Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Leden 2014

Normané, dějiny jednoho národa (The Normans)

31. ledna 2014 v 21:45 | paulito |  Dokumenty
2005

Poznejte historii národa Normanů, kteří bývali nejen skvělými válečníky a objeviteli, ale i státníky..
Třídílný britský seriál, mapující dějiny národa Normanů od bitvy u Hastingsu v roce 1066, až po Magnu Chartu, podepsanou králem Janem Bezzemkem, kdy se z mezinárodních Normanů stávají Angličané.


Nákladní auta Karrier

31. ledna 2014 v 19:55 | paulito |  Historie
Město Huddersfield je centrum výroby textilu. V roce 1908 zde Herbert Clayton se svým synem Reginaldem založil firmu Clayton and Co.a zahájil výrobu komerčních vozidel. První nákladní auto bylo pojmenováno Model A a bylo vybaveno motorem Tylor a pohonem zadních kol. Řidič seděl přímo nad motorem a kabinou bez střechy vypadalo auto spíše jako koňmi tažený vůz, než auto. Na druhou stranu měl řidič výborný výhled z vyvýšeného sedadla. Nabízen Clayton and Co jako Karrier Car bylo do konce roku 1909 prodáno 15 aut Model A a následující rok dalších 46. S tímto úspěšným vstupem na trh začal Clayton s vývojem následovníků. Type B byl představen v roce 1911. Podvozek byl změněn z B40 (dvoutunové šasi s motorem 30 hp) na B110 (šestitunové vozidlo s motorem 45 hp). Mezi nimi byly vyráběny B60 a BR80 (třítunové s motorem 35 hp). Auto mělo stále řetězové převody a motor byl přesunut dozadu a byl vybaven kabinou. Ačkoliv nebylo určeno jako vojenské vozidlo, bylo zařazeno už na počátku války a bojovalo až do konce roku 1919. Zde byl Karrier WDS Type (War Department Subsidy) a byl vybaven motorem Tylor 50 hp, který byl největším přínosem Karrieru k válečnému úsilí. Britský War Department nakoupil více než 2.000 těchto nákladních aut. V roce 1912 vypsala War Office výběrové řízení pro britské výrobce nákladních aut se standardní specifikací. Tato auta měla být prodávána soukromým vlastníkům a v případě války měla být do 72 hodin poskytnuta armádě. Clayton a Co to vzala jako vynikající příležitost pro vývoj vozidla bez řetězového převodu a zahájila výrobu auta Karrier WDS. Clayton and Co zahájil zkoušky tohoto auta v září 1913 a přestože je nedokončil úspěšně, dostal akreditaci a motor Tylor měl být používán i pro další auta. Požadovaný motor měl mít výkon 30 hp, ale Karrier používal motory s výkonem 45 až 50 hp a ten s výkonem 53 hp byl nejsilnější u nákladních aut ve válce. Stejným motorem byla vybavena auta AEC Type Y, která byla nakupována ve velkých počtech. Údržba Karrieru WDS byla jednoduchá. Každé vozidlo, které opustilo Huddersfield, podstoupilo jízdní testy. Záznamy ukazují, že výkony Karrieru byly velmi dobré. Ale jako u všech britských nákladních aut, šasi mělo tendenci se rozlomit. Karrier vyráběl výlisky pro zesílení trupu a od roku 1917 byla zesílena ocel v šasi, což vyřešilo problém. V roce 1916 vyráběl Karrier 8 aut za týden. Ministerstvo munice požadovalo výrobu 20 aut, ale to bylo nereálné. Do roku 1918 bylo vyrobeno 1.557 Karrierů pro armádu a dalších 181 Type A a B bylo také zařazeno do služby. Jendou zajímavostí bylo, že každé auto, které opustilo továrnu, neslo jméno postavy z děl Charlese Dickense.

Karrier A

Karrier B

Karrier WD


Letouny Polikarpov I-16 během sovětského útoku na Polsko v září 1939 (1)

29. ledna 2014 v 19:28 | paulito |  Historie
V německých rukou, ukořistěný I-16 typ 5 na letišti v Běloruském vojenském okruhu, 1941.

Příprava agrese do Polska
Zadání, které Stalin připravil rudým sokolům, bylo jednoduché. Převálcovat Polsko, zničit Poláky a vysvobodit dělnickou a rolnickou třídu zpod útlaku. Rusové po podpisu politického spojenectví s Německem (v Moskvě 23.8.1939) se začali rychle připravovat k agresi proti Polsku koncem srpna 1939. Lidový komisař obrany maršál Vorošilov nařídil v noci 6.9.1939, aby v sedmi vojenských okruzích nejblíže hranici Polska bylo vykonané cvičné seskupení. Tak byla v sovětské štábní nomenklatuře kryta tajná mobilizace. Po jejím ohlášení byla v bojových jednotkách vyhlášena bojová pohotovost. Od 7.9. vyhlásili velitelé mobilizaci. Rezervisté, vybavení a jednotky se začaly přesunovat na západ. Z Leningradského vojenského okruhu byly například do Běloruského vojenského okruhu přesunuty tři stíhací pluky (112 I-16 a 73 I-15bis) a tři bombardovací pluky (169 SB a 15 TB-3). Sověti do operací nad Polskem nasadili letectvo dvou vojenských okruhů, Západní speciální vojenský okruh (Běloruský front) a Kyjevský speciální vojenský okruh (Ukrajinský front). Na letištích stálo 16.9.1939 3.298 bojových letadel. Mezi sovětskými typy dominovaly stíhací stroje, bylo jich 1.291. Stíhací letectvo mělo 440 dvouplošníků I-15bis, 851 I-16 a 94 dvoumístných DI-6. Rudá armáda měla pro invazi 617.588 vojáků a 5.500 obrněných bojových vozidel (z toho 4.736 tanků). Sověti měli větší armádu, než Němci. V pásmu nasazení Běloruského frontu (378.610 mužů),

I-16 typ 5, ukořistěný Němci v roce 1941.

Politici a piloti v Kremlu, 14.9.1939. Piloti přijeli do Kremu před několika hodinami z Chalcyn-golu a měli mongolská vyznamenání Za boj proti samurajům. Sedící (zleva) I.I. Denisov, major Sergej Gricevec (čerstvý Hrdina Sovětského svazu), M.I. Kalinin a I.A. Lakijev, stojící I.I. Duškin (pilot bombardéru), A.S. Osipijenko a I. Jevsejev.

Ve frontovém bylo 13 leteckých pluků a 3 samostatné eskadry, bezprostředně bylo nasazeno 7 stíhacích pluků (I-16 a I-15bis): 3. armáda - 15. IAP (39 I-16, 29 I-15bis), 11. armáda - 21., 31. IAP, 10. armáda - 10. IAP, Džeržinská jízdní-mechanizovaná skupina - 33., 41. IAP, 4. armáda - 4. IAP. V rámci Ukrajinského frontu (238.978 mužů) operovaly tři armády (5., 6. a 12. armáda). 6. armáda (Volčická armádní skupina) měla 69. IAP, 12. armáda (Kamenecko-podolská skupina armád) 25. a 28. IAP. Vzdušnou ochranou Kyjeva byla pověřena 22. IAB.

Moskevská operační skupina
Sestavy leteckých jednotek nad Polskem posílili letci sousedních okruhů a veteráni. Tak, jako německé letouny pilotovali piloti z Legion Kondor, tak sovětské letouny pilotovali stíhači, kteří se jim zkušenostmi rovnali. Byli zde veteráni, kteří bojovali proti španělským, německým, italským a japonským pilotům. V Kremlu se konalo 15.9.1939 setkání, kdy Stalin propůjčil "rudým sokolům" tituly Hrdiny Sovětského svazu a jiná vysoká vyznamenání. Mezi pozvanými bylo 20 veteránů z Mongolska. 12.9.1939 dostali rozkaz se sbalit a nasednout do pasažérského Douglasu DC-3. Na jeho palubě odletěli do Moskvy. Letecké boje s Japonci trvaly ještě tři dny a až 16.9.1939 mohl Stalin stáhnout své letce ze stepí. Skupina v Kremlu byli ti nejlepší z nejlepších. U některých byla válka v Mongolsku jejich druhá nebo již třetí kampaň. Již dříve bojovali nad Španělskem a Čínou. Část z nich byla poté přidělena na Polskou frontu jako Moskevská operační skupina. Mezi nimi byla dva ze tří dvojnásobných Hrdinů Sovětského svazu, komkor Jakov Smuškevič, který přejal velení letectva u Ukrajinského frontu. Druhý byl nejlepším esem sovětského letectva - Gricevec. Byl esem es, stejnou ikonou pro sovětské letce, jako byl v první světové válce např. Manfred von Richthofen pro německé.

Smrt rudého esa
Sovětské letectvo postihla během příprav k útoku na Polsko velká ztráta. 16.9.1939 zahynul při letecké nehodě na letišti Bolbasovo u Orši eso es Sovětského svazu, major Sergej Ivanovič Gricevec (1909-1939). Velitel armády mu vydal rozkaz k letu do Orši v 19.07, ke stíhací brigádě, kde měl převzít funkci poradce velitele jednotky. Vzlétly tři stíhačky. Během přistávání narazil do Gricevcova letounu stroj I-15bis kpt. Petr I. Chara (veterána ze Španělska), kolize nastala výlučně z jeho viny. Chara přežil a Gricevec již nikdy neviděl svoji rodnou ves Borowce, která byla od roku 1920 v držení Polska. Zahynul v troskách svého letounu. Gricevec zahájil svoji kariéru v Rudé armádě v roce 1931. Následující rok ukončil Orenburskou vojenskou leteckou školu. Od počátku byl svázán se stíhači. Sloužil např. v 1. eskadře V.I. Lenina. V roce 1938 byla 1. eskadra přejmenována na 29. IAP. Sověti mu připisovali 42 vzdušných vítězství. V každém případě jich měl nejvíce ze sovětského letectva. První získal nad Čínou na počátku roku 1938 proti Japoncům. Dále bojoval v Hispánii, kde bojoval od června 1938 v sovětské 5. Escuadrilla de Caza (na I-16 typ 5 a typ 10). Vedl jednotky od srpna do září 1938. Piloti pod jeho velením získali 85 sestřelů (nadsazený počet). Během jednoho boje se sám střetl sedmi Fiaty CR.32. Získal 7 sestřelů, rekord 30. let. Podle nejnovějších ruských bádání získal nad Španělskem 7 individuálních sestřelů a 20 skupinových ve 42 soubojích. Další vavříny získal nad stepmi Mongolska (červenec-září 1939), kde sestřelil 12 japonských letadel. Zde plnil funkci taktického poradce u velitele 70. IAP. Zde létal na I-16 (typ 5 a 10). Na počátku července přesedlal na I-153, na kterém získal 2 sestřely. První titul Hrdiny Sovětského svazu získal 22.2.1939 za Španělsko, druhý 29.8.1939 za Chalcyn-Gol. Místem jeho posledního přidělení byl štáb 66. letecké brigády (33. a 41. IAP), které podléhala Džeržinského jízdní mechanizované brigádě. Rusové mu posmrtně postavili pomník v místě jeho narození po dobytí Polska.

Stíhací brigáda kontra Luftwaffe (3)

29. ledna 2014 v 19:23 | paulito |  Historie
Mezi 11.37 a 14.47 operovaly v oblasti Przeworsk-Lublin dva He 111P ze Stabstaffel/KG 4 (v jednom se nacházel Kommodore KG 4 Oberst Martin Fiebig). Na západ od Pulawy byly napadeny dvěma P.11 ze 113. stíhací eskadry. Čet. Kazimierz Sztramko sice hlásil sestřel jednoho He 111, ale ty nebyly ve skutečnosti zasaženy. 9.9. se několik strojů brigády zúčastnilo bojů nad Lublinem. Z polské strany je známý střet por. Waclawa Lapkowského ze 112. Stíhací eskadry s letkou He 111. Polák hlásil sestřel jednoho bombardéru, ale sám byl sestřelen doprovodným Bf 110 a rozbil letoun nedaleko Visly v oblasti Pulawy. Letka z II./KG 4 nahlásila střet s polským stíhačem, který přestal útočit teprve jižně od Radomi. Neměly však žádné ztráty a doprovodné Messerschmitty pocházely z 2./ZG 76. V 10.20 hlásili sestřely Lt. Helmuth Woltersdorf a Lt. Helmut Fahlbusch (pravděpodobný). Fahlbuschův letoun se vrátil poškozený. Takže Lapkowski pravděpodobně zaměnil He 111 za Bf 110. Večer přeletěl oddíl III/1 do Ostrozce (na jih od Lucku) a oddíl IV/1 se nacházel v Mlynowie (na severovýchod od Dubna). Během přistání rozbil svůj stroj ppor. Henryk Stefankiewicz ze 113. stíhací eskadry. Další lety se konaly teprve 11.9. a provedl je oddíl III/1. Večer přeletěl oddíl do Luszczowa (na severovýchod od Lublina). Por. Waclaw Lapkowski ze 112. stíhací eskadry rozbil svůj letoun při přistání. 12.9. se v Luszczowie nacházel také oddíl IV/1. Kolem poledne vzlétl roj P.11 ze 114. stíhací eskadry. Poláci narazili na vracející se Do 17E z II./KG 77, které v 9.52 až 12.50 operovaly v oblasti Lublinu. Němci podali zprávu o dvou stíhačkách, které sestřelily Dornier z 5. Staffel s kódem 3Z+JN. Posádka Lt. Eduarda Reithera vyskočila na padácích a dostala se do polského zajetí. Palubní střelec jednoho bombardéru hlásil sestřelení stíhačky na jihovýchod od Annopole. Oddíl IV/1 musel na noc ponechat v Luszczowie tři stíhačky, které potřebovaly opravu. Jeden nebo dvě mohly být poškozené v boji s 5./KG 77. Zbytek letounů se večer vrátil do Mlynowa. Posádky 4. Staffel hlásily útok osamocené stíhačky na další roj Dornierů. Ppor. Aleksander Wroblewski ze 111. stíhací eskadry hlásil poškození "He 111" na jih od Lublinu. Polák napadl bombardér s kódem 3Z+KM, který ale obdržel jen dva zásahy do křídla. Večer přeletěl oddíl III/1 do Strzelec. Jako poslední při soumraku, přistával ppor. Witold Lokucewski ze 112. stíhací eskadry, přistání se mu nepodařilo a narazil do dvou zaparkovaných stíhaček 111. stíhací eskadry. 13.9. neprováděl oddíl III/1 žádné bojové lety a večer přeletěl na letiště Werba. Oddíl IV/1 provedl několik hlídkových a průzkumných letů, ale nenarazil na letouny Luftwaffe. 14.9. ráno byly oba oddíly přesunuty do Denysowa. Po poledni byl oddíl IV/1 dále přesunut na letiště Petlikowice Stare. V Luszczowie se nacházel ještě jeden P.11, na kterém se st.serž. Benedykt Dabrowski ze 114. stíhací eskadry pokusil připojit k oddílu. Poblíž Wlodzimierze potkal Polák pravděpodobně formaci Bf 109D z 3./ZG 2, která se vracela z útoku na letiště v okolí Lucku. Došlo ke krátkému boji, po němž Dabrowski rozbil při nouzovém přistání prostřílený letoun, sám těžce zraněn. Piloti Messerschmittů však žádný sestřel nehlásili. 15.9. se žádné bojové akce nekonaly. 123. stíhací eskadra odepsala P.7a, který byl spálen. O dne později došlo k reorganizaci Stíhací brigády. Vznikly dva stíhací oddíly, Varšavský a Krakovský a Průzkumná eskadra s P.7a. Nové rozdělení oddílů III/1, IV/1, III/2, III/4, III/5 a III/6 na tři nové formace mělo jen symbolický charakter, když 17.9. do východního Polska Rudá armáda. Hned poté polské letouny opustily polské území a přeletěly na rumunské letiště v Czerniowcích. Kromě několika střetů se sovětskými letouny (zahynul ppor. Stanislaw Zatorski ze 113. stíhací eskadry), se brigáda střetla s Luftwaffe jen jednou. Ppor. Hieronim Dudwal ze 113. stíhací eskadry sestřelil nad Janovem průzkumný Hs 126. Letoun patřil do 1.(H)/11, ale z německé strany schází bližší údaje, jen eskadra požádala o přidělení nové posádky.

Fw. Schob a jeho střelec Ogefr. Landrock po vítězství 1.9. Schob sestřelil P.11a, který pilotoval poručík Palusinski ze 111. stíhací eskadry.

111. stíhací eskadra přišla o letoun, který přistál 18.9. v SSSR. Ppor. Aleksander Wroblewski byl zatčen, ale podařilo se mu utéct z vězení a dostat se do Francie. U 112. stíhací eskadry poškodilo polské protiletadlové dělostřelectvo P.11, kterou pilotoval ppor. Waclawem Lapkowskim. Letoun byl pravděpodobně spálen na letišti. Po poledni přistálo 14 letounů oddílů III/1 a IV/1 v Rumunsku.

Messerchmitt Bf 110C-1 z 3.(Z)/LG 1, letiště Jesau.

PZL P.11c ze 114. stíhací eskadry.




Messerschmitt Bf 110B z 2.(Z)/ZG 1.

Ring Of Fire: Battle Of Leningrad

29. ledna 2014 v 19:17 | paulito |  Hudba
60%
2014

Čtvrté LP americké progressive/power metalové skupiny z Chula Vista, hrajííc od roku 2000. Hraje ve složení Tony MacAlpine (kytara), Vitalij Kuprij (klávesy), Mark Boals (zpěv), Timo Tolkki (baskytara) a Jami Huovinen (bicí).




Primal Fear: Delivering The Black

29. ledna 2014 v 19:13 | paulito |  Hudba
80%
2014

Nejnovější LP od známé německé speed/power metalové kapely z Esslingenu, založené v roce 1997. Hraje ve složení Mat Sinner (baskytara, zpěv), Ralf Scheepers (zpěv), Randy Black (bicí), Magnus Karlsson (kytara), Akex Beyrodt (kytara).




Nightwish: Dark Passion Play

28. ledna 2014 v 21:27 | paulito |  Hudba
60%
2009

LP finské symfonické metalové legendy, nazpívané se zpěvačkou Anette Blyckert.



Lay Down Rotten: Deathspell Catharsis

28. ledna 2014 v 21:23 | paulito |  Hudba
100%
2014

Sedmé LP německé death metalové skupiny z Herbornu, hrající od roku 1999. Hraje ve složení Timo Claas (bicí), Uwe Kilian (baskytara), Jost Kleinert (zpěv), Nils Förster (kytara) a Daniel Seifert (kytara).




Elysion: Someplace Better

28. ledna 2014 v 21:19 | paulito |  Hudba
60%
2014

Druhé LP řecké gothic metalové kapely z Athén, hrající od roku 2006. Hraje ve složení FXF (baskytara), Petros Fatis (bicí), Johnny Zero (kytara, klávesy) a Christianna (zpěv).




Caliban: Ghost Empire

28. ledna 2014 v 21:15 | paulito |  Hudba
70%
2014

Již deváté LP německé metalcore skupiny z essenu, hrající od roku 1997. Hraje ve složení Marc Görtz (kytara), Andreas Dörner (zpěv), Denis Schmidt (kytara), Patrick Grün (bicí) a Marco Schaller (baskytara).






Lindsey Davisová: Bohyně odplaty

28. ledna 2014 v 21:09 | paulito |  Knihy
Na každého dojde... Léto roku 77 n. l. vrcholí a soukromého informátora Marka Didia Falcona pronásleduje nepřízeň osudu. Pouze práce mu může alespoň na chvíli pomoci zapomenout na smutek ze smrti blízkých. S dlouholetým přítelem Petroniem Longem se vrhá do pátrání po záhadně zmizelém manželském páru, který dodával sochy jeho otci. Hlavními podezřelými jsou nechvalně známí Claudiovci z Pádských bažin. Postupně se ukazuje, že propuštěnci mají hodně dlouhé prsty a ochránce na nejvyšších místech, což ale Falcona s Petroniem nemůže zastavit. Mrtvých přibývá a děsivá pravda pomalu vyplouvá na povrch.


Bones: Bones, Sones Of Sleeze

25. ledna 2014 v 22:30 | paulito |  Hudba
100%

Americká death metalové skupina z Chicaga, hrajííc ve složení Joe (bicí), Chris (kytara) a Jon (zpěv, baskytara).


Bones
2011



Sones Of Sleeze
2013



Parker

25. ledna 2014 v 11:51 | paulito |  Filmy
70%
2013
Akční / Krimi / Thriller
Režie: Taylor Hackford
Hrají: Jason Statham, Jennifer Lopez, Nick Nolte, Michael Chiklis, Clifton Collins Jr., Wendell Pierce, Micah A. Hauptman, Emma Booth
Nejodvážnější, nejdůkladnější a nejostřejší lupič, Parker (Jason Statham), je specialista na ty nejnebezpečnější a zdánlivě neuskutečnitelné loupeže. Od svého týmu očekává naprostou oddanost a přesné dodržování stanoveného plánu. Když se kvůli lehkovážnosti jednoho z jeho kolegů poslední akce tragicky zvrhne, Parker odmítá spolupráci s gangem šéfa místního podsvětí Melandera (Michael Chiklis). Ten se ale se zápornou odpovědí nespokojí a za trest ho polomrtvého pohodí na kraji opuštěné silnice. Parker, který útok zázrakem přežije, se zoufale touží pomstít a pátrání po gangu ho zavádí do honosného Palm Beach. Tady se Parker vydává za bohatého Texasana kupujícího dům a potkává Leslie (Jennifer Lopez), neúspěšnou realitní agentku s encyklopedickými znalostmi ostrova. S její pomocí odhalí plán gangu na loupež klenotů v hodnotě 50 milionů dolarů a pochopí, že to je ideální příležitost na vyrovnání účtů. Parker si ale znepřátelil i chicagské spojence gangu, kteří si na něj najali speciální tým zabijáků. Aby mohl Parker provést svou odplatu, bude muset nejprve přežít.
Nj, na Stathama se prostě koukat dá a i když má film celkem průhledný příběh, odsýpá to a není nuda.



Luna Mortis: The Absence

24. ledna 2014 v 21:08 | paulito |  Hudba
80%
2009

Americká melodická death metalová skupina z Madisonu, hrající od roku 2001 a její druhé LP. Hraje ve složení Mary Zimmer (zpěv), Brian Koenig (kytara), Cory Scheider (kytara), Jacob Bare (baskytara) a Erik Madsen (bicí).




Luca Turilli: King Of The Nordic Twilight

24. ledna 2014 v 21:01 | paulito |  Hudba
70%
1999

První LP italské symfonické power metalové skupiny z Trieste, hrající v letech 1999-2011. Hrála ve složení Sascha Paeth (baskytara), Robert Hunecke-Rizzo (bicí), Luca Turilli (kytara, klávesy) a Olaf Hayer (zpěv).




Bloodevil: Infection

24. ledna 2014 v 20:56 | paulito |  Hudba
80%
2014

První LP italské thrash/groove metalové skupiny z Agrigenta, hrající od roku 2010. Hraje ve složení Salvatore Pluchino (baskytara), Salvatore Li Causi (kytara), Angelo Bissanti (zpěv, kytara) a Tonyo Corio (bicí).




Astral Domine: Arcanum Gloriae

24. ledna 2014 v 20:50 | paulito |  Hudba
70%
2014

První LP italské symfonické power metalové skupiny z Říma, hrající od roku 2011. Hraje ve složení Mirko Margiotti (baskytara), Davide Di patrizio (bicí), Francesco Delogu (kytara), Yeshan Gunawardana (klávesy), Marco Scorletti (zpěv) a Luca Gagnoni (kytara).




Afasia: Confinement

24. ledna 2014 v 20:46 | paulito |  Hudba
80%
2011

První LP chilské doom/death metalové kapely ze Santiago de Chile, hrající od roku 2001. Hraje ve složení Pablo Valdés (bicí), Mauricio Barríos (kytara, zpěv), Orlando Arévalo (baskytara, zpěv).




Aljašský žralok zabiják (Alaskan Killer Shark)

24. ledna 2014 v 20:42 | paulito |  Dokumenty
2009

K pobřeží Aljašky se každoročně stahují tisíce žraloků a napadají tu hejna lososů, kteří se snaží dostat na místa, kde se obvykle třou.




Stíhací brigáda kontra Luftwaffe (2)

24. ledna 2014 v 20:37 | paulito |  Historie
Podle všeho byl sestřelen jen jeden Bf 110B z 3.(Z)/LG 1, který pravděpodobně sestřelil st.serž. Dabrowski. U Varšavy byl sestřelen Bf 110 posádky pilot Uffz. Walter Plankenhorn (zahynul) a střelec Gefr. Hermann Kottmann, který se zabil, když vyskočil na padáku. Po poledni se nad Varšavou nacházely různé formace bombardérů, 50 He 111 (KG 27 a II.(K)/LG 1) a 50 Ju 87 (I./StG 1 a IV.(St)/LG 1) pod ochranou Bf 110 z I./ZG 1 a I.(Z)/LG 1. Krátce po 17.00 došlo ke střetům mezi Messerschmitty z I.(Z)/LG 1 a PZL oddílu IV/1. V 17.07 hlásil Lt. Hans Bursching z 3. Staffel sestřel polské stíhačky. O 10 minut později jiný PZL sestřelil Oblt. Joachim Glienke z 1. Staffel. Svůj druhý sestřel nad Polskem získal Oblt. Werner Methfessel z 2. Staffel. Poláci ztratili přinejmenším dva stroje, zraněn byl ppor. Jerzy Szalowski ze 114. stíhací eskadry, který opustil svůj P.11 na padáku nad Nowym Dworem. Ve 123. stíhací eskadře musel vyskočit na padáku ppor. Wladyslaw Bozek, zatímco st.serž. Eugeniusz Nowakiewicz přistál nouzově u Radzymina. PZL se neprobojovaly do blízkosti německých bombardérů. Ale nad Mokotowem musely projít Stuky bojem s P.11 ze 111. stíhací eskadry. Štábní letka a 3./StG 1 bojovaly s šesti polskými stíhači. Palba palubních střelců zranila ppor. Wladyslawa Dreckého, jeho stroj byl odepsán. Gefr. Bohl a Uffz. Lichtenstein hlásili sestřel PZL. Velitel eskadry, por. Wojciech Januszewicz, poškodil Junkers, který pilotoval Lt. Joachim Langbehn. Němec přistál na zemi a dostal se do zajetí. Palubní střelec Uffz. Theodor Amann zahynul. Stuka Lt. Horsta Schillera se vrátila na letiště s 13 zásahy. Další Junkers ze IV.(St)/LG 1 byl poškozen polským stíhačem. Obě poškození jsou připsána 113. stíhací eskadře. Pravděpodobně ppor. Wlodzimierz Klawe poškodil Ju 87 a ppor. Hieronim Dudwal sestřelil Stuku, kterou chybně identifikoval jako Ju 86. Mezitím 4 P.11 ze 113. stíhací eskadry stíhaly nad Babicemi průzkumný Do 17P z I./StG 1. Posádka Oblt. Steuera hlásila zničení jedné útočící stíhačky, které bylo připsáno radistovi Gefr. Selkemu. Polské prameny tento sestřel nepotvrzují, za to ppor. Rajmund Kalpas hlásil sestřel tohoto Dornieru! Velení brigády kvůli slabým výsledkům v dosavadních bojích přikázalo zahajovat stíhačům palbu až ze 150 m. Je pravda, že Stíhací brigáda způsobila Luftwaffe ztráty ve výši jen 8 až 9 letounů. Eskadry brigády ztratily 20 letadel a jedno při startu. 5.9. se piloti brigády poprvé setkali s bombardovacími Dorniery Do 17M. Kolem poledne bombardovala 3./KG 2 pochodující kolony vojsk na cestách v oblasti Wyszkowa a ve 13.30 narazila na 9 polských stíhačů. Palubní střelci zahájili soustředěnou palbu a po návratu na základnu hlásili dvě vítězství. Ve skutečnosti zasáhli jen jeden PZL, ve kterém zahynul por. Stefan Okrzeja ze 112. stíhací eskadry. Podle nejnovějších výzkumů je zjištěno, že již v poledne 5.9. operovala 112. stíhací eskadra ve dvou oddělených formacích. Bojů s Dorniery 3./KG 2 se zúčastnily dvě letky v následující sestavě: por. Stefan Okrzeja, ppor. Witold Lokuciewski, čet. Ludwik Lech a por. Waclaw Lapkowski, ppor. Kazimierz Daczewski, ppor. Wiktor Strzembosz.

PZL P.11c ze 113. stíhací eskadry, ukořistěný Němci v Poniatowě.


V mnoha polských podkladech se objevuje tvrzení, že se neovladatelný Okrzejův stroj srazil s letounem ppor. Wladyslawa Nowakowského. Jenže Nowakowski v té době bojoval v oblasti Zakroczymia, kde také musel opustit letoun na padáku po střetu s Bf 110. Zatímco Okrzeja zahynul na vsí Kregi Stare (na východ od Wyszkowa). Druhá formace eskadry se skládala z následujících pilotů: kpt. Tadeusz Opulski (velitel 112. stíhací eskadry), čet. Karol Krawczynski, kpr. Bernard Gorecki a st.serž. Bogdan Cichocki (111. stíhací eskadra). Poláci narazili v oblasti Zakroczmie na formaci Ju 87 a "Do 17". Ve skutečnosti se jednalo o 31 Ju 87 z IV.(St)/LG 1 s ochranou Bf 110 z I./ZG 1. V boji se rozbil stroj st.serž. Cichockého u Truskawi a kpr. Gorecki přistál nouzově u Zaborowa. Piloti Bf 110 hlásili nejméně dva sestřely. Jednu Stuku sestřelil kpt. Opulski. Posádka v sestavě pilot Lt. Kohl a střelec Uffz. Leuck přistála nouzově u Laski a dostala se zpět do německých pozic. Odpoledne bombardovalo 17 He 111H z II.(K)/LG 1 vojenské cíle v oblasti Malkinia Gorna - Minsk Mazowiecki pod ochranou Bf 110 z I.(Z)/LG 1. Na západ od Varšavy narazila formace na 8-10 polských stíhačů, se kterými zahájila boj. Fw. Herbert Schob z 1. Staffel sestřelil PZL v 17.45. Druhý PZL zničil pravděpodobně Oblt. Werner Methfessel z 2. Staffel. Polské prameny neidentifikují, která jednotka brigády se boje zúčastnila. Ale ten den nouzově přistál st.serž. Ciechocki s jiným letounem. Pravděpodobně i st.serž. Piotr Gallus (112. stíhací eskadra) rozbil svůj stroj poblíž Truskaw po večerním boji s I.(Z)/LG 1. Zřejmě Němci bojovali s oddílem III/1.

Bf 110C M8+DK z 2./ZG 76. 9.9. se tento letoun po boji s por. Lapkowskim ze 112. stíhací eskadry, pilotovaný Lt. Fahlbuschem, vrátil poškozený.


Středa 6.9. byl poslední den intenzivních bojů v historii brigády. První střet s Luftwaffe proběhl ráno, kdy se IV.(St)/LG 1 objevila nad Varšavou v doprovodu I./ZG 1. Velitel 111. stíhací eskadry por. Wojciech Januszewicz nedal šanci Stuce, kterou poslal k zemi 13 km na jih od města. V letounu zahynula posádka v sestavě pilot Oblt. Fritz Gläser a střelec Uffz. Bertram Düwenkörper. Střelec vyskočil na padáku, ale ten se zachytil o ocas letounu a stáhnul ho k zemi. Jiný Ju 87B byl poškozen, ale vrátil s ena letiště s raněným Uffz. Matthiasem Heckiem na palubě. Ve třetím poškozeném Junkersu zranily náboje Uffz. Kesslera. Piloti 112. stíhací eskadry, por. Witold Lokuciewski a ppor. Jan Daszewski, hlásili dva sestřely nad Puszcza Kampinoska. Do Junkersů stříleli také ppor. Zbigniew Janicki a por. Arsen Cebrzynski, piloti oddílu IV/1, kteří hlásili dva nebo tři sestřely. Na německé straně hlásili sestřely Fw. Eberhard (10. Staffel) a Gefr. Wierse (11. Staffel). Velitel 112. stíhací eskadry kpt. Tadeusz Opulski letěl s por. Lokuciewskim za osamělým Ju 87 a vrátil se na letiště s těžce poškozeným letounem. V 05.15 sestřelil velitel 3./ZG 1 Oblt. Walter Ehle PZL, který mohl pilotovat por. Januszewicz. Polák přistál nouzově nedaleko letiště v Zaborowie, ale na značně poškozeném letounu, který byl odepsán. Následující boj probíhal ve výšce 3.000 m mezi 112. stíhací eskadrou a 3.(Z)/LG 1, která se nacházela na volném stíhání. V 08.25 sestřelil Lt. Ernst Zobel polský stíhač 12 km na východ od Varšavy. St.serž. Leon Nowak opustil letoun na padáku. V poledne se ukázalo nad Varšavou 45 Ju 87 z I./StG 1 a IV.(St)/LG 1. Stíhací ochranu prováděly Bf 110C z 1./ZG 1. Do boje vystartovaly oba oddíly brigády. Tentokrát neměly Stuky žádné ztráty a tíhu boje nesly Zerstörery, které nezískaly žádný úspěch a navíc ztratily velitele Maj. Karla Hammese. Ppor. Wiktor Strzembosz ze 111. stíhací eskadry sestřelil Němce po útoku zezadu. Bf 110C 2N+IH spadl na kraji vsi Wojcieszyn, na západ od Varšavy. Hammes zahynul, raněný palubní střelec Ofw. Walter Steffen se dostal do zajetí. Po poledni 18 P.11 (112. stíhací eskadra a oddíl IV/1) vzlétlo k volnému stíhání v oblasti Kutno-Kolo-Konin. Poláci narazili na formaci bombardérů z KG 1 a KG 26, se kterými se pustili do boje. 4./KG 26 v síle 9 He 111H operovala v oblasti Leczyca-Lowicz-Zielko ve 13.58 až 16.28. Blízko Leczyce napadlo formaci podle německých zdrojů 20-25 PZL. Během 20 minut od 15.10 byly zničeny tři Heinkely. Dva z nich spadly na východ od Leczyce. Třetí 1H+DM se dostal ke Kaliszi, kde přistál na břicho. Čtyřčlenná posádka Lt. Kempeho se po dvou dnech dostala k německým liniím. Byl poškozen ještě čtvrtý Heinkel, ale posádka Oblt. Matthäuse přistála ve Wroclawi. Střelci 4. Staffel hlásili nejméně čtyři sestřely, ale jen jedno bylo potvrzeno RLM.

Sestřelený Bf 110C 2N+IH velitele 1./ZG 1 Maj. Hammese.


Polští stíhači začali dle rozkazu ničit letouny nepřítele z větší blízkosti, což mělo efekt, ale na druhé straně byly ztráty brigády nepoměrně vysoké. Nejméně 5 P.11 bylo sestřeleno nebo muselo nouzově přistát. Ppor. Roman Stoga ze 114. stíhací eskadry padl nedaleko Straszkowa. Ve 113. Stíhací eskadře zahynul v oblasti Sobotka Mala čet. Mieczyslaw Kazmierczak. St.serž. Witold Lipinski, st.serž. Mieczyslaw Adamek a por. Wienczyslaw Baranski posadili poškozené letouny v terénu. P.11 Adamka a Lipinského byly později zničeny, letoun Baranského převzal oddíl III/3. Letka 112. stíhací eskadry ve složení por. Waclaw Lapkowski, ppor. Janusz Marciniak, st.serž. Wladyslaw Wieraszka sestřelila He 111H 1H+AM (posádka Ofw. Brockse). Velitel 113. stíhací eskadry Wienczyslaw Baranski ostřeloval letoun 1H+DM (posádka Lt. Kempeho). Velitel oddílu IV/1 kpt. Adam Kowalczyk vyřadil z boje Heinkel posádky Ofw. Lehnerta. Ppor. Stanislaw Szmejl (114. stíhací eskadra) Němce dorazil, ten explodoval 500 m nad zemí. Sestřelení tohoto stroje si také připisoval st.serž. Mieczyslaw Adamek ze 113. stíhací eskadry. Varcející se směrem na Varšavu, narazili por. Lapkowski a ppor. Marciniak na 21 He 111E z I./KG 1. Zaútočily na letouny 3. Staffel v oblasti Lowicze. Zasáhly jen jeden bombardér, který byl lehce poškozen. Odděleně operující letka ze Stabsstaffel/KG 1 se nacházela v horší situaci, když byla napadena 6 PZL, které vedli kpt. Kowalczyk a kpt. Juliusz Frey (velitel 114. stíhací eskadry). Bombardéry však vyšly z boje nepoškozeny, navíc hlásily sestřel jedné stíhačky u Sochaczewa. Zasažený P.11 kpr. Andrzeje Niewiary ze 114. stíhací eskadry se rozbil o zem. 2 nebo 3 polské stíhačky napadly ještě několik Do 17E ze 7./KG 77, které bombardovayl jednotky na cestě mezi Bialobrzegami a Grojcem. Byly to varcející se letouny ppor. Wlodzimierze Klaweho a ppor. Henryka Stefankiewicze ze 113. stíhací eskadry. Klawe hlásil sestřel Do 17 u Gory Kalwarii, což nebyla pravda. 7.7. byla brigáda přesunuta z Varšavy na východ Polska. Oddíl III/1 byl přesunut do Kierze na jihozápad od Lublinu, oddíl IV/14 se ancházel nejdříve v Belzycích a poté v Radawci. Ppor. Wladyslaw Bozek ze 123. stíhací eskadry poškodil P.7 při přistání v Belzycích. Již 8.9. pokračovala brigáda v hlídkách podél břehů Visly. Na první takovou hlídku vzlétla v 10.00 letka 111. stíhací eskadry v sestavě ppor. Miroslaw Feric, ppor.Mieczyslaw Rozwadowski, st.serž. Kazimierz Wünsche. Poláci letěli po trase Pulawa-Deblin-Gora Kalwarii. Ppor. Feric dostihl průzkumný Hs 126 z 2.(H)/41, který poslal k zemi po druhém útoku. Pilot, Gefr. Franz Witsche, se zřítil s letounem k zemi, za neznámých okolností zahynul také pozorovatel Lt. Klaus Krummreich, který vyskočil na padáku. Před polednem operoval v oblasti Kamienna-Lublin-Kielce průzkumný Do 17P z 3.(F)/123. V 11.15 ses třelila posádka Oblt. Kircha západně od Lublina jednu ze čtyř útočících polských stíhaček. Během fotografování Lublinu se ukázalo dalších 6 PZL, kterým se podařilo letoun poškodit. Posádka přerušila úkol a unikala na západ. Polské prameny nahlásily, že ppor. Marian Szalewicz ze 114. stíhací eskadry hlásil sestřel "Ju-86" nad jezerem Firley. Zasažený PZL mohl být ze 112. stíhací eskadry, která 8.9. a 9.9. ztratila dva letouny, příčina ztráty jendoho nebyla známá.