Život bez knih a zážitků je jen promarněný čas....

Nositelé Rytířského kříže Luftwaffe - A (1)

9. února 2011 v 11:31 | paulito |  Historie
Heinz Paul Adolff
Major der Reserve

a1
Heinz Paul Adolff se narodil 29.6.1914 v Backnangu ve Württembersku a absolvoval svoji vojenskou službu od 28.10.1935 do 30.9.1937 u 3. Kompanie (mot.), Pionier-Bataillon 17 ve Würzburgu. 22.8.1938 až 19.9.1938 se Adolff zúčastnil vojenského cvičení a po vypuknutí války přišel 18.3.1940 k Oberbaustab 5 na západní frontě. Zde byl přidělen k Vorausabteilung (mot.) do Belfortu. Od 21.6.1940 se zúčastnil výcvikového kurzu pro výsadkáře na Fallschirmschule Wittstock a byl přidělen 27.7.1940 v hodnosti Leutnant přidělen jako velitel čety k 1. Kompanie, Fallschirm-Pionier-Bataillons 7. Zúčastnil se tažení na Balkáně a dobytí Kréty. Tam prokázal vysokou osobní statečnost při útocích na anglické pozice. Po napadení Ruska se Adolff stal 31.10.1941 velitelem 1. Kompanie a brzy byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě. Po povýšení do hodnosti Oberleutnant der Reserve převzal 2.7.1942 časem i velení celého praporu. Po přesunu na italské bojiště přes Marseille 13.7.1943, pokračoval přes Řím do Neapole a ve stejný den přijel na letišti Catania. Zde převzal velení praporu, pojmenovaného Fallschirm-Pionier-Bataillon 1, již v hodnosti Hauptmann der Reserve, kterou obdržel 25.1.1943. V následujících bojích vedl prapor přes Simeto jižně od Catanie až k setkání s Fallschirm-Jäger-Regiment 4. Tím byl zastaven postup britských jednotek. 88 mm děla jeho praporu vyřadila osm britských tanků. Ale tlak britské 23. tankové brigády a 50. (Northumbrian) pěší divize byl příliš silný a tak musel vydat rozkaz k vyhození bráněných mostů do vzduchu. To chtěl provést za pomoci dvou nákladních aut, naložených leteckými pumami, které na mostu složil. Boj s nepřítelem byl aale tvrdý a brzy padla nebo byla zraněna polovina mužů jeho praporu. 17.7.1943 zaútočil jeho prapor opět na mosty, aby je získal zpět, ale ty byly příliš dobře bráněny a při posledním pokusu byl Adolff těžce zraněn a brzy poté zemřel. Za své nasazení v těchto bojích byl Heinz Paul Adolff 26.3.1944 posmrtně jako Hauptmann der Reserve a velitel Fallschirm-Pionier-Bataillon 1 vyznamenán Rytířským křížem a 1.7.1943 povýšen do hodnosti Major der Reserve.

Hodnosti

Vyznamenání
Leutnant der Reserve
1.5.1939

Fallschirmschützen-Abzeichen

Oberleutnant der Reserve
2.7.1941

Eisernes Kreuz II. Klasse
2.6.1940
Hauptmann der Reserve
25.1.1943

Eisernes Kreuz I. Klasse
27.6.1940
Major der Reserve
1.7.1943

Deutsches Kreuz in Gold
19.3.1942



Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz
26.3.1944


Rudolf Abrahamczik
Hauptmann

a2

Rudolf Franz Joseph Abrahamczik se narodil 17.4.1920 v Kurzendorfu, Landkreis Groß Wartenberg, Niederschlesien. Po ukončení školy se ve věku 19 let přihlásil 15.11.1939 dobrovolně k Luftwaffe a byl zařazn do pilotního a důstojnického výcviku. Po ujkončení výcviku, který probíhal u Flieger-Regiment 61 v Oschatz, přišel ke Kampfgeschwader 2 a byl 1.4.1941 povýšen do hodnosti Leutnant. Se začátkem války proti Sovětskému svazu byl i Abrahamczik nasazen do bojů a na podzim 1941 měl již 69 bojových letů, převážně proti Leningradu a železniční trati Moskva-Leningrad. Koncem roku 1941 byla jeho Geschwader přeložena do Francie, odkud byla nasazena proti Anglii. Na krátký čas patřil Abrahamczik k 6. Staffel Kampfgeschwader 40, jako části KG 2 a za toto ansazení obdržel Německý kříž ve zlatě. 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 25.10.1943 byl jmenován Staffelkapitänem 14. Staffel, která používala letouny Me 410A. V. Gruppe Kampfgeschwader 2 byla nasazena k nočním náletům proti Británii. Za své nasazení a úspěchy obdržel 29.2.1944 jako Staffelführer 14./KG 2 Rytířský kříž. V./KG 2 byla přejmenována na II./KG 51 Edelweiss a Abrahamczik zde 26.2.1944 převzal velení 4. Staffel. Od dubna 1944 byl převelen k IV. Gruppe této Geschwader a 1.5.1944 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Velitel II. Gruppe Hauptmann Karl-Egon von Dalwigk jako uzavřeného člověka, cílevědomého a snaživého. Tak se na něj spoléhal, že do 4.4.1944 provedl 169 letů proti nepříteli. Pro jeho bojového ducha byl oblíben i mezi kamarády. Na podzim 1944 bylo zahájeno přezbrojování Geschwader na stroje Me 262, kvůli němu byla II. Gruppe přesunuta do Schwäbisch Hall. Byla poté nasazena od října 1944 z Hopstenu a Giebelstadtu,a le jen s devíti stroji, které obdržela od JV 44. 29.4.1945 byla přesunuta z München-Riem do Hörschingu a 30.4.1945 na letiště Praha-Ruzyně. Rudolf Abrahamczik zemřel 4.12.1996 v Ibbenbürenu.

Hodnosti

Vyznamenání
Leutnant
1.4.1941

Eisernes Kreuz II. Klasse
12.10.1941
Oberleutnant
1.4.1943

Eisernes Kreuz I. Klasse
8.4.1942
Hauptmann
1.5.1944

Frontflugspange für Kampfflieger in Bronze




Frontflugspange für Kampfflieger in Silber




Frontflugspange für Kampfflieger in Gold
29.7.1942



Ehrenpokal
30.9.1942



Deutsches Kreuz in Gold
12.1.1943



Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz
29.2.1944

Herbert Karl Abratis
Major

a3

Herbert Abratis se narodil 21.3.1918 v Babientenu, Kreis Sensburg ve Východním Prusku a poté, co byl 31.10.1936 jako Obervormann vyřazen z Reichsarbeitsdienst, vstoupil jako dobrovolník 3.11.1936 k Stabs-Batterie, Flak-Regiment 11 v Königsbergu. 15.9.1938 byl jako poddůstojník převelen k 2. Batterie, Flak-Regiment 1 a zde podepsal 1.10.1938 závazek na třetí rok. 1.3.1939 byl povýšen do hodnosti Leutnant a 16.3.1939 převelen jako Batterie-Offizier k 6. Batterie, Flak-Regiment 11 v Neuhufenu, Východní Prusko. Tam byl s platností od 1.10.1939 dne 27.8.1939 převzat jako Leutnant do Luftwaffe. 12.2.1940 byl převelen do Infanterieschule Döberitz a po absolvování pak k 7. Flieger-Division, v jejímž rámci absolvoval Fallschirmschule Wittstock. V budoucnu se zúčastnil bojů o Narvik a od 1.5.1940 byl přidělen k Fallschirm-Jäger-Ergänzungs-Bataillon 1 ve Stendalu a od 21.5.1940 k 1. Kompanie, Fallschirm-Jäger-Regiment 1, se kterou se zúčastnil bojů ve Francii. 11.7.1940 byl jmenován velitelem čety v 1. Kompanie a od 19.8. do 16.9.1940 se zúčastnil ženijního výcviku u Pionier-Bataillon 17 ve Würzburgu. 20.5.1941 zahájili výsadkáři operaci Merkur, výsadek na Krétu, kterého se Abratis zúčastnil. Po zahájení tažení do Ruska 22.6.1941 zde probíhaly těžké boje, které si vynutily i nasazení výsadkářů. Se svojí jednotkou byl Abratis nasazen na severním úseku východní fronty a 1.12.1941 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Na jaře 1942 byly výsadkáři nasazeni v prostoru Ržev, kde Abratis převzal 20.2.1942 velení 2. Kompanie. Po dalším převelení k Orlu byl Abratis jmenován 23.12.1942 velitelem 7. Kompanie. Po přesunu pluku do Francie a zdejším ustavení 1. Fallschirm-Jäger-Division, se zúčastnil bojů na Sicílii. 1.12.1943 Abratis převzal velení II. Bataillonu a zároveň 7. Kompanie. Pluk byl ansazen do bojů o Monte Cassino. Tam převzala 7.2.1944 Kampfgruppe Schulz obranu Monte Cassina v úseku Kloster až hora Kalvarie. Ke Kampgruppe patřil také II. Bataillon pod velením Abratise, který obsadil poslední výšiny před Liritalem. Zde zabránil průlomu k Via Casilina. V noci 16.3.1944 byly do města přesunuty poslední zálohy, které zastavily útok novozélandského sboru. Tomu zabránily nasazené části 1. Fallschirmjäger-Division, ke kterým patřily jednotky pod velením Hauptmanna Abratise. Za nasazení v prostoru Monte Cassino obdržel 24.10.1944 Rytířský kříž. 15.4.1944 byl Abratis jmenován dočasným velitelem II. Bataillonu, předtím byl ještě 1.9.1943 povýšen do hodnosti Hauptmann. Je konci války byl Abratis 1.1.1945 jmenován velitelem II. Bataillonu a povýšen do hodnosti Major. 2.2.1945 přebírá velení Fallschirm-Panzer-Jagd-Bataillon 53, který je nasazen na Odře. 12.2.1945 byl převelen do Berlína k výcviku Generálního štábu. Tento rozkaz byl ale vrchním velením zase změněn a Abratis přebírá velení nově ustaveného Fallschirm-Jäger-Regiment 27, 9. Fallschirmjäger-Division, při bojích o Berlín. O smrti Herberta Abratise existují různé zprávy. Nejspíše padl v bojích na březích Odry u Rosengartenu, jižně od Altdammu. Také datum se liší, podle jedněch 15.3., podle jiných v noci 28.3.1945.

Georg Ackermann
Leutnant der Reserve

a4
Georg Ackermann se narodil 12.3.1918 v Koblenzi a obdržel 28.2.1945 jako Leutnant a technický důstojník 5. Staffel, Kampfgeschwader 53 Legion Condor, Rytířský kříž. Ackermann létal u této Kampfgeschwader jako pozorovatel Majora Wittmanna (Dubové listy) a jako radista Oberfeldwebela Steudela (Rytířský kříž) létal nad Anglií, Ruskem a západní Evropou.

Fritz Aechtner
Oberfeldwebel


a5

Fritz Aechtner se narodil 4.3.1916 a obdržel jako Oberfeldwebel a pozorovatel v 1. Staffel, Nah-Aufklärungsgruppe 5, 20.12.1944 Rytířský kříž.

Reinhard Aigen
Oberfeldwebel

a6
Reinhard Georg Aigen se narodil 20.5.1913 v Heidenheimu. Začátky jeho vojenské služby nejsou jasné. Pravděpodobně byl již na počátku války u Luftwaffe a koncem roku 1937 byl povýšen do hodnosti Unteroffizier. Jako palubní střelec patřil Aigen od 30.4.1939 k I. Gruppe Kampfgeschwader 4. Zůstal u Geschwader celou dobu a zúčastnil se s ní bojů nad Francií, Anglií a na východní frontě. 25.3.1942 patřil k 3. Staffel. Později na východní frontě patřil 11.9.1943 k III. Gruppe. Jako Oberfeldwebel a palubní mechanik 7. Staffel, Kampfgeschwader 4 General Wever obdržel posmrtně 9.6.1944 Rytířský kříž poté, co 19.9.1943 padl v boji u Orši.

Hodnosti

Vyznamenání
Unteroffizier
18.11.1937

Fliegerschützenabzeichen
18.11.1937
Feldwebel


Dienstauszeichnung IV. Klasse
30.4.1939
Oberfeldwebel
25.3.1941

Medaille zur Erinnerung an den 01.10.1938
28.0.1939



Frontflugspange für Kampfflieger in Bronze




Eisernes Kreuz II. Klasse
24.10.1939



Frontflugspange für Kampfflieger in Silber




Eisernes Kreuz I. Klasse
12.9.1940



Frontflugspange für Kampfflieger in Gold
25.3.1941



Ehrenpokal
20.6.1941



Deutsches Kreuz in Gold
6.3.1942



Frontflugspange für Kampfflieger in Gold mit Anhänger




Medaille Winterschlacht im Osten
3.8.1942



Verwundetenabzeichen in Schwarz
11.9.1943



Ritterkreuz zum Eisernen Kreuz
9.6.1944

Friedrich Ludwig Herbert Alpers
Major der Reserve

a7
Friedrich Alpers se narodil 25.3.1901 v Sonnenbergu u Braunschweigu. Po skončení školy byl Alpers zařazen 13.5.1919 až 28.2.1920 k II. Eskadron, Ulanen-Regiment 14, Reichswehr, která později patřila k Freikorps Märcker, Freiwilligen Landesjägerkorps. Současně zahájil v roce 1919 studium politiky na universitě v Heidelbergu. 1.6.1929 vstoupil pod členským číslem 132.812 do NSDAP. Po jeho vstupu do SA koncem roku 1929 se od 1.5.1930 stává SA-Führerem v Braunschweigu a 1.2.1931 vstupuje s členským číslem 6.427 do SS. Zde převzal 5.10.1931 velení 1. Schar, II. Sturmbann, 12. SS-Standarte v Braunschweigu. 1.3.1932 převzal velení I. Sturm, II. Sturmbann a 5.4.1932 velení tohoto II. Sturmbannu s platností od 14.3.1932. Zuvor hatte er am 12.04.1930 Frau Elisabeth Charlotte Wittmaack geheiratet. Aus dieser Ehe gingen zwei Söhne und zwei Töchter hervor. 8.10.1932 se stal Führerem nové 49. SS-Standarte Braunschweig, ale 28.2.1933 byl díky vnitřním třenicím s ministerským prezidentem Dietrichem Klaggesem a Führerem SS-Abschnitt IV Bertholdem Maackem, vystřídán Josefem Keppelsem. Bertholdem Maackem je Alpers 28.8.1933 hodnocen jako chorobně ambiciózní, neupřímný a necílevědomý zaslepený intrikán s minimem zodpovědnosti. Maack byl stoupenec Klaggese a Jeckelna a proto byl proti Alpersovi. V roce 1933 byl přidělen k vedoucímu župy Südhannover-Braunschweig a pruskému státnímu radovi pro Braunschweig. V březnu 1933 převzal post šéfa Hilfspolizei státu Braunschweig. Jako takový velel 11.3.1933 SS-Mannům, kteří zničili dva židovské obchodní domy. 3.5.1933 přišel Alpers jako Führer zbV. k SS-Gruppe Nord a současně byl jmenován 8.5.1933 státním ministrem justice a financí v Braunschweigu. První post musel opustit 31.12.1934, druhý teprve 31.10.1937, opět odvolán Dietrichem Klaggesem. 15.9.1933 byl převelen jako Führer zbV. k SS-Gruppe Nordwest, později k SS-Oberabschnitt Nordwest. V roce 1934 byl jmenován vedoucím Zvláštního leteckého oddělení v Technischen Amt, Reichsluftfahrtministerium a župním lovčím v Jagdgau Braunschweig. Tyto posty udržel až do ledna 1944. Dále se stal zástupcem vedoucího úřadu pro říšské lesy a 1.4.1936 byl přidělen Stab SS-Oberabschnitt Mitte. Od ledna do dubna 1937 prodělal pozorovatelský výcvik u Luftwaffe na Fliegerhorst Braunschweig, 15.4. až 31.5.1937 se zúčastnil cvičení u Fernaufklärungsverband v Braunschweigu. Od 15.6. do 31.7.1937 prodělal cvičení u 3. (F) Staffel, Fernaufklärungsgruppe 22 v Prenzlau. 1.11.1937 byl jmenován pruským vrchním lesníkem, vrchním lovčím a státním sekretářem na říšském úřadě lesů, dále státním sekretářem pro lesnictví a lov v Braunschweigu. Alpers byl členem Göringovy Generální rady pro čtyřleté plánování a kurátorem Lesnické vysoké školy v Eberswalde a Hannoversch Münden. Kromě toho byl jmenován 1.11.1937 do štábu Reichsführera SS a 1.12.1937 do Lebensborn e.V. Od 3.6.1938 se stal vedoucím Německého lesnického spolku, 15.8. až 28.8.1938 se zúčastnil dalšího záložního cvičení v Prenzlau. 11.5.1939 byl jmenován viceprezidentem mezinárodní lesnické centrály v Berlíně. S počátkem tažení proti Polsku 1.9.1939 se Alpers v rámci Aufklärungsgruppe 22 zúčastnil bojů. Při tažení na Západě převzal velení jedné Staffel Aufklärungs-Gruppe 22. S touto Staffel se zúčastnil i bojů na východní frontě do ledna 1942. Na počátku ledna 1942 převzal velení Fernaufklärungs-Gruppe 4. Jako Major der Reserve a velitel Fernaufklärungs-Gruppe 4 obdržel 14.10.1942 za nasazení své Gruppe na východní frontě Rytířský kříž. V říjnu 1942 předal Gruppe Majoru Kurtu Magnusovi. Potom převzal 17.1.1942 post vedoucího Landwacht, kterým byl do 3.9.1944. V lednu 1943 převzal též post vedoucího Stadtwacht. Oba posty byly nově ustaveny a Alpers byl prvním vedoucím těchto úřadů. 21.8.1944 převzal Alpers velení Fallschirm-Jäger-Regiment 9 na západní frontě, kde se v bezvýchodné bojové situaci 3.9.1944 u Monsu (Belgie), těžce zraněn, zastřelil. Předtím byl s platností od 1.3.1944 převelen k Fallschirmtruppe.
Gustav Altmann
Major

a7
Gustav Altmann se narodil 13.4.1912 v Britzu, Kreis Eberswalde. 9.4.1931 byl přijat jako policejní čekatel na Policejní školu Kiel a zařazen do Landespolizeigruppe Wecke, která byla 1.10.1935 přejmenována na Regiment Hermann Göring. Od 1.6. do 29.9.1937 se zúčastnil důstojnického kursu v Berlíně-Gatow a poté byl zařazen 4.11.1937 k 11. Kompanie, Regiment General Göring v Berlíně-Reinickendorf. 17.12.1937 byl povýšen do hodnosti Leutnant a po zahájení tažení proti Polsku přišel k 1. Kompanie, Fallschirm-Jäger-Regiment 1 do Stendalu. Zde byl 1.4.1939 povýšen do hodnosti Oberleutnant. V průběhu příprav na tažení na Západě 1940 byl Altmann zařazen 1.3.1940 k Sturm-Abteilung Koch, který byl také nazýván Luftlande-Sturm-Abteilung, předtím však prodělal výcvik u Versuchs-Abteilung Friedrichshafen. Cílem tohoto výcviku byla příprava na obsazení pevnosti Eben Emael a Albertova kanálu. Sturm-Abteilung Koch byl pro tuto akci rozdělen na různé Sturmgruppe, které měli splnit své cíle. Oberleutnant Altmann velel Sturmgruppe Stahl, která měla obsadit most přes Albertův kanál u Veldwezeltu. Na počátku tažení 10.5.1940 byly skupiny vysazeny v kluzácích. Skupina Stahl obsadila most v 5.24 a připravila se na odražení útoku belgických jednotek. Vojáci Oberleutnanta Altmanna drželi most proti těžkým útokům belgické 7. pěší divize, až do příchodu posíleného praporu ze Schützen-Regiment 33. Most u Veldwezeltu přes Albertův kanál byl jediným mostem na cestě do Antverp. Za tento úspěch byl Altmann 12.5.1940 vyznamenán oběma stupni Železného kříže a Rytířským křížem. 16.5.1940 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. Na konci úspěšného tažení byl Altmann jmenován 1.10.1940 velitelem 2. Kompanie, Sturm-Regiment 1. S touto rotou se zúčastnil invaze na Krétu a padl zde 22.5.1941 na poloostrovu Akrotiri do britského zajetí. 2. Kompanie, ca. 150 mužů, měla obsadit pozice v blízkosti zde umístěných postavení flaku a probojovat tak cestu pro Fallschirmjäger-Regiment 3. Rota ztratila 108 mužů, kromě Altmanna také velitele čet Oberleutnanta Möhra a Leutnanta Rümmlera. Zůstali až do konce války v zajetí. Citován 9.6.1942 ve Wehrmachtsbericht, byl Altmann 24.8.1942 povýšen do hodnosti Major. Gustav Altmann zemřel 20.2.1981 v Reinhardshagenu, Kreis Kassel.

Heinz-Günter Amelung
Major

a8

Heinz-Günter Amelung se narodil 9.4.1917 v Magdeburgu. Poté, co nastoupil v roce 1935 do Námořní školy, přestoupil v roce 1936 jako Oberfähnrich k Luftwaffe, kde byl po pilotním výcviku povýšen do hodnosti Leutnant a 16.1.1937 přidělen k II. Gruppe, Stuka-Geschwader 165 ve Schweinfurtu. Poté, co byla eskadra přejmenována, stal se Amelung 1.9.1940 velitelem 5. Staffel, Stuka-Geschwader 77. Předtím se zúčastnil jako pilot v 6. Staffel tažení v Polsku a na Západě. Po povýšení na Hauptmanna 1.4.1942, létal ve Stabu eskadry a obdržel 15.7.1942 za své úspěchy v Polsku, Francii a Rusku Rytířský kříž. Amelung provedl 300 vzletů jako pilot Stuky a zničil 6 mostů, 27 tanků, 16 postavení děl a 12 postavení flaku. Kromě toho potopil několik malých válečných lodí. Důležitá byla jeho podpora postupu německých a rumunských jednotek v zimě 1941-42 v prostoru Doněc. 5.7.1942 byl jmenován Ia eskadry a jmenován ve stalingradském kotli pobočníkem velitele IV. Fliegerkorps, Freiherr von Richthofena. 1.3.1943 se stal Ia v Luftflotten-Kommando 4, v říjnu 1943 Ia ve štábu IV. Fliegerkorps. Konec války již jako Major prožil v Luftkriegsakademie v Berlíně-Gatow, jako člen Führer-Reserve, Oberkommando der Luftwaffe. Po válce vstoupil v roce 1956 do Bundesluftwaffe a zde byl v roce 1959 povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Heinz-Günter Amelung zemřel 26.12.1964 v Mnichově.

Paul Ammann
Oberfeldwebel

a9
Paul Ammann se narodil 5.8.1920 v Langenau. Jako pozorovatel v I. Gruppe, Kampfgeschwader 4 General Wever obdržel 12.3.1945 Rytířský kříž. Paul Ammann zemřel 9.8.1981 v Ludwigsburgu.

Richard Anders
Oberleutnant

a10
Richard Anders se narodil 3.1.1915 a obdržel Rytířský kříž 27.7.1944 jako Oberleutnant a pilot v 1.(H) Staffel, Aufklärungsgruppe 12. Richard Anders zemřel 9.9.1993.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama