodění a rozbít toto vylodění. Deník OKW dokumentuje plán formování těchto jednotek: "Pro zabezpečení náboru dvou divizí Waffen-SS, zformovaných dle rozkazu Führera 1.2.1943, bude třeba získat 27.000 mužů ročníku 1925 náborem v RAD, 10.000 mužů akcí Rü 43 a 5.000 Volksdeutsche. Pokud se těchto 15.000 nepodaří získat, budou doplněni ročníkem 1925. Reichsarbeitsführer Hierl byl požádán o pomoc při náboru ročníku 1925. Aby bylo možno začlenit tento ročník, Náčelník výzbroje a velitel Záložní armády vydají pozvánky pro starší ročníky (1923 a 1924) k dobrovolnému přihlášení k Waffen-SS, týká se to také osob, které do této doby nebyly přijaty do Waffen-SS. SS dostane k dispozici také 800 rekrutů, kteří na podzim nastoupili k VGAD (celní služba)." 8.1.1943 přikázal SS-Führungshauptamt (SS-FHA) vytvořit štáby dvou divizí pancéřových granátníků. Velitelem divize, nazvané zpočátku 10. SS Panzergrenadier Division, byl jmenován velitel SS-Junkerschule Bad Tölz, SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS Lothar Debes.

Vlevo Reichsarbeitsführer Konstantin Hierl při cestě do Memelu 20.6.1939.

Přehlídka RAD, Mnichov, léto 1939.

Protože nábor 27.000 dobrovolníků se ukázal jako nemožný, byl zvýšen limit odvedenců na 20.000 a nábor probíhal i z jiných průmyslových podniků. Vytvoření tankového pluku se značně opozdilo vzhledem k nedostatku výzbroje. Byl vytvořen jen II. Bataillon, který měl být vybaven tanky PzKpfw IV. Protože i tyto tanky byly těžce dostupné, byl jako dočasná formace vytvořen prapor se 42 útočnými děly StuG III/40 a třemi tanky PzKpfw III. Jednotka dostala název 10. SS StuG Abteilung. Po jeho rozpuštění na přelomu elt 1943-44 byly jeho síly přesunuty do 10. SS Panzer Regiment. 1.3.1943 dostala divize název Karl der Grosse.

Vojenský instruktor (držitel Rytířského kříže) z 95. Standarte RAD během výcviku ve střelbě, Německo, léto 1943.

Výstavba nové divize během války v sobě nesla řadu problémů, těžko se sháněly těžké zbraně, vybavení, rekruti a školicí personál. Proto se Debes obrátil 8.5.1943 na své podřízené v Junkerschule.

Rekrut v 10. SS StuG Abteilung, Francie, 1943.

Divize se rozrůstala poměrně rychle. Waffen-SS měla daleko větší možnost náboru nových rekrutů, než armádní divize.

Kolona vozidel z 10. SS Panzergrenadier Division Karl der Grosse v Bordeaux v létě 1943.

Nachtmystium: The World We Left Behind

25. srpna 2014 v 19:12 | paulito |  Hudba
80%
2014

Nejnovější LP americké black metalové kapely z DeKalb, hrající od roku 2000. Hraje ve složení Blake Judd (zpěv, kytara, baskytara), John Porada (baskytara), Sam Shroyer (bicí), Scare Crow (kytara) a Dustin Drenk (klávesy).




Godzilla

24. srpna 2014 v 18:08 | paulito |  Filmy
60%
2014
Akční / Dobrodružný / Thriller / Sci-Fi
Režie: Gareth Edwards
Hrají: Aaron Taylor-Johnson, Bryan Cranston, Elizabeth Olsen, Juliette Binoche, David Strathairn, Ken Watanabe
Nejznámější impozantní monstrum na světě se ve filmu postaví proti zlým nestvůrám ohrožujícím samou existenci lidstva, kterým vdechla život vědecká arogance lidí.

Začátek byl výborný, ale pak už to byla docela bída, navíc většinou ve tmě...



Záhada zmizelého špionážního letounu (Mystery Of The Missing Spy Plane)

24. srpna 2014 v 10:01 | paulito |  Dokumenty
2011

Příběh o letounu DC-3 Švédského letectva, který v roce 1952 zmizel nad Baltským mořem. O více než 30 let později se ukázalo, že stroj plnil přísně tajnou misi a ruská vláda se dozvěděla, že předchozí režim DC-3 sestřelil. Vrak nebyl nikdy nalezen a jeho osmičlenná posádka zůstala pohřešovaná až do roku 2003, kdy se ztracené špionážní letadlo vydal hledat kapitán SAS Anders Jallai.


Sorath: 666... To Awakening, Gnosis

24. srpna 2014 v 9:58 | paulito |  Hudba
70%

Demo a LP české melodické black/death metalové kapely z Plzně, hrající od roku 1993. Hraje ve složení Muf (baskytara), Ottar Distress (bicí), Francis Empty (kytara) a Admirerforestae (zpěv, kytara).


666... To Awakening
1994


Gnosis
1997