Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Únor 2012

Zwart Water

26. února 2012 v 21:37 | paulito |  Filmy
60%
2010
Horor
Režie: Elbert van Strien
Hrají: Els Dottermans, Lisa Smit

Rodina se stěhuje na venkov do starého polorozpadlého domu. Plánovaná idylka skončí ve chvíli, kdy se jejich devítiletá dcera Lisa spřátelí s duchem tajemné holčičky, která žije v suterénu domu.
Takový poměrně komorní horor s předvídatelným dějem , opravdu nic extra, navíc holandština je na poslech dost děsná řeč.






Bojové vozidlo Land Rover WMIK

26. února 2012 v 19:03 | paulito |  Historie
Název WMIK byl poprvé použit v roce 1999, když britské ministerstvo obrany objednalo 138 kitů Weapon Mount Installation Kit pro Land Rovery. Tyto kity byly vyvinuty firmou Ricardo Special Vehicles z předchozího společného projektu firmou Land Rover, nazvaného Multi-Role Vombat Vehicle (MRCV). WMIK se skládal z modulární klece a upevnění zbraní, které mohly být upevněny na auto Land Rover a tak změnit užitkové vozidlo na útočné, hlídkové nebo vozidlo palebné podpory, vyzbrojené dvojicí kulometů 7,62 mm GPMG nebo kulometem GMPG a těžkým kulometem 0.50 cal L1A1 HMG nebo protitankovou střelou ATGM Milan. Toto původní WMIK vozidlo mělo prázdnou hmotnost 2.089 kg a bojovou 3.350 kg. Bylo okamžitě nasazeno k jednotkám British Army, Royal Marine a RAF a zúčastnily se akcí v Kosovu v roce 1999 a operací v Sierra Leone v roce 2000. V roce 2006 ministerstvo obrany vydává objednávku na 80 WMIK Land Roverů se zvýšenou nosností pro operaci Herrick v Afghánistánu. Ty byly nazvány EWMIK (Enhanced WMIK) a původní vozidlo bylo zpětně označeno jako OWMIK (Original WMIK). EWNIK byl přestavěn z vozidla Land Rover Wolf a prázdnou hmotnost měl 2.960 kg a bojovou 4.100 kg a byl schopen nést granátomet Heckler und Koch L134A1 40 mm AGLG, kulomet Manroy L1A1 0.50 cal HMG nebo střely ATGM Javelin, radiovybavení Bowman a vybavení pro elektronickou válku. Vozidlo mělo nová litinová kola a samodohušťovací pneumatiky, ochranné rohože Jankem MAPIK, podlahu posílenou proti minám a větší skladovací prostor. Pro zvýšení nosnosti vozidla vyvinula firma Ricardo posílené šasi, zavěšení a brzdy. V listopadu 2007 byla objednána přestavba kolem 200 existujících OWMIK Land Roverů a Land Rover Wolf na standard RWMIK (Re-furbished WMIK), který měl bojovou hmotnost 4.100 kg. Ten měl 12/24 V elektrickou soustavu, infračervená světla, vylepšené terénní zavěšení a lepší protiminovou ochranu. Koncem roku 2009 byla vyvinuta další verze, RWMIK+, který nesl dalšího muže posádky, zlepšenou ergonomii a elektrickou výbavu, lepší protiminovou ochranu, zdokonalenou ochranou klece, šasi a zavěšení a nový motor 2.8l 300Tdi s novou automatickou převodovkou. Vyrobeno má být 183 RWMIK+, jednak přestavbou EWMIK vozidel a šasi Land Rover/NP Aerospace CAV Snach, přestavěných na Land Rover Wolf u Defence Services Group.




Margin Call

26. února 2012 v 8:48 | paulito |  Filmy
90%
2011
Drama / Thriller
Režie: J.C. Chandor
Hrají: Kevin Spacey, Zachary Quinto, Paul Bettany, Stanley Tucci, Simon Baker, Jeremy Irons, Penn Badgley, Mary McDonnell, Demi Moore, Al Sapienza, Ashley Williams, Aasif Mandvi

Thriller ze světa velkých peněz vypráví příběh klíčových postav investiční firmy v průběhu jednoho z prvních dnů finanční krize, jež se rozpoutala roku 2008. Když nezkušený finanční analytik Peter Sullivan (Zachary Quinto) odhalí informace, které mohou jeho firmu poslat ke dnu, vyvolá tím řetězec rozhodnutí - finančních i morálních - a katapultuje životy všech zainteresovaných na pokraj katastrofy. Pomocí skvěle vykreslených lidských charakterů film Margin Call ukazuje, že nic není jen černé, nebo bílé. V dalších rolích fascinujícího debutu scenáristy a režiséra J. C. Chandora se představují Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Stanley Tucci a Demi Moore. Margin Call nabízí neúprosný a odvážně autentický pohled na finanční průmysl a jeho aktéry ve chvíli, kdy stojí před rozhodnutími, která utvářejí budoucnost celého světa.
Vynikající film, z pozadí začátku krize v roce 2008, netuším nakolik pravdivý, ale určitě zajímavý. A mají recht.. v dnešní době půjček a dluhů jsou peníze jen nějaká virtuální čísla kdesi.




Piers Anthony: Záblesk paměti

20. února 2012 v 20:55 | paulito |  Knihy
Kdo by neznal slavný Total Recall s Arnoldem Schwarzenegrem v hlavní roli, vynikající sci-fi z Marsu.. a tohle je kniha napsaná podle filmu, takže poměrně věrná kopie, včetně všech postav.
Rekall ? výrobce syntetických vzpomínek za několik miliónů dolarů. Na konci jednadvacátého století udělají jeho zkušení specialisté nemožné možným a dodají tak lesku všedním existencím svých klientů. Avšak živé sny o Marsu stavebního dělníka Douglase Quaida skrývají smrtící tajemství: jeho pravou osobnost. Její majitel je pak štván zabijáky ze své minulosti, kterou objeví, a která se náhle stane hrůznou skutečností. Literární zpracování slavného filmu Paula Verhoevena Total Recall.


CSI Miami 8 (CSI Miami Season 8)

19. února 2012 v 20:08 | paulito |  Filmy
70%
2009

Další řada kriminálky z Miami v čele se Horatio Kanem (David Caruso).






Seeking Justice

19. února 2012 v 17:29 | paulito |  Filmy
70%
2011
Drama / Thriller / Akční
Režie: Roger Donaldson
Hrají: Nicolas Cage, January Jones, Guy Pearce, Harold Perrineau, Jennifer Carpenter, Wayne Pére, Rey Hernandez, Cullen Moss

Nick Gerard (Nicolas Cage) je naprosto obyčejný člověk. Ale jednoho dne je jeho žena napadena a jeho život se od základu změní. Policie je bezradná a neví si s případem rady, tak se Nick rohodne jednat na vlastní pěst, přičemž zjisťuje, že existuje jakási skupina civilní stráže (Vigilante), která se takovými případy zabývá. Požádá je o pomoc, ale tím na sebe bere závazek, ze kterého nelze tak lehce vyklouznout, jak si původně myslel.
"Hladový králík skáče" je heslem, kterým se kontaktují členové skupiny, jenž se rozhodla vzít spravedlnost v New Orleans do vlastních rukou, bohužel je jeden z nich tak zaslepen mocí, že likviduje i lidi, kteří se ničím neprovinili, ale v té chvíli narazí na špatného člověka, Nicka Gerarda, který se rozhodně nehodlá stát poslušnou obětí. Film o právu, spravedlnosti, pomstě a konečně také slušný film s Nicolasem Cagem.




Model Jakovlev Jak-3 pluku Normandie-Němen

18. února 2012 v 18:37 | paulito |  Historie





Jakovlev Jak-3
Vznikl v roce 1942 v konstrukční kanceláři Alexandra Sergejeviče Jakovleva dalším zdokonalením a rekonstrukci stíhačky Jak 1M. Vedoucím konstruktérem přestavby, jejímž cílem se měl stát rychlý, vysoce obratný silně vyzbrojený a dobře ovladatelný stroj byl K.V. Sínelščikov. Stíhací letoun Jak 1M nebyl za základ nového stroje vybrán náhodou. Šlo o radikálně upravený původní Jak-1 s křídlem o menším rozpětí a se zmenšenou nosnou plochou (z původních 17,2 m2 na 14,9 m2!) a s kapkovitým krytem kabiny (místo původní trupové). Pří použití stejného motoru VK-105 PF-2 o maximálním výkonu 910 kW (1.240 k) stoupla maximální rychlost o více než 10 km/h až na 610 km/h. Stíhací letoun Jak-3 převzal od Jak 1U menší rozpětí křídel, motor i kapkovou kabinu. Výraznými změnami však prošla aerodynamika celého stroje. Olejový chladič z přídě trupu pod motorem byl přemístěn do kořenů křídel. V náběžné hraně u trupu byly vstupní otvory pro vzduch, zatím co regulovatelné výstupní otvory (s aerodynamickými ploškami) byly pod křidly. Úpravou prošel i chladič kapaliny, který sice zůstal pod trupem u odtahové hrany křidel, ale byl více do trupu zapuštěn a lépe aerodynamicky vyřešen vstup vzduchu i jeho regulace při výstupu. Konstrukce draku odpovídala v podstatě předcházejícím Jakovlevovým stíhačkám, nosníky křídel však již byly duralové (nikoliv dřevěné). Potah přední částí trupu včetně pilotního prostoru pozůstával z odnímatelných duralových panelů a příhradová kovová kostra trupu za kabinou byla potažena plátnem. Oproti původním Jak-l byla podstatně silnější i výzbroj, tvořená jedním osovým kanónem ŠVAK ráže 20 mm a dvěma synchronizovanými kulomety UBS ráže 12,7 mm. Přes tuto výzbroj byl Jak 3 o více než 200 kg lehčí než Jak-l (2.105 kg proti 2.330 kg) a jeho maximální rychlost dosahovala ve výši 500 m hodnoty 660 km/h. Vynikající byly i letové vlastnosti, manévrovatelnost a stoupavost. První prototypy nového stíhacího letounu prošly úspěšnými státními zkouškami v dubnu 1943, záhy na to byla zahájena velkosériová výroba a stroje se dostaly na frontu již v červenci téhož roku, aby zasáhly s velkým úspěchem do bitvy v Kurském oblouku. Nové Jaky převyšovaly svými letovými vlastnostmi i výkony všechny v té době používané fašistické letouny a patřily k nejobávanějším a také k nejrozšířenějším sovětským strojům. Také stíhací letoun Jak-3 byl dále vyvíjen. Montáží podstatně výkonějšího motoru VK-107 A výkonu až 1250 kW (1700 k) a výrazně silnější výzbroje - osového kanónu N-37 ráže 37 mm (místo původního ŠVAKu) a dvou UB-20 ráže 20 mm (místo UBT 12,7 mm) vznikla jeho nejvýkonnější verze, označená Jak-3U a zavedená do výzbroje sov. voj. letectva po skončení 2. světové války. Tento stroj, s max. rychlostí přes 700 km/h., byl - spolu se stihači Jak-9U a La 11 standardním stíhacím letounem až do nástupu kvalitativně nové - reaktivní techniky. Tak se Jak-3U stal jedním z posledních stíhacích strojů s pístovým motorem, používaných vojenskými vzdušnými silami SSSR. Celkem bylo vyrobeno 4848 strojů typu Jak-3.

Pluk Normandie-Němen
Nejznámější leteckou formací Svobodných Francouzů byl pluk Normandie-Němen. Squadrona Normandie byla ustavena 25.11.1942 pod velením Cdt. J. Tulasne. 22.3.1943 byla Normandie začleněna do 1. letecké armády Západního frontu a svůj účet otevřela 5.4., kdy poručík Preziosi a aspirant Durand sestřelili Fw-190. V květnu byla eskadra zařazena pod velení 303. stíhací divize, které velel generálmajor G. Zacharov. Brzy po bitvě u Kurska byla eskadra posílena a byl ustaven 1. samostatný stíhací pluk Normandie, který dostal nové stíhačky Jak-9. V srpnu a září 1943 byl pluk nasazen na podporu Smolenské operace. V létě 1944 pokračoval pluk Normandie v leteckém krytí jednotek 3. běloruského frontu. 28.11. dostal pluk druhou část názvu - Němen, po řece v Bělorusku. V ten den se dva francouzští piloti, M. Albert a R. de la Poype, stali Hrdiny Sovětského svazu. V lednu a únoru 1945 se pluk zúčastnil bojů nad Východním Pruskem. 30.3.1945 byl pluk vyznamenán Řádem Rudého praporu. Brzy po skončení války se francouzští piloti vrátili domů ve svých letadlech. V letech 1943-45 zničili piloti pluku 273 nepřátelských letadel. Více než 30 pilotů se stalo esy. Titulem Hrdina Sovětského svazu byli vyznamenáni také J. Andre (15 vítězství) a M. Lefevre (posmrtně). Ve výzbroji pluku Normandie byla letadla Jak-3, Jak-9, Jak-9T a Jak-7V.

Underworld: Probuzení (Underworld: Awakening)

18. února 2012 v 17:34 | paulito |  Filmy
80%
2012
Akční / Fantasy / Horor
Režie: Måns Mårlind, Björn Stein
Hrají: Kate Beckinsale, Scott Speedman, Charles Dance, India Eisley, Michael Ealy, Stephen Rea, Theo James, Sandrine Holt, Dan Payne, Kristen Holden-Ried, Daniel Boileau, Wes Bentley

Od chvíle, kdy Selene se svým lidsko-lykanským milencem Michaelem zničili prastarého upíra Marcuse ve filmu Underworld: Evolution, uběhlo již patnáct let. V jejich průběhu lidstvo odhalilo existenci jak upírů, tak lykanů, a rozpoutalo válku s cílem obě rasy vyhladit. Selene, která byla v průběhu genocidy zajata, se po více než deseti letech probouzí jako vězeň v neprodyšně uzavřené laboratoři společnosti Antigen, mocné korporace, která se snaží vyvinout vakcínu proti virům, jenž mají na svědomí existenci upírů a lykanů. Selene je zničena zjištěním, že Michael zemřel, ale smutek je velice záhy překonán šokujícím zjištěním, že v průběhu svého kryogenního spánku porodila dceru Eve (India Eisley). Ve snaze najít úkryt pro sebe i své dítě se Selene ocitá ve světě, kde jsou příslušníci její kdysi tak hrdé rasy na hranici vyhubení a zbytky přežívajících se ukrývají v podzemí. Odvržena zbývajícími klany se Selene rozhodne spojit své síly s mladým upírem Davidem (Theo James), který se k ní připojí v krvavém tažení proti Antigenu, jenž se snaží zničit ji i její dítě. Když jí na stopu přijdou také její obvyklí nepřátelé, lykani, zdá se, že je i Selene naprosto bezmocná proti nejzákeřnějšímu protivníkovi v historii série Underworld: geneticky vylepšenému superlykanovi.
Další, již čtvrtý díl ságy o věčném boji upírů a lykanů, tentokráte neutuchající akce v podání Kate Beckinsale, která ničí jednoho lykana za druhým při obraně své dcery před geneticky upravenými lykany, čímž se původní horor dostává spíš do roviny sci-fi akce. Konečně zase jeden slušný film...




Ossastorium: Expergo

18. února 2012 v 11:50 | paulito |  Hudba
60%
2011

Litevská skupina Ossastorium byla založena v roce 2001 v Kaunasu v Litvě a Expergo je jejich druhé LP. Hraje ve složení Vabalas (baskytara), Sieras (bicí), Rytis Paleckis (kytara) a Dellamorte (kytara, zpěv).






21 Lucifers: In The Name Of...

18. února 2012 v 11:43 | paulito |  Hudba
70%
2006

Švédská trash/death metalová skupina 21 Lucifers byla založena v roce 2002 ve Falunu a In The name Of.. je jejich první LP.





Kolaborovali s nacisty: Pierre Laval (Nazi Collaborators)

17. února 2012 v 18:29 | paulito |  Dokumenty
Pierre Etienne Laval (28. června 1883, Châteldon - 15. října 1945, Fresnes) byl francouzský politik. Byl čtyřikrát prezidentem Rady ministrů - premiérem v dobách Třetí republiky. Po německé invazi v roce 1940 se stal členem vlád Vichystické Francie a také premiérem. Po osvobození Francie v roce 1945 byl zatčen, odsouzen k trestu smrti za vlastizradu a popraven zastřelením.



Generalmajor Iwan von Ilsemann (Wehrmacht)

17. února 2012 v 18:22 | paulito |  Historie



* 13.10.1882, Lüneburg
† 29.6.1964, Garmisch-Partenkirchen
Iwan von Ilsemann vstoupil 27.2.1901 jako Fahnenjunker do Královské pruské armády. Byl zařazen k 1. Großherzoglich Hessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 25. U něj byl po absolvování Válečné školy povýšen 18.8.1902 do hodnosti Leutnant, patent byl antidatován k 19.8.1901. 1.10.1907 byl jmenován adjutantem oddílu. Na jaře 1908 byl přeřazen na dva roky k námořnictvu. Po návratu k 1. Großherzoglich Hessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 25 byl 18.8.1910 povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1911 byl převelen do Válečné akademie. Krátce před začátkem první světové války se v létě 1914 vrátil k 1. Großherzoglich Hessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 25. Tam byl jmenován velitelem muniční kolony. Od konce srpna 1914 se stal velitelem baterie. 8.10.1914 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na jaře 1915 byl přidělen ke štábu pluku. Příští léta byl nasazen u různých štábů, hlavně jako 1. Generalstabsoffizier (Ia). Na konci války byl zařazen u XXV. Reserve-Korps. Po válce přišel zpět k 1. Großherzoglich Hessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 25. Na začátku února 1920 byl propuštěn z Reichswehru v hodnosti Major. 1.10.1933 vstoupil jako Landwehroffizier opět do Reichswehru. Nejdříve byl nasazen na Kommandantur Berlin. Od podzimu 1934 zastával u tohoto velitelství funkci vedoucího výcviku. Počátkem března 1934 byl jmenován doplňovacím důstojníkem a byl povýšen do hodnosti Major (E). 1.4.1936 byl nasazen u štábu Kommandantur Berlin. 1.11.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a přeložen na odděleni zpravodajské služby při velvyslanectví v Bernu ve Švýcarsku. 1.11.1937 se zde stal vojenským atašé. 1.1.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant (E) a 1.9.1940 do hodnosti Oberst (E). 1.3.1941 byl poté jmenován aktivním důstojníkem a stal se normálním Oberstem. 1.6.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.7.1944 byl odvolán ze služby a přeřazen do Führerreserve. Díky pokročilému věku byl 31.12.1944 propuštěn z Wehrmacht.


Generalmajor Helmuth von Ilsemann (Wehrmacht)

17. února 2012 v 18:15 | paulito |  Historie



* 18.12.1891, Allenstein
† 29.9.1957, Gauting
Helmuth von Ilsemann vstoupil 26.3.1912 jako Fahnenjunker do Královské pruské armády. Byl přidělen k 1. Großherzoglich Hessisches Feldartillerie-Regiment Nr. 25. U něj navštěvoval Válečnou školu a 19.8.1913 byl povýšen do hodnosti Leutnant, patent byl antidatován k 19.8.1911. Na počátku první světové války šel na začátku srpna 1914 jako velitel čety se svým plukem na frontu. Později byl jmenován adjutantem oddílu. 5.10.1916 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a stal se adjutantem pluku. Koncem války byl adjutantem velitele pluku. V první světové válce získal oba stupně Železného kříže a další vyznamenání. Po válce byl převzat do Reichsheer. Koncem roku 1919 byl převelen k Reichswehr-Artillerie-Regiment 11. Také v Übergangsheer na jaře 1920 zůstal u této jednotky. Po vytvoření Reichswehru byl zařazen k 5. (Württ.-Hess..) Artillerie-Regiment. 1.3.1924 byl v hodnosti Hauptmann jmenován adjutantem 5. Artillerie-Regiment ve Fuldě. 1.10.1924 byl poté přeložen na ministerstvo Reichswehru do Berlína. Tam byl dalších 7 let adjutantem u Heeres-Personalamt (PA). 1.10.1931 byl jmenován velitelem 11. (reitende) Batterie, 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Potsdam. 31.3.1934 byl propuštěn z aktivní služby u Reichswehru v hodnosti Major. Při mobilizaci pro druhou světovou válku byl koncem srpna 1939 jako Major opět zařazen do aktivní služby. Na počátku září 1939 se stal velitelem jednoho Artillerie-Ersatz-Abteilung z Artillerie-Ersatz-Regiment 7. Tomu velel jak během tažení v Polsku, tak na Západě v roce 1940 a v Rusku v létě 1941. 1.12.1941 se stal velitelem Artillerie-Regiment 333. Ten se stal doplňovací jednotkou v Bretani. 1.7.1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutenant a 1.2.1943 do hodnosti Oberst. V té době byl se svým plukem nasazen na jižním křídle východní fronty. Na podzim 1943 se stal velitelem nového Artillerie-Regiment 367. Pluk byl nasazen proti partyzánům v Chorvatsku. 17.9.1944 byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě. 1.12.1944 byl přeložen do Führerreserve. 1.1.1945 byl jmenován do funkce Artillerie-Kommandeur 122 (Arko 122) u I. Fallschirm-Korps a nasazen v Itálii. 20.4.1945 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Krátce před koncem války padl do zajetí západních Spojenců, ze kterého byl propuštěn na jaře 1947.


Generalmajor Max Ilgen (Wehrmacht)

17. února 2012 v 18:10 | paulito |  Historie
* 13.4.1894, Königsberg
† 15.11.1943, Rovno (pohřešován)
Max Ilgen vstoupil 5.2.1913 jako Fahnenjunker do Královské pruské armády. Byl zařazen do 3. Brandenburgisches Infanterie-Regiment "Graf Tauentzien von Wittenburg" Nr. 20. U něho byl po absolvování Válečné školy povýšen 19.6.1914 do hodnosti Leutnant. Důstojnický patent byl datován k 23.6.1912. Na počátku první světové války patřil stále k tomuto pluku. 16.9.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Po skončení války byl v roce 1920 v hodnosti Oberleutnant zařazen k Sicherheitspolizei. V policejní službě dosáhl hodnosti Major der Polizei. Při přeměně Reichswehru na Wehrmacht byl v roce 1935 v hodnosti Major převzat do Wehrmacht. Jeho hodnost byla potvrzena k 1.5.1934. 1.10.1936 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. V roce 1937 patřil k Infanterie-Regiment 48. 10.11.1938 byl převelen ke štábu Infanterie-Regiment 4 v Kolbergu. Tam byl 1.6.1939 povýšen do hodnosti Oberst. Na počátku druhé světové války byl v létě 1939 s Infanterie-Regiment 4 poslán na frontu. 10.10.1939 byl jmenován velitelem Infanterie-Regiment 96. Vedl pluk na jaře 1940 během tažení na Západě. V létě 1941 vedl potom svůj pluk ve východním tažení při útoku v severním Rusku. 24.1.1942 byl v zastoupení jmenován velitelem 32. Infanterie-Division na severním úseku východní fronty. 14.2.1942 byl za své výkony velitele pluku vyznamenán Německým křížem ve zlatě. 1.3.1942 odevzal opět velení divize a obdržel zpět velení Infanterie-Regiment 96. 24.12.1942 byl převelen do Führerreserve. 1.2.1943 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. V této hodnosti byl 1.8.1943 jmenován velitelem Osttruppen z.b.V. 740. 15.11.1943 byl hlášen jako pohřešovaný v okolí Rovna. Byl unesen sovětskými partyzány pod vedením Nikolaje Kuzněcova ze svého domu a poslán letadlem do Moskvy, kde byl odsouzen a pověšen.

Generalmajor Hugo Ihsen (Wehrmacht)

17. února 2012 v 18:05 | paulito |  Historie



* 16.11.1887, Köln
† 31.8.1971, Bremen
Hugo Ihssen vstoupil 24.2.1906 jako Fahnenjunker do Královské pruské armády. Byl zařazen k Magdeburgisches Fußartillerie-Regiment "Encke" Nr. 4. Zde byl po absolvování Válečné školy 16.8.1907 povýšen do hodnosti Leutnant, která byla datována k 14.2.1906. Od podzimu 1910 byl převelen do Vojenské technické akademie. 1.10.1912 byl zařazen k Lehr-Regimentu Dělostřelecké školy. Na počátku první světové války přišel na počátku srpna 1914 jako ordonanční důstojník k 2. Garde-Fußartillerie-Regiment. Zde byl 8.10.1914 povýšen do hodnosti Oberleutnant. Od jara 1915 byl ve svém pluku nasazen jako důstojník baterie. 18.10.1915 byl potom jako velitel baterie u svého pluku povýšen do hodnosti Hauptmann. V únoru 1917 byl převelen ke Generalkommando V. Reservekorps. Tam byl do léta 1918 jako štábní důstojník pro dělostřelectvo. Na počátku července 1918 se stal velitelem oddílu v Reserve-Fußartillerie-Regiment Nr. 11. Během války byl vyznamenán oběma stupni Železného kříže. Po skončení války byl přeřazen do Dělostřelecké školy. Koncem roku 1919 se stal velitelem baterie u Reichswehr-Artillerie-Regiment 15. V Übergangsheer na jaře 1920 patřil stále k tomuto pluku. Při výstavbě Reichswehru byl jako Hauptmann zařazen do štábu II. Abteilung, 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment. V létě 1921 se stal velitelem 6. Batterie, 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Frankfurtu nad Odrou. Na podzim 1924 se stal štábním důstojníkem pluku a 1.4.1926 na 18 měsíců opět velitelem 6. Batterie. 1.10.1927 byl převelen do Dělostřelecké školy v Jüterbogu. Tam byl jako instruktor povýšen 1.6.1928 do hodnosti Major. V letech 1929-30 převzal také velení zde umístěného Beobachtungs-Lehr-Abteilung. 1.10.1932 byl opět převelen ke štábu 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment ve Frankfurtu nad Odrou. Zde byl 1.3.1933 povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Na jaře 1934 přišel na ministerstvo Reichswehru do Berlína. Zde se stal vedoucím oddělení Statistische Gruppe (Wa Prw 8) a 1.3.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. Po reorganizaci ministerstev spadal od jara 1935 pod Říšské ministerstvo války. V listopadu 1936 byl jmenován velitelem Artillerie-Regiment 11 v Allensteinu. 12.10.1937 byl jmenován Artillerie-Feldzeug-Inspektor I. 1.8.1938 byl dán k dispozici OKH. Při mobilizaci pro druhou světovou válku byl v létě 1939 jmenován velitelem Artillerie-Ersatz-Regiment 2 ve Stettinu. V listopadu 1939 se stal velitelem Artillerie-Regiment 70. V této funci se na jaře 1940 zúčastnil tažení na Západě. 1.10.1940 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 1.11.1940 předal pro nemoc své velení a byl přeložen do Führerreserve. V září 1941 byl jmenován velitelem Feldzeug-Kommando III v Berlíně. V prosinci 1942 předal velení a byl opět přeřazen do Führerreserve. 1.5.1943 byl jmenován velitelem zajateckých táborů ve Wehrkreis XX. V této funkci byl až do roku 1945. Po kapitulaci padl do zajetí západních Spojenců, ze kterého byl propuštěn na jaře 1946.


Generalmajor Max Ibel (Luftwaffe)

17. února 2012 v 18:02 | paulito |  Historie



* 2.1.1896, München
† 19.3.1981, München
Max Ibel vstoupil 5.7.1915 jako Fahnenjunker do Královské bavorská armády. Přišel k 1. bayerischen Pionier-Ersatz-Bataillon. Na jaře 1916 byl převelen k 3. Feld-Pionier-Kompanie, I. Bayerischen Armeekorps na frontě. 18.10.1916 byl u této jednotky povýšen do hodnosti Leutnant. V této hodnosti byl u své roty nasazen jako velitel čety. Na jaře 1918 se vrátil k 1. bayerischen Pionier-Ersatz-Bataillon. Od toho byl převelen ke Garde-Reserve-Pionier-Regiment (G.R.P.R.), který se stal známým nasazením plamenometů. Během války byl vyznamenán oběma stupni Železného kříže a dalšími vyznamenáními. Po válce byl na počátku roku 1919 poslán na dovolenou. Na jaře 1919 přišel k 1. Königlich Bayerisches Pionier-Bataillon, kde byl krátce nato jmenován Adjutantem. Byl poté převzat do Reichsheeru jako Leutnant, kde mu byla jeho hodnost potvrzena zpětně k 1.8.1916. V Übergangsheer o 200.000 mužích patřil k Reichswehr-Pionier-Bataillon 21. Při výstavbě Reichwehru o 100.000 mužích byl převzat do 7. (Bayer.) Pionier-Bataillon. Nejpozději na jaře 1924 byl u 1. Kompanie, 7. (Bayer.) Pionier-Bataillon v Mnichově. 31.7.1925 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant s platností od 1.4.1925. Na jaře 1926 patřil k 4. (Bad.) Eskadron, 18. Reiter-Regiment v Ludwigsburgu. Pouději na jaře 1927 byl opět převelen k 1. Kompanie, 7. (Bayer.) Pionier-Bataillon. 31.7.1928 byl jeho další úkol maskován propuštěním z aktivní služby. Odjel do Lipecku v Rusku, kde absolvoval tajný letecký výcvik. Další tři roky pak zůstal v Sovětském svazu. 1.10.1931 byl opět převzat do Reichswehru. Byl jmenován velitelem 1. Kompanie, 7. (Bayer.) Pionier-Bataillon v Mnichově. Jako takový byl 1.12.1932 povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.4.1934 byl jako instruktor přidělen do Pilotní školy Schleißheim. Zde byl také převzat do tajné Luftwaffe. 1.3.1935 byl zařazen jako referent pro piloty u Inspekce škol v Berlíně. Zde byl 1.11.1935 povýšen do hodnosti Major. V květnu 1936 byl nasazen jako velitel oddílu k Jagdgeschwader 134 do Dortmundu. Po dvouměsíčním výcvikovém kursu u Školy pro lety naslepo Celle byl 1.12.1936 zařazen jako Staffelkapitän k I. Gruppe Jagdgeschwader 232 v Bernburgu. 1.3.1937 převzal jako Kommandeur I. Gruppe Jagdgeschwader 135. 1.6.1938 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.11.1938 převzal jako Kommodore Jagdgeschwader 231, která byla později přejmenována na Jagdgeschwader 3. Na počátku druhé světové války v létě 1939 byla jeho Geschwader určena k obraně Berlína. Koncem září 1939 převzal velení Jagdgeschwader 3. Poté jako Komodore převzal výstavbu Jagdgeschwader 27. Geschwader velel potom na jaře 1940 při tažení na Západě. Za to získal obě Spony k Železnému kříži. V červenci 1940 byl povýšen do hodnosti Oberst. 22.8.1940 byl vyznamenán Rytířským křížem. V říjnu 1940 předal velení a byl jmenován velitelem Jagdfliegerschule 4 ve Fürthu. Na počátku června 1941 byl jmenován velitelem Jagdfliegerführer 3 ve Westenu. 1.12.1942 byl jmenován do funkce Höherer Jagdfliegerführer West. V září 1943 byl přeložen do Führerreserve. 1.10.1943 byl jmenován velitelem 2. Jagd-Division. 1.1.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Na počátku roku 1945 byl opět přeřazen do Führerreserve. V únoru 1945 byl jmenován inspektorem pro nasazení tryskových letadel u zplnomocněnce pro nasazení tryskových letadel. Na konci války byl zajat západními Spojenci, ze zajetí byl propuštěn na jaře 1948. 1.10.1957 byl zařazen do Bundeswehr v hodnosti Brigadegeneral a zde převzal 30.9.1961 velení 1. Luftverteidigungsdivision.


Kittyhawk vs. Fw 190: Rieti, duben 1944

17. února 2012 v 17:58 | paulito |  Historie
V dubnu 1944 se Kittyhawky z No. 239 Wing RAF pustily do dvou bitev s I./SG 4 Focke-Wulfy 190 nad letištěm Rieti ve střední Itálii.

7.4.1944
První velká bitva se konala na počátku odpoledne, když 60 Baltimore a 12 B-26 z Desert Air Force bombardovalo hydroelektrický závod v Terni. Střetly se s nepřátelskými stíhači a jeden Baltimore explodoval. Byl to pravděpodobně "Marauder", nárokovaný Uffz. Joachimem Schemelem z 5./JG 77 v 12.52, 10 km jihovýchodně od Termi ve 4.000 m. Po návratu hlásili piloti eskortních Spitfire sestřel dvou Bf 109 při ztrátě jednoho vlastního stroje. Unteroffizier Franz Kuntschar z 9./JG 53 byl zabit v boji, zřítil se nedaleko Calvi (Bf 109 G-6, WNr. 161723, žlutá 6). Feldwebel Leo Sliwa z 5./JG 77 a Uffz. Gerber-Schulz ze 4. Staffel hlásili sestřel Spitfire, zatímco Uffz. Paul Mang z 9./JG 53 nárokoval sestřel Kittyhawku severozápadně od Rieti (tento typ nebyl vůbec na bojišti přítomen, jen Spitfire). V 16.20 vzlétlo 12 Kittyhawk III z No. 112 Squadron s přídavnými nádržemi a 40 lb bombami z Cutelly na ozbrojený průzkum oblasti Terni. Jejich velitel, S/L W.K. Watts, byl sestřelen Flakem den předtím a tak je vedl F/L Lance "Happy" Ahern. Již ráno potopila No. 112 pomocnou loď o výtlaku 500 - 1.000 tun u Porto Civitanova, F/O Matt Matthias zaznamenal přímý zásah. V Rieti spatřila squadrona 12+ Fw 190 na letišti, dva právě vzlétaly a tři byly ve vzduchu. V souboji hlásili piloti Kittyhawků tři Focke-Wulfy sestřelené a pět poškozených. F/L Ahern napadl vzlétající letoun, kryl ho jeho wingman F/Sgt Warburton. F/S Peters napadl toto letadlo také, když ještě stále mělo vysunutý podvozek. Tento Fw vybuchl a zřítil se v plamenech severovýchodně od letiště. F/Sgt Cocks napadl další vzlétající Fw a poslal ho k zemi v plamenech na rohu letiště. Poté napadl další Fw, který šel do vývrtky a havaroval 2 km jihovýchodně od letiště, kde explodoval. Mezitím F/Lt Ahern dvakrát ostřeloval dva Fw 190, které byly ještě na zemi. Žádný ale nezničil. Při boji s dalším Fw 190 měl za ocasem najednou nepřítele, který zasáhl jeho letadlo. F/O Mathias napadl pět Fw 190, letících ve formaci nad Rieti, ale nezaznamenal žádný sestřel. Poté se k boji připojilo horních šest strojů. W/O Drown ostřeloval jeden Fw 190, zasáhl trup a ocasní plochy. LT. Hanreck napadl Fw na zemi. Tento Fw narazil do stromu a urazil si konec křídla. F/O Gray napadl vzlétající Fw. F/Sgt Warburton již nebyl po úvodním útoku vidět, ale byl zaslechnut, jak hlásí "byl jsem zasažen". Další Fw 190 se zřítil v plamenech na letiště, ale nikdo nevěděl, kdo ho sestřelil. Intenzivní protiletadlová palba kanónů Breda a 20 mm kanónů byla zahájena mezi letištěm a Rieti. Šest Fw 190 bylo již ve vzduchu a dalších šest+ bylo rozptýleno po letišti. Nepřátelská letadla měla špatnou kamufláž: tmavě zelenou shora a světla modrou zdola, takže mohla být viděna již na delší vzdálenost. Do 17.05 toho dne vykonala SG 4 18 vzletů proti soustředěním nepřátelských jednotek a zásobovacím kolonám v Palombaru, 12 km jižně od Oscara. Spojenecký rádiový odposlech zaznamenal Fw 190 ve vzduchu mezi 17.25 a 18.30. Eskorta 20 Bf 109 z II./JG 77 a III./JG 53 se k nim připojila jižně od Viterba. V 17.40 bylo 12 letadel z II./SG4 nad cílem a shodily 11 bomb. Čelila jim silná protiletadlová palba a zasažen byl Bf 109 G-6 z 4./JG 77 Uffz. Werner Engelhardta, když se formace obracela k domovu. Šest Fw 190 z I./SG 4 )tok neprovedlo, ale shodilo pět zajištěných bomb nad Němci drženým územím. Kittyhawky tak nejenže oslabily bombardovací misi, ale sestřelily navíc dva Fw 190 a zabily oba piloty. Byli jimi Hptm. Heinrich Zwipf (Gr. Stab, Fw 190A-6) a Uffz. Kurt Fischer (1./SG 4, Fw 190G-3). Zwipf byl Gruppenkommandeurem I./SG 4 a byl vyznamenán Rytířským křížem a Německým křížem ve zlatě. Třetí sestřel hlášený 112. squadrona byl tedy omylem. Zatímco Britové hlásili pět poškozených Fw 190, Němci měli poškození jen tři. Německé původní hlášení čtyř sestřelených Kittyhawků jistě a dvou pravděpodobně se během večera změnilo na pět jistě. Sestřelů měli dosáhnout Fw. Helmut Hellerbrand, Uffz. Ochs (2), Oblt. Schick z 1./SG 4 a Fw. Maikranz z 3./SG 4. Správnost těchto sestřelů mohla být ověřena relativně snadno nalezením vraků sestřelených Kittyhawků na Němci drženém území. To se ale nestalo a všechny sestřely byly oficiálně potvrzeny. Byl to pravděpodobně Hellerbrand, který hlásil sestřel F/S Bill Cocka. F/S Warburton byl sestřelen v 17.10, pravděpodobně to byl Maikranz nebo Ochs. Při návratu viděli piloti 112. squadrony formaci Baltimorů a Spitfirů, letících na sever a F/L Ahern je rádiem varoval před nepřátelskými stroji ve vzduchu. III./JG 53, eskortující Jabos do Ortony hlásila spatření "Bostonů" a jejich eskorty, ale nestřetla se s nimi.

20.4.1944
Desert Air Force ještě nebyla s Rieti hotová. 8.4. bylo letiště bombardováno 24 Baltimory, jejichž posádky hlásily řadu požárů a explozí a 24 Kittyhawky z 239. Wing, které ostřelovaly přistávací plochu a okolí. 20.4. vzlétla SG 4 v 11.00, sraz s eskortou a )tok na soustředění vozidel se měly konat v oblasti Lanciano. Po misi, která proběhla beze ztrát, I./SG 4 Focke-Wulfy přistály v Rieti. V 11.50 přistálo 18 Fw 190 k doplnění paliva. Stroje však nebyly hlášeny předem, takže byl problém s obstaráním cisteren. O pět minut dříve vedl S/L G.J. Black 12 Kittyhawků IV z No. 250 (Sudan) Squadron ke vzletu z Cutelly. Nesly 250 lb bomby a přídavné nádrže k ozbrojenému průzkumu silnic v okolí Avezzana, Orte, Terni a Rieti. Na letišti Rieti bylo zpozorováno 15 Fw 190 a jeden neidentifikovatelný jednomotorový letoun. Bomby byly svrženy na severní a západní část letiště, to bylo celé ostřelováno. Celkem bylo zapáleno 11 letadel, dvě z nich vybuchla. Spitfiry kryly celou operaci. Němci hlásili 13 spálených strojů, zapálených palbou, 3 lehce a 1 vážně poškozený. I./SG 4 byla překvapena 239. Wingem v Rieti již podruhé během dvou týdnů a tentokrát dokonce Kittyhawky neutrpěly žádné poškození. Další odpoledne provedlo 12 letadel squadrony průzkumný let nad oblast Rieti-Foligno a zapálilo střelbou šest vozidel v nedalekém městě. Na letišti byl poškozen Fw 190, zaparkovaný ve vyhořelém hangáru. Když Spojenci obsadili Rieti koncem června, nalezli zde nejméně 16 vraků Fw 190. Bitevní letci utrpěli těžké ztráty v operacích nad Itálií a I./SG 4 ztratila v dubnu 1944 25 letadel. 15 bylo zcela zničeno dvěma akcemi Kittyhawků nad Rieti a další byly poškozeny, naštěstí byli zabiti jen dva piloti. Náhrada zničených strojů přicházela průběžně a Gruppe začala duben s 44 a skončila s 33 stroji.

Ztracené světy: Ztracené město Aphrodite (Lost Worlds: The Lost City Of Aphrodite)

12. února 2012 v 18:16 | paulito |  Dokumenty
Dokument ukazující město antické Aphrodisias v dnešním Turecku a jeho rozkvět díky propuštěnci Julia Caesara, kterým byl Gaius Julius Zoilos a kzerý díky podpoře Octaviana Augusta v jeho boji s Markem Antoniem získal prostředky na nádherné stavby (divadlo a agora). Město zaniklo po několika zamětřeseních a díky politickým změnám a úpadku vlády Říma v této části světa.




Ztracené světy: Ježíšův Jeruzalém (Lost Worlds: Jesus Jerusalem)

12. února 2012 v 12:44 | paulito |  Dokumenty
Dokument NG zachycující Jeruzalém v době Ježíše a všechna známá místa, která provázejí poslední dny jeho života. Tvůrcem Jerusaléma a jeho nejvězší ozdoby, chrámu, byl později křesťanskou propagandou démonizovaný král Herodes Veliký. Chrám byl v té době největší stavbou celého světa.





Transportér munice Schützenpanzer M39

11. února 2012 v 16:41 | paulito |  Historie


Tento obrněný transportér vyráběný v USA byl v SRN nasazen v Bundeswehru jako muniční transportér. V roce 1956 bylo zařazeno prvních 32 vozidel k Panzergrenadier Lehr Bataillon 92 v Münsteru. M39 byl prvním transportérem munice Bundeswehru. Panzergrenadier Lehr Bataillon 92 byl jediným praporem Bundeswehru, který byl těmito vozidly vybaven. Prapor chtěl používat M39 také jako nosič minometů, protože se bez nich pancéřoví granátníci nechtěli obejít. Pro zkoušku byl použit americký 106 mm minomet se zkrácenou hlavní, ale nakonec nedošlo k jeho nasazení, protože zbraň měla při výstřelu příliš velký zpětný ráz. Jako pomoc byla korba vyztužena dřevěnými železničními trámy. Protože bylo rozhodnuto vyrábět Schützenpanzer HS 30, zůstaly M39 jen přechodným řešením.