Viděl jsem, četl jsem, přeložil jsem.......

Říjen 2010

The Gorgon

30. října 2010 v 18:16 | paulito |  Filmy
50%
1964
Fantasy / Horor / Mysteriózní
Režie: Terence Fisher
Hrají: Christopher Lee, Peter Cushing, Barbara Shelley, Patrick Troughton

Jeden ze starších hororů, takže být vrstevníkem, je hodnocení asi poněkud vyšší, nápad byl zajímavý a provedení poplatné době, navíc se zde setkávají herci jako Peter Cushing a Christopher Lee. Příběh se odehrává kdesi ve východním Prusku, na starobylém hradu a v přilehlé vesničce, kde dojde k řadě podivných úmrtí, které se místní policie snaží zaretušovat. Posledním z nich je mladý malíř Heitz, který se oběsil poté, co nalezl zkamenělou svoji milenku. Přijíždí jeho otec, kterého čeká stejná smrt a nato jeho bertr Paul (Richard Pasco), který zde potkává asistentku profesora Heitze (Michael Goodliffe) Carlu (Barbara Steel) a stává se jeho soupeřem nejen na poli milsotném. Nakonec přijíždí ještě Paulův vedoucí, profesor Meister (Christopher Lee) a události rychle spějí k rozuzlení, kdy hlavní hrdinové umírají (krom Meistera) a všichni zjišťují, že osobou, zodpovědnou za smrt všech, je mýtická bytost Megera, převtělená do Carly.
Zajímavá je konfabulace autorů filmu, kteří mytologickou Megeru nekompromisně zařadili mezi Gorgony - i když chudák nebyla Gorgona, nýbrž Erinye - a její jedinou podobností s Gorgonami je jedovaté klubko hadů namísto vlasů.  


gorgo

Zlo přichází z hlubin (Bajo aguas tranquilas)

29. října 2010 v 6:19 | paulito |  Filmy
50%
2005
Horor / Mysteriózní / Thriller
Režie: Brian Yuzna
Hrají: Charlotte Salt, Manuel Manquińa, Nico Baixas, Javier Botet, Axelle Carolyn

Horor s dobrým nápadem, slibným začátkem, ale čím dál horším provedením, nakonec naštěstí nekončí tak dobře, jak to vypadalo, i když trochu nelogicky. Před 40 lety byla vybudována přehrada, díky které bylo zaplaveno město Marrienbad, které bylo prostoupeno zlo, vyvolaným černou magií. O zaplavení města se zasloužil otec nynější hrdinky, ale dva chlapci, kteří si na tom místě hráli se zasloužili o to, že zlo se opět probouzí (nechápu, proč zrovna po 40 letech). A tak si zlo vybírá jednu oběť za druhou a hlavní hrdinové, reportér-potápěč, dcera a vnučka zakladatele bojují nakonec proti všem, aby zachránili město, nad kterým se jako Damoklův meč tyčí praskající přehrada.

zlo

The Traveler

27. října 2010 v 22:06 | paulito |  Filmy
60%
2010
Horor / Thriller
Režie: Michael Oblowitz
Hrají: Val Kilmer, John Cassini, Chris Gauthier, Paul McGillion, Dylan Neal

Val Kilmer jako Mr. Nobody v novém hororu, který začíná jako thriller, kdy přijde na policejní stanici neznámý muž a začne se přiznávat detektivu Blakeovi a opstatním policistům k jednotlivým vraždám, přičemž po každém přiznání jeden policista většinou dost ohavným způsobem umírá. Bylo to celkem napínavé i děsivé, jen ten konec to docela shodil, tohle si ten film nezasloužil, mělo to skončit špatně a udrželo to laťku. Všichni policisté se zasloužili o mučení a nakonec zabití bezdomovce, kterého podezírali ze zavraždění Blakeovy dcery a co bylo na celé, filmu nejlepší? On to opravdu udělal, takže co nejdříve vypadalo jako spravedlivá pomsta.. tohle byl asi vrchol filmu, pak už to šlo jen dolů, ale jak říkám, docela napínavé a už jsem viděl daleko horší věci a že zrovna Val Kilmer zárukou kvality není, spíš naopak. Jo, a Lacrimosa je na youtube...



trav

Zrcadla 2 (Mirrors 2)

27. října 2010 v 17:42 | paulito |  Filmy
30%
2010
Horor / Mysteriózní / Thriller
Režie: Víctor García
Hrají: William Katt, Nick Stahl

Max Matheson (Nick Stahl) způsobí při nehodě smrt své přítelkyně a od té doby propadá podivným vizím. Vezme místo hlídače v obchodě svého otce a v zrcadle vídává mrtvou dívku a je svědkem vražd svých spolupracovníků. Brzy zjistí, že ta dívka zde byla přítomna na večírku a za pomoci její sestry Elizabeth pátrá po příčině její smrti, což nakonec dospěje do finále, kdy duch dívky zlikviduje jejího vraha. Příběhově pokus o dvojku celkem dobrého hororu a dle mého názoru vyloženě slabý, je vidět, že je to videofilm, bídné herecké výkony, nesympatický hlavní hrdina, slabý a rychle prokouknutelný příběh, jen ty smrti docela ujdou... celkově nuda s čekáním na konec.

miriors2

Erich von Däniken: Ve jménu Dia

27. října 2010 v 11:08 | paulito |  Knihy
Tvorové napůl člověk, napůl zvíře, kteří disponují neuvěřitelnou silou; létající stroje, jejichž popis se nápadně podobá moderní kosmické lodi; plavidla, která se nečekaně vynořují z moře jako dnešní ponorky; hrdinové Jason či Odysseus vybavení nadlidskými schopnostmi - jsou to jen fantasmagorie několika snílků a vypravěčů? Právě naopak. Autor objevil množství stop, které naznačují, že před tisíciletími opravdu mohla na zeměkouli existovat technicky značně vyspělá kultura.
Klasická dänikenovka, alternativní pohled na cestu Argonautů, Odysseovu, Tróju, Atlantidu, prostě helénská doba. Komu se Däniken líbí, ocení, ale je možné to brát i jako prima sci-fi :-)

danik

Monsters

24. října 2010 v 22:04 | paulito |  Filmy
40%
2010
Sci-Fi / Drama / Thriller
Režie: Gareth Edwards
Hrají: Whitney Able, Scoot McNairy

Čekal jsem nějaký prima sci-fi film o boji lidstva s mimozemšťany a nakonec se z toho vyklubala jen taková nuda odnikud nikam, ukončená vášnivým polibkem a zjištěním, že normální život vlastně nestojí za nic. Celou dobu jsem čekal, kdy už... a až na pár okamžiků nic, spíš jen takové náznaky. Ale výhled z mayské pyramidky na protipříšeráckou americkou zeď (která evidentně nefungovala) docela dobrý. Po zřícení sondy, infikované mimozemským životem, byla v Mexiku vytvořena zóna, ze které je bráněno mimozemšťanům postupovat dále a při jednom takovém útoku se snaží Samantha (Whitney Able) za pomoci novináře Andrewa Kauldera (Scoot McNairy) dostat zpět do USA. Na to, že to nevypadá jako procházka růžovým sadem, se oba chovají jako na skautském výletu, ale nakonec se jim podaří, při ztrátě všech kolem v boji s příšerami, projít až k výše zmíněné zdi. Cestou toho moc nenakecají a pokud ano, evidentně si moc nerozumí. Na druhou stranu, možná by se to přesně takhle opravdu vyvíjelo, ale lidi nekoukají na filmy proto, aby tam viděli to, co můžou každý den vidět kolem sebe.

monst

Záhada Lucy Keyes (The Legend of Lucy Keyes)

24. října 2010 v 19:13 | paulito |  Filmy
30%
2006
Thriller / Drama / Horor / Mystériozní
Režie: John Stimpson
Hrají: Julie Delpy, Justin Theroux, Brooke Adams, Mark Boone Junior, Ken Cheeseman, Bates Wilder, Tom Kemp, Madeline O'Brien, Cassidy Hinkle

Hodně slabá béčková duchařina, která při lepším zpracování nemusela být špatná, takhle to bylo spíše jen nudné. Jeane a Guy Cooleyovi se přestěhují se svými dvěma dcerami Molly a Lucy z města na venkov, kde má Guy vést projekt větrných elektráren. Řada lidí tady je ale obtěžována duchem Marthy Keyes, které se kdysi ztratila dcera Lucy a stále jí hledá. Jeane pronásledují zlé sny (zřejmě o její zemřelé třetí dceři), navíc tu místní podnikatelka Samantha kuje podivné pikle a mají ke všemu ještě problémy s podivínským sousedem Jonasem. Nakonec vše vyústí do chvíle, kdy Lucy, vedená duchem původní Lucy, odhalí pravdu o její smrti kvůli sporu o pozemky a vše dobře končí. Příběh nebyl špatný, porverdení příšerné.

lkk

Pátek třináctého 7 (Friday the 13th Part VII: The New Blood)

23. října 2010 v 19:18 | paulito |  Filmy
40%
1988
Horor / Drama
Režie: John Carl Buechler
Hrají: Kane Hodder, Lar Park - Lincoln, Kevin Spirtas, William Butler, Jeff Bennett, Elizabeth Kaitan, Jennifer Banko, Corey Feldman, Terry Kiser

Řekl bych, že je to trochu slabší, ale jinak klasický Pátek třináctého, zese vše dokola, chata u jezera, Jason s maskou, vraždění teenegarů všemi možnými způsoby.. jen napětí se nějak vytratilo, prostě už člověk ví, že jak tam některého z nich vidí, čeká ho rychlý konec. Tina (Lar Park-Lincoln) svými telekinetickými schopnostmi vysvobodí Jasona z jezera a ten už má s člověkem společného jen velmi málo, je z něj klasická hororová příšera, po odmaskování působí báječně :-) Jason samozřejmkě zabije každého, kdo mu přijde pod ruku, včetně Tininy matky a jejího doktora a v konečném souboji své vlastnosti využije k Jasonově likvidaci. Dalo s ena to koukat, ale nezaujalo to, klasické béčko.

p137

ADIPOCIRE FEST 22.10. - Divadlo Pod lampou, Plzeň

23. října 2010 v 15:27 | paulito |  Hudba
Včera jsem byl zase po čase na nějaké akci (a budu chodit častěji) a kupodivu se to líbilo i přítelkyni :-), i když jsme nakonec odcházeli dřív, takže poslední skupiny jsem už nestihnul. V Lampě se konal Adipocire Fest za účasti těchto skupin:
MORBID BUTCHER (D) - grindcore-death metal/D , MASTIC SCUM (A) - death metal-grindcore/A , DISFIGURED CORPSE - grind-death/Ostrava, POPPY SEED GRINDER - death hardcore/Praha, CRANIOTOMY (SK) - death-grind/Hlohovec, ONANIZER - grind - Aš-Praha, COCK BRUTALITY - grind-violence/Liberec.
Lidí málo, pivo zdarma, muzika skvělá, co si víc přát. Začínalo se už po půl sedmé, první hrál Onanizer a hrál solidně, mají vynikajícího zpěváka, fakt se mi to líbilo. Pokračoval Cock Brutality z Liberce, ten už byl slabší (ale zase měli šíleného králíčka :-)) a pak přišla na řadu hvězda večera, německý Morbid Butcher, se dvěma zpěváky a kytaristkou, předvádějící docela dobrý death. Ale mně osobně se nejvíce líbili slovenští Craniotomy, kteří hráli naprosto výborný death, vynikající zpěv i hudba. Výborná terapie po celém týdnu v kanceláři (ne, kecám, byl jsem na výletě v Rüsselsheimu, tak to nebylo tak tragické :-) a na závěr ještě pár foteček skupin. A prima jsem pokecal s bubeníkem s Onanizeru, fajn týpek, který zcestoval celou Latinskou Ameriku.

l001
Bavili jsme se báječně :-))

l002
Craniotomy

l004
Kristí a zpěvák Craniotomy.

l005
Kristí a kytarista z Cock Brutality.


Onanizer


Mad Butcher 1


Mad Butcher 2



Machete

23. října 2010 v 15:07 | paulito |  Filmy
40%
2010
Akční / Krimi / Thriller / Komedie
Režie: Robert Rodriguez, Ethan Maniquis
Hrají: Danny Trejo, Robert De Niro, Jessica Alba, Steven Seagal, Michelle Rodriguez, Jeff Fahey, Cheech Marin, Don Johnson, Shea Whigham, Lindsay Lohan, Daryl Sabara, Ara Celi, Tom Savini, Electra Avellan, Elise Avellan, Alicia Rachel Marek, Tito Larriva, Cheryl Chin, Nimród Antal

Akční komedie, bych řekl, kde kladný mexický hrdina Machete (Danny Trejo) bojuje za pomoci později jednooké šéfové Sítě (podpůrné organizace pro převádění Mexičanů do USA) Luz (Michelle Rodriguez) a agentky emigračního Santany (Jessica Alba) proti řadě záporáků, nad nimiž kraluje ruka drogového krále Torreze (Steven Seagal). Akce bylo dost a mačeta řádila, let na střevech z okna byl dobrý, ale chybělo mi k tomu asi více humoru, Trejo prostě není Willis. Ale je pravda, že sbírka záporňáků je slušná, kromě Seagala ještě protimexický senátor McLaughlin (Robert De Niro), jeho poradce Booth (Jeff Fahey) a asi nejlepší, šílený šéf domobrany, jehož dědeček padl u Alama, Von (Don Johnson). V závěrečné bitvě všichni záporáci zemřou (senátor tedy o chvilku později) a dobro a láska zvítězí nad zlem. Ale jak říkám, nic moc, kdeže jsou časy Od soumraku do úsvitu...

machete

Loft

21. října 2010 v 19:31 | paulito |  Filmy
80%
2008
Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
Režie: Erik Van Looy
Hrají: Koen De Bouw, Filip Peeters, Jan Decleir, Matthias Schoenaerts, Gene Bervoets

Velice dobrá belgická detektivka o tom, kdo koho manipuluje, kdo o kom co ví, zač stojí přátelství a také o hraní milostných her, nevěře a následcích. Architekt zařídí pro sebe a pro čtyři další přátele byt, aby měli kde prožívat vzrušující schůzky. Jednoho rána tam naleznou mrtvolu mladé ženy a přichází řada otázek, co vlastně vědí o sobě navzájem a co o nich ví jejich ženy a laidé kolem a kdo to nastražil. Jako morální poučení, proč nebýt nevěrný, dost dobré, jako poučení druhé, že některé věci se nemají svěřovat ani přátelům, také. Překvapivý závěr a vlastně až do konce není jasné, co, kdo a proč. Solidní podívaná, ne akční, ale velmi zajímavá v postupném rozplétání mezilidských vztahů. Film zlomil v roce 2009 v Belgii rekord návštěvnosti domácí produkce.

loft

Goth

21. října 2010 v 19:21 | paulito |  Filmy
70%
2008
Drama / Mysteriózní
Hrají: Sô Yamanaka

Takový poměrně ujetý, i když docela zajímavý film, i když nejspíš právě tou lehce šílenou povahou obou halvních protagonistů. V jednom japonském městě jsou vražděny mladé ženy a poté stylizovány do podob uměleckých děl s useknutou rukou. Do pátrání po vrahovi se pouští dva středoškoláci, Yoru Morino a její spolužák Itsuki Kamiyama. Naleznou vrahův deník a podle něj další oběť, ten však nepředají policii a snaží se najít vraha hlavně díky svému zájmu o cokoliv morbidní. Vrah nakonec Yoru unese, ale Itsuki ho včas odhalí a nechá ho uprchnout výměnou za její život. Opravdu hodně zvláštní film...

goth

Splice

17. října 2010 v 22:14 | paulito |  Filmy
60%
2009
Drama / Sci-Fi / Thriller
Režie: Vincenzo Natali
Hrají: Adrien Brody, Sarah Polley, David Hewlett, Delphine Chanéac

Já vlastně ani nevím, jestli ten film byl dobrý, nebo ne. Téma docela zajímavé, ale na druhou stranu se oba vědci, Clive (Adrien Brody) a hlavně Elsa (Sarah Polley) chovají často jako nezodpovědní a slabomyslní idioti, takže se nedivím všem těm různým bojovníkům proti manipulaci s geny a podobným vynálezům, protože při takovém přístupu by vše mohlo snadno skončit katastrofou. Clive a Elsa stvoří při svých výzkumech DNA bytost, které dají jméno Dren (Delphine Chanéac) a kterou se snaží po konfrontaci s vedením firmy vychovávat a zkoumat sami. Dren se vyvíjí, Elsa se k ní chová jako k svému dítěti, když prozře ona, tak jejím svodům podlehen zase pro změnu Clive a v konečném finále Dren zmutuje do samčího pohlaví a začne chvilkový horor, kdy se bytosti podaří znásilnit a oplodnit Elsu, což na druhou stranu dává možnost dalšího dílu. Nejvíc těmhle filmům (a mám na mysli i Avatara) přílišné míchání citů a pokusů o psychologii do sci-fi, takže to pak ztrácí na zajímavosti. Ale vzhledem k tomu, že ani průměrných sci-fi filmů zas tolik není.. tak aspoń něco.   
splice

Zmizelý (The Disappeared)

17. října 2010 v 19:18 | paulito |  Filmy
60%
2008
Horor
Režie: Johnny Kevorkian
Hrají: Harry Treadaway, Greg Wise, Tom Felton, Bronson Webb, Georgia Groome

Taková spíše zajímavá a depresivní, než strašidelná věcička z Británie (čím to, že jsou v britských filmech teenageři vždy takový hajzlíci?:-)), kdy se po návratu u ústavu stává  Matthew (Harry Treadaway) terčem ducha svého mladšího bratra Toma, který se ztratil, když ho nedokázal při oslavě svých narozenin uhlídat. Seznámil se s dívkou Amy (Georgia Groome), se kterou se spřátelí  a která mu doporučí návštěvu místní vědmy. Následovně zjišťuje, že i ona byla duch, ale po další roztržce s otcem, kterého obviňuje ze zmizení bratra a dalších dětí v okolí, nalezne pravého viníka (místní kněz) a nakonec se smíří i s otcem a  Tomův duch dojde pokoje. Dá se na to koukat, ale nečekejte, že se budete příliš bát, je to spíš taková detektivka.

zmiz

Robin Hood

16. října 2010 v 12:53 | paulito |  Filmy
20%
2010
Akční / Drama / Dobrodružný / Historický
Režie: Ridley Scott
Hrají: Russell Crowe, Mark Strong, Cate Blanchett, Scott Grimes, Kevin Durand, Oscar Isaac, Léa Seydoux, William Hurt, Danny Huston, Max von Sydow, Matthew MacFadyen, Eileen Atkins, Mark Addy, Luke Evans, Robert Pugh, Gerard McSorley, Bronson Webb, Denis Menochet, Steve Evets

Prvních 15 minut jsem si říkal, že i když to nebude ten klasický Robin Hood, tak nový přístup není občas na škodu a vypadalo to docela zajímavě. Ale pak se to zvrhlo jen v další americké prznění evropských dějin a příběhů a musím se přiznat, že během závěrečné bitvy, kdy nastoupila Marion (Cate Blanchett) se svou partou dětiček proti francouzskému vojsku, tak už jsem to neunesl a raději film vypnul. Asi nejsem se svými aspoň průměrnými znalostmi historie tím správným cílem pro tyhle americké hlouposti a vylodění pod doverskými útesy ala voják Ryan v Overlordu bylo docela silnou kávou. Ale nehledě na historická fakta to bylo hloupé i příběhově a herecky a s Robinem Hoodem to nemělo nic společného. Ale k samotnému filmu... voják a lučistník krále Richarda Lví srdce (Danny Huston) Robin Longstride (Russell Crowe) se účastní obléhání hradu ve Francii, při kterém král padne. Rozhodne se s několika přáteli, mezi nimiž je Malý John (Kevin Durand) a Will Scarlett (Scott Grimes) z armády dezertovat (i když to samozřejmě balí do rádoby morálních důvodů) a cestou se stanou svědky léčky, při níž rádce teď již krále Jana Bezzemka (Oscar Isaac) sir Godfrey (Marc Strong, krásně záporňácká postava) chtěl krále zabít. Místo něj je zabit sir Robin Loxley a lučistník Robin se rozhodne za něj vydávat (kdy to tady bylo naposledy.. Příběh rytíře?.. který byl mimochodem o 70% lepší). Takže předá korunu bezcharakternímu novému králi a odjede s přáteli vrátit meč otci sira Loxleye, který si z něj udělá syna, zamiluje se do něj časem i Marion a nakonec všechny sjednotí, porazí Godfreye a vyženou Francouze a blabla, ani nevím, jak to dopadla, ale jako správná moralistická pohádka určitě dobře. Jediný, kdo v tomhle filmu trošku hraje, je Max von Sydow (Loxley starší). Tenhle film je pro mě asi největší zklamání v tomto roce, i větší, než Souboj titánů.

rh

Lovec démonů (Frailty)

14. října 2010 v 11:52 | paulito |  Filmy
80%
2001
Horor / Thriller / Drama
Režie: Bill Paxton
Hrají: Bill Paxton, Matthew McConaughey, Powers Boothe, Matt OLeary, Luke Askew, Missy Crider, Cynthia Ettinger, Jeremy Sumpter

Vynikající film na pomezí hororu a thrilleru, který se většinu času tváří jako thriller o jednom  tatínkovi, který zešílel a myslí si o sobě, že je posel Boží a nutí k této víře i své dva syny, vše vyprávěno z pohledu syna, který zůstal skeptikem a nakonec se to mění v dějovém zvratu, který ukazuje, že to vše byla pravda a ti zlí jsou vlastně dobří a naopak. Napínavé, bez slabých chvil. 
Agenta FBI Wesleyho Doylea (Powers Boothe, mimochodem na konci další z démonů na seznamu) navštíví mladý muž, který se představí jako Fenton Meiks (Matthew McConaughey) a tvrdí, že ví, kdo je sériový vrah, říkající si Ruka boží. A pak mu vypráví těžko uvěřitelný příběh své rodiny, otce (Bill Paxton), malého Fentona (Matthew O'Leary) a jeho bratra Adama (Jeremy Sumpter). Otec svým synům jednoho dne oznámí, že mu Bůh prostřednictvím anděla přikázal nacházet a ničit démony, kteří na tomto světě znamenají jen zlo. Adam mu věří, Fenton ne a postaví se proti němu a nakonec otce zabije. Šokujícím odhalením ovšem nakonec je, že Fenton není Fenton (ten byl nakonec jen dalším z démonů), ale Adam, který má za úkol zlikvidovat Doylea a že vše je pravda a lidé-démoni jsou zodpovědní za vraždy svých blízkých.

lovdem

Jiří Kovařík: Rytířská krev

14. října 2010 v 11:30 | paulito |  Knihy
Druhý svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy barvitě líčí válečnictví a rytířské zvyky konce raného a počátku vrcholného středověku. Osudy hraběte z Montfortu a vikomta Trencavela provází čtenáře nesmiřitelnou válkou s Albigenskými na jihu Francie, střetem křesťanských rytířů s Mongoly u Lehnice, dvěma bitvami u Coutrai a Bannockburnu, kde rytířské vojsko začaly porážet houfy neurozené pěchoty. Dvě obsáhlé části jsou věnovány posledním bitvám dvou českých králů, v nichž se pátrá po pravdě o smrti Přemysla Otakara II. u Dürnkrut a Jana Lucemburského u Crécy-en-Ponthieu. Jde o čtivou a nenásilnou sondu do válečnických zvyklostí, rytířských ideálů, jež se nejednou s realitou kříží, událostí, vojenské techniky, historie zbraní, zbroje a jejich použití.
Opravdu velmi čtivá kniha, líčící nejdůležitější bitvy středověku v letech 1208-1346 a bořící řadu zavedených mýtů, třeba o Přemyslu Otakarovi II., jehož vykresluje jako statečného rytíře, ale špatného stratéga.

rytkrv

Heinkel He 111 - bojové nasazení (Operace Rumpelkammer)

13. října 2010 v 14:44 | paulito |  Historie
Operace Rumpelkammer
Během testů střely V-1 v Peenemünde v roce 1943 zkoumali Němci myšlenku využití letadla jako nosiče střely. Původně měla být střela nesena pod středem křídla He 111. Se silnou strukturou bylo toto letadlo ideální pro toto využití. O dva týdny později začaly letové testy. Výsledky byly uspokojivé. Bylo možné proto nyní navrhnout zařízení pro vypouštění střely ve vzduchu. To bylo instalováno uvnitř letounu na pozici radisty. Signál od navigátora uvolnil V-1 a zažehnul motor. Prvních dvacet Heinkelů bylo na nosiče přestavěno na počátku roku 1944 a označeno He 111H-22. Byly to modifikované H-6, H-16 a H-21. V únoru 1944, dostala III./KG 3, které velel Major Martin Vetter, rozkaz odevzdat své Ju 88 a přesunout se na letiště Lublin. Zde se dozvěděli, že budou brzy přezbrojeni na He 111. Přibližující se fronta přinutila III./KG 3 k přesunu do Německa. 26.3. byla jednotka umístěna v Grieslienenu, kam byly v dubnu dodány první čtyři Heinkely. Do června měla III./KG 3 36 He 111H-22, dva z nich havarovaly při výcviku. 21.6. byla jednotka přemístěna do Rheine a o čtyři dny později do Hesepe, kde bylo devět Heinkelů ztraceno po náletu na základnu. Nakonec se 28..6 jednotka přesunula do Venlo v Holandsku. 9./KG 3 přistála v Eindhovenu, aby převzala základnu Gilze-Rijen do konce června. Mezitím Němci zahájili operaci Rumpelkammer, bombardování Británie střelami V-1. První taková bomba dopadla na Swanscombe 13.6. ve 4.18 a dalších šest měsíců létaly na Londýn, Southampton a Portsmouth každý den. Mezitím byla III./KG 3 připravena k boji. První vzlet podnikly 16.7. čtyři Heinkely. Letouny vzlétly krátce po půlnoci a letěly nízko nad Severním mořem, aby unikly britským radarům. Výškoměr FuG 101 je držel v konstantní výšce, ale nebyl to let pro začátečníky. Když bylo anglické pobřeží na dohled, bombardéry vystoupaly do 450 m. Navigátoři ustavili pozici a kurs letounů. V-1 byly vypuštěny na Londýn, kdežto Heinkely se obrátily zpět na základnu. Tyto první vzlety ukázaly, jak nebezpečné mohou tyto operace být. Do konce července bylo ztraceno 16 letadel, všechny díky počasí nad Severním mořem. Létaje v dešti a mlze, bylo obtížné držet výšku a některá letadla, nevybavená FuG 101, havarovala do moře. Na počátku srpna tak měla III./KG 3 jen 16 Heinkelů. Bylo okamžitě dodáno dvanáct nových He 111H-22 a všechna letadla byla vybavena radiovými výškoměry. To redukovalo počet nehod skoro na nulu, jen jeden stroj byl ztracen při nehodě v srpnu. Do konce srpna, tj. v průběhu šesti týdnů, vypustily Heinkely III./KG 3 410 V-1, z toho 300 na Londýn a 90 na Southampton. Zbývajících dvacet mířilo na Gloucester ráno 31.8. Na počátku srpna bylo Venlo napadeno spojeneckými bombardéry, osm Heinkelů bylo zničeno na zemi. To přinutilo Fliegerkorps IX přejmenovat III./KG 3 na I./KG 53 9.9. a přemístit ji na jiná letiště. Staffel byly nyní umístěny ve Varelbuschu, Ahlhornu a Vechtě. KG 53 v té době velel Obstlt. Fritz Pockrandt, umístěný se štábem v Bad Zwischenahn. Jeho celá jednotka byla začleněna do operace Rumpelkammer a od října KG 53 také vypouštěla V-1. II./KG 53 Majora Herberta Wittmana byla umístěna v Bad Zwischenahn, jeveru a Wittmundu, zatímco III./KG 53 pod Majorem Emilem Allmendingerem v Lecku, Schleswigu a Eggebecku. Se zhoršujícím se počasím na podzim 1944 Britové zjistili, že V-1, padající na jejich města, jsou vypouštěny z Heinkelů nad Severním mořem. Ke stíhání pomalých Heinkelů byly nasazeny noční stíhací de Havilland Mosquito Mk.XXX s palubním radarem. V říjnu bylo osm Heinkelů zničeno nepřítelem a deset při haváriích. V listopadu britské stíhačky a protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo 16 bombardérů z KG 53, stejný počet byl zničen při nehodách. Prosincové počasí dovolilo jen několik vzletů. Na druhé straně to pomohlo přetíženým německým posádkám. Proto jen tři Heinkely byly zničeny nepřítelem a pět nehodami. 1.1.1945 tak KG 53 měla 113 He 111H-22. Poslední vzlet se konal 14.1.. Do té doby, během sedmi měsíců operace, vypustily Heinkely 1.200 V-1, ale jen 235 (20%) zasáhlo cíl. Další byly sestřeleny obránci nebo spadly do polí. Celkové ztráty Heinkelů během operace Rumpelkammer byly 77 strojů, dvanáct z toho jako výsledek předčasného výbuchu V-1. Na začátku roku 1945 měly ve výzbroji He 111 ještě KG 4 a KG 53. Ale vojenská situace Třetí říše a nedostatek paliva ponechával většinu letadel na letišti. Občas byly nasazeny pro noční zásobovací lety pro německé jednotky. S koncem války skončila osmiletá bojová historie typu He 111 u Luftwaffe.

Heinkel He 111 - bojové nasazení (Východní fronta)

12. října 2010 v 21:39 | paulito |  Historie
Východní fronta
22.6.1941 zahájil Hitler svůj pochod za získání Lebensraumu na východ. Luftwaffe nasadila 1.251 bombardérů, včetně 289 He 111 z Luftflotte 2 (KG 53 s 86 letadly) a Luftflotte 4 (II./KG 4 s 24 letadly, KG 27 s 95 letadly a KG 55 se 104). Útok podporovaly rumunské He 111H-3 z Escadrile 78, 79 a 80 z Grupul 5 Bombardement. Hlavním úkolem bombardérů během prvního týdne invaze bylo zničení sovětského letectva na zemi a výroby letadel a leteckých motorů. Před úsvitem 22.6. vzlétly bombardéry Luftwaffe ke svým cílům. KG 55 napadla letiště Dubno, Mlinov a Luck. Nálet se konal ve výši 4.000 m a zničil mnoho letadel a palivových skladů. Proti nim vzlétla řada sovětských stíhaček I-16 a navzdory eskortě Messerschmittů se Sovětům podařilo sestřelit šest Heinkelů a další poškodit. Do konce dne VVS ztratilo 890 letadel ve vzduchu a 2220 na zemi. Další dny byly podobné. Heinkely bombardovaly nepřátelské základny, zničily velké množství vybavení. Během bitvy o Lvov podporovala KG 55 útočící německé jednotky. Rudá armáda ustupovala na východ v panice, byly zajaty stovky tisíc sovětských vojáků. Wehrmacht postupoval vypadal nezastavitelně. S Heinkely v přímém sousedství fronty byla II./KG 4 přidělena k různým úkolům. 22.6. její posádky shodily 120 min na přístupech do přístavů Zilista a Sevastopol a 50 min kolem Nikolajeva. Na nich se potopily následující noc čtyři sovětské válečné lodě, jednou z nich byl torpédoborec Bistryj. Do 12.7. utrpěly poškození také Bditelnyj a Charkov. 25. a 26.7. se II./KG 4 přesunula k Baltu, posádky shazovaly miny u východního pobřeží ostrova Moon. V noci 1.8. bylo shozeno 38 min na přístupy k přístavu Triigi (Kassarwik) a následující noc dalších 37 min k Moonu a 18 západně od ostrova Worms. Jedna z posledních operací této periody se konala 4.8., 16 min bylo položeno východně od Zerelu a stejný počet na přístupech k Triigi. Mezitím He 111 ostatních jednotek čistily cestu pro pozemní jednotky. Bombardovaly kolony Rudé armády a sovětské letectvo bylo téměř zničeno. V bitvě o Kyjev, který padl 19.9., bylo zajato 665.000 sovětských vojáků a ukořistěno 2.718 děl a 884 tanků.
První nálet na Moskvu se konal večer 21.7. se 195 bombardéry, které zasáhly vojenské a politické cíle. Byly nasazeny Heinkely z III./KG 26, KG 28, 53, 55 a KGr 100. Němci byli uvítání nejméně 170 sovětskými stíhači a silnou protiletadlovou palbou. Ztráty byly malé, jen čtyři bombardéry, zatímco Heinkely shodily 150 tun bomb. Skupinu 35 He 111 z KG 55 vedl Major Ernst Kühl s úkolem bombardovat Kreml. Ale bomby zasáhly více sportovní stadion v sousedství. Ačkoliv následující nálety na Moskvu byly prováděny s menším množstvím letadel, bylo jich do konce roku 1941 celkem 76. Denní nálety na Moskvu byly prováděny také v srpnu, KG 55 bombardovala železniční stanice a továrny východně od města. Sověti poté evakuovali průmysl za Ural. Kde mohli nerušeně pokračovat ve výrobě a zásobovat své jednotky letadly a tanky. VVS tak bylo schopno postupně získat nadvládu ve vzduchu. Německé bombardéry byly ve zvyšující se míře nasazovány proti železnicím, stanicím a obranným pozicím nepřítele. Lt. Weyer a jeho posádka ze Stab II./KG 55 prodělal neobvyklou zkušenost po útoku na železniční stanici v Charkově 22.6. Nouzově přistála 40 km severovýchodně od města a strávila devět dnů cestou pěšky zpět k německým liniím. Ne všechny továrny byly evakuovány na východ. Německý průzkumný letoun objevil velkou továrnu na tanky u Kramatorské, mezi Stalinem a Slavjanskem. II./KG 55 napadla továrnu 5 a 6.10. a zcela ji zničila. Během posledních měsíců roku 1941 napadala KG 55 železniční tratě a zničila 222 tratí, včetně 25 muničních transportů, 13 vlaků s palivem a 64 lokomotiv. Mezitím KGr 100 pokračovala v bombardování cílů kolem Moskvy. V noci 4.11. stovky bombardérů napadly továrnu v Gorkém. Poslední nálet provedlo 22.11. dvanáct letadel a většina jednotek byla stažena do Německa. Německé posádky pamatují Moskvu jako cíl silněji bráněný protiletadlovým dělostřelectvem než Londýn. Hans-Georg Bätcher, Staffelkapitän 1./KG 100, byl veteránem těchto operací. Na počátku roku 1942 se vrátil se svou jednotkou na Krym a brzy se stal jedním z nejlepších pilotů na He 111. Nyní KG 100 a KG 55 byly nasazeny k operacím proti sovětskému předmostí na poloostrově Kerč a proti lodím v Černém moři. Heinkely nad Krymem létaly v malých skupinách nebo dokonce jednotlivě, hlídkovaly nad celým územím bojů. To bylo možné díky minimální přítomnosti nepřátelských stíhaček. Akce proti sovětské lodní dopravě a obraně kolem pevnosti Sevastopol byly také důležité. Během šesti měsíců vykonal Bätcher 206 vzletů, i proti dobře bráněnému Sevastopolu. Jeho úspěchy vedly i přímo k pádu této pevnosti. 6.2. poškodil 7.500 BRT tanker u Kerče, díky čemuž zůstaly sovětské jednotky pět dnů bez paliva. O dva týdny později napadl transportní loď (2.000 BRT), kterou poslal dvěma bombami ke dnu s většinou přepravovaných vojáků. 18.3. čerstvě povýšený Hptm. Bätcher spatřil sovětský konvoj u Sevastopolu. Okamžitě podal hlášení štábu, který vyslal zbytek 1./KG 100. Poté vedl útok na konvoj a jedna z jeho bomb potopila velký tanker. Tvrdé boje o Krym pokračovaly útokem na pevnost Sevastopol. I./KG 100 dostala za úkol zaminovat přístupy k přístavům Kerč a Sevastopol. To trvalo během března až května. V noci byly miny nahrazeny těžkými bombami SC 1800, které byly používány proti opevnění. Heinkely sloužily jako létající dělostřelectvo pro přesné útky na betonové bunkry a dělostřelecké pozice. Bätcher byl opět mezi nejlepšími a dvěma útoky zničil pevnost jihovýchodně od Kerče a pozice těžkých děl. 5.6. zasáhl bombou SC 2500 spojovací bunkr, který zcela zničil. 9.6. zničil jednou SC 1000 opěrný bod Čeka, o čtyři dny později Kupe. 15.6. shodil několik SC 1000 a zničil další opevnění v Sevastopolu. Podobné operace prováděl dalších sedm dnů. 4.7. byl Sevastopol obsazen Němci. Při operacích nad Krymem provedla 1./KG 100 1.339 vzletů, shodila přes 6.000 tun bomb, asi 10% těchto vzletů provedl Bärcher a jeho posádka, za což dostal Německý kříž ve zlatě 17.7. 1./KG 100 podporovala dále jako létající dělostřelectvo postup německých jednotek na Rostov, Batajsk, Kubáň a ropná pole Majkop. Heinkely byly vybaveny novým zaměřovačem Lofte 7D, umožňujícím přesné útoky. KG 55 se také zúčastnila těchto operací. 17..7 provedla tato jednotka neobvykle přesný nálet na velký železniční most na trati Rostov-Batajsk, aby zabránila ruskému ústupu. O týden později obě města padla do německých rukou. V srpnu byly II. a III./KG 55 umístěny v Kramatorské, zatímco I./KG 55, I./KG 100 a II./KG 27 v Kutelnikovu. Začaly masivní nálety na Stalingrad, první 16.8. He 111 často nesly bomby SC 1000, schopné zničit třípatrovou budovu. Hlavními cíly byly železniční stanice, přístavy (např. Astrachaň) a lodě na Volze. Luftwaffe změnila město na měsíční krajinu. Ale Němci nakonec zjistili, že to pro ně není výhoda, protože obránci proměnili ruiny v obranné pozice. Mnoho vzletů bylo také provedeno proti týlu ke zničení kolon a vlaků se zásobami. Podpora pozemních jednotek, bojujících o každou budovu, se ukázala extrémně těžkou. Často nebylo možné určit, kam shodit bomby, aby nebyli zasaženi kamarádi na zemi. Se stalingradskou bitvou byla spojována jména továren jako Rudá barikáda, Rudý říjen, Džeržinsky a další. Do konce října Wehrmacht kontroloval 90% území města na levém břehu Volhy. 26.10. vzlétl Hptm. Bätcher ke svému 400. vzletu, bombardujíce tanker v Kaspickém moři. 19.11. zahájili Sověti dobře připravenou ofenzívu proti přetíženým německým liniím a o několik dnů později byla 6. Armee obklíčena. Zásobování obklíčené armády mohlo probíhat jen vzduchem a Hermann Göring potvrdil Hitlerovi, že toho bude Luftwaffe schopná. Transportní letadla létala do kotle ze dvou pomocných letišť: Morozovskaja (Moro) a Tacinskaja (Tazi). 6. Armee potřebovala 300 tun paliva, 30 tun munice a 140 tun potravin a léků denně. Proto měla Luftwaffe příliš málo transportních letadel, jen jedna jednotka (KG zbV 5) používala He 111E. Nejméně 800 Ju 52 bylo potřeba k zásobování armády obklíčené u Stalingradu, ale celá Luftwaffe jich měla jen 750! Bylo okamžitě rozhodnuto zformovat provizorní jednotku ze všech letuschopných Heinkelů. Gefechtsverband Stalingrad pod velením Obst. Ernsta Kühla zahrnoval II. a III./KG 55, I. a II./KG 27, I./KG 100, III./KG 4, KG zbV 5, KG zbV 20 a další jednotky. Kommodore KG 55 Kühl byl jedním z nejstarších operačních pilotů Luftwaffe a byl zodpovědný za koordinaci zásobování. Většina Heinkelů z bombardovacích jednotek byly verze H-6, H-11 a H-16, které mohly nést zásobníky pro zásoby pod trupem. Příležitostně byly k tomu i bombardovány sovětské jednotky. 19.11. poprvé vzlétlo 21 dobrovolnických posádek k první dodávce zásob, ale jen třináct uspělo ve strašném počasí. To bylo velkou překážkou. Sněhové bouře a kruté mrazy letouny často uzemnily. Jak němečtí vojáci u Stalingradu čekali na zásoby a evakuaci raněných, piloti čekali na lepší počasí. Rusové rozestavili kolem Stalingradu protiletadlová děla, někdy Němce chránily mraky. Cestou byly soupeřem sovětské stíhací hlídky ze základen v okolí Donu. Německé posádky létaly často v mracích blízko u země, na cestě tam nesly náklad pum, zpět raněné. Mnoho posádek podávalo neobvyklé výkony. Fw. Jackstat z I./KG 100 vykonal čtyři lety do Stalingradu a zpět během jednoho dne, Oblt. Roth z 5./KG naložil na palubu 25 raněných místo obvyklých 15. Hptm. Bätcher, který provedl 89 vzletů během bitvy o Stalingrad, provedl 43 dalších k obklíčené armádě. Navzdory úsilí posádek nebyla Luftwaffe schopna dodávat dostatek zásob. 8.12. proniklo do kotle 70 He 111, 19.12. dodalo 73 He 111 146 tun zásob, kdežto 63 dalších strojů různých typů jen 143 tun. 6. Armee na to byl stále hůře a i když zpočátku existovala šance na průlom, Hitler rozkázal držet pozice. Hlad, mráz a nemoci si vybíraly těžkou daň. Letiště byla svědkem strašných scén, vojáci se chytali křídel, aby je pilot vzal na palubu letadla. Mnoho se samo zranilo, aby byli evakuováni. 21.12. byl Hptm. Hans-Georg Bätcher vyznamenán Rytířským křížem přímo v poli. Obst. Kühl se dozvěděl o vyznamenání rádiem a Bätcherovi po přistání předal vlastní. O osm dnů později vzlétl Bätcher k dalšímu letu do kotle, kde vzal na palubu raněné vojáky a startoval z letiště Pitomnik. Letíce nad mraky byl napaden několika sovětskými stíhači. Než se skryl v mracích, byl stroj několikrát zasažen do trupu a několik evakuovaných raněných bylo opět raněno. Bätcher se kvůli raněným rozhodl přistát na letišti Morozovskaja. Ačkoliv to vypadá neuvěřitelně, sovětští stíhači nebyli příliš efektivní během roku 1942. Bätcher vykonal například od 3.3. do konce roku 344 vzletů a jen při 25 je potkal. Ve snaze vylepšit zhoršující se situaci 6. Armee bylo zformováno v prvních dnech ledna 1943 pět nových KGr zbV. Protože již nebyly žádné záložní Junkers Ju 52, byly tři tyto jednotky (KGr zbV 23, 24 a 25) vybaveny 162 He 111E, F a H, staženými i s posádkami z leteckých škol. Ale do kapitulace 6. Armee žádná tato jednotka neprovedla ani jeden let a byly rozpuštěny krátce poté. KGr zbV 5 potkal podobný osud a byla přejmenována na I./KG 55 v létě 1943. Její místo převzala nově zformovaná KGr zbV 30, vybavená He 111H. Celkem lety do kotle od 24.11.1942 do 31.1.1943 stály Luftwaffe 266 Ju 52, 165 He 111, 42 Ju 86, 9 Fw 200, 5 He 177 a jeden Ju 290, celkem 488 letadel a 1.100 mužů! Hlavní příčinou tak těžkých ztrát bylo počasí, zodpovědné za mechanické problémy a namrzání letadel. KG 55 sama dodala 888 tun paliva a 2.407 tun ostatních zásob a evakuovala 12.130 vojáků. V roce 1942 to byl nejen Stalingrad, kde Heinkely shazovaly zásoby armádě. V severním Rusku byly německé jednotky obklíčeny Rusy u Děmjanska a Bolšije Luki. Ve tvrdých bojích se Němci pokusili prorazit do Děmjanska a Heinkely z KG 4 a KG 53, stejně jako kluzáky Gotha 242 byly nasazeny k zásobování místní posádky, která se zde držela do jara 1943. Posádka v Bolšije Luki zachráněna nebyla. Po kapitulaci 6. Armee byla 1./KG 100 pověřena úkolem zaminovat Volhu za použití min BM 1000. Další jednotky s Heinkely podporovaly pozemní síly, které Sovětům vyrvaly Charkov. Na jaře 1943 se obě strany připravovaly pro rozhodující boje na východní frontě u Kursku. Ruské základny byly bombardovány v noci, aby se předešlo ztrátám. Nejúspěšnější nálet byl podniknut 21.3. KG 4 proti základně Kursk-východ. Němci zničili na zemi 35 stíhaček a 23 poškodili. Koncem května byla zahájena ofenzíva proti sovětskému zbrojnímu průmyslu. Byly specifikovány dva hlavní cíle: Gorkij s novou továrnou Molotov, vyrábějící tanky T-34 a Saratov, kde byly ropné rafinérie. Obě města byla v doletu německých bombardérů. Téměř 200 bombardérů z KG 1, 3, 4, 27, 51, 55 a 100 bylo přiděleno pro tento úkol. Heinkely nesly nejtěžší bomby SC 1700 a SC 2400 a menší po 50 a 70 kg. První nálet provedlo 149 bombardérů v noci 5.6. proti továrně v Gorkém. Část továrny byla zničena při ztrátě pěti strojů. Noční útoky na Gorkij, Saratov a Jaroslavl pokračovaly celý měsíc. Gorkij byl napaden třikrát: 10., 13. a 22.6. Ztráty nebyly vysoké, protože protiletadlové dělostřelectvo bylo poměrně slabé. Navíc sovětské noční stíhačky operovaly bez palubních radarů. Němečtí agenti později hlásili zničení 800 T-34 v Gorkém, což ale odpovídalo jen týdenní výrobě. Továrna Molotov byla vyřazena na šest týdnů. Poslední německá ofenzíva na východě, operace Zitadelle, byla zahájena 5.7. Luftflotte 4 a 6 byly nasazeny k úderům proti Kurskému výběžku. Luftflotte 4 zahrnovala I./KG 100, Stab, I., II. a III./KG 27 a II. a III./KG 55. Luftflotte 6 měla ve své sestavě Stab, II. a III./KG 4 a Stab, I., II. a III./KG 53, byly vybaveny stroji Heinkel He 111H-6, H-11, H-14 a H-16. Na úsvitu zahájily německé bombardéry nálety na své cíle: letiště, železnice, opevnění a dělostřelecká postavení. Heinkely byly jako mnohokrát předtím používány jako létající dělostřelectvo. Ruské obranné pozice byly tak opevněné, že je Němci nebyli schopni prolomit. Bitva u Kursku trvala do 17.7., kdy ji Hitler zastavil. Do té dony jen KG 55 provedla 899 vzletů za devět dnů. Od této chvíle převzali strategickou iniciativu Rusové. Pro wehrmacht to znamenalo ústup na hranice Říše. Heinkely He 111 byly stále více nasazovány pro útoky v nízké výšce na dělostřelectvo, tanky a kolony Rudé armády. Brzy byly používány i proti partyzánům, napadajícím německé základny. Už od roku 1942 lehké sovětské dvojplošníky Polikarpov Po-2 prováděly rušivé noční nálety na německé pozice.
Vojenská hodnota nebyla příliš vysoká, ale němečtí vojáci nemohli spát a tak byl vydán rozkaz je stíhat. Pro stíhání pomalých Po-2 byly vhodné bombardéry a tak byly některé, včetně He 111, vyzbrojeny čtyřmi 20 mm kanóny. Nebyl to nový nápad, Uffz. Arnold Döring z 8./KG 53 létal za letních nocí kolem Stalingradu a během jedné noci sestřelil tři bombardéry TB-3. V listopadu 1942 bylo zformováno pět Nahnachtjagdschwarm jednotek (NNJSch) a podřízeno velitelství Luftflotte. Luftflotte 1 měla NNJSch Lft 1 (Bf 110, Do 17 a Ju 88), Luftflotte 4 měla NNJSch 4 (Bf 110), Luftflotte 6 měla NNJSch 6 a Luftwaffenkommando Don mělo NNJSch Don s He 111 a Ju 88. V květnu 1943 byla zformována další jednotka, NNJSch Ost, s Bf 109, Bf 110, Do 17, He 111 a Ju 88. Od dubna do června 1943 sestřelily NNJSch 4 a 6 40 sovětských letadel v oblasti Orel-Brjansk. Jedním z vítězů byl Ofw. Engelbert Heiner z NNJSch 4, bývalý pilot 9./KG 27. 17.8. byly všechny tyto jednotky sloučeny do II. a III./NJG 200. Když byly "stíhací" Heinkely staženy z NJG 100 a 200, byly nahrazeny He 111H-18 s radarem FuG 200 Hohenweil. Sloužily jako vzdušné velitelské posty, vyhledávající nepřátelská letadla a byly v této činnosti excelentní. Německé stíhačky sestřelily do konce války v noci na východní frontě přes 500 sovětských letadel. Během roku 1943 byly Heinkely na východní frontě nasazeny na více specializované úkoly. Pro boj proti železnicím v týlu nepřítele byly nasazeny speciální jednotky, Eisenbahnbekämpfungsstaffel, zformované u KG 27 a 55 jako 14.(Eis) Staffel. Používaly He 111H-16 s extra kanóny a nesly 36 bomb SC 50 pro lov vlaků. První taková jednotka 14.(Eis)/KG 27 byla zformována v lednu 1943 na letišti Charkov-Vojčenko. 1..6 byla 9./KG 55, používající protiželezniční Ju 88C, přezbrojena na He 111 a přejmenována na 14.(Eis)/KG 55. Tuto jednotku vedl Oblt. Mathias Bermadinger. Když byl zabit v boji 18.2.1944, nahradil ho Oblt. Franz Schmidt, přezdívaný díky svým úspěchům Eisenbahnerschmidt. Jejich taktika byla jednoduchá a efektivní. Bombardéry vzlétaly pozdě večer a překročily frontu ve výšce 2.500 metrů, aby se vyhnuly protiletadlové palbě. Pokud na stříbrné stužce železniční trati spatřila posádka vlak, Heinkel klesl do 20 metrů, ostřeloval cíl z kanónů a shodil bomby se sedmisekundovým zpožděním. Poté se bombardér otočil a posádka mohla zkontrolovat úspěšnost zásahů. Pokud nebyl nalezen žádný vlak, byla bombardována nádraží. Do srpna 1944 hlásila 14.(Eis)/KG 55 zničení 224 vlaků, 8.700 vagónů, 216 stanic, 47 kolon nákladních aut, 14 palivových skladů a pěti muničních skladů. Ale flak byl všudypřítomným nebezpečím a Fw. Justen z 14.(Eis)/KG 55 to zjistil 13.5.1944. Po zásahu flakem musel jeho Heinkel nouzově přistát 150 km za frontou a jeho posádka musela pochodovat dvanáct dnů k vlastní linii. Protože v první polovině roku 1944 neměly bombardéry žádné další cíle, byly nasazeny proti tratím a stanicím. V dubnu byly provedeny masivní nálety formací 50-100 letadel na Kyjev, Smolensk, Sarni, Šepetovku a další cíle. Německé ztráty byly minimální, přestože měli Rusové ve vzduchu jasnou převahu. V roce 1944 měli Rusové přes 20.000 strojů a i ztráta 2.000 letadel měsíčně pro ně byla přijatelná. Letecké továrny dodávaly dost strojů, navíc přicházely dodávky z USA. Naštěstí pro Němce bylo noční stíhací letectvo stále velmi slabé. He 111 z Luftflotte 6 dosáhly ojedinělého ofenzivního úspěchu na východní frontě v noci 21.6. Odpoledne odhalilo německé průzkumné letadlo kolem 140 amerických B-17, účastnících se kyvadlového náletu. Doprovázeny 56 P-51, které byly na letišti v Mirgorodu, bombardéry přistály v Poltavě. Pro Luftflotte 6 to byla velká příležitost zničit americké stroje na letišti. Němci věděli, že sovětské základny nejsou střeženy protiletadlovým dělostřelectvem nebo nočními stíhačkami. Odpoledne vzlétly KG 27 a KG 53 ze základen v Polsku v Brest Litevsku a Radomi do Bialystoku a Minsku. Ve stejnou dobu se KG 55 připravovala v Deblinu, Ulezu a Podlodowce. První Heinkely vzlétly ve 20.30. Heinkely z III./KG 4 byly nasazeny jako značkovací. Krátce před půlnocí byla sovětská letiště překvapena zprávami o přilétajících německých bombardérech. Ve vzduchu nebyl jediný noční stíhač. Velká formace Heinkelů byla rozdělena do dvou skupin: KG 27 a KG 53 (přes 100 letadel) útočila na Poltavu, zatímco 91 He 111 z KG 55 mířilo na Mirgorod. Při příletu se otevřely pumovnice bombardérů a bomby začaly dopadat na letiště. Krátce poté přiletěla druhá vlna a shazovala fragmentační bomby SD-2 a ostřelovaly základnu. V severní části letiště vybuchly palivové nádrže. Mezitím se KG 55 přiblížila k Mirgorodu, zde byla ale silná bouře. Velitel formace, Obstlt. William Antrup, se rozhodl odklonit formaci nad Poltavu a shodit bomby tady. Německé bombardéry zničily 44 B-17 a pět dalších letadel a poškodily 26 B-17 a 28 dalších strojů. Bylo zničeno 150.000 litrů paliva, 1.400 150 kg bomb, 456 250 kg bomb a 400.000 nábojů. Vrchní velení Luftwaffe po úspěchu zásobovacích letů Heinkelů do Stalingradu používalo dál tyto stroje tímto způsobem. Od počátku roku 1942 bylo stále více strojů přestavováno na verzi R2, která byla používána k tažení kluzáků Gotha Go 242 a DFS 230 a pro transportní operace. Byly hlavními tažnými stroji kluzákových jednotek LLG 1 a LLG 2, operujících na východní frontě. V létě roku 1942 byla polovina z deseti dvoutrupových He 111Z přidělena k tažení kluzáků Me 321. Měly být poslány již ke Stalingradu, ale toto rozhodnutí přišlo příliš pozdě. Po krátkém čase na Kubáni byly všechny He 111Z poslány do jižní Francie a Itálie. Vrátily se na východní frontu v létě 1944, kde pomáhaly německým jednotkám v evakuaci. Heinkely He 111 byly také široce nasazeny u TGr 20 a TGr 30. V roce 1944, když Wehrmacht ustupoval na celé frontě, byla transportní služba stále více důležitá. Jen ze Sevastopolu bylo převezeno 21.500 vojáků. Během operací na Ukrajině bylo takto zachráněno mnoho vojáků z obklíčení. V roce 1945 byly Heinkely používány při nočním zásobování posádek ve Wroclawi, Poznani, Glogau a Schneidemühlu. V mnoha případech byly jedinou cestou ke stažení vyčerpaných vojáků na západ.

Heinkel He 111 - bojové nasazení (Nasazení proti lodím)

12. října 2010 v 21:38 | paulito |  Historie
Bomby, miny a torpéda
Od začátku války byla hlavní jednotkou s He 111, nasazenou na námořní operace, KG 26 Löwen. Prvním jejím operačním nasazením bylo Severní moře, kde získávaly posádky zkušenosti v boji s Royal Navy. Masivní útoky na Scapa Flow nebyly nikdy provedeny, ale 26.9.1939 devět Heinkelů z I./KG 26 shodilo 250 kg bomby na bitevní křižník HMS Hood, který vyplouval na otevřené moře se skupinou bitevních lodí. Bomby však neexplodovaly. Možnost náletů Heinkelů a Junkersů útočících na základny Royal Navy, ji přinutila přesunout flotilu do Loch Ewe. Proto nálety Luftwaffe na Scapa Flow dosáhly jen malých úspěchů ve srovnání s akcemi KG 26 proti British Fleet v zimě 1939-40, jejíž velitel, Oberst Robert Fuchs, byl vyznamenán Rytířským křížem 6.4.1940 a stal se tak prvním bombardovacím pilotem s tímto vyznamenáním. Fuchs vedl Löwen Geschwader během Bitvy o Británii. Britové byli úspěšní 28.10.1939, kdy stíhači napadli Lt. Rolfa Niehoffa ze Stab KG 26, který byl na průzkumném letu. Jeho Heinkel havaroval deset kilometrů jižně od Haddingtonu a byl prvním německým strojem, který havaroval v Británii. Od 1.11. německá letadla útočila na konvoje a obchodní lodě. KG 26 rušila nepřátelskou obchodní plavbu. V tuto dobu bylo jediným úspěchem zaminování ústí řeky Thames a přístupů k přístavům Harwich, Downs a Dunkerque. Zaminovací operace se ukázaly do konce roku 1939 jako úspěšné, bylo potopeno 33 lodí (82.712 BRT). Byly zformovány speciální zaminovací jednotky: 7./KG 26 (He 111) a 1./KG 30 (Ju 88). Heinkely I./KG 26 dosáhly prvních úspěchů 17.12. a 19.12., kdy potopily deset menších lodí, zejména rybářských, u pobřeží Severního moře (2.949 BRT). Tyto zkušenosti přinesly ovoce na počátku ledna 1940. 9.1. Heinkely z 2./KG 26 potopily dva parníky (2.998 BRT) a rybářskou loď. O dva dny později potopily parník Keynes (1.706 BRT) a trawler. Opravdový masakr se konal 29.1. a 30.1. I. a II./KG 26 potopily šest lodí a poškodily dvanáct. Mezi nimi i tanker Voreda (7.216 BRT). To způsobilo, že vrchní velení RAF soustředilo v oblasti silnější stíhací jednotky. 3.2. padly za oběť Hurricanům tři Heinkely. Další He 11 potopily malý norský parník. O šest dnů později získali Britové svůj první Heinkel. Spitfiry z 602. squadrony poškodily vážně stroj z 5./KG 26 a Uffz. Helmut Mayer nouzově přistál. Bombardér byl opraven a využíván k testům. Další jednotka, KGr 100, se zapojila do akce během února. Její první akce nebyly příliš úspěšné, německé protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo posádku Fw. Kurt-Otto Späta, která se celá zabila. Ráno 22.2. KG 26 omylem bombardovala vlastní lodě a na útěku před bombami torpédoborec Leberecht Maass najel na minu a potopil se. Korpsführungkette Fliegerkorpsu X se také připojila k operacím, vedená Majorem Martinem Harlinghausenem. 1.3. potopil Harlinghausen norský parník Vestfoos (1.388 BRT) u ostrova Copinsay. Další den anpadl v Kanálu pasažérskou loď Domala (8.441 BRT), kterou několikrát zasáhl a zapálil. 98 lidí bylo zabito a loď těžce poškozena. 20.3. byl proveden první úspěšný útok na konvoj. ON 21 byl napaden bombardéry KG 26, poškozen byl jeden parník. Večer vzlétl Heinkel Majora Harlinghausena a potopil aprník Barn Hill (5.439 BRT). Když vypukly boje v Norsku, byly námořní operace Heinkelů zrušeny. Ale na počátku října 1940 vznikla první experimentální torpédová jednotka s dvanácti Heinkely. 6./KG 26 byly připravena k boji v únoru 1941. Přesunuta do Comisa, potopila 26.2. u alžírského pobřeží omylem vichistický parník Louis Charles Schiaffino (3.089 BRT). 16.3. hlásily sice její posádky torpédování dvou velkých, pravděpodobně bitevních, lodí, ale toto hlášení bylo zcela chybné. KG 27 pod velením Majora Gerharda Ulbrichta, která byla do té doby nasazena při nočních operacích nad Anglií, se stala velmi úspěšnou protilodní jednotkou. 1.4. napadly posádky Heinkelů britský konvoj na jihu Kanálu, potopily tankery San Colorado (7.982 BRT) a Hidlefjord (7.639 BRT) a poškodily tři další (26.002 BRT). Při pokusech pomoci prolomit blokádu bitevní lodi Bismarck
28.5., poškodily posádky KGr 100 torpédoborec Maori. V lednu 1941 byly dodány He 111H-6 III./KG 40, jejíž 7. Staffel (podobně jako 1./KG 28 a 6./KG 26) zahájila intenzivní torpédový výcvik. 4./KG 40 byla bojově připravena v dubnu ve Stavangeru v Norsku, zde létala průzkumné lety nad Severním mořem. Spolu s Fliegerkorps X přibyly do Středozemního moře II./KG 26 a minonosná 2./KG 4 v prosinci 1940. Po několika neúspěšných vzletech proti britským válečným lodím byly He 111 přesunuty do Benghazí, kde ráno 16.1. přistála první letka z celkem 14 He 111 z II./KG 26 na letišti Benina. Tři z další skupiny Heinkelů nouzově přistály a jeden byl odepsán. II./KG 26 byla nasazena do boje proti lodím, dodávajícím zásoby britské armádě do Egypta přes Suez. Chránila také italské konvoje ze Sicílie do severní Afriky. V prosinci a na počátku ledna II./KG 26 operovala z Rhodu. Ačkoliv tak byla blíže Suezu, měla problém se zásobováním palivem, zatímco Benina jí umožnila provádět operace nepřetržitě. Z Beniny to bylo ke kanálu 2.250 km, které bylo možné proletět ekonomickým letem, ale každá konfrontace byla rizikem. Hodinu poté, co II./KG 26 přilétla do Beniny, přišla od německých agentů v Egyptě zpráva, že britský konvoj opouští Suez. Osm minonosných He 111 vzlétlo k první misi nad Afriku večer 17.1. Operaci řídil sám velitel Fliegerkorps X, major Martin Herlinghausen. Letěl v posádce Hptm. Roberta Kowalewskiho. Po monotónním letu dosáhli kanál, nalezli několik lodí na Hořkém jezeře a shodili zde miny. V následujících měsících se na nich potopily jedna zásobovací a tři menší lodi. Heinkely se vracely zpět do Beniny, bohužel musely pro nedostatek paliva jeden po druhém přistát v poušti. Jen stroj Lt. Kaupische se dostal zpět do Beniny s prázdnou nádrží. Jeden ze sedmi strojů, pilotovaný Kowalewskim, přistál 280 km od Beniny. Čtyři muži zapálili letadlo a vydali se k posádce, o které si mysleli, že je blíže, než skutečně byla. O čtyři dny později He 111, pilotovaný Lt. Kaupischem, nalezl vyčerpané muže, přistál a odvezl je do Beniny. Tři zbývající bombardéry přistály na nepřátelském území a jejich posádky byly zajaty. Takový byl osud velitele II./KG 26 Majora Helmuta Bertrama, který letěl ve stroji Lt. Hanse Foltera. Další posádka přistála 30 km od Maddeleny a šla pěšky na Sollum, než byla zajata. Opuštěný bombardér byl nalezen v poušti Brity, kteří ho opravili a dovezli do Aboukiru. Ztráta tolika letadel II./KG 26 prakticky uzemnila a jednotka musela čekat na 5./KG 26, až přiletí ze Sicílie, aby mohla pokračovat v operacích. 29.1. sedm Heinkelů z 2./KG 4. Které vedl Hptm. Kühl, shodilo miny na Suezský kanál. O dva dny později dva Heinkely z 4./KG 26 bombardovaly nemocniční loď Dorsetshire, vezoucí italské válečné zajatce ze Sollumu do Alexandrie. Nepohyblivý parník kotvil u břehu u Sidi Barrani, ale mnoho zajatců zpanikařilo a padesát se jich utopilo. Bombardéry také potopily trawler HMS Huntley v zátoce Derna. Jeden z nich musel pro problémy s motorem nouzově přistát v Benině. Kvůli silnému stíhacímu letectvu nepřítele operovaly bombardéry většinou v noci. 12.2. napadla II./KG 26 přístav Benhazi a letiště Beka. Ráno 19.2. dva He 111 z 6./KG 26 bombardovaly lodi u Benghazi, ale jeden letoun byl přitom ztracen. 9.4. Heinkely bombardovaly Tobruk. He 111 se také zúčastnily tažení na Balkáně proti Jugoslávii a Řecku. Luftwaffe zde měla 40 He 111P z II./KG 4. Ty se zúčastnily dvou těžkých náletů na Bělehrad 6.4. Město bylo značně poničeno a mnoho obyvatel zabito. Heinkely také shazovaly pozemní miny BM 1000. V noci 6.4. pokládala letadla z 2./KG 4 miny v přístavu Pireus. Boje na Balkáně skončily po dvou týdnech německým úspěchem. II./KG 4 se přesunula do Gadurry na Rhodu, odkud shazovala miny na přístupech k Alexandrii a Suezu. 8.5. se II./KG 26, pověřená podobným úkolem, střetla s Fulmary z 806. squadrony FAA z letadlové lodě Formidable a ztratila čtyři stroje. V té době čelili Britové v Iráku povstání a němci se rozhodli nového spojence podpořit. Do Iráku byla vyslána letecká mise, které velel Obst. Junck. Ta zahrnovala sedm Heinkelů z 4./KG 4, kterým velel Hptm. Schwanhäusser. Operovaly z Mosulu. První vzlet provedly 10.5., dva bombardéry napadly hlavní britskou základnu RAF Habbaniya. Vzlet se opakoval 13.5., ale brzy zjistili, že Mosul bude brzy bez paliva. Jednotky byly přemístěny do Palmyry a zde začaly pro 4./KG 4 smolné dny. Večer 14.5. jeden Tomahawk zničil dva bombardéry a další shořel následující den. Další čtyři bombardéry byly tak poškozeny, že byly v podstatě vyřazeny. 16.5. se čtyři He 111 zúčastnily posledního útoku na letiště Habbaniya. Zde se střetly s Gladiatorem, který poškodil jeden bombardér, než byl palubními střelci sestřelen. Heinkel byl přinucen nouzově přistát, ale posádka byla přátelsky uvítána Araby. Další aktivita 4./KG 4 v Iráku již nebyla možná pro nedostatek paliva, munice, bomb a náhradních dílů. Jen dva Heinkely se vrátily na Rhodos, ale jeden nouzově přistál v Bejrútu kvůli problémům s motorem. Od vichistických Francouzů dostal stroj nový motor a tak mohl i poslední Heinkel opustit Střední východ. Během výsadkové operace na Krétě Heinkely bombardovaly několikrát letiště. Během bombardování 18.5. II./KG 4 zničila jeden Hurricane a dva poškodila u Maleme. Němci neměli žádné ztráty, ale útok II./KG 26 na Heraklion přinesl ztrátu dvou strojů. Do počátku června ztratila II./KG 4 sedm letadel, což byla malá cena za zlomení odporu na ostrově. II./KG 26 také ztratila sedm strojů, potopila dvě lodě a jednu poškodila, během nasazení z Rhodu. V noci 20.6. shodily Heinkely miny na přístupech k přístavu v Alexandrii. Z tohoto letu se nevrátila posádka Stfw. Kramera. Byla to jedna z posledních misí II./KG 26 ze severoafrických letišť, později byla jednotka přesunuta do Řecka. Heinkely byly velmi úspěšné u zvláštní jednotky Sonderkommando Blaich, která byla ustavena v roce 1942 jako reakce na nájezdy britských commando v severní Africe. Německý průzkum rychle objevil zásobovací cesty a řídící centra skupin commandos. Skdo Blaich bylo vytvořeno k boji s nimi. Jeho operační základny byly 600 km (Hun) a 1.000 km (Sebha) jižně od Tripolisu. Jediný bojový letoun jednotky byl Heinkel He 111H-6. Bylo rozhodnuto zaútočit na velitelství commando ve Fort Lamy, kde byly i palivové a vodní nádrže. Problém byl, že tato základna byla 2.500 km od středomořského pobřeží. Heinkel byl připraven pro misi, vybaven přídavnými palivovými nádržemi v trupu a pod centroplánem. S ním letěly Savoia S.82 se zásobou paliva na palubě a Bf 108, sloužící jako velitelský post. 21.1.1942 přeletěly tyto tři stroje nad Campo Uno 1.200 km jižně od Tripolisu. Zde dostal Heinkel další palivo a šestnáct 50 kg bomb. Na úsvitu dalšího rána He 111, který pilotoval Lt. Fritz Bohnsack (radista Uffz. Wolfgang Wichmann, mechanik Fw. Heinrich Geissler a válečný dopisovatel Oblt. Fritz Dettmann), vzlétl k historické misi. Po desetihodinovém letu svrhnul Heinkel na Fort Lamy z výšky 2.000 m bomby. Palivové nádrže vybuchly, ale pro nedostatek paliva musela německá posádka přistát 200 km od Campo Uno. Týden vysílali radiový signál, než je objevil italský Ca.309, který přistál u jejich tábora se zásobami vody a melounů. Příští den přivezl Ju 52 palivo a Heinkel odlétl. Navzdory úspěchu se tato akce nikdy neopakovala. V létě 1942 operovala II./KG 26 na Středozemním mořem z Kalamaki v Řecku. Příležitostně napadala torpédy britské konvoje, ale s malým úspěchem. 12.8. napadlo sedm He 111 konvoj a těžce poškodily loď Brisbane Star (12.688 BRT). Když začala 8.11. spojenecká operace Torch, Luftwaffe zahájila masivní nálety proti invazní flotile. Několik lodí bylo během týdne potopeno nebo vážně poškozeno: Awatea (13.482 BRT), Cathay (15.225 BRT), Karanja (9.891 BRT), Leedstown (9.135 BRT) a Glenfilas (7.572 BRT). I./KG 26 se svými He 111H-6 létala z Itálie. Jeden z nejúspěšnějších útoků byl podniknut 7..11943 proti přístavu Bougie, kdy torpédové He 111 a Ju 88 potopily dvě lodě (8.677 BRT) a jednu poškodily (7.191 BRT). Útoky byly prováděny také za úsvitu a 21.1. byla potopena jedna loď (3.645 BRT) a dvě poškozeny (14.354 BRT). 23.3. přinesl velký úspěch: během útoku na konvoj KMF 11 severně od Cape Ténés zničila torpéda britskou loď pro přepravu vojsk Windsor Castle (19.141 BRT), o čtyři dny později další transportní loď (9.545 BRT). Poté, co byla severní Afrika obsazena Spojenci, torpédové Heinkely a Junkersy z KG 26 byly nasazeny jen příležitostně a do poloviny roku 1944 potopily asi patnáct lodí. Torpédové Heinkely byly nasazeny také proti konvojům do Murmanska. V březnu a dubnu 1942 poslalo Royal Navy tři konvoje do Archangelska a Murmanska pod názvy PQ 13, 14 a 15, He 111 z I./KG 26 a Ju 88 z KG 30 potopily dva křižníky a patnáct obchodních lodí. Němečtí piloti vyvinuli speciální taktiku torpédových útoků, kterou nazvali Goldener Kamm. Útok se konal pozdě večer nebo na úsvitu. Letadlo útočilo z tmavé strany horizontu ve výšce 3-5 m a shodilo torpédo až 40 m před cílem. Konvoj PQ 16, skládající se z 35 lodí, byl napaden He 111, které 27.5. potopily tři lodě. PQ 17 byl pro Němce ještě větším úspěchem. Večer 4.7. 25 He 111 z I./KG 26 zasáhlo tři lodi torpédy. Když byl konvoj rozpuštěn, zahájily na jednotlivé lodě hon ponorky i letadla. Z 33 lodí konvoje Němci potopili 24 (142.721 BRT). Ztratili jen pět letadel během 202 vzletů. Nejefektivnější torpédový útok byl podniknut 13.9. proti PQ 18. Během deseti minut potopily Heinkely a Junkersy sedm lodí. Tento útok byl proveden navzdory přítomnosti letadlové lodě s letadly na palubě k ochraně konvoje. Celkem PQ 18 ztratil 13 transportních a 3 eskortní lodě, Luftwaffe jich potopila deset (55.196 BRT). Protože bylo potřeba přesunout torpédové jednotky do Středomoří, další konvoje do Murmanska již takové ztráty neměly. Ale několik jednotek v severním Norsku stále napadlo spojenecké lodě.