Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Leden 2012

Vladimír Afanasjevič Obručev: Plutonie

31. ledna 2012 v 20:54 | paulito |  Knihy
Obručev napsal tento vědeckofantastický román v roce 1924. Popisuje výpravu do středu Země, při které vědci objeví Plutonii,oblast obývanou pravěkými zvířaty.
Vynikající dobrodružná klasika, podobná Zemanově Cestě do středu Země, jen o něco méně naivní. Skupina vědců se vydá v roce 1914 směrem k neobvjeveným ostrovům na sever od Aljašky a objeví zde vstup do středu Země, kde se postupně setkává s přírodou od pravěku přes třetihory až k vládcům jury, obřím mravencům, cestou zpět se zase setká s pralidmi, jen aby její výsledky byly díky Velké válce zapomenuty... i když.. kde se vzal u Kamčatky rakousko-uherský křižník? :-) Vynikající četba, stále dobrá, přestože se jí už pomalu, ale jsitě blíží 100 let.



The Innkeepers

29. ledna 2012 v 20:39 | paulito |  Filmy
60%
2011
Horor / Thriller
Režie: Ti West
Hrají: Sara Paxton, Pat Healy, Kelly McGillis

Claire (Sara Paxton) a Luke (Pat Healy) jsou posledními zbývajícími zaměstnanci v hotelu Yankee Pedlar Inn, který má být po více než 100 letech fungování uzavřen. V minulosti se tu odehrála děsivá vražda dívky, jejíž tělo bylo poté ponecháno po tři dny ve sklepení, aby na hrozný čin nikdo nepřišel. Hotel získává pověst nejstrašidelnějšího hotelu Nové Anglie. Claire a Luke jsou určeni k tomu, aby odhalili tajemství hotelu a potvrdili tak jeho temnou pověst. Do hotelu přicházejí poslední hosté a vše se zatím zdá být normální. Luke na své internetové stránce popisuje podivné události v hotelu. Mladé Claire vypráví o tom, jak v hotelu uviděl ducha zavražděné dívky a během nocí proto nahrává zvuky v domě. O nahrávání se střídá s Claire, která jako první narazí na divné zvuky a události. Jejich pátrání je usilovnější a nebezpečnější. Zjišťují, že klíč ke všemu je ve sklepení hotelu. Když se rozhodnou navštívit jeho temné chodby, zjišťují, že tak neměli raději nikdy učinit.
Nebylo to úplně špatné, ale takové.. všechno už tu bylo a ani nebylo vysvětleno, proč tam ten duch vlastně byl, jen přišla o život jedna lehce trhlá mladá slečna.




Odkrytý Egypt: Skutečný příběh faraona Ramese (Egypt Unwrapped: The Real Ramses)

29. ledna 2012 v 13:12 | paulito |  Dokumenty
V dalším díle dokumentu National Geographic pátrajía rcheologové po tom, kdo byl ve skutečnosti farain Ramesse II. Veliký. Bylm otcem 100 dětí a prohlásil se za boha. Vytvořol masivní chrím se čtyřmi obřími sochami sebe samého. Ramesse II. vládl starověkému Egyptu dlouhých 66 let. Satelity NASA potvrdily existenci opěrných bodů na Sinajském poloostrově, které bránily Egypt proti Chetitům, s nimiž nakonec Rammese uzavřel strategický mír.






The Double

29. ledna 2012 v 12:10 | paulito |  Filmy
60%
2011
Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
Režie: Michael Brandt
Hrají: Richard Gere, Topher Grace, Stephen Moyer, Stana Katic, Odette Annable, Martin Sheen, Jeffrey Pierce, Chris Marquette, Tamer Hassan, Ele Bardha, Ron Causey

Ve Washingtonu je zavražděn senátor. Stopy vedou k sovětskému atentátníkovi, který byl dlouhou dobu považován za mrtvého. Agent CIA (Richard Gere) a agent FBI (Topher Grace) musejí tohoto zabijáka vypátrat.
Ruští agenti jsou prostě všude a když už to vypadá, že je Američan dostihne, vyklube se z něj zase ruský agent. Jinak to byla hloupost, stárnoucí Richard Gere už moc hrát neumí, příběh slabý, napětí také žádné, konec předvídatelný, s filmy je to poslední dobou bída, Sherloka Holmese 2 jsem ani nedokoukal, tak snad brzy přijde něco lepšího...




Odkrytý Egypt: Král Štír (Egypt Unwrapped: The Scorpion King)

28. ledna 2012 v 21:24 | paulito |  Dokumenty
2008

Dokument National Geographic, věnující se předdynastickému Egyptu, objasňující vznik písma a ukazující bájného krále Štíra, jako osobu vzešlou ze vzájemných bojů egyptských měst Hierakopolis, Naqada a Abydos a prvního skutečného vládce v této starověké říši.





Svět nebezpečných zvířat (World's Deadliest Animals)

28. ledna 2012 v 15:53 | paulito |  Dokumenty
2006

Na všech kontinentech žijí zvířata, která jsou pro člověka smrtelně nebezpečná. Britská série dokumentů (2006). Seriál, věnující se zvířatlm, nebezpečných člověku, v Africe, Indie, Severní Americe a Austrálii, můžeme zde vidět přehlídků žraloků, hadů, šelem, pavouků, štírů, krokodýlů, prostě všechny noční můry ze světa zvířat.




Lovci duchů 5 (Supernaturals Season 5)

26. ledna 2012 v 21:02 | paulito |  Filmy
70%
2011

Pátá řada seriálu už je komplexnější, ale řekl bych, že až příliš zahleděná do řešení vztahů Dean, Sam, ostatní svět, takže se z toho ztratila většina legrace. Na počátku uniká z pekla Lucifer a začíná chystat Apokalypsu. Sam se dozvídá, že je nádobou pro Lucifera, zatímco Dean pro Gabriela, který se nakonec spokojí s jeho bratrem. Sam a Deean získávají prsteny od čtyř jezdců z Apokalypsy, kterými chtějí poslat Lucifera zpět do jejich vězení. V závěrečném střetu končí Sam (Lucifer) a Gabriel ve vězení a Dean se vrací ke své přítelkyni. Z postav umírají během této série Ellen, Jo a Michael, ale tady je smrt ne vždy konečná. Castiel se vrací do nebe.



Robert van Gulik: Císařova perla

23. ledna 2012 v 6:07 | paulito |  Knihy
Soudce Ti je na slavnosti dračích člunů svědkem vraždy, která má vypadat jako srdeční infarkt. Později následují další vraždy, které úzce souvisejí s tou první. Zvláštní roli zde hraje opuštěný Mandragorový háj a záhadně ztracená dominová kostka. Podaří se soudci Ti odhalit vraždícího maniaka a také odhalit tajnou skrýš dávno ztracené císařovy perly?



Obrněná nákladní auta v Iráku

22. ledna 2012 v 20:01 | paulito |  Historie
Od začátku bojů v Iráku v březnu 2003 bylo zajištění vojenských a civilních konvojů velkým problémem pro zde umístěných 135.000 amerických vojáků. Postupně s ukázalo, že síla jednotek na jednoduše nedostačuje na každodenní boj s teroristy a bojovníky odporu a k doprovodu a hlídání stovek civilních a vojenských zásobovacích konvojů denně. Kvůli stahování amerických jednotek z Iráku postupně přebírají ochranu konvojů civilní kontraktoři jako Kellogg, Brown and Root, ESS nebo také Halliburton. Poměr mezi kontraktory a vojáky v Iráku byl stanoven na 1:6. Kvůli pravidelným útokům iráckých bojovníků odporu proti konvojům s potravinami docházelo stále ke ztrátám na životech spojeneckých vojáků a kontraktorů. Protože vojenské velení reagovalo jen váhavě, museli si nasazení pomoci rychle sami. Mnoho logistických a transportních jednotek vybavovalo svá HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicles), nákladní auta a tahače kulomety a granátomety a změnilo je tak na zabezpečovací ozbrojená vozidla, která již byla úspěšně používána během války ve Vietnamu. Stejně jako tenkrát označovaly vojáci tato vozidla jako Gun Trucks. Aby bylo možno efektivně zajistit stovky konvojů, začaly se na počátku operace Iraqi Freedom měnit celé transportní roty na tzv. doprovodné roty. Příkladem může být 1484th Transportation Company z 371st Combat Support Group 60, která přestavila 40 svých M923A2 5 ton na Gun Truck. Přestavba auta na Gun Truck zahrnovala opancéřování kabiny řidiče, montáž tzv. pevnosti (opancéřovaného boxu na korbě). Tato pevnost byla vybavena lafetou pro kulomet nebo granátomet. Mnoho posádek montovalo také jednoduchou střešní konstrukci z ocelového plechu a sítě nad box, aby byl střelec chráněn před sluncem. Bylo to přechodné řešení, které bylo ze štábu Department Army, které bylo vyráběno z certifikovaných ocelí jako HARDOX a ARMOX. Zatímco byly boxy pozdějších variant Gun Truck vyráběny vždy z oceli, u prvních bylo mnohokrát používáno dřevěných beden plněných pískem. Mnoho posádek dávalo na svá auta pro ochranu před minami a explozivními zařízeními pytle s pískem. Další jednotky navařovaly na svá auta plechové muniční bedny plněné pískem. Aby posádky vyzkoušely ochranu, ostřelovaly ji puškami 5,56 mm M16A2. K pevnostem montovalo mnoho posádek také přední ochranný rám nebo nůžky na kabel. Vedle nákladních aut série M939 byly také přestavovány další nákladní auta, nacházející se v Iráku. K nim patřily FMTV, M915A2, PLS (10x10), HEMTT a M35A2. V Iráku byly konvoje většinou doprovázeny dvěma Gun Trucky. V konvoji se nacházelo většinou 20 obyčejných nákladních aut. S dodávkami zásob vojákům v Iráku začala například jezdit 7th Transportation Group denně pod názvem Iraq Express z Hafen Ash Shuaiba v Kuvajtu do Logistic Supply Area (LSA) Anaconda v blízkosti města Balad. Tato cesta trvala kolem čtyř dnů. Na zpáteční cestě do Kuvajtu potom vozidla odvážela jiný materiál. Bez těchto konvojů by byly americké jednotky v Iráku brzy bez zásob. Od září 2004 do dubna 2005 provedla sama 7th Transportation Group 300 konvojů, které přivezly zpět přes 40 zraněných vojáků. V listopadu 2006 zahájilo americké ministerstvo obrany Joint Service Mine Resistant Ambush Protected Vehicle (MRAP) Programm na vyzbrojování nákladních automobilů a na jaře 2007 obdrželo první nabídky.







Naučná stezka Pod Zelenou horou (Nepomuk) 22.1.2012

22. ledna 2012 v 18:57 | paulito |  Ostatní
Naučná stezka Pod Zelenou horou obchází vrch se zámkem Zelená Hora a začíná v Nepomuku na náměstí Augustina Němejce. Pokračuje kolem studánky Na Knárovce, kde je barokní socha světce Jana Nepomuckého. Poté pokračuje do obce Klášter, kde jsou zbytky mužského cisterciáckého kláštera z 15. století, jimi založený Klášterský tybník a po cstě zpět do Nepomuku Červený most a kaplička svatého Vojtěcha. Celá stezka měří 4,5 km, vzhledem k minimálním převýšením je to příjemná procházka po mnoha zajímavých památkách.







































Robert van Gulik: Strašidelný klášter

22. ledna 2012 v 10:48 | paulito |  Knihy
Robert Hans van Gulik (9. srpna 1910 - 24. září 1967) byl velmi vzdělaný nizozemský orientalista, diplomat, hudebník (hrál na citeru čchin) a spisovatel, nejlépe známý jako autor detektivních příběhů o soudci Ti, jejichž hlavní postavu si vypůjčil z čínského detektivního románu z 18. století Slavné případy soudce Ti. Robert van Gulik vyrůstal v Indonésii, kde se také naučil čínsky. Od roku 1935 působil jako nizozemský diplomat v Japonsku, v Číně, v Indii a v Libanonu. Od roku 1965 až do své smrti na rakovinu v roce 1967 pak byl nizozemským velvyslancem v Japonsku.
Soudce Ti musí se svým pomocníkem Tao Kanem kvůli bouři přenocovat v taoistickém klášteře v horách Chan-jüanu a vyřeší zde tři záhadné případy. Případ balzamovaného opata, případ zbožné panny a případ nevraživého mnicha. Zajímavé na této knize je, že autor převzal základní motiv (oči kočky), který je klíčem k rozuzlení záhadné smrti opata, z anekdoty o slavném básníkovi Ou-Jang Siu (1007-1072). Básník totiž vlastnil starý obraz kočky mezi pivoňkami, o němž prohlásil, že musel být namalován v poledne, protože kočka má přimhouřené oči a květy pivoňky jsou povadlé. Tradiční je též kompozice vyprávění, kdy soudce Ti, po vzoru klasických čínských detektivních příběhů, řeší několik případů najednou.


Dexter 4. řada

21. ledna 2012 v 18:59 | paulito |  Filmy
70%
2009

Dexter Morgan pokračuje i ve 4. řadě ve svém bohulibém díle, tentokrát se snaží dostat sériového vraha Trinityho, který vraždí po celé zemi a po kterém jde i kriminálka a hlavně jeho sestra Debra, protože Trinityho dcera zavraždí jejího přítele, bývalého agenta FBI Landyho. Nakonec se mu to podaří, ale to už je pozdě, protože Trinity mezitím zavraždí Dexterovu ženu Ritu a on zůstává sám se svým synem. No, stejně byla Rita nesnesitelná...:-)



Americké vyprošťovací vozidlo M51

21. ledna 2012 v 17:54 | paulito |  Historie


Jako odpověď na v roce 1945 vyvinutý ruský těžký tank JS-3 a v roce 1950 následující T-10 také USA a Anglie vyvinuly vlastní těžké tanky. Pro případ poruchy těžkých tanků musel být vyvinut také odpovídající vyprošťovací tank. Vývoj M51 na podvozku tanku M103 začal v roce 1951 a dodávky k USMC následovaly v roce 1958. Chrysler dokončil v letech 1954 až 1957 celkem 187 vozidel. M51 byl také používán US Army, tam byl ale na rozdíl od USMC brzy nahrazen vyprošťovacím vozidlem M88. M51 měl bojovou hmotnost 60 tun a byl vybaven 12-ti válcovým turbomotorem. Motor měl výkon 1.000 hp a spotřebu paliva 1.400 litrů na 100 km. Velká spotřeba, ale dávala vozidlu akceptovatelné výkony, dosahoval maximální rychlosti 55 km/h a ještě s taženým vozidle 40 km/h. Posádka vozidla se skládala z velitele, řidiče a obsluhujícího personálu pro jeřáb a tažné zařízení. M51 byl vybaven 45 t hlavním navijákem a 5 t pomocným navijákem. Pevný jeřáb měl nosnost 30 t, pokud byl výložník plně vytížen, i dalších 15 t více. Vozidlo bylo vybaveno kulometem cal. 50 na velitelské kupoli. Protože USMC nebyl ještě na začátku vietnamské války vybaven typem M88, byl ve Vietnamu nasazen jako vyprošťovací vozidlo M51. Protože tato vozidlo prováděla odpovídající práci, staly se jejich základny cílem útoků Vietcongu. Během války byla díky těmto útokům dvě vozidla ztracena.
Posádka: 4
Délka: 10,10 m
Šířka: 3,63 m
Výška: 3,28 m
Pancéřování: 25 - 130 mm
Motor: Continental AVSI-1790-6
Rychlost: 56 km/h
Dojezd: 180 km


Kolaborovali s nacisty: Vidkun Quisling (Nazi Collaborators)

21. ledna 2012 v 15:34 | paulito |  Dokumenty
První díl britského seriálu se věnuje norskému představiteli spolupráce s nacisty Vidkunu Quislingovi, jehož jméno se stalo pro západní Evropu synonymem zrádce a po válce byl popraven.



Bone Gnawer: Feast Of Flesh

21. ledna 2012 v 11:41 | paulito |  Hudba
80%
2009

První LP švédsko-americké death metalové skupiny, založené v roce 2001. Hrají v ní Rogga Johansson (baskytara), Morgan Lie (bicí), Ronnie Björnström (kytara) a Kam Lee (zpěv).




Blood Thirst: Sanctity Denied

21. ledna 2012 v 11:35 | paulito |  Hudba
70%
2009

Poslední LP polské black metalové skupiny z Poznaně, založené v roce 1999. Hrají v ní Rambo (kytara, zpěv), MinT (bicí) a Remek (baskytara, zpěv).




Americký nálet na Ploiesti 1943 (5)

20. ledna 2012 v 14:16 | paulito |  Historie
Obrana Ploiesti 1940-44
Na počátku války v roce 1941 se síly seskupené pro obranu Ploiesti skládaly ze asi 100 protiletadlových děl ráže 25 mm až 75 mm a stíhacích jednotek. Výzbroj a rozmístění rumunských stíhacích jednotek:

III. letecký okruh
2. stíhací flotila
6. stíhací skupina
61. a 62. stíhací eskadra (IAR P.24E)
II. letecký okruh
3. stíhací flotila
3. stíhací skupina
43., 44., 45. a 46. stíhací eskadra (IAR P.11F)
4. stíhací skupina
49. a 50. stíhací eskadra (PZL P.11C)
112. výcviková eskadra (Fleet 10G)
Letecká oblast Dobrudža
53. stíhací eskadra (Hawker Hurricane Mk.I)

K prvnímu útoku na Ploiesti došlo v červnu 1942, kdy se nad Rumunskem objevily letouny HALPRO. První útok amerického letectva na Ploiesti se nesetkal s odporem protiletadlové obrany. Byl to výstražný signál, bylo jen otázkou času, kdy budou následovat další nálety. Proto byl v letech 1942-43 značně posílen systém protiletadlové obrany Ploiesti. Kromě rumunských jednotek se obrany zúčastnily i protiletadlové a stíhací jednotky Luftwaffe. Ve chvíli útoku na Ploiesti 1.8.1943 bylo v oblasti několik stíhacích jednotek. Do akce proti B-24D z 9. USAAF se zapojily letouny IAR-80B z 61. a 62. stíhací eskadry, IAR-80C z 45. stíhací eskadry a Messerschmitty Bf 109G z 53. stíhací eskadry a Bf 110G z 68. noční stíhací eskadry. Rumunské stíhací jednotky hlásily sestřel 20 bombardérů při ztrátě jednoho IAR-80 a jednoho Bf 110G. Letouny rumunského letectva provedly toho dne 59 bojových letů (některé eskadry startovaly dvakrát). Letouny Luftwaffe z I./JG 4 a III./JG 27 vykonaly 89 bojových letů a ztratily pět letounů (čtyři Bf 109G a jeden Bf 110F). Letouny B-24 nad Ploiesti byly také sledovány radarovou stanicí typu FuG 65 Würzburg, umístěné v pohoří Vitoša u Sofie v Bulharsku. V té době jádro bulharského stíhacího letectva tvořily letouny 6. stíhacího pluku na letištích Vraždebna a Brožuriště u Sofie (1. orliak) a 3. orliak tohoto pluku se na letišti Karlovo přezbrojoval na Messerschmitty Bf 109G-2. Výzbroj 1. orliak tvořily zastaralé československé dvouplošníky Avia B-534. V poledne dostaly stíhací jednotky rozkaz k útoku. Tento den plnili pohotovostní službu piloti 612. a 622. eskadry (Jato) z 1. orliaku. Piloti neprodleně vystartovali do boje s letouny protivníka, když bylo zpočátku nesprávně určeno, že se Liberatory řítí na Sofii. Krátce nato vystartovala i skupina 10 Messerschmittů Bf 109G-2 z 3. orliaku. Bulharské stíhačky nezachytily americké bombardéry, které letěly na Ploiesti. 1.8.1943 odpoledne začaly z pozorovacích stanic přicházet hlášení o malých skupinkách čtyřmotorových bombardérů, objevujících se nad Bulharskem. Byly to B-24, vracející se od Ploiesti. V 15.00 dostali bulharští piloti rozkaz ke startu. Pro piloty na dvouplošných Aviích byl boj s B-24 velmi obtížným úkolem, když se pomalé a slabě vyzbrojené čtyři kulomety 7,92 mm) Avie B-534 nemohly měřit s 12,7 mm kulomety se ježícími Liberatory. Bez bomb a paliva B-24 Aviím snadno unikaly. Jen několika pilotům 1. orliaku se s převahou výšky podařilo navázat bojový kontakt. Jedině 3. orliak, vyzbrojený Meserschmitty, se mohl měřit s bombardéry USAAF. Velitelem 3. orliaku byl poručík Stojan Stojanov, pozdější velitel bulharského letectva. 1.8.1943 ale do boje vystartovali jen čtyři piloti. První dvojice, poručík Stojanov a podporučík Ivan Botev, napadla asi 20 letounů, letících na sever od Vraci. Poručík Stojanov poškodil dva bombardéry a ppor. Botev třetí. Piloti druhého páru, podporučíci Christo Kristev a Petyr Bočev potkali čtyři B-24. Liberator, napadený Bočevem, začal hořet ve vzduchu a ppor. Kristev také sestřelil jeden bombardér USAAF. Byly to letouny Let er Rip z 93. BG a The Witch z 98. BG. Obě posádky padly do bulharského zajetí. Několika letcům se podařilo uniknout a připojili se k jugoslávským partyzánům. 7.8.1943 vyznamenal car Boris III. několik pilotů medailemi Za odvahu. Mezi nimi byli například poručík Marin Petrov z 1. orliaku a ppor. Botev a por. Stojanov z 3. orliaku. Při obraně Ploiesti během útoku 1.8.1943 není možno pominout rumunské jednotky protiletadlového dělostřeletcva a německé jednotky. Rumuni měli značné množství protiletadlových děl, ale nebyly to vždy moderní děla a navíéc byla řada děl na frontě a k obraně objektů v týlu fronty. Lehké dělostřelectvo tvořilo 200 kulometů 13,2 mm Hotchkiss, přidělených hlavně na frontě a 300 francouzských protiletadlových děl 25 mm Hotchkiss, které byly taženy za vozidly. Po kapitulaci Francie v roce 1940 Rumuni koupili ještě 72 děl ráže 25 mm. Továrna Resita vyrobila v licenci německé firmy Gustloff Werke 300 lehkých protiletadlových děl 2 cm Flak 38 L/112 ráže 20 mm. Po kapitulaci Polska Rumuni převzali 45 kanónů FK wz. 38 ráže 20 mm, evakuovaných v září 1939 z Fabryki Karabinow ve Varšavě. Střední protiletadlové dělostřelectvo tvořilo 54 ex-polských Bofors wz. 36 ráže 40 mm a 200 kanónů 3,7 cm Flak 36 ráže 37 mm, které v licenci firmy Rheinmetall-Borsig vyráběl závod Astra. V roce 1941 vyrobil závod Astra ještě 102 děl ráže 37 mm. Těžké protiletadlové dělostřeelctvo tvořilo 100 děl Vickers ráže 75 mm, vyrobených v závodě Resita. Od července 1941 bylo protiletadlovým jednotkám dodáno dalších 100 děl ráže 75 mm. K obraně Ploiesti byly nasazeny hlavně kanóny 37 a 40 mm a těžké kanóny 75 mm. Německé protiletadlové jednotky v této oblasti disponovaly 28 bateriemi kanónů 20, 37 a 88 mm. V oblasti Tirgoviste se nacházel protiletadlový vlak s 12 kanóny ráže 88 mm a 105 mm na vagonech. Po útoku na Ploiesti 1.8.1943 Němci značně protiletadlovou obranu ropných polí a rafinerií posílili. Prvním krokem bylo vytvoření systému včasného varování. Zpočátku bylo plánováno umístění radarových stanic již na podzim 1943, ale kvůli posílení obrany Říše byly přesunuty nejdříve do Německa. 9.3.1944 se Němci rozhodli předat Rumunům 20 radarových stanic FuG 65 Würzburg a zaškolit obsluhu, ale to se do kapitulace Rumunska neuskutečnilo. Rovněž byla provedena reorganizace stíhacích jednotek. Noční obranu Ploiesti převzaly letouny z německé NJG 6, podporované Messerschmitty Bf 110 z rumunské 68. eskadry nočních stíhačů. Noční stíhačky byly na základně Otopeni. V rámci 1. sektoru protiletadlové obrany, zahrnujícího Ploiesti, byly nasazeny letouny německé stíhací eskadry JG 301, umístěné na letišti Tigsorul Nou a rumunské stíhačky byly umístěny na letišti Ghimbaw u Brašova. Na tomto letišti byly umístěny 44. a 50. eskadra, vyzbrojené letouny IAR 80. Na jih od Ploiesti byl 2. sektor protiletadlové obrany. Letouny tohoto sektoru měly primárně bránit Bukurešt a pomáhat při útoku na Ploiesti. Byly umístěny např. na letišti Pipera. V dubnu 1944 se na tomto letišti nacházely letouny 7. stíhací skupiny, složené z 53., 57. a 58. eskadry. 6. stíhací skupina byla na letišti Popesti-Leordeni. V její sestavě byla 59., 61. a 62. eskadra. 6. skupina byla vyzbrojena letouny IAR 81C a 7. skupina německými Messerschmitt Bf 109G-2. Na východě se nacházel 3. sektor protiletadlové obrany, který měl za úkol obranu přístavu Konstanca. Na letišti Cagargeaua byla 51. eskadra a na letišti Mamaia 52. eskadra. Obě eskadry byly vyzbrojeny letouny Messerschmitt Bf 109E a IAR 80. Na letišti Jibreni v ústí Dunaje byly 45. a 46. stíhací eskadra. Z fronty bylo možno takové dodatkově přesunout k Ploiesti další stíhací jednotky. Tento úkol dostaly slavná JG 52 nebo na letišti Pipera se nacházející JG 4. Značně byly také posíleny německé protiletadlové jednotky. Oblast Ploiesti byla čtvrtá s největší koncentrací protiletadlového dělostřelectva v Evropě. Větší měly jen Berlín, Porúří a Vídeň. V Ploiesti byla německa 5. Flak Division s 30 bateriemi těžkých děl, 5 středních a 7 lehkých. Byla zde také rumunská 4. brigáda protiletadlového dělostřelectva s 22 bateriemi těžkých děl, 2 středních a 10 lehkých. 4. brigáda byla vyzbrojena děly německé výroby a byla organizována dle německého vzoru. V Bukurešti byla umístěna 3. brigáda protiletadlového dělostřelectva, která také mohla být využita k obraně Ploiesti. Ta měla 31 baterií těžkých děl, 10 středních a 6 lehkých.

Blood Red Throne: Souls Of Damnation

20. ledna 2012 v 8:24 | paulito |  Hudba
80%
2009

Blood Red Throne je death metalová skupina z Kristiansandu v Norsku, založená v roce 1998. Osvald "Vald" Egeland, Ivan "MeathooK" Gujic, Daniel "Død" Olaisen, Erlend Caspersen a Emil Wiksten. Jejich nejnovější album je Brutalitarian Regime (2011).




Blizzard: The Roaring Tanks Of Armageddon

20. ledna 2012 v 8:18 | paulito |  Hudba
70%
2009

Německá heavy metalová skupina, hrající styl podobný slavným Motorhead, ve složení Jan Rademaker (baskytara), Jörg Schmidt (bicí) a Atze (kytara, zpěv).



300 Sparťanů (The Last Stand Of 300)

19. ledna 2012 v 19:41 | paulito |  Dokumenty
2007

Na vrcholu řecko-perských válek vedl král Persie Xerxes největší armádu, jaká kdy byla sestavena po dobu dobývání Řecka. Leonidas - spartský král, spolu se třemi stovkami bojovníků a několika tisíci Řeků čekal na jeho vojska, která čítala přes 300 tisíc mužů, v úžině u Thermopyl. Sparťané a jejich spojenci čekali na svého nepřítele v úzkém průsmyku sedm dní a nocí. Těžce vyzbrojená perská armáda nebyla schopna na tak malém prostoru vůbec manévrovat. Sparťané a jejich spojenci bojovali, dokud nebyl poslední nepřítel mrtvý. Hrdinství těch, kteří bojovali a nakonec zemřeli, pomohlo určit směr západní civilizace a dalo řeckým městským státům čas sestavit armádu schopnou vzdorovat Peršanům. Jejich taktika je dodnes vyučována na vojenských akademiích po celém světě. Je uváděna jako dokonalý příklad správně zvolené strategie, která zabezpečila vítězství nad nesrovnatelně silnějším protivníkem.
Velmi dobře zpracovaný dokument o hrdinském boji 300 spartských válečníků a nejen jich.