Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Březen 2014

Tanky US Marine Corps (5)

31. března 2014 v 18:40 | paulito |  Historie
Operace Iceberg: Okinawa
Největší obojživelnou kombinovanou operací Army-Marine války bylo vylodění na Okinawě v dubnu 1945. Okinawa byla první bitvou na japonském území a první, kde byla japonská civilní populace. Byla to brutální předehra případné invaze na japonské ostrovy. Po zničení japonské 2. tankové divize na Filipínách v lednu a únoru 1945, se japonská armáda rozhodla nasadit své nejlepší tanky pro obranu domácích ostrovů. Tak byl jedinou japonskou tankovou jednotkou na Okinawě oslabený 27. tankový pluk, s 13 Ha-go a 14 Shinhoto Chi-ha. Úspěchy amerických tanků na Marianách, Filipínách a Iwo Jimě vedly k rozhodnutí nasadit ještě větší tankové síly, osm Army a dva Marine tankové prapory a dvě Marine samostatné tankové roty, celkem přes 800 tanků. Navíc zde byly stovky Marine obojživelných tanků, Army samohybných děl, polopásů a dalších obrněných vozidel. Marine tankové jednotky na Okinawě byly veteránský 1st Tank Battalion a nový 6th Tank Battalion. Jednou z inovací během vyloďovací fáze bylo použití T6 pontonů k nalodění vždy jedné roty Marine tankových praporů. Tento experiment byl však neúspěšný. 1st Tank Battalion měl stále M4A2 tanky, zatímco 6th Tank Battalion novější M4A3. Velitelé praporů doporučili III. Amphibious Corps, aby byly tanky nasazovány po praporech u divizí, ne rozděleny do rot u pluků. Další bylo soustředění praporů pro specifické mise. Kombinovaná taktika tanků a pěchoty pomohla redukovat ztráty tanků Marine a 1st Tank Battalion neztratil ani jeden tank díky útoku japonské pěchoty v kontrastu s nezkušenými US Army tankovými prapory v sousedních sektorech, které měly těžké ztráty. Hlavní příčinou ztrát byly miny a protitankové kanóny. Marine tanky začaly na své věže a korby přidávat stále více bloků náhradních pásů, aby oddolaly palbě 47 mm protitankových kanónů. Navíc některé roty tačaly montovat na své tanky dřevěná prkna. Některé Marine tanky nesly plamenomet POA-CWS-H1 místo hlavního kanónu, ale bylo jich jen málo.


M4A3 z 6th Tank Battalion nedaleko japonského hangáru.

Proto byl Army 713th Flamethrower Tank Battalion přidělen k tažení na Okinawě a jeho B Company
Byla přidělena Marine 1st Tank Battalion, jedna četa byla u 6th Tank Battalion. 1st Tank Battalion zahájilo tažení s 47 M4A2 1.5. Během bojů klesla operační síla z 47 tanků 1.5. na 28 tanků 22.6. Nejtěžší ztráty byly během bojů o Kunishi Ridge v polovině června, nejtěžší den ztratil prapor 21 tanků. Celkem byly tanky staženy z boje k opravě 163x, každý tank byl vyřazen nejméně čtyřikrát. Celkové ztráty byly 28 z původních 47 tanků a 38 náhradních tanků (21 M4A2 a 17 M4A3). Celkem ztratily Marine a Army tankové prapory 153 tanků na Okinawě, z toho 51 Marine tanků. Kromě posílení náhradními tanky dostal prapor podporu od A Company, 2nd Tank Battalion, která přijela na scénu, když byla na frontu poslána jako posila 8th Marines.

Marine bojové akce 1942-1945
Guadalcanal srpen 1942: 1st Tank Battalion
New Georgia (Munda) červenc-srpen 1943: 9th, 10th, 11th Defense Battalion
Bougainville říjen 1943: 3rd Tank Battalion
Tarawa listopad 1943: IMAC Tank Battalion
Bismarck (New Britain, Emirau) prosinec 1943: 1st Tank Battalion
Kwajalein (Roi-Namur) leden 1944: 4th Tank Battalion
Engebi, Eniwetok, Parry Island únor 1944: 2nd Separate Tank Company
Saipan červen 1944: 2nd, 4th Tank Battalion
Tinian červenec 1944: 2nd, 4th Tank Battalion
Guam červenec 1944: 3rd Tank Battalion, 4th a 22nd Marines Tank Company
Peleliu září 1944: 1st Tank Battalion
Iwo Jima únor 1945: 3rd, 4th, 5th Tank Battalion
Okinawa květen-červen 1945: 1st, 2nd, 6th Tank Battalion, 2nd Separate Tank Company

In Fear

31. března 2014 v 17:05 | paulito |  Filmy
60%
2013
Thriller
Režie: Jeremy Lovering
Hrají: Alice Englert, Allen Leech, Ian De Caestecker

Tom a Lucy se společně vydají autem na cesty. Po několika hodinách sa však ztratí někde na vesnické cestě v lese. Přichází noc a s ní i něco temné, co je začne terorizovat. Jejich jedinou obranou je jejich auto, v kterém sa schovávají spolu se strachem ze tmy, obavami z temnoty a postupně i podozřením vůči sobě navzájem.
Copak o to, atmosféru to rozhodně má, ale je to pořád stejné, až to začne nudit a ještě k tomu slabý závěr....





Grodno 1944 – boje 3. SS Panzer Division Totenkopf v červenci 1944 (1)

31. března 2014 v 12:03 | paulito |  Historie
Krize východní fronty v létě 1944 se dotkla rovněž 3. SS Panzer Division Totenkopf. Divize po těžkých ztrátách v obranných bojích na Ukrajině v zimě a na jaře 1944 se nacházela ve stavu doplňování a reorganizace. Měla nedostatek všeho, hlavně obrněných vozidel. Ale i ona se v červenci stala jednou z mnoha jednotek, používaných pro zpevnění rozpadající se fronty Armee Gruppe Mitte. 1.7.1944 se 3. SS nacházela v Rumunsku a nebyla plnohodnotnou tankovou divizí. Po doplnění mužstvem měla 18.191 důstojníků, poddůstojníků, vojáků a ruských dobrovolníků (což bylo 1.288 mužů nad stav). Její tři prapory granátníků a jedna rota ženijního praporu potřebovaly doplnění. I. prapor 6. SS Panzergrenadier Regiment Theodor Eicke dosáhl bojové pohotovosti, zatímco I. prapor 5. SS Panzergrenadier Regiment Totenkopf končil reorganizaci a čekal na přidělení obrněných transportérů. Nejhorší byla situace u II. praporu 5. SS Panzergrenadier Regiment Totenkopf, který neměl dostatek výzbroje a transportních prostředků. Zbývající tři prapory byly, i když neměly těžké minomety, plnohodnotnými bojovými jednotkami. Z jednotek dělostřelectva nedostaly ještě žádná vozidla II. oddíl, 3. SS Panzerabwehr Regiment, 13. rota 5. SS Panzergrenadier Regiment a 4. baterie 3. SS protiletadlového oddílu. Velmi zlé bylo vybaveni tanky. 1.6. měla divize 28 tanků Panzer IV (23 bojeschopných) a 9 Tigerů (2 bojeschopné). V červnu dostala 31 útočných děl StuG III a 6 Tigerů. V té době se I. prapor 3. SS Panzer Regiment nacházel na Západě a byl v etapě přezbrojení na Panthery. 1.7.1944 disponoval II. prapor 28 tanky Pz IV a 4 útočnými děly a jen 6. a 7. rota byly bojeschopné. Brzy nato byl prapor doplněn 17 útočnými děly, které byly začleněny do 5. a 8. roty. 9. rota těžkých tanků dostala z 15 Tigerů jen 10, ostatní se nacházely v opravnách divize. V celé divizi bylo jen 41 pancéřových transportérů, obrněných aut a pozorovacích dělostřeleckých tanků. Například I. prapor 5. SS Panzergrenadier Regiment měl 24 pancéřových transportérů. 3. SS protitankový oddíl čekal na přezbrojení na stíhače tanků PzJg IV a používal 27 útočných děl (1 v štábu, 13 v 1. a 2. rotě). Většině jednotek scházely těžké minomety, samohybná děla a 20 mm protitanková děla. Místo nich bylo přiděleno 18 lehkých polních děl a 6 těžkých protitankových děl. Místo 4 samohybných děl Wespe dostala 2. baterie dělostřeleckého pluku 4 těžké polní houfnice 150 mm. Celkem měla divize 1.7. 1 Pz III, 28 Pz IV, 31 StuG III, 15 Tigerů, 41 obrněných vozidel, 27 protitankových děl a 42 polních děl (8 Wespe a 6 Hummel).

Tiger 912 z 3. SS Panzer Division v létě 1944.

Divize byla celou dobu doplňována a do momentu odjezdu z Rumunska a dostala další obrněná vozidla. 1.7. v měsíčním hlášení pro Generální inspektorát tankových vojsk divize informovala, že pro 5. SS Panzergrenadier Regiment je třeba během krátkého času vyškolit více rekrutů, protože jim schází bojové zkušenosti. Prapory byly bez poddůstojníků a skládaly se jen z rekrutů. V té době se nacházely ve stavu formování a nebylo možné jejich bojové využití. Divize neměla dostatek vozidel a těžké výzbroje. Stupeň mobility byl ohodnocen na 42%. To přesto nezabránilo, aby nebyla divize využita k vyztužení obrany rozpadající se Armee Gruppe Mitte. Již 10.7. opustily první jednotky divize Rumunsko směrem do oblasti Grodna. V Rumunsku zůstaly jednotky, které neměly vozidla, např. II. prapor 5. SS Panzergrenadier Regiment přenechal všechny svá vozidla odjíždějícím jednotkám. Transport divize zabral 70 vlaků. Již 14.7. Feldmarschall Model, velitel Armee Gruppe Mitte, informoval 4. Armee, že 3. SS Panzer Division Totenkopf se nachází ve fázi přeskupení z Rumunska přes Bialystok do Grodna. Po příjezdu do Grodna měla být divize podřízena 4. Armee. Úkolem 3. SS byla stabilizace fronty ve směru Niemna, na severozápad od Grodna v oblasti Lojek a Hožej. Zde, po počátečním úspěchu na západním břehu řeky, uvízla Panzergruppe Generala Deckera z 5. Panzer Division, v oblasti Wojtowiec Gruppe Jädke (I./14. Panzergrenadier Regiment, 89. Panzerpioniere Battalion, III./116. Panzerartillerie Regiment, 6 útočných děl), v oblasti Balli Koscielné Gruppe Friedrich (štáb a I./13. Panzergrenadier Regiment, I./116. Panzerartillerie Regiment a několik Pz IV z 31. Panzer Regiment). Již večer 14.7. přikázalo velení 4. Armee začlenit přicházející jednotky 3. SS. Cílem velení 4. Armee bylo, aby 5. PD přešla co nejrychleji do útoku západně od Druskiennik. V této situaci štáb XXXIX. Panzer Korps byl již v noci 14.7. informován, že dostane k dispozici 5. Panzer Division a když přijel 3. SS Panzeraufklärungs Battalion, byl přesunut na její pozice. Úkolem praporu mělo být odražení na severozápad od Grodna těch sovětských jednotek, které se přepravily přes Niemen. Jižní dělostřelecká skupina 5. Panzer Division měla být stažena teprve poté, až její úkoly převezme první baterie 3. SS. Podobné informace dostal i štáb Korpsgruppe von Gottberg. 5. Panzer Division měla během 24 hodin zahájit přesun na sever, přes Augustowský kanál. Bylo plánováno, že tíha všech bojů v oblasti Lojej spočine jednu chvíli jen na 3. SS Panzeraufklärungs Battalion. Po odchodu 5. Panzer Division měl být podřízen Korpsgruppe von Gottberg. 15.7. v 1:00 informoval Model 4. Armee, že 3. SS (jako záloha Armee Gruppe Mitte), bude soustředěna v oblasti Kuznica-Sokolka-Grodno. V té době Generalmajor SS a Polizei Hellwig, vedoucí SS a policie v Bialymstoku, převelel ze svého podřízení I./34. SS Polizei Regiment, který dostal také 32 kulometů. 4 těžká protitanková děla bez tahačů byla v Grajewu. Posádky s tahači je měly převézt do Grodna. Tato děla se později stala příčinou tragédie roty Tigerů z 3. SS. Prapor byl naložen na 40 nákladních aut a přesunut ke Gruppe von Gottberg.

Pz IV z 33. SS Panzer Division v létě 1944.

Sturmstaffel 1 (2)

31. března 2014 v 11:59 | paulito |  Historie
Po provedení tohoto útoku se stíhačky vrátily do Salzwedelu a po dotankování a doplnění munice vzlétly opět ve 12.40, aby zachytily bombardéry, vracející se do Anglie. Ve 13:18 sestřelil Uffz. Gerhard Vivoux B-17 z 3rd Bombardment Division, vracející se z náletu na Štětín. O dva dny později americké bombardéry opět zaútočily na německé letecké továrny. I tentokrát proti nim vzlétli piloti Sturmstaffel 1 ze Salzwedelu ve 12.45 a v 13.50 zaútočily na seskupení B-17 z 1st Bombardment Division. Nad Klingenbergem sestřelili osm B-17, sestřely hlásily ze Sturmstaffel 1 Lt. Werner Gerth a Uffz. Gerhard Vivroux, další piloti hlásili Herausschuss: Uffz. Heinrich Fink, Uffz. Karl-Heinz Schmidt a Lt. Siegfried Müller. Tento poslední byl sestřelen palubními střelci, ale bezpečně nouzově přistál u Wertheimu. 15.4.1944 navštívil letiště v Salzwedelu, kde byly umístěny Sturmstaffel 1 a IV./JG 3, General der Jagdflieger Adolf Galland, který představil letcům projekt na přestavbu IV./JG 3 na další útočnou letku. Pilotům, sloužící v této jednotce dal na výběr, zda zůstat, nebo odejít k jiné jednotce, sloužící u obrany Říše. 18.4.1944 bombardovaly letouny 8th USAAF okolí Berlína. Ve 14.15 napadly stroje Sturmstaffel 1 spolu s II./JG 302 60 km západně od Berlína seskupení 350 B-17, eskortovaných 100 Mustangy. Gefr. Wolfgang Kosse hlásil v 14.16 sestřelení B-17, o minutu později sestřelil jiný Fortress Uffz. Kurt Röhrich. Ve 14.35 sestřelil Ofw. Gerhard Marburg eskortní P-51 Mustang. Eskadra ztratila jeden stroj, pilot přežil bez zranění. V sobotu 29.4.1944 se Berlín stal cílem velkého náletu 368 B-17 a 210 B-24, doprovázených 814 stíhačkami USAAF. V 10.10 vystartovala ze Salzwedelu Sturmstaffel 1 a IV./JG 3 a v 11.00 narazily na nepřítele na severovýchod od Braunschweigu. Zatímco IV./JG 3 zaútočila na bombardéry zepředu, Sturmstaffel 1 zezadu. Tentokrát proběhl útok vzorově a náboje 20 mm a 30 mm způsobily mezi bombardéry spoušť. Ve vzduchu létaly kusy bombardérů a každou chvíli se nějaký zřítil k zemi s kouřem za sebou. Piloti Sturmstaffel 1 provedli nejlepší akci ve své historii. Během pěti minut sestřelili osm Fortressů a získali dalších pět Herausschussů. Sestřely hlásili Lr. Werner Gerth (sestřel a Herausschuss), Uffz. Oskar Bösch (sestřel a Herausschuss), Fw. Wolfgang Kosse (dva Herausschussy) a po jednom Fw. Kurt Röhrich, Uffz. Gerhard Vivroux, Uffz. Helmut Keune (Herrausschuss), Lt. Siegfried Müller, Oblt. Ottmar Zehart, Uffz. Willi Maximowitz a Lt. Richard Franz. Vlastní ztráty byly jen čtyři poškozené Fw 190A-7. V dubnu 1944 hlásili piloti Sturmstaffel 1 24 sestřelů a 11 Herrausschüsse. Vlastní ztráty byly jen tři padlí piloti a jeden zraněný a 17 zničených nebo těžce poškozených letadel. O počátku května 1944 byla zahájena realizace změny IV./JG 3 na IV.(Sturm)/JG 3. 8.5.1944 se konala poslední bojová akce Sturmstaffel 1. Formace amerických bombardérů letěla na Braunschweig a Berlín, celkem 807 čtyřmotorových bombardérů a 855 eskortních stíhaček. V 8:42 se ze Salzwedelu vznesly letouny Sturmstaffel 1 a IV./JG 3. V 10:00 se setkaly severozápadně s formací B-24 bez stíhací ochrany. Sedm Liberatorů bylo hlášeno jako sestřelených a jeden Herrausschuss. Po dvou sestřelech získali Ofw. Gerhard Marburg a Ofw. Ottmar Zehart, po jednom Lt. Siegfried Müller, Uffz. Willi Maximowitz, Uffz. Karl-Heinz Schmidt a Uffz. Oskar Bösch získal Herausschuss. Eskadra neměla žádné ztráty. Po přistání v Salzwedelu a doplnění munice vzlétlo několik Fw 190 opět do vzduchu, aby zachytilo vracející se bombardéry. Piloti eskadry spolu s kolegy z IV./JG 3 napadli formaci B-17 s eskortními stíhačkami na severozápad od Nienburgu. Tentokrát útok již tak úspěšný nebyl. Jediným úspěchem byl Herausschuss Uffz. Oskara Bösche. Během čtyř měsíců bojů získali piloti Sturmstaffel 1 69 vítězství, z toho 54 sestřelů a 15 Herausschüsse, při ztrátě 11 pilotů padlých a pěti raněných, 24 zničených a 21 poškozených letadel. 8.5.1944 byla IV./JG 3 oficiálně přejmenována na IV.(Sturm)/JG 3 a Sturmstaffel 1 byla začleněna do stejné jednotky jako 11./JG 3. Stávající 11./JG 3 byla rozpuštěna a rozdělena mezi tyto dvě eskadry. Velitelem 11./JG 3 byl jmenován Lt. Werner Gerth. Major Hans-Günther von Kornatzki přejal velení nové II.(Sturm)/JG 4. Jeho zástupce, Maj. Erwin Bacsila, byl převelen do Erprobungskommando 16, které testovalo raketové Messerschmitty Me 163. Tvůrce Sturmjägerů Oberstleutnant Hans-Günther von Kornatzki zahynul během bojové akce 12.9.1944 v Fw 190A-8/R2 v čele II./(Sturm)/JG 4.


Pilot Sturmstaffel 1 Uffz. Oskar Bösch sedí se svým mechanikem na Fw 190A-7 na letišti Salzwedel, konec dubna 1944.

Pestiferum: Dechus Du Fleau

31. března 2014 v 11:57 | paulito |  Hudba
70%
2013

Druhé LP francouzské black metalové formace z Albi, hrající od roku 2004. Hraje ve složení Le Bouilleur dEnfants (kytara), La Fomoire (kytara), Spernax (zpěv), Scarias (bicí) a Balkor (baskytara).




Grimner: Blodshymner

31. března 2014 v 11:51 | paulito |  Hudba
80%
2014

Druhé LP švédské folk/viking metalové kapely z Motaly, hrající od roku 2008. Hraje ve složení Henry Persson (bicí), Johan Rydberg (flétna), Ted Sjulmark (kytara, zpěv), Marcus Asplund Brättberg (kytara, zpěv), Kristoffer Kullberg (klávesy) a John Egnell (zpěv, baskytara).




Shaman: Shamaniac

31. března 2014 v 11:46 | paulito |  Hudba
70%
2002

Druhé a poslední LP finské folk metalové kapely, která je dnes známá pod jménem Korpiklaani a pod tímto jménem hrála v Lahti v letech 1993-2003. Hrála ve složení Janne Gthaur (baskytara), Nalle Österman (bicí), Juha Takkunen (kytara), Toni Näykki (kytara), Veera Muhli (klávesy), Hosse Latvala (perkusy) a Jonne Järvellä (zpěv, kytara).




DJKT Plzeň: balet Anna Karenina

31. března 2014 v 11:40 | paulito |  Ostatní
Po měsíci znovu v divadle a tentokrát na baletu... klasický příběh o lásce a tragédii od Tolstého, kupodivu jsme vyjádření příběhu tancem rozuměl, ale první polovina byla přes výbornou hudbu poměrně nudná. Ale jak se dramatičnost situace stupňovala, začalo být představení zajímavější a nakonec jsme odcházeli docela spokojení, závěrečná sebevražda hlavní hrdinky vyvolávala mrazení po celém těle...

Dmitrij Šostakovič, Libor Vaculík


Hudba: Dmitrij Šostakovič
Libreto podle Lva N. Tolstého: Libor Vaculík

Slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého, inspirovaný skutečnou událostí, vypráví o síle vášně schopné prolomit bariéry společenské konvence. Anna Karenina, žena plná touhy a citu, oslňující mimořádnou krásou i elegancí, nedokáže pokrytecky tajit spalující milostný poměr s mladým důstojníkem Alexejem Vronským. Opouští manžela, čímž ztrácí nejen své postavení ve společnosti, ale - a to je pro ni nesmírně bolestné - také možnost stýkat se se svým synkem. Je jen otázkou času, kdy se její sebezničující láska stane pro milovaného muže břemenem… Nesmrtelnost tohoto příběhu potvrzuje řada filmových, divadelních i baletních adaptací, v nichž postavu tragické hrdinky ztvárnily mnohé umělkyně zvučných jmen. V plzeňské inscenaci tančí titulní roli Zuzana Pokorná a Michaela Hosová Musilová.


Libreto, choreografie, režieLibor Vaculík
Hudební nastudování a dirigentPetr Kofroň
ScénaMartin Černý
KostýmyRoman Šolc
Asistenti choreografaZuzana Pokorná, Václav Janeček
Světelná koncepceLibor Vaculík


In Flames: Lunar Strain, Subterranean, The Jester Race

30. března 2014 v 17:10 | paulito |  Hudba
70%

Dvě LP a EP ze začátků švédské melodické death metalové skupiny z Gothenburgu, hrající od roku 1990. Hraje ve složení Björn Gelotte (kytara), Anders Fridén (zpěv), Peter Iwers (baskytara), Niclas Engelin (kytara) a Daniel Svensson (bicí).


Lunar Strain-Subterranean
1994




Subterranean
1994




The Jester Race
1996



Hatesphere: To The Nines

30. března 2014 v 16:59 | paulito |  Hudba
90%
2009

Šesté LP dánské death/thrash metalové kapely z Aarhusu, hrající od roku 2001. Hraje ve složení Peter Lyse Hansen (kytara), Jakob Nyholm (kytara), Mike Park Nielsen (bicí), Esben Kjaer Hansen (zpěv) a Jimmy Nedergaard (baskytara).




Decrepity: The Decaying Of Evolution

30. března 2014 v 16:54 | paulito |  Hudba
90%
2008

První LP již neexistující kanadské brutal dath metalové skupiny z Val-dOr, hrající v letech 2005-2013. Hrála ve složení Marc-André Pilon (baskytara), Pierre-Alexandre Mercier (bicí), Mathieu Pleau (kytara), Martin Durette (kytara, zpěv) a Nicholad Dubé (zpěv).




Debustrol: Rwanda

30. března 2014 v 16:48 | paulito |  Hudba
70%
2009

Poslední LP české thrash metalové skupiny z Mladé Boleslavi, hrající od roku 1986. Hraje ve složení Trifid (kytara), Kolins (kytara), Herr Miler (bicí) a Ted (baskytara).




Tanky US Marine Corps (4)

28. března 2014 v 21:21 | paulito |  Historie
Operace Stalemate: Peleliu, září 1944
Jedno z nejvíce kontroverzních tažení ve středním Pacifiku bylo rozhodnutí zaútočit na ostrovy Palau. Peleliu byl další opevněný ostorv, připomínající Tarawu, ale větší a více opevněný. 1st Marine Division se vylodila 15.9.1944. Každý tank z Marine 1st Tank Battalion, který se vylodil ve čtvrté vlně, byl zasažen japonským granátem. Nejdramatičtější moment přišel odpoledne, když tanková rota z japonské 14. pěší divize s 15 Type 95 Ha-go lehkými tanky přejela ostrovní letiště při pokusu zatlačit Marines zpět do moře. Vzhledem k palebné síle Marines, byl tento pokus sebevražedný. Útok se okamžitě dostal pod palbu bazook, .50 cal kulometů, 37 mm protitankových děl, 75 mm SPM, tří tanků M4A2 a námořních děl. Marine tankisté byli překvapeni, kdyý viděli, že jejich AP munice nemá žádný viditelný efekt na Ha-go. Ve skutečnosti prolétaly náboje skrz. 1st Tank Battalion měl plamenometné tanky, vybavené plamenomety E4-5. Lepší plamenomety byly Navy Mark I (E14-7R2), montované na šest přestavěných LVT-4. Ačkoliv byla tato vozidla užitečná, byla jen lehce pancéřovaná a málo oddolná. I na Peleliu vytrvávala japonská pěchota v beznadějném odporu. Z 31 důstojníků 1st Tank Battalion bylo devět zabito a 13 zraněno, 45 ze 46 M4A2 tanků bylo na čas vyřazeno z akce, ale jen 9 zcela zničeno. Prapor měl většinou jen polovinu tanků operačních v obtížném terénu s minimální technickou podporou.

Přípravy pro útok na vnitřní kruh
Bojové zkušenosti z Marian a Palau vedly k různým zdokonalením na Marine tancích před útokem proti vnitřnímu kruhu japonské obrany v roce 1945. Zdokonalené mechanizované plamenomety byly vysoce na seznamu požadavků, protože se čekalo, že japonská obrana bude vybudována na bunkrech a opevněných pozicích. Pomocný plamenomet E4-5 byl adekvátní zbraní a každý Marine tankový prapor jich měl 24, více než polovina tanků jimi byla vybavena. Plamenometný tank Satan byl zklamáním, protože byl malý a měl řadu nedostatků. Mezitím zahájilo Central Pacific Base Command vývoj zdokonalené verze kanadského plamenometu Ronson, ale na tanku M4. Tato montáž byla poprvé předvedena v říjnu 1944 a byla nazvána POA-CWS-H1 (Pacific Operations Area-Chemical Warfare Section-Hawaii-1). Tento plamenomet měl 290 galonovou nádrž a 150 sekundovou dávku. Prvních osm bylo dodáno k Fleet Marine Force a byly nasazeny u Marine 4th a 5th Tank Battalion pro operaci na Iwo Jimě. Jako první US Army tankový prapor, 713th Provisional Flame Thrower Battalion, byl vybaven 54 a ačkoliv to byla armádní jednotka, byl prapor nasazen k Fleet Marine Force v létě 1945 pro operaci na Okinawě. Marine tankové prapory začaly přezbrojení z M4A2 na M4A3 v roce 1945. Bylo to způsobeno koncem výroby M4A2 (75mm) ve prospěch M4A2 (76mm). Ze tří praporů na Iwo Jimě měl 3rd Tank Battalion M4A2, zatímco 4th a 5th Tank Battalion byly přezbrojeny na M4A3.

Lt. Hank Bellmon na tanku M4A3 Calcutta z C Company, 4th Tank Battalion.

4th a 5th Tank Battalion vyvinul intenzivní úsilí pro zdokonalení ochrany proti magnetickým minám a náložím. V tom vedla C Company, 4th Tank Battalion Boba Neimana od vylodění na Kwajaleinu. Zdokonalení byla jen improvizací, měla daleko ke standardu. 4th Tank Battalion používal dřevěná prkna na strany pancéřování po Kwajaleinu a Saipanu.

Operace Detachment: Iwo Jima
Podobně jako Tarawa, Iwo Jima se stala pro Marine legendou jako jedna z nejtvrdších bitev v Pacifiku. Iwo Jima byl velký, vulkanický ostrov s přírodními jeskyněmi a japonským opevněním. Japonci se adaptovali na rostoucí význam Marine tanků. Iwo Jima viděla poprvé široké použití protitankových min Type 3, které měly keramický obal místo kovového a byly tak těžce odhalitelné detektory. Posádka Iwo Jimy měla pět protitankových dělostřeleckých praporů a velký počet polních a protiletadlových děl, používaných jako protitankové. Japonská obrana byla založena kolem tunelů a opevnění. Japonská protitanková taktika se dále zdokonalovala a byly nasazeny speciálně vycvičené protitankové čety, používající nálože a kouřové granáty k oslepení posádek tanků. Iwo Jima měla velké letiště a protože byla letadla zničena, mnoho bomb a torpéd bylo umístěno kolem cest jako improvizované miny. Jedinými japonskými obrněnci na istrově byl oslabený 26. tankový pluk, který ztratil řadu tanků na moři, když byl transport torpédován. Byly nahrazeny 22 novými tanky, většinou Type 97-kai Shinhoto Chi-ha.

Dvojice M4A3s z C Company, 4th Tank Battalion, vyřazených za bojů u letiště #2.

Velitel pluku, podplukovník Nishi, doufal, že použije své tanky jako hasicí brigádu, ale dostal rozkaz je nasadit jako zakopané palebné posty. Iwo Jima viděla největší nasazení Marine tanků, tři celé prapory. Tanky byly vyloděny na počátku tažení 19.2.1945 a hrály důležitou roli během celého tažení, poskytovaly palebnou podporu proti útokům japonské pěchoty a útočily proti japonským bunkrům. Standardní taktikou útoku na bunkry byla palba tanku a po použití nálože byl bunkr vypálen plamenometem. Jen za jeden den použil 5th Tank Battalion 5.200 galonů pro své čtyři plamenometné tanky. Plamenomety POA-CWS-H1 byly efektivnější, než E4-5. Dozer tanky byly také vysoce ceněny při čištění cest a útocích na bunkry. Největším nepřítelem Marine tanků na Iwo Jimě byly miny. Miny byly používány ve velkých počtech a dokonce i malé miny mohly roztrhnout pás a když se ho posádka pokusila opravit, byla často zraněna nebo zabita. Blízká spolupráce mezi tanky a pěchotou a otevřený terén omezovaly normální japonskou taktiku v boji proti tankům. 5th Tank Battalion byl nasazen při prvním útoku na horu Surabachi, zatímco 4th Tank Battalion útoku na letiště. V D+5 byla sestavena skupina všech tří Marine tankových praporů k obsazení letiště #2, ale útok byl zastaven silnou koncentrací min a protitankových děl a cíl byl dosažen až v D+7. Intenzivní japonské využití podzemních opevnění a minových polí, spolu s těžkou dělostřeleckou a minometnou palbou, přinutila Marines zdokonalit novou tankovou taktiku. Ztráty Marine tanků byly velmi vysoké. V D+3 měl 4th Tank Battalion 28 a 5th Tank Battalion 34 tanků v boji, ¾ počáteční síly. Do konce prvního týdne bojů měly tankové prapory jen polovinu síly. Například Company C, 5th Tank Battalion, začala se 14 tanky a potřebovala 120 oprav tanků, z toho 29 bylo díky poškození minou. Z celkem pěti zcela ztracených, byly čtyři na minách. 3rd Tank Battalion odepsal 15 ze 49 tanků. Ztráty tankových praporů, ačkoliv ne tak vysoké, jako u Marine střeleckých rot, byly na Iwo Jimě vyšší, než v jakékoliv předchozí kampani. Například 4th Tank Battalion měl 122 ztrát, včetně 24 mrtvých.

15.3.2014 Autosalon Ženeva: To nejkrásnější... sportovní speciály

28. března 2014 v 18:37 | paulito |  Ostatní
Nemá smysl komentovat... jen se kochat :-)





































Jiří Plachý, Ivo Pejčoch: Masarykovy oprátky

28. března 2014 v 18:10 | paulito |  Knihy
Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918-1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918-1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937-1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů.
První republika byla hodně hodná k těm nejtěžším zločincům... na druhou stranu, po první světové válce tam nosil pistoli snad každý.


Argentinský T.16 Carrier

27. března 2014 v 20:24 | paulito |  Historie

Navržen a vyroben Ford Motor Company, Dearborn, USA, T16 byl inspirován britským Bren Carrier, který byl navržen pro stejné účely, ale T16 byl zdokonalenou verzí, vyvinutou z v Kanadě vyráběného vozidla dle zkušeností z války. USA zahájily výrobu T16 v roce 1943 a byl dodáván zemím Commonwealthu a dalším jednotkám přes lend lease program, 2.625 T16 bylo dodáno v roce 1944 a 604 v roce 1945. Po skončení války byla válečná výzbroj prodávána do dalších zemí. Jednou z nich byla Argentina, která původně najala belgickou společnost Indanex nákup různých obrněných a dalších vozidel za cenu 20 centů za kg. Přes 500 vozidel bylo dopraveno loděmi do Argentiny, včetně britského tanku Crusader Mk.III, řady nákladních aut, Jeepy, několik polopásů M5 a M9, 360 Shermanů a 300 Carrier T16E-2. Vybavení připlulo do Argentiny v letech 1947 a 1948 a vozidla měla být začleněna do I Brigada de Caballeria Blindada a později do těžkých čet Destacamento de Exploracion Blindada, Regimiento de Infanteria Motorizada, Refimiento de Tiradores Blindado a vojenských škol. Z 300 dodaných T16 bylo 180 dodáno armádě, 90 námořnictvu, několik Gendarmeria Nacional, 2 Cuerpo Guardia de Infanteria z Policia Federal Argentina a zbývající vozidla byla použita jako náhradní díly. Aktivně se účastnily různých domácích střetů v Argentině od roku 1955. V Buenos Aires byly nasazeny zejména v roce 1962 a 2.4.1963. Regimiento de Infanteria 1 "Patricios", pluk, který byl normálně používán jako předváděcí jednotka na přehlídkách a při oficiálních příležitostech, měl dvě vozidla a Regimiento de Granaderos a Caballo General San Martin, jednotka určena k ochraně prezidenta, v četě Escuadron Blindado, která byla obvykle umístěna v Agrupacion Talleres Fabrica General Paz, Villa Martelli, na severní hranici hlavního města. Během služby byly T16 používány v různých rolích a některá byla používána jako testovací pro různé neobvyklé zbraně, jako dva protitankové vrhače PAPI (Proyector Antitanque Para Infanteria), kopii německých Panzerfaustů. Další modifikace byla vybavena argentinským šestihlavňovým bezzákluzovým kanónem 105 mm. Další varianta byla vybavena 105 mm bezzákluzovým kanónem Czekalsky. T16 byly používány také k tažení 120 mm minometů Brandt. T16 byly používány jako tažná vozidla na pohřbech, třeba při pohřbu Marie Eva Duarte Peron 11.8.1952. T16 sloužily v armádě do roku 1981, kdy měla poslední čtyři vozidla Compañia de Policia Militar 101, umístěná v Palermu. Tato vozidla byla vyzbrojena dvěma kulomety 12.7 mm Browning MB-H2 a jedním 7.62 mm Mod 1919.

Na přehlídce na Del Libertador Avenue 9.7.1950, T16 je vyzbrojen kulometem 7.65 mm Colt Mod. Argentino.

T16 na přehlídce 9.7.1950 táhne 37 mm protitankový kanón.

T16 vyzbrojený 12.7 mm Browning kulometem, 7.65 mm Mod. 1928 Colt a 7.65 mm Mod. 1919 A-2 Browning.

T16 vyzbrojený bezzákluzovým kanónem Mod. 1968 Czekalski.

T16 s kulomety 12.7 mm Browning M2HB a 1928 Colt a dvěma PAPI 21.9.1962.

Šestihlavňový 105 mm bezzákluzový kanón.
Některá vozidla byla předána námořnictvu, kde byly začleněny do Batallon de Tropas Especiales Nº 1, umístěného v kasárnách Batallon de Artilleria de Costa. Malé množství bylo posláno ke Compañia de Reconocimiento Anfibio, Batallon de Vehiculos Anfibios Nº 1 a Regimiento Antiaereo Nº 1 a byly také nasazeny k různým střetům v zemi, zejména během dvou povstání v roce 1955, kdy bránily perimetr velké námořní základny Base Naval Puerto Belgrano, umístěné v Punta Alta, Buenos Aires. Také námořnictvo testovalo vozidla s různou výzbrojí a většinou byla vybavena kulomety 7.65 mm Lewis, 7.65 mm Colt, Mod Arg. 1928 nebo Madsen Mod Argenti no 1926. Byly také nasazeny jako tažná vozidla pro 37 mm protiletadlová děla, M-20 bezzákluzový kanón, 75 mm DGFM Mod Arg. 1950 a někdy i tažná pro letadla.

Metsatöll: Karjajuht

27. března 2014 v 19:36 | paulito |  Hudba
70%
2014

Šesté LP estonské folk metalové skupiny z Talinnu, hrající od roku 1999. Hraje ve složení Markus Rabapagan (kytara, zpěv), Varulven (kytara, zpěv), KuriRaivo (baskytara, zpěv) a Marko Atso (bicí, zpěv).




Lacuna Coil: Broken Crown Halo

27. března 2014 v 19:32 | paulito |  Hudba
70%
2014

Sedmé LP americké alternative rock kapely z Milána, hrající od roku 1997. Hraje ve složení Marco Coti Zelati (baskytara, klávesy), Cristina Scabbia (zpěv), Andrea Ferro (zpěv) a Marco Biazzi (kytara).




15.3.2014 Autosalon Ženeva: Zbytek světa

27. března 2014 v 19:21 | paulito |  Ostatní
Auto z Rumunska, Španělska, Korea a mezi nimi naše česká Škodovka, mimochodem ta hnědá jí moc neslušela...























Celebrant: Spawn Of Chaos

25. března 2014 v 21:37 | paulito |  Hudba
90%
2007

Druhé LP belgické black/death metalové skupiny z Bree, hrající od roku 1994. Hraje ve složení Geert Thaens (kytara), Bart Straetemans (kytara), Pier Fieddelaers (zpěv), Jan Jacobs (baskytara).