Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Září 2013

Horna: Askel Lähempänä Saatanaa

30. září 2013 v 21:25 | paulito |  Hudba
80%
2013

Finská black metalová skupina z Lappeenranty, hrající od roku 1994, se svým již sedmým LP. Hraje ve složení Shatraug (kytara), Infection (kytara), Vainaja (bicí), Spellgoth (zpěv) a Hex Inferi (baskytara).




Hevilan: The End Of Time

30. září 2013 v 21:20 | paulito |  Hudba
70%
2013

První LP brazilské heavy metalové skupiny ze Sao Paula, hrající od roku 2005. Hraje ve složení Biek Yohaitus (baskytara), Joao Gobo (bicí), Ricky Lucas (kytara), Johnny Moraes (kytara) a Alex Pasquale (zpěv).





Havok: Unnatural Selection

30. září 2013 v 21:17 | paulito |  Hudba
80%
2013

Třetí LP americké thrash metalové skupiny z Denveru v Coloradu, založené v roce 2004. Hraje ve složení Pete Webber (bicí), Reece Scruggs (kytara, zpěv), David Sanchez (kytara, zpěv) a Michael Leon (baskytara).




Záhada čínských mumií (Chinas Mystery Mummies)

29. září 2013 v 10:20 | paulito |  Dokumenty
2007

V Tarimské pánvi na západě Číny byly před časem objeveny 3000 let staré mumie s indoevropskými, tedy "bělošskými" rysy. Dosud se soudilo, že se Čína vyvíjela samostatně a že ke kontaktu mezi východními a západními kulturami došlo v této oblasti až mnohem později. Kdo byli tito lidé? Odkud pocházeli? A jak se sem dostali? Význam mumií byl doceněn až v 70. letech, několik desetiletí po jejich objevu. A teprve nedávno byla provedena analýza DNA. V tomto dokumentu konečně uslyšíte pozoruhodné závěry vědců, kteří jsou odhodláni záhadu čínských mumií rozlousknout.
Velice zajímavý dokument o tom, že globalizace světa probíhala odedávna a že se Čína nevyvíjela tak osamoceně, jak se doteď předpokládalo...



28.9.2013: Naučná stezka Špičák a Čertovo jezero

28. září 2013 v 20:44 | paulito |  Ostatní
Protože bylo nádherné počasí, tak jsme zase jednou vyrazili za turistikou, tentokrát směrem na Šumavu, prozkoumat potenciál Železné Rudy a projít okolí Špičáku, kde se nachází naučná stezka Historie Špičáku, dlouhá asi 7 km, s odbočkou k Čertovu jezeru a blouděním to dalo celkem tak asi 10 km, ale hodně do kopce a z kopce, takže jsme nakonec byli docela uťapkaní. Naučná stezka vede od parkovišť Kaskády pořádně do kopce až k hájence a poté přes sedlo Špičáku a lyžařský areál, kde bylo velmi zajímavé sledovat sjezdy bikerů, odboučkou k nádhernému Čertovu jezeru, kde jsme si chvilku odpočinuli a pak už zase z kopce, cestou jsme posbírali pár hub, zpět do Špičáku. Pokud se chce někdo projít nádhenrou přírodou, kde skoro nikoho (krom jezera) nepotká, doporučuji. A v okolí Želetné Rudy jsme našli tolik nápadů pro další výlety, že tam příště přijedeme na celý víkend...














Dan Brown: Inferno

28. září 2013 v 0:43 | paulito |  Knihy
Ve svých mezinárodních bestsellerech Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni a Ztracený symbol Dan Brown mistrovsky mísí historii, umění, šifry a symboly. Nejinak tomu je i v Brownově nejnovějším thrilleru, který se okamžitě po svém vydání stal světovým bestsellerem a prodejně předčil i předchozí autorovy tituly. Harvardský symbolog Robert Langdon se tentokrát ocitá v samotném srdci Itálie, aby pomohl vyřešit záhadu, jež je pozoruhodně propojena s jedním z největších literárních děl všech dob - Dantovým Peklem. Při svém tajuplném poslání se Langdon musí střetnout s neznámým, hrůzu nahánějícím protivníkem; proplétá se přitom nejen labyrintem florentských, benátských či istanbulských uliček, tajnými chodbami, skrytými komnatami, ale také labyrintem narážek a kódů. Jediná vodítka mu v jeho pátrání nabízí jenom Dantova temná epická báseň - a čas přitom neúprosně pádí. Až uplyne, má dojít ke katastrofě, která navždy změní celý svět… Originál vyšel v Americe 14.5.2013. Proč si Dan Brown vybral právě toto datum? Protože Danteho Peklo, kterým je kniha inspirována, je rozděleno do kruhů a právě datum 14.5.13 je anagramem čísla 31415..
Téma sice není úplně nové, už jsem na něm v jedné knize narazil, likvidace hrozby přelidnění pomoci umělé vyvolané nemoci, v tomto případě mutace, ale Dan Brown je prostě Dan Brown, dokáže k tomu přidat spoustu zajímavých faktů o Florencii, Benátkách a Istanbulu....


Grief Of Emerald: It All Turns To Ashes

27. září 2013 v 21:44 | paulito |  Hudba
90%
2013

Páté LP švédské symfonické death/black metalové skupiny z Uddevally, hrající od roku 1994. Hraje ve složení Christer Bergqvist (kytara), Johan Havas (klávesy), Jonny Letho (kytara, zpěv), Carl Karlsson (bicí) a Robert Axelsson (baskytara).




Gorthaur's Wrath: War For Heaven

27. září 2013 v 21:39 | paulito |  Hudba
80%
2013

Druhé LP chorvatské black metalové skupiny z Rijeky, hrající od roku 1998. Hraje ve složení Morbid (zpěv), Mara (baskytara), Ross Feratu (kytara), Count Van Conrad (kytara) a Kraven (bicí).




Galneryus: The Ironhearted Flag Vol.1 Regeneration Side

27. září 2013 v 21:35 | paulito |  Hudba
60%
2013

Již deváté LP japonské power metalové skupiny z Osaky, založené v roce 2001. Hraje ve složení Junichi Sato (bicí), Syu (kytara), Yuhki (klávesy), Taka (baskytara) a Masatoshi Ono (zpěv).




Eyes Set To Kill: Masks

27. září 2013 v 21:31 | paulito |  Hudba
70%
2013

Páté LP americké post hardcore skupiny z Phoenixu v Arizoně, hrající od roku 2003. Hraje ve složení Alexia Rodriguez, Anissa Rodriguez, Caleb Clifton a Cisko Miranda.



Diamond Plate: Pulse

27. září 2013 v 21:27 | paulito |  Hudba
70%
2013

Druhé LP americké thrash metalové skupiny z Worthu (Illinois), založené v roce 2004. Hraje ve složení Jim Nicademus (bicí), Konrad Kupiec (kytara) a Matt Ares (zpěv, baskytara).




Degradead: The Monster Within

27. září 2013 v 21:24 | paulito |  Hudba
70%
2013

Čtvrté LP švédské melodické death/thrash metalové skupiny ze Stockholmu, hrající od roku 2006. Hraje ve složení Michel Bärzén (baskytara), Davis Szücs (kytara), Anders Nyström (kytara), Mikael Sehlin (zpěv) a Amit Mohla (bicí).



Chalice Of Doom: Into Hypnagogia

27. září 2013 v 21:20 | paulito |  Hudba
60%
2013

Druhé LP jordánské melodické doom/death matelové skupiny ze Zarqy, hrající od roku 2010. Hraje ve složení Ahmad Saffarini (kytara), Azmo Lazmodian (zpěv), Fares Swedan (zpěv), Muhammad Jaber (bicí) a Tariq Kwasawneh (kytara).




Ashes Of Ares: Ashes Of Ares

27. září 2013 v 21:14 | paulito |  Hudba
70%
2013

První LP americké progressive/power metalové skupiny, založené v roce 2012. Hraje ve složení Van Williams (bicí), Freddie Vidales (kytara, baskytara) a Matt Barlow (zpěv).




Britské výsadkové síly 1940-45 (2)

25. září 2013 v 6:01 | paulito |  Historie

Severozápadní Evropa

1943-45
Před invazí
Nyní byly v Británii dvě kompletní Airborne Division: 1st, která se právě vrátila ze severní Afriky a Itálie a 6th, nově zformovaná pod velením Richarda Galea. Do Vánoc 1943 proběhly některé změny v jejich složení. Mezi Air-Landing jednotkami ale došlo ke značným změnám. 6th Air-Landing Bde. byla zformována z 2nd Bn., The Oxfordshire a Buckinghamshire Light Infantry, 1st Bn., The Royal Ulster Rifles (obě jednotky byly přemístěny od 1st Air-Landing Bde.) a 12th Bn., The Devonshire Regiment. 1st Air-Landing Bde. se nyní skládala z 2nd Bn., The South Staffordshire Regiment, 1st Bn., The Border Regiment a 7th Bn., The King's Own Scottish Borderers. 3rd Parachute Bde. se skládala z 1st Canadian Para Bn. pod velením Lt.Col. G.F.P. Bradbrookea, 8th Para Bn. pod velením Lt.Col. Alistaira Pearsona (který byl poslán domů po onemocnění malárií v Itálii) a 9th Para Bn. pod velením Lt.Col. T.B.H. Otwaye. Formaci velel Brig. James Hill. 5th Bde. pod velením Brig. J.H.N. Poetta se skládala z 7th (Light Infantry) Para Bn., 12th (Yorkshire) Para Bn. a 13th (Lancashire) Para Battalion. 1st Airborne Division byla nezměněna. Maj.Gen. Down byl poslán do Indie k převzetí 44th Indian Airborne Div. A velení převzal Maj.Gen. Roy Urquhart. Jak již bylo zmíněno, The Parachute Regiment byl zformován 1.8.1942. Štáb Airborne Forces byl ustaven v Syrancote House u Netheravonu a 'Boy' Browning, který se stal Major-General Airborne Forces v červnu 1943, byl povýšen do hodnosti Lieutenant-General. 15.1.1942 byl zformován štáb 38 Wing RAF pro výcvik výsadkářů a pilotů kluzáků. No. 1 Parachute Training School již existovala, stejně jako No. 1 Glider Training School. Byla ustavena druhá kluzáková škola, stejně jako operační výcvikové jednotky a výsadkové a kluzákové cvičné squadrony. 11.10.1943 se Wing stal Group, pod velením Air Vice-Marshal L.N. Hollinghursta, 22.11.1943 byl umsítěn pod velení štábu Allied Expeditionary-Forces. Group dostala kluzáky a tažné stroje pro invazi, stejně jako pathfindery. 46 Group RAF byla zformována v únoru 1944 a vybavena Dakotami, létala pro britské výsadkáře, jak to bylo možné, zbytek létala USAAF. Obě skupiny prováděly intenzivní bojové operace během první části roku 1944, zásobovací lety pro odpor a se skupinami SAS nad okupovanou Evropu. Richard Gale mezitím připravoval plán pro výsadkovou fázi invaze. Dostal řadu důležitých úkolů na levém křídle předmostí a s jednou divizí měl dosáhnout co největšího úspěchu, aby měly obojživelné síly co největší šanci při vylodění. Hlavní úkoly byly: zničení několika mostů, důležitých pro přísun nepřátelských posil, obsadit a držet dva mosty přes řeku Orne a Caenský kanál, zničit dělostřeleckou baterii u Merville nad plážemi a obsadit blokující pozice u Bois de Bavent, kde by zadrželi nepřátelské posily. Plánování a příprava pro tyto operace byly velmi důležité. 5th Para Bde. měla obsadit mosty přes Orne a Caenský kanál, potom zajistit přistávací dráhy pro hlavní kluzákový výsadek večer v D-Day. 3rd Para Bde. měla zničit baterii Merville, mosty u Varaville, Robehomme, Bures a Troarn a poté zformovat obranný perimetr jihovýchodně od Bois de Bavent. 6th Air-Landing Bde. měla přiletět v druhé vlně, bez 12th Devons, kteří měli připlout po moři, rozhodující byl nedostatek kluzáků a letadel.

Výsadkáři v kluzáku Horsa.


Normandie 6.6.1944

D-Day, 6.6.1944
První spojenecké jednotky, vyslané k invazi, byli pathfindeři z 6th Airborne Div., 22nd Independent Parachute Company, AAC. Vzlétli z Harwellu u Oxfordu ve 23:03 5.6. a byli nad cílem v 0:20, 6.6. Jednotkou, která měla obsadit mosty, byla D Coy., 2nd Ox and Bucks, které velel Maj. R.J. Howard, s oddílem ženistů. Jejich šest Hors přistálo skoro přesně u cíle. Howard vedl rychlý útok a zajistil ho za 15 minut za cenu jednoho mrtvého. Protiútok, vedený třemi zastaralými tanky, byl odražen PIATy o několik minut později. Několik set metrů na východ vedl Lt. D.B. Fox útok na most přes Orne, který nebyl úspěšný. Protiútoky brzy získaly oba mosty zpět a navzdory posilám ze 7th Para Bn. později se obrana mostů stala zkouškou vytrvalosti. Němci dokonce nasadili proti výsadkářům dělové čluny, ale ani tak je nevyhnali. Dále na východ se pathfindeři dostali do vážných potíží. Silný vítr rozehnal letadla a nebylo možné označit přistávací plochy za 30 minut a tak nebyly označeny všechny. Takže i 3rd a 5th Para Bdes. neseskočily pohromadě. První voják ze 7th Bn., který se dotkl země, byl adjutant a mladý herec Richard Todd. Úkolem jeho praporu bylo vyprostit jednotky bránící mosty, to se jim povedlo, když soustředili 200 mužů z rozprášené jednotky. 12th Para Bn. obsadil vesnici Le Bas de Ranville v 11:00 v D-Day a zůstal zde nějaký čas, čelíce stále těžším německým protiútokům. Spojil se s 13th Bn. a držel pozici, dokud je nevyprostili commandos z 1st Special Service Brigade Lorda Lovata. 9th Para Bn. dostal nejtěžší úkol ze všech. Baterie Merville ovládala pobřeží a tak vynalézavý Terence Otway cvičil svůj prapor na modelu u Newbury. Během pěti dnů zkoušek znalo všech 635 důstojníků a mužů dopodrobna svůj úkol. Bylo rozhodnuto, že hlavní síla výsadkářů a ženistů zaútočí na cíl po zemi, zatímco tři kluzáky s dobrovolníky přistanou na střeše baterie deset minut po bombardování Lancastery RAF. Dobře vypadající plán. Situace po shozu je popisována v Otwayově zprávě: Ve 2:50 měl prapor sílu 150 mužů s 20 torpédy Bangalore. Každá rota měla asi 30 mužů. Jednotka neměla žádný minomet, jeden kulomet, polovinu odstřelovačské čety, žádný 6pdr. kanón, žádný jeep, ženisty, polní ambulance, minohledačky, jeden velitel roty byl pohřešován. Přesto jsem vydal rozkaz k okamžitému postupu. Nicméně prapor byl zorganizován. Žádný z kluzáků nepřistál na baterii, jeden, který pilotoval štábní Sgt. D.F. Kerr, přežil přistání v minovém poli a čtyřhodinovou palbu Němců z blízké baterie. Otway a jeho muži zaútočili na baterii, přežilo jich jen 80, ale děla byla zničena. Přeživší se okamžitě přesunuli k dalšímu cíli, výšinám u vesnice Le Plein. Zde zajali 200 Němců, které uvěznili v zámku do příchodu commandos. Rozehnán větrem, dopadl 8th Para Bn. lépe. Pearson neváhal a vydal rozkazy vyhodit do vzduchu mosty u Bures a Troarn a navzdory zranění rozdělil svých 180 mužů (z 600 vysazených) do dvou skupin a vyhodil dva mosty ze tří, pro třetí neměl dost výbušnin, dokud se k němu nepřipojili ženisté. Projel jeepem vesnicí Troarn a zničil i třetí. Večer se usídlil v Bois de Bavent a ustavil agresivní program bojových hlídek tak, aby jeho oslabený prapor vypadal jako jednotka v síle brigády. 1st Canadian Para Bn. se pokusil zničit mosty u Varaville a Robehomme navzdory tomu, že oblast, na které byli vysazeni, byla desetkrát větší, než původně plánovaná. Stáhnuli se do Le Mesnil, kde se spojili se zbytkem divize.

Úsvit dne D: vojáci vysazení kluzákem z D Coy., 2nd Bn., Oxfordshire and Buckinghamshire Light Infantry, kteří obsadili mosty přes řeku Orne a kanál Caen krátce po půlnoci 5./6.6.

Britské výsadkové síly 1940-45 (1)

25. září 2013 v 5:57 | paulito |  Historie
Evropské operace

1941-42
Nájezd na akvadukt Tragino
Muži z 11 SAS Bn. Byli již tak otráveni jen výcvikem, i když byl důležitý, že na konci roku 1940 požadovali někteří z nich návrat ke starým jednotkám. Na počátku ledna 1941 však své požadavky zrušili: v Ringway šly pověsti, že je něco ve vzduchu. Velící důstojník podplukovník C. I. A.Jackson provedl přehlídku svých mužů a požadoval dobrovolníky pro "hluboký průnik' za nepřátelské linie. Přihlásili se všichni, nakonec bylo vybráno sedm důstojníků a 31 mužů k zformování 'X Troop, 11 SAS pro operaci Colossus. Cílem byl akvadukt Tragino v Itálii. Jeho zničením by byl jih Itálie postižen nějakou dobu nedostatkem vody. To by mohlo pomoci válečnému úsilí britských jednotek, bojujících v severní Africe a způsobit poplach mezi Italy. Hlavním důvodem však bylo, vidět, co dokáží výsadkové jednotky v praxi. Muži z X Troop tvrdě cvičili v Tatton Park, Ringway, na modelu akvaduktu ve skutečné velikosti. V noci 7.2.1941 vzlétli muži z X Troop, vedení majorem T. A. G. Pritchardem z Mildenhallu v Suffolku k přeletu nad okupovanou Francií v šesti bombardérech Whitley z 91. squadrony RAF, vedenými Wg. Cdr. J. B. Tatem. Na Maltě byl předán plán ponorce HMS Triumph, aby na ně čekala v ústí řeky Sele a vyzvedla výsadkáře po útoku. Výsadkáři přiletěli nad svůj cíl jen o 12 minut později. Bohužel jedno letadlo shodilo svůj náklad mimo určenou oblast a byli to ženisté určení k vyhození akvaduktu do vzduchu, pod velením kapitána G. F. K. Dailyho. Navíc se zřítili díky ledu dva kontejnery s výbušninou, ale Pritchard jí měl stále kolem 1.000 liber. Krycí jednotka hlídala, zatímco ženista nadporučík A. Patterson kladl výbušniny na akvadukt. Mezitím prozkoumal poručík Tony Deane-Drummond dřevěný most nedaleko a ten byl také zaminován. Obě nálože vybuchly téměř současně. Mise skončila úspěšně, nyní byl jediný problém, jak se dostat domů. Ponorka ležela 50 mil západně za horami, což byly čtyři dny a noci cesty. Výsadkáři zformovali tři skupiny, které šly různými cestami k místu setkání. Všechny však byly odhaleny civilisty a zajaty. Ale i pokud by se dostali výsadkáři k místu setkání, čekalo je rozčarování, posádka ponorky se zalekla nouzového přistání letadla nedaleko ponorky a odplula, ponechávajíce výsadkáře svému osudu. Ačkoliv dopad na italské válečné úsilí byl minimální, psychologický dopad zasažení cíle v srdci Itálie byl značný. Byl to také velký úspěch pro výsadkáře v době, kdy šla Británie od porážky k porážce. Mnoho z těchto vojáků ze zajetí uniklo, mezi nimi Tony Deane-Drummond, který byl znovu zajat u Arnhemu a opět ze zajetí utekl.

Organizace jednotek
Po tomto úspěchu přišel rozkaz k rozšíření Airborne Forces a v září 1941 byla zformována 1st Parachute Brigade, které velel Lt.Col. (brzy Brig.) Richard Nelson Gale, MC, který dostal volnou ruku při výběru svých důstojníků. 15.9. se 11 SAS Bn. Stal 1st Parachute Bn., velel mu Lt.Col. E.E. 'Dracula' Down. 2nd Para Bn., kterému velel Lt.Col. E.W.C. Flavell, MC, zahrnoval Scottish C Coy., které velel nejdříve Maj. P. Teichman a později Maj. John Dutton Frost z The Cameronians (Scottish Rifles). 3rd Para Bn. velel Lt.Col. G.W. Lathbury, MBE. Prapory byly označeny výložkami v zelené (1st), žluté (2nd) a červené (3rd), a štáb brigády v modré. Důstojníci a muži nosili uniformy svých mateřských pluků, které v té době nepatřily přímo k Airborne Forces. 10.10.1941 byla 31st Independent Brigade Group (právě se vrátila z horského výcviku v Indii) přejmenována na 1st Air-Landing Bde. Gp. a v prosinci byl zformován Glider Pilot Regiment, který cvičil důstojníky a poddůstojníky, vozící vojáky z Air-Landing do boje. Všichni výsadkáři byli dobrovolníci, ačkoliv to nebylo asi vždy zcela striktně dodržováno.

Nájezd na Bruneval
27.2.1942 se konala druhá větší akce s nasazením Airborne Forces: výsadkový útok na německý radar u Brunevalu, vesnice na severním pobřeží Francie u Le Havre. Operaci naplánoval Adm. Lord Louis Mountbatten, náčelník Kombinovaných operací a pro tento úkol byla vycvičena C Coy., 2nd Para Bn. Plán zahrnoval výsadek, rozmontování vybavení radaru a odvoz dílů loděmi Royal Navy pod krytím RAF. Operace Biting byla první opravdu kombinovaná operace a byla zcela úspěšná. Maj. John Frost vedl své muže při seskoku z bombardérů Whitley 51. Sqn. RAF a vedl útok s velkou přesností. 1st Para Fd. Sqn. RE, pod velením Capt. Denise Vernona, asistovala technikovi RAF, Flt. Sgt. E.W.F. Coxovi, při rozebrání toho, co šlo a fotografování zbytku, vše pod těžkou nepřátelskou palbou. Jednotka se stáhla s kořistí a zajatci na pláž za pobřežní duny, kde bojovala s dotírajícím nepřítelem a podnikla i protiútok, aby kryla nalodění. Co mohlo být pro Frosta problémem, se nakonec ukázalo jako výhoda, dva oddíly pod velením Lt. Eugena Charteries byly shozeny míli od zóny shozu, na vzdálenější straně vesnice. Charteris vedl své muže přes vesnici, probojoval cestu a napadl německou pevnůstku kryjící naloďovací pláž. Shodit výsadkáře na správném místě ve správný čas bylo největším problémem. Nebylo možné použít náhodně vybrané posádky letadel, bylo třeba vycvičit specialisty, což se stalo před nájezdem na Bruneval. Bylo zformováno 38. Wing, Army Co-operation Command, RAF 15.1.1942 pod velením Gp. Capt. Sira Nigela Normana, Bt. Zatímco vojáci se několik dalších měsíců cvičili, Norman posílal své posádky na nálety nad okupovanou Evropu, aby se cvičily v navigaci a bojových letech. Piloti a posádky 38. Gp. se staly elitou v RAF.

1st Airborne Division
Po memorandu Churchilla na Gen. Ismaye po německé výsadkové invazi na Krétu v květnu 1941, začala brát War Office Airborne Forces vážně. Gardový důstojník Brig. F.A.M. 'Boy' Browning, byl povýšen do hodnosti generálmajor a stal se GOC Paratroops and Airborne Troops. V říjnu 1941 dostal rozkazem vytvořit kompletní výsadkovou divizi. Zhostil se tohoto úkolu s nadšením, protože věřil v budoucnost této nové zbraně. Ačkoliv se střetával s opozicí ve War Office a ministerstvu letectví, snažil se, co to šlo, a byl nazýván otcem britských výsadkových sil. V roce 1942 byla zformována 1st Parachute Bde. A připravena k boji a začalo budování 2nd. Ta byla zformována kolem jádra 4th Para Bn., pod velením Lt.Col. M.R.J. Hope-Thompsona, MC, MBE. Další jednotky byly 5th (Scottish) Para Bn.(původní 7th Bn., The Queen's Own Cameron) pod velením Lt.Col. A. Dunlopa a 6th (Royal Welch) Para Bn.(původně 10th Bn., The Royal Welch Fusiliers). V dubnu 1942 byl ustaven Airborne Forces Depot v Hardwick Hall. 1.8. byly prapory, které byly do té doby součástí mateřských pluků nebo sborů, zformovány do The Parachute Regiment jako část nově vytvořeného Army Air Corps. Browning rozhodl, že Corps by měl nosit jednotnou pokrývku hlavu a jako praktický pro výsadkáře byl vybrán baret. Na přehlídce ve Wellington Barracks v Londýně byly k vidění v různých barvách, červené, modré a zelené. Nakonec byla vybrána červeno-hnědá, která byla schválena Gen. Sirem Alanem Brookem, Náčelníkem Imperiálního generálního štábu. Ve stejné době byl jako znak Airborne jednotek navržen Bellerophon, který byl navržen maskovacím důstojníkem Southern Command, Edwardem Seagem. Poté byl zformován v prosinci 1941 Glider Pilot Regiment pod velením Maj. (později Lt.Col.) George Chattertona, DSO, bývalého stíhacího pilota RAF.

Operace Freshman
19.11.1942 byl podniknut Airborne Forces první kluzákový výsadkový útok. Byl to útok 30 ženistů z 9 Fd. Coy. (Airborne) RE a 261 Fd. Pk. Coy. (Airborne) RE, které vedli Lt. A.C. Allen a Lt. D.A. Methuen, RE, na norský závod na výrobu těžké vody Norsk Hydro u Vermorku, 60 mil západně od Oslo. Dva kluzáky, pilotovali Sgt. M.F. C. Strathdee a Sgt. P. Doig z Glider Pilot Regt. a Plt. Off. Davis a Sgt. Fraser z RAAF. Tažné bombardéry Halifax vedl Gp. Capt. T.B. Cooper z 38. Wing, RAF. Vzlétli krátce po půlnoci z letiště Skitten v severním Skotsku. Vrátil se jen jeden Halifax, druhý havaroval díky počasí, zatímco oba kluzáky nouzově přistály, zabilo se přitom mnoho výsadkářů. Přeživší byli zajati Gestapem a následovně zastřeleni podle známého Hitlerova 'Commando rozkazu' o zastřelení všech sabotérů a commandos. Jejich osud byl odhalen až po válce, když přišla 1st Airborne Div. do Norska. Toto tragické dobrodružství nicméně prokázalo, že kluzáky mohou být taženy 400 mil přes moře k cíli a za dobrého počasí vysadit pasažéry na zemi. Závod Norsk Hydro byl později zničen norskými vlastenci. Operace Freshman byla také první, kdy bylo použito rádio země-vzduch Rebecca-Eureka mezi letadlem a výsadkovou zónou. Později tento systém fungoval dobře a byl mnohokrát použit při výsadkových operacích.

Středomoří

1942-45
Severní Afrika: Die Rote Teufeln
8.11.1942 se Spojenci vylodili v Alžírsku a Maroku, tato operace měla odříznout Rommelovy zásobovací linie z Evropy a následovně zničit síly Osy v severní Africe. 1st Para Bde. Byla oddělena od 1st Airborne Div. a umístěna pro toto tažení pod velení spojenecké 1st Army. Gale v té době opustil brigádu a stal se ředitelem výsadkových sil ve War Office a velení převzal Flavell. Frost nahradil Flavella ve velení 2nd Para Bn. a 'Dracula' Down odešel z 1st Para Bn. a převzal 2nd Para Bde., Lt.Col. S.J.L. Hill nyní velel 1st Para Bn. a Lt.Col. R.G. Pine-Coffin vedl 3rd Para Bn. po Lathburyhon odvelení do War Office. Během léta se všechny tři jednotky dělily o své zkušenosti s US 82nd Airborne Div., která přijela do Británie během roku. Mezi vybavením, které si Američané přivezli, byly letouny C-47 Skytrain, speciální výsadkový model C-53 Skytrooper a výsadkový jeep. C-53 bylo ideální letadlo pro výsadkáře s vyšší nosností a velkými nákladovými vraty, zatímco jeep se vešel do kluzáku Horsa po menších modifikacích letadla. Zatímco 2nd Para Bde. Byla formována v Anglii a 1st se připravovala k boji, byly založeny další dvě brigády: 3rd, která měla být částí 6th Airborne Div. (s velitelem Maj. Gen. Richardem Galem) a 4th, která cvičila na základně RAF Ramat David v Palestině. Určena ke službě u 1st Airborne Div., 4th Para Bde. se skládala z 10th Para Bn. (velitel Lt.Col. K.B. I. Smyth, bývalý 2nd Bn. The Royal Sussex Regt.) a 156th Para Bn. (velitel Lt.Col. Sir Richard des Voeux, bývalý 151st Para Bn. z dobrovolníků v Indii). Třetí jednotkou 4th Bde. Měl být 11th Para Bn., zformovaný na počátku roku 1943 z kádrů 156th Para Battalion. Velitelem brigády byl do jejího zničení u Arnhemu Brig. J.W. 'Shan' Hackett, důstojník jízdy. První operace, kterou podnikla 1st Airborne Div., byl vzdušný výsadek na důležité letiště Bone na pobřeží severní Afriky mezi Alžírskem a Tuniskem. 3rd Para Bn. (bez A Coy., pro kterou nebyla letadla) vzlétla ze St. Eval v Cornwallu do Alžírska/Maison Blanche přes Gibraltar. Shoz se konal 12.11.1942 v 8:30 a prapor byl svržen velmi přesně posádkami USAAF 60th Group. Ve vzduchu zpozorovali německé dopravní Junkersy Ju 52/3m, které vezly výsadkáře Luftwaffe ke stejnému cíli, když viděli, že nebudou první, obrátili se k návratu. Letiště bylo obsazeno a 3 Para byl ve stejný den posílen No. 6 (Army) Commando a squadronou RAF Spitfirů. Příští den byl vyloděn zbytek 1st Para Bde. v Alžíru. Brzy byly v akci další dva prapory. 1st Para Bn. měl obsadit důležitou cestu do Bejy, 90 mil západně od Tunisu a pokusit se obrátit místní francouzské síly proti Němcům. Postrádal zprávy rozvědky, mapa a letecké fotky. Hill se proto postavil do čela praporu. 15.11. vzlétli z Maison Blanche, po příletu nad cíl spatřil Hill dobrou přistávací zónu a vyskočil, to byl signál pro prapor, aby ho následoval. Přijetí bylo přátelské a velitel se rozhodl postupovat dále, ve velitelských autobusech, na Beju a dále na Mateur. Rychlá a úspěšná akce proti německé pancéřové koloně přesvědčila váhající Francouze, že spojenecká invaze je dobrá věc. V pozdějším útoku na italské pozice u Sidi N'Sir byl velitel zraněn a nahradil jej Maj. Alistair Pearson. Do 10.12. byl 3 Para dost silný (podporován eskadrou z 17th/21st Lancers a 2nd Bn., The Lancashire Fusiliers), aby odrazil německý útok ve velikosti praporu a vyhnal nepřítele protiútokem na bodáky. 2nd Bn., pod velením Johnny Frosta, byl mezitím vysazen k neužitečné operaci proti letišti u Depienne, 30 mil jižně od Tunisu. Když prapor seskakoval 29.11., opět si velitel vybral vlastní zónu dopadu. Letiště však již bylo nějakou dobu opuštěno a tak Frost vedl své muže deset mil pěšky do Oudny, kde A Coy. obsadila letiště. Ke spojení s výsadkáři byl na počátku dne podniknut obrněný průlom. V Oudně však nebyla žádná nepřátelská letadla, která by se dala zničit. Frost se rozhodnul stáhnout na západ, aby se setkal s tanky. Bohužel byly tanky zdrženy neočekávaně silným nepřátelským odporem a Frost byl informován rádiem, že je 50 mil za nepřátelskou linií. 2nd Para Bn. ustoupil z Oudny a po heroickém pochodu, podporován přátelskými Araby, došel do Medjez el Bab pod neustálými německými útoky po ztrátě 16 důstojníků a 250 mužů. 8.2.1943 převzala celá 1st Para Bde. pozice na frontě, kde byla po zbytek tuniského tažení nasazena jako pěchota. V nejhorším možném počasí bojovali výsadkáři s velkou statečností: nejprve u Bou Arada a poté v tvrdých bojích u Tamery, kde si vysloužili respekt německých výsadkářů, kteří zde proti nim bojovali a přezdívku Die Rote Teufeln. Od listopadu 1942 do dubna 1943 zabili nebo zranili výsadkáři 5.000 nepřátel a dalších 3.500 zajali a obdrželi rekordní počet vyznamenání na formaci, která byla poprvé nasazena do boje.


Sicílie: Operace Fustian a Marston
V červnu 1943 byla 1st Para Bde. spojena s 2nd Bde., 4th Bde. (bez 11th ParaBn.) a 1st Air-Landing Brigade. Kompletní 1st Airborne Div. byla soustředěna u Oranu pro invazi na Sicílii: pod velením Montgomeryho 8th Army, měli obsadit klíčové mosty přes řeky v ose Montyho postupu po východním pobřeží Sicílie k Etně a Messině. Tvrdě cvičili spolu s nezkušenými posádkami USAAF 60th Group, která je měla vézt do bitvy. Námořní výsadek byl určen na 10.7., takže první výsadková operace, Fustian, byla plánována na noc 9.7. To dávalo jen malý čas na přípravu, zejména u britských kluzákových pilotů, mnoho z nich letělo s neznámým americkým WACO CG-4 do akce poprvé. Velitel 1st Airborne, Maj.Gen. G.F. Hopkinson, nadchnul Montgomeryho pro použití výsadkových jednotek. Toto nadšení nesdílel 'Boy' Browning, stejně jako velitel US 82nd Airborne Div., která šla do akce ve stejnou dobu, nad přidělením (zejména amerických) letadel. Browning je přidělil s nechutí Hopkinsonovi, stejné udělal s ještě větší nechutí Chatterton z Glider Pilot Regt. Cílem Britů byly most Primosole jižně od Catanie (1st Para Bde.) a Ponte Grande severně od Syracuse (1st Air-Landing Bde.). K dispozici bylo jen 129 WACO a osm kluzáků Horsa, tak bylo rozhodnuto vzít všechnu těžkou výzbroj a ženijní vybavení a ponechat jeden prapor na zemi. Touto jednotkou byl 1st Bn., The Royal Ulster Rifles. Taženy 109 C-47 z USAAF 51st Wing, sedmi Halifaxy a 21 Albermarly z RAF 38. Wing, kluzáky opustily Kairouan před 19:00 9.7. Letěly nejdříve směrem na Maltu, kde s eobrátily směrem k Sicílii. Kvůli větru, špatné viditelnosti a palbě nervózních střelců z palub lodí Royal Navy, přistála více než polovina kluzáků na moři. Jedním z nešťastníků byl i velitel brigády Brig. P.H.W. Hicks. Jak seděl na křídle rychle se potápějícího kluzáku, volal na majora ze své brigády, 'Všechno je špatně, Bille!" Musel doplavat se zbytkem osádky letounu na pobřeží a po dalších dobrodružstvích se připojil ke svému štábu. Byli tak šťastnější, než mnozí další, kteří přistáli ten večer na moři. Jen jeden kluzák, vezoucí četu z 2nd Bn.. The South Staffordshire Regt., přistál správně na bodu přistání. Lt. Withers vedl malou jednotku přes řeku k útoku na vzdálený konec Ponte Grande: uspěli a jak se k nim začali připojovat opozdilci, zaujali kruhovou obranu proti nepříteli. S 90 muži se držel do 15:00 10.7., kdy bylo posledních 15 zbývajících mužů převálcováno Němci. O hodinu později dorazily postupující jednotky a opět most obsadily. Zbytek roztříštěné brigády bojoval v řadě akcí, které vedly k rychlému pádu Syracuse. Celá operace, podobně jako u US 82nd Airborne, která šla do akce ve stejnou noc, byla zmatkem, který byl zachráněn jen osobní statečnsotí zúčastněných. Na neúspěchu akce se bylo co učit, ale nebyl čas na vyhodnocení do nasazení 1st Para Bde. při operaci Marston 13.7. Marston skončila také v chaosu. Cílem brigády Brig. Gerald Lathburyho byl most Primosole přes řeku Simeto 25 mil podél pobřeží od Augusty. Plánem byl útok malé jednotky výsadkářů a žensitů z 1st Bn. na most. Zbytek jednotky (včetně 16th Parachute Field Ambulance, RAMC a Airborne Anti-Tank Troop, RA) měl přistát na zónách kolem cíle a kluzáky na jižním konci mostu. Poprvé měl být použit k označení zón pathfinder, tím měla být 21st Independent Parachute Company, AAC pod velením Maj. Johna Landera, která měla ustavit zařízení Rebecca-Eureka. Let byl katastrofou. Plánovanou trasou měli piloti USAAF proletět nad přistávacími plážemi, které byly pod těžkými leteckými útoky nepřítele. Nervózní dělostřelci RN ostřelovali pomalé Dakoty a celou formaci rozdělili. Muži byli shozeni tak daleko, jako například u Etny, další přistáli v moři, jen 295 mužů z 2.000 dosáhlo most. Někteří muži z 1st Para Bn. přišli se špatnou novinkou: byli shozeni několik mil od letiště Catania, které bylo zvoleno jako výsadková zóna pro německou 4. Fallschirmjäger Brigade, která měla posílit posádku mostu. Fallschirmjäger zaútočili za úsvitu a obsadili most. Do 18:00 14.7. byla 1st Para Bde. přinucena ke stažení na jih, vstříc 8th Army. Když dorazily pozemní síly, podnikl 9th Bn., The Durham Light Infantry draze zaplacený a neefektivní útok na Němci držený most. Další den se o to pokusili opět, tentokrát pod přímým velením Alistaira Pearsona z 1st Para Bn. a po krátké tvrdé bitvě zatlačili nepřítele na sever. Sicílie padla 17.8. po těžkém tažení a téměř okamžitě zahájila 1st Airborne Div. přípravy na obojživelnou operaci (!) v Itálii. 1st Air-Landing Bde. byla po operaci Fustian ve špatném stavu a 1st Parachute Bde. na tom nebyla o moc lépe. Tyto formace byly staženy do zálohy, zatímco 2nd a 4th Para Bde. byly přivezeny loděmi z Bizerty 8.9. Tu noc se Italové bezpodmínečně vzdali, vylodění v Tarantu proběhlo bez odporu, jen 58 mužů z 6th Para Bn. zahynulo, když jejich loď HMS Abdiel najela v přístavu na minu. Rychle postupující do vnitrozemí, obsadila 1st Airborne Div. Castellanetu, která byla těžce bráněna Němci a poté, po těžcích útocích 10th a 156th Para Bn., město a letiště Gioia. Při akci 10th Bn. byl smrtelně zraněn střepinou velitel divize Maj.Gen. Hopkinson. Jeho místo zaujal 'Dracula' Down, velitel 2nd Para Bde., brigádu převzal Lt.Col. C.V.H. Pritchard. Následovaly ještě tvrdší boje. Nakonec byla většina divize stažena po moři do Británie v listopadu 1943. Jen 2nd Para Bde. zůstala v Itálii, rozšířena a přejmenována na 2nd Independent Parachute Bde. Gp., která byla přidělena pod velení 2nd New Zealand Infantry Division. V Anglii byla 4th Para Bde. spojena s 11th Bn., který byl oddělený před přesunem do severní Afriky. Prováděly operace v síle roty na řeckém ostrově Kos, jejich výsadková zóna byla označena muži ze Special Boat Squadron. Shoz byl proveden v noci 14.9.1943 a italská posádka se vzdala. Brzy přišly posily z Durham Light Infantry a RAF Regiment, stejně jako Luftwaffe, která bombardovala a ostřelovala ostrov v přípravě pro protiútok. Bez možnosti leteckého krytí a dalších posil byl oddíl stažen 25.9. Další operace, plánovaná proti ostrovu Leros, byla zrušena a 11th Para Bn. se vrátil do Anglie v prosinci 1943. 2nd Ind. Para Bde. bojovala jako pěchota během dlouhé, deštivé italské zimy 1943-44. Byly ustaveny výcviková jednotka a výsadkářská škola, první v Gioii a druhá, po pádu Říma, v Lido di Roma. Dobrovolníci z 8th Army procházeli těmito zařízeními před připojením k brigádě na frontě. Menší výsadkářská škola byla založena v Monopoli na jaderském pobřeží a používána zejména speciálními silami, SOE a commandos, kteří pronikali do okupované Jugoslávie. V březnu 1944, po jaru, stráveném hlídkováním severně od akvaduktu Tragino, byla 2nd Bde. veteránskou jednotkou. V tomto měsíci byla poslána do Cassina, kde zůstala do konce května. 1.6. provedlo 60 mužů z 6th Para Bn. operaci Hasty, diverzní útok na německé cíle u Rimini. Celá německá brigáda byla poslána k jejich chycení, celá divize byla držena v záloze a operace tak byla velmi úspěšná, jen několik mužů bylo zajato. Jen o měsíc přišla operace Anvil, invaze do jižní Francie. Pod velením Maj.Gen. R.T. Fredericka 1st US Airborne Task Force, měla brigáda obsadit oblast mezi vesnicemi La Motte a Le Muy 15 mil do vnitrozemí od St. Tropez. D-Day byl 15.8.1944 a do 3:20 ustavili pathfindeři z 23rd Ind. Para Btn. přístroj Rebecca-Eureka v přistávací zóně. Přesto byl seskok opět zmatkem. Ze 125 letadel z US 51st Troop Carrier Wing, které vzlétly z Říma, jen 73 nalezlo přistávací zónu. Někteří muži přistáli až u Cannes, 20 mil dolů po pobřeží. Všechny cíle byly zajištěny do rána a byla vyčištěna přistávací plocha pro přilétající kluzáky, 61 Horsa a Hadrian, nesoucích 64th Lt. Bty., RA a 300th Air-Landing Bty., RA. 17.8. dorazily první pozemní jednotky. Po dalších hlídkách byla 2nd Ind. Para Bde. stažena 26.8. O šest týdnů později byla opět v akci, tentokrát v Řecku. Pod tlakem postupujících sovětských jednotek na východní frontě, evakuovali Němci Athény na počátku října 1944 a 12.10. seskočila posílená rota z 4th Para Bn. na letišti Megara 40 mil západně od města. Ztráty mezi výsadkáři byly díky větru vysoké. Navzdory tomu, že polovina mužů byla zraněna, zabezpečili výsadkáři letiště. Zbytek brigády následoval o dva dny později, ale závod o Athény byl ztracen 15.10., protože výsadkáři přijeli do města až po 2nd Commando Brigade. Další tři měsíce bojovala brigáda na cestách z Athén do Saloniky, ale ne proti ustupujícím Němcům. Brigáda se zapojila do občanské války proti levicovým silám a utrpěla těžké ztráty. Nicméně britská formace (Arkforce, včetně 3rd a 23rd Armd. Bde.) porazila partyzány ELAS. V lednu 1945 byla brigáda stažena do Itálie k dalším operacím. 6.3. až 4.5.1945 bylo naplánováno nejméně 32 operací, ale žádná se nekonala. S koncem války se 2nd Independent Parachute Brigade vrátila do Británie v červnu 1945, kde se připojila k 6th Airborne Division.


5 Para kulometná obsluha na střeše budovy v Athénách, prosinec 1944.



Whorecore: Headless

25. září 2013 v 5:46 | paulito |  Hudba
90%
2013

Druhé LP izraelské death metal/grindcore kapely z Tel Avivu, založené v roce 2003. Hraje ve složení Asaf Meiden (bicí), Nir Doliner (kytara), Conan (zpěv), Ishay Berger (baskytara), Nir Gutraiman (kytara) a Zion Mizrachi (zpěv).




Týr: Valkyrja

25. září 2013 v 5:42 | paulito |  Hudba
70%
2013

Nejnovější, již sedmé LP skupiny z Torshavnu na Faerských ostrovech, hrající od roku 1998 progressive folk metal. Hraje ve složení Gunnar Thomsen (baskytara), Heri Joensen (zpěv, kytara) a Terji Skibenaes (kytara).




Turisas: Turisas

25. září 2013 v 5:38 | paulito |  Hudba
60%
2013

Nejnovější, čtvrté LP finských folk/symfonických metalistů z Hämeenlinny, hrajících od roku 1999. Skupina hraje ve složení Jussi Wickström (kytara, zpěv), Warlord Nygard (zpěv), Olli Vänskä (housle, zpěv), Robert Engstrand (klávesy, zpěv), Jesper Anastadiasis (baskytara) a Jaakko Jakku (bicí).




Stomach Earth: Stomach Earth

25. září 2013 v 5:33 | paulito |  Hudba
60%
2013

První LP hudebníka Mikea McKenzieho, který od roku 2004 produkuje doom/death metal v americkém Salemu.