Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Duben 2014

SS-Totenkopfverbände 1933-45 (1)

29. dubna 2014 v 21:47 | paulito |  Historie
SS-Wachverbände, SS-Totenkopfverbände, SS-Totenkopf-Wachstrurbanne
Zákonem z 28.2.1933 pro ochranu lidu a státu, který následoval po požáru Říšského sněmu, dostala policie právo umístit případné nepřátele státu do ochranné vazby (Schutzhaft) na tři měsíce. Přímým výsledkem tohoto zákona bylo, že řada tzv. oponentů režimu byla uvězněna a protože nebyly k dispozici konvenční věznice, byla vytvořena sběrná centra. V dubnu 19*35 bylo jen v Prusku drženo v ochranné vazbě 25.000 osob. Heinrich Himmler, zastupující policejní ředitel mnichovské policie, ustavil v březnu 1933 první samostatný a SS řízený koncentrační tábor v bývalé muničce na předměstí Mnichova Dachau. V létě 1934 byla většina neoficiálních táborů uzavřena a po Noci dlouhých nožů byly vyjmuty zbývající tábory z jurisdikce SA a předány SS. První SS strážní táborová jendotky byla rekrutována z Allgemeine SS, ke služby v novém táboře v Dachau. Nejdříve byla tato jednotka pod velení SS Abschnitt Süd, který z něj udělal odkladiště pro nechtěný personál. V červnu 1935 se velitelem Dachau stal SS-Oberführer Theodor Eicke. V březnu 1935 existovaly následující strážní jednotky (Wachverbände):


1.4.1936 byly strážní jednotky ve velikosti roty vyjmuty z podřízenosti Allgemeine SS a reorganizovány do pěti praporů:

SS-Wachsturmbann V Brandenburg Oranienburg und Columbia Haus

29.3.1936 měly tyto jednotky sílu 3.500 mužů a byly pojmenovány SS-Totenkopfverbände. V dubnu 1936 byly SS-Verfügungstruppe a SS-Totenkopfverbände klasifikovány jako organizace ve službách státu a umístěny na policejní seznam ministerstva vnitra. Služba v SS-TV nebyla náhradou vojenské služby do jara 1939 a muži od 16 let se mohli dobrovolně přihlásit na 4 nebo 12 let a důstojníci na 25 let. Během služby v SS-TV dobrovolníci dokončili svoji vojenskou službu v armádě nebo SS-VT. Eicke preferoval pro svoje muže službu v armádě, letectvu nebo námořnictvu, protože se obával, že když budou sloužit u SS-VT, nebudou se chtít vrátit do služby v koncentračních táborech. Od 1.7.1937 bylo pět praporů reorganizováno do tří pluků (Standarte) s 4.449 muži:


Příchozí do Dachau jsou kontrolováni důstojníkem ve službě, 1936.

17.8.1938 Hitler rozkázal, že v případě války budou čtyři pluky použity k posílení policie, jejíž příslušníci odešli do armády a střežení táborů převezmou muži z Allgemeine SS ve věku přes 45 let, kteří byli na podzim povoláni k výcviku u SS-TV. Ve stejné době bylo 10.000 mladých mužů z Allgemeine SS povoláno jako policejní posily (Polizeiverstärkung) pro samotné pluky Totenkopf. Od října 1939 do února 1940 bylo Dachau vyčištěno a Eicke použil jeho stráže k zformování SS-Totenkopf-Division ze čtyř pluků a policejních posil. 1.11.1939 se Eicke vzdal své funkce Inspektora koncentračních táborů a 14.11. byl jmenován velitelem SS-Totenkopf-Division, která již neměla nic společného se střežením táborů. 16.2.1943 byl zabit v Rusku. V říjnu 1939 byly Totenkopf rozděleny do dvou skupin. První byla složena ze čtyř původních pluků, které již neměly nic společného se střežením táborů. Ty a policejní posily byly zformovány do SS-Totenkopf-Division a 13 dalších Totenkopf pěších a 2 jízdních jednotek, které byly použity na začátku války jako policejní jednotky. Druhá skupina se skládala ze záložníků Allgemeine SS ve středním věku, kteří převzali službu v koncentračních táborech a byli zformováni do SS-Totenkopf-Wachsturmbanne. Tyto stráže žily v kasárnách mimo tábor a táborový velitel je organizoval do služby přes svého adjutanta a služebního důstojníka strážního praporu (Führer von Dienst, jehož kancelář byla mimo tábor). Tento prapor nebyl součástí štábu tábora do roku 1939, kdy se nově zformované strážní prapory staly součástí jurisdikce táborových velitelů. Ne všechen SS personál byl určen ke službě uvnitř tábora. V Mauthausenu se síla stráže měnila každý měsíc, bylo zde 1.200 příslušníků SS a Volkssturm, ale jen 50 SS-manů bylo v samotném táboře. 22.4.1941 určil SS-Führungshauptamt seznam jednotek a úřadů, které se staly částí Waffen-SS. Tento seznam zahrnoval Inspektorát koncentračních táborů a strážní formace Totenkopf. Ale Waffen-SS vždy odmítaly mít cokoliv společného se strážemi koncentračních táborů. V létě 1941 byla organizace stráží koncentračních táborů následující:


Po vypuknutí války bylo hlavním úkolem koncentračních táborů izolovat nepřátele státu, ale důležité se staly i pracovní tábory. Růst populace táborů byl do roku 1941-42 relativně nízký, pak se začaly tábory rychle plnit vězni z nově okupovaných východních území. Tento nárůst byl příliš vysoký pro SS-Führungshauptamt, pod nějž tábory spadaly od srpna 1940 a v březnu 1942 byl Inspektorát koncentračních táborů (Inspektorát strážních jednotek byl rozpuštěn v srpnu 1940) přesunut do SS-Wirtschafts-Verwaltungshauptamt (WVHA) pod velením SS-Obengruppenführera Oswalda Pohla jako Amtsgruppe D pod SS-Brigadeführerem Richardem Glücksem.

SS-Obersturmbannführer Karl Koch, velitel SS-Totenkopf-Bataillon IV Ostfriesland, 1936.


Totenkopf Bataillon, 1935.

Válečné strážní jednotky byly organizovány do praporů a rot, které byl pojmenovány podle koncentračních táborů, např. 6./SS-Sturmbann KL. Auschwitz. Počet stráží závisel na velikosti tábora, počtu vězňů a ačkoliv byl většinou malý, tak řada táborů byla nedaleko kasáren SS a velitel tábora mohl v případě vzpoury povolat posily. V letech 1943-44 se SS-Totenkopfsturmbann Hamburg-Neuengamme skládal ze čtyř rot po 60 mužích, vyzbrojených karabinami 98K. Z 240 mužů bylo 70 říšských Němců, 74 Rumunů (mnozí z nich byli zraněni u Stalingradu), 25 Slováků většinou německého původu a 60 Rusů, z nichž nikdo, s výjimkou jejich poddůstojníků, nemluvil německy. V tomto táboře byl převzat v létě 1944 do SS letecký personál, k posílení stráží. V Sachsenhausenu bylo v dubnu 1945 3.000 mužů SS. V Ravensbrücku bylo v listopadu 1942 90 mužů táborových stráží a 250 strážných, v dubnu 1945 550 strážných. Když Rudolf Hoess převzal velení Auschwitz v květnu 1940, měl štáb 15 mužů a strážní četu 50 SS, když byl v prosinci 1943 uvolněn z velení, měl zde 3.500 mužů. Složení stráží se stále měnilo, mladší ročníky byly posílány k polním jednotkám a nahrazování staršími vojáky, námořníky a letci, kteří byli neschopní nebo nespolehliví pro frontovou službu. Čas od času byli posilování členy SA, vězeňské stráže, nebo dokonce veterány první světové války z Kyffhäuserbundu.

Štáb koncentračního tábora Buchenwald v roce 1940.

5.4.1944 mělo WVHA na seznamu 20 oficiálních koncentračních táborů a dalších 165 podřízených pracovních táborů a v srpnu 1944 měly tyto tábory 524.286 vězňů.


V květnu 1944 přikázal Himmler přesun 10.000 záložníků ve věku nad 40 let ze záložní armády k Waffen-SS jako táborové stráže.

Wolfgang Hohlbein: Druidská brána

29. dubna 2014 v 20:34 | paulito |  Knihy
Wolfgang Hohlbein ve svém fantaskním románě Druidská brána provádí čtenáře mezi reálným světem a jinými dimenzemi času a prostoru. Dělníci beze stopy mizí, některé části tunelu se z nevysvětlitelných příčin hroutí, laserové měřící přístroje se chovají přinejmenším divně. Co se děje na tomto nešťastném místě, v němž jako by najednou přestávaly platit zákony času a prostoru? Fantastický román, jenž si netradičně pohrává s myšlenkou cestování časem, vypráví o tajném poslání keltských druidů v našem století.
Musím přiznat, že touhle knihou jsem se prokousával statečně asi 14 dnů... zkusím dát od Hohlbeina ještě jednu a uvidíme...


Anti-Mortem: New Southern

28. dubna 2014 v 21:30 | paulito |  Hudba
70%
2014

První LP americké southern metalové kapely z Chickashy v Oklahomě, hrající od roku 2008. Hraje ve složení Corey Henderson (baskytara), Levi Dickerson (bicí), Nevada Romo (kytara), Zain Smith (kytara) a Larado Romo (zpěv).




Pungent Stench: Club Mondo Bizarre For Members Only, Extreme Deformity, Dirty Rhymes And Psychotronic Beats

28. dubna 2014 v 21:25 | paulito |  Hudba
70%

Club Mondo Bizarre For Members Only
1994
LP



Extreme Deformity
1989
EP



Dirty Rhymes And Psychotronic Beats
1993
EP



Transportní jednotky Luftwaffe 1939-43 (3)

27. dubna 2014 v 20:21 | paulito |  Historie
První kluzáková operace
V listopadu 1939 Luftwaffe začala organizovat výsadkovou operaci k obsazení pevnosti Eben Emael, která byla nejsilnější svého druhu a mohla zničením tří důležitých mostů přes Albertův kanál zabránit Němcům ve vpádu do Belgie. Hauptmann Walter Koch z Fallschirmjäger dostal rozkaz zformovat a vycvičit speciální Sturm Abteilung, se čtyřmi oddíly s krycími názvy Ocel, Beton, Železo a Granit. Skupina Granit s 11 kluzáky a 85 muži pod velením Lt. Rudolfa Witziga, měla obsadit pevnost Eben Emael, zatímco ostatní skupiny měly obsadit důležité mosty u Veldwezeltu, Vroenhovenu a Kannes. Oceli velel Oblt. Altmann, Betonu Lt. Schacht a Železu Lt. Schächter. 9.5.1940 odešly výsadkáři ze své základny Hildesheim na letiště Köln-Ostheim, Köln-Butzweilerhof a Münster-Loddenheide, kde byly vybaveny kluzáky DFS 230 z KGrzbV 5. Ve 4:30 dalšího rána byly kluzáky vytaženy do vzduchu Ju 52/3m z III./KGzbV 1. Prvním cílem byly mosty u Veldwezeltu (Ocel) a Vroenhovenu (Beton). Pro kamufláž bylo 120 loutek výsadkářů vysazeno ke zmatení obránců a jejich počáteční ztráty byly jen lehké. První dva cíle byly obsazeny za 15 minut, ale když byla skupina těžkých kulometů, která byla shozena o 45 minut později, byla oddělena od svých zbraní a kontejnerů se zásobami a utrpěla těžké ztráty, než byla zachráněna postupujícím čelem německé armády. Oddíly, které přistály u mostu Kannes (Železo) a na pevnosti Eben Emael (Granit) nebyly okamžitě úspěšné. V Kannes byl most vyhozen do vzduchu ve chvíli, kdy kluzáky přistály a armádní jednotky, které měly vyprostit Granit, byl zastaven tvrdým odporem u Eben Emael. Nicméně ráno 11.5. mohl předat Lt. Witzig obsazenou pevnost německým ženistům, kteří dosáhli pevnost během noci.

Důstojníci útočných jednotek po vyznamenání Rytířským křížem s Adolfem Hitlerem. Hptm. Walter Koch je v první řadě druhý zleva a Lt. Rudolf Witzig ve druhé řadě první zleva.

Letecký transport, kromě Kochovi operace, začal ve 4:00 10.5., kdy Ju 52/3m vzlétly z letišť v severozápadním Německu a pokračovaly směrem na Holandsko, měla to být první velká výsadková operace Luftwaffe. V 5:30 první vlna letadel, skládající se z KGzbV 1 Obstlt. Fritze Morzika, lětěla na letiště u Waalhavenu, Rotterdamu, Valkenburgu, Ypenburgu, Ockenburgu a mosty u Moerdijku a Dordrechtu. Viadukt Moerdijk byl obsazen nepoškozený, ale u Dordrechtu zovuobsadili Holanďané most a výsadkáři byli uzavřeni v tvrdých bojích ve městě. Ve Waalhavenu shodila III./KGzbV 1 Hptm. Zeidlera výsadkáře u letiště, kde stále bojovali s nepřítelem, když letadla KGzbV 2 pod velením Obersta Gerharda Conrada, přistávala s vojáky 22. Infanterie Division. Ale nepřítel zaminoval přistávací plochy a několik letadel bylo při přistání zničeno. Nakonec bylo letiště zajištěno. Bohužel výsadkáři, kteří seskočili u letišť u Haagu, byli vysazeni na špatných místech a Ju 52/3m, přistávalo s 22. Infanterie Division na letiště obsazenás tále nepřítelem. Letiště byla navíc silně opevněna a pokryta bariérami. Ve Valkenburgu Ju 52/3m zapadly do rozbahněné půdy, druhá vlna tak nemohla přistát a Holanďané zase obsadili letiště. V Ypenburgu byla protiletadlová palba tak silná, že 11 z prvních 13 Ju 52/3m bylo sestřeleno při pokusu o přistání nebo havarovalo, další letadla opět nepřistála. Brzy byla obloha nad letišti zaplněna letadly z KGrzbV 9, KGrzbV 11, KGrzbV 12 a KGrzbV 172, všechny se pokoušela nalézt místo k přistání. Nakonec přistáli kde mohly, na polích, na plážích, na cestách a silnicích, kde utrpěly těžké ztráty. Nejhůře dopadla KGrzbV 9 Obstlt. Johannese Janzena, která měla za jediný den zničených a poškozených 39 Ju 52/3m, což ji vyřadilo z dalších operací. Později během dne odletěly další vlny z letišť Münster-Loddenheide, Lippspringe a Gütersloh směrem na Rotterdam, Nijmegen a Delft. Některá letadla vykonala i tři lety za den. 12 hydroplánů He 59 přistálo na řece Maase u Rotterdamu a vysadilo rotu 22. Infanterie Division k obsazení mostů, než přijede motorizovaný předvoj. Asi 500 mužů ze 7. Infanterie Division, spontánně organizovaných, přistálo v různých lehkých letounech v oblasti mezi Bastogne a Libement. Zde napadali nepřítele, přerušili komunikace a prováděli sabotáže.

Během invaze do Dánska a Norska, kontrolovala KGzbV 2 He 59 z KGrzbV 108.

V první den operací proti Holandsku a Belgii přistálo 350 mužů v kluzácích, 4.000 výsadkářů bylo vysazeno a celá 22. Infanterie Division a 72. Infanterie Regiment byly přepraveny vzduchem. Druhý den byla shazována munice výsadkářům u Dordrechtu a třetí den přistáli další výsadkáři v Rotterdam-Waalhaven. Rychlý postup armády udělal další letecké zásobovací operace nepotřebné a po 15.5. byly všechny Ju 52/3m jednotky, s výjimkou KGzbV 1, staženy k výcvikovým jednotkám. KGzbV 1 byla přičleněna k Luftflotte 2 a 3 pro transport zásob do Francie a Belgie, bylo podniknuto i několik důležitých misí. Jednou transportní letadla vezla bomby pro Stuky na předsunutém letišti ve Francii. Bomby byly vyloženy a okamžitě zavěšeny na Ju 87, které podpořily útočící jednotky nedaleko letiště. Poprvé také transportní letouny prováděly zdravotní evakuační službu. V srpnu 1940 byly všechny KGzbV jednotky připraveny pro operaci Seelöwe, invaze do Anglie, ale nakonec se vrátily k C-Schule, když byla operace 17.9. odložena na neurčito.

Mnoho Ju 52/3m bylo zničeno nebo poškozeno při holandském odporu, když přistávaly na letišti Rotterdam-Waalhaven v květnu 1940. Zde jsou hořící transportní letouny z II./KGzbV 1.

Zde je zdravotnický Ju 52/3m, který mohl nést 12 ležících nebo 24 sedících pacientů, ačkoliv použití takových specializovaných letadel na frontě bylo vzácné, většinou byly nasazeny normální Ju 52/3m.

Tento Ju 52/3m patřil Transportstaffel/V. Fliegerkorps, která byla od července 1940 do června 1941 na letišti Villacoublay. Tento stroj používal Generalfeldmaschall Robert Ritter von Greim, velitel V. Fliegerkorps.

Abysmal Torment: Cultivate The Apostate

27. dubna 2014 v 9:53 | paulito |  Hudba
70%
2014

Třetí LP maltské brutal death metalovéí kapely z BKary, hrající od roku 2000. Hraje ve složení Karl romano (baskytara), Max Vassallo (bicí), David Depasquale (kytara), Nick Farrugia (zpěv), Kurt Pace (kytara) a Melchior Borg (zpěv).




Transportní jednotky Luftwaffe 1939-43 (2)

27. dubna 2014 v 9:47 | paulito |  Historie
Polské tažení
V září 1939 měla Luftwaffe 400 Ju 52/3m, určených k transportu výsadkových jednotek a 1.9. byla KGbzV 1 přesunuta na svá operační frontová letiště ve Slezsku. Zde se Gruppe setkaly s jednotkami výsadkářů, které sem přišly již o něco dříve. Existoval plán vysadit tyto jednotky na bývalé polsko-německé hranici. Během prvních dnů tažení dostala 7. Fliegerdivision všechny transportní a výsadkové jednotky pod své velení, ale nakonec byl plán pro shoz zrušen a transportní letadla přepravila část 22. Infanterie Division ze Slezska do oblasti Lodže. Transportní jednotky také prováděly zásobovací mise pro obrněné jednotky v čele invaze a pro letecké jednotky na jižním úseku fronty, bylo to poprvé, kdy byly Ju 52/3m využity jen k zásobovacím misím. Ztráty byly velmi nízké a na konci tažení se všechny jednotky, s výjimkou I. a II./KGzbV 1, vrátily do C-Schulen, štáby gruppe a Staffel zůstávaly také v těchto školách.

Ju 52/3m u Lublinu v Polsku koncem roku 1939.

Operace na Západě
Operace Weserübung, okupace Dánska a Norska v dubnu 1940, byla prvním větším testem schopností transportních jendotek při transportu vojáků a úspěch celého tažení závisel na splnění přidělených misí. Pro invazi v Norsku byla vybrána obsazená dánská letiště Aalborg a Vordingborg, ze kterých měly být provedeny výsadky proti norským letištím. K tomuto úkolu byl nasazen X. Fliegerkorps a 5.4. byly na letiště převedeny následující jendotky:


Dva nebo tři dny před zahájením operace Weserübung byly transportní jednotky přesunuty z domovských letišť na určené základny. Výsadkové jednotky přišly na tato letiště 8.4. Večer přišly rozkazy pro operaci a 9.4. v 5:30 byla zahájena. Ráno 9.4. byly mraky a mlha, ale transportní stroje mohly přesto vzlétnout. První vlna Ju 52/3m tak vzlétla za svítání. Dánská a norská vláda dostaly ultimátum, aby přijaly německou okupaci a německé síly byly během cesty informovány, že dánská vláda přijala a norská odmítla. Přistání v Dánsku bylo proto jednoduché a bez odporu. Ve spolupráci se třemi spojovacími stroji z X. Fliegerkorps a chráněny dvěma Staffel Bf 110 z I./ZG 76, Ju 52/3m z 8./KGzbV 1 shodily muže z 4./FJR 1 (Fallschirmjäger Regiment) u letiště Aalborg-West k ochraně letadel z I./KGzbV 1, přistávajících s vojáky z 1. Bataillom, XXXI. Armeekorps. Když byla oblast zajištěna, přistály I., II. a III./KGzbV 1 s III./Infanterie Regiment 159 na obou letištích v Aalborgu, které měly být používány jako letiště k doplňování paliva pro stroje, létající nad Norsko. Důležitý byl transport pozemního štábu a munice pro těžké stíhačky z I./ZG 76, které chránily transportní stroje nad Skagerrakem. Mezitím v 8.45 shodilo 12 letadel ze 7./KGzbV 1 muže z 3./FJR 1 na letiště Stavanger-Sola v Norsku. Tyto stroje byly doprovázeny dvěma spojovacími stroji z V. Fliegerkorps a byly eskortovány rojem Bf 110 z I./ZG 76. Norští obránci zaplnili letiště drátěnými překážkami, aby na něm nebylo možné přistát, ale ty němečtí výsadkáři rychle odstranili a zajistili letiště pro Ju 52/3m z KGrzbV 104, která přistála o několik minut později se Stab, I. a II./Infanterie Regiment 193. Krátce poté přistály tři Ju 52/3m z KGrzbV 101 a palivem pro stíhačky Bf 110, které měly chránit letiště. Nejdůležitější fází operace ale bylo přistání na letišti Oslo-Fornebu. Tento cíl měl být obsazen co nejdříve, aby měly bombardovací a stíhací letouny základnu pro letecké krytí pozemních sil, postupujících do vnitrozemí a pro posílení německých sil v Narviku. Zdržení v obsazení Fornebu by pak mělo dopad na operace ve středním Norsku. Plán opět požadoval útok v několika vlnách, výsadkáři měli být posíleni vojáky v přistávajících letadlech. První vlna letadel, skládající se z 3. a 6./KGzbV 1 pod velení Majora Karla Drewese, byla na cestě k Oslo-Fornebu, když nad Skagerrakem vlétla do mlhy a celá formace se rozpadla, ani zkušení piloti nedokázali letět spolu. Nezkušení piloti, tvořící čtvrtinu formace, nebyli schopni letět dále, když se počasí nezlepšovalo. Kvůli důležitosti této mise Major Drewes odkládal návrat co nejvíce to šlo, ale poté, co se dva piloti zřítili s letadly a výsadkáři na palubě do vody, hlásil Drewes X. Fliegerkorps, že se vrací. X. Fliegerkorps dal poté rozkaz k návratu všem letounům první a druhé vlny. Druhá vlna však byla složena z instruktorů leteckých škol, kteří svou práci znali výborně a rozkaz X. Fliegerkorps se nedostal ke všem jednotkám, KGrzbV 103 Hauptmanna Wagnera, která spadala přímo pod Lufttransportchef Land, tuto informaci nedostala, pokračovala k cíli a ačkoliv přistála na letišti Oslo-Fornebu, utrpěla těžké ztráty od nepřátelské pozemní palby. Mezi padlými byl i Hauptmann Wagner, který byl zabit v prvním přistávajícím letounu kulometnou dávkou. Velení převzal Hauptmann Ingenoven a zorganizoval zabezpečení letiště armádními jednotkami. Když se mu to podařilo, řídil přistání zbytku Gruppe, jejíž zkušení piloti přistáli bez potíží mezi hořící vraky německých a norských letadel. Když X. Fliegerkorps zjistil, že Němci obsadili Fornebu, dostal 3./Infanterie Regiment 324 rozkaz pokračovat do Oslo místo přistání ve Stavangeru, aby nahradil chybějící výsadkáře. Protože se počasí nad mořem zlepšilo, dostali výsadkáři, kteří se vrátili do Aalborgu, rozkaz přistát v Oslo v letadlech II./KGzbV 1. Odpoledne 9.4. byla letadla používána k dopravě zásob a paliva pro I./ZG 76 v Oslu a Stavangeru. Další zásoby přistávaly ve Stavangeru, Bergenu a Trondheimu a vojáci byli přepravováni do Osla z Německa.

Německá pěchota nastupuje do Ju 52/3m během invaze do Norska.

Po prvním dni všechny jednotky, s výjimkou II./KGzbV 1, která zůstala k dispozici X. Fliegerkorps pro celou operaci, přešly pod kontrolu nově vytvořeného Lufttransportchef Land. I./KGzbV 1 v Gardelegenu, III./KGzbV 1 v Burgu a IV./KGzbV 1 v Braunschweig-Broitzem přepravovaly zásoby a posily na letiště v Aalborgu a na Oslo-Fornebu a Stavanger. Navíc byly následující Gruppe staženy z výcvikových jednotek, které na papíru tvořily KGzbV 2:


Malá výsadková operace se konala 14.4. na přímý rozkaz Hitlera, kdy 160 mužů z posílené roty z 1. FJR bylo shozeno 15 letadly z II./KGzbV 1 v Douvre a Dombasu, později důležitém železničním uzlu v údolí Gudbransdal. Počasí bylo výborné, ale letadla se dostala do těžké pozemní palby nad cílem a jedno letadlo bylo zničeno. Další čtyři stroje byly tak vážně poškozeny, že nouzově přistály během letu zpět. Navíc silný vítr způsobil těžké ztráty výsadkářům, kteří ale úspěšně zabránili spojení mezi Brity v Aandalsnesu a Nory na jihu. Špatné počasí také zabránilo dodávkám zásob a munice výsadkářům, ti ale drželi tento důležitý bod další týden. Po deseti dnech se potřeba transportních letadel snížila a jednotky byly staženy do Německa k doplnění. Ale v květnu byl General Eduard Dietl, velící 3. Gebirgsjäger Division, odříznut u Narviku. Letadla z KGrzbV 107 a KGrzbV 108 byla vybavena přídavnými nádržemi a s 1.000 vojáky a zásobami letěly k Narviku. Vojáci byli z FJR 2, kteří byli dopraveni z Holandska a z horské pěchoty, kteří se dobrovolně přihlásili k seskoku, i když neprodělali žádný výcvik. KGrzbV 102 Obersta Baur de Betasze měla dopravit baterii horských děl 75 mm a munice. Letouny měly palivo jen k doletu na zamrzlé jezero u Bardufossu, kde byla letadla opuštěna a potopila se během jarního tání. Posádky letadel se připojily k pozemním jednotkám. Během tažení v Norsku vykonalo 617 transportních letadel 3.018 vzletů, během nich dopravily 2.376 tun zásob a 29.280 mužů, byla ztracena třetina letadel.

Ju 52/3m u Narviku v dubnu 1940.

Transportní jednotky Luftwaffe 1939-43 (1)

26. dubna 2014 v 23:42 | paulito |  Historie
Před válkou
Historie transportních jednotek Luftwaffe během druhé světové války je spjata s letounem Junkers Ju 52/3m. Toto letadlo, ačkoliv již zastaralé dlouho před válkou, zůstalo ve výrobě jako víceúčelový transportní a výcvikový stroj do října 1944 a ukázalo svoji spolehlivost a životnost, takže stále bylo standardním dopravním strojem Luftwaffe i v roce 1945. Během let 1933-35, kdy byla většina v Německu navržených letadel představováno jako civilní nebo sportovní typy, se Ju 52/3m stal spolehlivým pasažérským strojem a byl nasazen u německých aerolinek Deutsche Lufthansa. S vytvořením Luftwaffe v roce 1935, bylo letadlo vybaveno jako bombardér a zúčastnilo se několika bombardovacích misí u Legion Condor ve španělské občanské válce. Od roku 1937, s vývojem modernějších bombardovacích strojů, byly Ju 52/3m staženy z této role a nahrazeny novými Do 17 a He 111. Ačkoliv byly některé Ju 52/3m předány různým speciálním štábním a kurýrním jednotkám, většina jich šla do pilotních škol, kde se cvičili piloti pro novou Luftwaffe. Ačkoli již zastaralý, výroba Ju 52/3m poskytla Luftwaffe stroj, který mohla nasadit pro dopravu sílících výsadkových Fallschirmjäger a Luftlande jednotek. Tyto schopnosti předvedl již během španělské občanské války, kdy byl velký počet marockých vojáků přepraven letecky z Tetuanu do Španělska. To mělo rozhodující efekt pro následující pozemní boje a prokázalo vhodnost Ju 52/3m pro tyto úkoly. Ju 52/3m byl vyřazen jako bombardér úplně v roce 1938 a většina bombardovacích Gruppe byla přezbrojena na modernější typy. V říjnu 1937 byla IV./KG 152 Hindenburg ve Fürstenwalde/Spree přejmenována na KGrzbV I (zur besonderen Verwendungen, pro speciální nasazení). Jednotka měla 39 Ju 52/3m a později štáb v Burgu a Gardelegenu. 1.8. byla zformována druhá Gruppe, KGrzbV II v Brandenburg-Briest a Stendalu, obě jednotky byly podřízeny výsadkářům, 7. Fliegerdivision. Letecké transportní jednotky hrály jen malou roli při obsazení Rakouska 12.3.1938, ačkoliv několik formací bylo staženo ze škol a ráno 13.3. létaly nad Rakouskem a shazovaly letáky nad velkými městy. Ve stejnou dobu byl do Grazu přesunut letecky výsadkový prapor. O týden později byla dočasná Transport Gruppe z letecké školy ve Wesendorfu přesunuta do Garzu, letišti na ostrově Usedom, s rozkazem odtransportovat pozemní síly jedné Jagdgeschwader do Východního Pruska, v přípravě na obsazení Memelu v Litvě.

Během občanské války ve Španělsku, když generál Franco požadoval transport armádních jednotek z Maroka do Španělska, Hitler okamžitě nasadil 20 Ju 52/3m. Zde čekají maročtí vojáci na let do Španělska. 10.000 těchto vojáků bylo přepraveno, ale vojáci let velmi špatně snášeli a letadla musela být často čištěna.

V létě 1938 se z výsadkových sil stala bojeschopná síla a 7. Fliegerdivision plánovala v případě odporu československých jednotek vysazení vojáků za linií bunkrů u Freudenthalu. Protože se obsazení Sudet vyřešilo mírovou cestou, ale výcvik, který piloti museli prodělat, se jim později hodil při zásobovacích operací v Rusku. V létě 1939 byly existující KGrzbV přejmenovány ke zformování prvních dvou Gruppe v Kampfgeschwader zbV 1, byly pojmenovány I. a II./KGzbV 1. Ve stejné době byla zahájena politika ustanovení zbV jednotek jako C-Schule, škol pro piloty dvoumotorových letadel. Posádky byly pro výsadkové operace stahovány ze škol a v obdobích mezi nimi působily ve školách jako instruktoři. Tak kromě I. a II./KGzbV 1 existovaly další dvě Gruppe na u C-Schule a během mobilizace byly přejmenovány na III. a IV./KGzbV 1. Na konci srpna 1939 byly ustaveny tři další Gruppe, KGrzbV 9 a I. a II./KGzbV 172. KGrzbV 9 se skládala z personálu C-Schule abyla ansazena k transportu těžkých zbraní, zatímco I. a II./KGzbV 172 byly vytvořeny z personálu Berlínského leteckého styčného štábu a Deutsche Lufthansa. Transportní Geschwader měla mít tabulkově 217 letadel, každý stroj mohl nést 15 až 18 mužů, Gruppe tak mohla přenést celý prapor a Geschwader celý pluk.

Regierungsstaffel (vládní letka) byla kurýrní jednotkou pro Adolfa Hitlera a vysoké stranické a vojenské činitele. Ju 52/3m uprostřed, fotografie je z roku 1936, je Führermaschine, také známý jako Führer-Ju, osobní Hitlerův stroj. Tento letoun, W.Nr. 4021, nesl registraci D-2600 a jméno "Immelmann". Zůstal Hitlerovým osobním strojem do října 1939, kdy ho nahradil Fw 200. Ju 52/3m vpravo nesl registraci D-AJIM a jméno "Hermann Göring" a používal ho říšský ministr války, Feldmarschall Werner von Blomberg do svého odvolání v únoru 1937.

Generaloberst Hermann Göring na návštěvě jednotky Luftwaffe v Lechfeldu v roce 1936.

Ju 52/3m, W.Nr. 4022, s názvem "Manfred von Richthofen", používal Generaloberst Göring.


Aborted: The Necrotic Manifesto

26. dubna 2014 v 23:04 | paulito |  Hudba
70%
2014

Již osmé LP belgické death metalové skupiny z Beverenu, hrající od roku 1995. Hraje ve složení Sven de Caluwé (zpěv), JB van der Wal (baskytara), Ken Bedene (bicí), Danny Tunker (kytara) a Mendel bij del Lej (kytara).




Kriminálka Miami - Série 10 (CSI: Miami, Season 10)

26. dubna 2014 v 22:14 | paulito |  Filmy
60%
2012
Krimi
Režie: Sam Hill, Gina Lamar, Don Tardino, atd.
Hrají: David Caruso, Emily Procter, Adam Rodríguez, Jonathan Togo, Rex Linn, Eva LaRue, Omar Benson Miller, Christian Clemenson, Taylor Cole

Již desátá řada příběhů členů kriminalistické laboratoře z Miami, kterým velí Horatio Caine, tentokrát se většinou točících kromě proradného právníka (jak jinak :-)) a jeho klientů. Ale samozřejmě jako většině seriálů, i tomuto už dochází pomalu ale jistě šťáva a Horatio stárne...



Sicherheitsdienst a Sicherheitspolizei 1931-45 (4)

26. dubna 2014 v 21:53 | paulito |  Historie
Selbstschutz Vereine
Okamžitě po vstupu německých jednotek do západního Polska, formovaly malé skupiny německé menšiny (Volksdeutsche) milici. Německé jednotky postupovaly velmi rychle, takže často některá obsazená území nebyla německými vojáky pokryta a tyto milice se ukázaly jako velmi užitečné. Armáda proto převzala výcvik těchto nepravidelných jednotek. Na setkání v Hitlerově hlavním stanu 8.9. až 10.9.1939 přikázal Himmler Gottlobu Bergerovi reorganizovat milice v Polsku do Selbstschutz jednotek pod velením SS, pro ochranu německých rodin a majetku v Polsku. Nové jednotky byly organizovány ve třech oblastech:


Každá oblast byla rozdělena na okruhy (Kreise) pod velením Kreisführer des Selbstschutzes. Každý okruh byl rozdělen do míst (Ort) pod velením Örtlichen Selbstschutzführer. Jižní a střední oblast byly pod velením SS-Hauptamt pod Ogruf. Heissmyerem, zatímco severní pod Heydrichovým RSHA. Na konci září byl Selbstschutz reorganizován na dosažených hranicích postupu. Himmler opět pověřil Bergera zformovat Selbstschutz na okupovaných východních územích Polska, s pomocí OKW, ale pod operačním velením Chef der Ordnungspolizei. Ale technicky a organizačně veleli Selbstschutzu velitelé SS, kteří podléhali HSSPF v oblasti. Služba v Selbstschutz byla dobrovolná a čestná a otevřená všem Němcům ve věku 17 až 45 let, kteří byli schopni nosit zbraň. Jejich úkolem bylo eskortovat uprchlíky, hlídat válečné zajatce a střežit důležité objekty a sklady válečných zásob. Spolupracovali úzce s Einsatzgruppe a získali si díky pronásledování Poláků tak špatnou reputaci i mezi Němci, že gauleiter Forster doporučil Hitlerovi jejich rozpuštění. 8.11.1939 přikázal Hitler jejich rozpuštění s platností od 30.11.1939. Většina jejich personálu vstoupila do SS, SA a NSKK, zatímco Selbstschutz v Lublinu se transformoval do Sonderdienst der Generalgouvernements. Ve skutečnosti byl Selbstschutz úplně rozpuštěn až v dubnu 1940. Mezi zářím 1939 a lednem 1940 sloužilo v těchto jednotkách 45.000 mužů.

Sonderdienst der Generalgouvernements
Zformována v dubnu 1940 ze Selbstschutzu v Lublinu. Sonderdienst byla podřízena Abteilung IV v Hauptabteilung Innere Verwaltung, Die Regierung des Generalgouvernements a byla organizována následovně:


Polizei-Hilfskräfte a Schutzmannschaften
Jak Němci postupovali rychle do nitra Sovětského svazu, nechávali za sebou nevyčištěné oblasti, kde byli stále sovětští vojáci a které bylo potřeba zajistit a ustavit zde civilní vládu. Armáda zde ustavila pomocné policejní armádní jednotky, ale armáda nezůstávala dlouho na jednom místě a proto převzaly místní policejní jednotky pod své velení Einsatzgruppe. Tyto jednotky byly známy pod různými názvy: Ortsmiliz, Miliz, Ordungsdienst, Bürgewehr a Selbstschutz. Byly rekrutovány zejména z etnických Němců, ale byli zde rovněž spolehliví členové bývalé sovětské milice a všechny proněmecké živly. Když se Einsatzgruppe staly statickými jednotkami, stali se z pomocné policie zejména překladatelé a strážci, zbytek byl předán pořádkové policii. Armáda a policie pokračovala v náboru místních jako průvodců, překladatelů a později do protipartyzánských jednotek, ale tyto jednotky měly špatnou disciplínu, byly špatně vycvičené a vybavené a často nespolehlivé. Partyzánská aktivita narůstala, zejména v lesnatých oblastech Běloruska a situace za frontou se tak vymykala kontrole, že OKW rozhodla zintenzívnit boje proti partyzánům na východě a navzdory Hitlerovu přání začala vyzbrojovat a cvičit bývalé sovětské vojáky v boji proti partyzánům v týlu německých jednotek. 6.11.1941 Himmler přikázal, že mají být všechny pomocné síly zformovány do Schutzmannschaften. Oficiálně byly označovány jako Schutz.-Btl., ale většinou známy jako Schuma. Estonci, Lotyši, Litevci a Ukrajinci byli rekrutováni na šest měsíců a byli formováni do praporů, které byly k dispozici veliteli Ordnungspolizei a HSSPF. V zázemí byly zformovány dva říšské komisariáty pod civilní administrativou, Ostland, zahrnující Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Bělorusko a Ukraine, zahrnující Ukrajinu. Další dva komisariáty, Kavkaz a Moskva, nebyly nikdy zformovány.

Reichskommissariat Ostland (Russland-Nord), Reichskommissar Hinrich Lohse, HSSPF Ostland SS-Ogruf. u. Gen. D. P. Jeckeln

Estonsko
Brzy poté, co Armee Gruppe Nord obsadila Estonsko, byl ustaven Selbstschutz, který pomáhal EG A a SK Ia v jejich úkolech, ale jak byly ustaveny normální podmínky, byl Selbstschutz reorganizován na místních základech. V červenci 1942 byl ustaven v těchto místech: Reval, Harrien, Jerwen, Wierland, Narwa, Dorpat, Werro, Walk, Petschur, Pernau, Fellin, Ösel a Wiek a v červenci 1944 byla ustavena železniční oblast, která pokrývala železnice v Estonsku. Každé oblasti velel Selbstschutzgebietsführer, který byl podřízen policejnímu prefektovi. Železniční oblast byla podřízena železničnímu prefektovi. Služba byla povinná pro všechny Estonce ve věku 17 až 45 let, kteří byli zdravotně schopní a nebyli nasazeni ve válečném průmyslu. V Revalu také existovala estonská bezpečnostní policie, která byla organizována v pěti oblastech. Na konci roku 1941 byly zformovány Estnische Sicherungsabteilungen a v roce 1942 byly přejmenovány na Schuma prapory.

Lotyšsko
Lotyši měli pomocné policejní síly od 3.7.1941, které se skládaly z bývalých policejních strážníků, vojáků a příslušníků Aizsargi, pod velením bývalého lotyšského policejního kapitána Petersense. EK Ib reorganizovalo pomocnou policii a 16.7.1941 zde bylo 240 mužů v šesti policejních okruzích. Kromě policejní služby byl nějaký personál přidělen kriminální a tajné policejní službě. Lotyšský sebeobranný oddíl byl nalezen loupící německou armádou v Karsavě a rychle rozpuštěn. Nový Selbstschutz byl zformován v Rosittenu místním armádním velitelem po konzultaci se starostou a velitelem okruhu. V listopadu 1941 byly z různých pomocných jednotek zformovány Lettische Sicherungs-Abteilungen a v roce 1942 byly přejmenovány na Schuma prapory.

Litva
Protisovětská partyzánská jednotka u Kovna byla rozpuštěna 28.6.1941 rozkazem německého polního velení a ze spolehlivých mužů bylo zformováno 5 pomocných rot. 2 roty byly dány k dispozici SK Ib, jedna z nich byla použita ke střežení židovského koncentračního tábora v Kovnu (Fort 7), druhá pro policejní službu. V červenci 1941 byla rozpuštěna litevská politická policie ve Wilnu a EK 2 převzala Ordnungsdienst se 150 muži. Koncem roku byly zformovány litevské Schuma prapory.

Bělorusko
Pomocná policie (Hilfspolizei) byla zformována z běloruských a polských úředníků kriminální policie a umístěna k dispozici německé bezpečnostní policii v Bialystoku. První ukrajinský Schuma prapor v Bělorusku byl zformován 24.8.1941. Existovaly také běloruské pomocné policejní jednotky.

Reichskommissariat Ukraine (Russland-Süd), Reichskommissar Erich Koch, HSSP Russland-Süd SS-Ogruf. u. Gen. D. P. von dem Bach-Zelewski.

Ukrajina
Po vstupu na Cherson našla SK IIa již zformovanou ukrajinskou bezpečnostní službu. Byla zbavena nespolehlivých elementů a 157 mužů bylo vzato pod přísahu. Jejich úkolem bylo udržování pořádku, střežení skladů a továren proti sabotérům. 23.8.1942 byli vyzváni etničtí Němci, aby se přihlásili na velení a 10.9. jich bylo převzato 180. Byla také ustavena ukrajinská sebeobrana (Miliz). V srpnu 1941 byly zformovány první Schuma prapory a do února 1942 měly sílu 14.452 mužů. Existovala také ukrajinská policejní jednotka Murrawa, která byla v červenci 1944 jako SD Battaillon 23 přidělena na krátký čas 30. Waffen Grenadier Division (russ. Nr. 2).

Podněstří
Tato provincie mezi řekou Bug a jižním Dněstrem byla oddělena od Ukrajiny a předána Rumunsku v srpnu 1941. Ze 140.000 populace etnických Němců bylo asi 9.000 v Selbstschutz.

Reichskommissariat Kaukasien, Reichskommissar Arno Schickendanz (nikdy nepřevzal funkci a RK nebyl oficiálně ustaven), HSSPF Schwarzes Meer SS-Gruf. U. Gen.Lt. d. P. von Alvensleben
Na počátku roku 1942 SD naverbovala z válečných zajatců 3.000 spolehlivých Tatarů, ze kterých byl zformován Tartaren-Selbstschutz-Kompanien. Tito muži byli vyzbrojeni ukořistěnými zbraněmi. Jedna tatarská rota byla zformována v každém z následujících měst: Karassubar, Bachčissaraj, Simferopol, Jalta, Alušta, Sudak, St. Krim a Jevpatorije.

Členové pomocného bezpečnostního policejního praporu odevzdávají své anglické a americké zbraně příslušníkům dánského odporu, 1945. Jsou to příslušníci lotyšské jednotky, kteří nosí směs Schuma a Waffen-SS uniforem.

Nášivka na čepici a rukáv pomocné bezpečnostní policie.

Členové ukrajinského pomocného policejního bezpečnostního praporu jsou vyznamenáváni Medailí za statečnost pro východní národy, 1.12.1944.

SS-Einheiten Družina
Od března do června 1942 byli vybraní velitelé SS přiděleni RSHA Amt VI C pod velením SS-Ostubaf. Fr. Gräfa, aby navštívili sovětské zajatecké tábory na okupovaném území Ruska a rekrutovat zde zajatce pro práci proti Sovětům. Operace byla známa jako Zeppelin a jejím úkolem bylo zformovat větší jednotky pro operace za sovětskými liniemi. Tři jednotky, Nord, Mitte a Süd byly ustaveny k organizaci sabotáží a sběru informací za nepřátelskými liniemi. Agenti byli vysazováni na padácích za frontou. Protože nebyl dostatek dopravních letadel, vhodných k transportu, byla většina personálu nasazena v protipartyzánských operacích. Personál Zeppelin byl rozdělen do dvou skupin, Družina byla složena z agentů nevhodných pro složitější operace, Družina II zahrnovala spolehlivé a inteligentní agenty pro speciální operace. Na počátku roku 1942 byla Družina, v síle praporu, pod velením kubáňského kozáka, bývalého sovětského podplukovníka Gil-Rodionova, přesunuta do Nevelu, severovýchodně od Polocku v Bělorusku a byla okamžitě nasazena na frontu k odražení sovětského průlomu. V květnu 1942 byl začleněn SS-Verband Družina začleněn do protipartyzánských sil u HSSPF Belarus a použit k boji proti partyzánům, kteří byli v zalesněné oblasti velmi aktivní. Koncem roku 1942 již měla Družina štáb a čtyři prapory. 18.11.1942 byl Rodionův prapor a Bataillon Sigling začleněny do Gruppe Naumann k protipartyzánským operacím u HSSPF Mitte Russland, SS-Gruf. Ericha von dem Bach-Zelewskiho. V noci 24.11.1942 přešlo 63 mužů z 1. roty Rodionovova praporu v uniformách SS se všemi zbraněmi u Količenka k partyzánům poté, co zabili poddůstojníka SD a čtyři německé pracovníky. Na jaře 1943 byli Rodionovovi muži přiděleni do oblasti Glubokoje, který byl administrativně jako autonomní oblast. V létě 1943 zahájil von dem Bach-Zelewski velkou protipartyzánskou operaci v Bělorusku s krycím jménem Cottbus a Družina byla součástí Sondergruppe West. Během této doby byly vedeny rozhovory o začlenění Družiny do ROA generála Vlasova a jeden z Vlasovových vyšších štábních důstojníků, generálporučík Žilenkov, byl poslán k Rodionovovi. Jeho přítomnost naznačila Rodionovovi, že může být kdykoliv vystřídán a jeho jednotka začleněna do větší a tak kontaktoval partyzány. V srpnu 1943 přešel Rodionov a většina jeho praporu k Brigádě Železňak a byl přejmenován na 1. antifašistickou brigádu. V dubnu 1944 byl Rodionov a většina dezertérů zabita během německé protipartyzánské operace. Příslušníci Družiny, kteří zůstali loajální Němcům, skončili v Kaukasischer Waffenverband der SS.

26.4.2014: Hrad a zámek Březina, zámek Osek

26. dubna 2014 v 21:13 | paulito |  Ostatní
Po výborném obědě v restauraci Hrádecký dvůr, kterou doporučuji, jsem se rozhodli vyzkoušet aplikaci pro iPhone Hrady a zámky a objet to, co je zrovna nejblíže po ruce. A nejblíže byla hrad a zámek v obci Březina (http://www.hrady.cz/?OID=448), ze kterého se vyklubala hezky opravená obranná věž na kopci nad obcí, zámek Březina (http://www.hrady.cz/?OID=1339), což je v podstatě jen budova, nelišící se příliš od těch moderních a zámek Osek (http://www.hrady.cz/?OID=1299), dnes zemědělský statek. Výlet byl ale za krásného počasí příjemný, díky mobilnímu navádění jsme užili i trochu dobrodružství při jízdě po kamenité polní cestě a poznali zase pár nových míst v okolí Plzně...
















Pungent Stench: For God Your Soul... For Me Your Flesh, Been Caught Buttering, Ampeauty

24. dubna 2014 v 21:09 | paulito |  Hudba
80%

Již nehrající rakouská death metalová skupiny z Vídně, která v letech 1988-1995 a 2001-2007 vydala pět LP. Hrála ve složení Rector Stench (bicí), Don Cochino (kytara, zpěv) a El Gore (baskytara).



For God Your Soul... For Me Your Flesh
1990




Been Caught Buttering
1991




Ampeauty
2004



Sicherheitsdienst a Sicherheitspolizei 1931-45 (3)

24. dubna 2014 v 20:51 | paulito |  Historie
Einsatzgruppen der Sicherheitspolizei und des SS
Když Německo obsadilo Rakousko, agenti tajné policie a Gestapa pracivali ve spolupráci s rakouskou policií pod proněmeckým ministrem vnitra dr. Seyss-Inquartem proti prominentním protiněmeckým Rakušanům. Pro invazi do Československa byly zformovány Einsatzstäbe ke koordinaci SD, tajné policie a bezpečnostní policie při speciálních úkolech. Byly ustaveny dva štáby. K pod SS-Oberf. Jostem pro Prahu a L pod SS-Staf. dr. Stahleckerem pro Brno. Každý štáb se skládal z expertů SD a Gestapa, překladatelů do češtiny a technického personálu a pěti Einsatzkommandos (EK) s jedním v záloze. Protože měly úspěch v Československu, byl systém vyvinut a zvětšen pro invazi v Polsku v září 1939. Bylo zformováno šest Einsatzgruppe a přiděleno pěti invazním armádám, jedna byla určena pro provincii Poznaň.

SS-Gruf. Heydrich a velitel Einsatzgruppe během invaze v Polsku, září 1939.

Einsatzgruppe v Polsku


Ve Svobodném městě Gdaňsk bylo zformováno několik Einsatzkommand z členů politické policie z gdaňské kriminální policie, Schutzpolizei a Allgemeine SS. Einsatzgruppe a Kommanda byla rozpuštěna Himmlerovým dekretem 20.11.1939. V Gdaňsku a Západním Prusku personál z:


Ve východním Slezsku byli členové Einsatzgruppe z.b.V. přesunuti k Stapostelle Kattowitz.
V Generálním Guvernmentu:


28.4.1941, před invazí do Ruska, náčelník armádního štábu polní maršál von Brauchitsch určil operační zóny pro Einsatzgruppe a také přikázal, aby jejich akce nenarušovaly vztah civilního obyvatelstva k armádě během bojů.

Einsatzgruppe pro nasazení v Rusku:


Během války byly zformovány následující Einsatzgruppe:


Einsatzgruppe v Rusku pokrývaly velká území, byly plně motorizovány a vyzbrojeny lehkými automatickými zbraněmi. Následovaly hned za bojujícími jednotkami, takže se někdy personál SD a Gestapa dostal do přímých bojů s ustupujícím nepřítelem. Personál byl stažen z různých oddělení, kanceláří a jednotek SD, Tajné policie, Waffen-SS a Bezpečnostní policie. Einsatzgruppe popravovaly následující kategorie nepřítele: komisaře, komunisty, sabotéry, Židy, agenty NKVD, nosiče epidemií, partyzány a agitátory. V mnoha ukrajinských a ruských městech jim pomáhali místní etničtí Němci, různé sebeobranné síly (Selbstschutz) a milice. Po první vlně akcí měly Einsatzgruppe zajistit bezpečnost nově okupovaných území, kde ustavily místní oblastní organizace, ve skutečnsoti miniaturní polní RSHA s představiteli SD, Gestapa a Kripa pod velením Befehlshaber der Sipo und des SD (BdS). Pod každým velitelem byla řada místních velitelů Sipo a SD (Kommandeur der Sipo und des SD, KdS). Velitelé Einsatzgruppe A a C se stali BdS a velitelé Einsatzkommando se stali KdS. Nejdříve civilní populace, pokud nebyla proněmecká, nekladla odpor, ale se zvyšující se brutalita bezpečnostních sil je postavila proti Němcům. Velký počet sovětských dezertérů a mužů z dříve obklíčených jednotek se nyní spojil s civilním obyvatelstvem a narušoval německé spojovací linie a bojovali proti spolupracovníkům s Němci. V květnu 1942 zformoval BdS Lublin Sondereinsatzgruppe, která měla vystupovat jako partyzánská skupina, provádět represálie ve jménu partyzánů a tak jejich hnutí diskreditovat v očích místních obyvatelů. V říjnu 1942 převzal velení všech protipartyzánských formací SS-Obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski ve funkci Bevollmächtigter für die Bandenbekämpfung im Osten) a v roce 1943 ve funkci Chef der Bandenkampfverbände. V západní Evropě nebyly nejdříve Einsatzgruppe ustaveny, ale byla ustavena místní síť policejních a oblastních velitelů pod vedením Vyšších velitelů SS a policie. Hnutí odporu nejdříve nezvedlo proti okupantům zbraně, ale jeho příslušníci pracovali jako agenti a kurýři pro spojenecké síly. Až v roce 1943 začali partyzáni narušovat německé linie v přípravě k invazi v západní Evropě. Na západě neměly SD a Sipo žádné speciální protipartyzánské skupiny, ale používaly bezpečnostní jednotky policie a armády. Na východě se situace v roce 1943 rychle zhoršovala a jednotky, rekrutované z místního obyvatelstva v Rusku a na Ukrajině se stávaly nespolehlivé a bylo rozhodnuto vyměnit je za německé jednotky na Západě. Velký počet pomocných jednotek byl přesunut do Francie, Itálie a Jugoslávie, kde bojovaly s partyzány pod velením SS, policie a armády. Když Spojenci dosáhli německých hranic, Sipo se opět stala mobilní a Einsatzkommanda byla nasazována všude, kde klesala vůle německých obyvatel k odporu.

Velení Einsatzgruppe:


Sicherheitsdienst a Sicherheitspolizei 1931-45 (2)

22. dubna 2014 v 21:10 | paulito |  Historie
Školy tajné policie a SD
Profesionální výcvik SD se konal ve škole v Bernau, nedaleko Berlína. Speciální kurzy byly vedeny specialisty z různých oddělení RSHA. Kandidáti SD přišli přímo z Tajné policie a dostali výcvik ve Škole velitelů Tajné policie a SD v Berlíně-Charlottenburg a ve speciálních přípravných kurzech provedli zkoušky vůdců SS (SS-Führerprüfung). Výcvik měl být navržen k přípravě velitelů SD, kteří by mohli pracovat v Gestapo a Kripo, ale to se nikdy plně nepodařilo. Velitelé SD byli proto často posíláni do kanceláří Gestapo a Kripo k získávání zkušeností. Velká důležitost byla přikládána spojení a tak dostali ve W/T škole v zámku Zelená hora výcvik, který byl ještě lepší než u armádních spojařů. V březnu 1941 existovaly níže uvedené školy pod vedením inspektorátu, který vedl SS-Brigaf. Streckenbach. V dubnu 1943 byl počet sedmi škol redukován na pět. Radistická škola v Nepomuku byla přesunuta do školy Sipo ve Fürstenbergu. Později byla také škola v Pretzsch přesunuta do Fürstenbergu.


Velitelé a kadeti Tajné policie ve škole v Berlíně-Charlottenburgu, 1938.

Otevření nové školy Tajné policie v Praze v dubnu 1942. Heydrich mluví s Bruno Streckenbachem, v pozadí stojí SS-Oberführer Erwin Schulz.

SS-Stammabteilung
V roce 1935 byli příslušníci SS starší 45 let, kteří pokračovali ve službě v SS, zařazeni do doplňovací zálohy. Každá záloha byla podřízena okruhu (Bezirk), který spolupracoval s plukem SS (Standarte). Zálohy byly přímo podřízeny štábu okruhu SS (SS-Oberabschnitt) a dohlížel na ně inspektor, např. Inspekteur der Stammabteilung Südost. Tyto organizace měly důležitější úkol, než poskytovat "starým kamarádům" využití ve volném čase. Předávali své zkušenosti mladším velitelům, kteří byli momentálně mimo aktivní službu SS a sloužili jako zdroj pro místního velitele SD (SD-Leitsbschnittsführer), který byl také inspektorem záloh ve své oblasti.

SS-Hilfgrenzangestellte, SS-Grenzüberwachung, Grenzpolizei der Geheimen Staatspolizei, Verstärkter Grenzaufsichtsdienst
1.7.1933 bylo rozhodnuto, že Grenzzolldienst bude posílena na všech německých hranicích SS a celkem 2.400 jich bylo jmenováno jako pomocný pohraniční personál (Hilfsgrenzangestellte, Higa). Všichni úředníci, kteří byli členy SS, byli zařazeni do těchto jednotek, které byly financovány SS pod velením záloh SS. Prapory Higa byly umístěny v SS okruzích Süd, Süd-West, Elbe a Main a v únoru 1935 byla rota Higa zformována v hlavní kanceláři SS. V prosinci 1935 převzalo po dohodě s říšským ministerstvem financí převzalo Gestapo zodpovědnost za politickou kontrolu německých hranic a zvýšený požadavek na personál byl krytý SS. Personál SS byl zformován do SS-Grenzüberwachung (SSG). V Bavorsku byla pohraniční rota (Grenzsturm) přidělena ke sběrnému bodu SS (SS-Sammelstelle), kde se soustřeďovali nacističtí uprchlíci z Rakouska, kteří překročili hranici do Německa. Rota byla zformována jako vojenská jednotka, kádry poskytla Politická přípravná četa Reutlingen. V roce 1937 měly Higa jednotky 1.495 mužů a v prosinci 1938 1.565 mužů. V dubnu 1936 byla ustavena kancelář Inspekteur der Grenz- und Wacheinheiten v hlavní kanceláři SS pod velením SS-Ogruf. Krügera. V květnu 1937 se stal Heydrich velitelem pohraniční policie a zodpovědnost byla přesunuta na Gestapo. V říjnu 1937 byly založeny SS pohraniční pozorovací jednotky pod Grenz-Polizei v síle 185 mužů pod Abteilung III Gestapa. Po anexi Rakouska byly jednotky Higa v SS okrsku Süd 1.4.1938 rozpuštěny. Hranice mezi Německem a Rusy okupovaným Polskem bylo kontrolována jen Gestapem a byla zformována speciální skupina jízdních agentů Gestapa v síle 400 mužů pod velením důstojníků SD ve služebních kancelářích SD a komisařstvích pohraniční policie. Jak se z více a více hranic stávala fronta, byla hraniční policie Gestapa redukována a rozpuštěna v říjnu 1941.

Velení a organizace hraniční kontroly Gestapa


RFSS Kommando z.b.V., Stab RFSS Kriminal-Kommando
SS byly původně vytvořeny jako strážní jednotka pro Hitlera a vedoucích členů strany a v roce 1934 dva z SS-manů, Julius Schaub a Julius Schreck, spolu s dalšími, pokračovali v ochraně Hitlerova života. V roce 1934 byla zodpovědnost za ochranu Hitlerova života převedena z několika zasloužilých veteránů z prvních lest nacismu na Reichsicherheitsdienst (RSD). RSD vytvořila stálé sekce (Dienstellen), Dienstelle I byla v Obersalzbergu (později v Berlíně) a skládala se z Hitlerovy osobní stráže pod velením SS-Staf. Hoegl. Dienstelle II a III byly známé jako Führer Begleit Kommando. Velitelem RSD byl SS-Brigaf. Rattenhuber a jeho personál se většinou skládal ze zkušených profesionálních detektivů Kripo. Nejdříve byly tyto sekce známé jako RFSS Kommando z.b.V. s 15 veliteli a dalšími muži. V roce 1936 bylo přejmenováno na Stab RFSS Kriminal-Kommando s 50 muži. V této době také RSD převzala zodpovědnost za bezpečnost ostatních vůdců NSDAP. Göring měl například přiděleno 15 mužů. Rattenhuber, jehož operačním centrem byl Führer-Hauptquartier, pokračoval v zodpovědnosti za Hitlerův život do konce války a 30.4.1945 to byli právě členové této jednotky, kteří spálili Hitlerovo tělo na zahradě kancléřství.

Himmler zdraví SS-Stubaf. Kempku, vpravo SS-Staf. Rattenhuber.

SS-Begleitkommando des Führers
Zatímco RSD sledovalo protistranické elementy, které se mohly pokusit zavraždit Hitlera, Begleitkommando bylo zodpovědné za jeho ochranu proti překvapivým útokům při jeho cestách, veřejných vystoupeních nebo státních návštěvách. Byla to stálá eskorta, složená zejména z detektivů, řidičů a osobních asistentů, mužů, kteří byli staženi z Begleit Regiment a různých kanceláří SS. V roce 1940 se eskorta skládala z mužů Waffen-SS, kteří sloužili na frontě a byli pod velením SS-Ostuf. Franze Schädleho. 28.9.1939 dal Hitler příkaz ke zformování Führer Begleit Battalionu,a rmádní jednotky pod velením generála Erwina Rommela. Prapor střežil perimetr Hitlerova polního velitelství, jako v Rastenburgu, kde SS pokračovaly v zodpovědnosti za vnitřní bezpečnost.

Hitler zdraví svého osobního řidiče, SS-Stubaf. Ericha Kempku. Po jeho pravici SS-Stubaf. Gesch, po jeho levici SS-Hstuf. Schädle.

Sicherheitsdienst a Sicherheitspolizei 1931-45 (1)

22. dubna 2014 v 19:25 | paulito |  Historie
V červnu 1931 se konala schůzka mezi Reichführerem SS a bývalým námořním důstojníkem Reinhardem Heydrichem. Himmler hledal někoho pro organizaci protišpionážní služby SS. Himmler přijal Heydricha, zařadil ho do SS s hodností SS-Untersturmführer a zařídil mu malou kancelář v Hnědém domě v Mnichově. Zárodek zpravodajské služby byl znám jako 1c-Abteilung beim SS-Oberstab. V dubnu 1932 byly SS a SA sloučeny a Heydrichovo oddělení dostalo název Presse- und Informationsdienst, PID). Měla sledovat protistranické elementy a opozici. Po osamostatnění 14.6.1932 Heydrich jako SS-Sturmbannführer a Leiter des Sicherheitsdienstes se štábem 7 civilistů ustavil v září 1c u každého SS Abschnittu. Na jaře 1933 je centralizoval a ustavil místní organizace, kterým velel ze svého bytu na Türkenstrasse 23 v Mnichově. Brzy poté byl SD Zentralstelle přesunut do malé vily v Zuccaliststrasse 4 v Mnichově. Během výjimečného stavu, který následoval po požáru Reichstagu 30.1.1933, se stal Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Jedním z jeho prvních činů bylo jmenování dr. Rudolfa Dielse vedoucím oddělení 1a policejního velitelství v Berlíně. Aby byla snadnější likvidace Hitlerových oponentů byla nová a silná politická policie přesunuta do štábu v Prinz-Albrecht-Strasse 8, bývalého vedení komunistické strany.


Reinhard Heydrich, 1941

Politické úkoly byly zodpovědností Landeskriminalpolizeiamt (LKPA), ale 26.4.1933 byla tato kancelář nahrazena Geheimes Staatspolizeiamt (Gestapo), které bylo reorganizováno a zvětšeno k plnění policejních politických úkolů paralelně s normální policií. V každém okresu (Regierungsbezirk) byla ustavena Staatspolizeistelle (Stapostelle), která byla nejdříve podřízena, ale poté nezávislá na místních vládních představitelích (Regierungspräsident). Dalším krokem byl zákon z 30.11.1933, který zaručoval nezávislost Gestapa a předal mu všechny funkce ministerstva vnitra. V březnu 1934 bylo pruské Gestapo separováno od zbytku státní administrativy a bylo podřízeno ministerskému předsedovi Pruska. Krátce po nacistickém převzetí moci byl jmenován Reichsführer SS Heinrich Himmler zastupujícím policejním prezidentem Mnichova a Reinhard Heydrich převzal politické oddělení mnichovské kriminální policie. 1.4. se Himmler stal politickým policejním velitelem Bavorska. V zimě 1933-34 se Himmler sám jmenoval vedoucím politické policie všech německých států. 20.4.1934 se Himmler stal zastupujícím náčelníkem a inspektorem Gestapa. Od jara 1934 do června 1936 byly tyto síly centralizovány a Himmler byl schopen koordinovat politické policejní aktivity ve všech státech ze štábu Gestapa v Berlíně, který se se štábem 607 úředníků a zaměstnanců stal nejvyšší autoritou politických policejních záležitostí v zemi. 9.6.1934 Hitlerův zástupce Rudolf Hess přesunul Aussenpolitischer Nachrichtendienst z NSDAP k Sicherheitsdienst RFSS. Vliv a důležitost SD v počátcích historie Gestapa nesmí být přeceňována. Když Heydrich převzal Gestapo v dubnu 1934, umístil řadu příslušníků SD do pozic, kde mohli pozorovat práci politické policie a získávat cenné zkušenosti. Ačkoliv SD pokračovala jako samostatná služba, neměla dost příslušníků k nahrazení existující politické policie. SD se dle Himmlerova přání měla stát jedinou stranickou rozvědkou. Jejím důležitým úkolem bylo slučování SS a policie a řada příslušníků SD byla tlačena ke vstupu do SS. 30.1.1935 byl Sicherheitsamt reorganizován jako Sicherheitsdienst-Hauptamt. 17.6.1936 byla rozhodnutím Führera sloučena funkce Reichsführera SS a náčelníka německé policie a začal proces unifikace SS a policie. Himmler jmenoval velitelem pořádkové policie generála policie Kurta Daluegeho a velitelem tajné policie SS-Gruppenführera Reinharda Heydricha. Dalším krokem rozšíření moci SD bylo v říjnu 1936 jmenování Inspekteur der Sicherheitspolizei (IdS) v každém vojenském okruhu (Wehrkreis). Ti zodpovídali zejména za zlepšení koordinace mezi kriminální policií a Gestapem, ale zároveň se tím snižovala autorita policejních prezidentů. 1.1.1937 byla Sicherheitsdienst-Hauptamt s 372 zaměstnanci přesunuta na Wilhelmstrasse 102, Berlín, nedaleko kanceláře Gestapa. 13.11.1937 byl ustaven post Vyšších velitelů SS a policie. Původně byli určeni pro případ mobilizace kanceláře HSSPF (který v mnohém duplikoval funkci SS-Oberabschnittführer), ale nakonec nebyli ustaveni v Německu, ale na okupovaných územích, kde byli zodpovědní za politckou administrativu a velení SS, policie a SD jako zástupci Reichsführera SS. 31.1.1938 měla SD 5.050 řadových a čestných členů, v prosinci 1938 již 7.230. 27.9.1939 byla Sicherheitsdienst a Gestapo sloučeny pod Reichssicherheitshauptamt (RSHA). Velitelem se stal Chef der Sicherheitspolizei und des SD (CSSD).

Představitelé německé policie jako hosté italské policie v Římě v říjnu 1938. Zleva SS-Stubaf. Heinrich Müller, SS-Ogruf. Kurt Daluege a SS-Gruf. Reinhard Heydrich.

V květnu 1942 byl SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich zabit československými parašutisty a nakonec Himmler jmenoval 1.1.1943 náčelníkem RSHA a CSSD SS-Ogruf.u.General der Pol. Ernsta Kaltenbrunnera. Bylo nevyhnutelné, že se dříve nebo později SD střetne s Abwehrem admirála Canarise, ale to se stalo až 20.7.1944, kdy byl Canaris zatčen za účast na atentátu na Hitlera. Většina oddělení Abwehru byla začleněna do RSHA oddělení IV (Gestapo) a VI (zahraniční rozvědka). Později byl zformován Militärisches Amt pod velením SS-Brigaf. Waltera Schellenberga. Do konce léta 1944 přešla organizace všech německých sabotáží pod velení SS-Ostubaf. Otto Skorzenyho, který jako vedoucí Amt VI S převzal Mil. Amt D. Skorzeny a jeho ex-Abwehr zástupce Major Loos měli štáb v zámku Fridenthal, Oranienburg. K těmto operacím měl Skorzeny k dispozici SS-Jägerbattalion 502, který byl později reorganizován jako SS-Jagdverbände se štáby a výcvikovými tábory po celém Německu.

Velitelé RSHA: zleva SS-Ostubaf. Huber, SS-Oberf. Nebe, Heinrich Himmler, SS-Gruf. Reinhard Heydrich a SS-Oberf. Heinrich Müller.

SS-Obergruppenführer dr. Ernst Kaltenbrunner, Heydrichův nástupce jako náčelník RSHA a CSSD.

Vývoj RSHA:


Struktura SD a Gestapa:


19.4.2014: Hrad Křivoklát

21. dubna 2014 v 20:41 | paulito |  Ostatní
Cestou z Lán jsme s ezastavili na hradě Křivoklát, kde zrovna probíhal jarmark, kterého jsme se sice nezúčastnili (zbytečné vstupné 60 CZK), ale i tak jsme si dlouhou 100 minutovou prohlídku hradu užili, včetně mučírny, hladomorny a halvně nádherné knihovny Fürstenberků, kde si dokáži představit dva roky prázdnin. Prostě si panstvo umělo žít a i když tady ve finále nefungovala ani navigace ani mobil, takže jsme trošku bloudili a když už fungovala, tak jsme se zakecali a bloudili zas :-), tak se nám na Křivoklátu moc líbilo. prohlídka navíc měla podtext honva za pokladem a ten jsme nakonec také našli :-)

http://www.krivoklat.cz/

















19.4.2014: Lány a Naučná stezka Lánská obora

21. dubna 2014 v 20:24 | paulito |  Ostatní
A když už jsme byli v těch Lánech, tak jsme se šli podívat na bydlení pana prezidenta.. bylo to tam všelijak pozákazované a spousta stráží, ale aspoň jsme skoukli zajímavé skleníky, kde se pěstují růže, banány a kdo ví co ještě :-) a pak už jsme zalezli do lesa a užili jsme si krásného počasí, ticha, přírody, jen škoda, že Lánská obora nebyla pro veřejnost otevřená (od 1.5.) a tak jsme zvířátlům aspoň zamávali zpoza plotu.. a taky trošku zabloudili :-)














Prototype: Continuum

20. dubna 2014 v 19:11 | paulito |  Hudba
50%
2006

Druhé LP americké progressive metalové kapely z Los Angeles, hrající od roku 1994. Hraje ve složení Kragen Lum (kytara), Vince Levalois (kytara, zpěv), Pat Magrath (bicí) a Kirk Scherer (baskytara).




In Flames: Whoracle

20. dubna 2014 v 19:07 | paulito |  Hudba
80%
1997

Třetí LP švédské death metalové skupiny z Gothenburgu.